Slavná sněmovno! Když tu bylo tvrzeno, že
obsahem vládního návrhu nebudou pojištěnci
materielně poškozeni, tedy jako protějšek
k této thesi tvrdím, že ještě ani
vládní návrh není uplatněn
a v této zajišťovací pojišťovně
pro pomocnice v domácnosti už teď jsou pojištěnci
materielně poškozeni. Stačí jen podívati
se do statistiky okresních nemocenských pojišťoven,
které pojišťují pomocnice v domácnosti,
a uvidíte tam zajímavý zjev. Pomocnice jsou
zařazeny do IV., V., ale také až do VIII. mzdové
třídy. A podívejte se na zařazení
pomocnic v zajišťovací pojišťovně!
Nejvyšší mzdová třída, se
kterou se v této pojišťovně shledáte,
je IV. třída a největší procento
pomocnic v domácnosti je ve II. a III. třídě.
Proč byla vytvořena a proč si vynutila již
r. 1924 politická strana nár.-demokratická,
aby ta pojišťovna aspoň do vymření
zůstala zachována? Aby se dostalo něco lepšího
pomocnicím v domácnosti? Nikoli, jednalo se o její
zachování jen proto, aby měšťácké
milostpaničky na pojištění pomocnic
v domácnosti 10, 20 Kč za rok ušetřily.
Měšťácká panička, která
může na vydržování pomocnice v
domácnosti obětovati 6000, 7000 Kč do roka,
musila na této pomocnici ušetřiti 10 nebo 20
Kč na jejím poctivém, spravedlivém
pojištění. O to a o nic jiného nešlo
v zajišťovací pojišťovně pro
pomocnice v domácnosti.
A jak to vypadá potom po stránce materiálních
zájmů, o tom uvedu jen několik číslic,
abych jimi dlouho neunavoval. Na př. okr. pojišťovna
vinohradská r. 1924, kdy zajišťovací pojišťovna
byla na nejvyšším stupni rozvoje, měla
5945 pojištěnek této skupiny a zajišťovací
pojišťovna měla 5057, tedy přibližně
stejný počet, pouze několik stovek rozdílu.
Ale vinohradská okr. pojišťovna přijala
za stejný počet pojištěnek 1,637.000
Kč na pojistném, kdežto zajišťovací
pojišťovna pouze 682.000 Kč, tedy pouze jednu
třetinu toho pojistného, které přijala
okresní pojišťovna. To se rozumí, že
podle toho také vypadají dávky. Okresní
pojišťovna dává pomocnicím v domácnosti
na dávkách peněžitých - stejnému
počtu pomocnic, prosím, aby to nebylo puštěno
se zřetele - 382.000 Kč a zajišťovací
pokladna 67.000 Kč (Slyšte!), tedy jednu pětinu
těch dávek, které poskytla okresní
pojišťovna. Na dávkách naturálních
dala vinohradská pojišťovna 809.000 Kč,
zajišťovací 252.000 Kč. Poněvadž
to zřetelněji vynikne na podílu, který
připadá na jednotlivého pojištěnce,
dovolte, abych to uvedl v tomto zřetelnějším
vyjádření. Okr. nemocenská pojišťovna
dala na peněžitých dávkách jednomu
pojištěnci 64 Kč, zajišťovací
pojišťovna pouze 13 Kč. (Slyšte!) Okresní
pojišťovna dala na naturálních dávkách
136 Kč, zajišťovací pojišťovna
pouze 50 Kč. Dohromady na dávkách okresní
pojišťovna 200 Kč, zajišťovací
pojišťovna 63 Kč. (Slyšte!) A proč
tak málo vypadlo na dávky pro pojištěnce?
Vysvětlení najdete, vážení pánové,
ve správních nákladech. Správní
náklady na stejný počet pojištěnců
u okresní pojišťovny vinohradské činily
4.94%, tedy řekněme okrouhle 5%. V
zajišťovací pojišťovně r. 1924,
v době jejího nejvyššího rozkvětu,
činily správní náklady 32,65% oproti
5% okresní pojišťovny. (Výkřiky.)
Když 32% se spotřebuje na správní
náklady, je samozřejmo, že se potom pojištěnci
nemůže mnoho dostati.
Řekl jsem, slavná sněmovno, že účelnou
léčebnou péči mohou prováděti
pouze velké pojišťovací celky. Jest to
jednomyslným přesvědčením a
prakse čím dále tím více toto
přesvědčení v nás utvrzuje.
A jestliže velké pojišťovací celky
jako jednotky mohou již účelnou a dokonalou
léčebnou péči prováděti,
je tím snadněji pochopitelno, že sdružené
velké pojišťovací celky mohou na poli
léčebné péče a poskytování
výhod nad zákonné dávky pro pojištěnce
tím více vykonati. Opravdu jsme viděli dílo
zdokonalení léčebné péče
korunováno činností svědomitých
Svazů nemocenských pojišťoven, které
ve vládním návrhu setkaly se s tak zavilou
nenávistí a s tak zavilým odporem, zejména
u jedné z koalovaných stran, že to bylo pro
nás opravdu nepochopitelné. Podívejte se,
co bylo vykonáno na poli léčebné péče
v posledním desetiletí, v naší popřevratové
době. Dovolím si tvrditi, že pojištěnci
za staré éry a za platnosti nemocenského
pojištění, jak bylo zkonstruováno zákonem
z r. 1888, nikdy ani nesnili o tom, že vývoj u nás
půjde tak daleko, aby nemocný dělník
mohl býti léčen v Luhačovicích,
Píšťanech, Velichovkách, Kar. Varech,
o kterých jsme měli vždy mínění,
že jsou léčebným místem pouze
pro aristokracii a dokonce mínění, že
jsou léčebným místem pro potentáty.
A že se i pojištěncům mohlo dostati dobrodiní,
aby opravdu účelně a svědomitě
mohli býti léčeni, když nemoc vyžaduje
lázeňského léčení také
v lázních, je zásluhou svazů nemocenských
pojišťoven, protože jednotlivé pojišťovny
nebyly by se nikdy dostaly vlastní silou k těmto
prostředkům provádění léčebné
péče. Jsou sice stesky do neuspořádaných
poměrů v nemocenských pojišťovnách
to přiznávám sám - mnohdy velmi oprávněné,
ale tyto stesky, jak vidí ten, kdo se mezi pojištěnci
pohybuje, jsou stále řidší a řidší.
A tážeme-li se, čí zásluhou,
nesmí tu zásluhu nikdo upírati svazům
nemocenských pojišťoven. A dnes jsme slyšeli
ne od socialistů, ne od oposice, nýbrž od koalice
potvrzení tohoto našeho přesvědčení.
Pan kol. Vávra sám dnes ukazoval, co svazy
nemocenských pojišťoven na poli léčebné
péče dobrého vykonaly, jenže bohužel
i tato strana spokojuje se s pouhým platonickým
uznáním, a nepozvedne odpor proti tomu, že
tyto svazy jsou odsuzovány k smrti a že jsou na 5
let odsouzeny k pokleslé autoritě na poli nemocenského
pojištění a k menšímu významu
než měly až do této doby.
Bylo zde mluveno o příspěvku a uvádělo
se, jak jsou nemocenské pojišťovny zatíženy
příspěvkem na svazy. Je sice možné,
že některá nemocenská pojišťovna
na výhodách, které má ze sdružení
ve svazu, nedostane tolik zpět, kolik na příspěvku
do tohoto svazu zaplatí, ale každé sdružení
jest umožněno jen na základě vzájemnosti
a na základě podpory slabšího silnějším.
Pochopitelně také tak je tomu u svazů. A
zase jako protějšek k tomuto tvrzení dovoluji
si konstatovati, že je řada nemocenských pojišťoven,
které nezaplatily na příspěvku do
svazu ani polovinu toho, co se jim vrátilo jenom při
retaxaci léků. A kdyby to pánové znali
z prakse a kol. Johanis to měl uvésti ze
svých zkušeností, přesvědčili
by se, že členství ve svazu není pro
nemocenskou pojišťovnu nevýhodné, nýbrž
naopak velmi prospěšné.
A teď se ptáte, proč má vlastně
dojíti k zrušení toho, co se tak osvědčilo
na poli léčebné péče? Jenom
proto, že si toho jedna politická strana přeje!
A poněvadž se nemůže říci,
že by bez svazů bylo možno prováděti
nemocenské pojištění tak účelně,
jako se provádělo až dosud, tož se vzala
zástěrka, zřízení zemských
úřadoven Ústřední soc. pojišťovny,
které převezmou prý agendu svazů nemocenských
pojišťoven, a také živý fundus instructus
těchto svazů.
Již včera to odsoudil zase ne člen oposiční
strany, nýbrž člen strany koaliční,
a již po ty dva dny, co se zde v plenu zabýváme
touto předlohou, diskutuje se zde i mimo parlament o otázce
účelnosti a potřeby zemských úřadoven
Ústřední sociální pojišťovny.
Zatím mimo ministerstvo soc. péče a slavnou
koalici nenašel se člověk, který by
uznal, že již jsou podmínky a okolnosti pro zřízení
těchto úřadoven. Každý se táže,
proč má dojíti k jejich zřízení,
zejména když na pět let třeba jenom
fakultativně mají zůstati svazy nemocenských
pojišťoven ve své existenci zachovány?
Mínění praktických lidí, kteří
mají zkušenosti z administrativy v nemocenském,
starobním a invalidním pojištění
se shoduje v tom, že to bez těžkých peněžních
obětí nebude pořízeno a že zemské
úřadovny si vyžádají nákladu
nejméně 20 milionů, možná i 40
mil. Kč.
Když jsme měli příležitost skálopevně
se přesvědčiti, že svazy nemocenských
pojišťoven mají býti zrušeny jenom
pro nepřízeň a já bych řekl
nenávist jedné politické strany, že
zkrátka musí býti prosazen její justament,
dovoluji si tvrditi, že tato koalice se dopouští
hazardování, když té straně honoruje
tak drahý politický justament. (Výkřiky
posl. Johanise.)
Vraťme se znovu k tvrzení, že pojištěnci
materielně nemají býti poškozeni. Pánové
z koalice mně odpustí, když řeknu, že
bych to považoval do určité míry i za
urážku našeho dělnictva, kdyby mělo
býti posuzováno tak, že necítí
jinak než materielně. Kdyby tato orientace byla správná
a dělnictvo skutečně bylo takto založené,
pak bychom dnes nestáli před velmi významnými
politicky fakty. Ale bohudíky dělnictvo mělo
vždycky smysl i pro určité ideály a
také kladlo velikou váhu na stránku mravní.
A jestliže bude posuzovati, jak bylo s pojištěnci
zacházeno ve vládním návrhu, nebude
posuzovati pouze se stanoviska materielního, nýbrž
bude posuzovati vládní návrh také
se stanoviska morálního. A jestli vezmeme tu morální
stránku v potaz, tož, vážení pánové,
celá koalice musí přiznati - a jest jistě
o tom také přesvědčena, jenže
se stydí veřejně to přiznati - že
nejde jenom o materielní, nýbrž i o mravní
poškození pojištěnců. Jenom ta
kuratela nad Ústřední soc. pojišťovnou
- jaký je to morální políček
pro ty, kteří s důvěrou vzhlížejí
k této Ústřední soc. pojišťovně
jako k nejvyššímu činiteli na poli soc.
pojišťovacím! Anebo jmenování vedoucích
úředníků, nikoliv Ústřední
soc. pojišťovnou, nýbrž se schválením
ministerstva soc. péče! Nebo to přijímání
a propouštění úředníků
pro nemocenské pojišťovny ve společných
schůzích představenstva a dozorčího
výboru, aby bylo také zaměstnavatelskou skupinou
ovlivňováno! A konečně to jmenování
správních komisí pro nemocenské pojišťovny,
dokud nebudou provedeny řádné volby!
Jestliže se někdo z koalice domnívá,
že socialistickým stranám jde o otázku
existenční, když chtějí, aby
v nemocenských pojišťovnách byli lidé
z řad pojištěnců, je na falešné
cestě, a toto mínění musí býti
jednou pro vždy vyvráceno. Nejde o existenční
otázku, protože ti, kteří nacházejí
existenční základnu v nemocenských
pojišťovnách, najdou si ji a při svých
schopnostech a při své práci jistě
takovou, jakou mají tam, také kdekoliv jinde. (Výborně!)
Ale jde o to, aby v nemocenských pojišťovnách
byl výkonný aparát, ke kterému pojištěnci
mohou míti důvěru a ke kterému také
s důvěrou mohou přicházeti. Páni
ze zaměstnavatelských řad jistě by
nepřipustili, aby úřednický aparát
v obchodní a živnostenské komoře byl
složen ze socialistických úředníků,
(Tak jest!) protože členové nechodili
by tam s důvěrou a nesvěřovali by
se s bolestmi svými lidem socialisticky orientovaným.
A najednou při nemocenské pojišťovně,
kde nejde o pojištění zaměstnavatelů,
nýbrž pojištěnců, chtěli
by zaměstnavatelé, aby oni rozhodovali, kdo bude
tím rádcem a vykonavatelem potřeb pojištěncových,
kdo tam bude oním člověkem, který
se bude nejen stýkati s potřebami pojištěncovými,
nýbrž který bude postaven před úkol,
aby podle svého svědomí těmto potřebám
také vyhověl.
Pánové! Zde není mezi vámi a námi
kompromisu! Jen pro tuto mravní otázku důvěry
pojištěnce v jeho nemocenskou pojišťovnu
nemůžeme a nepřipustíme, aby o výkonném
aparátu v nemocenských pojišťovnách
rozhodovaly zaměstnavatelské kruhy. (Výborně!)
A zas je tu otázka, která byla tolik diskutována,
zdali všechna ta opatření, která jsem
v těchto 4 zásadách naznačil, opravdu
směřují k zlevnění celého
soc. pojištění. Je přece pro každého
zřejmé, že úkoly, které se přenášejí
s Ústřední soc. pojišťovny také
na ministerstvo soc. péče a do důsledků
se na ně přenášejí, vyžádají
si vytvoření téhož aparátu, mají-li
to prováděti s takovou svědomitostí,
jak je potřebí, jak jej má Ústřední
soc. pojišťovna. Kdybychom dnes měli ještě
tu úspornou komisi, kterou jsme měli r. 1922 a 1923
a která si opravdu na tom šimlíčku úspor
ve státní správě chtěla zarajtovati,
bylo by dobře na tuto koalici, která si přeje
takováto opatření jenom z pouhé žárlivosti
a nedůvěry proti Ústřední soc.
pojišťovně, zavolati tu úspornou komisi.
(Výborně!)
A když se ještě ke všemu angažují
i zemské správy politické, aby prováděly
kus agendy sociálně pojišťovací
a když se v zákoně činí opatření,
aby také okresní správy politické
spolupůsobily při provádění
nemocenského pojištění, tož je
pro mne samozřejmé, že náklady, které
z těchto opatření vzejdou, nebudou menší,
než byly až dosud a že také nepřispějí
ke zlevnění, nýbrž ke zdražení
celé administrativy v soc. pojištění.
Ale konečně, když si to může tato
koalice dovoliti a když tato koalice, jejíž čelný
representant může házeti miliardami, snese
to, aby státní finance byly novými výdaji
zatíženy, je to pro nás jaksi věcí
vedlejší, protože my za to odpovědnost
neponeseme. Ale vynořuje se tu jiná otázka.
Na 10. mezinárodní konferenci práce bylo
zastoupeno také Československo. Jednalo se na ní
o konvenci pro nemocenské pojištění
zaměstnanců. A doporučení, které
bylo připojeno k úmluvě o nemocenském
pojištění zaměstnanců, ve čl.
3 má toto ustanovení: "Nemocenské pojišťovny
měly by býti spravovány pod dohledem moci
veřejné podle zásad samosprávy a ve
výlučném zájmu kolektivního
nositele. Pojištěnci, kteří jsou nejživěji
interesováni na správném chodu nemocenského
pojištění, měli by míti prostřednictvím
volených zástupců vynikající
účast v řízení nemocenského
pojištění." (Slyšte!)
Pro toto doporučení, jak vím bezpečně,
hlasovali také oba vládní delegáti,
vyslaní československou vládou. A myslím,
že dokonce jeden z těch vládních delegátů,
kteří hlasovali pro toto doporučení
k úmluvě o nemocenském pojištění,
byl konstruktérem vládního návrhu,
ve kterém ta samospráva sociálně pojišťovacích
ústavů vypadá tak, že o samosprávě
absolutně nemůže býti řeči.
(Výkřiky na levici.)
Je to opravdu kus krvavé ironie, co se stalo se samosprávou
sociálně pojišťovacích ústavů.
Ta samospráva vypadá tak, jako svoboda člověka,
nad kterého jsme postavili policajta s pendrekem a ten
při každém pohybu, který mu není
vhod, dá mu na srozuměnou, že je tu vrchnost,
které sluší poslouchati a jejíž
vůli je třeba se podrobiti.
Chcete-li vysvětlení, proč k té degradaci
samosprávy v soc. pojišťovacích ústavech
došlo, pak je možno dáti jenom jediné
vysvětlení. Lidová strana sice nemá
silných posic mezi dělnictvem, ale chce u dělnictva
hráti úlohu rovnocennou se stranami socialistickými.
K této úloze vlivem svých posic na dělnickém
terainu se nikdy nedostane. Domnívala se tedy, že
svůj vliv zesílí aspoň tím,
když všechno provádění sociálního
pojištění a rozhodování o osudu
sociálního pojištění dá
do rukou svého ministra. A opravdu organisace a provádění
celého sociálního pojištění
bylo děláno se stanoviska lidové strany nejenom
k Ústřední sociální pojišťovně,
nýbrž také ke všem pojišťovnám
nemocenským a bylo děláno jenom pod zorným
úhlem, aby vliv lidové strany na tyto ústavy
byl opatřením zákonným zesílen
do té míry, aby se tak socialistické strany
staly odvislými od tohoto vlivu a rozhodování.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr Buday.)
Ale zapomnělo se, že všecko na této zemi
jest jenom lidské a že lidská je také
doba setrvání dnešního resortního
ministra v ministerstvu soc. péče. (Tak jest!)
I když nepříteli nepřeji ničeho
zlého, jsem přesvědčen, jestliže
někdo bude litovati, že se dal na cestu takovéto
politiky, že to bude lidová strana, která při
změně resortu ministra sociální péče
bude pozdě bycha honit. (Výborně!)
Řeklo se - a pan kol. Vávra na př.
o tom dnes také mluvil - že větší
vliv veřejné mocí a zejména ten dokonalý
dozor veřejné moci musí býti v zájmu
pořádku ve všech úřadech zaveden.
Stále se s tím pořádkem operuje, a
při tom se zapomíná, že nejsou na světě
jenom nemocenské pojišťovny, nýbrž
že jsou na světě a byly také jiné
ústavy, v nichž se hospodařilo s obnosy daleko
většími, než jsou v nemocenských
pojišťovnách, a že se v nich hospodařilo
také s penězi chudých lidí, ještě
chudších, než jsou mezi pojištěnci;
a měli jsme dokonce vysoké hodnostáře
řím.-katolické církve, kteří
nepoctivě hospodařili a způsobili hrozné
finanční katastrofy. A měli jsme funkcionáře
veřejné, kteří zase měli jméno
Katolický a kradli, a měli jsme lidi ve významném
společenském postavení a způsobili
finanční katastrofy peněžních
ústavů se stamilionovými vklady a také
byly v těchto peněžních ústavech
vklady chudých lidí. A podívejte se, vážení
pánové, jestli pak se svolávala síra
a oheň a jestli pak se svolávala všechna veřejná
moc na tyto ústavy, ve kterých se podobné
věci dály, jako to vy děláte v tomto
případě pro ojedinělé případy,
které se pochopitelně vyskytly a dokonce snad i
v budoucnosti vyskytnou? Vždyť žádný
stav, žádná vrstva společnosti, žádná
kategorie není před zlými, špatnými
lidmi chráněna. Nedomnívejte se, pánové,
když jsme stáli v odporu proti té kuratele
nade vším sociálním pojištěním
a nad těmi ústavy, že jsme tak dělali
v zájmu ochrany nepoctivých anebo nepořádných
zaměstnanců. Aby nebylo falešného mínění
o našem stanovisku, opakuji, co jsem již jednou řekl
při projednávání v soc.-politickém
výboru, když jsem byl svědkem zjevu, který
mně dlouho nevymizí z paměti, jak pan ministr
soc. péče jako resortní ministr držel
ruku na svém portefeuillu a vyhrožoval, abychom ho
nedráždili, aby sáhl do té tašky
a vytáhl materiál, kterým je tato taška
napěchována: V zájmu pojištěnců
je to a my si toho přejeme a voláme znovu k panu
ministru soc. péče a ke všem, kteří
o tom vědí. Vysypat, do poslední písmenky
vyprázdnit to portefeuille. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)
My chceme věděti všecko, a my vám
chceme také ukázati, že na pořádku
ve všech pojišťovacích ústavech máme
větší a poctivější zájem
nežli koalice a že ani jediného nepoctivého
a nepořádného zaměstnance v těchto
ústavech nestrpíme. (Výborně!)
A pro tyto starosti, aby se do důsledku uplatnila kuratela,
nezbylo času, aby soc.- politický výbor projednal
zejména ty paragrafy, které jednají o léčebné
péči. Jen tři pohodlné, ke kterým
nebylo potřebí ani minuty přemýšlení,
ani minuty debaty, se převzaly z elaborátu odborné
komise.
Ale nezbylo času, aby se prodiskutovala otázka nemocenského
ošetření důchodců. A dnes jsme
slyšeli pana předsedu soc. politického výboru,
který vysvětloval tento zjev tím, že
to z finančních důvodů nebylo možno.
(Hlasy: Z finančních!) Z finančních
důvodů, poněvadž již ve druhém
roce nemocenské ošetření důchodců
vyžadovalo by nákladu asi 2.5 mil. Kč. A hned
se sáhlo až ke dvacátému roku, aby to
více působilo a řeklo se: Ve dvacátém
roce vyžadovalo by to 50 mil. Kč. Pánové,
při úrokové míře nikdo se neohlížel
na to, co bude po 10 letech, tím méně, aby
se ohlížel, co bude po 20 letech! A řekne se
lehkomyslně: kdyby se zjistilo že to při úrokové
míře 4.5% nepůjde, tak se tam hodí
nějaká miliarda. Ale když jde o nemocenské
ošetření důchodců, ostražitě
se zkoumá, kolik to bude státi po 20 letech, a když
se odhadne, že by to mohlo býti 50 mil. Kč,
tedy ne 1 miliarda, nýbrž jen 50 mil. Kč, to
se na nemocenské ošetření nemůže
hoditi jako ta miliarda a proto se to také nemůže
provésti.
Zrovna tak je to s vdovskými rentami. Kvituji s uznáním
a s určitým zadostiučiněním,
že jsme dostali do zákona aspoň částečné
vyřešení otázky vdovských rent.
Nebudu nic zastiňovati, co je ve vládním
návrhu dobrého, ale aby nebylo omylu, nikdo se z
koalice nedomnívejž, že tím je otázka
vdovských rent pro nás dostatečně
vyřešena. Jestli jsme neměli dosti moci, abychom
spravedlivě tuto otázku vyřídili v
tomto novelisačním návrhu, tož použijeme
nejbližší příležitosti, aby
se ta otázka vdovských rent dostala znovu na přetřes
a potom si promluvíme znovu o té miliardě,
která se mohla na starobní a invalidní pojištění
hoditi. A zejména si dobře zapamatujeme dnešní
tvrzení pana kol. Vávry, který jednou
ve výboru mluvil o tom, že láska mateřská
je nezměrná, a budeme se tohoto projevu uznání
dovolávati, když nám dnes líčil,
co všechno si bude moci Ústřední soc.
pojišťovna dovoliti, když bude účelně
hospodařiti a účelně ukládati
své kapitálové reservy. Doufejme, že
právě v této straně, která
svým mluvčím toto uznání projevila,
nalezneme potom spolehlivého účinného
spojence, abychom spravedlivě otázku vdovských
rent mohli vyříditi.
Ovšem otázka přestárlých už
nás znepokojuje trochu více. Litujeme velmi srdečně,
že právě k těm nejpotřebnějším
neukázala koalice trochu více ohledu. Ti mladí
sice budou poškozeni, ale konečně vědí,
že přece jen se dočkají přechodu
od karenční doby k oné, ve které už
u nich může nastati pojistný případ.
O ty mladé je přece jen jakž takž postaráno,
ale těm, kteří už počítají
na kolik měsíců a snad na kolik týdnů
je ještě vyměřena jejich pracovní
schopnost, jsme pořád ještě nepřinesli
ničeho. A když, pánové, uvážíte,
že 1. července 1926 vyšel zákon o sociálním
pojištění v působnost, že v tu
dobu měl býti také pro jednán zákon
o zaopatření přestárlých, kteří
do pojistné povinnosti nebyli pojati, a že od té
doby již uplynulo 21/2 roku a že
koalice s ministerstvem soc. péče z toho zákonného
závazku nesplnila nic, tož dovedete si představiti,
jakou velkou váhu dáváme na tu záruku.
které se nám dostává pořád
jen ve způsobu slibů a ujištění,
že separátní zákon o zaopatření
přestárlých bude do konce tohoto roku skutečně
projednán a že 1. ledna 1929, kdy už mohou nastati
pojistné případy podle zákona 221,
budou se také zestárlým osobám vypláceti
zaopatřovací podpory. Není to pro nás
žádnou zárukou, když dáme na váhu
všechny smutné dosavadní zkušenosti. Proto
bychom si byli z duše přáli, abychom měli
osud přestárlých zabezpečen již
v zákoně, abychom se již s nikým nemuseli
rvát o kus lidskosti pro nejzasloužilejší
z těch, kteří drží celou tíhu
společenského břemene na sobě.
Teď bych si dovolil už jen malou poznámku o tom
odpolitisování, o kterém mluvilo mnoho řečníků
i z koalice i z oposice. Zmínil jsem se již o těch
společenstevních pojišťo vnách
a o tom, do jaké míry budeme míti zjednodušeny
politické vlivy, které přece jen tu a tam
se v nemocenských pojišťovnách objevovaly.
K čemu bychom zapírali, že až dodnes jenom
silné strany dělnické mohly zápoliti
o vliv na správu nemocenských pojišťoven
a že to byl zápas jenom mezi několika stranami.
Pokud to byl zápas politický, to je, pravda, otázka
objektivního úsudku a já bych nechtěl
popírati, že se tu skutečně politické
vlivy uplatňovaly. Budou ty politické vlivy, které
se nám vyvinou v budoucnosti, menší, než
byly dosud? Bude méně politiky ve smíchovské
okresní nemocenské pojišťovně,
než bylo dnes, kdy zápas o ni vedla soc. demokratická
strana s národně socialistickou, anebo o tu okresní
nemocenskou pojišťovnu v Praze, o kterou zase vedly
zápas tyto dvě strany? Napříště
budou o správu nemocenské pojišťovny zápasiti
strana soc. demokratická, strana nár. socialistická,
strana komunistická, strana křesťansko-sociální,
strana živnostenská a strana nár. demokratická,
která se myslím bude také chtíti pochlubiti
se svým národně-demokratickým žlutým
hnutím a bude chtíti ukázati, že má
právo se na dělnickém terénu ozvati.
A k tomu sami v zákoně donucujete, aby i o ty tři
členy představenstva ve skupině zaměstnavatelské,
které jsme až dosud zpravidla měli z jedné,
ale naprosto nepolitické skupiny zaměstnavatelské,
zápolily tři skupiny, náhodou také
politicky do tří skupin rozdělené.
Mně je přece, jako vám, velmi dobře
známo, kde je skupina zaměstnavatelů továrních,
kde je skupina zaměstnavatelů netovárních
a kde je skupina zaměstnavatelů zemědělských.
A o tři členy představenstva ve skupině
zaměstnavatelské budou musiti zápoliti tři
politické skupiny, které v tom tříčlenném
zastoupení zaměstnavatelů budou uplatňovati
své politické vlivy podle svého způsobu
a ideologie.
Nedošli jsme vládním návrhem k nějakému
odpolitisování nemocenských pojišťoven,
naopak, jestli tyto pojišťovny byly zpolitisovány
(Souhlas poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
A když tak posuzujeme to, co se nám dnes předkládá
ve zprávě výboru soc. politického,
s toho stanoviska zpolitisování nebo odpolitisování
nemocenských pojišťoven, pak tu vidíte
před sebou obrázek toho, jak se šlo bez jakýchkoliv
politických tendencí a cílů do celého
toho novelisačního tažení. Tak je to
zřetelně rozděleno podle politických
stran, tak je ta kořisť pěkně rozdělena
podle toho, jak která politická strana byla na sociálním
pojištění interesována.
Strana republikánská si odnáší
snížení pojistného, nižší
hodnocení naturálních požitků
a vyjmutí mladistvých z pojistné povinnosti.
Strana živnostenská si odnáší vyjmutí
učňů z pojistné povinnosti, menší
hodnocení naturálních požitků
a odnáší si společenstevní nemocenské
pojišťovny. Strana lidová, ľudová
a německá křesť.-sociální
strana bude participovati na všem, i na snížení
pojistného, i na nižším hodnocení
naturálních dávek, i na úspěchu
vyjmutí určitých kategorií z pojistné
povinnosti. Zbývá ještě jeden společník
z koalice a je otázka, co ten si odnesl jako politickou
kořist z toho zápolení. Strana národně-demokratická
má také svoji kořist, bude míti toho
zmetka, kterého r. 1924 nechtěli pustiti ani mezi
slušné lidi a strčili ho až do §u
277, aby nám v organisační části
nedělal skvrnu, a bude míti ještě druhou
kořist politickou, portýry, o kterých bude
rozhodovati Ústřední soc. pojišťovna,
zdali smějí býti do nemocenské pojišťovny
přijati.
A když člověk pováží, kdo
je ta strana, jaké nároky na uznání
ve společnosti si kladla, a když jako protějšek
si představíme, kam to zejména při
tomto tažení dopracovala, nemusí jí
nám býti líto; kdo chce kam, pomozme mu tam!
Lituji jen toho, že strany, od kterých jsme to nejméně
očekávali, držely ty nepěkné
tendence a pudy tak houževnatě, že nebyla s nimi
rozumná řeč, že nebylo možno s
nimi mluviti o částečné aspoň
úlevě v těžkém materielním
poškození pojištěnců. A aby bylo
jasno, říkám otevřeně, že
jsme to nejméně čekali od strany republikánské,
že ona bude pro zemědělské pojištěnce
chtíti tak dalekosáhlé materielní
zhoršení. Nečekali jsme to od ní proto,
poněvadž Alfons Šťastný nevedl selské
strany nikdy na cesty čirého materialismu, a byli
jsme také přesvědčeni, že nový
vůdce selského stavu, bohužel, těžce
nemocný Ant. Švehla, na tyto cesty republikánskou
stranu také nechtěl zavésti. A budeme jistě
v budoucnosti státi před faktem, že průmyslové
dělnictvo bude si právem stěžovati na
doplácení na nemocenské i na starobní
a invalidní pojištění zemědělského
dělnictva a před zjevem, že bude průmysl
proklínati dobu, kdy se nechal zemědělským
výrobcem zatlačiti k roli berana, který všechnu
tu tíhu, pokud se o ní dá mluviti, při
soc. pojištění, béře vlastně
na sebe.
A teď je rozhodující, jaká je bilance
nejen toho zápolení koalice, nýbrž také
zápolení oposice, jaká je bilance těch
dohod a bojů. Myslím, že nejlepším
srovnáním je původní vládní
návrh a zpráva soc.-politického výboru,
ale prosím, aby do této bilance nenahlížela
ani tolik koalice, pro kterou je to trapné, ale aby do
ní nahlédla strana komunistická, která
po celou dobu, co jsme zápasili o uhájení
zájmů pojištěnců, pomáhala
nám velmi podivným způsobem. Necítili
jsme jediného podněcujícího, když
už nechci říci hřejivého slova,
ale naopak za celou tu dobu, ve které jsme úporně
zápoliti o zájem pojištěnců,
slyšeli jsme a četli jen o samé zradě
a zrádcování.
Vážení pánové, odvolávám
se jen na jeden fakt, že jsme ve vládním návrhu,
ani v původním ani v tom později upraveném,
neměli výbavné pro pojištěnky,
že jsme v původním vládním návrhu
neměli zvýšené renty pro bezmocné
důchodce, že jsme neměli zvýšené
renty pro bezmocné sirotky, že jsme v původním
vládním návrhu neměli vdovské
renty, karenční dobu 100 příspěvkových
týdnů, nýbrž 150, že jsme v původním
vládním návrhu měli dvojí karenční
dobu pro pojištění nemocenské tři
dni s neplacenými prvými dvěma nedělemi.
Teď se ptám, pánové z komunistických
lavic: Byly by se ty věci dostaly do nového návrhu
a byli byste před tímto faktem stáli dnes
podle výborové zprávy, kdyby nebylo právě
zasažení obou socialistických stran? Domníváte
se, pánové z komunistických lavic, že
k vůli krásným očím z oposice
dala koalice ty věci do druhého vládního
návrhu? (Kontroverse mezi poslanci strany komunistické,
soc. demokratické a čsl. nár. socialistů.)