Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

231. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr. k §u 67 osnovy:

Odst. (¹) počínající slovy "v §u 104" a končící "zní takto": se škrtá.

K §u 104 zák. č. 221/24 Sb. z. a n. připojuje se nový odst. c), jenž zní:

c) těhotným a šestinedělkám je poskytovati dávky podle § 95, II, č. 2 a 3 jen tenkráte, byly-li za posledních 12 měsíců před porodem aspoň 6 měsíců buď povinně pojištěny nebo pokračovaly-li dobrovolně v pojištění podle § 250.

232. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 69 osnovy:

§ 106 pův. zákona se mění a bude zníti:

Ústřední sociální pojišťovna jest povinna poskytovati:

a) důchod nemocenský;

b) důchod invalidní a starobní;

c) příplatky vychovávací k důchodu invalidnímu a starobnímu;

d) důchod vdovský a vdovecký;

e) důchod sirotčí;

f) odbytné;

g) pomoc v nemoci a v mateřství důchodcům a členům jejich rodin.

233. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hakkenberga a soudr. k §u 69 osnovy:

§ 106 pův. zákona má zníti:

"(¹) Předmětem invalidního a starobního pojištění jest:

a) důchod invalidní a starobní,

b) důchod vdovský (vdovecký) a sirotčí,

c) výbavné,

d) odbytné,

e) nemocenské ošetřování důchodců.

(²) Poskytovati dávky uvedené v odst. (1), písm. a) do d) jest povinna Ústřední sociální pojišťovna; dávku pod písm. e) uvedenou poskytuje příslušná nemocenská pojišťovna. (§ 122 c.)

234. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr.:

K §u 69 osnovy budiž připojena další věta f):

f) nemocenské ošetřování důchodců.

235. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů k §u 69 osnovy:

V §u 106 zákona doplňuje se návrh novely v odstavci prvém takto:

f) nemocenské ošetření důchodců.

236. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 70 osnovy:

§ 107 pův. zákona se mění a bude zníti:

K nabytí nároku na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby

a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;

b) u dávek vyjmenovaných v bodech b) až e) a u odbytného v případě § 121, odst. 2, uplynula dále lhůta čekací, t. j. 100 příspěvkových týdnů (§ 108); odbytí lhůty čekací se však nevyžaduje, nastane-li invalidita (§ 109, odst. 2) neb smrt následkem podnikového úrazu (§ 5 zák. ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, ve znění zákona ze dne 21. prosince 1917, č. 363 ř. z.);

c) u dávek vyjmenovaných v bodě g) byl poskytován některý z důchodů uvedených pod a, b, c, d, e.

237. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hakkenberga a soudr. k §u 70 osnovy:

§ 107 pův. zákona nechť zní:

"K nabytí nároků na dávky uvedené v § 10, písm. a) do c) jest zapotřebí, aby uplynula čekací doba 100 příspěvkových týdnů (§ 108). Příspěvková doba získaná na základě dobrovolného pojištění počítá se však pro uplynutí čekací doby jen v polovici. Doba, po kterou pojištěnec dostává nemocenské, započítává se do čekací doby."

238. Eventuální návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr.:

Bude-li zamítnut náš návrh k §u 107 pův. zákona, navrhujeme:

V §u 107, odst. 1, lit. b) (ve znění §u 70 osnovy výborové) buďtež škrtnuta slova "z nichž musí spadati alespoň 13 týdnů do povinného pojištění."

239. Návrh posl. inž. Junga, Krebse a druhů k §u 70 osnovy:

§ 107, písm. b) pův. zákona znějž:

b) aby dále u dávek vyjmenovaných v bodech a) až d) a u odbytného v případě §u 121, odst. 2, uplynula čekací doba 150 příspěvkových týdnů (§ 108).

240. Návrh posl. Bradáče, dr Dolanského, dr Budaye, dr Kramáře, Mlčocha, Hodiny, dr Luschky, Stenzla a druhů k §u 70 osnovy:

§ 107 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(¹) K nabytí nároků na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby

a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;

b) u dávek vyjmenovaných v bodech a) až d) a u odbytného v případě § 121, odst. 2. uplynula dále doba čekací. Čekací doba činí 150 týdnů příspěvkových (§ 108), nastal-li pojistný případ do 31. prosince 1928, 100 příspěvkových týdnů, nastal-li pojistný případ po 31. prosinci 1928.

(²) Z příspěvkových týdnů musí spadati alespoň 13 týdnů do povinného pojištění. Vykazuje-li pojištěnec vedle týdnů povinného pojištění též příspěvkové týdny pojištění dobrovolného, počítají se vždy dva týdny dobrovolného pojištění za týden povinného pojištění. Ustanovení toto nevztahuje se na dobrovolné pojištění dělníků zaměstnaných pracemi sezonními, pokračujících dobrovolně v pojištění mimo sezonu, jakož i na dobrovolné pojištění osob mladistvých do dokončení 16. roku jejich věku.

241. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 71 osnovy:

V § 108 pův. zákona se připojují nové dva odstavce tohoto znění:

(³) Za příspěvkové týdny povinného pojištění považují se dále týdny, po které pojištěnec, nejsa zaměstnán, požíval nemocenského podle § 95, I., č. 2., podpory v nezaměstnání podle platných zákonných ustanovení, případně stanov odborové organisace nebo invalidního důchodu podle tohoto zákona. Tyto příspěvkové týdny se počítají jako týdny ztrávené ve třídě mzdové, do které byl pojištěnec zařazen bezprostředně před požitkem nemocenského, podpory v nezaměstnání neb invalidního důchodu.

(⁴) Pojištěncům, kteří dne 1. července 1926 překročili 40. rok života, započte se z doby předchozí strávené prokazatelně v pracovním či služebním poměru do pojištění 250 týdnů, jakožto týdnů příspěvkových pojištěncům, kteří 1. července 1926 překročili 45. rok života, 500 týdnů, a pojištěncům, kteří 1. července 1926 překročili 50. rok života, 750 týdnů. Započtení se děje ve třídě B.

242. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 72 osnovy:

Za § 108 pův. zákona se vkládají §§ 108 a), 108 b) a 108 c) tohoto znění:

Nárok na důchod nemocenský má pojištěnec i když není invalidním a nemá odbytou dobu čekací, je-li po vyčerpání nároku na nemocenské neschopen práce ve smyslu §u 95, I. č. 2., po dobu této neschopnosti.

(¹) Požitek důchodu nemocenského počíná dnem, následujícím po dni, jímž zanikl nárok na nemocenské.

(²) Požitek nemocenského důchodu zaniká dnem, kdy nemocný se stal opět schopným k práci.

Důchod nemocenský rovná se nemocenskému, jehož nemocný naposled požíval.

243. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr. k §u 72 osnovy:

V odst. 2 buďtež slova "dvanáct měsíců" nahrazena slovy "osmnáct měsíců".

244. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů k §u 72 osnovy:

Nově navrhovaný § 108 a) doplňuje se na konci větou:

"Rovněž doba periodických vojenských cvičení považuje se za příspěvkovou dobu, započitatelnou podle § 108."

245. Návrh posl. inž. Junga, Krebse a druhů k §u 71 osnovy:

K §u 108 připojuje se odst. 3:

"Pojištěncům, kteří v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, vstoupili do pojištění, započítá se doba dřívějšího zaměstnání, které, kdyby byl zákon platil dříve, bylo by povinně pojištěné, překročili-li v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, 30. rok věku, do nejvyšší výměry 5 let, jestliže však v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, překročili již 40. rok věku do nejvyšší výměry 10 let jako příspěvková doba, jako kdyby za tuto dobu byli platili příspěvky na invalidní a starobní pojištění podle mzdové třídy, do níž byl pojištěnec zařazen v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti."

246. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 73 osnovy:

V §u 109, odst. 2 pův. zákona se slovo "třetinu" nahrazuje slovem "polovinu".

247. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 75 osnovy:

§ 111 pův. zákona se mění a bude zníti:

(¹) Důchod invalidní se skládá z části základní a z částek zvyšovacích.

(²) Základní částka činí ročně 1.000 - Kč.

(³) Částky zvyšovací vyměřují se jednou čtvrtinou pojistného, jež připadá na příspěvkové týdny podle §u 8, odst. 3. a 4., jež se dále stalo splatným za týdny povinného pojištění nebo bylo zaplaceno za týdny pojištění dobrovolného.

(⁴) Nastala-li invalidita následkem úrazu podnikového před uplynutím 520 příspěvkových týdnů, vyměří se důchod invalidní tak, jako by pojištění trvalo 520 týdnů (10 let) ve mzdové třídě, v níž byl zaměstnanec pojištěn v době úrazu.

(⁵) Je-li důchodce invalidní tak bezmocný, že potřebuje stálého ošetřování a stálé pomoci osoby třetí, zvyšuje se důchod invalidní o 50%. Totéž platí o státním příspěvku podle §u 123. Okolnost, že osobou důchodce ošetřující je člen vlastní rodiny důchodcovy, není zvýšení důchodu na závadu.

248. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr. k §u 73 osnovy:

§ 109, odst. 2 pův. zákona nechť zní:

"Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo jest neschopný práce, to jest kdo pro tělesnou vadu nebo slabost svých tělesných nebo duševních sil nemůže trvale plniti povinnosti svého posledního povolání nebo vykonávati jiné zaměstnání, jež lze od něho slušně žádati vzhledem k jeho dosavadnímu zaměstnání, praktickému výcviku a předběžnému vzdělání. Nárok na invalidní důchod má také ten, kdo vyčerpav nárok na nemocenské jest byť i ne trvale, neschopným práce a to po dobu této neschopnosti."

249. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr. k §u 111 pův. zákona:

Odst. 2 nechť zní:

"Základní částka činí ročně 700 Kč."

Odst. 3 nechť zní:

"Zvyšovací částky vyměří se jednou čtvrtinou pojistného připadajícího na dobu pojištění."

Jako odst. 4 se připojuje:

"Potřebuje-li invalidní důchodce obsluhy, zvyšuje se jak základní částka tak i zvyšovací částka o 50%."

250. Návrh posl. inž. Junga, Krebse a druhů k §u 75 osnovy:

§ 111, odst. 2 nechť zní:

"Základní částka činí ročně

251. Návrh posl. dr Wintra, Johanise, Tayerle a soudr. k §u 75 osnovy:

V odst. 3 buďtež slova "ve třídě Aa ...... 0.60 Kč" až slova "ve třídě D ...... 1.75 Kč" nahrazena slovy:

252. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů k §u 75 osnovy:

V §u 111 nechť odst. 3 zní:

(³) Zvyšovací částky činí za každý příspěvkový týden, získaný

253. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 76 osnovy:

§ 112 pův. zákona se mění a bude zníti:

(¹) Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec 55. rok svého života.

(²) Požitek důchodu starobního počíná dnem, kdy pojištěnec dokončil 55. rok svého věku a končí úmrtím oprávněné osoby.

(³) Požitek starobního důchodu možno odložiti s tím účinkem, že důchod se v mezičasí zvýší o částku, která odpovídá pojistně matematickým výpočtům.

(⁴) § 111 a) platí obdobně.

254. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 78 osnovy:

§ 113 pův. zákona se mění a bude zníti:

(¹) Má-li osoba požívající důchodu invalidního nebo starobního dítě nebo děti mladší 18 let (§ 96, odst. 1., lit. b), zvětšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí za každé dítě jednu šestinu důchodu včetně státního příspěvku podle §u 123.

(²) Požitek příplatku tohoto počíná současně s důchodem, případně dnem narození dítěte a končí dnem, kdy dítě dosáhlo 18. roku, nebo dřívější smrtí dítěte.

(³) V případech, kde dítě při dosažení 18. roku dosud nedokonalo svoji průpravu školní neb odbornou, nebo je nezpůsobilé k výdělku pro vady tělesné nebo duševní, budiž vychovávací příplatek poskytován i přes 18. rok věku dítěte, v případě průpravy školní neb odborné však nejdéle do dokonaného 24. roku.

(⁴) Osiřelé vnuky do osmnácti let, kteří jsou výživou odkázáni na důchodce, považovati je za děti ve smyslu tohoto paragrafu. Ustanovení odst. 3. platí obdobně.

255. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr. k §u 76 osnovy:

§ 112 pův. zákona mění se takto:

"Invalidní důchod přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec 60. rok svého věku, pojištěnka 55. rok."

256. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr. k §u 113 pův. zákona:

V odst. 1 nahrazuje se slovo "sedmnácti" slovem "osmnácti", dále slova "jednu desetinu" slovy "jednu pětinu".

V odst. 3 nahrazuje se slovo "sedmnácti" slovem "osmnácti".

Jako nový odst. 4 se připojuje:

"Dokonalo-li sice dítě 18. rok svého věku, ale pro svůj tělesný nebo duševní stav je neschopno vykonávati nějaké povolání nebo studuje-li, poskytuje se příspěvek až do dokonání 24. roku věku."

257. Návrh posl. inž. Junga, Krebse a druhů k §u 76 osnovy:

§ 112, odst. 1 zní:

"Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec 2000 příspěvkových týdnů, nejpozději však dokonal-li 65. rok věku svého. Starobní důchod přísluší však, dokonal-li 60 rok věku tehdy, když a pokud pojištěnec nemá zaměstnání a nedostává podpory v nezaměstnanosti."

258. Návrh posl. Štětky a soudr. k §u 79 osnovy:

§ 114 pův. zákona se mění a bude zníti:

(¹) Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod.

(²) Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku zcela nebo převážně vyživovala rodinu, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky invalidní (§ 109), po dobu invalidity.

(³) O důchodu vdovském a vdoveckém platí obdobně § 111 a).

259. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a soudr. k §u 114 pův. zákona:

Odst. 1 nechť zní:

"Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, jenž v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo v době jehož úmrtí čekací lhůta již uplynula."

Odst. 2 budiž škrtnut.

V odst. 3 buďtež škrtnuta slova "je-li v době úmrtí....." až do konce paragrafu.

260. Návrh posl. Tučného, Langra, Pechmanové a druhů k §u 114 pův. zákona:

Odst. 1 nechť zní:

"(¹) Nárok na vdovský důchod má vdova nebo družka pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, anebo měl nárok na takový důchod."

Odst. (²) se škrtá.

261. Návrh posl. inž. Junga, Krebse a druhů k §u 79 osnovy:

V §u 114 připojuje se nový odst. 4:

"Nárok na vdovský důchod má také vdova, která dokonala 55. rok věku nebo má aspoň jedno nedospělé nebo dvě nezletilé děti, které ještě nevydělávají."

262. Návrh posl. Štětky a soudr:

V §u 115, odst. 1 pův. zákona, se mění lit. a) a bude zníti:

a) byla-li výlučně z vlastní viny soudně rozvedena nebo bylo-li manželství soudně rozloučeno nebo prohlášeno za neplatné;

Lit. c) se zrušuje.