Když pak byla zřízena cedulová banka,
bylo rovněž nutno, tak jak to odpovídá
právní konstrukci bankovek, zařaditi do aktiv
banky pohledávku proti státu, vzniklou z uvedeného
státovkového dluhu.
Poznamenati jest dále, že tento stav jest v podstatě
stejný, jako ten, kdyby bylo bývalo možno vytvořiti
ihned z počátku samostatný cedulový
ústav, neboť i ten převzav obíhající
platidla, by nebyl měl v aktivech jiné úhrady
pro ně, než platební slib státu. Způsob,
jakým bylo upraveno splácení tohoto dluhu,
dávkou z majetku a z přírůstku na
majetku, jest pak s hlediska sociálního jistě
správnější, než různá
jiná navrhovaná řešení.
Opatření měnová, která byla
v Československé republice učiněna,
nezmenšila nikterak nárok státu na likvidační
zůstatek z Rakouskouherské banky a všechna
tato opatření nejen že předvídala,
nýbrž měla i podstatný vliv na rozhodnutí
mírové konference v těchto otázkách.
Jinou otázkou jest pak, proč je třeba, aby
byl splácen t. zv. státovkový dluh, který
zdánlivě, jak často se uvádí,
nikoho nezatěžuje. Pro splácení tohoto
dluhu nerozhodují tak momenty právní aneb
soukromohospodářské, jako zvláště
momenty národohospodářské. Kdyby největší
část oběživa, jak skutečně
to po převratu bylo, měla úhradu jen ve státovkovém
dluhu, pak cedulový ústav by neměl možnost
vykonávati ingerenci na toto na něm nezávislé
oběživo, a to ani co do stability kursu měny,
ani co do poměrů na trhu peněžním.
K udržení stabilního kursu měny v poměru
k jiným měnám potřebuje cedulový
ústav míti přiměřenou zásobu
drahých kovů a devis. Má-li však kontrola
kursu měny býti skutečně účinná
a rozhodující, jest třeba, aby cedulový
ústav měl vliv také na onu část
oběživa, která není uhrazena drahými
kovy aneb devisami. Stabilita kursu měny předpokládá
také, aby mohl býti kontrolován peněžní
trh a regulován rozsah úvěrů, a proto
jest žádoucí, aby oběh platidel byl
v podstatě pružný, t. j. aby ve své
větší části závisel na
cedulové bance. Platidla, jež odváděna
jsou bance jako splátka na t. zv. státovkový
dluh, jsou bankou opět vydána na podkladě
obchodu úvěrového (eskont neb lombard), nebo
za koupi devis, valut, drahých kovů. Rozsah oběživa
se tedy nemusí měniti, nejde o kontrakci oběživa,
avšak složení úhrady oběživa
se mění; na místo platidel, jež jsou
kryta t. zv. státovkovým dluhem a jejichž oběh
jest tedy nepružný, nastupují platidla, jež
jsou kryta způsobem pružným a v podstatě
závislá na cedulové bance. Tak zjedná
se cedulovému ústavu rozhodující vliv
na peněžní trh a na regulování
úvěru, čehož jest nezbytně nutno
jak v zájmu stability kursu měny, tak v zájmu
spořádaných poměrů úvěrových.
Zkušenost posledních let u nás ukázaly,
že přes to, že byla již splacena více
než polovina původního t. zv. státovkového
dluhu, není postavení cedulové banky na peněžním
trhu ještě tak zajištěné a tak
rozhodující, jak by bylo žádoucí
v zájmu celostátním a v zájmu národního
hospodářství.
Nejlepším důkazem, že názor o nutnosti
splácení státovkového dluhu není
překonán a není zastáván jen
u nás, jest způsob, jak ve většině
států byl v posledních letech tento dluh
splácen, zvláště pak úprava a
splácení jeho při provádění
měnových reforem, zejména v Itálii,
Belgii a ve Francii.
Názor, že jest úplně absurdním,
aby stát zavázal se zúrokovati Národní
bance svůj státovkový dluh, přehlíží
především úplně právní
konstrukci cedulové banky. Cedulová banka podle
zákona z r. 1920, č. 347 Sb. z. a n., a novely z
r. 1925 jest bankou akciovou, která má tedy poskytovati
akcionářům určitou dividendu. Podle
své povahy a podle rázu svých obchodů,
plyne příjem cedulové bance ve značné
části zpravidla z tuzemských obchodů
emisních, t. j. z diskontu a z lombardu. Rozsah těchto
obchodů však je malý, je-li velká část
oběživa nepružná, jsouc kryta t. zv. státovkovým
dluhem. Proto při uzákonění novely
ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., nemohlo se s
jistotou předvídati, zda rozsah těchto obchodů
bude takový, aby po krytí režie cedulové
bance mohl stačiti též k vyplácení
určité dividendy.
Jest tedy státovkový dluh zcela právem veden
mezi státními dluhy. Přecházím
k jednotlivým kapitolám.
Kap. 1. "President republiky a kancelář presidenta
republiky" preliminuje 19.1 mil. proti 18.4 mil. Kč
na r. 1928. Běží zde o náklad spojený
s naším hradem a pak Lány. Zmíním
se zde zvláště o úpravě historické
části hradu. Zde bylo nutno dosavadní obnos
zvýšiti o 400.000 Kč. Běží
totiž o to, aby restaurační a konservační
práce na hradě pokračovaly rychleji. Dosud
bylo vykonáno mnoho v historické části
hradu. Ve III. hradním nádvoří byly
cenné historické objevy zabezpečeny betonovým
stropem. Zvláštní péče je věnována
sálu Vladislavskému a komnatám s ním
souvisejícím. Ovšem mnoho ještě
zbývá zde vykonati a bude třeba ještě
několika let k úplné restauraci a zabezpečení
hradu. Při pracích ve starém hradu přichází
se stále na cenné nálezy, které nutno
konservovati.
Vyslovuji vřelé přání, aby
tento historický klenot, nám všem tak drahý,
co nejdříve se zaskvěl ve staré slávě
a kráse. Správa hradu může býti
ubezpečena, že parlamentu neschází dobré
vůle povoliti potřebné prostředky
k dílu tak dobrému a záslužnému.
Rozumí se též samo sebou, že souhlasíme
s náležitou úpravou novější
části hradu, sídla presidenta republiky,
aby i tato část svou úpravou byla nám
ke cti i před cizinou. Na úpravu hradu bylo by hříchem
šetřiti.
Již loňského roku při svém referátu
o rozpočtu kap. 2. "Zákonodárné
sbory" jsem zdůraznil, že bude nutno adaptovati
další místnosti Rudolfina pro potřeby
parlamentu. Letošního roku dochází ke
splnění této nutnosti a snad do konce tohoto
roku bude možno parlamentu zaujmouti místnosti adaptované.
Proto je preliminována na příští
rok potřeba menší o 1 mil. Kč.
Předsednictvo min. rady žádá o 1.3 mil.
více, 32,7 mil. proti 31.4 mil. Kč na r. 1928. Jako
loni tak i letos při této kapitole bylo v rozpočtovém
výboru mluveno mnoho o systemisaci státního
zaměstnanectva. Tato otázka hýbe celou státně-zaměstnaneckou
veřejností, a to tím spíše, poněvadž
systemisace vešla v činnost a objevují se zvláště
letos již její dobré a stinné stránky.
Vláda prohlásila, že tato systemisace je systemisací
prozatímní na 3 roky a že po 3 letech - to
tedy bude příštím rokem - přikročí
k systemisaci definitivní. Je nutno konečně
v zájmu služby samé, aby systemisace definitivní
byla provedena tak, jak toho vyžaduje služba, a aby
přispěla k uklidnění státních
zaměstnanců.
Ministerstvo zahraničí potřebuje o 2,5 mil.
Kč více než r. 1928. Tato větší
potřeba týká se nákladů osobních.
Celková potřeba je 167.5 mil. Při této
kapitole zvláště nutno zdůrazniti náš
poměr k sousedům našim a k našim spojencům,
jakož i celkový směr naší politiky.
Naše politika zahraniční jest a bude i napříště
prosta jakékoli agresivnosti, bude to politika mírová.
Chceme za každou cenu zachování míru,
poněvadž Evropa se ještě nevzpamatovala
z těžkých ran zasazených jí světovou
válkou a chaosem vzniklým po této válce.
Je svatou povinností nás všech přispívati
k udržení míru. Jako hlavní činitel
vedle zahraničního úřadu je k tomu
povolán parlament. Můžeme pak jistě
se zadostučiněním konstatovati, že náš
zahraniční úřad kráčí
v prvních řadách všude tam, kde běží
o mír. Ani náš parlament nezůstává
pozadu a činně se účastní svými
zástupci na všech konferencích mezinárodních,
majících za účel udržení
míru. My to dělati musíme, protože jsme
si dobře vědomi, že jenom mír zachrání
náš hospodářský rozvoj a konec
konců nás zachrání i politicky.
Naše zahraniční smlouvy se spojenci nemají
účelu agresivního, nýbrž jen
a jen mírový. A tomu zůstaneme věrni
i v budoucnu. To prohlašuji zde jménem parlamentu.
Ovšem to neznamená, že bychom nechtěli
nebo nedovedli se brániti v případě
zevnější agrese. To nechť vezmou na vědomí
všichni, kteří mírové smlouvy
pokládají jen za prozatímní a kteří
čekají na nejbližší příležitost,
aby mohli status quo v Evropě zvrátiti. Nechceme
porušiti mír, ale na druhé straně jsme
připraveni se hájiti.
Největší výdajnou položkou po všeobecné
pokladní správě je výdajová
položka ministerstva nár. obrany, a to 1400 mil.,
právě tolik jako r. 1928; k tomu ovšem připočísti
dlužno ze všeobecné pokladní správy
315 mil. fondu na věcné potřeby vojenské.
Je to jistě položka velmi veliká, a jako každoročně
v rozpočtovém výboru, tak i letos tato položka
byla kamenem úrazu.
Nebudu při této kapitole opakovati, co jsem právě
uvedl při kapitole předcházející.
My si nevydržujeme svoji armádu k výboji, nýbrž
ke své ochraně. Samo jméno ministerstva značí,
že nás vojsko bude brániti a že nebude
samo neprovokováno útočiti, proto je to ministerstvo
nár. obrany a ne ministerstvo války.
Naše armáda jest už ztenčena na minimum,
jenom na tolik, kolik je nezbytně nutno. Zrazovali bychom
však sami sebe, svůj stát, svou rodnou zem,
kdybychom ji nechali bez ochrany na pospas útokům.
Naše republika má hranice strategicky velmi nevýhodné,
těžko branitelné; proto musíme se ohlížeti
po spojencích. Těmto spojencům jsme povinni
věrností v dobách dobrých i zlých.
Kéž jsou to jen doby dobré! Nesplnili bychom
pak této povinnosti věrnosti, kdybychom spoléhali
vojensky jen na spojence a sami nečinili ničeho.
Opakuji znovu, že naše armáda je armádou
míru.
Doba ztrávená na vojně není časem
ztraceným, je to zároveň dobrou školou
pro život v pravém slova smyslu. Poukazuji jenom na
snahu odstraniti negramotnost mezi našimi vojáky z
krajů kulturně zaostalých. Kdyby nic jiného,
tedy již tato kulturní snaha musí býti
velmi oceněna.
V rozpravě o této kapitole bylo proneseno mnoho
výtek a přání, o kterých se
zde zmiňovati nemohu. Odkazuji proto na důvodovou
zprávu.
Výdaje ministerstva vnitra činí v rozpočtu
částku 709.8 mil. proti 648.3 mil. Kč, tedy
více o 61,5 mil. Kč. Toto zvýšení
je odůvodněno účinkem zákona
o správní reformě. Nesmíme zapomínati,
že osobními i věcnými výdaji,
spočívajícími na zákoně
o správní reformě, je nejvíce zatížen
resort ministerstva vnitra. Veškero zaměstnanectvo
autonomních okresů a zemí přechází
na stát, proto ono zvýšení resortu ministerstva
vnitra.
Po všeobecné pokladní správě
a ministerstvu nár. obrany největší
výdaje má ministerstvo školství a nár.
osvěty, celých 923.9 mil. proti 893.8 mil. r. 1928,
tedy o 30 milionů více; z toho na výdaje
osobní připadá 25.8 mil.
Jako loňského roku tak i letos ministerstvo školství
vypracovalo obšírnou a důkladnou statistiku
o našem školství všech kategorií.
Poukazuji na tuto velmi poučnou statistiku a bylo by dobře,
kdyby ji rozšířila i naše žurnalistika.
Loňského roku jsem se ve svém referátu
o rozpočtu poněkud obšírněji
obíral ožehavou otázkou žactva na středních
a vysokých školách a poukazoval jsem na nebezpečí,
které nám vyvstává z této hypertrofie
studovaných lidí. Zdá se nyní, že
už začíná vystřízlivění
a že už méně budou navštěvovány
střední a vysoké školy. Alespoň
ze statistiky by to vyplývalo.
Statistika návštěvy středních
škol vypadá takto: Ve škol. roce 1919/20 bylo
všeho žactva v prvních třídách
středních škol celkem 18.392, ve škol.
roce 1920/21 19.742, ve škol. roce 1921/22 21.953, ve škol.
roce 1922/23 20.835, ve škol. roce 1923/24 21.979, ve škol.
roce 1924/25 21.360, ve škol. roce 1925/26 18.595, ve škol.
roce 1926/27 15.531 a ve škol. roce 1927/28 12.734.
Vývoj počtu středoškolského žactva
před válkou a po válce do dnešní
doby podle zemí je takový: ve škol. roce 1913/14
bylo všeho středoškolského žactva
74.521; v letech poválečných pak činil
tento počet, a to ve škol. roce 1918/19 91.234, ve
škol. roce 1919/20 93.751, ve škol. roce 1920/21 96.801,
ve škol. roce 1921/22 102.690, ve škol. roce 1922/23
106.039, ve škol. roce 1923/24 111.808, ve škol. roce
1924/25 114.493, ve škol. roce 1925/26 110.761, ve škol.
roce 1926/27 105.356 a konečně ve škol. roce
1927/28 98.272.
Počet interních abiturientů na středních
školách v letech 1919 až 1928: Ve škol.
roce 1919/20 bylo všech interních abiturientů
na středních školách 6.633, ve škol.
roce 1920/21 6.285, ve škol. roce 1921/22 5.943, ve škol.
roce 1922/23 5.489, ve škol. roce 1923/24 6.316, ve škol.
roce 1924/25 6.646, ve škol. roce 1925/26 7.194, ve škol.
roce 1926/27 7.509 a konečně ve škol. roce
1927/28 7.929.
Podle těchto cifer by se tedy zdálo, že začíná
vystřízlivění a že se mládež
věnuje praktickým povoláním. Ale není
tomu tak. Relativně je to stejné, jako tomu bylo
dříve. Nesmíme zapomínati, že
zde běží o úbytek žactva toho,
které začíná teprve studovati, a tu
se objevují ještě následky válečné
doby.
Neváhám znovu s tohoto místa varovati co
nejdůrazněji před hypertrofií studovaných
lidí, které nebude možno při našich
poměrech vůbec umístiti. Snad jsme se po
převratu příliš rozběhli a dochází
nám proto dech. Restrikce středních škol
bude přece jen nezbytná.
Platí-li to, co jsem řekl, o středních
školách, platí to měrou daleko větší
o školách vysokých. Máme 4 university,
dvě bohoslovecké fakulty, jednu vysokou školu
zvěrolékařskou, 4 techniky, jednu vysokou
školu zemědělskou a jednu báňskou.
Na universitách a příbuzných školách
bylo zapsáno ve škol. roce 1926/27 14.818 posluchačů,
ve škol. roce 1927/28 16.372; na technikách a příbuzných
školách ve škol. roce 1926/27 bylo zapsáno
11.354 a ve škol. roce 1927/28 11.316 posluchačů;
dohromady tedy 27.688 posluchačů. Je možno,
aby u nás byli všichni tito posluchači ve veřejných
službách zaměstnáni? Zde nám
hrozí katastrofa větší, než veřejnost
tuší. Už dnes čekají absolventi
učitelských ústavů dvě až
tři leta na místa.
Potěšitelný je rozvoj našeho školství
odborného všech směrů. Všech odborných
škol všech směrů máme 2.319 s 255.628
žáky. Že pak naše odborné školství
stojí na vysokém stupni, viděli jsme na výstavách
v Paříži a letos na výstavě soudobé
kultury v Brně. Na tomto poli je naše pravé
místo a tomu musíme i dále věnovati
největší pozornost. Svoje místo ve světovém
hospodářském zápase si uhájíme
jenom výrobky kvalitními, které mohou vyráběti
zase jen kvalifikovaní lidé.
Školství obecné je v historických zemích
dobře opatřeno, a to pro všechny národnosti;
zbývá však ještě mnoho doháněti
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde se docházka
školní potkává s nesmírnými
obtížemi. Tam budeme ještě dlouho doháněti,
co bylo zanedbáno starým režimem.
Ministerstvo zemědělství preliminuje na rok
1929 245.6 mil. Kč, o 29,5 více než na r. 1928.
Ovšem zde nutno připomenouti, že do kompetence
ministerstva zemědělství přešla
regulace vod, pokud souvisí se zemědělstvím,
z ministerstva veř. prací a naopak do ministerstva
veř. prací přešla elektrisace z ministerstva
zemědělství.
Při projednávání rozpočtu ministerstva
zemědělství byla otázka našeho
zemědělství probrána po všech
stránkách. Poukazuji na důvodovou zprávu,
která podává obraz nejen o debatě
v rozpočtovém výboru, nýbrž i
mnoho materiálu osvětlujícího situaci
našeho zemědělství a výsledky
péče o zemědělskou výrobu.
Výdaje i příjmy Státního pozemkového
úřadu se nezměnily, činí 28.4
mil. V historických zemích pozemková reforma
na zemědělské půdě jest už
až na nepatrné zbytky hotova, zbývá
ještě reforma lesní. Na Slovensku a Podkarpatské
Rusi se pozemková reforma provádí. Dosud
vůbec bylo přiděleno 751.999 ha půdy
zemědělské, vlastníkům bylo
ponecháno 325.142 ha; dohromady bylo zpracováno
1,077.145 ha půdy zemědělské, zbývá
ještě 201.408 ha; ostatní půdy zvláště
lesní bylo zpracováno Státním pozemkovým
úřadem 1,040.371 ha a zbývá ještě
1,701.249 ha. Loni bylo vysloveno v rozpočtovém
výboru přání, aby Státní
pozemkový úřad uveřejnil seznam všech
nabyvatelů zbytkových statků. Státní
pozemkový úřad vyhověl této
žádosti a vydal seznam velmi podrobný, kde
jsou uvedena nejen jména nabyvatelů zbytkových
statků, nýbrž i výměra, bonita
a cena těchto statků. Zbývá ještě
po provedení přídělu nejdůležitější
činnost Státního pozemkového úřadu,
totiž zaknihování, které bylo dosud
provedeno jen u 5 % drobného přídělu
a 10,5% zbytkových statků.
Tento nedostatek má za následek právní
nejistotu a pak nemožnost uzavírati právní
jednání, týkající se přidělených
parcel, není možný úvěr atd.
Ovšem práce se zaknihováním spojená
není jednoduchá, ale je také velmi odpovědná.
President Státního pozemkového úřadu
sdělil ve výboru rozpočtovém, že
by zaknihování všechno bylo skončeno
až někdy v 50 letech, kdyby práce šla
kupředu dosavadním pomalým tempem a s dosavadním
počtem sil. Bude tedy potřeba mimořádného
opatření, jako je použití soukromých
měřičských firem, notářů,
advokátů atd., aby práce zaknihovací
byly brzy skončeny. Přimlouvám se vřele
jménem přídělců, aby Státní
pozemkový úřad užil všech prostředků
a možností k této práci.
Ministerstvo obchodu potřebuje na r. 1929 o 5.2 mil. více,
totiž 46.9 mil. Ministerstvo obchodu vypracovalo velmi podrobnou
statistiku, týkající se všech oborů
působnosti tohoto ministerstva, a kterou si dovoluji poukázati,
jakož i a statistiku ministerstva veř. prací,
která je rovněž podrobně vypracována,
zvláště pokud se týče elektrisace.
Z těchto tabulek je jasně viděti, jak se
rozvíjí náš obchod, o kterém
jsem se už dříve zmínil, jakož
i naše živnosti. Pokud se elektrisace týče,
je na stálém postupu. Je to zvláště
náš venkov, který intensivně se elektrisuje.
Ovšem obnos 10 mil. nestačí, aby vyhověno
bylo všem žádostem obcí venkovských
za podporu na elektrisaci. Zde bude nutno sáhnouti k nějakému
pronikavějšímu prostředku, snad asi
po způsobu silničního fondu. Tato elektrisace
je v zájmu celého našeho národohospodářského
života a jistě nachází všude zaslouženého
ohlasu.
O poštách a železnicích jsem se obšírněji
zmínil při státních podnicích.
Zde jenom připomínám, že výdaj
na centrály je hrazen z podniků samých.
Ministerstvo pošt potřebuje 12 milionů a železnice
28.9 mil. Ministerstvo soc. péče nabývá
stále větší a větší
důležitosti, poněvadž se v něm
soustřeďuje veškerá sociální
činnost státu. Je to sociální pojištění,
péče bytová a stavební, péče
o mládež a osoby, tělesně nebo duševně
vadné, zprostředkování práce,
závodní výbory, živnostenská
inspekce, péče o váleč. poškozence,
péče o vystěhovalce a přistěhovalce
a konečně péče o nezaměstnané.
Vyrůstá zde veliký úřad, jak
jest už viděti z cifry jeho potřeby na r. 1929:
835.2 mil. Kč. Největší položku
činí péče o válečné
poškozence 482 5 mil. a péče stavební
a bytová 260.4 mil.
Oba tyto náklady postupem doby se budou snižovati
přirozeným vývojem, jak vidíme ze
statistiky. K 31. prosinci 1923 bylo 588.280 válečných
poškozenců a k 31. prosinci 1927 bylo už jen
464.649 vál. poškozenců. Od počátku
zákona o válečných poškozencích
bylo vydáno 4.206 mil. Kč.
V rozpočtovém výboru bylo si mnoho stěžováno
na přísné lékařské prohlídky
válečných poškozenců, na jejich
zkracování atd. Osud všech, kteří
třeba v cizích službách ztratili zdraví,
živitele atd., jest jistě truchlivý a povinností
veřejnosti jest, osud tento zmírniti. Ovšem
na druhé straně nesmějí na úkor
potřebných dožadovati se veřejné
péče ti, kteří nejsou poškozeni.
Též státní výdaje na podporu
stavebního ruchu se snižují a budou i v budoucnu
se snižovati. Stavební náklad všech staveb
státem podporovaných činí 4.814,395.428.
Záruka státu pak na tento náklad činí
3.191,211.444. Anuita pak činí ročně
204,094.079 Kč. Ovšem bude nutno konečně
jednou učiniti už konec nejistotě stavebníků
stran postihového práva státu u podpor udělených
ve způsobě státní záruky.
Tento rok a začátek roku příštího
také přinese konečnou úpravu ochrany
nájemníků a bytové péče
vůbec. Už konečně musíme přijíti
ke konečnému plánu o ochraně nájemníků,
aby naše veřejnost nabyla jistoty, jak dlouho může
ještě počítati s dosavadní ochranou.
Prodlužování jednoroční musí
už jednou přestati.
Podpory v nezaměstnanosti činily r. 1927: 18,308.563,
r. 1926 21,282.971. Za první pololetí letošního
roku bylo vydáno 6,878.822. Je to jen potěšitelný
úkaz, že nezaměstnanosti ubývá.
Právě v přítomné době
projednává se pensijní pojištění
soukromých zaměstnanců a žurnalistů.
Stane se, doufám již v brzké době po
právu i jim, kteří tak obětavě
dlouho čekali. Na nich, žurnalistech, se osvědčilo,
že u nás nejméně může očekávati
ten, kdo pracuje pro veřejnost, třeba po celý
život.
Ministerstvo zdravotnictví požaduje na příští
rok 144.7 mil. Kč, více o 4 mil. Kč.
Při této příležitosti budiž
mně dovoleno poukázati na ubohý stav pražských
klinik, který volá přímo do nebes
o pomoc. Nejen malý počet lůžek, nýbrž
nedostatečné umístění a nedostatečná
výprava vyžadují nutné nápravy.
Znám dokonale rozpočet, vím dobře,
jak musíme zápasiti o každý haléř,
abychom neztratili aktivitu. Ale ve prospěch ústavů,
které chrání lidské zdraví,
budeme musiti podrobiti rozpočet revisi a omeziti se snad
tam, kde je to možné a snesitelné.
A nyní přicházím ke kapitole velmi
povážlivé. Jsou to odpočivné
a zaopatřovací platy. Na r. 1929 je preliminováno
732,381.000 Kč; připočteme-li k tomu ještě
obnos, který vyžadují státní
podniky, 936,474.050 Kč, dojdeme k sumě 1.668,855.050
Kč. Naproti tomu příjmy 95,459.000 Kč
od státních zaměstnanců a 164,203.838
Kč od státních podniků, dohromady
259,662.838 Kč. Náklad stoupá rok od roku.
Tento přehled nám nejlépe ukáže
povážlivé stoupání nákladů
pensijních. Roku 1919 bylo vyplaceno na odpočivných
a zaopatřovacích platech 151 mil. Kč, r.
1924 559 mil. Kč, r. 1927 již 606,6 mil. Kč.
K částečné úhradě těchto
výdajů sloužily pensijní příspěvky
placené státními zaměstnanci v činné
službě, které vynesly: r. 1919 6,3 mil. Kč,
r. 1923 122 mil. Kč, r. 1926 111 mil. Kč, r. 1927
105.9 mil. Kč.
Na rok 1929 preliminují se výdaje této kapitoly
částkou 732,381.000 Kč, na r. 1928 byly preliminovány
částkou 650,287.000 Kč, preliminuje se tudíž
více o 82,094.000 Kč.
A k tomu ještě klepá stále hlasitěji
a hlasitěji otázka staropensistů.
Nad těmito otázkami pensí se musíme
zamysliti a musíme, vyjímaje ovšem odůvodněné
a nutné případy, zamez1ti pensionování
těch, kteří jsou ještě tělesně
schopni službu zastávati. Budeme musiti také
zkoumati, pokud nové platové zákony a nová
systemisace úřednická má vliv na přibývání
pensistů, a po důkladném vyšetření
zjednati nápravu.
Při této příležitosti poukazuji
na provisionované horníky. vdovy a sirotky po hornících
ze státních dolů a hutí, kteří
jistě zasluhují mimořádných
přídavků, kterých se domáhají.
Ministerstvo financí je vlastně srdcem celého
státního hospodářství, tam
se sbíhají prameny a pramínky státních
příjmů, aby zase se rozběhly do všech
složek státního života. Jsou to příjmy
ministerstva financí, které dotýkají
se každého státního občana, protože
každý občan bez výjimky platí
státní daně; neplatí-li přímé,
platí jistě daně nepřímé.
O těchto příjmech promluvil jsem obšírněji
při rozboru rozpočtu. Zde bych chtěl říci
jen několik slov o tom, jak se osvědčuje
berní reforma. Očekávali jsme jistě
všichni v dobré víře, že berní
reforma nám přinese na jedné straně
zvýšení berní morálky a na druhé
straně spravedlivé předpisování
daní. Bohužel, byli jsme zklamáni na obou stranách.
Ještě teď objevují se případy
defraudace daňové, a na druhé straně
neodpovídají předpisy daňové
duchu nového zákona. Ovšem, můžeme
to omluviti novostí věci a pak tím, že
úřednictvo finanční správy
nemůže zmoci najednou tak obrovskou práci.
Depurační akce už je až na některé
zbytky ukončena a snad se už konečně
jednou dostaneme do normálních dob a poměrů
i při finanční správě.
S finanční. správou souvisí též
otázka naší měny. Ve veřejnosti
se objevují čas od času - právě
nedávno se tak stalo - poplašné zprávy
o změně naší měny. Mluví
se o měně zlaté a devalvaci, o nové
jednotce atd. Po věsti jsou většinou velmi
zmatené a jsou s to vnésti do veřejnosti
neklid. Otázka zlaté měny se obyčejně
spojuje se zavedením nové jednotky měnové.
Proti těmto poplašným pověstem mohu
prohlásiti: S dosavadní jednotkou měnovou
zatím zcela dobře vystačíme a není
třeba ji měniti. Neučiníme tak dotud,
dokud hospodářské poměry, a hlavně
cenové poměry u nás i v celé Evropě,
nebudou úplně a zcela tak ustáleny, aby změna
jednotky peněžní nebyla ničím
jiným než mechanickým aktem, asi tak jako tomu
bylo, když Rakousko místo zlatých zavedlo koruny.
Zavedení zlaté měny neznamená zavedení
nové jednotky, to znamená pouhou směnitelnost
papírových peněz za zlato, nic jiného.
K tomuto opatření můžeme sáhnouti
kdykoli, až poměry Národní banky budou
takové, že to budeme moci učiniti, a dále
až toho budou vyžadovati naše obchodní potřeby.
To však nebude míti na prosto žádného
vlivu ani na jednotku měnovou, ani na ceny. Není
proto naprosto žádné potřeby, aby se
veřejnost naše jakkoli znepokojovala.