Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

A co se fakticky při systemisaci stalo? Ze systemisace stal se bič na státní zaměstnance. Ne, že by se nemělo nebo nesmělo dbáti volání a stesků státních zaměstnanců, ne že by se mohlo vycházeti z názoru, že státní zaměstnanci nikdy nebudou spokojeni, nýbrž posuzujeme-li objektivně jejich stesky, vidíme, jak těžká křivda se jim stala touto systemisací.

Vezměte na př. stav soudcovský. Dnes u zdejšího trestního soudu má každý referent snad dvakrát tolik čísel k vyřízení ročně než měl před válkou. Dnes u exekučního soudu není možno vymoci výkon exekuce a dražbu pro nedostatek referentů a vykonavatelů. Dnes je líčení v civilních věcech paskvilem a přímo porušováním soudního řádu. Ale při tom, když se od soudců a soudcovského personálu kancelářského žádá práce do úmoru - kolik už těch soudců v pravém slova smyslu padlo na bojišti práce - když se od nich žádá nadlidská práce, jest odměna, způsobená špatnou systemisací, neúměrná této práci. Nebo vezměte si kteroukoliv kategorii jinou, najdete někde spokojenost, nesetkáte se všude s oprávněnou rozhořčeností a nespokojeností?

Mám častěji příležitost vyslechnouti stesky z řad železničních zaměstnanců. A nejsou to jen příslušníci nejnižších kategorií, kteří si stěžují; tyto stesky jsou dnes všeobecné, ať jde o zřízence, podúředníka nebo úředníka, je to jeden hlas: To, co se stalo v nařízení č. 15 z r. 1927, jest ještě zhoršení zásad platového zákona o systemisaci. (Výkřiky čsl. soc.-demokratických poslanců.)

Když vidíte, že staří, vyždímaní zaměstnanci, strojvůdci a jiní, když jdou do pense, dostanou r. 1927 výměr o pensi, a za rok na to dostanou nový výměr, podle kterého se jim pense zkracuje o 100 nebo 200 Kč, když vidíte, jak se ministerstvo železnic přímo rve s každým železničním zaměstnancem o několik korun, které finančně nemohou pro hospodářství železniční nic znamenati, pak si řeknete: To je úmyslné hledání špendlíčků, kterými by tito zaměstnanci byli pícháni! (Výborně!) Pak si teprve vysvětlíte zoufalou náladu železničních zaměstnanců. Když vidíte, jak ministerstvo železnic soustavně pere se s vdovami, které při nějaké události při dopravě ztratily živitele, a že jim pod záminkou, že nejde o událost při dopravě, zkracuje úrazovou rentu a když vidíte, že rozhodčí soud, ve kterém mají většinu úředníci ministerstva železnic, kteří jsou vlastně soudci ve vlastní věci proti zákonu, dává tomu za pravdu, pak se nemůžete diviti náladě, která je u železničních zaměstnanců. A vy se nemůžete diviti náladě, která je u státních zaměstnanců vůbec. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.)

Vidíte, to byl jeden z oněch zlatých listů, které tato koalice přinesla státním zaměstnancům. Je dnes někdo spokojen platovým zákonem a systemisací? Neobrátilo se to domnělé dobro v pravý opak? A jaká nálada musí býti vyvolána u státních zaměstnanců, když vidí, že u této koalice nenaleznou slechu, když slyší z úst náměstka ministerského předsedy, že systemisace je na několik let trvalou, že se na ní nedá nic měniti a že všechny naděje na změnu systemisace nebo u železničních zaměstnanců na změnu ominosního nařízení jsou marné.

Měl jsem osobně příležitost poznati náladu železničních zaměstnanců na Slovensku. Tam se stal v pravém slova smyslu lup. (Výkřiky posl. Procházky.) Tam, prosím, práva nabytá, slíbená, smluvená, smlouvou zaručená byla, ne zákonem, ale výkladem nařízení, výkladem, který nařízení dalo ministerstvo, přímo vzata. Co dělá ministerstvo železnic, dělá jistě v souhlase s celou koalicí, poněvadž kdyby koaliční strany to netrpěly, pak by to nebylo možné - za to neodpovídá jen ministerstvo, nýbrž celá koalice. Je přímo patrno, jak ministerstvo železnic soustavně vymýšlí si věci, kterými by železniční zaměstnance dráždilo. Tak vypadá politika této občanské koalice v odezvě, jaké se jí dostává z řad státního zaměstnanectva, a to nejen socialistického, nýbrž i z tábora vládního, neboť poslední schůze železničních úředníků III. ukázala, že to jsou i příslušníci vládních stran, kteří byli nuceni k nejostřejším slovům protestu. (Výkřiky posl. Bergmanna.)

Většina vládnoucí prohlašovala za další svůj úspěch zákon o reformě správní. Dokud předloha byla předmětem projednávání ve výboru a v plenu této sněmovny, do té doby mohly naše vývody býti posuzovány jen jako samozřejmé vývody oposičníků a dokud zákon sněmovnami usnesený nestal se skutkem a nezačal působiti, do té doby mohla koalice choditi v řadách svých voličů, vychloubajíc se, že přinela svému voličstvu veliký úspěch, veliký pokrok, župy že zrušeny, zemské zřízení zavedeno a všechno to, co s tím souvisí. Ale teď již se mi zdá, že v řadách některých koaličních stran jinak se soudí o tom, zda bylo moudré ze Slovenska utvořiti krajinku a dáti veškerou moc krajinskému presidentu určitého politického směru. Dnes příslušníci vládních stran cítí na svých bedrách, jak málo moudrý čin to byl. P. ministr vnitra Černý měl příležitost slyšeti kritiku svého činu a činu vládnoucí koalice ne z úst příslušníků stran oposičních, nýbrž z úst příslušníků stran vládních. To, co mu řekli příslušníci strany agrární o reformě správní, to znělo daleko a daleko ostřeji, než jsme to vyslovili my. Dnes již příslušníci vládních stran, kdy začínají pozorovati působení zákona v praxi, přistupují na naši argumentaci; a teprve se ukáže živý odpor proti reformě správní, až začne působiti, až budou zrušeny četné okresy a až budou působiti zemská a okresní zastupitelstva v čele s okresním hejtmanem a zemským presidentem. Co zůstane potom z tohoto zlatého listu? Budou příslušníci stran většiny dívati se na tento list očima Krakonošovýma? Budou v tom viděti zlato, když je to shnilé listí?

Další veliký úspěch této koalice bylo finanční osekání samosprávy. Jak by ne, když bylo možno tvrditi, že toto osekání samosprávy je namířeno proti socialistickým správám samosprávných těles. Jak by to bylo pěkné a snad bychom to potřebovali, kdyby bylo možno dělati zákony na př. proti samosprávě, které by mohly působiti jenom proti socialistům. Ale poněvadž ještě technicky zákonodárně to není možno, tedy zákon o finanční úpravě samosprávných těles, bohužel či bohudík, působí také proti samosprávám řízeným občanskými funkcionáři samosprávnými. A tu již není té radosti, tu již dostavuje se zklamání a nejen zklamání, nýbrž roztrpčení. Co tu bylo spácháno a co bylo spácháno těžkého a nenapravitelného, o tom nemáme ještě dostatečného rozhledu. Naše okresy z velké části zde a hlavně na Moravě mohly poukázati na svoji zdárnou činnost při výstavbě a udržování silnic. Nyní nebudou míti na to peněz. Naše okresní zastupitelstva v Čechách mohla se vším právem chlubiti, co vykonala na poli léčebné péče vybudováním dokonalých nemocnic, kam mohly si okresy povolati vynikající chirurgy. Nyní okresy budou zbaveny finančních prostředků.

Já připomínám, co znamenal státní převrat pro naše české menšiny na poli samosprávy. Ty si vymohly ve smíšených okresech a obcích, že musely tyto poprvé přispívati na sociální péči českých dětí, že do rozpočtů okresních a obecních zařaděny byly položky na stravování a ošacení chudé mládeže, na vánoční nadílky, na jesle českých dětí. Všechny tyto položky jsou dnes škrtány, naše české menšiny zbaveny prostředků ze samosprávných zdrojů na sociální péči. Dnes se škrtají příspěvky na Národní jednoty, na Sokol, na tělocvičné jednoty, na Masarykovou ligu, na jakékoli účely sociálně-politické a léčebné. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Těžké důsledky, které z toho povstaly nejen v ohledu národnostním, nýbrž také v ohledu sociálním, se už nedají napraviti. Bude-li za několik let naše samospráva finančně sanována, pak už nikdo nenapraví poškozené zdraví dětí a starců a to, co tímto činem odsouzení hodným bylo spácháno na naší samosprávě. Když uvážíme, že tato koalice mohla jíti před veřejnost triumfujíc, že prosadila tento zákon, pak nemohu jinak než si vzpomenouti na triumf tatarských vojsk, která z požehnaného kraje pálením a loupením učinila poušť. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Naše samospráva - a já nemluvím jen o samosprávě socialistické, já mluvím o samosprávě vůbec, poněvadž tímto zákonem nebyla dotčena jen socialistická samospráva, nýbrž samospráva bez ohledu na to, kdo ji řídí - může se vykázati velmi skvělými úspěchy. Je to opravdu odsouzení hodno, že v tomto krásném vývoji byla naše samospráva zastavena. Mohly býti tu a tam spáchány nějaké chyby - cožpak ve státě se to také nestalo? - Naše samospráva byla tedy ve vývoji nadějeplném zastavena a vržena na leta zpět. Tedy tento zákon není žádným plus, čím by se koalice mohla chlubiti.

Jako jeden z největších svých úspěchů prohlašovala vládnoucí většina reformu daňovou. Pan řečník, který mluvil přede mnou, již se dotkl tohoto tématu. Už dneska nastává v občanstvu rozčarování a mizí počet těch, kteří věřili, že daňová reforma znamená výhodu pro poplatníka, už dnes množí se řady těch, kteří jsou přesvědčeni, poněvadž to pocítili na svém těle, že daňová reforma byla proměněna v pravý opak, že byla proměněna v metlu malého poplatníka.

Teď, kdy nastává přeřazování četných obcí z katastru daně třídní do katastru daně domovní činžovní, najednou pozorují chudí domkáři, že budou platiti ze svého domku několikráte více, nežli před tím platili. (Tak jest!) Teď, kdy mají býti prováděny srážky ze mzdy a odváděny srážkové daně, kdy zaměstnavatelé, zejména práv neznalí a nemající dostatek úřednictva kancelářského, mají každý měsíc vyplňovati různé přiznávky a složní lístky pod pokutami, a kdy mají vniknouti v ty komplikované výpočty daně srážkové, teprve mění se názor na tuto daň.

Jak často a velmi důrazně jsme my při projednávání daňové reformy upozorňovali vládnoucí strany, aby nevydávaly poplatnictvo v nebezpečí přijímáním ustanovení daňové předlohy o řízení! - Vezměte si stenografické protokoly o jednání rozpočtového výboru a prolistujte naše řeči, které jsme měli k partii o řízení, jak jsme poukazovali na to, že 40% sleva na dani důchodové, že zdánlivé snížení sazby daně výdělkové nebude míti praktického významu, poněvadž se promění v pravý opak, když budou uzákoněna ustanovení o řízení. Že řízení je takového druhu, že nechrání zejména poplatníka nevedoucího knihy před tím, aby mu daň byla předepsána z vyššího příjmu, než skutečně má. Nám se dostalo tehdy z úst pana referenta velmi ostrého odbytí (Výkřiky.), dostalo se nám odmítnutí našich návrhů. A jak vypadá věc dnes? Dnes začínají docházeti platební rozkazy a tu už vidí také ti, kteří platí důchodovou daň, že tvrzení, že by dosáhli nějakého zmírnění daňového břemene, bylo klamné, že se sice 40% na sazbě slevuje, ale že se daňová base zvyšuje o více než 40%, o 100 i více procent.

Nejhůře na tom jsou malí poplatníci živnostenští. Tito chudáci byli utvrzováni v přesvědčení, že daňová reforma jim uleví. Teď daňová base jest jim zvyšována několikanásobně. Snížení sazby daně výdělkové, i když se přihlíží ke snížení sazby daně důchodové, neprojevuje se nijak ve prospěch poplatníka, nýbrž naopak i vzhledem k limitovaným samosprávným přirážkám, on na výdělkové dani v nejčastějších případech platí více než před daňovou reformou. A teď ještě přistoupí k tomuto zvýšení nepřímé dávky samosprávné. Teď ještě následkem zákona o financích samosprávy jsou obce nuceny zdražovati malým poplatníkům plyn a elektřinu. Až si tohle všechno poplatníci sesumírují, až si sesumírují daň činžovní, výdělkovou, důchodovou, nepřímé dávky, různé poplatky obecní, které jsou zdraženy touto finanční reformou, chytnou se za hlavu a řeknou si: Jaké jsme to měli zástupce při projednávání této finanční reformy. Tvrditi dnes, že koaliční poslanci byli oklamáni ministerstvem financí, je výmluva velmi laciná. Řekl bych, je vysvědčením chudoby, které si dávají sami, neboť jejich věcí bylo nedati se oklamati a dbáti varovných hlasů oposičních řečníků, kteří z důvodů věcných kritisovali tuto předlohu. (Potlesk.)

Jen všimněte si dobře různých tajů rozpočtu. Shledáte, že ministerstvo financí daňovou reformou našim poplatníkům a zejména malým nejen nic neslevilo, nýbrž naopak břemeno daňové zvýšilo. Tvrdilo se, že stát bude míti na financích vlivem daňové reformy úbytek nějakých 400 mil. Kč. Z tajů rozpočtu můžete čerpati, že tato cifra byla klamná. Dnes ještě nikdo neví, kolik výdělková daň vynese. Rozpočet nám nemůže býti směrodatný a zprávy z oblastí jednotlivých berních správ ukazují k tomu, že výdělková daň nevynese méně než před 2 léty, nýbrž více, poněvadž se z těch nejmenších poplatníků více vyždímá. Ministerstvo financí nebude míti - tvrdím já - vůbec žádného úbytku, naopak, myslím, že nejsem pravdy dalek, tvrdím-li, že p. ministr financí má v reformě daňové onu reservu, kterou potřeboval, aby uhradil platy učitelské.

Slevilo se, je pravda, ale komu se slevilo na dani výdělkové? Na zvláštní dani výdělkové se slevilo akciovým společnostem několikanásobně nejen v sazbě, nýbrž také při způsobu, jak se přihlíží k investicím a k odpisům. Slevilo se, ale komu? Slevilo se bankám, když se z daní vyprošťuje portefeuille akcií průmyslových, slevilo se těm největším nejen na státní dani výdělkové, ale také na samosprávných přirážkách, a to, co státu ušlo při průmyslových podnicích a bankách, to si stát nahradil na nejmenších poplatnících. Za krátkou dobu - nebude to sice, jak slíbil pan ministr dr Engliš, v měsíci březnu - budou doručovány platební rozkazy, a pak by měla nastaviti vládní koalice ucho a měla by poslouchat odezvu své finanční reformy, pak by měla jíti mezi své voliče, honosit se svým dílem a otázati se svých voličů, zdali je finanční reforma dílem, kterým se mohou honosit?

Finanční reformou docílilo se jednoho - nevím, byla-li si toho koalice vědoma, chtěla-li to - docílilo se při celkovém zvýšení příjmu od osob platících všeobecnou daň výdělkovou toho, že na toto břemeno zaplatí státu více než před tím a samosprávným sborům méně. Když vniknete ve finesy konstrukce všeobecné daně výdělkové, pak shledáte, že obsahuje převalení z příjmů samosprávných sborů do pokladny státní. Proto bylo nutno limitovat přirážky, proto bylo nutno samosprávným sborům brát ne s ohledem na malého poplatníka, který to z platí jinak, nýbrž proto, že daňová reforma chtěla zvýšiti příjem státní na úkor financí samosprávných.

A když se teď ještě vmyslíte v sociální důsledky této daňové reformy, když se vmyslíte v to, nač zvýšený příjem z daně výdělkové bude státem používán a nač by ho byla používala samosprávná tělesa, když uvážíte, že se tyto zdroje příjmů vzaly nejchudším lidem, jimž se přispívalo na léčebnou a sociální péči, a daly se do státní pokladny, kde se neužívají k tomuto účelu, pak si uvědomíte nejen finanční a hospodářské důsledky této reformy, nýbrž také soc.-politické.

Opět, prosím, jeden z činů, který měl býti veden dobrou vůlí a který se proměnil ve zlo. Vezměte ještě v souvislosti s tím v úvahu, co způsobil zákon o stabilisačních bilancích. Bursa jest dobrým měřítkem našich poměrů a dokladem toho, kterému oboru podnikání se dobře vede, čili k prosperitě kterého podnikání se připínají určité naděje. Vidíme, že po daňové reformě, po zákonu o stabilisačních bilancích, potom co se rozdávají gratis akcie, stouply akcie různých podniků horentní měrou. Bursa tu ukazuje, komu finanční reforma prospěla, a kdyby na burse mohly se také prodávat akcie malých živnostníků a dělníků, tak za ně na burse nedá nikdo ani krejcaru na doklad toho, že finanční reforma znamená ochuzení dělníků a ochuzení malých živnostníků. (Výborně! - Potlesk.)

Já se opravdu často táži, jak je to v Čsl. republice možno dělati takovouto politiku. Vy vidíte průvody různých stran a vidíte, že tyto průvody plní lidé chudí. Kdyby u nás byla dělána přirozená politika, pak by to mohla býti politika jen chudých lidí. Ani ve vládních stranách nemohla by se prosaditi politika lidí bohatých, ale vy přesto vidíte, že tato koalice může dělati finanční zákon, který znamená velký prospěch a užitek nejbohatších podniků a těžké zatížení, nesnesitelné, pravím - a ukáže to budoucnost - právě těch nejchudších.

Když už mluvíme o úspěších vládní politiky této koalice, pak ovšem nemohu nedotknouti se jednoho zvlášť vynikajícího úspěchu, toho nejkrásnějšího a nejvíce se třpytícího zlatého listu Krakonošova, a to je velké vítězství, které koalice utrpěla v otázce cukerní. Koalice dostala zde těžkou morální ránu. Nevím, zdali by byla možna tato rána, kdyby byl v aktivní činnosti min. předseda Švehla. Koalice prohlásí jeden den, že nepřipustí žádného zdražení cukru. (Posl. Myslivec: Že tak vysoké zdražení je neodůvodněně!) Pan náměstek ministerského předsedy s tohoto místa prohlásil, že zdražení cukru je neodůvodněné, a strana, k níž patří pan posl. Myslivec a která patří mezi vládní strany, se usnesla, že cukr vůbec nesmí býti zdražen. A místo toho... (Posl. Myslivec: Vy místo abyste nám pomáhali v tom boji, jste nám vpadli v týl! - Veselost.) My jsme vám chtěli pomoci a proto jsme podali návrh na okamžité zrušení cla na cukr, aby sem z ciziny mohl levný cukr, a kdybyste pro tento návrh hlasovali, měli jsme většinu a pomohli jsme vám tím. (Výborně!) Koalice prohlásila tedy, že zdražení cukru je vůbec neodůvodněno a cukrovarníci jako justament za dva dny na to zdraží cukr o 60 hal. a koalice docílila toho velkého "úspěchu", že se teď cukr "zlevnil" a že bude dražší v drobném prodeji jen o 30 hal. Nyní se koaliční strany mezi sebou prou, které z nich patří zásluha o toto "zlevnění". My chceme býti rozhodčími v tomto sporu: zásluha patří všem solidárně a bylo by dobře, aby se jim za zásluhu o takové zlevnění dostalo správné odpovědi od voličů. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Co znamená pakt uzavřený s cukrovarníky, o němž se vypráví, že přišel k místu cestou neústavní, že nebyli k usnášení se ani zváni všichni odborní ministři, zejména ministr, který by byl vznesl své veto? Je to doklad, jaké poměry jsou v lůně koalice. Co to znamená, když jedna kategorie průmyslníků smí se odvážiti vůči slavnostnímu prohlášení vládnoucí koalice a náměstka min. předsedy provésti pravý opak způsobem demonstračním a když za tuto svou aroganci je ještě odměněna? To znamená, že autorita státu, vlády a většiny byla skloněna před autoritou jedné kategorie kapitalistů. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické.) To znamená, že tato majorita necítí dostatek síly v sobě, aby postupovala... (Posl. dr Kramář: Ale nemluvte tak!) To je správné, pane doktore, že tato většina nemá dnes v sobě té mravní síly, aby vystoupila právě proti té nejvýbojnější části průmyslníků Československé republiky.

Ale bude to míti i své důsledky hospodářské a na poli sociálně-politickém. Vláda koncedovala cukrovarníkům okrouhle ročně 90 mil. Kč. Pak se nemůžeme diviti, že táž vláda a koalice prohlašuje státním zaměstnancům, jichž postavení vzhledem k trvající a stoupající drahotě je neudržitelné, že jim nemůže dáti jubilejního daru. Státní zaměstnanci ať se nediví. Nejdříve přicházejí strádající cukrobaroni a pak teprve za nimi státní zaměstnanci. Můžeme se pak diviti, že předloha, o přestárlých bude vypadati tak, že těm, kterým podle našeho návrhu a návrhu odborné komise mělo se dostati pojištění, dostane se roční almužny 500 Kč? Jak by to stát mohl dáti. Vždyť těch peněz nebude míti, potřebuje jich ročně, aby slevoval cukrovarníkům.

To je jedna z nejtěžších morálních porážek této koaliční většiny. Zde vidíme, jaká pevná, dobrá je konstrukce stavby této většiny.

Dneska neozývá se proti ní odpor jenom ze řad dělnictva a ze řad stran oposičních, nýbrž proti této koalici jako útvaru - já tu nemluvím o jednotlivých stranách - ozývá se velmi ostrý a oprávněný odpor i ze řad stran, které tvoří tuto koalici. Já netvrdím, že by tento odpor musel se nutně vyjadřovati v odporu proti jednotlivým koaličním stranám, netvrdím, že by tento odpor proti koalici jako útvaru musel se také vybíjeti v odporu proti vlastní straně, nýbrž já připouštím, že při nespokojenosti příslušníků vládních stran proti této koalici může tu býti věrnost k vlastní straně, a že jednotlivá koaliční strana může i vzrůstati. Ale to nemění nic na faktu, že dnes i uvnitř koaličních stran začíná převládati přesvědčení, že tato občanská většina, jak vypadá, není vnitřně dosti silná a konsolidovaná, že není prospěšná, zejména méně zámožným vrstvám, a že konec konců může býti veliká otázka, zdali je prospěchem státu...

A tu jsme u psychologického momentu, který znamená nejtěžší slabost této koalice. Ona nemá už pevné opory v přesvědčení příslušníků majoritních stran a tím také pevné opory a obhájce v koalovaných vládních stranách samých.

Za takového stavu věci zve nás pan náměstek min. předsedy ke spolupráci a ke vstupu do vlády. (Posl. Bechyně: Jo, to on je takový žertovný pán!) Pan náměstek loňského roku a letos prý opět po všem tom co ministerstvo soc. péče dělalo při novele soc. pojišťovací zve nás, abychom šli spoluobývati tu budovu, jejíž základy a konstrukci jsem právě teď vysvětlil. My děkujeme, ale my se do domu, postaveného podle zásad, na kterých byl zbudován dům v Biskupské ulici, stěhovat nemíníme, tam ať zůstanou ti, kteří si tuto stavbu provedli.

Když srovnám, s jakým elánem tato většina vstoupila v život, s jakou agresivností (Výkřiky posl. Zeminové.) vystupovala proti dělnictvu, když si vzpomenu, jak ona přejímala vládu a moc v této republice se snahou na trvalo se zde usaditi, udržeti a provésti vládu svou, pak budiž mi prominuto, že učiním tu srovnání s armádou Napoleonovou - bez Napoleona, podotýkám - složenou z různých národností, spolu vnitřně nesouvisící, jenom svoji početní sílu dávající na váhu, když táhla r. 1812 do Ruska, aby tak upevnila světové panství Napoleonovo. Taková situace asi byla před dvěma lety a před půldruhým rokem, když byla uzákoňována daňová reforma a zákon o reformě správní. Nebudiž mi zazlíváno, budu-li v tomto porovnání pokračovati a řeknu-li, že se mi zdá, že koalice v nynějším svém stavu už se nepodobá té armádě jdoucí za vítězstvím nad Ruskem a tím nad celým světem evropským, nýbrž že více se podobá Napoleonově armádě po zapálení Moskvy a před bitvou u Bereziny, před nastávajícími krutými mrazy a těžkou porážkou. Také ta armáda neskončila brzy a rychle. Po Berezině nenásledovalo Lipsko za hned několik málo dnů, ale nutně logicky následovalo.

Naše postavení k této armádě vládní koalice není poslechnouti volání, abychom vstoupili a posílili tuto rozloženou armádu, která se nachází na ústupu, nýbrž naopak abychom proti ní bojovali. Podle našeho názoru tato vládní koalice je nejen škodou pro dělnictvo, nýbrž je také nebezpečím pro stát a naše stanovisko k ní může býti toliko zápas. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Hajn. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hajn: Ctěná sněmovno! Paní a pánové! Jako již jednou, tedy i teď při této příležitosti chci vzdáti nejprve všechno své uznání ministerstvu financí v čele s ministrem za tak neobyčejně včasné dodání aktivního rozpočtu a dále vedle rozpočtového výboru s jeho předsedou také generálnímu zpravodaji za to, že opětně ke své podrobné zprávě přidal tak závažnou, cennou i zajímavou látku.

Ovšem hned se také namane otázka popularisace této látky, kterou neváhám označiti za státotvornou. Tuto otázku šťastně rozřešil na př. u jedné části svých publikací náš Státní statistický úřad. Je-li toto pouhou otázkou popularisace, pak, paní a pánové, budeme postaveni před hotový problém popularisace, jestliže se skutečně provede úmysl ohlášený již předem v novinách, že naše předsednictva Národního shromáždění a vláda vydají několik foliantových jubilejních spisů.

Vyžaduje úcta a šetrnost, abych přede vším ostatním materiálem, ctěná sněmovno, promluvil o naší státní vlajce. Zdá se mně, že v desátém roce naší obnovené samostatnosti není posud vypěstěna úcta, ba ani pouhá šetrnost ke státní vlajce ani měrou aspoň postačující. K tomuto pěstění úcty jsou ovšem povoláni občané, rodiny, společenský a veřejný život, ale také školy, úřady naše a v čele těch státních úřadů zase státní úřady - v čele a jako příklad. Tu jest mi, bohužel, zde veřejně vysloviti stesk a rozhodný nesouhlas s taktikou, s jakou již několikráte naše státní úřady spojily vyvěšení státní vlajky s vyvěšením barev velkoněmeckých. Což se již nestalo několikráte, že v tom okamžiku, kdy státní úřad učinil svolení k vyvěšení velkoněmeckých barev závislým na současném vyvěšení státní vlajky, bylo upuštěno od vyvěšení těch velkoněmeckých barev, jen aby nemusila býti vyvěšena i naše státní vlajka? (Tak jest!) Státní vlajka v každém jiném státě jest něco platnosti nekompromisní, nepodmíněné, absolutní. Žádná jiná vlajka, žádné jiné barvy nemohou a nesmějí býti činěny rovnocennými a jakékoliv nivelisování znamená pohanění, odstrčení, snížení státní vlajky.

Nebudu se zabývati zde rozpočtem našeho zahraničního ministerstva. Měl jsem již před časem možnost tak učiniti po dvakráte v zahraničním výboru. Budu se zabývati jen některými momenty z debaty v rozpočtovém výboru o zahraničním ministerstvu. Mohu tak učiniti tím spíše, že jsem v mnohém souhlasil s vývody řečníků.

Ruská emigrace je mezinárodním faktem a na poměru jednotlivých stran k ní můžeme odhadovati pravou jejich orientaci. Jestliže vystupují strany proti ruské emigraci na základě cifer z důvodů spořivosti, jest to pouhá maska, ve skutečnosti odpor proti ruské emigraci koření docela někde jinde. Zde, řekl bych, ukazují strany a jednotliví jejich exponenti a řečníci svou pravou barvu.

Poznámky, kterými odpověděl na některé námitky a protivná stanoviska p. zahraniční ministr, ale i poznámky, kterými odpověděl sám p. gen. zpravodaj, ačkoliv jinak rád kvituji jejich obhajobu, mají mě k tomu, abych zde předvedl ve vší stručnosti jeden velmi závažný fakt z historie, která, jak se zdá, jako by již nebyla v paměti. Bylo to 1. července 1921, kdy jsme podali ve věci ruské emigrace interpelaci na zahraničního ministra a na celou vládu. Které to byly strany, povědí vám podpisy poslanců, kteří ji podali: Hajn, Kramář, Udržal, Stříbrný, Hudec, Mlčoch a Šrámek. V záležitosti této ruské emigrace byla podána ještě jedna interpelace se strany soc. demokratické téhož požadavku, z důvodů taktických samostatně, podepsaná posl. Němcem. Ve společné interpelaci bylo konstatováno nejprve, že Společnost Národů již vyřídila otázku ruské emigrace po stránce hmotné i po stránce jejího právního postavení. Dále bylo uvedeno v ní, že "Sojuz ruské pracovní inteligence v Československu" podal vládě memorandum, ve kterém se dožaduje úpravy, aby na místo čistě filantropické akce soukromé nastoupil sám stát a aby se z této otázky ruské emigrace stala otázka mezinárodní, mezi národem naším a mezi národem ruským tak, aby všechny ty náklady měly povahu úvěru, který poskytuje naše republika veškerému ruskému národu. Toto stanovisko bylo podnětem k interpelacím. Když jsme se ptali celé vlády a zahraničního ministra, jak tuto otázku chce řešiti, zahraniční ministr odpověděl hned na místě na tuto interpelaci, jak na společnou, tak i na interpelaci soc. demokratických poslanců. V úvodě hned praví, že vláda československá úplně sdílí názor vyslovený v interpelaci, aby se věci ruské emigrace ujal sám stát. Dále konstatoval, že již dříve vyjednával se sekretariátem Společnosti Národů a že také oficielně jménem svým a jménem vlády Společnosti národů oficielně zaručil podporu, a končil: "Ministerstvo zahraničních věcí se ujímá jménem státu iniciativy a práce plnou měrou v této humánní akci a chce ji prováděti s největší energií, řídíc se zásadou, že se zde jedná výlučně o poměr celého čsl. státu k celému ruskému národu, nehledíc k žádnému příslušenství stranickému."