Pondělí 22. října 1928

Slavná sněmovno! Vzhledem k tvrzení našeho státního rozpočtu, že výdělková daň klesá, dal jsem si věc zjistiti na berních správách. V Rokycanech jsem zjistil, že tam měli berní základ před reformou daňovou 120.000 Kč výdělkové daně a nyní, po reformě daňové, činí tam základ 193.000 Kč. To znamená, že výdělková daň se zvyšuje téměř o celou polovinu. Nevím, z jakých důvodů, ale je to velmi markantní, když v našem stát ním rozpočtu se dokazuje, že výdělková daň bude klesati, a berní správy naproti tomu ji tendenčně zvyšují.

Zmínil jsem se o tom, že v Brně byl pořádán sjezd berních úředníků a že bylo tam dokazováno, že nedoplatky na daních činí 24 až 25 miliard. Bylo tam také dokazováno, že tyto nedoplatky nedluhují malí lidé. Bylo dokázáno, co jsme vždy tvrdili a co je nezvratnou pravdou, že dnes se vymáhají nemilosrdně daně na malých lidech, malých obchodnících a živnostnících. Berní úřady nemají odvahy, aby je vymáhaly na velkých poplatnících, kteří plným právem mají povinnost vyhověti zákonu jako náš malý obchodník a živnostník. Tito berní úředníci potvrdili, co jsme říkali, kteří to přece vědí jako lidé, kteří dělají předpisy a vybírají také peníze daňové. (Posl. Slavíček: A jak to tvrdí oposice?) To jest ovšem věcí vaší, pane kolego! (Posl. Slavíček: Mluvíš, jako bys byl náš člověk!) Mluvím podle toho, jak to je, bez ohledu, kam patřím.

Malého člověka, který koná svou povinnost, nutí berní úřad, aby platil za každou cenu. Neplatí-li, provádí u něho exekuci do krajnosti. Velký člověk platí, jak chce, a když nechce, vůbec neplatí. To jsou věci, které by zasluhovaly vysvětlení, poněvadž se nám říkalo, že, jakmile vejde reforma daňová v platnost, ministerstvo financí bude míti největší snahu, aby staré nedoplatky zlikvidovalo, a že tyto činí 4 až 5 miliard. Vidíme, že není zlikvidováno nic a že nedoplatky činí mnohem větší částku. Také nepochybujeme, že berní úředníci, kteří toto prohlásili, mají pravdu, protože měli jistě možnost, aby si to dobře spočítali.

To je dvojí loket, s kterým nemůžeme naprosto souhlasiti. Jestliže malý náš člověk musí platiti, až pod tíhou břemene padá, pak nemůže býti pardonu pro velikého člověka, který z tohoto stavu jistě měl daleko větší užitek, než malý člověk. A proto, jestliže dobrovolně nekoná své povinnosti a jestliže berní úředníci tvrdí, že nekoná této povinnosti náš nadřízený úřad, musíme prohlásiti, že chceme, aby v této věci byl pořádek, aby naše úřady, zejména ministerstvo financí, když ukáže silnou a pevnou ruku vůči malému člověku, ukázalo ji jedenkráte i vůči velkému, který může mnohem snáze platiti, než malý obchodník a živnostník.

Slavná sněmovno! Přimyslíme-li k tomu ještě to, že vedoucími úředníky berních správ stávají se lidé, kteří mají sice potřebné teoretické vzdělání, neprodělali však potřebnou praxi života, chápeme, že si dělají, co chtějí, že předpisují zejména malým lidem daně tak, jak se jim zlíbí, hlavně proto, aby se nahoře dobře zapsali a udělali brzy dobrou kariéru. Takových případů máme mnoho. A táži se: je naše malé poplatnictvo k tomu, aby někdo takovým způsobem s ním zacházel, aby předpisoval mu více, než by měl podle povinnosti platiti, a konečně, aby na těch našich zničených existencích lidé si stavěli své kariéry proto, že nevědí, jakým způsobem by se k této kariéře dostali? K takovému systému dosahování kariér sloužiti nemůžeme a nebudeme.

Chci upozorniti na případ, který se nám stal v Hořovicích, kde naše obchodnictvo a živnostnictvo předpisy daňovými, které obdrželo, bylo rozhořčeno a pobouřeno. Musili jsme konati veřejné protestní schůze v Hořovicích, abychom ukázali, co se na tamní berní správě děje, zejména že daňové předpisy jsou přemrštěny a že našemu obchodnictvu a živnostnictvu se tam křivdí. V Hořovicích je správcem berní správy dr Malý, ten dr Malý, který nedávno byl v Blatné. Z Blatné, kde zůstal v neblahé paměti, byl přesazen do Hořovic. Po této naší protestní schůzi přijel zástupce ministra financí, aby se přesvědčil, jak se věci v Hořovicích dělají. Vyšlo na jevo, že předpisy daňové byly opravdu přemrštěné a neoprávněně zvyšovány. A co nastalo? Pan dr Malý prostě místo toho, aby doznal, že to spáchal a hleděl se omluviti, žádal, aby byl přesazen na jiné místo. Když tomu bylo odporováno a bylo mu nařízeno, že v Hořovicích musí zůstati, zůstal tam a teprve nyní dělá znovu pokání a reviduje všechno, co vykonal, aby uvedl přemrštěné předpisy daňové na pravou míru. Dostal jsem právě nyní v poledne expresní dopis z Blatné, kde neblaze působil dr Malý. V tomto dopise se uvádí toto: "V tyto dny roznášeny jsou platební rozkazy na daň důchodovou, které pro vysokou sazbu pobouřily veškeré poplatnictvo a hlavně obchodnictvo, neboť je u nich vesměs zvýšena sazba pateronásobně až desateronásobně. Sazby na daň výdělkovou budou ještě horší. Co ke katastrofě poplatnictva načal p. dr Malý, bylo nyní dovršeno. Několik poplatníků kategoricky mně prohlásilo, že se vzdají živnosti, neboť uvalené daně nevydělají. Za takových okolností nemohu v komisi daňové setrvati, ač jsem energicky a vytrvale veškeré poplatníky hájil. Ostatně uvažuji sám obchodu se vzdáti, neboť přes 30.000 Kč při ohromné režii daní platiti absolutně nemohu."

To znamená, že obchodníku v Blatné, třebas má větší obchod, je vyměřeno 30.000 Kč daně. Je možná, aby to živnostník zaplatil a aby to zaplatili všichni ti, jimž sazby při dani důchodové byly pateronásobně až desateronásobně zvýšeny? To jsou neudržitelné poměry, je to anarchie, které za každou cenu musí býti učiněna přítrž.

Zmínil jsem se o Rokycanech, že jest zvýšena základna výdělková ze 120 na 193. Uvedu zde dva případy, které se tam nedávno staly. Mladý, přičinlivý živnostník, který měl instalatérství a klempířství, které zdědil po svém otci, platil daně, jak mohl, až konečně si myslel, že má daně doplaceny. Najednou dostal platební rozkaz na nedoplatek 10.000 Kč, a když oznámil, že platil daně, bylo mu řečeno, že nebyly to daně jeho, nýbrž jeho otce a že těch 10.000 Kč, které mu byly předepsány, musí zaplatiti. A nebylo na tom dosti; když nemohl zaplatiti, přišla exekuce a zabavila mu vše, co měl. A tento mladý nadějný člověk, celý zoufalý nevěděl jiného východiska, než že se zastřelil. V tomtéž okrese zemřel obchodník Klouber a jeho žena vedla obchod dále, platila daně, jak mohla a když dostala platební rozkaz, který vykazoval horentní obnos, který nemohla zaplatiti, ovšem nebohá, nezkušená žena se toho ulekla, zoufala si, šla a oběsila se. Tak vypadá provádění naší berní prakse ve skutečnosti!

V posledních dnech jsem byl zavolán do Rožmitálu, kde byly vydány platební rozkazy na daň z obratu. Intervenoval jsem u berní správy v Blatné u dr Tichého a ten zjistil, že opravdu některé předpisy byly přemrštěné a že neodůvodněně byly zvýšeny. To doznal sám správce berní správy. Když jsem poukazoval na to, proč se toto děje v tak chudém kraji, kde lid je tak těžce živ, kde není žádného průmyslu, a není možno, aby ty daně zaplatil, řekl mi dr Tichý: Není to tak zlé, my jsme zjistili, že v tomto okresu v poslední době si poplatníci uložili 10 mil. Kč. - Co to znamená? To znamená, že berní správy nejen vyšetřují okolnosti směrodatné o výši daní pro poplatníka, nýbrž že ještě pátrají, mají-li poplatníci nějaké vklady, jistě aby podle toho mohli zaříditi také své platební rozkazy. A zde přicházíme k zajímavé věci. Ve svém exposé ze dne 7. září t. r. prohlásil ministr financí toto: "Veřejná břemena se začala snižovati berními zákony z r. 1927, což má napomáhati tvoření domácího kapitálu." - To znamená, že zde vlastně docházíme ke konfusi, a je třeba se zeptati, co jest pravda. Míní to pan ministr financí doopravdy, že podle daňové reformy mají se ulehčovati daňová břemena a že úspory mají býti uloženy, aby tvořily domácí produktivní kapitál, nebo na druhé straně je pravda, že berní úřady přes to si dělají, co samy chtějí, a jdou opačným směrem, že vyšetřují, zda někomu zbyla nějaká koruna po zaplacení daní, a myslí, že musí vyčerpati do poslední koruny všechno, aby poplatníku naprosto ani jeden haléř v kapse nezůstal?

Často se poukazuje na to, jak prý obchodnictvo a živnostnictvo žije a že podle toho může také platiti daně. A dokazují to a tvrdí to lidé, kteří tu a tam vidí bohatší výklad obchodníka nebo lépe zařízenou dílnu živnostníka. Ale to není směrodatné, poněvadž se nešli podívati na Rožmitálsko, o němž jsem se již zmínil, na příbramský, průmyslově zničený kraj, na Šumavu, jak tam lid žije, jak tam živnostník pracuje a jaký výtěžek tam živnostník a obchodník z práce má. Tam by bylo záhodno viděti, jak se pracuje od rána do noci, ve svátek a v neděli. A jestliže takový obchodníček a živnostníček si něco uložil, není to přebytek výtěžku jeho práce, to je to, co sám sobě a celé rodině od úst utrhl. To je ten přebytek, který ukládá. A proč jej ukládá? Náš obchodník a živnostník nemá zákonem zaručenou pracovní dobu a tím také svůj určitý a jistý příjem. Náš obchodník a živnostník nepožívá nemocenského pojištění, nepožívá také pojištění starobního a invalidního, nemá placené dovolené a, jak jsem již řekl, nezná všedního dne, nedělí a svátků. Poněvadž jest si vědom této své těžké situace, dělá co může, nespoléhá se na nikoho, jen na svou vlastní hlavu a své mozolné ruce, dře, aby potom na stará kolena měl alespoň to nejnutnější, aby nemusil jíti žebrati a aby pro své děti a svou rodinu opatřil tolik, co je možno vykonati při jeho zdravých silách a při jeho největší a nejintensivnější práci. Slavná sněmovno! Přišel ke mně mladý, snaživý, pracovitý a přičinlivý živnostník a řekl mně: "Podívej se, za 10 let trvání republiky jsem nedokázal, abych si mohl alespoň jedny šaty koupiti." Když se jednalo o daních a mluvilo se o tom, jak se nespravedlivě předpisují, tu zase jiný živnostník mně vypravoval a poctivě přiznal, jak těžko zápasí o svou existenci, a se slzami v očích mně řekl: "Podívej se, vždyť já ty daně platím, ale mohu je platiti proto, že, když přijde léto, vyženu ženu i s dětmi na česání chmele a, co přinesou, rovnou odvedu bernímu úřadu.

Je možno nalézti v tomto státě obětavější třídu pro tento stát? Je možno nalézti poctivější lidi, kteří vědí, že tomu státu musí dáti, co mu náleží? Neupírají mu to a za každou cenu, i když přednosta rodiny toho nedocílí, děti a žena musí vydělati na daně státu, aby je mohl zaplatiti a aby ukázal, jaké porozumění má pro tento stát.

Slavná sněmovno! Přicházím k jinému, drastičtějšímu případu, který se v poslední, době stal v Sušicích, kde je vrchním komisařem p. Chvojka. V květnu letošního roku tam byla nařízena revise obratové daně. Když p. komisař Chvojka při revisi jednoho obchodníka přišel k názoru, že tam není všechno v pořádku, poslal svého sluhu s platebním rozkazem, že mu uděluje pokutu 5000 Kč. Obchodník si stěžoval do Prahy a žádal, aby bylo posečkáno, až bude vyřízen rekurs. Zemské finanční ředitelství také vyhovělo tomuto rekursu, aby pokutu 5000 Kč neplatil, až jeho odvolání bude pravoplatně vyřízeno. A co se stalo? Jakmile to komisař Chvojka zvěděl, zavolal si toho obchodníka na berní úřad, a když tento přišel, zamkl dveře úřadovny, jimiž obchodník vešel, na klíč, klíč vyňal, zavolal úředníka z vedlejší místnosti a nyní s ním jednal takto. Tázal se ho: "Co jste to udělal za darebáctví? Kdo vám ty blbiny psal? Na mne neplatí ministerstvo ani president, nechám vás zavřít!" A teprve po čtvrtém požádání, aby obchodníka pustil, otevřel dveře a pustil ho ven. (Výkřiky poslanců čsl. strany živnostenské.) Nikdo k tomuto panu komisaři Chvojkovi nechtěl jíti, až konečně členové tamního obchodního gremia se k tomu odhodlali a vyslali k němu deputaci, aby mu řekla, že dále to tak nemůže jíti, jak si pan komisař Chvojka v Sušici počíná, a dožadovali se nápravy. Mezi jiným jeden poplatník si stěžoval, že mu ukládají vysoké daně. A tu komisař Chvojka od pověděl: "Vy říkáte, že jste poplatník, ale já z vás teprve velkého poplatníka udělám!" Deputace na určitém případě též mu vytýkala, že velikým předpisem daňovým zničil živnostníka. Avšak komisař Chvojka odpověděl takto: "Utáhněte si pásek kolem břicha a nechoďte každý den do hospody!"

Slavná sněmovno! Takovýmto způsobem jedná berní úředník s poplatníky, obchodníky a živnostníky. Na všechny tyto věci jsme si již stěžovali, přes to však tento komisař Chvojka úřaduje v Sušici dále, jakoby se nic nestalo. Jeho jednání nás nutí k tomu, že se musíme tázati: Je to normální člověk, či blázen - anebo je to darebák? Myslím, že je to poslední. Je-li blázen, patří do blázince, je-li darebák - o čemž jsem plně přesvědčen - pak by měl býti suspendován a pak také už měl býti v kriminále.

Slavná sněmovno! Není přece možné, aby si berní úředník dovolil obmeziti svobodu občana, která je mu zaručena zákonem. Na to přece máme trestní paragrafy. (Posl. Jiráček: To je zneužívání moci!) Ano, to je zneužívání moci a hlavně to je také omezování osobní svobody. Prosím, berní úředník si dovolí vůči poplatníku prohlásiti: "Utáhněte si pásek kolem břicha a nechoďte každý den do hospody!" Když se však jednalo o různé otázky státních zaměstnanců, zejména o požitkový systém, náš poslanecký klub hlasoval pro úhradu, která činila na 400 milionů. Co by se tak bylo stalo, kdybychom my tenkráte také byli řekli státním zaměstnancům a úředníkům: Utáhněte si pásek na břiše a nechoďte každý den do hospody? Co by se bylo proti nám vyvolalo? Máme v dobré paměti, kterak jednou se tradoval domnělý výrok o našem kolegovi, kterého se však nedopustil, a jaké to bylo všeobecné pobouření! Ale proti obchodnictvu a živnostnictvu je možno dělati všechno možné, na obchodnících a živnostnících je možno, jak se lidově říká, štípati třebas pařezy, živnostník a obchodník si musí dáti všechno líbiti. Bezpochyby proto, že živnostník a obchodník je v tomto státě jen k tomu, aby platil, aby však neměl naprosto žádných práv, která každému občanu této republiky náleží.

Slavná sněmovno! Dnes jsem četl, že jakožto dovršení oslavy desítiletého výročí státu je připravována amnestie, kterou pan president republiky udělí těm, kdož se dopustili politických i nepolitických skutků. Mne při této příležitosti napadlo, že je zde sice snaha, aby v tento posvátný den byla všeobecná radost a spokojenost všech lidí v této republice a že v této snaze jdeme tak daleko, že odpouštíme i lidem, kteří se provinili proti zákonu, ať politicky nebo jiným způsobem a kteří by tudíž měli býti trestáni za to, že spáchali trestní skutky, ale naproti tomu vidíme, že lidé, kteří konají povinnosti ke státu, kteří, abych řekl, dýchají za tento stát, kteří by nikdy nedopustili, aby někdo cizí vložil na tento stát ruce, poněvadž vidí v něm to nejdražší a největší, co máme, kteří jen pracovali pro zachování tohoto státu a nikdy se nedopustili žádných trestných skutků, mají býti za to trestáni, mají býti na tom ještě mnohem hůře, než ti lidé, o kterých jsem se zmínil, že přestoupili náš trestní zákon.

Slavná sněmovno! Myslím, že tu je jedna tendence. Ať již zde v parlamentě uděláme jakýkoli zákon, který pokládáme za dobrý, praktický a významný, je zde někdo, kdo tuto naši práci maří, a potom je zbytečno, jestliže tu ty zákony děláme. (Posl. Vávra: Je to zaujatost berní správy vůči živnostnictvu!) Na případě, který jsem vylíčil s komisařem Chvojkou ze Sušice, dá se to nejlépe demonstrovati. Chceme, aby se daně vybíraly a předepisovaly podle toho, jak je to v duchu a intencích zákona. A prosím, nyní úředník, který se má této litery zákona držeti tak, že to má býti pro něho nedotknutelné sacro sanctum, dovolí si postaviti celý zákon na hlavu a vysměje se tomu nadřízenému úřadu, ministerstvu financí, má dokonce odvahu, že docela cynicky mluví o tom, kdo podepsal tento zákon, o presidentu republiky.

Tedy tak daleko, vážení pánové, jdeme a mám za to, že zde podle toho, co jsem dovodil a ukázal na případě blatenském, o uložení těch desíti milionů, není ta tendence, jak to dělá dobrý včelař, který má včely, a když mají med, vezme jim ho jen tolik, aby si byl jist, že ty včely budou živy a nezajdou. Podobně, myslím, že se má dělati ve správě státu a že poplatníci, kteří jsou bohatým zdrojem příjmů tohoto státu, nemají býti ničeni, nýbrž udržováni, aby byli trvalým zdrojem příjmů pro tento stát, poněvadž rozhodující činitelé mají si býti vědomi, jestliže vyschne zdroj příjmů pro stát, že je se státem amen. Ale my vidíme, že vlastně provádění zákona berními správami směřuje k tomu, aby ze všech lidí, kteří si něco ušetřili, byli uděláni žebráci, aby byli vyssáti až na poslední kost, aby jim naprosto nic nezbylo.

Včera a dnes, slavná sněmovno, staly se mi dva případy, kde přišel úředník a řekl: Poslechněte, co pak nám dáte přece k jubileu desetiletí trvání republiky? A tu mne napadlo srovnání s naším obchodnictvem a živnostnictvem: Máme oslavovati desetileté trvání naši republiky a míti radost z toho, že máme svůj stát, a ta radost má býti nezištná, vnitřní a má býti ze srdce. A nyní, podívejte se, přijdou lidé a ptají se, co dostanou. A proč se ptají? Poněvadž jistě podle toho budou měřiti, jak se mají zachovati k desítiletému trvání republiky a podle toho, mnoho-li dostanou, budou míti buď radost, že tu republiku máme deset let, anebo, nedostanou-li, budou nadávati, že tu republiku deset let máme.

A tu jsem si řekl: přece jen v tom našem životě veřejném jest jedno, jak jsem pravil, co se nesrovnává s naším upřímným lidským smýšlením a cítěním. (Posl. Vávra: Sprostý materialismus!) Ano, u nás je vypěstován egoismus a materialismus, který jde přes všechny idee a posvátné statky, jakým je v prvé řadě samostatnost našeho národa československého. (Výborně!)

A nyní, slavná sněmovno, vezměte si příklad z našeho obchodnictva a živnostnictva. Tento státotvorný živel, který od toho státu nic neměl a nic nežádal, živel, který se neptá, co mu k tomu desítiletému jubileu někdo dá, živel, který ví, že je utiskován, že je pronásledován a že se mu ubližuje, přesto se těší na den a říká: ten stát, v němž žiji, nedal mi, jak by měl, ale mám z něho radost, poněvadž je to můj stát a poněvadž také příslušníci obchodnického a živnostenského stavu tento svůj stát vlastní krví si dobyli a také vlastní krev a životy pro tento stát položili. (Potlesk.)

A proto, slavná sněmovno, mám za svoji povinnost, abych s tohoto místa důrazně upozornil na všechno to, co jsem přednesl a co se stalo, a abych varoval, aby včas se stala náprava. Ministerstvo financí je nadřízeným úřadem všech berních správ, ministerstvo financí je prováděcím orgánem zákonů, které jsme my zde v parlamentě odhlasovali, ministerstvo financí je nám jedinou zárukou a je odpovědno za to, že tyto zákony budou dodržovány tak, jak my jsme je v parlamentě odhlasovali, a proto nikdo jiný si nesmí dovoliti, aby tyto zákony měnil, a dokonce se jim vysmíval a aby si proti nim dělal, co chce.

Prohlásil jsem již, že my, když uznáme, že zákon nevyhovuje, že má vady, jako povolaní činitelé, zákonodárci, provedeme v zákoně takové změny, jak toho bude zapotřebí, ale nikdo venku, žádný berní úředník a komisař nesmí si dovoliti tyto zákony měniti a ve formě prováděcího nařízení dělati něco, co je zřejmě proti duchu tohoto zákona.

Slavná sněmovno! My jsme přinesli pro tento stát jako koaliční strana nejtěžší oběti, které byly na nás vloženy. My jsme nikdy nereptali, poněvadž jsme si byli vědomi, že tuto povinnost ke státu máme. My jsme zde hlasovali pro mnohé nepopulární věci, z nichž jsme nic neměli, ale které jsme musili jako koaliční strana dělati sebou. (Posl. Jiráček: Ve prospěch státu!) Ano, to jsem zdůraznil. Naše strana, příslušníci našeho stavu, nestáli tento stát nic, nic od něho nežádali, nic od něho neměli, ale vždycky, když šlo o plnění povinností, byli příkladem všem, a byli také vždy v placení na prvém místě. Proto myslím, že také si zaslouží toho, aby bylo s nimi nakládáno jako s řádnými občany tohoto státu, jak to zákony předpisují a jak máme na to právo.

V poslední době - nepopírám to - jeví se silné hnutí mezi naším lidem, poněvadž tento kurs proti obchodnictvu a živnostnictvu takto dále jíti nemůže a také jej dále nemůžeme vydržeti. My jsme to tlumili do posledního okamžiku a poukazovali jsme, že budeme tyto případy vyšetřovati a domáhati se nápravy, ale vidíme, že není respektu pro naše přání, že také není dobré vůle, aby v tomto směru se stala nějaká náprava. (Hlasy komunistických poslanců: Musíte vyměniti ministra!) I kdybychom ho vyměnili, nepomohlo by nám to, jeden ministr nedělá ve vládě divy, neboť, i kdyby je mohl dělati, jistě by to bylo docela jiné.

Nám, slavná sněmovno, jako zástupcům těchto utlačených a znásilněných obchodníků a živnostníků naposled zbude jediné, ne jenom jíti s proudem, nýbrž riskovat všechno, vsadit všechno na jednu kartu a postaviti se konec konců v čelo správného a spravedlivého rozhořčení, ať to potom dopadne jakkoli. Nepůjdeme jen vedle tohoto hnutí, nýbrž půjdeme v jeho čele, protože víme, že půjde-li to tímto směrem dále, ztratí živnostnictvo a obchodnictvo i to poslední, co ještě má. Jestliže někdo před bojem ztratil všechno, nemůže více ztratiti, když jde do boje, může jen získati. Za to, jak to dopadne, není odpovědnost na nás, nýbrž na těch, kteří byli varováni a v čas potřebné nezařídili. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Jílek. Dávám mu slovo.

Posl. Jílek: Soudruzi, soudružky! Paní a pánové! 10 let zkušeností pracujícího lidu Československa poučuje velmi názorně, jak pravdivé byly sliby vládnoucích, pronášené při ukončení světové války, při zakládání československého státu. Současná situace jasně ukazuje škodlivost ilusí, jimiž se nechal pracující lid po dlouhou dobu konejšit. Kapitalismu v mezinárodním měřítku i v Československu podařilo se dosáhnouti předválečné úrovně, kapitalismus je silnější. Přes to však stabilisovanější není. Zvýšené rozpory, rostoucí z kapitalistické stabilisace a revolučních výbuchů proletariátu a koloniálních národů, rozpory, jež vytváří kapitalistická racionalisace, řízená směrem: méně zaměstnaných lidí, za horších podmínek, větší používání strojů, tím pak zvýšená produktivita, rostoucí tím armáda trvale nezaměstnaných dělníků; snižování výrobních nákladů, větší zbídačování stále širších vrstev pracujících, menší koupěschopnost, zvětšenou produktivitou úzce omezený trh, stále zmenšující se odbytiště s nezbytným důsledkem zostřené konkurence mezi neustále se zvětšujícími výrobními organisacemi, zvětšené rozpory kapitalistických koncernů a trustů s nezbytným doprovodem větších rozporů mezi kapitalistickým světem a světem sovětským; zostření rozporů mezi kapitalistickými státy, to vše ukazuje, že kapitalismus je sice silnější, stabilisovanější však není; válečné nebezpečí je zostřeno. Kapitalisté v zájmu své stabilisace podnikají v současné době zostřenou ofensivu proti pracujícímu lidu, zostřují vykořisťování, čímž se přirozeně zostřují třídní zájmy. Válečné komplikace a zostření třídního boje postupuje současně.

Válečné nebezpečí bylo v poslední době znovu zvýšeno zostřením základního rozporu uvnitř kapitalistického světa, totiž rozporu mezi Spojenými státy a Anglií, v důsledcích Kelloggova paktu, t. j. do pacifistické masky zahaleného útoku amerického imperialismu.

Hospodářské příčiny, vedoucí k imperialistické expansi, nabývají ve Spojených státech v nynější periodě zvýšené intensity. Nesmírný vnitřní trh, který jim dosud dovoloval poměrnou pasivitu v zahraniční politice, jest už nasycen. Spojené státy obracejí proto více svoji pozornost na světový trh, což vede k prohloubení hospodářských rozporů mezi Amerikou a Anglií. Uprostřed vyjednávání o "zavržení válek" vyšla kniha "The Petroleum - war" (petrolejová válka), která lépe než cokoli jiného osvětluje skutečné příčiny, jež vedly Spojené státy k návrhu Kelloggova paktu. Napsal ji americký vládní žurnalista Denny, který v ní jedná o anglo-americkém zápase o světový petrolej a staví v ní program amerického imperialismu. Denny oznamuje ve své knize podmínky, za nichž by byl možný smír: Anglie má zastaviti vývoz kapitálu do zemí latinské Ameriky a ponechati tam volnou ruku Americe, má vykliditi všechny opěrné svoje body v západní Indii a střední Americe a uznati zároveň panství Spojených států na Filipínách, má se úplně vzdáti svého kaučukového monopolu a ustati v konkurenčním boji o ovládání světových zásob surovin, má upustiti od své dosavadní čínské politiky a ponechati tam volné pole expansi amerického kapitálu. Tyto tvrdé podmínky nebude ovšem Anglie nikdy ochotna dobrovolně přijmouti; proto nezbývá Americe, než ji k tomu donutiti. Tuto cestu Amerika také nastoupila. Kelloggův pakt je prvním krokem na ní. Anglie musí býti nejprve isolována a oslabena, aby byl možný úspěšný boj proti ní. K tomu směřuje Kelloggův pakt. Nejslabším místem bloku evropských imperialistů, jak byl vytvořen Anglií jako platforma příští imperialistické války proti Sovětskému svazu, bylo Německo, které stále usiluje o revisi mírových smluv a které těžce nese, že je samo odzbrojeno uprostřed svých po zuby ozbrojených locarnských spojenců. Zde proto nasadila Amerika svoji páku. Počítala právě s tím, že Německo použije vhodné příležitosti, která se mu naskytne návrhem paktu o "zavržení válek" k tomu, aby se této myšlenky rychle chopilo a protestovalo tak proti jednostrannému zbrojení. To se také stalo. Německo přistoupilo ihned a bez výhrad ke Kelloggova paktu. Tím byl do evropského bloku imperialistů, který Anglie tak dlouho tvořila, vražen hluboký klín.

Spojené státy chtěly oslabiti i vnitřní jednotu britské říše a také k tomu jim výborně sloužil Kelloggův pakt. Už dlouhou dobu vzrůstá vliv Spojených států na britská dominia. Kelloggův pakt měl uvolniti svazky, vížící je k jejich mateřské zemi. Mezi 15 státy, které pozvaly k podpisu svého paktu, nepojaly řadu úplně samostatných zemí. Za to však pozvaly britská dominia. Ta se tedy také vzdala válek "jako prostředku státní politiky", jak o tom mluví první paragraf Kelloggova paktu a budou se tedy napříště moci odvolávati na tento svůj "slavnostní slib" i tehdy, když Anglie sama se rozhodne pro válku, a to zvláště při konfliktu se Spojenými státy, s nimiž jsou svázány hospodářskými zájmy. Společná cesta Kelloggova s kanadským ministerským předsedou do Paříže, jeho společná cesta s irským ministerským předsedou do Dublína a jeho známé vyhnutí se Londýnu ukázalo Anglii vážnost nebezpečí.

V mezinárodní politice působí Kelloggův pakt ovšem jen svou skutečnou podstatou, ne svou pacifistickou maskou. Proto leží všechny jeho následky na linii nového zostření válečného nebezpečí. Prvním z těchto následků je nová "srdečná dohoda" Anglie a Francie, které mezi sebou uzavřely tajnou válečnou smlouvu. Tato smlouva obsahuje sedm bodů, a to:

1. Vlastní námořní dohodu, v níž se určuje společný postup válečných loďstev obou států v Tichém oceáně, rozdělení Středozemního moře na anglickou a francouzskou sféru zájmů, uznání zvláštních anglických zájmů v Gibraltaru a zvláštních francouzských zájmů v Tangeru, jakož i zřízení neutrálních námořních pásem pod protektorátem Svazu národů.

2. Dohodu o spolupráci anglických a francouzských vzdušných válečných sil v mimoevropských zemích a v případě války jedné ze smluvních stran proti Sovětskému svazu.

3. Úmluva o vojenské instrukční práci v asijských zemích.

4. Úmluva o informační službě v zemích Východu a Sovětského svazu.

5. Úmluva o vycvičených reservách, na něž se nemají vztahovati usnesení o omezení zbrojení.

6. Ujednání o společném postupu Anglie a Francie v otázce Porýní a reparací.

7. Ujednání o společném postupu Anglie a Francie na Balkáně a v zemích, hraničících se Sovětským svazem.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP