Slavná sněmovno! Vzhledem k tvrzení našeho
státního rozpočtu, že výdělková
daň klesá, dal jsem si věc zjistiti na berních
správách. V Rokycanech jsem zjistil, že tam
měli berní základ před reformou daňovou
120.000 Kč výdělkové daně a
nyní, po reformě daňové, činí
tam základ 193.000 Kč. To znamená, že
výdělková daň se zvyšuje téměř
o celou polovinu. Nevím, z jakých důvodů,
ale je to velmi markantní, když v našem stát
ním rozpočtu se dokazuje, že výdělková
daň bude klesati, a berní správy naproti
tomu ji tendenčně zvyšují.
Zmínil jsem se o tom, že v Brně byl pořádán
sjezd berních úředníků a že
bylo tam dokazováno, že nedoplatky na daních
činí 24 až 25 miliard. Bylo tam také
dokazováno, že tyto nedoplatky nedluhují malí
lidé. Bylo dokázáno, co jsme vždy tvrdili
a co je nezvratnou pravdou, že dnes se vymáhají
nemilosrdně daně na malých lidech, malých
obchodnících a živnostnících.
Berní úřady nemají odvahy, aby je
vymáhaly na velkých poplatnících,
kteří plným právem mají povinnost
vyhověti zákonu jako náš malý
obchodník a živnostník. Tito berní úředníci
potvrdili, co jsme říkali, kteří to
přece vědí jako lidé, kteří
dělají předpisy a vybírají
také peníze daňové. (Posl. Slavíček:
A jak to tvrdí oposice?) To jest ovšem věcí
vaší, pane kolego! (Posl. Slavíček:
Mluvíš, jako bys byl náš člověk!)
Mluvím podle toho, jak to je, bez ohledu, kam patřím.
Malého člověka, který koná
svou povinnost, nutí berní úřad, aby
platil za každou cenu. Neplatí-li, provádí
u něho exekuci do krajnosti. Velký člověk
platí, jak chce, a když nechce, vůbec neplatí.
To jsou věci, které by zasluhovaly vysvětlení,
poněvadž se nám říkalo, že,
jakmile vejde reforma daňová v platnost, ministerstvo
financí bude míti největší snahu,
aby staré nedoplatky zlikvidovalo, a že tyto činí
4 až 5 miliard. Vidíme, že není zlikvidováno
nic a že nedoplatky činí mnohem větší
částku. Také nepochybujeme, že berní
úředníci, kteří toto prohlásili,
mají pravdu, protože měli jistě možnost,
aby si to dobře spočítali.
To je dvojí loket, s kterým nemůžeme
naprosto souhlasiti. Jestliže malý náš
člověk musí platiti, až pod tíhou
břemene padá, pak nemůže býti
pardonu pro velikého člověka, který
z tohoto stavu jistě měl daleko větší
užitek, než malý člověk. A proto,
jestliže dobrovolně nekoná své povinnosti
a jestliže berní úředníci tvrdí,
že nekoná této povinnosti náš nadřízený
úřad, musíme prohlásiti, že chceme,
aby v této věci byl pořádek, aby naše
úřady, zejména ministerstvo financí,
když ukáže silnou a pevnou ruku vůči
malému člověku, ukázalo ji jedenkráte
i vůči velkému, který může
mnohem snáze platiti, než malý obchodník
a živnostník.
Slavná sněmovno! Přimyslíme-li k tomu
ještě to, že vedoucími úředníky
berních správ stávají se lidé,
kteří mají sice potřebné teoretické
vzdělání, neprodělali však potřebnou
praxi života, chápeme, že si dělají,
co chtějí, že předpisují zejména
malým lidem daně tak, jak se jim zlíbí,
hlavně proto, aby se nahoře dobře zapsali
a udělali brzy dobrou kariéru. Takových případů
máme mnoho. A táži se: je naše malé
poplatnictvo k tomu, aby někdo takovým způsobem
s ním zacházel, aby předpisoval mu více,
než by měl podle povinnosti platiti, a konečně,
aby na těch našich zničených existencích
lidé si stavěli své kariéry proto,
že nevědí, jakým způsobem by
se k této kariéře dostali? K takovému
systému dosahování kariér sloužiti
nemůžeme a nebudeme.
Chci upozorniti na případ, který se nám
stal v Hořovicích, kde naše obchodnictvo a
živnostnictvo předpisy daňovými, které
obdrželo, bylo rozhořčeno a pobouřeno.
Musili jsme konati veřejné protestní schůze
v Hořovicích, abychom ukázali, co se na tamní
berní správě děje, zejména
že daňové předpisy jsou přemrštěny
a že našemu obchodnictvu a živnostnictvu se tam
křivdí. V Hořovicích je správcem
berní správy dr Malý, ten dr Malý,
který nedávno byl v Blatné. Z Blatné,
kde zůstal v neblahé paměti, byl přesazen
do Hořovic. Po této naší protestní
schůzi přijel zástupce ministra financí,
aby se přesvědčil, jak se věci v Hořovicích
dělají. Vyšlo na jevo, že předpisy
daňové byly opravdu přemrštěné
a neoprávněně zvyšovány. A co
nastalo? Pan dr Malý prostě místo toho, aby
doznal, že to spáchal a hleděl se omluviti,
žádal, aby byl přesazen na jiné místo.
Když tomu bylo odporováno a bylo mu nařízeno,
že v Hořovicích musí zůstati,
zůstal tam a teprve nyní dělá znovu
pokání a reviduje všechno, co vykonal, aby
uvedl přemrštěné předpisy daňové
na pravou míru. Dostal jsem právě nyní
v poledne expresní dopis z Blatné, kde neblaze působil
dr Malý. V tomto dopise se uvádí toto: "V
tyto dny roznášeny jsou platební rozkazy na
daň důchodovou, které pro vysokou sazbu pobouřily
veškeré poplatnictvo a hlavně obchodnictvo,
neboť je u nich vesměs zvýšena sazba pateronásobně
až desateronásobně. Sazby na daň výdělkovou
budou ještě horší. Co ke katastrofě
poplatnictva načal p. dr Malý, bylo nyní
dovršeno. Několik poplatníků kategoricky
mně prohlásilo, že se vzdají živnosti,
neboť uvalené daně nevydělají.
Za takových okolností nemohu v komisi daňové
setrvati, ač jsem energicky a vytrvale veškeré
poplatníky hájil. Ostatně uvažuji sám
obchodu se vzdáti, neboť přes 30.000 Kč
při ohromné režii daní platiti absolutně
nemohu."
To znamená, že obchodníku v Blatné,
třebas má větší obchod, je vyměřeno
30.000 Kč daně. Je možná, aby to živnostník
zaplatil a aby to zaplatili všichni ti, jimž sazby při
dani důchodové byly pateronásobně
až desateronásobně zvýšeny? To
jsou neudržitelné poměry, je to anarchie, které
za každou cenu musí býti učiněna
přítrž.
Zmínil jsem se o Rokycanech, že jest zvýšena
základna výdělková ze 120 na 193.
Uvedu zde dva případy, které se tam nedávno
staly. Mladý, přičinlivý živnostník,
který měl instalatérství a klempířství,
které zdědil po svém otci, platil daně,
jak mohl, až konečně si myslel, že má
daně doplaceny. Najednou dostal platební rozkaz
na nedoplatek 10.000 Kč, a když oznámil, že
platil daně, bylo mu řečeno, že nebyly
to daně jeho, nýbrž jeho otce a že těch
10.000 Kč, které mu byly předepsány,
musí zaplatiti. A nebylo na tom dosti; když nemohl
zaplatiti, přišla exekuce a zabavila mu vše,
co měl. A tento mladý nadějný člověk,
celý zoufalý nevěděl jiného
východiska, než že se zastřelil. V tomtéž
okrese zemřel obchodník Klouber a jeho žena
vedla obchod dále, platila daně, jak mohla a když
dostala platební rozkaz, který vykazoval horentní
obnos, který nemohla zaplatiti, ovšem nebohá,
nezkušená žena se toho ulekla, zoufala si, šla
a oběsila se. Tak vypadá provádění
naší berní prakse ve skutečnosti!
V posledních dnech jsem byl zavolán do Rožmitálu,
kde byly vydány platební rozkazy na daň z
obratu. Intervenoval jsem u berní správy v Blatné
u dr Tichého a ten zjistil, že opravdu některé
předpisy byly přemrštěné a že
neodůvodněně byly zvýšeny. To
doznal sám správce berní správy. Když
jsem poukazoval na to, proč se toto děje v tak chudém
kraji, kde lid je tak těžce živ, kde není
žádného průmyslu, a není možno,
aby ty daně zaplatil, řekl mi dr Tichý: Není
to tak zlé, my jsme zjistili, že v tomto okresu v
poslední době si poplatníci uložili
10 mil. Kč. - Co to znamená? To znamená,
že berní správy nejen vyšetřují
okolnosti směrodatné o výši daní
pro poplatníka, nýbrž že ještě
pátrají, mají-li poplatníci nějaké
vklady, jistě aby podle toho mohli zaříditi
také své platební rozkazy. A zde přicházíme
k zajímavé věci. Ve svém exposé
ze dne 7. září t. r. prohlásil ministr
financí toto: "Veřejná břemena
se začala snižovati berními zákony z
r. 1927, což má napomáhati tvoření
domácího kapitálu." - To znamená,
že zde vlastně docházíme ke konfusi,
a je třeba se zeptati, co jest pravda. Míní
to pan ministr financí doopravdy, že podle daňové
reformy mají se ulehčovati daňová
břemena a že úspory mají býti
uloženy, aby tvořily domácí produktivní
kapitál, nebo na druhé straně je pravda,
že berní úřady přes to si dělají,
co samy chtějí, a jdou opačným směrem,
že vyšetřují, zda někomu zbyla
nějaká koruna po zaplacení daní, a
myslí, že musí vyčerpati do poslední
koruny všechno, aby poplatníku naprosto ani jeden
haléř v kapse nezůstal?
Často se poukazuje na to, jak prý obchodnictvo a
živnostnictvo žije a že podle toho může
také platiti daně. A dokazují to a tvrdí
to lidé, kteří tu a tam vidí bohatší
výklad obchodníka nebo lépe zařízenou
dílnu živnostníka. Ale to není směrodatné,
poněvadž se nešli podívati na Rožmitálsko,
o němž jsem se již zmínil, na příbramský,
průmyslově zničený kraj, na Šumavu,
jak tam lid žije, jak tam živnostník pracuje
a jaký výtěžek tam živnostník
a obchodník z práce má. Tam by bylo záhodno
viděti, jak se pracuje od rána do noci, ve svátek
a v neděli. A jestliže takový obchodníček
a živnostníček si něco uložil,
není to přebytek výtěžku jeho
práce, to je to, co sám sobě a celé
rodině od úst utrhl. To je ten přebytek,
který ukládá. A proč jej ukládá?
Náš obchodník a živnostník nemá
zákonem zaručenou pracovní dobu a tím
také svůj určitý a jistý příjem.
Náš obchodník a živnostník nepožívá
nemocenského pojištění, nepožívá
také pojištění starobního a invalidního,
nemá placené dovolené a, jak jsem již
řekl, nezná všedního dne, nedělí
a svátků. Poněvadž jest si vědom
této své těžké situace, dělá
co může, nespoléhá se na nikoho, jen
na svou vlastní hlavu a své mozolné ruce,
dře, aby potom na stará kolena měl alespoň
to nejnutnější, aby nemusil jíti žebrati
a aby pro své děti a svou rodinu opatřil
tolik, co je možno vykonati při jeho zdravých
silách a při jeho největší a
nejintensivnější práci. Slavná
sněmovno! Přišel ke mně mladý,
snaživý, pracovitý a přičinlivý
živnostník a řekl mně: "Podívej
se, za 10 let trvání republiky jsem nedokázal,
abych si mohl alespoň jedny šaty koupiti." Když
se jednalo o daních a mluvilo se o tom, jak se nespravedlivě
předpisují, tu zase jiný živnostník
mně vypravoval a poctivě přiznal, jak těžko
zápasí o svou existenci, a se slzami v očích
mně řekl: "Podívej se, vždyť
já ty daně platím, ale mohu je platiti proto,
že, když přijde léto, vyženu ženu
i s dětmi na česání chmele a, co přinesou,
rovnou odvedu bernímu úřadu.
Je možno nalézti v tomto státě obětavější
třídu pro tento stát? Je možno nalézti
poctivější lidi, kteří vědí,
že tomu státu musí dáti, co mu náleží?
Neupírají mu to a za každou cenu, i když
přednosta rodiny toho nedocílí, děti
a žena musí vydělati na daně státu,
aby je mohl zaplatiti a aby ukázal, jaké porozumění
má pro tento stát.
Slavná sněmovno! Přicházím
k jinému, drastičtějšímu případu,
který se v poslední, době stal v Sušicích,
kde je vrchním komisařem p. Chvojka. V květnu
letošního roku tam byla nařízena revise
obratové daně. Když p. komisař Chvojka
při revisi jednoho obchodníka přišel
k názoru, že tam není všechno v pořádku,
poslal svého sluhu s platebním rozkazem, že
mu uděluje pokutu 5000 Kč. Obchodník si stěžoval
do Prahy a žádal, aby bylo posečkáno,
až bude vyřízen rekurs. Zemské finanční
ředitelství také vyhovělo tomuto rekursu,
aby pokutu 5000 Kč neplatil, až jeho odvolání
bude pravoplatně vyřízeno. A co se stalo?
Jakmile to komisař Chvojka zvěděl, zavolal
si toho obchodníka na berní úřad,
a když tento přišel, zamkl dveře úřadovny,
jimiž obchodník vešel, na klíč,
klíč vyňal, zavolal úředníka
z vedlejší místnosti a nyní s ním
jednal takto. Tázal se ho: "Co jste to udělal
za darebáctví? Kdo vám ty blbiny psal? Na
mne neplatí ministerstvo ani president, nechám vás
zavřít!" A teprve po čtvrtém
požádání, aby obchodníka pustil,
otevřel dveře a pustil ho ven. (Výkřiky
poslanců čsl. strany živnostenské.)
Nikdo k tomuto panu komisaři Chvojkovi nechtěl
jíti, až konečně členové
tamního obchodního gremia se k tomu odhodlali a
vyslali k němu deputaci, aby mu řekla, že dále
to tak nemůže jíti, jak si pan komisař
Chvojka v Sušici počíná, a dožadovali
se nápravy. Mezi jiným jeden poplatník si
stěžoval, že mu ukládají vysoké
daně. A tu komisař Chvojka od pověděl:
"Vy říkáte, že jste poplatník,
ale já z vás teprve velkého poplatníka
udělám!" Deputace na určitém
případě též mu vytýkala,
že velikým předpisem daňovým
zničil živnostníka. Avšak komisař
Chvojka odpověděl takto: "Utáhněte
si pásek kolem břicha a nechoďte každý
den do hospody!"
Slavná sněmovno! Takovýmto způsobem
jedná berní úředník s poplatníky,
obchodníky a živnostníky. Na všechny tyto
věci jsme si již stěžovali, přes
to však tento komisař Chvojka úřaduje
v Sušici dále, jakoby se nic nestalo. Jeho jednání
nás nutí k tomu, že se musíme tázati:
Je to normální člověk, či blázen
- anebo je to darebák? Myslím, že je to poslední.
Je-li blázen, patří do blázince, je-li
darebák - o čemž jsem plně přesvědčen
- pak by měl býti suspendován a pak také
už měl býti v kriminále.
Slavná sněmovno! Není přece možné,
aby si berní úředník dovolil obmeziti
svobodu občana, která je mu zaručena zákonem.
Na to přece máme trestní paragrafy. (Posl.
Jiráček: To je zneužívání
moci!) Ano, to je zneužívání moci
a hlavně to je také omezování osobní
svobody. Prosím, berní úředník
si dovolí vůči poplatníku prohlásiti:
"Utáhněte si pásek kolem břicha
a nechoďte každý den do hospody!" Když
se však jednalo o různé otázky státních
zaměstnanců, zejména o požitkový
systém, náš poslanecký klub hlasoval
pro úhradu, která činila na 400 milionů.
Co by se tak bylo stalo, kdybychom my tenkráte také
byli řekli státním zaměstnancům
a úředníkům: Utáhněte
si pásek na břiše a nechoďte každý
den do hospody? Co by se bylo proti nám vyvolalo? Máme
v dobré paměti, kterak jednou se tradoval domnělý
výrok o našem kolegovi, kterého se však
nedopustil, a jaké to bylo všeobecné pobouření!
Ale proti obchodnictvu a živnostnictvu je možno dělati
všechno možné, na obchodnících
a živnostnících je možno, jak se lidově
říká, štípati třebas pařezy,
živnostník a obchodník si musí dáti
všechno líbiti. Bezpochyby proto, že živnostník
a obchodník je v tomto státě jen k tomu,
aby platil, aby však neměl naprosto žádných
práv, která každému občanu této
republiky náleží.
Slavná sněmovno! Dnes jsem četl, že
jakožto dovršení oslavy desítiletého
výročí státu je připravována
amnestie, kterou pan president republiky udělí těm,
kdož se dopustili politických i nepolitických
skutků. Mne při této příležitosti
napadlo, že je zde sice snaha, aby v tento posvátný
den byla všeobecná radost a spokojenost všech
lidí v této republice a že v této snaze
jdeme tak daleko, že odpouštíme i lidem, kteří
se provinili proti zákonu, ať politicky nebo jiným
způsobem a kteří by tudíž měli
býti trestáni za to, že spáchali trestní
skutky, ale naproti tomu vidíme, že lidé, kteří
konají povinnosti ke státu, kteří,
abych řekl, dýchají za tento stát,
kteří by nikdy nedopustili, aby někdo cizí
vložil na tento stát ruce, poněvadž vidí
v něm to nejdražší a největší,
co máme, kteří jen pracovali pro zachování
tohoto státu a nikdy se nedopustili žádných
trestných skutků, mají býti za to
trestáni, mají býti na tom ještě
mnohem hůře, než ti lidé, o kterých
jsem se zmínil, že přestoupili náš
trestní zákon.
Slavná sněmovno! Myslím, že tu je jedna
tendence. Ať již zde v parlamentě uděláme
jakýkoli zákon, který pokládáme
za dobrý, praktický a významný, je
zde někdo, kdo tuto naši práci maří,
a potom je zbytečno, jestliže tu ty zákony
děláme. (Posl. Vávra: Je to zaujatost
berní správy vůči živnostnictvu!)
Na případě, který jsem vylíčil
s komisařem Chvojkou ze Sušice, dá se to nejlépe
demonstrovati. Chceme, aby se daně vybíraly a předepisovaly
podle toho, jak je to v duchu a intencích zákona.
A prosím, nyní úředník, který
se má této litery zákona držeti tak,
že to má býti pro něho nedotknutelné
sacro sanctum, dovolí si postaviti celý zákon
na hlavu a vysměje se tomu nadřízenému
úřadu, ministerstvu financí, má dokonce
odvahu, že docela cynicky mluví o tom, kdo podepsal
tento zákon, o presidentu republiky.
Tedy tak daleko, vážení pánové,
jdeme a mám za to, že zde podle toho, co jsem dovodil
a ukázal na případě blatenském,
o uložení těch desíti milionů,
není ta tendence, jak to dělá dobrý
včelař, který má včely, a když
mají med, vezme jim ho jen tolik, aby si byl jist, že
ty včely budou živy a nezajdou. Podobně, myslím,
že se má dělati ve správě státu
a že poplatníci, kteří jsou bohatým
zdrojem příjmů tohoto státu, nemají
býti ničeni, nýbrž udržováni,
aby byli trvalým zdrojem příjmů pro
tento stát, poněvadž rozhodující
činitelé mají si býti vědomi,
jestliže vyschne zdroj příjmů pro stát,
že je se státem amen. Ale my vidíme, že
vlastně provádění zákona berními
správami směřuje k tomu, aby ze všech
lidí, kteří si něco ušetřili,
byli uděláni žebráci, aby byli vyssáti
až na poslední kost, aby jim naprosto nic nezbylo.
Včera a dnes, slavná sněmovno, staly se mi
dva případy, kde přišel úředník
a řekl: Poslechněte, co pak nám dáte
přece k jubileu desetiletí trvání
republiky? A tu mne napadlo srovnání s naším
obchodnictvem a živnostnictvem: Máme oslavovati desetileté
trvání naši republiky a míti radost
z toho, že máme svůj stát, a ta radost
má býti nezištná, vnitřní
a má býti ze srdce. A nyní, podívejte
se, přijdou lidé a ptají se, co dostanou.
A proč se ptají? Poněvadž jistě
podle toho budou měřiti, jak se mají zachovati
k desítiletému trvání republiky a
podle toho, mnoho-li dostanou, budou míti buď radost,
že tu republiku máme deset let, anebo, nedostanou-li,
budou nadávati, že tu republiku deset let máme.
A tu jsem si řekl: přece jen v tom našem životě
veřejném jest jedno, jak jsem pravil, co se nesrovnává
s naším upřímným lidským
smýšlením a cítěním. (Posl.
Vávra: Sprostý materialismus!) Ano, u nás
je vypěstován egoismus a materialismus, který
jde přes všechny idee a posvátné statky,
jakým je v prvé řadě samostatnost
našeho národa československého. (Výborně!)
A nyní, slavná sněmovno, vezměte si
příklad z našeho obchodnictva a živnostnictva.
Tento státotvorný živel, který od toho
státu nic neměl a nic nežádal, živel,
který se neptá, co mu k tomu desítiletému
jubileu někdo dá, živel, který ví,
že je utiskován, že je pronásledován
a že se mu ubližuje, přesto se těší
na den a říká: ten stát, v němž
žiji, nedal mi, jak by měl, ale mám z něho
radost, poněvadž je to můj stát a poněvadž
také příslušníci obchodnického
a živnostenského stavu tento svůj stát
vlastní krví si dobyli a také vlastní
krev a životy pro tento stát položili. (Potlesk.)
A proto, slavná sněmovno, mám za svoji povinnost,
abych s tohoto místa důrazně upozornil na
všechno to, co jsem přednesl a co se stalo, a abych
varoval, aby včas se stala náprava. Ministerstvo
financí je nadřízeným úřadem
všech berních správ, ministerstvo financí
je prováděcím orgánem zákonů,
které jsme my zde v parlamentě odhlasovali, ministerstvo
financí je nám jedinou zárukou a je odpovědno
za to, že tyto zákony budou dodržovány
tak, jak my jsme je v parlamentě odhlasovali, a proto nikdo
jiný si nesmí dovoliti, aby tyto zákony měnil,
a dokonce se jim vysmíval a aby si proti nim dělal,
co chce.
Prohlásil jsem již, že my, když uznáme,
že zákon nevyhovuje, že má vady, jako
povolaní činitelé, zákonodárci,
provedeme v zákoně takové změny, jak
toho bude zapotřebí, ale nikdo venku, žádný
berní úředník a komisař nesmí
si dovoliti tyto zákony měniti a ve formě
prováděcího nařízení
dělati něco, co je zřejmě proti duchu
tohoto zákona.
Slavná sněmovno! My jsme přinesli pro tento
stát jako koaliční strana nejtěžší
oběti, které byly na nás vloženy. My
jsme nikdy nereptali, poněvadž jsme si byli vědomi,
že tuto povinnost ke státu máme. My jsme zde
hlasovali pro mnohé nepopulární věci,
z nichž jsme nic neměli, ale které jsme musili
jako koaliční strana dělati sebou. (Posl.
Jiráček: Ve prospěch státu!) Ano,
to jsem zdůraznil. Naše strana, příslušníci
našeho stavu, nestáli tento stát nic, nic od
něho nežádali, nic od něho neměli,
ale vždycky, když šlo o plnění povinností,
byli příkladem všem, a byli také vždy
v placení na prvém místě. Proto myslím,
že také si zaslouží toho, aby bylo s nimi
nakládáno jako s řádnými občany
tohoto státu, jak to zákony předpisují
a jak máme na to právo.
V poslední době - nepopírám to - jeví
se silné hnutí mezi naším lidem, poněvadž
tento kurs proti obchodnictvu a živnostnictvu takto dále
jíti nemůže a také jej dále nemůžeme
vydržeti. My jsme to tlumili do posledního okamžiku
a poukazovali jsme, že budeme tyto případy
vyšetřovati a domáhati se nápravy, ale
vidíme, že není respektu pro naše přání,
že také není dobré vůle, aby
v tomto směru se stala nějaká náprava.
(Hlasy komunistických poslanců: Musíte
vyměniti ministra!) I kdybychom ho vyměnili,
nepomohlo by nám to, jeden ministr nedělá
ve vládě divy, neboť, i kdyby je mohl dělati,
jistě by to bylo docela jiné.
Nám, slavná sněmovno, jako zástupcům
těchto utlačených a znásilněných
obchodníků a živnostníků naposled
zbude jediné, ne jenom jíti s proudem, nýbrž
riskovat všechno, vsadit všechno na jednu kartu a postaviti
se konec konců v čelo správného a
spravedlivého rozhořčení, ať
to potom dopadne jakkoli. Nepůjdeme jen vedle tohoto hnutí,
nýbrž půjdeme v jeho čele, protože
víme, že půjde-li to tímto směrem
dále, ztratí živnostnictvo a obchodnictvo i
to poslední, co ještě má. Jestliže
někdo před bojem ztratil všechno, nemůže
více ztratiti, když jde do boje, může
jen získati. Za to, jak to dopadne, není odpovědnost
na nás, nýbrž na těch, kteří
byli varováni a v čas potřebné nezařídili.
(Výborně! - Potlesk poslanců čsl.
živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Jílek.
Dávám mu slovo.
Posl. Jílek: Soudruzi, soudružky! Paní
a pánové! 10 let zkušeností pracujícího
lidu Československa poučuje velmi názorně,
jak pravdivé byly sliby vládnoucích, pronášené
při ukončení světové války,
při zakládání československého
státu. Současná situace jasně ukazuje
škodlivost ilusí, jimiž se nechal pracující
lid po dlouhou dobu konejšit. Kapitalismu v mezinárodním
měřítku i v Československu podařilo
se dosáhnouti předválečné úrovně,
kapitalismus je silnější. Přes to však
stabilisovanější není. Zvýšené
rozpory, rostoucí z kapitalistické stabilisace a
revolučních výbuchů proletariátu
a koloniálních národů, rozpory, jež
vytváří kapitalistická racionalisace,
řízená směrem: méně
zaměstnaných lidí, za horších
podmínek, větší používání
strojů, tím pak zvýšená produktivita,
rostoucí tím armáda trvale nezaměstnaných
dělníků; snižování výrobních
nákladů, větší zbídačování
stále širších vrstev pracujících,
menší koupěschopnost, zvětšenou
produktivitou úzce omezený trh, stále zmenšující
se odbytiště s nezbytným důsledkem zostřené
konkurence mezi neustále se zvětšujícími
výrobními organisacemi, zvětšené
rozpory kapitalistických koncernů a trustů
s nezbytným doprovodem větších rozporů
mezi kapitalistickým světem a světem sovětským;
zostření rozporů mezi kapitalistickými
státy, to vše ukazuje, že kapitalismus je sice
silnější, stabilisovanější
však není; válečné nebezpečí
je zostřeno. Kapitalisté v zájmu své
stabilisace podnikají v současné době
zostřenou ofensivu proti pracujícímu lidu,
zostřují vykořisťování,
čímž se přirozeně zostřují
třídní zájmy. Válečné
komplikace a zostření třídního
boje postupuje současně.
Válečné nebezpečí bylo v poslední
době znovu zvýšeno zostřením
základního rozporu uvnitř kapitalistického
světa, totiž rozporu mezi Spojenými státy
a Anglií, v důsledcích Kelloggova paktu,
t. j. do pacifistické masky zahaleného útoku
amerického imperialismu.
Hospodářské příčiny,
vedoucí k imperialistické expansi, nabývají
ve Spojených státech v nynější
periodě zvýšené intensity. Nesmírný
vnitřní trh, který jim dosud dovoloval poměrnou
pasivitu v zahraniční politice, jest už nasycen.
Spojené státy obracejí proto více
svoji pozornost na světový trh, což vede k
prohloubení hospodářských rozporů
mezi Amerikou a Anglií. Uprostřed vyjednávání
o "zavržení válek" vyšla kniha
"The Petroleum - war" (petrolejová válka),
která lépe než cokoli jiného osvětluje
skutečné příčiny, jež
vedly Spojené státy k návrhu Kelloggova paktu.
Napsal ji americký vládní žurnalista
Denny, který v ní jedná o anglo-americkém
zápase o světový petrolej a staví
v ní program amerického imperialismu. Denny oznamuje
ve své knize podmínky, za nichž by byl možný
smír: Anglie má zastaviti vývoz kapitálu
do zemí latinské Ameriky a ponechati tam volnou
ruku Americe, má vykliditi všechny opěrné
svoje body v západní Indii a střední
Americe a uznati zároveň panství Spojených
států na Filipínách, má se
úplně vzdáti svého kaučukového
monopolu a ustati v konkurenčním boji o ovládání
světových zásob surovin, má upustiti
od své dosavadní čínské politiky
a ponechati tam volné pole expansi amerického kapitálu.
Tyto tvrdé podmínky nebude ovšem Anglie nikdy
ochotna dobrovolně přijmouti; proto nezbývá
Americe, než ji k tomu donutiti. Tuto cestu Amerika také
nastoupila. Kelloggův pakt je prvním krokem na ní.
Anglie musí býti nejprve isolována a oslabena,
aby byl možný úspěšný boj
proti ní. K tomu směřuje Kelloggův
pakt. Nejslabším místem bloku evropských
imperialistů, jak byl vytvořen Anglií jako
platforma příští imperialistické
války proti Sovětskému svazu, bylo Německo,
které stále usiluje o revisi mírových
smluv a které těžce nese, že je samo odzbrojeno
uprostřed svých po zuby ozbrojených locarnských
spojenců. Zde proto nasadila Amerika svoji páku.
Počítala právě s tím, že
Německo použije vhodné příležitosti,
která se mu naskytne návrhem paktu o "zavržení
válek" k tomu, aby se této myšlenky rychle
chopilo a protestovalo tak proti jednostrannému zbrojení.
To se také stalo. Německo přistoupilo ihned
a bez výhrad ke Kelloggova paktu. Tím byl do evropského
bloku imperialistů, který Anglie tak dlouho tvořila,
vražen hluboký klín.
Spojené státy chtěly oslabiti i vnitřní
jednotu britské říše a také k
tomu jim výborně sloužil Kelloggův pakt.
Už dlouhou dobu vzrůstá vliv Spojených
států na britská dominia. Kelloggův
pakt měl uvolniti svazky, vížící
je k jejich mateřské zemi. Mezi 15 státy,
které pozvaly k podpisu svého paktu, nepojaly řadu
úplně samostatných zemí. Za to však
pozvaly britská dominia. Ta se tedy také vzdala
válek "jako prostředku státní
politiky", jak o tom mluví první paragraf Kelloggova
paktu a budou se tedy napříště moci
odvolávati na tento svůj "slavnostní
slib" i tehdy, když Anglie sama se rozhodne pro válku,
a to zvláště při konfliktu se Spojenými
státy, s nimiž jsou svázány hospodářskými
zájmy. Společná cesta Kelloggova s kanadským
ministerským předsedou do Paříže,
jeho společná cesta s irským ministerským
předsedou do Dublína a jeho známé
vyhnutí se Londýnu ukázalo Anglii vážnost
nebezpečí.
V mezinárodní politice působí Kelloggův
pakt ovšem jen svou skutečnou podstatou, ne svou pacifistickou
maskou. Proto leží všechny jeho následky
na linii nového zostření válečného
nebezpečí. Prvním z těchto následků
je nová "srdečná dohoda" Anglie
a Francie, které mezi sebou uzavřely tajnou válečnou
smlouvu. Tato smlouva obsahuje sedm bodů, a to:
1. Vlastní námořní dohodu, v níž
se určuje společný postup válečných
loďstev obou států v Tichém oceáně,
rozdělení Středozemního moře
na anglickou a francouzskou sféru zájmů,
uznání zvláštních anglických
zájmů v Gibraltaru a zvláštních
francouzských zájmů v Tangeru, jakož
i zřízení neutrálních námořních
pásem pod protektorátem Svazu národů.
2. Dohodu o spolupráci anglických a francouzských
vzdušných válečných sil v mimoevropských
zemích a v případě války jedné
ze smluvních stran proti Sovětskému svazu.
3. Úmluva o vojenské instrukční práci
v asijských zemích.
4. Úmluva o informační službě
v zemích Východu a Sovětského svazu.
5. Úmluva o vycvičených reservách,
na něž se nemají vztahovati usnesení
o omezení zbrojení.
6. Ujednání o společném postupu Anglie
a Francie v otázce Porýní a reparací.
7. Ujednání o společném postupu Anglie
a Francie na Balkáně a v zemích, hraničících
se Sovětským svazem.