Ani anglická, ani francouzská vláda se neodvážily
oficielně dementovati obsah této smlouvy, jak jej
uveřejnil orgán revoluční válečné
rady Sovětského svazu "Krasnaja Zvězda".
Ba konservativní "Daily Telegraph" dodal ještě
z vlastních informací některé významné
podrobnosti. Podle nich se Francie zřekla svého
úmyslu vystavěti v Cherbourghu, tedy přímo
proti anglickému pobřeží, velikou základnu
pro podmořské čluny a letadla a po volila
Anglii zřízení vlastních leteckých
opěrných bodů na francouzském území
u německých hranic. Mimo to zamýšlí
Francie přerušiti všechna hospodářská
jednání se Sovětským svazem, aby tak
neposilovala "nepřítele" Anglie.
Touto smlouvou se Anglie brání, kryje si záda
v Evropě i na blízkém východu a posiluje
si svoje posice proti Americe. Francie jí používá,
aby tak posílila svoje hegemonistické postavení
na evropské pevnině.
Amerika nezůstala ovšem dlužna svoji odpověď.
Její první odpovědí bylo ostré
zamítnutí anglo-francouzské dohody o námořním
"odzbrojení", které, jak známo,
dovoluje Anglii a Francii stavět typy lodí, které
jsou pro ně nejvýhodnější a současně
znemožňuje Americe stavbu typů, které
jsou nejúčelnější pro její
potřeby. Druhou mnohem vážnější
odpovědí Ameriky bylo její odmítnutí
ve věci mezispojeneckých dluhů. Třetí
odpověď Spojených států je nejpádnější.
Americký kongres zamítl v posledních letech
už dvakrát tak zv. veliký námořní
program, podle něhož mělo býti ihned
postaveno 71 nových válečných lodí;
kongres chtěl, aby Amerika pokračovala ve svých
methodách "lacinějšího zbrojení":
donucováním ostatních imperialistů
k vyrovnání námořních sil podle
klíče stanoveného washingtonskou konferencí.
Nyní však zahájil všechen americký
tisk silnou kampaň pro "veliký program"
a kongres rád se přidal k vlasteneckým projevům
imperialistické buržoasie prohlášením,
že ani on nebude už proti němu nic míti.
A tak bude loďstvo 71 nových pancéřových
obrů poslední odpovědí Ameriky Anglii.
Zamítnutím anglo-francouzské dohody o válečném
zbrojení nepadne pak celá ostatní smlouva
a nezaniknou ani její mezinárodní důsledky.
Od uzavření locarnských smluv existoval až
do podpisu Kelloggova paktu třebas velmi vratký
blok evropských imperialistů, vedený Anglií,
která se v něm snažila vyvažovat a kompensovat
rozpory mezi jednotlivými státy, aby jej mohla jednotně
postaviti proti Sovětskému svazu. V důsledku
Kelloggova paktu se tento blok rozpadl a objevily se jasné
obrysy dvou nových velikých nepřátelských
skupin: Anglie s Francií proti Spojeným státům
s Německem. Novým spojenectvím s Francií
brání se Anglie proti nebezpečí útoku
se strany Spojených států. Vzdá se
proto svých útočných plánů
proti Sovětskému svazu? Ne, neboť dnes ještě
více než kdy dříve je pro Anglii přepadení
proletářského státu její nejlepší
obranou. Nyní připravují britští
imperialisté ještě horečněji
než dosud přepadení Sovětského
svazu, aby tak vyhlídkou na nesmírnou kořist
snažili se přiměti ostatní imperialisty
k tomu, aby odsunuli řešení svých vzájemných
rozporů až po definitivním "súčtování"
se společným nepřítelem, se socialistickým
státem. V současné době vzrůstá
však také ohrožení Sovětského
svazu se strany imperialistické Francie, která se
chce zabezpečiti proti novému německému
imperialismu také na jeho východní hranici.
Proto se snaží všemi prostředky posíliti
Polsko, což je možno ovšem jednak na útraty
okrajových států, zejména Litvy, jednak
a hlavně na útraty Sovětského svazu.
Měšťácký "Berliner Tageblatt"
uveřejnil nedávno sensační odhalení
o tom, že Polsko připravuje přepadení
Sovětské Ukrajiny, která má býti
z části přivtělena k Polsku, z části
tvořiti "samostatný" kapitalistický
stát pod přímou nadvládou Polska a
nepřímou hegemonií Francie. Tyto zprávy
nemohly býti nikým popřeny a byly přímo
potvrzeny brzy nato prohlášením volyňského
vévody Jusefského, který řekl doslova:
"Ukrajinský národ má jako každý
jiný právo na samostatnou státní existenci
a této existence si také dříve nebo
později dobude. Ukrajina bude." (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.) Za
toto prohlášení, které je přímo
vyhrůžkou Sovětskému svazu, nebyl Jusefski
svou vládou desavuován, nýbrž naopak
určen za referenta o národní otázce
na sjezdu polských vojvodů ve Varšavě,
čímž polská vláda dala svým
vojvodům zřetelně na srozuměnou, že
si přeje, aby se u Jusefského učili, jak
dělati politiku. Současně jednal maršál
Pilsudski při své návštěvě
v Bukurešti o dalších konkrétních
opatřeních, o otázce společného
postupu polské a rumunské armády proti Sovětskému
svazu. Zatím co se všechen smysl politiky kapitalistických
států točí kol toho, jak válečně
napadnouti Sovětský svaz, vede sovětská
vláda po celých 11 let rozhodně mírovou
politiku. Všemi návrhy na různých konferencích
sovětskou vládou podanými, posledně
na odzbrojovací konferenci v Ženevě, chtěla
sovětská vláda docíliti bezodkladného,
úplného a všeobecného odzbrojení,
aniž by při tom sama upadala, nebo aniž by chtěla
pracující lid světa uspávati nebezpečnou
ilusí, že bezodkladné, úplné
a všeobecné odzbrojení v období imperialismu
je možné. Imperialisté nechtějí
odzbrojiti. Snaží se proto, aby ukázali činnost
sovětské vlády v jiném, než skutečném
světle. Svoje válečné tažení
na revoluční Čínu, jakož i všechny
svoje imperialistické války odůvodňují
"sovětskou provokací". Kelloggovým
paktem chtěly také Spojené státy ukázati
Sovětský svaz jako kazimíra. Tento manévr
správným postupem sovětské vlády
byl však odhalen. Sovětský svaz svůj
podpis na Kelloggově paktu doprovodil oficielním
jasným prohlášením, že Kelloggův
pakt není k zamezení války. Podpis sovětské
vlády nemůže býti vykládán
jako souhlas s podvodným manévrem Spojených
států. Sovětský svaz bude i do budoucna
pokračovati na cestě dosavadní Přes
všechny nástrahy povede sovětská vláda
mírovou politiku v zájmu Sovětského
svazu, v zájmu pracujícího lidu celého
světa. Válečné přípravy
Československé republiky a její roli v chystaném
přepadení Sovětského svazu odhalily
"Izvěstija" v článku uveřejněném
v první polovině září, jehož
historie je i jinak velmi poučná pro československé
poměry. V tomto článku "Za kulisami"
se ukazuje na přípravy vojenského rázu,
jež se v době podpisu Kelloggova paktu ve střední
Evropě konají. List ukazuje na tajný zájezd
podniknutý této zimy anglickým generálem
Mac Donaldem do Rigy a do Varšavy a na časté
vzájemné návštěvy vojenských
hodnostářů polských, rumunských
a francouzských. Zájezd francouzských důstojníků
do Varšavy měl za cíl stanoviti podrobný
mobilisační plán Polska s Rumunskem v případě
války se Sovětským svazem nebo Německem.
Mobilisační plán stanoví společné
vrchní velení a zásobování.
Rumunsko klade za podmínku útoku proti Sovětskému
svazu, aby mu bylo dáno k disposici 6 polských divisí,
což bude Polsku nahrazeno vyloděním 6 francouzských
divisí v Gdánsku. Polsko-rumunský plán
naráží však na obtíže v otázce
zásobování a zajištění
spojovacích drah pro přesuny vojsk a pro dodávání
válečného materiálu. Tuto otázku
nelze vyřešiti bez účasti Československa.
Po nezdařilých pokusech Rumunů získati
Čechy pro útočný plán proti
Sovětskému svazu vystoupil do popředí
francouzský generál Lerond, pověřený
dozorem nad armádou polskou, rumunskou a českou
a mající vyhlídku státi se vrchním
velitelem vojenských sil namířených
proti Sovětskému svazu. Přisuzuji obzvláštní
význam zájezdu generála Leronda do Rumunska
a do Československa. Jeho pobyt v Bukurešti měl
značné výsledky s hlediska sil zainteresovaných
na přípravě války proti Sovětskému
svazu. Pod nátlakem francouzského generálního
štábu a Londýna je prý Československo
ochotno připojiti se k Polsko-rumunské vojenské
konvenci v otázkách zásobování
a dopravy. Rozhodl tu patrně poukaz anglického ministerstva
zahraničních věcí na možnost
revise čsl. hranic a připojení Zakarpatské
Ukrajiny a části Slovenska k Maďarsku.
Československo má především v
případě války poskytnouti Polsku a
Rumunsku neomezené právo na používání
železnic, jež tyto dva státy na československém
území spojují. Nejslabším místem
podrobně vypracovaného plánu útoku
na Sovětský svaz je možnost průlomu
krátké polsko-rumunské hranice a zničení
spojovacích drah. Tato vada, o níž se jednalo
v době posledního zájezdu Benešova
do Paříže a do Londýna, byla teď,
díky společnému úsilí francouzského
generálního štábu a anglického
ministra zahraničních věcí odstraněna.
Československo převzalo zároveň závazek,
že vyrobí pro armádu polskou a rumunskou potřebnou
výzbroj a munici. Organisuje 3 ústřední
základny pro vojenský materiál. Škodovy
závody jsou pověřeny provedením této
práce. V souvislosti s tím pracuje se též
na plánu militarisace těchto závodů.
Za účasti Škodových závodů
organisuje se Ploesti samostatný podnik pro vojenský
průmysl "Arsenal".
Výtah tohoto článku byl ve zde citovaném
znění dodán tisku tiskovou kanceláří
ministerstva zahraničních věcí. Dne
12. září jej uveřejnilo "Večerní
České Slovo" a bylo proto zabaveno. Den na
to jej otiskl "Venkov" bez nejmenších překážek
a ještě o den později byl týž článek,
přetisknutý do slova z "Venkova", v "Rudém
Právu" zabaven.
Přímým potvrzením zprávy "Izvěstií"
je propouštění železničářů.
Není ovšem náhodou, že zprávy o
propouštění docházejí z ředitelství
slovenských a z ředitelství, jichž obvody
nejúžeji se Slovenskem souvisí. Stačí
se podívati na mapu, aby bylo viděti, jaký
politický smysl má právě tato okolnost.
Polsko a Rumunsko mají přímý železniční
styk jen drahou Ploesti-Černovice-Lvov, která vede
velmi těsně podél hranic Sovětského
svazu, od nichž je u Černovic vzdálena sotva
50 km. Dráha Bukurešť-Kluž-Hust leží
již skoro 250 km od hranic Sovětského svazu
a má na košicko-bohumínské dráze
několikanásobné spojení s Polskem.
Současně se zajišťuje "spolehlivými"
zaměstnanci trať od Bohumína do Plzně
ke Škodovým závodům. Ne tedy železniční
katastrofy, nýbrž válené přípravy
proti Sovětskému svazu tlačí na "desinfekci"
drah od komunistů.
Také i poslední exposé ministra Beneše
v zahraničním výboru sněmovny ukazuje,
jak je Československá republika tlačena do
protisovětské fronty. Podle něho Československo
prý rozřešilo už všechny problémy
své bezpečnosti "až na jedinou jejich
složku - složku východní", t. j.
hranici maďarskou, kde si Anglie ponechává
Rothermereovou akcí otevřenou možnost nutiti
Československo do protisovětské fronty k
válce proti Sovětskému svazu. O tom velký
mírotvorce Beneš jasněji mluviti nemohl.
Nemohl řící, že Československá
republika co vasal dělá tutéž imperialistickou
politiku jako Anglie a Francie.
V této souvislosti jsou také velmi zajímavé
řeči zástupců francouzské a
rumunské armády na druhém sjezdu záložních
důstojníků, nedávno v Praze konaném.
Francouzský generál, býv. ministr války
Lefévre prohlásil "že se na naší
půdě cítí jako doma" a zdůraznil
"nutnost společné obrany", vytýčil
nutnost solidarity francouzské a české armády
v budoucnosti. Svoji řeč končil heslem: "Jeden
za všechny, všichni za jednoho!"
Jako podvod na pracujících masách ukazují
se slova washingtonské deklarace: "Militarism je zničen".
Početnost armád 5 největších
imperialistických států, Spojených
států, Anglie, Francie, Italie a Japonska, která
roku 1913 činila úhrnem 1,753.000, vzrostla roku
1928 na 1,865.000, t. j. o 112.000 více než před
válkou.
Vojenské rozpočty těchto států
skoro dvojnásobně převýšily rozpočty
předválečné. Mělo-li těchto
5 států na počátku světové
války dohromady asi 150 vojenských letadel, mají
koncem r. 1927 cca 4.700 letadel. Československá
republika má 500 vojenských letadel. Stejně
ohromný je rozmach zbrojení na moři, který
je zejména ostře viděti na angloamerickém
soupeřství. O tom svědčí tato
tabulka o poměru válečných loďstev
Spojených států a Anglie v r. 1928. Podle
této má Anglie postaveno 387, staví 38, projektuje
43 lodí. Spojené státy mají postaveno
541 lodí, staví 16 a projektováno mají
83 lodí. Francouzský měšťácký
"Temps" má úplně pravdu, když
komentuje uzavření anglo-francouzské dohody
o uzavření o námořním "odzbrojení"
slovy: "Beze vší pochyby jsou tak otevřeny
dvéře k závodění v námořním
zbrojení".
Že Spojené státy se ještě chystají
postaviti 71 lodí, bylo už řečeno. Francie
zařadila do svého vojenského rozpočtu
na r. 1929 o jednu miliardu franků více než
letos. Na stavbu nových opevnění podél
celé francouzsko-německé hranice je stanoveno
celkem 7 miliard franků. V Československé
republice zařazuje se na r. 1929 obnos cca 2000 mil. Kč,
t. j. cca 20% z celkového rozpočtu je vydáváno
na armádu. Na každých 10 obyvatel připadá
jedna mobilisačně schopná síla; povinnost
válečných úkonů mají
všichni muži od 17 do 60 let.
Československá republika pokračuje také
na poli válečné techniky s "duchem doby".
Snaží se býti soběstačnou i pokud
se týče výroby dusíku pro případ
isolace v době války. Ministr Udržal konstatoval
v rozpočtovém výboru existenci 4 továren
na dusík v různých částech
republiky. Současně oznamoval budování
dalších dusíkáren. Máme se tedy
nač těšiti. Válka i zde se připravuje
plnou parou v přímé spolupráci kapitalistů
anglických a francouzských spolu s československými,
s podílem na zisku Živnobanky vedle České
agrární.
Použíti otravných plynů ve spojení
s letadlem jest strašnou zbraní pro imperialistickou
válku. Maršál Foch v předmluvě
ke knize majora Lefebure "The Riddle of the Rhine" praví:
"Letec, jemuž nosnosti denně přibývá,
bude s to shoditi veliká kvanta otravných plynů,
otráviti celou armádu, celá území
učiniti neschopna k obývání. Chemická
válka nalézá v letectví prostředek
pro rozšíření ohrožení plynovým
útokem na obrovská území".
Americký generál Fries praví o účinku
otravných plynů toto: "Jedna jediná
473 kg těžká Levisite-bomba znemožní
bydlení v desíti rayonech v New-Yorku. Plynem budou
zasaženi všichni obyvatelé, při čemž
úmrtnost není menší než 10%. Sto
tun Levisite, shozených 50 letci, učiní celý
New-York nejméně pro jeden týden obývání
neschopným. Kdo z obyvatelstva plynem zaplaveného
území neunikne včas, udusí se. Zásoby
jídla a medikamenty budou také plynem zničeny.
Tak nebude možno poskytnouti pomoc ohroženým.
Ba nebude možno ani mrtvé pochovati."
Na těchto přípravách nemá být
dost. Kapitalistické státy ve snaze získati
co nejvydatnější zbraň proti nepříteli
překonávají dosud dosažené výrobou
bacilových bomb. Bacily morové, cholerové
a tyfové mají být uměle rozšiřovány.
Oblíbeným manévrem všech imperialistů
a jejich reformistických pomahačů je prohlašovati,
že válečné nebezpečí vidí
jen "velké oči" komunistů. Je přirozeno,
že o válečném nebezpečí
mluví soustavně jen komunisté, protože
jen oni ukazují proletariátu bezprostřední
blízkost nové imperialistické války,
kdežto ostatní ji zastírají. Imperialisté
nepotřebují o válečném nebezpečí
mluvit. Jejich činy jsou samy dost jasnou řečí.
Ale i přes to uklouzne imperialistům sem tam slovíčko
o válečném nebezpečí. Koncem
července napsal známý list anglických
liberálů "Manchester Guardian": "Stává
nebezpečí války mezi Ruskem a Polskem. Je
tomu teprve 8 let, kdy Polsko, aniž by bylo vyprovokováno,
podniklo útok proti Rusku. Anektovalo velkou část
ruského území a porušuje natrvalo svoje
smlouvy jak s Ruskem, tak se západními mocnostmi
tím, že potlačuje běloruské a
ukrajinské obyvatelstvo na svém území.
Je ovládáno diktátorem, který po celý
svůj život Rusko nenáviděl a který
stále dosud sní o východoslovanské
federaci pod polskou hegemonií."
O válce mluví také známý novinový
král William Randolph ve svém prohlášení
tisku ze dne 8. října, kde ovšem velmi pokrytecky,
pokud jde o Ameriku, praví: "Americký národ
ví, že tajná diplomacie jest z velké
části odpovědna za poslední válku,
a cítí, že bude odpovědna i za příští
velikou válku."
Red. Bacalbasca píše v "Universal": "První
styky mezi Rumunskem a Polskem byly navázány. Rusko,
které pro svoji zeměpisnou polohu nemohlo by býti
napadeno ze zadu, jako mohlo býti Německo r. 1914,
může býti napadeno zpředu a z boku.
Naší úlohou a úlohou Polska bude útočiti
zpředu. Úlohou ostatních bude útok
z boku. Budeme tedy v každém případě
musiti vydržeti až do příchodu pomoci
od interesovaných velmocí. Proto veškerá
naše pozornost musí býti obrácena nejen
na letectvo, ať již jeho činnost v příští
válce bude sebe větší, ale také
a zvláště k pozemní armádě...
A ježto budeme vždy číselně slabí
proti Rusku, potřebujeme za každou cenu válečný
materiál, mnoho válečného materiálu."
O tento válečný materiál bude se v
první řadě starati československý
zbrojní průmysl. Strašná mechanika imperialismu
nese sebou nezbytné nové války. To však
nechtí uznat sociálpatrioti. Převzali úlohu
přesvědčiti pracující lid,
že je možno války vyloučiti smlouvami.
Zahalují tak válečné přípravy.
Uspávají pracující, aby válečného
nebezpečí neviděli. Jejich souhlas s Kelloggovým
paktem není nic jiného, než pokračováním
ve vynášení ženevského protokolu,
locarnského paktu, organisace a mírové činnosti
Svazu národů. Vše vede k vytvoření
mínění, že imperialismus vede k míru.
Svůj předválečný boj proti
militarismu zaměnili úzkou spoluprací s buržoasií
i na tomto poli. Dnes hájí úplný opak
dřívějšího. Rozdíl nám
nejlépe vynikne srovnáním těchto dvou
citátů.
Mezinárodní kongres II. Internacionály, konaný
r. 1907 ve Stuttgartě, se usnesl:
"Hrozí-li výbuch války, jsou pracující
třídy a jejich parlamentní zástupci
ve všech zúčastněných zemích
zavázáni za podpory mezinárodní socialistické
kanceláře všecko vynaložiti k zabránění
války a použíti prostředků, které
se jim zdají nejúčinnějšími.
Prostředky podle ostrosti třídního
boje a všeobecné politické situace přirozeně
se mění. Kdyby válka přece vybuchla,
jsou povinni působiti pro její rychlé skončení
a všemi silami o to usilovati, využíti hospodářské
a politické krise válkou vzniklé k pobouření
lidu a urychliti odstranění kapitalistického
třídního panství".
R. 1914 u příležitosti vypuknutí světové
války sociální demokraté zradili svá
usnesení. Hlásali heslo: "Obrana vlasti."
Ukončením války jdou dále, zrada se
stala jejich programem. Přešli k přímé
účasti na vedení války. Po způsobu
podvodných císařů a králů
prohlašují, že válku nechtěli,
a přesto, že je jim vnucena. "Jsme přepadeni"
- praví se v provolání představenstva
československé soc. demokracie, uveřejněném
5. června r. 1919 v "Právu Lidu" - Slovensko,
které nám patří po právu sebeurčení
národů, má nám býti vyrváno
a znovu podrobeno cizímu panství. Obracíme
se k vám dělníci a dělnice, abyste
vším, čím můžete, přispěli
k obraně napadeného státu. Zejména
vás žádáme, abyste nyní se zvýšenou
pracovní výkonností vyráběli
předměty, jichž republika a mladá naše
svoboda potřebují k životu a obraně.
Dále vás žádáme, abyste tváří
v tvář hrozícímu nebezpečí
volili v nezbytných politických zápasech
formy, odpovídající vážnosti
chvíle." Tedy přímá účast
na válce proti uherské proletářské
revoluci, v čemž si nijak nezadali s Mac Donaldem,
prohlašujícím v Anglii, že "zrušení
nerovných smluv s Čínou vzbouřenou
masou je nepřípustné". Jsou také
na jedné linii s francouzskými a německými
socialisty. Paul Boncour se pouze o 6 let za nimi opozdil, přinesl-li
návrh zákona "o všeobecné organisaci
národa pro případ války". Socialisté
v Československu již r. 1920 se usnesli, že "za
mobilisace a ve válce" jsou povinni všichni státní
příslušníci českoslovenští
"přispívati od 17 do 60 let podle svých
schopností a sil k obraně vlasti". Podle tohoto
branného zákona, nesoucího podpis Tusara
a Klofáče, mohou býti "i členové
spolku pěstující vojenský výcvik
ve věku od 17 do 60 let, pokud nejsou již jinak povoláni
k vykonávání válečné
služby, přidrženi k této."
To nejsou nahodilé služby soc. demokratických
vůdců imperialistické buržoasii, to
už je u soc. demokratů systém. Paul Boncour
bojoval po boku anglických lordů ve Svazu národů
proti sovětským odzbrojovacím návrhům,
Mac Donald zamítl znovu tyto návrhy na poslední
konferenci Labour Party, Herrmann Müller buduje s německými
soc. demokraty pancéřový křižník
na obranu imperialistického Německa a prohlašuje,
že "otázky branné moci nebudou již
projednávány se stranických hledisek, nýbrž
každý Němec je pyšný na naši
brannou moc". Geršl u nás lituje, "že
pistole pro četníky nebyly už dávno
zavedeny, byli bychom zachovali několik otců rodin
z oněch 52 četníků, kteří
v četnické službě už padli".
To je sociálně demokratický program.
Není také divu, že buržoasie soc. demokratické
vůdce chválí. Všude a na všech
polích činnosti jsou v nejužší
spolupráci s buržoasií. Hospodářská
demokracie a "průmyslový mír" jsou
známé formule soc. demokratických vůdců
pro zachránění kapitalismu. Buržoasie
může býti s jejich vývojem spokojena,
hlavně s jejich stanoviskem ke kapitalistické racionalisaci.
U nás jí hájí obojí socialisté.
Vůdcové soc. demokratičtí obstarávají
i úlohu přípravy války proti první
proletářské vlasti, Sovětskému
svazu. V tom smyslu je i provolání bruselského
sjezdu: "Ale Internacionála musí také
dělníkům říci, že tuto
nebezpečnou politickou reakci podporuje jednání
bolševismu, jenž ve všech zemích rozdvojuje
proletariát a tím posiluje buržoasní
strany a vlády, prodlužuje jejich panství a
zostřuje je, jak ukázaly nedávné události
ve Francii, Německu a Polsku... Nejsme slepí k hrdinskému
úsilí dělnických mas Sovětskému
svazu v zápase s kapitalismem a s bílou protirevolucí.
Ale jedenáct let po revoluci ukazuje další
trvání hospodářských krisí,
že diktatura teroristické menšiny brání
rozvoji produktivních sil země, znemožňuje
zároveň dělníkům Sovětského
svazu obranu jejich zájmů a udržuje potlačené
národy proti jejich vůli pod svým panstvím,
jak přiznala sovětská vláda sama v
nedávno uveřejněných dokumentech o
Gruzii..."
Podle soc. demokratických vůdců je proletářská
diktatura jednou z příčin válek. Ztotožňují
bolševismus s buržoasní reakcí. Obviňují
Sovětský svaz, že chce válku. Mluví
o rudém imperialismu a rudém militarismu, a to vše
s úmyslem poštvati pracující lid proti
Sovětskému svazu podle potřeb imperialistické
buržoasie. Zájem buržoasie je jim nade vše.
Události prvého května ve Varšavě,
přepadení mladých dělníků,
demonstrujících při zahájení
hamburského kongresu, nadržování fašistům
ve Vídeňském Novém Městě
ukazuje, že sociální demokracie si neosvojila
jen fašistickou ideologii o "harmonii tříd",
nýbrž i fašistickou praxi. A zrovna tak, jako
je zvýšené používání
fašistických metod proti proletariátu jen druhou
stránkou zvýšeného nebezpečí
imperialistické války, tak je i sociálfašismus
o sociálimperialismus II. Internacionály jen rubem
a lícem téže věci: přímé
aktivní podpory buržoasie v jejím třídním
boji proti proletariátu.
V době zvýšeného válečného
nebezpečí používá buržoasie
všech zemí stále hojněji vysloveně
fašistických method, jimiž si chce zabezpečiti
zázemí. Využívá zmalomyslnění
elementů všech tříd z mocné koncentrace
kapitálu, pokouší se opříti se
na organisovanou vůli těchto. Charakteristickým
pro fašistické organisace je, že jsou budovány
co obranné organisace buržoasie pro případ
občanské války k doplnění t.
zv. legálních ozbrojených sil buržoasie:
armády a policie. Ke svodu pracujících používá
nacionální a sociální demagogie, organisuje
vraždění dělníků. Ničí
důvěru ve vlastní síly u pracujících
mas, zavádí fašistické methody, persekvuje
revoluční hnutí dělnické. Není
náhodou, že právě teď došlo
k Boronavě, Rozdělovu a Bratislavě. Nechybí
ani závodní fašismus, jako organisace stávkokazectví.
Není náhodou, že mu buržoasie věnuje
nejvíce péče v průmyslově nejdůležitějších
oblastech. Také u nás buržoasie potřebuje,
čeho používá na Balkáně.
Barbusse popisuje tamní poměry takto: "Zákony
umožňují vládám zničiti
vše, co s jejich názory a tendencemi nesouhlasí.
Toto strašné ubíjení oposice děje
se v Rumunsku, Jugoslavii, Řecku a Maďarsku, ve zvlášť
cynické formě a zvýšené míře
v Bulharsku. Vláda odstraňuje tam vraždou svoje
politické odpůrce, tedy vůdce a členy
velké selské strany a strany komunistické.
Uplatňuje se tam bílý teror k velké
hanbě naší doby. Jednotlivé a masové
rozsudky, zákeřné vraždy, trýznění
a žalář rozprášily oposici dělníků,
rolníků a demokraticky smýšlejících
intelektuálů a uvrhly tyto v takovou porobu, která
se rovná smutné epoše středověku."
Při líčení poměrů zavedených
fašismem odpověděli pařížští
porotci Barbussovi: "Všude tam, kde je lid napaden bojovnými
organisacemi, je nucen podstoupiti spravedlivý boj na svoji
obranu."
Tedy i podle mínění porotců v Paříži
má pracující lid nejen právo, nýbrž
i povinnost budovat organisace proletářské
obrany proti fašistickému nebezpečí,
aby byl s to podstoupiti spravedlivý boj na obranu své
třídy, a je přímo zločinem,
odvrací-li reformisté dělnictvo od tohoto
úkolu. Fašistické bandy v Italii nezorganisovaly
se najednou. V době jejich sbírání
nejvíce jim napomáhala pasivnost sociálních
demokratů, hlásajících heslo: "Zůstat
pasivní, až přejde bouře!" "Bouře"
vyvrcholila pochodem na Řím. Fašistické
bandy nespokojují se vražděním komunistů,
vraždí i socialisty, kteří je neobdivují
po vzoru reformisty Aragony nebo Alberta Thomase Válečné
přípravy jdou horečným tempem vpřed.
Zbrojovky, lučební továrny a jiné
mají vysokou konjunkturu. Buržoasie za pomoci socialimperialistů
mechanisuje válku. S tím současně
připravuje zatažení do boje všeho obyvatelstva.
Zapřažením všeho průmyslu, využitím
všeho technického pokroku, úplným zmilitarisováním
práce připravuje nové, předešlého
strašnější vraždění
lidstva na frontách a v zázemí jen a jedině
pro zájmy imperialistické buržoasie.
Zájmy pracujících jsou všude hájeny
pouze komunisty, kteří prací v závodech
a odborových organisacích, systematickým
bojem proti kapitalistické racionalisaci prací mezi
rolníky, ženami a mládeží, (Další
slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 22. října 1928 podle §u 9, lit.
m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 51 této těsnopisecké
zprávy.) dílčími boji za spravedlivé
požadavky pracujících, vedou boj proti imperialistické
válce ještě před jejím vypuknutím
a to tak, aby mohli tento boj spojiti s třídním
bojem za svržení kapitalistického panství.
Buržoasie má snahu zmařiti tento organisovaný
odpor pracujícího lidu proti imperialistické
válce. Zostřená persekuce komunistických
stran a organisací s nimi sympatisujících
je těchto snah dokladem. Buržoasie se snaží
tyto opory a vůdce pracujícího lidu rozbíti,
znemožniti jejich činnost, zbaviti se skutečného
nebezpečí. Dosud však marně. V zájmu
dalšího úspěšného boje proti
nebezpečí imperialistické války "musíme
lidem" - jak praví soudr. Lenin - "odhaliti reálné
činitele v tajemné tmě, ve které vzniká
válka, a ukázati jim, jak je vůči
hrozící válce bezradnou obvyklá organisace
dělníků, i když se nazývá
revoluční". "Nejen v případě
války, nýbrž při každém
zostření politické situace, nemluvě
už o nějakých revolučních hromadných
akcích, bude vláda i nejsvobodnější
kapitalistické země neustále hroziti rozpuštěním
legálních organisací, zabavením pokladen,
zatčením vůdců a podobnými
praktickými důsledky. (Další část
řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 22. října 1928 podle
§u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 51 této
těsnopisecké zprávy.)