Verím, že tvrdá skutočnosť života poučí ľudovú stranu, že autonomizmus
na Slovensku je problém, ktorý nemožno vyriešiť nezkrotenou vôľou po samovláde
alebo snáď strachom pred českým zasahovaním do správy našej užšej domoviny.
Ak nechceme hazardovať so slobodou, najlepšími našími hlavami a krvou československých
vojakov vydobytou, tak musíme si stále opakovať, že nie sme na Slovensku
v takej hmotnej i duchovnej presile, ktorá by nám zabezpečovala nad všetkú
pochybnosť vládu slovenskú. Radil by som pánom kolegom z ľudovej strany,
aby si každý kúpil dobrú mapu Slovenska a Československa, aby si bedlive
preštudovali štatistiku, o našom hospodárskom, sociálnom a kultúrnom živote,
aby si páni ľudáci uvážili, koľko je Maďarov, Nemcov, Židov, komunistov,
vôbec neslovenských elementov na Slovensku a ako dlho to asi bude trvať,
kým nová generácia premôže cudzie, t. j. neslovenské a nečeské elementy.
Nie som defaitistom, ale zodpovednosť, ktorá nás všetkých ťaží, núti ma
dívať sa na skutočné, nie vysnené a romantické Slovensko.
Ctená snemovňa! Dovoľte mi, panovia, aby som sa zmienil niekoľkými slovami
tiež o našej školskej a kultúrnej práci na Slovensku. V celku môžeme sa
pochváliť, že Slovensko na školskom poli oživlo v posledných 10 rokoch
takou mierou, že v krátkych slovách nemožno ani najhlavnejšie dáta kvantitatívneho
i kvalitatívneho pokroku uviesť. Musel by som veľmi dlho hovoriť, keby
som chcel podrobnejšie posúdiť, že štát československý poslovenčil z 3654
ľudových elementárnych škôl plných 2725, t. j. 741/2%, poslovenčil a zreorganizoval
49 meštianskych škôl (z celkového počtu 78), že vybudoval 275 nových ľudových
a 68 meštianskych, že poštátnil, rešpektíve sriadil do 30. apríla 1928
dovedna 301 ľudových škôl so 413 triedami nákladom 21,297.280 Kč, ďalej
že v prítomnej dobe buduje práve 30 jubilejných škôl, ktoré budú stáť niekoľko
ďalších milionov korún atď.
Jednako treba uznať, že školské biedy na Slovensku stále sú ešte veľké
a ministerstvo školstva a novosriadená zemská správa bude musieť napnúť
všetky svoje sily, aby naše národné školy staly sa plne rovnocennými so
školami v historických zemiach. Predovšetkým treba už raz energicky vziať
do rúk výstavbu nových budov v Bratislave. Je to hanbou pre celý štát,
že hlavné mesto Slovenska trpí na nedostatky, o akých nemá verejnosť ani
poňatia. Kým maďarské a nemecké deti na cirkevných školách ako-tak slušne
sú umiestené, v slovenských triedach štátnych škôl vyučuje sa od rána do
noci v dvojitej frekvencii v preplnených sieňach. Ja po druhýkrát musím
s tohoto miesta prehlásiť, že i moje deti musia chodiť do židovských škôl,
poneváč nemajú vo štátnych školách žiadneho miesta. Menovite v Bratislave
šíria sa stále viacej a viacej nákažlivé nemoci len tým, že naše deti musia
byť vo špatnom vzduchu a musia byť vo veľmi zlých, nezdravých miestnostiach
od rána do noci vyučované, že na jednej škole je i 1000 detí.
Pán minister školstva sľúbil síce v rozpočtovom výbore, že v Bratislave
započne sa so stavbou 3 nových škôl, ale znajúc prekážky, ktoré stavajú
sa dielu v cestu, považujem za svoju povinnosť energicky žiadať, aby finančné
ministerstvo a stavebné úrady nerobily prekážky. Na poli výchovy mládeže
je t. zv. "špársystém" najmenej odôvodnený. Školské investície
nie sú neproduktívné. Americky sociolog Gillette vo svojej "Sociologii
vonkova" na str. 337 priamo číslicami dokazuje, že krajiny a národy
sú produktívné podľa toho, ako je rozšírené vzdelanie a koľko sa venuje
na školy peňazí. Nám Slovákom nemožno vytýkať, že chceme rýchle dohoniť,
čo naší otcovia nepriazňou doby zameškali.
Treba uvážiť i to, že zákonom č. 226/1922 žiada sa na rodičoch, aby
už v tomto školskom roku posielali deti do 7. triedy. Malý školský zákon
ustanovuje 8ročnú školskú dochádzku (dosiaľ bola len 6ročná) a je potešiteľné,
že v mnohých obciach nečakali rodičia a hneď po roku 1922 posielali i 13-
a 14ročné deti do každodenného vyučovania. Lenže ťažkosti s miestnosťami
zväčšujú sa tým do nekonečna. Na mnohých miestach bude treba o 50% triedy
rozmnožiť. Obce, štát a zem čakajú tu veľké úkoly finančné. Doterajšia
štátna subvencia, určená asi na 8 milionov korún, naprosto nepostačí ani
v tomto roku.
Mnohé iné ťažkosti, ktoré bude treba prekonať na Slovensku, týkajú sa
administratívy, vzdelania učiteľstva, jeho právnych a platových pomerov.
Upozorňujem zvlášť na naše cirkevné školy, ktoré rozhodne nevyhovujú zásadám
modernej pedagogie. Nekynie im v terajšom složení ani lepšia budúcnosť.
Upozornil som už niekoľkokrát, že cirkevné školy treba poštátniť, alebo,
ako sa v poslednej dobe hovorí, pozemštiť, ale v terajšom stave zostať
nemôžu, poneváč priamo znemožňujú tvorenie viactriednych škôl. V jednotriedkach
ani najlepšiemu učiteľovi nemožno vychovať a vyučiť mládež tomu, čo žiada
moderná doba. Problém laicizovania, t. j. odnáboženštenia nie je ani dosť
aktuálny. Tento trumf cirkevných predstavených je u nás na dlhú dobu bezpredmetný.
Niet preto dôvodov obávať sa slučovania tried a reorganizácie školskej
podľa štátnej, rešp. zemskej správy.
Ale čo vidíme dnes na Slovensku? Ľud veľmi dobre vycítil, že na štátnych
školách práve tak vyučuje sa náboženstvo, na mnohých miestach dokonca lepšie,
ako na cirkevných, že na štátnych školách, poneváč sú zpravidla viactriedné,
lepšie sa vyučuje, ako na cirkevných. Preto je príliv žiactva zpravidla
na štátnych školách väčší ako na cirkevných. To hnevá kňazov a svádza ich
často ku neslušnej agitácii proti štátnym školám a proti štátnemu učiteľstvu.
Mohol by som z môjho volebného okresu uviesť na stá prípadov, kde katolícki
kňazi svojej autority zneužívajú ku štvaniu, ktoré často hraničí na paragrafy
zákona na ochranu republiky. Že podobné pomery nie sú na osoh výchovy detí,
neprospievajú ani konsolidácii štátu, je na bielom dni. Odpomôcť sa tomu
dá len rýchlym a energickým zásahom do celkovej školskej organizácie. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Čo sa stredných a odborných škôl týka, možno s radosťou konštatovať,
že dosiahly, až na malé výnimky, celkovú úroveň českých alebo nemeckých
škôl. Počet žiakov v poslednom roku trochu poklesnul, ale to je zjav celoštátny
a nakoľko viem, je to tak v celej strednej Europe. Jednako je príliv stále
veľký. Bytové ťažkosti a umiesťovania tried sú i tu veľké, ale novostavbami
a rekonštrukciami v Novom Meste n. V., vo Zvolene, v Zlatých Moravciach,
Banskej Štiavnici, Šahách, Košiciach atď. pomery upravily sa značne. Bude
treba novostavieb v Turč. Sv. Martine, Bratislave, Lučenci, Leviciach,
Ružomberku, Nových Zámkoch a Žiline. Jak vidieť, program ešte dosť veľký.
Slováci si sťažovali, že českí profesori češtia. Dnes tieto sťažnosti
zatíchly. Vyučuje sa všade slovensky, až extrémne slovensky. Asi 400 českých
stredoškolských profesorov hovorí a píše, až na malé výnimky, dokonale
slovensky, a čeština sa vôbec gramaticky nevyučuje. Metoda nenanucovať
Slovákom češtinu sa osvedčila, lenže vo verejnosti sa počínajú ozývať hlasy,
a to je veľmi zaujímavé, že naší študenti stávajú sa v rečovom ohľade menej
kvalifikovaní ako českí, maďarskí, nemeckí a židovskí. Tak zvaným pasívnym
upotrebením češtiny pri čítaní českých klasikov a českej literatúry nenadobudne
žiadon žiak dokonalejšej znalosti štátneho jazyka, čo je rozhodne na škodu
mládeže, ktorá svojím veľkým počtom nebude môcť najsť obživu len na Slovensku.
A mnohí Slováci budú musieť ísť do cudziny a budú musieť hľadať svoju obživu
v Čechách a na Morave. A čo potom, keď im povedia: "Vy máte kvalifikáciu
len slovenskú?" Keď uvážime ďalej, že nemčina vyučuje sa neobligátne,
francúzčina na reálkach a reál. gymnáziach skoro takým spôsobom ako latina,
ďalej že maďarčina sa vôbec na slovenských ústavoch neprednáša, tak vyviera
z toho veľmi smutné poučenie, že absolvent kežmarokského alebo novozámockého
gymnázia sa viacej rečí naučí, než študent svätomartinského gymnázia. Akby
zostal posavádny systém vyučovania jazykov na slovenských ústavoch v platnosti,
nuž dožijeme sa jednojazyčnosti, Slováci stanú sa gens unius linguae. Ja
myslím, že by ani slovenským patriotom neškodilo, keby sa aspoň dorastajúca
mládež naučila dokonale povedzme nemecky a česky. Jestli by už niekto mal
strach pred češtinou, hovorím: nemecky najprv!
O vysokých školách a mnohých iných otázkach kultúrnych, cirkevných nemôžem
hovoriť pre krátkosť času. Chcem spomenúť len toľko, že sa musíme vyvarovať
každého poklesku nacionalistickej a náboženskej nevraživosti, že musíme
mať stále na pamäti kmenovú žiarlivosť Juhoslovanov a iných slovanských
národov. Našou povinnosťou je pestovať shodu a lásku československú, neztrácať
so zreteľa záujmy štátné a celonárodné. Môžem vás uistiť, pánovia, že republikánska
strana neupadne nikdy do šovinizma a náboženskej netolerantnosti, že bude
služiť vždy poctive a nezištne národu československému a československému
štátu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Neurath.
Posl. Neurath (německy): Pánové! Československý proletariát
má veškerou příčinu, aby zaujal své stanovisko k významu 10. výročí trvání
Československé republiky. Je na čase, abychom si jednou po 10 letech odpověděli
jasně na otázku, kam až to přivedl proletariát v Československé republice.
Je na čase nadhoditi otázku, zda je správné, co v r. 1918 a 1919 přednášeli
socialističtí krasořečníci dělnické třídě, totiž, že se může osvoboditi,
bude-li pevně lpěti na zásadách formální, měšťácké demokracie, že jí netřeba
dáti se cestou, na niž vkročil sovětskoruský proletariát, že není nutno
užívati prostředků revolučního boje, že osvobození proletariátu z okovů
kapitalismu prý je možné na základě demokratického vývoje. Nadhodíme-li
tyto otázky a odpovíme na ně, nemusíme jíti na kloub všeobecným věcem,
nýbrž budeme se snažiti, abychom na základě číselných porovnání jednou
zjistili, jak to dopadá se sociálním rozvojem pracující třídy a se sociálním
rozvojem pracujících vrstev obyvatelstva v Sovětském svazu.
Sestavíme tuto analysu na základě oněch číslic, jež jsou obsaženy ve
zprávě rozpočtového výboru, a v rozpočtu sovětsko-ruském. Poukazujeme nejprve
na to, že v Československé republice máme co činiti s tak zvaným stabilisovaným
rozpočtem, t. j. všeobecně se nemění číslice příjmu a vydání, v nejlepším
případě možno mluviti o stabilisaci kapitalistických poměrů v Československé
republice. Jedině uvnitř rozpočtu je rozhodující přesun, který nás zajímá,
mluvíme-li o významu desítiletého trvání republiky, totiž takový přesun,
který ukazuje, že se ukládají stále větší daňová břemena širokým masám
pracujících tříd obyvatelstva. Sovětský ruský rozpočet vykazuje tento číselný
vývoj: V rozpočtovém roce 1922/23 činil příjem Sovětského svazu 1460 mil.
rublů, v rozpočtovém roce 1923/24 2267 mil. rublů, v rozpočtovém roce 1924/25
2975 mil. rublů, 1925/26 3973 mil. rublů, 1926/27 4959 mil. rublů, 1927/28
6035 mil. rublů, 1928/29 6970 mil. rublů. V údobí pěti let zvýšily se tedy
příjmy sovětského Svazu více než čtyřnásobně, totiž asi o 470%.
Ovšem jsou ještě jiné charakteristické známky rozpočtu; především je
zapotřebí rozboru pramenů příjmu. Veškeré příjmy Česko, slovenské republiky
skládají se z 1747 mil. Kč přímých daní, 5757 mil. Kč nepřímých daní a
2055 mil. Kč příjmů z výtěžků státních podniků a jiných pramenů. V rozpočtu
sovětského Svazu činí příjmy z přímých daní 18.796 mil. Kč, z nepřímých
daní 29.000 mil. Kč a z výtěžků státního průmyslu a podobných národohospodářských
pramenů 54.202 mil. Kč. To znamená, že v Československé republice činí
příjmy z výtěžku daní asi 77%, příjmy z hospodářských podniků atd. 23%.
Příjmy z výtěžků daní v sovětském Svazu činí 46% veškerých příjmů
a příjmy z výnosů státních podniků 54% veškerých příjmů.
Zajímavé je vyšetřiti vývoj příjmů z národohospodářských pramenů na
území sovětského Svazu. V předposledním rozpočtu sovětského Svazu činily
příjmy státních průmyslových podniků, lesního, pozemkového a koncesního
hospodářství 9225 mil. Kč a v posledním rozpočtu 11.599 mil. Kč. Stoupnutí
činí podle toho za jeden jediný rok asi 25%. Zvláště je důležité prozkoumati
nepřímé daně, případně břemena, která se pomocí nepřímých daní uvalují
na široké masy obyvatelstva. V rozpočtu československé republiky činí nepřímé
daně, cla a dávky v to počítaje, 5757 mil. Kč neboli 60% všech příjmů,
přímé daně 1747 mil. čili 17% všech příjmů. V sovětském Svazu činí nepřímé
daně 29.000 mil. neboli 28% všech příjmů a přímé daně 18.796 mil. čili
18% všech příjmů. Tyto číslice ukazují na rostoucí zatížení širokých
mas pracujících vrstev obyvatelstva v Československé republice nepřímými
daněmi. Charakteristické je i vyšetření, jak se mění přímé daně a jejich
výtěžky. Tak poklesly n. p. příjmy z přímých daní v Československé republice
a to ze 1770 mil. v rozpočtovém roce 1927/1928 na 1747 mil. v rozpočtovém
1928/29, to jest o 19%; v sovětském Svazu pozorujeme vývoj právě opačný.
Z 12.894 mil. stoupla částka přímých daní na 18.796 mil. Kč čili o 45%.
V Československé republice klesala naproti tomu částka přímých daní takto:
R. 1919 činily podle zprávy rozpočtového výboru podané plenu 46,99% a v
r. 1929 činí 24,14%. O třídním charakteru rozpočtu informují nás vnitřní
přesuny a způsob, jak se uskutečnilo zvýšení přímých daní na př. v Sovětském
Svazu. Výdělková daň zvýšila se nepatrně, naproti tomu stoupla daň z příjmu
v sovětském Rusku z 3281 mil. na 3961 mil. Jinak byly zemědělské daně sníženy,
dnes je v sovětském Svazu asi 35% všech selských hospodářství od zemědělské
daně vůbec osvobozeno.
O sociálním charakteru sovětského Svazu informují nás údaje o všeobecném
rozvoji národního hospodářství a o tom se můžeme opět nejlépe informovati
z číslic posledního rozpočtu sovětského Svazu. Na rozvoj národního hospodářství
vydal sovětský Svaz v rozpočtovém roce 1926/27 14.891 mil. Kč a v rozpočtovém
roce 1927/28 vydal 20.264 mil. Kč. Tyto výdaje stouply v jednom roce ne
méně než o 36%. Jakým tempem se národní hospodářství v sovětském Svazu
rozvíjí, můžeme nejlépe posouditi, jestliže některé podrobnosti z národohospodářského
rozvoje doložíme číslicemi. Tak na př. činí výtěžek sovětského ruského
národního hospodářství v milionech předválečných rublů přepočítaný podle
předválečných cen: r. 1913 19.837 mil., to bylo tedy před vypuknutím války,
v hospodářském r. 1921/22 8120, r. 1922/23 11.316, r. 1923/24 12.272, v
roce 1924/25 14.574, r. 1925/26 18.739, r. 1926/27 20.695 a r. 1927/28
22.487; to znamená, že sovětské ruské národní hospodářství překročilo předválečnou
úroveň již nyní o 13%. K neméně potěšujícím výsledkům dojdeme, podíváme-li
se na rozvoj velkoprůmyslu. Velkoprůmysl na poli výrobních prostředků vykazuje
tento rozvoj: R. 1924/25 1142,3; r. 1925/26 1629.3; r. 1926/27 2028,4;
r. 1927/28 2378,5; v průmyslu spotřebních předmětů činí souhrn r. 1924/25
1602,5, a r. 1927/28 2964,6. Vidíme tedy na poli velkoprůmyslu mimořádně
silný rozvoj. Neméně znamenitý rozvoj vidíme na poli zemědělské výroby.
Úhrná výroba v milionech rublů činila r. 1919 11.790 mil., v rozpočtovém
roce 1927/28 13.186 mil. Jak vidíme, znamená to značné překročení předválečné
výše. Osevná plocha stoupla z 84,3 mil. desjatin r. 1913 na 88,6 mil. desjatin.
V dopravnictví vidíme podobný rozvoj. Délka železniční sítě činila r. 1913
58.500 km, r. 1927/28 77.200 km. Na poli elektrisace činil celkový výkon
elektráren v sovětském Rusku r. 1923/24 897.000 kilowatů, r. 1927/28 5,325.000
kilowatů. Počet námezdných dělníků ve velkoprůmyslu činil r. 1913 2,685.000
a r. 1927/28 2,858.000.
Zvláště důležité vysvětlení o postavení dělníků v sovětském Svazu podávají
nám průměrné číslice ročního výdělku dělníků ve velkoprůmyslu. Vyjádřen
ve zlatých rublech činil roční výdělek sovětského ruského průmyslového
dělníka v hospodářském roce 1924/25 521,78, 1925/26 648,48, 1926/27 726,19
a v hospodářském roce 1927/28 769,76. Index reální mzdy v procentech porovnán
s hospodářským rokem 1913 vykazuje toto stoupání: 1924/25 82,6, 1925/26
93,7, 1926/27 105,3, 1927/28 116%, t. j. průměrný výdělek sovětského ruského
dělníka překročil předválečnou úroveň nejméně o 16%. Nejpozoruhodnější
rozvoj sovětsko-ruského národního hospodářství prokazují nám číslice o
zespolečenštělém a nezespolečenštělém průmyslu. Zespolečenštělá průmyslová
odvětví vykazují tyto číslice: R. 1924/25 činil průmysl, pokud byl zespolečenštěn
81,3%, r. 1925/26 83,2%, r. 1926/27 85,9% a r. 1927/28 87,3%. Zespolečenštění
na poli odbytu zboží vykazuje podobné číslice ve stejných hospodářských
letech, totiž 72,6, 75,6, 81,9, 84,5%. Avšak i na poli zemědělské výroby
je očividný postup zespolečenštění, i když není tak značný. Podobné číslice
pro stejná hospodářská léta činily 2,1, 2,2, 2,7, 3,5, 8%. V téže
míře klesá vliv a význam nezespolečenštělého průmyslu, totiž z 18,7 na
16,3, 14,1, 12,7, na poli odbytu zboží ze 27,4 na 24,8, na 18,1, a na 15,5%.
Na poli zemědělské produkce z 97,9 na 97,8 na 97,3 a konečně na 96,5%.
Co znamenají tyto číslice, jež nejsou popřeny? Jestliže se neorientujeme
podle toho, co nám vypráví o sovětském Svazu a jeho hospodářském rozvoji
šovinistický tisk náš i zahraniční, nýbrž podle číslice a číselného materiálu,
který byl v sovětském Svazu úředně zjištěn a vydán, který je tedy zástupcům
všech možných měšťáckých vrstev kapitalistických států přístupný, jestliže
se tedy řídíme číselným materiálem, který nebyl - opakuji - se žádné strany
popřen, pak znamenají dosud uvedené číslice, že máme v sovětském Svazu
co činiti s přímo obrovským rozvojem národního hospodářství a že se v sovětském
Svazu postavení pracujících vrstev obyvatelstva rok od roku zlepšovalo.
Tyto číslice znamenají, že zespolečenštění průmyslu a odbytu zboží učinilo
mimořádně velké pokroky a především ukazují nám tyto číslice, že tento
úspěch socialistické výroby proti výrobě kapitalistické byl umožněn toliko
bojem, a to nejen proti mezinárodní buržoasii, nýbrž i proti buržoasii
Nepu. Tyto číslice ukazují nám dále zmenšení hospodářské, a následkem toho
i politické moci kapitalistické buržoasie v sovětském Rusku, jedním slovem,
tyto číslice ukazují, že máme v sovětském Svazu co činiti se socialistickou
akkumulací, a to v té podobě, že stále rostoucí nadhodnoty, jež sovětské
ruské dělnictvo vyrobí, použije se k rozmachu socialismu, k rozvoji hospodářství
a částečně ku povznesení sociálního, materiálního a kulturního postavení
sovětského ruského dělnictva. To vychází zcela jasně na jevo ze srovnání
číslic o státním dluhu sovětského Svazu a Československé republiky. Víme,
že úhrn přímých daní v Československé republice činí 1747 mil. Kč. Dále
je známo, že v tomto hospodářském roce se vydává 2220 mil. Kč na zúročení
státního dluhu. V sovětském Svazu činí částka, jež se vydává na zúročení
státního dluhu, 4182 mil. Kč, avšak úhrn přímých daní činí 18.796 mil.
Kč. Jedno je jasno, vycházíme-li na př. z názoru, že v Československé republice
úhrn přímých daní platí majetné třídy, že tyto majetné třídy neplatí přímých
daní vůbec, poněvadž se jim současně do druhé ruky vrací značně vyšší částka,
než platí. Zaplatí-li totiž skutečně 1747 mil. Kč přímých daní, pak dostanou
2220 mil. Kč zpět, a to ve formě úroků, jež nutno z československého státního
dluhu platiti. Tyto číslice nám ukazují, že velcí a největší kapitalisté
v Československé republice vůbec neplatí přímých daní. Přepočítáno na každého
obyvatele činí zatížení úroky ze státního dluhu 158 Kč na hlavu. Příslušné
číslice z rozpočtu sovětského Svazu dávají jiný obraz, totiž předně, že
částka 4182 mil. Kč, jíž nutno použíti na zúročení státního dluhu, činí
na obyvatele sovětského Ruska 28 Kč na hlavu. Dále, odečteme-li oněch 4182
mil. Kč od úhrnu přímých daní, jež činí 18.796 mil. Kč, docházíme
k výsledku, že sovětsko-ruští kapitalisté, vycházíme-li ze stejných zásad
při počítání úhrnu přímých daní, které jest platiti buržoasii, že tito
přese vše musí platiti ještě 14.614 mil. Kč přímých daní. Pouze pohled
na vydání sovětského Ruska a Československé republiky ukazuje nám ještě
zřetelněji specificky třídní charakter v rozpočtu Československa. Vezměme
nejdůležitější vydání, vydání na vojenské účely. Jestliže v tomto směru
sečteme všechna vydání, tedy i vydání pro zahraniční úřad, což činíme i
při počítání číslic v sovětském Svazu, pak vydává Československá republika
okrouhle 2 miliardy Kč na účely militarismu čili 142 Kč na každého obyvatele.
Sovětský Svaz vydává na tytéž účely 13.518 mil. Kč čili 94 Kč na jednoho
obyvatele. Vydání na vojenské účely činí, vyjádřena v procentech, u Československa
20% všech příjmů, v sovětském Svazu 13% všech příjmů.
Porovnal jsem číslice ve zprávě rozpočtového výboru pro plenum s výdeji
jiných kapitalistických států a došel jsem zde k mimořádně zajímavým výsledkům.
Zkoumáme-li totiž, co vydávají na vojenské účely různé důležité kapitalistické
státy - důležité také ve smyslu, v němž fungují jako vojenští podomkové
velkých imperialistických států - pak dojdeme k těmto výsledkům: Státy
Malé Dohody vydávají na vojenské účely v procentech celkových výdajů: Československo
20%, Rumunsko 20%, Jugoslavie 34%, Polsko 32%, okrajové státy, jako Estonsko
22%, Finsko 16%, Litva 21% a Lotyšsko 27%. Sovětský Svaz vydává však 14%
veškerých příjmů na vojenské účely. Není tudíž ani nutno, abychom se oklikou
přes cizozemský tisk dovídali, jaké plány kuje československý zahraniční
úřad ve spojení s francouzským militarismem proti sovětskému Rusku, není
nezbytně nutno, aby nás o tom informoval teprve "Berliner Tageblatt",
že u nás jsou vlivné kruhy, které ve spolku s francouzským imperialismem
si pohrávají zločinnou myšlenkou, aby sovětskou Ukrajinu ze svazku Sovětské
unie vytrhly a udělaly z ní zároveň východní nárazníkový stát. Nepotřebujeme
se orientovati podle těchto zpráv, ani podle dementi československého zahraničního
úřadu, který jest velmi ochoten na jedinou pravdu, která se jednou někde
v cizině vyřkne o vojenských úmyslech Československa, odpověděti desíti
diplomatickými lžemi. Nepotřebujeme se nijak orientovati podle těchto zjevů,
nýbrž postačí ukázati tyto číslice, podle nichž sovětský Svaz jest jediným
státem, jehož vydání na vojenské účely činí nejmenší procento, a že všecky
ostatní státy, o nichž víme, že stojí ve službách anglické nebo francouzské
vlády přímo nebo nepřímo, činí mimořádně větší vydání na vojenská zbrojení
než sovětský Svaz. To jest přece úplně jasný obraz, který se nám zde podává.
Kde tedy sedí váleční štváči, lidé válku připravující? Tam, kde se užívá
velmi značné části příjmů k válečným zbrojením, pro přípravu boje proti
sovětskému Svazu.
Neméně důležitou je analysa vydání na státní mocenský aparát. Víme,
že Československo spotřebuje na četnictvo, policii a justici celkovou částku
1.018,000.000 Kč, což se rovná vydání 72 Kč na každého obyvatele. Sovětský
Svaz vydává na tytéž účely 1.728,000.000 Kč, čili 11 Kč na každého obyvatele.
To znamená tedy: na udržování onoho státního mocenského aparátu, kterého
potřebuje buržoasie, aby celou dělnickou třídu bez rozdílu stranické příslušnosti
potlačovala, hospodářsky otročila, politicky spoutala, vydává československá
vláda na každého občana o 700% více než musí sovětský ruský státní občan
vydávati na udržování onoho aparátu, jehož potřebuje sovětský Svaz, aby
potřel odpor bílých gardistů a úhlavní nepřátele sovětského ruského Svazu.
Neméně zajímavé jsou číslice na poli sociální politiky a sociální péče.
Zde se ukazuje neméně jasně socialistický charakter sovětského hospodářství.
Sovětský Svaz vydává na boj proti zanedbávání dětí, proti nezaměstnanosti
- při čemž dlužno poznamenati, že zde nejsou veškeré částky obsaženy, poněvadž
na nezaměstnané platí veliké částky organisace a sociální pojišťovny -
na různé fondy ve prospěch invalidních pensí, obilní fond, zdravotnictví,
selské a dělnické inspekce, částku 2545 mil. proti 1479 mil. v hospodářském
roce 1926/27. Vydání na sociální péči činila pro hospodářský rok 1926/27
183 mil., v hospodářském roce 1927/28 321 mil. Stoupnutí činí pouze při
této položce v jediném roce 75%. Podobně se to má se školstvím. R. 1913
vydával carismus na školství na každého obyvatele 2,18 rublů. Sovětský
Svaz věnuje tomuto účelu v hospodářském roce 1925/26 na každého obyvatele
3,86 rublů, 1926/27 4.79 rublů, 1927/28 činí částka již přes 5 rublů. To
znamená: Dělnický a selský stát vydává dnes pro účely vzdělání lidu okrouhle
o 130% více než carismus r. 1913 pro tytéž účely.
Pánové! Přednesli jsme zde celou řadu číslic, jejichž správnost možno
snadno přezkoušeti. Částečně jsou obsaženy ve zprávě rozpočtového výboru
pro plenum. Převzal jsem tyto číslice odtud přesně, při čemž ovšem musím
na to upozorniti, že údaje ve zprávě rozpočtového výboru nesouhlasí, při
nejmenším ne všechny. To zřejmě tkví v tom, že při tisku číslic neměl rozpočtový
výbor dosud číslice konečné, které v Moskvě vydává statistický úřad finančního
komisariátu francouzsky, a že následkem toho byla o rozpočtu posledních
dvou let učiněna nepřesná udání. Převzal jsem tyto číslice přes to, poněvadž
v tabulce ve zprávě rozpočtového výboru jsou tyto číslice přepočítány na
československou měnu. Přednesl jsem dále číselný materiál, který jest obsažen
v úředních publikacích a který lze rovněž přezkoušeti. Na základě všech
těchto číslic jest nepochybno, že v průběhu posledních let vidíme v Sovětském
Svazu mimořádně veliký pokrok na poli národohospodářského rozvoje, že se
postavení dělnictva nepřetržitě zlepšovalo a že bylo systému diktatury
proletariátu možno, činiti každý den značné pokroky na poli zespolečenštění
výroby, tedy socialistického rozvoje, socialistického rozmachu. Tyto číslice
dávají veškeré dělnické třídě Československé republiky úplně jasnou odpověď
na otázku, již jsem učinil na počátku svých vývodů: Není pochybnosti, že
každý dělník v Československé republice nejen komunisticky a socialisticky
organisovaný, nýbrž že každý dělník, jemuž budou tyto číslice známy a který
je studuje, si uvědomí, že za desetiletého trvání republiky se jeho postavení
pod měšťáckou diktaturou při nejmenším ve stejném poměru zhoršilo, jako
se hospodářské postavení sovětskoruského proletariátu polepšilo, nemluvě
ani o kulturním a politickém rozvoji, který sovětský ruský proletariát
za posledních 10 let prodělal. Každý dělník, bez rozdílu stranického příslušenství,
musí si říci, přezkoušev tyto číslice, že před 10 lety a po těchto deset
let byl svými socialistickými vůdci klamán, neboť je přece nepopíratelnou
pravdou, že to byli a ještě jsou socialističtí vůdcové, kteří se ani dnes
neodvracejí od názoru, že osvobození proletariátu je myslitelné prostřednictvím
měšťácké formální demokracie. Tyto číslice nám ukazují, že po porážce intervenční
politiky všech kapitalistických států, jež byla namířena proti sovětskému
Rusku, po zdolání vnitřních sil protirevoluce, přes neslýchané oběti na
statcích a krvi, jež přinesli ruští dělníci a sedláci, že tito dělníci
a sedláci byli s to, aby od 1921/22 krok za krokem vybudovali socialistické
hospodářství, obklopeni celým světem nepřátel kráčeli kupředu, ačkoli se
nepřetržitě proti sovětskému Rusku zbrojí. To mohli dělníci a sedláci proto,
poněvadž vědí, že v rozhodujícím okamžiku proletariát kapitalistických
států bude věděti, že má jíti ruku v ruce se sovětským ruským sedláctvem
a dělnictvem, v okamžiku, kdy opět udeří zlověstná "hodina nebezpečí",
v okamžiku, kdy kapitalistickým státům nebo systému kapitalistických států
napadne napřáhnouti ruku proti sovětskému Svazu. Tento číselný materiál
ukazuje tedy, že po desetiletém trvání Československé republiky proletariát
tohoto státu byl hospodářsky a politicky vržen nazpět, že však proletariát
sovětského Ruska učinil hospodářsky, politicky a kulturně přes nepřetržitý
boj proti celému světu nepřátel mimořádné pokroky a že československý proletariát,
jako proletariát každého kapitalistického státu, má ze svého postavení
jediné východisko, totiž to, jež je dáno rozvojem revolučního třídního
boje, že tedy i československý proletariát za vedení komunistické strany,
spojen s proletariátem všech kapitalistických států a především s dělníky
a sedláky sovětského Svazu, cestou třídního boje dříve nebo později bude
musiti dobýti politickou moc proti buržoasii; a teprve jestliže ji udržíte
pomocí zřízené pak diktatury proletariátu, teprvé pak můžete jako sovětsko-ruský
proletariát utvořiti podmínky pro socialistický rozmach národního hospodářství
a pro vysvobození z okovů kapitalismu nejen třídně uvědomělého proletariátu,
nýbrž veškerého lidstva. (Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr
Viškovský.