Abych ukázal na dokladu, jakým způsobem se
vede boj proti nynější občanské
většině, vzpomínám z nejnovější
doby otázky zdražení cukru. Jak známo,
překvapili cukrovarníci veřejnost naši
náhlým zdražením cukru o 60 hal. na
1 kg a pražské obchodní gremium se hned přizpůsobilo
a ohlásilo: tak my to zaokrouhlíme na 80 hal.
To bylo překvapení velmi nepříjemné
pro všechnu konsumentskou veřejnost (Výkřiky.),
ale, vážené shromáždění,
tady, s tohoto místa, prohlásil zástupce
nynější vlády, min. dr Šrámek:
Toto zdražení je neodůvodněné.
To bylo vážné slovo od ministra, zástupce
vlády, a než je pronesl zde ve sněmovně,
jistě je uvážil, a každý mohl býti
zvědav, jak ten boj skončí (Výkřiky.),
neboť pánům z oposice je známo, že
za zdražovateli cukru stáli mocní činiteli
v Československé republice (Výkřiky.),
že stáli za nimi bankovní magnáti.
Páni členové oposice ve svých novinách
je jmenovali, jsou mezi nimi také býv. ministři
nynější oposice, a proti těm finančním
Goliášům vystoupil zde prostě, ale svědomitě,
řekl bych, jako David v boji s Goliášem, ministr,
zástupce vlády dr Šrámek a řekl:
Toto zdražení je neodůvodněné,
a než minulo 14 dní (Výkřiky čsl.
soc. demokratických a nár. socialistických
poslanců.), byli cukrobaroni, finanční
magnáti podporovaní domněle proletářskými
zástupci, kteří místo toho, aby podporovali
vládu proti Goliáši finančnímu,
házeli jí kameny a klacky pod nohy a pomáhali
finančním magnátům a cukrovarníkům,
na ústupu. (Odpor čsl. soc. demokratických
poslanců.) O tom přece svědčily
všechny vaše řeči zde a všechen způsob
psaní vašeho tisku, že jste potírali vládu,
že jste dělali obtíže vládě
a že jste chytrým způsobem pomáhali
cukrovarníkům a bankám, které za cukrovary
stály. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany lidově.)
Vážené shromáždění!
Jestliže přes to splnil zástupce vlády
ministr Šrámek to, co zde prohlásil,
a jestliže donutil cukrovarníky, bankovní magnáty
se svými asistenty, socialistickou oposicí, k tomu,
že i s obchodem z 80 haléřů musili jíti
na 25 haléřů případně
i 20 haléřů, pak vám řeknu,
že kdybyste vy takového úspěchu ve vaší
politice kdy dosáhli, byli byste jej urbi et orbi do celého
světa roztrubovali hlučněji než jak
zněly trouby u Jericha. (Potlesk poslanců strany
lidově. - Výkřiky posl. Koudelky.)
Vážené shromáždění!
Ještě na jednom příkladu bych rád
ad oculos názorně ukázal, jakým způsobem
oposice bojuje proti vládní koaliční
většině. Druhý ten příklad
je ta úžasná katastrofa na Poříčí.
Myslím, že by bylo bývalo nejprospěšnější,
kdyby bylo o té věci co nejméně mluveno,
psáno, kdyby se nebyla rozšlapávala a zneužívala
dokonce takovým způsobem, jak toho celá Praha
byla svědkem při tom pohřbu, kdy opravdu
se očití svědkové tázali, jsou-li
ti, kteří tak si počínali při
tom pohřbu, ještě lidé anebo zdali již
je to nějaká jiná kategorie, která
nezaslouží ani názvu člověka.
Bylo by tedy bývalo záslužnější
co nejméně o ní mluviti. Ale i když
přiznám valné části oposice,
že jednou nedala se úplně vésti svým
nejlevějším křídlem jako to jindy
dělává, přes ta napomenutí,
která nedávno slyšeli z úst pana dr
Meissnera, jenž sice kázal s tohoto místa
politický mrav a slušnost, ale při hlasování
o novelisaci soc. pojištění jsme viděli,
že přece jenom exempla trahunt, příklady
táhnou, a že ten levý příklad
a zejména ta hrozba báječně působila
i sem dále do středu na ty lavice; i když přiznám,
že nechci vás zde činiti dále odpovědnými
za ty zjevy, kterých byli účastníci
pohřbu svědky, přece musím konstatovati,
že celá oposice - a snad ti dále do středu
více než ti nejlevější - činila
za tu katastrofu zřícení 6patrového
domu odpovědnými vládu, vládní
většinu a zástupce vlády ministra dr
Šrámka. Vzpomenul jsem si při tom na
doby prvních křesťanů, kdy ať se
stalo, co se stalo: Tibera vystoupila z břehů -
křesťané jsou vinni!, požár vznikl
- Christianos ad leones! - s křesťany ke lvům,
oni jsou vinni! A tato historie se opakuje i při katastrofě
poříčské. Za to, že pilíře
povolily, že cement byl špatně mísen,
je odpovědna vládní většina,
vláda, a zvláště ministr dr Šrámek.
I snad pana ministra veř. prací dr Spinu by
byli propustili z odpovědnosti - a propustili ho jen proto,
aby si mohli chytnout ministra dr Šrámka. Zapomněli
sami na to, co musel jim sám ministr veř. prací
připomenouti, že stát, specielně ministerstvo
veř. prací nemá zde přímé
možnosti zakročiti, jak má býti stavba
prováděna a dohled vykonáván, že
jest to úkolem a povinností pražské
radnice, její socialistické většiny
a specielně komise, jejíž předsedou
jest vážený soudruh soc. demokrat Kellner.
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.) Ti, kteří byli v prvé
řadě odpovědni, svalili odpovědnost
se svých beder a řekli: dr Šrámek
je vinen, vládní většina jest vinna,
vláda je vinna. Rozumím oposici, chápu oposici
a osobně jsem založen dokonce tak, že jest mi
něčím sympatickým, když někdo
dovede bojovati, třebas dosti důrazně, energicky,
statečně bojovati, ale připomínám
si vždy Havlíčkova slova: "Dělat
oposici poctivé vládě pokládal bych
vždy za svou největší hanbu; dělat
oposici nepoctivé vládě za svoji největší
čest." Způsob, jakým jste zneužili
katastrofy na Poříčí, dokazuje, že
váš boj proti nynější vládní
většině není bojem objektivním,
spravedlivým, že jest bojem za každou cenu: Ty
musíš býti bita, vládo, kdybys dělala
co chtěla, i kdybys snesla třeba modré s
nebe.- (Potlesk poslanců čsl. strany lidové.)
A jak takový boj skončí, o tom nemáme
také nejmenší pochybnosti.
A nyní bych jen ještě konstatoval, že
vedle této daňové reformy provedla za 2 léta
nynější vládní většina
úpravu platů státních zaměstnanců,
která si vyžádala skoro 700 mil. Kč
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.), úpravu požitků pensistů,
která si vyžádala 160 mil. Kč, a jsem
přesvědčen, že to bude opět tato
vládní většina, která provede
žádoucí spravedlivé upravení
ještě poměrů staropensistů, narovnání
mezi dřívějšími a nynějšími
pensisty. Koalice provedla za 2 léta některé
předlohy vojenské, vytvořila náhradní
zálohu o 8.000 mužích, aby ulevila rodinám,
které živitele své doma potřebují,
stejně zemědělským jako živnostnickým,
řemeslnickým a dělnickým rodinám.
A to jest čin, který nutno vytknouti jako čin
záslužný. Provedla dále zákon
o délesloužících poddůstojnících,
kterým stům a tisícům umožnila
v dnešním těžkém boji o existenci
zabezpečení existence pro celou budoucnost. Provedla
ovšem také úpravu volebního práva
vojáků. (Výkřiky.) K tomu se
nebudeme vracet, to jsme omluvili již mnoho. Ale fakt je,
že chceme-li míti armádu a nechceme-li míti
nějaký bolševický spolek s revolucí
ob den, pak musíme dělat to, co dělají
všechny ostatní rozumné státy, totiž
vyloučit armádu z politické vřavy.
Mohu vás ujistit, že kdekoliv jsem já a mojí
kolegové na voličských schůzích
o tom mluvili, všude se toto opatření setkalo
s jednomyslným a nadšeným souhlasem.
Koalice provedla úpravu financí obcí. (Výkřiky
socialistických poslanců.) Tím přispěla
k tomu, aby s obecním majetkem bylo solidně hospodařeno
a aby ti, kteří snad by neměli někdy
dosti svědomí, stáli pod kontrolou, která
je obecním financím zdravá. A jestliže
nějaké přestřelky jsou - nic dokonalého
pod sluncem - jistě buďte ubezpečeni, že
až se příslušné zkušenosti
získají, že to bude zase ta koalice, která
ty eventuelní nedostatky odstraní. (Posl. Kirpalová
[německy]: Pane kolego, vaši vlastní zástupci
protestuji v jednotlivých obcích proti tomuto finančnímu
zákonu!) Milá paní kolegyně, on
někdy někdo také křičí,
když se mu vypaluje rána. Ale je to zdravé.
(Potlesk poslanců čsl. strany lidové.)
Koalice provedla reformu politické správy. O tom
jsem se již zmínil. Koalice provedla novelisaci soc.
pojištění. Čin záslužný,
kterým o 50 milionů budou platiti pojištěnci
menší příspěvky a o 100 mil.
budou brát větší požitky, takže
fakticky reforma soc. pojištění vynese pojištěncům
150 mil. zisku. Dnešní koalice přistupuje právě
v těchto dnech k úpravě pojištění
soukromého úřednictva, a já prosím,
aby mně nebylo vytýkáno, jestliže při
té příležitosti poděkuji panu
zpravodaji, který se zastal zde loyálním,
krásným způsobem těch veteránů
práce, těch nejzasloužilejších,
kteří všechny ostatní vynášeli,
kteří všechny ostatní chválili,
za všechny ostatní bojovali, ale kteří
sami často v nedostatku a bídě umírali,
totiž obce našich českých novinářů,
těch novinářů, kteří
zvláště za války, za velmi těžkých
poměrů konali svou povinnost žurnalistickou
v redakcích našich denních listů. Opakuji,
že ta záležitost se projednává,
a že bude úkolem zase té vládní
většiny, čili koalice, která již
tolik záslužných činů během
dvou let vykonala, aby i tímto činem, úpravou
pojištění soukromého úřednictva,
další snítku vpletla do svého věnce
vítězného. (Smích na levici.)
Vážené shromáždění,
já spěchám ke konci. Konstatoval bych jen
ke konci, a to řeknu s bolestí, že nejméně
za 2 léta vykonáno bylo v oboru kulturním.
Modus vivendi, pravda, byl uzákoněn. Upraven byl
poměr našeho státu k Vatikánu. (Posl.
Chalupník: To je to nejdůležitější!)
Jestli je to nejdůležitější
nebo ne, o tom bych připustil různá mínění,
o tom bych chtěl zahájiti soukromě i diskusi,
a v té bych spoludiskutujícímu řekl:
Příteli, jestliže světovládná
Anglie, která má v zemi dosti nepatrnou minoritu
katolickou, starala se o to, aby měla své zastoupení
u svaté stolice, pak snad to má nějaký
význam. Jestliže dvoutřetinovou většinou
protestantské Holandsko má své zastoupení
u Svaté stolice, snad to má pro Holandsko nějaký
význam. Jestliže i ta pohanská Čína
a s ní skoro 60 států celého světa,
mezi nimi i státy světovládné, mají
své zastoupení u Svaté stolice, myslím,
že to nebude právě bez významu pro náš
mladý ještě a dosti nepřáteli
ohrožený a záští zahrnovaný
stát, že to nebude na škodu, když s tím
Vatikánem bude v takových stycích korektních,
jaké vůči němu zachovávají
i státy většinou nekatolické. (Potlesk
poslanců čsl. strany lidově.) Ale to
jsem chtěl jen tak mimochodem říci, a to
proto, že v celém modu vivendi je vlastně více
dbáno prospěchu našeho státu než
prospěchu církevního.
Já jsem chtěl vysloviti svou bolest, že za
2 léta trvání dnešní koalice,
přes to že je v ní, řekněme,
67, snad 70 poslanců, kteří jsou zvoleni
a stojí na základě křesťanského
světového názoru, dosud nepodařilo
se jim docíliti toho, aby ve škole děti křesťanské,
děti věřících rodičů
mohly se pomodliti Otčenáš.
Nařízení p. ministra Šusty svého
času i benevolentnější předchozí
nařízení p. ministra Habrmana bylo
změněno v ten smysl, že o tom rozhoduje učitelský
sbor sám. Mezi 9 učiteli jedné školy
hlasuje 5, že nesmí ve škole viseti kříž,
že se dítky nesmějí modliti. Jeden z
nich je, řekněme, bolševik a ten rozhodne.
Ti čtyři, kteří hlasovali pro to,
aby se děti mohly modliti, nezmohli nic, poněvadž
rozhodla vůle většiny, snad právě
vůle takového našeho p. kol. Hakena a
podobných bolševiků. (Výkřiky
posl. Chalupníka.)
Jsem přesvědčen, že se otázka
školská stane - a doufám, v nedaleké
době - velmi palčivou otázkou v republice.
To je eminentně kulturní otázka. Jestliže
ji šťastně rozřešily jiné
státy, jak krásně ji na př. rozřešilo
Holandsko s dvoutřetinovou většinou protestantskou
a 1/3 katolickou, které
má své školy protestantské i školy
katolické, v nichž všichni dohromady krásně,
harmonicky pracují pro upevnění, rozkvět
a prospěch holandského státu, pak jsem přesvědčen,
že tato otázka bude a musí býti ve stejném
smyslu rozřešena i u nás, jinak by v srdci
lidu věřícího, nejen katolického
lidu, nýbrž i lidu věřícího
mohla vzniknouti nespokojenost, poněvadž jsem přesvědčen,
že jak evangelík, tak i věřící
příslušník jiné církve
nebude proti tomu, aby dítko ve škole pozdvihlo mysl
svou k Bohu, aby započínajíc učení,
vzpomnělo toho, který je pánem, vládcem
a králem i těch dětských duší.
(Výborně!)
Vážené shromáždění!
Chtěl jsem jen upozorniti, aby přílišná
trpělivost, kterou osvědčili specielně
lidoví poslanci a také poslanci ľudoví,
vůbec všichni, kteří na půdě
křesťanského světového názoru
stojí, nebyla vykládána trošku falešně,
aby se nemyslilo, že si ta věřící
složka dnešní vládní většiny
dá trpělivě všechno líbiti, že
věčně snese odstrkávání
v tak důležité otázce, jako je otázka
svědomí, otázka výchovy dětí,
za něž my budeme jednou před svým soudcem
odpovídati, jak jsme je vychovali. Prosím, aby bylo
uváženo, že také ta trpělivost
věřících, na půdě křesťanské
stojících členů dnešní
vládní většiny, má svoje určité
meze a, kdyby řešení otázek kulturních
bylo stále odkládáno, že by mohla nastati
situace, kde by ani nejobratnější politika
nedovedla zabrániti živelnému projevu veškerého
katolického lidu, který aspoň v těch
malých věcech žádá také
od svých poslanců, kteří dávají
státu, což jeho je, aby také dali Bohu, co
božího je.
Vážené shromáždění,
já jsem přesvědčen, že i to by
v jubileu našeho státu prospělo zase tomuto
státu, poněvadž vím, že tam, kde
opravdu náboženství je základem státu,
občanstva, jeho myšlení, konání,
tam, že také stát dobře prospívá.
Nezapomenu nikdy slov dopisu, před dvěma lety psaného
presidentem Spojených států severoamerických
Coolidgem, jemuž jsem měl tu čest i pravici
stisknouti při sjezdu ku poctě svátostného
Spasitele v Chicagu: "Není možno zbudovati hospodářský
systém, jenž by neměl za základ důvěru
a víru. Bez cti (počestnosti) není žádného
hospodářského pokroku. Kdyby obchodu námi
zbudovanému odňaty byly potřebné k
tomu vlastnosti, zhroutila by se celá stavba. Dosáhla-li
naše země politických úspěchů,
je-li náš lid oddán ústavě, je
tomu tak proto, poněvadž zřízení
naše jsou v souladu s náboženskou vírou
obyvatelstva. To jest ta příčina, proč
je náboženský život národa tak
důležitý. Náboženská svoboda
zaručena je základními zákony země.
Dosáhla-li Amerika hospodářského pokroku,
pakliže svoboda a spravedlnost u nás trvale se usídlily,
dlužno za to vděčiti hlubokému náboženskému
přesvědčení jejího obyvatelstva."
To jsou slova amerického presidenta Coolidgeho. Já
jsem opravdu změnil svůj úsudek o té
Americe, které se říkalo: země dolarů.
Ale Amerika na ten tvrdý dolar stříbrný
dala si vyraziti nápis: "In God we Trust" - "Důvěřujeme
v Boha". A to, aby bylo základem dalšího
desetiletí, ba dalšího století obnoveného
našeho samostatného státu, aby rostl, vzkvétal,
prospíval požehnáním pro své
obyvatelstvo, aby se stal ostrovem míru a štěstí
ve střední Evropě, to je přání
jubilejní, kterým ukončím, volaje:
Dejž to Bůh! (Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Feierfeil. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Feierfeil (německy): Slavná
sněmovno! Povolujeme-li nyní státní
rozpočet a tím i právě projednávanou
jeho část, nepravíme tím, že
by nám v tomto rozpočtu bylo všechno vhod a
zvláště projednávaná jeho část.
Náš souhlas jest přirozeným výsledkem
okolnosti, že jsme před více než 2 lety
vstoupili z oposice do většiny. Právě
se zřetelem na mnohou část řečí,
které jsme právě slyšeli, rád
bych připomenul, že účelem tohoto našeho
kroku nebylo nic jiného a ani dnes není nic jiného,
než touto cestou změniti a zachrániti situaci
našeho národa. Jest prostě faktem, že
pro roztříštění našeho národa
na strany a straničky, které často spolu
žijí v nejtrpčím nepřátelství,
jehož nebylo a není možno vůbec předstihnouti,
postavení našeho národa jest přímo
zoufalé. Šli jsme od ztráty ke ztrátě
a byli jsme proti tomu úplně bezmocní. Nezdálo
se, že by se v tomto ohledu v dohledné době
něco zlepšilo, že by nastalo sjednocení
německých stran, jež by bylo nezbytným
předpokladem úspěšného vedení
politického boje. Vždyť mezitím se ztroskotala
i akce Roscheho, která k tomu směřovala,
a také provolání 50 jistě nejvýznamnějších
zástupců sudetsko-německého lidu vyznělo
bez úspěchu. A přece si musila býti
každá německá strana vědoma odpovědnosti,
kterou má před veškerým sudetsko-německým
lidem. V pocitu této odpovědnosti učinili
jsme tento krok neměníce ani jednoho z našich
práv nebo jednoho z našich zásadních
národních požadavků, které máme
ve svém programu, ani se jich nevzdávajíce.
Snadno jsme při tom mohli předvídati, že
naše strana bude pro to předmětem útoků
našich protivníků. Kol. Keibl před
2 dny zde již pravil, že jeho strana považuje přímo
za svůj úkol bojovati proti německým
vládním stranám, jak to již dříve
častěji řekl. Rozhodně na to neodpovíme
tak, že se propast mezi námi a jinými německými
stranami ještě rozšíří a
musíme přijmouti, co se nám po této
stránce podává. Ale když jsme přes
to učinili tento krok, musí to býti přece
pochopitelné pro každého, kdo o této
věci vážně uvažuje. Nebyl to stranický
zájem, jenž nás k tomu pohnul, byl to výlučně
zřetel k celému našemu sudetsko-německému
lidu. Tento krok neměl býti zradou, jak se často
tak povrchně a nenávistně říká,
a také jí nebyl. Nedali jsme také nikomu
podnětu, aby to o nás říkal právem
a také toho podnětu nedáme, nýbrž
měl se učiniti pokus v dané situaci učiniti
přítrž boji proti nám a otevříti
cestu k našim nezadatelným právům. Věděli
jsme při tom předem, že nepřijdeme ke
svému konečnému cíli obratem ruky,
že bude potřebí zápolení a namáhavé
práce, a věděli jsme dále, že
budeme musiti spolknouti mnohé, co nám není
příjemné.
A nyní rád bych v této souvislosti řekl,
že jsme po 2 léta hlasovali pro rozpočet a
v této souvislosti hlasujeme pro něj i po třetí.
Také není řečeno, že němě
a bez kritiky máme nebo chceme přijmouti to, co
se nám podává. Domnívám se,
že naše strana v tomto ohledu i ve výborech i
zde projevovala náležitou obezřetnost. Právě
okolnost, že jsme většinovou stranou a že
proto jsme také odpovědni za to, co se usnáší,
právě v tom to spočívá, že
musíme projevovati svou kritiku a že se nesmíme
zdržovati ničeho, co považujeme za nutné.
Nestojíme zde, pánové, naprosto na stanovisku,
jež nedávno v jednom výboru projevil pan ministr
věcí zahraničních, kde jistému
českému členu většinových
stran vyčítal, že mluvil tak a nikoliv jinak.
Právo kritiky budeme si vždy hájiti.
Nyní chci promluviti o několika bodech zahraniční
politiky. Přirozený směr české
zahraniční politiky byl by určen, jak jsme
to již tak často řekli, třemi činiteli,
totiž zeměpisnou polohou, národnostním
složením tohoto státu a hospodářskými
úvahami. Tito tři činitelé podle našeho
mínění přímo musí vésti
k tomu, aby československá zahraniční
politika zcela přátelsky smýšlela zvláště
o Německu. Toto smýšlení by usnadnilo
velmi mnoho věcí i uvnitř země. Nyní
jako dříve je hlavní otázkou tohoto
státu, jako byla vždy otázka poměru
mezi Němci a Čechy a směrem české
zahraniční politiky mohla by býti tato otázka
zvláště a podstatně usnadněna.
Že pro to mluví i politické úvahy, to
nám přece ukazuje každý výkaz
o hospodářské správě státu,
jenž nám stále znovu podává důkaz:
Německo jest odbytištěm československého
vývozu, které jest pro Československo přímo
první životní nutností. Nuže, v
poslední době jsme tak často znovu mohli
slýchati, když pan ministr věcí zahraničních
v zahraničním výboru podával přehled
zahraničně-politické situace, že styky
s Německem jsou korektní, ba přátelské.
Vzali jsme to na vědomí. Ale přece musíme
říci, že se domníváme, že
se naprosto nestalo všechno, co se státi mohlo, aby
tato zdvořilá a přátelská slova
byla dokázána činem. Nyní jako dříve
se domníváme - a právě poslední
ženevské zasedání to znovu potvrdilo
- že kdykoliv se tam otázky tak přiostřily,
že se duchové měli rozděli i podle hesla:
zde Francie, zde Německo, Československo a priori
stálo vždy na straně Francie. Jakmile na př.
Německo předloží oba nejpřirozenější
požadavky, k nimž jest oprávněno dokonce
mírovými smlouvami, totiž na vyklizení
Porýní a obnovení souverenních práv
v tomto území a pak na odzbrojení, jest Československo
vždy v nepřátelském táboře.
Všichni přece víme, že sta zkušebních
a vyšetřovacích komisí zjistilo, že
Německo úplně splnilo podmínky, které
byly předpokladem vyklizení a odzbrojení
a že proto zcela přirozeně a s logickou nutností
měla nyní odpověděti druhá
strana, totiž bezvýminečně provésti
odzbrojení tak, jak Německo dostálo svým
závazkům. Ale každý pozorovatel, zvláště
po posledním zasedání v Ženevě,
musil nabýti přesvědčení, že
bývalá Dohoda, která přece do mírových
ustanovení pojala ony paragrafy, lituje, že tyto body
byly vůbec pojaty do mírového diktátu.
A poněvadž přece není možné,
aby se před celou Evropou a celým světem
přešlo přes tyto věci nebo aby byly
dokonce vymýceny, hledá se křečovitě
nějaké východisko, aby bylo lze se jim vyhnouti.
Bezpečnostní výbor ve Svazu národů
byl přímo zrozen z této myšlenky. A
bezpečnostní program byl uveden v podstatnou souvislost
s otázkou odzbrojení a s otázkou vyklizení.
Ale musíme říci: Německo se nikdy
nevyhýbalo bezpečnostním závazkům.
Důkazem toho jest Locarno a ještě tolik jiných
věcí. Dlužno konstatovati, že žádný
stát neučinil tolik pro všeobecnou bezpečnost
světa jako Německo a že to při úplné
bezbrannosti a odzbrojení Německa až k bezmocnosti
vypadá přímo jako licoměrnost, když
se stále ještě mluví o tom, že
Německo učinilo příliš málo
pro bezpečnost jiných. Francii se skutečně
podařilo nalézti výraz pro to, aby odzbrojení
a vyklizení bylo odloženo snad ad Calendas Graecas,
jak jest určitě jeho úmyslem: Německo
odzbrojilo, ale stále ještě jest schopno vésti
válku. Počet jeho obyvatelstva jest nebezpečím,
jakož i možnost zaříditi jeho celý
průmysl pro válku. Některé časopisy
i české nedovedly na př. o jízdě
Zeppelina, jež uvedla v úžas celý kulturní
svět, podati jinou zprávu, než že jest
to nebezpečí míru a že tato vzducholoď
může býti v jedné chvíli proměněna
v nástroj války. I nedávno ve výboru
jistý vynikající český politik
znovu opakoval, jaké nebezpečí stále
ještě hrozí od Německa, poněvadž
přes to, že odzbrojilo, snadno se znovu může
ozbrojiti. A co jsme dnes znovu slyšeli v řeči
kol. Myslivce, jest jistě vrcholem všeho, co
se nám může poskytnouti. Jistou schopnost k
boji zachová si vždy každý národ,
pokud budou na světě mužové a Německo
v dohledné době, v nejbližší době
přes své zmrzačení bude míti
znovu 70 milionů obyvatelstva. To jest stále činitel,
jehož nelze nedbati. Že Německo po stránce
průmyslové za nejtěžších
poměrů v posledním desítiletí
učinilo značné pokroky, nebude nikdo popírati.
Ale vykládati si to v tom smyslu, jako by tím Německo
znovu ohrožovalo bezpečnost světa, jest přece
ohromný klam. Kdyby se situace vytvářila
tak, že by se Německo opravdu jednou stalo skutečným
nebezpečím, Francie mohla by první krok Německa
v prvních dnech úplně předběhnouti,
kdežto Německo potřebovalo by aspoň
několika měsíců, aby se znovu aspoň
poněkud ozbrojilo. Slovo o schopnosti k válce není
ve skutečnosti ničím jiným než
pokusem odložiti vyklizení Porýnska a odzbrojení
ad Calendas Graecas. Krásná slova byla pronesena
v Ženevě, i pan ministr ve své zprávě
o Ženevě řekl velice pěkná slova
o míru, smíření národů
atd. Tato slova slýcháme nyní již po
několik let, od té doby, co se v Ženevě
konají schůze, a musím říci,
že působí již skoro nudně. Ostatně
uvažujeme-li o manifestu kdysi tak slavném posledního
ruského cara, jejž vydal ve věci vše obecného
míru, jsou to skorem táž slova a přece
jest známo, že to trvalo sotva několik týdnů
a že byl zapleten do války s Japonskem. Válečné
poměry od té doby vlastně se světa
nezmizely. Můžeme jíti ještě dále.
Co kdysi po napoleonských válkách Svatá
aliance pronášela za krásná slova, jest
právě totéž, co dnes Svaz národů
na krásných slovech poskytuje. Ale nestranný
pozorovatel musí ještě i dnes míti o
Svazu národů tento dojem: Zde se stále ještě
dělá rozdíl mezi vítězi a poraženými,
mezi těmi, kdož mají moc a znásilňují,
a těmi, kdož jsou bezbranní a znásilňováni,
zde se stále ještě dělá rozdíl
mezi těmi, kdož jsou silni vůči slabým
a kdož jsou slabí, hanebně slabí vůči
silným. Mluví se o odzbrojení a ozbrojování
se žene až k přepínání.
Francouzský ministr války dal si teprve před
několika týdny povoliti úvěr 6 miliard
franků na opevnění východních
francouzských hranic a zní to skoro jako výsměch,
když to odůvodňoval tím, že prý
toto dílo jest čistě obranné a dalece
vzdálené toho, aby bylo projevem války nebo
dokonce hrozbou války. Podepisuje se Kelloggův pakt,
usnáší se prokletí války a ve
skutečnosti všechno přece jen směřuje
k válce. Ostatně pouze Německo podepsalo
bez výhrad tento Kelloggův pakt a víme, s
jakou sladkokyselou tváří to konečně
učinili ti druzí. Mluví se o smíření
národů a vedle toho se uzavírá jeden
zvláštní spolek za druhým, že skoro
nelze ani sledovati jejich počtu. Právě ve
chvíli, kdy se vyjednávalo o Kelloggovu paktu a
kdy měl býti podepsán, prasklo tajemství
o smlouvě, která byla uzavřena mezi Francií
a Anglií a kterou si tyto obě mocnosti chtěly
zajistiti trvalé panství nad světem, Anglie
panování na moři a Francie panování
na zemi. Jest prostě všední pravdou, že
Svaz národů a ani Kelloggův pakt nemohou
dosáhnouti svého cíle, když se státy
rozličnými smlouvami dělí na rozličné
skupiny. Naopak musí to vzbuzovati dojem, jako by bezpečnost
jednoho státu byla založena na útraty bezpečnosti
jiného, jako by cílen nebylo všeobecné
dorozumění, nýbrž zvěčnění
určitých mocenských posic, jako by se nepracovalo
k bezpečnosti míru, nýbrž jako by šlo
přímo o přípravy k válce. Přes
to praví pan ministr, že po této stránce
a zvláště, pokud jde o působnost Svazů
národů, pohlíží do budoucnosti,
i do nejbližší budoucnosti, s optimismem. Optimismus
jest krásná věc a ovšem bychom si také
přáli, aby Svaz národů přes
tato pouhá slova došel k činům. Dosud
všechno, čeho jsme se dožili, jest ovšem
- podle našeho mínění tak zařízeno,
že jest málo naděje. Ostatně dlužno
upozorniti na jeden rozpor, který se jeví mezi slovy
ministra pro věci zahraniční a ministra nár.
obrany. Pan ministr věcí zahraničních
nám oznámil potěšitelnou zprávu,
že v Československu jest všechno připraveno
pro odzbrojení, že se přímo čeká
jen na chvíli, kdy se to bude moci skutkem provésti.
To jest jistě velmi pěkné a potěšitelné.
Ale nesrozumitelné jest, že v téže době
ministr nár. obrany prohlásil, přes ohromný
rozpočet pro požadavky vojska, že se stále
ještě stalo příliš málo
pro vojsko a že by vlastně měl žádati
více.