Slavná sněmovno! Optimismus naší zahraniční
správy měl by se jeviti v tom, že by zachytila
volání, jež německý národ
vysílá do světa: My jsme odzbrojili úplně,
až k bezbrannosti a bezmocnosti, my jsme se přímo
vzdali možnosti znovu se ozbrojiti, poskytli jsme všechnu
bezpečnost, kterou od nás žádaly násilné
mírové diktáty, nyní žádáme,
aby naše svrchovanost v Porýnsku byla obnovena vyklizením
cizích posádek, a žádáme, aby
i jiní odzbrojili tak, jak nám to přiznávají
smlouvy. Kdyby se toho skutečně chopila československá
zahraniční politika, pak by pracovala v pravém
slova smyslu pro smíření národů
a blaho tohoto státu.
Rád bych se stručně zmínil ještě
o třech věcech, které podstatně souvisí
s naší zahraniční politickou situací.
Jednou jest revise mírových smluv. Pan ministr již
tak často pravil, že jest odpůrcem revise,
že se tedy tyto mírové smlouvy mají
jeviti jako něco nezměnitelného, něco
věčného. Znásilnění
německého národa způsobené
mírovým diktátem má býti do
jisté míry mravně odůvodněno
tím, že Německo válku zavinilo. Německo
již více než jedenkráte žádalo,
aby se o otázce, kdo válku zavinil, provedlo nestranné
světové vyšetřování, ale
Dohoda to vždy zamítla. Ale svět po této
stránce, neklame-li všechno, provedl již revisi
a poznal, že vinu této války dlužno mnohem
spíše hledati v táboře jiných
než v Německu. Tím mizí i zdání
mravního oprávnění onoho znásilnění,
které Německu ukládají mírové
diktáty, a následkem by vlastně mělo
býti, aby se provedla revise tak mnohých ustanovení
mírového diktátu. Nepovažujeme je tedy
naprosto za něco věčného. Pravíme-li
to, nemíníme tím ovšem násilnou
změnu, snad novým krvavým bojem; ale že
velmi mnoho věcí potřebuje opravy, ví
celý svět a této opravy smírnou cestou
chceme a o ni usilujeme. Již proto přáli bychom
Svazu národů oné autority, které potřebuje
k tomu, aby se mohl ujmouti dosud znásilňovaných
slabých proti těm, kdož dosud byli silní.
Druhou věcí jest otázka připojení
Rakouska k Německu. O tom se pan ministr naposled vyjádřil
v tom smyslu, že jest nejlépe o tom nemluviti. Jsou-li
tato slova míněna tak, že se má věci
ponechati klidný vývoj, není nám to
právě nepříjemné. Ovšem
pan ministr mluvil již několikráte jinak o
té věci. Jeho výrok, že připojení
má stejný význam jako válka, nebyl
popřen a ve schůzích zahraničního
výboru pan ministr vzbuzoval dojem, že jest rozhodným
protivníkem připojení, že jest přímo
duší tohoto protivnictví. Platí-li slovo
o právu sebeurčení, o něž se
opírá existence zvláště jiných
nástupnických států a jehož se
vždy dovolávají, konečně pro
všechny, pak bych se domníval, že otázka
připojení jest výlučně věcí
obou činitelů, kteří při tom
nejprve přicházejí v úvahu. Ani nesnázemi,
které se podle vyprávění nebo představování
dostaví pro jiné ve skutečnosti takových
nesnází není - nesmí býti tato
věc zdržována.
Třetí jest otázka menšin. Touto menšinovou
otázkou jest dotčeno zvláště
Československo. My sudetští Němci se
ovšem nepovažujeme v tomto státě za menšinu,
jako jest snad jiná národní menšina,
která povstala v nějakém jiném státě
přistěhovalectvím pod účinky
nynějších dopravních a hospodářských
poměrů. My jsme zde co nejméně takovými
stálými usedlíky jako jiní. Vládní
prohlášení, které před dvěma
lety pronesl předseda vlády, to ostatně konstatovalo,
byť i zvláštními slovy, mluvíc
o tisícileté kultuře obou kmenů. A
přece se s námi stále ještě zachází
jako s menšinou. Jednou z hlavních slabostí
Svazu národů, věcí, jichž vůbec
nerozřešil, jest zvláště tato menšinová
otázka, a když se tato otázka někde
stala velice palčivou, takže se jí Svaz národů
nemohl vyhnouti, vyslal do oné země svého
delegáta. Ale bylo nápadné, že tam delegát
nevešel ve styk s menšinou, nýbrž s majorisující
většinou. Chápeme tedy, když se na menšinové
konferenci, která se konala v posledních týdnech,
projevila zřetelně nevůle nad tím
a když se žádalo, aby u Svazu národů
byla zřízena stálá komise, která
by byla příslušná a zmocněná
řešiti jménem Svazu národů menšinové
otázky, které by jí byly předloženy.
To jest věc, přes kterou nelze tak beze všeho
přejíti. Na této menšinové konferenci
byli přítomni zástupci 35 milionů,
totiž kolik činí menšiny v Evropě.
Právě poněvadž Československo
jest menšinovým státem ve zvláštním
smyslu tohoto slova, a jest po této stránce věrným
obrazem starého Rakouska, mělo by mu a jeho zahraniční
správě záležeti na tom, aby tato menšinová
otázka byla uspokojivě rozřešena a proto
nemůžeme pochopiti a musíme označiti
jako nepřízeň, když Československo
zaujalo stanovisko proti tomu, aby u Svazu národů
byla zřízena stálá menšinová
komise.
To jest několik bodů, které jsem chtěl
přednésti k odstavci právě projednávanému.
Všeobecně rád bych ještě jednou
řekl, že by naše zahraniční politika
měla býti vedena tak, jak jsem v úvodě
zdůraznil, aby její směr byl dán třemi
činiteli, jichž nelze nedbati. Zeměpisným
položením, národnostním složením
a hospodářstvím státu. Pak by se to
vyvinulo samo sebou, že by se slovo, jež vyřkl
ministr, že "styky s Německem jsou přátelské
a korektní", proměnilo v činné
přátelství, aniž by styky k jinému
státu měly se pro to státi nepřátelskými.
(Souhlas a potlesk poslanců něm. strany křesť.
sociální.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Koberg. Dávám mu slovo.
Posl. dr Koberg (německy): Dámy a
pánové! Při čtrnáctiminutové
řečnické lhůtě není
samozřejmě možné zaujmouti důkladně
stanovisko ani k jedné kapitole státního
rozpočtu. Nad to je známo, že ani nejlepší
řeč nemůže dosíci nejmenší
změny tohoto státního rozpočtu. Proto
chci se omeziti na to, abych řekl několik zásadností
k finanční a správní reformě
se stanoviska samosprávy. Neboť tento předmět
stojí nyní v popředí zájmu,
ježto volby do nových zastupitelských sborů
mají býti vypsány na 2. prosinec, ačkoliv
jsme se nejen my, nýbrž i pan ministr financí
Engliš přiklonili k mínění,
že by bylo lépe nejprve vytvořiti správné
finanční základy pro tyto novotvary a teprve
potom přikročiti k reformě správy.
Zdá se však, že koalice chce míti pro
sebe slávu, že se dopustí rozhodně ještě
v jubilejním roce největší politické
hlouposti, jednak dovršujíc dílo zničení
samosprávy, jednak však kopajíc si sama hrob.
(Posl. dr Schollich [německy]: Mluví krásné
řeči a doufají, že tím obyvatelstvo
opět napálí!) Slyšeli jsme to také
s české strany, jako dříve se strany
německé. (Posl. dr Schollich [německy]:
Svaz zemědělců, křesťanští
sociálové stávají se najednou velmi
energickými!) Samé přípravy k
volbám a částečně, jako u kol.
Myslivce, i přípravy k státnímu
jubileu. Musíme také se svého stanoviska
vzpomenouti oněch deseti let, jež jsme jako zástupci
samosprávných těles viděli na nás
se řítiti. V těchto deseti letech se zrušovala
samospráva část po části, a
brzy tomu bude skutečně plných 10 let, co
vyšla t. zv. novela k zákonu o obecním zřízení
ze dne 7. února 1919, která znamenala první
zásah do místní samosprávy. Tehdy
byla ponejprv provedena zásada jmenování
do těchto správních těles tím,
že byly vytvořeny obecní finanční
komise, jež se měly z poloviny skládati ze
jmenovaných zástupců. Tehdy byl také
v §u 20 této novely sestaven výslovně
program pro správní reformu, k jejímuž
provedení právě dochází. Bylo
tam totiž řečeno: Širší sbory
samosprávné, po případě státní
správa, převezmou tyto obory posavadní působnosti
obecní: "Věcný náklad na školství
obecné, policii bezpečnostní a polní,
policii zdravotní a mravnostní, stavbu a udržování
silnic, správu chudinskou a ústavy dobročinné."
Byly to důvody politické a národnostní,
jež tenkrát vedly k této větě.
Až dosud bylo pouze zdravotnictví všeobecně
zestátněno a policie tu a tam. Snad bylo by se to
již dále rozšířilo, kdyby byly
bývaly pohotově potřebné finanční
prostředky.
Zatím se pracovalo dále na hospodářském
zbídačení samospráv, zvláště
zákonem ze dne 12. srpna 1921 o přechodné
úpravě obecního hospodářství,
a zák. ze dne 15. června 1927 o nové úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy. Nyní se výsledek
tohoto zákonodárství dostavil. Myslí
se, že samospráva dozrála ke vzetí,
že možno ji nyní úplně odpraviti.
Proto má 2. prosince na místo samosprávy
vstoupiti správa státní, maskovaná
účastí státních občanů.
Teprve potom, až bude provedeno toto dílo správní
reformy, chtějí provésti nevyhnutelnou novelisaci
finančního zákona pro samosprávná
tělesa. Prohlásili jsme, že to jest se stanoviska
řádné správy od kořene zvrácené.
Již v rozpočtovém výboru jsem dokázal,
že je prostě nemožné, vybudovati na základě
starého finančního zákona pro samosprávu
nové útvary a pověřiti je všemi
těmito úlohami, které jim podle zákona
mají příslušeti.
Dnes chci pouze zcela krátce doplniti důkazy, jež
jsem tehdy v rozpočtovém výboru pro to přednesl,
několika jinými příklady ze Slezska.
U nás ve Slezsku sloužila autonomní zemská
správa již ve starém Rakousku za příklad
pro jiné korunní země, stála ve skutečnosti
co do výkonnosti a úspornosti vždy v čele
vší správy a vždy daleko předstihovala
státní správu. (Posl. dr Schollich [německy]:
Proto byla potrestána!) Velmi správně,
tak jako ve státě se dobré vždy trestá
a zlé odměňuje. Máme u nás
ve Slezsku, to vědí všichni automobilisté,
stále ještě nejlepší, ovšem
poměrně nejlepší silnice, daleko lepší
než v Čechách a na Moravě, máme
příkladné regulace řek, úpravy
bystřin, vůbec pořádek v každém
směru, pokud má na to vliv dnešní zemská
správní komise ve Slezsku. Dokonce jsme vyřídili
rozpočty pro okresy a obce ve Slezsku již před
měsíci přes ohromné potíže
se zákonem o obecních financích, což
se rozhodně nedá nijak tvrditi o Čechách
a Moravě. Máme síť okresních
silnic asi 1700 km. Pro tuto silniční síť
máme celkem 2 inženýry v zemském stavebním
úřadě a jednoho geometra, kteří
nejsou pověřeni pouze udržováním
silnic, nýbrž mají za úkol prováděti
též veliké práce s projektováním
nových silnic a stavební dozor. Letos bylo to na
př. 100 km, jež byly ve stavbě nebo projektovány.
Naproti tomu potřebuje proto to uvádím -
zemská správa politická ve Slezsku na udržování
pouze 453 km státních silnic ve Slezsku 6 inženýrů,
tedy skorem trojnásobek toho, čeho je potřebí
skorem pro 1700 km, jež má na starosti země.
Zcela podobně má se to s regulacemi řek:
Ve dvou letech jsme na Bělé prostavěli a
vydali 4.8 mil. Kč, práce zde řídil
jediný inženýr zemského stavebního
úřadu, který byl nad to zároveň
ještě zaměstnán prováděním
četných projektů pro východní
Slezsko na Olši a jinde. A hle, nyní provádí
stát regulaci Ostravice; při tom v jednom roce prostaví
pouze 1.2 mil. Kč, potřebuje však tam dole
stále 2 inženýrů a jednoho technika.
Kde zůstávají tedy úspory, které
mají prý vzejíti z reformy správy?
Dojde-li k roztržení slezského zemského
stavebního úřadu, nebudou okresním
správám politickým přidělení
inženýři samozřejmě moci jako
dnes prováděti projekty pro obce a okresy, budou
spíše přetíženi komisemi a jinými
malichernostmi do té míry, že nebudou míti
na jinou práci prostě času. Nyní dává
zemský stavební úřad ve Slezsku bezplatně
naše inženýry k disposici obcím a okresům
pro veškeré projekty a vypracování,
takže obcím nevznikají nijaké výlohy,
napříště však budou vznikati nové
výdaje za projektování silnic, za drenáž,
regulace, vodovody, stavby škol atd., ač obce mají
sotva více, než co nutně potřebují
k životu. To jsou vymoženosti státní správy,
jak již dnes nám zřejmě bijí
do očí. (Předsednictví převzal
místopředseda Slavíček.)
Jak to teď dopadá s finančními základy
pro nové okresy? Provedl jsem několik výpočtů,
které bych rád přednesl, poněvadž
zřejmě ukazují, jak jest nesmyslným
vytvořiti u zeleného stolu zákon o správní
reformě, aniž bylo jasno, jak se vlastně utvoří
finanční základna pro tyto nové útvary.
Již ve výboru jsem poukazoval na okres krnovský,
který se skládá ze tří silničních
okresů. Okresy albrechtický a osoblažský
mají pouze malou silniční síť,
potřebují na dluhy pouze po 20.000 Kč, dohromady
na úmor a zúročení uzavřených
půjček 40.000 Kč. Okres krnovský za
to stavěl více, potřebuje k tomu účelu
440.000 Kč, dohromady tudíž všecky tři
okresy 480.000 Kč. Tyto tři okresy mají celkem
55 zaměstnanců, cestářů, metařů
atd., kteří stojí dohromady půl milionu
Kč. Úhrnem činí tedy náklad
na personál, úmor a zúročení
dluhů 1 milion Kč. Daňová základna
nového politického okresu krnovského nečiní
ani milion korun. Okres smí vybírati 110% přirážek,
musí tedy s tím počítati, že
pro veškeré ostatní vydání, na
udržování 300 km okresních silnic bude
míti k disposici celkem 100.000 Kč, půjde-li
to dobře a zůstanou-li daňové příjmy
takové, jaké dnes jsou. Tím je samozřejmě
každé další hospodaření
v okrese znemožněno a vyloučeno.
Podobně se to má i s jinými slezskými
okresy, jež jsem propočítal. Bruntál
potřebuje na dluhy a personál dohromady 686.000
Kč, naproti tomu má příjmů
nejvýše 628.000 Kč, tedy 58.000 Kč schodku,
z čehož mají býti udržovány
okresní silnice v délce 239 km, nehledě vůbec
k tomu, že okres obdržel též celé
množství nových úloh na poli kulturním,
hospodářském a sociálním. Frývaldov
má potřebu 837.000 Kč a příjmy
838.000 Kč, tudíž je 1000 Kč k disposici
na udržování 170 km okresních silnic.
Frýdek má schodek 70.000 Kč při 116
km okresních silnic. Opava-venkov potřebuje 1,165.000
Kč, může očekávati příjem
nejvýše 1,143.000 Kč, tudíž schodek
22.000 Kč, a má udržovati okresní silniční
síť 448 km. Bílovec má 1,166.000 Kč
potřebu a příjmů nejvýše
735.000 Kč, tudíž schodek roční
431.000 Kč, který jest úplně nekrytý
a nemůže býti vůbec uhrazen, a při
tom má udržovati 246 km okresních silnic. Tudíž
je při této konstrukci finančních
poměrů naprosto vyloučeno, aby okresy, jak
mají býti teď vytvořeny, mohly byť
i jen dva nebo tři měsíce hospodařiti
nebo existovati. Musí v docela krátké době
zastaviti každou činnost a tak při této
správní reformě dojde k hrozné pohromě,
nebudou-li dříve utvořeny finanční
základy pro provádění řádného
zákona o správní reformě.
Můžeme rozhodně žádati, aby nejprve
byla věc přece uvážena a ne jako u zákona
o obecních financích něco teoreticky velmi
krásně vypracováno, což se pak v praxi
nemůže naprosto osvědčiti. I zde musí
nastati katastrofa, jako se to stalo na Poříčí
při shroucení té příliš
překotně zbudované železobetonové
stavby. I při zákonech překotně prováděných
musí nastati katastrofa, zvláště vztahují-li
se tyto zákony na správu, která zasahuje
do veškerého života obyvatelstva. Proto nutno
si dobře rozvážiti, jestliže se ve správě
zamýšlejí změny, dříve
než se změna provede, neboť účinky
špatných zákonů musejí býti
zhoubné. Předpověděli jsme to pro
zákon o financích samosprávných sborů.
Na vše to, co jsme před rokem zde ve sněmovně
a ve výboru předpověděli, nyní
dochází. Řekli jsme, že to nebude trvati
10 až 15 let, že již v jednom roce se samosprávné
sbory zhroutí a že se ukáže, že se
tento teoretický zákon nedá provésti.
Avšak páni teoretikové se nedali přesvědčiti
a páni vládní přívěskové
to poslušně po nich papouškovali, nedali víry
našim slovům. Dnes musí i pan Engliš
vyhlásiti bankrot zákona, musí říci,
že to tak dále nejde, že zákon musí
býti novelisován.
A jako se tento zákon nyní ukázal neudržitelným,
tak prorokujeme i neudržitelnost správní reformy,
neboť oba zákony spolu úzce souvisí
a změna jednoho zákona podmiňuje i změnu
zákona druhého. Pan dr Engliš nyní
jednak ohlásil, že se stala nutnou změna zákona,
jednak prohlašuje, že svolá k tomu anketu odborníků
a zástupců samosprávy. I toho jsme před
rokem marně žádali, nyní se tak musí
státi. I pan Engliš, jak se zdá, se
k tomu přiklonil; v každém případě
viděl, že není účelné
spoléhati se pouze na byrokracii a její rady. Bylo
by lépe, kdyby se bylo vyčkalo této ankety
a pak se teprve začalo se správní reformou.
Neboť pak by si byli uspořili sobě samým
ostudu a obyvatelstvu škodu, která musí při
provádění tohoto zákona neodvolatelně
povstati. Musila by býti dosazena nestranná odborná
komise zaměstnávající se přezkoušením,
jaké účinky bude míti správní
reforma, a pak teprve by se mohlo přikročiti k tomu,
aby se provedla skutečně přiléhavá
změna norem nyní platných. Jinak přijde
na svět života neschopné dítě,
které je právě tak absolutně neschopné
jako finanční zákon, (Výkřiky
posl. dr Schollicha.) aby do nynějších
poměrů ve správě přivedl pořádek.
Všeobecně je známo, že tento zákon
o správě odporuje vůli většiny
obyvatelstva. To se zdůraznilo ve všech projevech
samosprávných svazů a všech možných
sborů. Odpovídá to pouze přání
vysoké byrokracie, která vidí uskutečněno,
co si sama vysnila a več snad ani v nejsmělejších
snech nedoufala. Kdyby se nyní jednou vyřadil vliv
osob na tomto zákoně přímo nebo nepřímo
zájem majících, kdyby se na svolané
anketě řeklo, že tito lidé nemají
do věci co mluviti, pak by bylo možno vytvořiti
reformu, která by měla vyhlídku na trvalý
úspěch. Ale tak je samozřejmé, že
tito lidé, kteří obklopili koaliční
náčelníky hustou sítí, z níž
toto panstvo nemůže uniknouti, že tato byrokracie
uvede nyní v pohyb veškeré páky, aby
učinila zákon, tak jak jest, skutkem, bez ohledu
na všechny varovné hlasy a na všechny znalecké,
teoretické a praktické posudky, jež se proti
tomu staví. Později bude naprosto nemožno z
této sítě uniknouti, až tato vysoká
byrokracie úplně strhne na sebe moc i v zemích
a okresích. (Posl. dr Uhlíř: Pane předsedo,
sežeňte někoho z vládních stran,
podívejte se, vždyť zde nikdo z nich není!)
To nechce panstvo slyšet, vládní lavice
jsou samozřejmě prázdné, poněvadž,
jak se zdá, nevědí páni, co odpověděti,
přijde-li se s čistě věcnými
a odbornými důvody, pak mají zacpané
uši a není je prostě viděti. Já
bych si velmi přál, aby na věcnou řeč
dali věcnou odpověď, avšak to oni nedělají,
naopak, oni tvrdí, že házíme frázemi.
Ještě nikdy jsme prý nedokázali, jak
praví pan kol. Luschka, že zákon musí
míti vpravdě škodlivé účinky.
Vždyť on sám přináleží
do kasty úřednické a není divu, nemá-li
smyslu a porozumění pro naše požadavky
a přání, abychom zachovali samosprávu.
Avšak i parlament jako takový má na tom zájem,
aby nebyl úplně vydán na pospas byrokracii,
neboť jinak bude hráti úlohu Kašpárka:
musí se tak pohybovati, jak za kulisami loutkář
popotahuje šňůrkou figurek. Ještě
by byl čas, kdyby na druhé straně byla dobrá
vůle provésti přiměřené
změny. Věcně se nedá odůvodniti,
že tento zákon musí vstoupiti v platnost tak,
jak jest, právě 1. prosince. Při nejmenším
bylo by předpokladem přesné vymezení
působnosti obce, okresu země a státu, které
teď nebylo v tomto zákoně nikde provedeno.
Pan ministr Engliš správně řekl,
že nejprve by musily být jednou vytčeny úlohy
každého jednotlivého územního
tělesa, pak by se musilo na základě toho
zjistiti, kolik z toho výdajů vzroste, a podle toho
by se musily říditi příjmy obcí,
okresů, zemí a konečně státu,
tedy dělení daní mezi tyto sbory. Chce nyní
přikročiti ke konečné soustavě
financí samosprávy, nemůže to však
udělati, dokud nebude provedeno toto vymezení kompetence.
V §u 75 zákona o správě se praví
pouze všeobecně: "Do působnosti okresních
zastupitelstev náležejí všeliké
záležitosti vnitřní, jež se dotýkají
společného prospěchu okresu a jeho obyvatelů,
nebo jež přesahují zájem jednotlivých
obcí nebo jejich silami nemohou býti obstarány,
pokud záležitostí těch nepojalo zemské
zastupitelstvo do své činnosti." To je definicí
toho, co bylo novým okresům přiřčeno
jako okruh působnosti, něco, z čehož
žádný člověk nezmoudří.
Jestliže nyní porovnáme § 30, kde je řeč
o zemích, praví se: "Zemské zastupitelstvo
jest povoláno pečovati o správní a
hospodářské záležitosti země
a jejího obyvatelstva." Tečka, konec, posypátko!
Pak přichází pouze demonstrativní
výpočet některých odvětví
hospodářské a správní činnosti,
avšak nikde přesné vymezení kompetence.
Následek musí býti samozřejmě
množství kompetenčních sporů.
Jak známo, nemáme dosud zákona o správním
soudnictví v nižších instancích,
ačkoliv jest již úplně jasno, že
zatížení nejvyššího správního
soudu je stále větší a že nebude
možno projednati ještě k tomu přicházející
případy, jež se z těchto kompetenčních
sporů vyvinou. Ale to je dnešní koalici lhostejné.
I sjednocení zákonů a nařízení
moravských a slezských zdá se podle slov
pana kol. Luschky z 28. června zcela zbytečné.
Míní, že přes obtíže, jež
musejí vzniknouti při dvojím právu
v jednom a témže okresu aspoň pro okresní
zastupitelstva, věc přec jen půjde a musí
jíti. Nyní přichází k tomu
finanční zákon s obtížemi, jež
z něho vznikají. Jest přesně známo,
že jednotlivým okresům se bude nedostávati
prostředků k jejich živobytí, že
se nebudou moci starati o hospodářské, humánní,
sociální, kulturní a dopravní úlohy,
poněvadž prostě nemají peněz.
To je jisté, to musil připustiti také pan
ministr financí dr Engliš. Teď dalo by
se mysliti: "Primum vivere, deinde reformare, nejdříve
vytvořiti předpoklady pro existenci těchto
nových útvarů, pak teprve zlepšovati
jejich organisaci. To by byla přirozená a správná
cesta. Většině jest to přirozeně
lhostejné, nyní však musí též
nésti odpovědnost za nenapravitelný zmatek,
který z tohoto zákona vzejde, avšak i odpovědnost
za nafukování kasty úřednické
a byrokracie na moc v tomto státě jedině
směrodatnou. Vždyť je známo, že se
v kalné vodě nejlehčeji loví a že
vysocí úředníci v tomto státě
použijí tohoto zmatku, aby svou všemohoucnost
zakotvili v pevné půdě, aby nebylo možno
je vyhoditi. Pak již nepomůže, bude-li panstvo
s čarodějovým učněm volati:
"Duchů, jež jsem volal, se teď nezbavím!"...
Jest samozřejmé, že jednou pocítí
na vlastních zádech tento bič, který
si sami na sebe upletli. Lepší než tato politika
vzdorů, lepší než tento diktát,
který se provádí proti vůli většiny
obyvatelstva, vstoupí-li správní reforma
dne 1. prosince v platnost, bylo by o věci ještě
vyjednávati, bylo by uvažovati o všech "pro"
a "proti" a konečně také přivésti
k platnosti k omrzení obehrané rčení
Masarykovo "Demokracie toť diskuse". Avšak
zbabělost a lenost, jak se zdá, vládnou na
straně koaličních pánů, když
se ženou s otevřenýma očima do své
zkázy a vhánějí obyvatelstvo tohoto
státu prostě do tohoto strašlivého postavení,
když se obávají novelisace správní
reformy, ještě než spatřila světlo
světa a může vstoupiti v platnost. Zvláště
německé strany nesou ohromnou odpovědnost
a nezbaví se nikdy kletby, již na sebe uvalují.
Pan dr Luschka prohlásil 28. června ve své
velké státnické řeči mezi jiným:
"Neměl jsem s kolegy své strany vůbec
nijakých pochybností, že se všeobecně
národního německého stanoviska vytváříme
organisací politické správy nějakou
prejudici jakéhokoliv druhu." Ano, pravil dokonce,
že tento zákon národní myšlenku
posiluje a nikoliv oslabuje. Mohl se však toliko, když
byl výkřiky dotazován, čím
jeho názor je odůvodněn, odvolati na sliby,
jež prý byly pánům dány za účelem
umožnění národní autonomie na
poli školství. Známe již dostatečně
cenu takových neurčitých slibů, dovedeme
však také na druhé straně správně
odhadnouti účinky zákona a to jsme dostatečně
prokázali při projednávání
finančního zákona. Nyní jest zcela
jasné, že se finanční zákon pro
samosprávu, jak jsme předpověděli,
nehodí a že musí dojíti k oněm
změnám, jež jsme již před rokem
navrhovali. Proto máme na to zvláštní
právo, abychom varovali před důvěřivostí
na nepravém místě, na př. stran slibů
školské autonomie atd. atd.
Pan dr Luschka projevil názor, že s byrokratismem
to není tak zlé, jak doslovně řekl.
Činil nám výtky, že jen malujeme čerta
na zeď. Veliký vliv úřadu v nové
správě jest prý dostatečně
paralysován účastí obyvatelstva ve
výborech, jak se vyjádřil, ačkoliv
přece těžiště nespočívá
ve sboru, nýbrž v úřadech, jak každý
dobře ví, kdo umí čísti v zákoně.
Úřady jsou vybaveny takovou silou moci, že
vedle toho mohou poradci býti jen bezvýznamnými.
V tom nás neošálí Luschko v a
dialektika, ani útěcha, že moc byrokracie je
vůbec jen podmíněna nemožností
nebo nedostatkem vůle jiných, kteří
vedou agendu správy. Je zcela správné: moc
byrokracie je podmíněna v zákoně tkvící
nemožností pro jiné, aby vedli agendy správy;
i při nejlepší vůli nemohou zvolení
zástupci správu vésti, vzíti otěže
do ruky, poněvadž jim právě zákon
v tom překáží. Pan dr Luschka je
sám mladým politickým úředníkem,
jak jej jednou neopatrně pojmenoval jeho nejvyšší
představený Černý, když
mu předváděl jednu slezskou deputaci. Proto
není se čemu diviti, zaujímá-li, jak
jsem již řekl, jiné stanovisko než my
k zákonům posilujícím moc úřednictva.
Zamlčel úmyslně, že zástupci
obyvatelstva, i při největší energii
a při největší znalosti věci
nemohou správní aparát vzíti do svých
rukou, ani při nejlepší vůli, poněvadž
jsou odsouzeni k nečinnosti právě zákonem.
Pouze vrchnost z vůle boží má podle
nového zákona co mluviti, misera plebs musí
býti ráda, že nedostane na ústa zámek,
musí býti ráda, že smí vůbec
ještě otevříti ústa.
Pan dr Luschka pracuje ministrovi vnitra Černému
do rukou, když se takto vyjadřuje. Nabádá
také stále obyvatelstvo na venkově, aby vyčkalo
účinků zákona, o němž
přec významně spolupracoval. Jako politický
úředník si třebas tímto způsobem
získal veliké zásluhy, jako zástupce
německého lidu nechť si drží před
očima německé přísloví:
"Přechovávač je horší zloděje."
Ne dosti na tom, že jako vůdce strany a člen
parlamentní osmy nemá tolik odvahy, aby tam řekl:
"Buď rozumnou, pronikavou změnu správní
reformy anebo ani hlasu pro státní rozpočet!",
ještě zatajuje a zakrývá těžké
nebezpečí, které z tohoto zákona vyplývá
pro veškeré obyvatelstvo; zamezuje tím vzplanutí
odporu proti zamýšlenému postátnění
veškeré samosprávy, aspoň ve vlastní
straně. Jako Slezan tvrdil odvážně -
že prý Slezsko již vůbec neexistuje od
roku 1920, ačkoliv přece každé dítě
ví, že Slezsko fakticky ještě existuje.
Teprve částečným znovuzřízením
pojmu země - myslí tím orlici a znak, které
zachránil - jest prý dána možnost vzestupu
a možnost rozmachu, aby byla znovuzřízena samostatnost
správního území Slezska. Nepochybuji
o tom, že dr Luschka chtěl pro Slezsko samostatnost,
pochybuji však o tom, že skutečně učinil
všecko, co se dalo dělati, aby Slezsko zachránil.
Nešel až do posledního důsledku, naopak,
přijal to jako nezměnitelné řízení
osudu, ze tato jeho rodná země má zmizeti.
V rozpočtu pro rok 1929, který projednáváme,
nepřichází Slezsko vůbec více
samo pro sebe, ani oddělené hospodaření:
příjmy a vydání obou zemí Moravy
a Slezska jsou pomíchány a setřeny. Jak zde
má býti dána nová možnost rozmachu,
o níž pan dr Luschka mluvil v tehdejší
řeči?