Pan ministr financí dr Engliš vyjádřil
se na jeden můj dotaz v rozpočtovém výboru
stran zemského finančního ředitelství
v Opavě, že zemské finanční ředitelství
musí z Opavy zmizeti jako samozřejmý důsledek
správní reformy. Pan dr Luschka nato chodil
po Opavě a řekl, že toto vysvětlení
ministra financí spočívá na omylu,
že prý bylo v koalici usneseno, že zůstane
nadále. Dr Luschka musí to věděti,
poněvadž nedává ministru financí
za pravdu! My však víme, že do Opavy má
přijíti pouze okresní finanční
ředitelství. Dr Luschka také, aby
obyvatelstvo ukolébal, vždy vyprávěl
o tom, že Slezsko a Opava mají v náhradu za
zrušené zemské úřady obdržeti
ředitelství lesů a ředitelství
státních drah, že má býti zřízeno
biskupství atd. Samá zbožná přání
bez jakéhokoli věcného podkladu. Ani odškodnění,
jež ministr financí v rozpočtovém výboru
sliboval, totiž okresní finanční ředitelství,
není plnomocnou náhradou za to, co se Slezsku béře.
Okresní finanční ředitelství
není totiž žádnou druhou instancí.
Na můj dotaz, co se stane s celním ředitelstvím,
nedostal jsem vůbec odpovědi. Již je zrušeno,
již je v Brně, ačkoliv ve Slezsku je 34 pohraničních
celních úřadů, kdežto na Moravě
pouze 17. Ano, vypukla centralisační zuřivost,
avšak tato zuřivost nepřinesla ještě
nikdy dobrého ovoce a tak tomu bude i v tomto případě.
To platí i o zamýšleném sloučení
zemských bank. My máme ve Slezsku domácí
zemský úvěrní ústav, který
má nyní býti zrušen. Slíbilo
se nám, že tam přijde filiálka hlavního
ústavu, obáváme se však, že tam
přijde pouze expositura, která má býti
pouze platebnou a manipulačním úřadem.
Tím nám není poslouženo. Také
si musíme stěžovati do toho, že nám
Slezanům nebyl ani dán na vědomí návrh
nového zákona, ačkoliv se praví v
důvodové zprávě, že má
býti doručen všem směrodatným
místům. Ani zemská správní
komise, ani ústav pro úvěr pozemkový
nedostaly tohoto návrhu. (Posl. dr Schollich [německy]:
Vy přec nejste směrodatní!) Jak se zdá,
není Slezsko směrodatné, vůbec se
nepočítá s tím, že je nějaké
Slezsko. Na druhé straně se obyvatelstvu sype písek
do očí, ujišťuje se, že nová
zemědělská rada vezme ohled na slezská
přání, nezachovávají se však
ani nejprimitivnější práva úřednictva
obou společností, jež nyní vedou agendu
zemědělské rady, v návrhu zákona
o moravskoslezské zemědělské radě
nebéře se ohled ani na nejskromnější,
nejmenší požadavky slezského zemědělství,
neboť není ani zaručena samostatná odbočka
pro Opavu a Slezsko, a ani se neuhrazují schodky obou společností.
V návrhu není obsaženo nic, co nás může
uspokojiti. Postupuje-li se již nyní tak bezohledně,
co může očekávati Slezsko teprve v budoucnosti?
Podle §u 9, odst. 4 správní reformy může
vláda v každé době vše, co do Opavy
dá nebo tam ponechá, opět vzíti. Totéž
platí o vlastním statutu pro město Opavu.
Jest to tedy žvástem, jestliže pan dr Luschka
a jeho přívrženci stále prohlašují,
že Opava prý neutrpí škody, že prý
je to zbytečné rozčilování,
pouhý náš volební manévr, jestliže
stále poukazujeme na tyto škody. Pan dr Luschka
si přeje, aby se jednou spravedlivě posuzovaly
jeho zásluhy o Slezsko. To jest i mým přáním.
Jsem úplně přesvědčen, že
tento úsudek bude zničující. Jen jediné
jest mu možno přičísti za polehčující
okolnost: Jeho do očí bijící nezaviněné
jednostranné pojetí těchto problémů,
poněvadž nemůže vyskočiti ze své
politické úřednické kůže.
Jemu jest úřednické panství od prvopočátku
ideálem. Autonomie je pro něj heslem, duch samosprávy
ho neosvítil. Odvolával se na pruskou zemskou radu,
na což jsem již před časem ve výboru
odpověděl panu odb. přednostovi Bobkovi:
1. Německo jest skutečným státem národním,
což se o tomto státě dojista nedá říci.
2. Zemskou radu má jmenovati státní ministerstvo
po vyslechnutí krajského výboru, což
u nás není. 3. Krajský výbor a krajský
sněm skládají se pouze ze zvolených
zástupců, nikoli ze jmenovaných. 4. Krajský
výbor spravuje jmění sám, jmenuje
zaměstnance a dozírá na ně. Konečně
jsem již tehdy pravil, že zemské rady pro svoje
dvojité postavení jsou nejvíce potíranou
institucí a že při příští
správní reformě v Prusku dojista padnou,
aspoň v té formě, jak dnes existují.
Poukazovati na zemskou radu v Prusku nebylo tedy šťastné.
Rád bych upozornil pana dr Luschku, když se
již dovolává Pruska, na výrok svob.
pána ze Steinů: "Není slušné,
aby některý okres, některé město
bylo závislé na najatém písaři,
který ani neví, kde ony leží."
Tak daleko to dojde, bude-li u nás provedena tato správní
reforma. Nikoli byrokratická vševláda, nýbrž
svobodná samospráva, nikoli centralistická
rovnovýroba, nýbrž místní rozvoj
z vlastní síly může povznésti
všeobecné blaho. Těmito vodítky měla
by se říditi každá správní
reforma: Stojíc na pevné půdě jako
železobetonová stavba, avšak nikoli s nedbale
míšeným a překotně dohromady
slepeným materiálem, neboť jinak by se musila
zřítiti jako nešťastná stavba na
Poříčí. Jednou dojde i na poli správy
k strašlivému zhroucení, bude-li tento zákon
proveden tak, jak jej dnes máme před sebou. Bohužel
bývají při takových katastrofách
pohřbeni nevinní a proto chceme nyní zapřísáhnouti
ještě jednou vládní strany, naposledy,
aby daly tuto novou správní budovu před použitím
důkladně přezkoušeti nepodplatitelnými
znalci co do její trvanlivosti a upotřebitelnosti.
Proveďte na ní veškeré změny, které
odborníci označí jako nezbytné, a
dejte především zajistiti základy ministrem
financí. Německé vládní strany
by si, to víme a říkáme otevřeně,
získaly skutečné zásluhy, kdyby s
tím mohly proraziti. Za to by se jim odpustilo mnoho z
jejich hříchů, které nyní na
sebe uvalily. Příležitost pro ně jest
ještě jednou zde, jest příznivá
a jest v zájmu vládních stran samých,
aby po ní sáhly. Sice přijdou jiní
a provedou přestavbu způsobem, který nebude
dojista po chuti dnešním vládcům. Česká
města a okresy uspořádaly, jak známo,
před krátkým časem projev, v němž
co nejdůrazněji varovaly před překotným
provedením tohoto zákona, a vznesly k tomu svoje
požadavky. Zemské výbory Čech, Moravy
a Slezska navštíví zde v pátek předsedu
vlády a parlament a odevzdají pamětní
spis, v němž má býti ještě
jednou jasně prokázáno, jaké musí
míti tato správní reforma účinky,
v němž vznáší se ještě
jednou varovný hlas a žádá se o odročení
správní reformy. Konečně se i pan
ministr financí dr Engliš vyjádřil
v tom smyslu, že měla býti současně
provedena reforma financí i správy a že nebude
a nemůže na žádný způsob
býti provedena reforma správní před
reformou financí. Všecka varování však
dosud zůstala bez výsledku. Bylo by neodpustitelné,
kdyby i nadále vládní strany neposlouchaly
všech těchto závažných hlasů.
Nechť pak nesou za příští věci
odpovědnost. Pak nechť jsou i volby pro ony, kdož
se tak lehkomyslně obtížili vinou, trestním
soudem. Vrahům samosprávy patří politická
smrt. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany
národní.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Gáti. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Gáti: Pánové a dámy!
Jako každý stát kapitalistický, tak
i republika Československá prošla po dobu uplynulých
10 let těmi třemi periodami, které soudr.
Bucharin na šestém kongresu III. Internacionály
tak pádně označil. V době akutní
revoluční krise byla kapitalistická produkce
ve stadiu rozkladu a byly tu tedy veškeré možnosti
revoluce sociální. Česká buržoasie
stála před řešením těžkých
problémů, které záležely v tom,
jakým způsobem bylo by možno odvésti
pracující třídu s cesty hrozící
sociální revolucí, zatopiti ji v bahno národního
osvobození a tím použíti ji ke konsolidaci
kapitalismu, aby tak monopolní organisace kapitálu
mohly býti krok od kroku vybudovány a použitím
forem měšťácké demokracie vzbuditi
zdání, že pracující lid béře
účast na vládě. V tomto snažení
dostalo se české buržoasii rozhodné
pomoci ve stranách sociálně-patriotických,
jichž pomocí zbudovala všenárodní
koalici.
"Vybudovati stát" znamenalo buržoasní
stát měšťácký - "národní
stát", znamenalo monopol české buržoasie
vůči národním menšinám
a "všenárodní koalice" znamenala
odvedení proletariátu s cesty třídního
boje, znamenala jediný způsob, pomocí něhož
dělnická třída posadila zase v sedlo
a osvěžila novou silou kapitalism, jenž byl již
v rozkladu.
Podstata všenárodní koalice záležela
v tom, že revoluční nálada pracujících
vrstev byla svedena do řečiště měšťácké
nacionální revoluce, tím odvráceno
nebezpečí hrozící buržoasii a
takto transformované politické síly proletariátu
použito českou buržoasií v konkurenčním
hospodářském boji s buržoasií
jinonárodní a k upevňování
třídního mocenského aparátu
české buržoasie.
K tomu, aby buržoasie mohla výrobní schopnost
kapitalismu rekonstruovati, musila se zmocniti aparátu
moci a vybudovati své mocenské organisace. A proto
se postarala, aby mohla zapustiti kořen především
v resortech vnitra, zemědělství, obchodu
a financí. Ministerstva tato národně demokratická
strana kapitálu finančního a velkoprůmyslového,
jakož i agrární strana buržoasie statkářské
již od prvopočátku monopolisovaly. Resorty
vojenství, zahraničí, veřejných
prací, pošt a železnic, jakož i sociální
péče ponechala lišácká buržoasie
cílevědomě pro krátkou dobu v rukou
stran soc. patriotických, aby totiž iluse nevyprchaly,
a aby mohla zachovati taktické hledisko vůči
masám dělnickým a maloobčanským.
Buržoasie byla si vědoma, že Benešem
a Masarykem bude rekonstrukce kapitalismu za daných
okolností nejlépe zajištěna, že
Klofáč organisuje militarismus co nejhorlivěji
a vede neuvědomělé masy do boje proti proletářské
revoluci v Maďarsku. Buržoasie věděla,
že železničáře, pošťáky
a invalidy lze v době akutní revoluční
krise ovládati nejlépe socialistickými ministry.
Usnesení národní koalice byla jednohlasná
a politika ústupků trvala stále. Za každé
zpropitné, hozené vrstvám pracujícím,
mohla buržoasie své posice dále kupředu
vysunouti a výrobní řád kapitalistický
konsolidovati. Stabilisace a rekonstrukce kapitalismu mohla se
státi toliko na úkor dělnické třídy
korumpováním dělnické aristokracie.
Buržoasie převzala velmi brzy nato také aparát
vojenský, zbudovala si pozemkový úřad
a na poli finančním a obchodním budovali
Rašín a Bečka podle návodů
finančního kapitálu monopolní organisaci
ve státním aparátu.
Pozvolným odpadáváním periodické
vlny revoluční a zatěžováním
třídy dělnické pozvolně rostla
nespokojenost dělnické třídy, vytvořilo
se křídlo levé ve straně soc. demokratické
a s tím souběžně srůstali socialisti-vůdci
s buržoasií. Na t. zv. prosincový puč,
jenž vybuchl silou revoluční, docela přirozeně
následovalo vydání zákona na ochranu
republiky a pronásledování revolučního
hnutí.
V periodě druhé vzrůstá snižování
mezd pomocí sociálních patriotů do
rozměrů obrovských, objeví se Černý
v čele vlády úřednické,
soudní mocenské organisace kapitalismu zmocní
se klerikálové, Švehla postupně
mocněji vybuduje stát buržoasie, a než
dochází k periodě třetí, kterou
lze datovati od voleb r. 1925, zostří se třídní
protivy, masy odevzdají hlasy jednoho milionu straně
komunistické a tím dají na vědomí
stranám soc. patriotickým, že koaliční
politika je neuspokojuje. Kapitalismus, jenž zatím
již zmohutněl, utvořil česko-německo-slovensko-měšťáckou
koalici a sociálních patriotů více
nepotřebuje. Mouřením vykonal již svoji
povinnost a může jíti. Měšťácká
státní moc v době odhlasování
agrárních cel a kongruy vybudovala státní
aparát buržoasní, racionalisovala produkci,
zvětšila vzrůst kapitálu monopolního
organisováním trustů a kartelů a tyto
srostly pak s organisací aparátu státu měšťáckého.
Buržoasie postavena byla před novou situaci: Počítati
musila s rostoucími protivami, s přiostřujícími
se formami boje třídního a musila se připraviti
k válce proti Sovětské Unii.
Dnes po uplynutí deseti let lze již konstatovati,
že hlavními hledisky vybudování státního
aparátu byly:
Především obrana proti útokům
zahraničním a příprava k válce
imperialistické proti Sovětské Unii. Za tímto
účelem vybudovala buržoasie militarismus, udomácněla
stupňovaný duch německé a rakouské
soldatesky a v obrovské míře stupňovala
zbrojení.
Nade všecka slova lépe dokazuje to stálý
vzrůst příslušných percentuálních
položek ročních rozpočtů. Náklady
resortu vojenství v porovnáním s ročním
rozpočtem vykazují tato procenta: r. 1924 11.25%,
r. 1925 16.03%, r. 1926 19.02%, r. 1927 19.03%, r. 1928 20%, r.
1929 20.20%. Jsou to toliko data vykázaná, v nichž
nejsou pojaty na roky odhlasované příspěvky
z tajného fondu ve výši několik set
milionů. Pochopitelným důsledkem těchto
horečných příprav bylo zvýšení
pensí generálům a jest jen přirozeno,
že za takovýchto horentních výdajů
může pense přestárlých jednotlivců
činiti denně pouze 1.50 Kč, že sociální
pojištění bylo nutno odbourati a vyšší
sazby příspěvku vymýtiti.
Armáda jest však vybudovaným nutným
aparátem státu, nejen proti nepřátelům
zahraničním, nýbrž i proti nepříteli
vnitřnímu, proti revolučnímu proletariátu.
Buržoasie potřebuje "klidu a živnostenského
míru", aby mohla produkovati. Jest přirozeno,
že armády použíti lze proti nepříteli
vnitřnímu toliko v případu nejkrajnějším,
avšak násilnické aparáty buržoasie,
které tomu účelu slouží, jsou
četnictvo, policie, státní úřady,
tato všemohoucí byrokracie, zastupující
samovládu, vybudované orgány reformy správní
a státu policejního, zákony výjimečné
a, bude-li nutno, také organisace fašistické.
Hleďme na tyto věci jednotlivě.
Četnictvo pohltí r. 1929 282 1/4
mil. Kč. Podle výkazu míst systemisovaných
skládá se celý stav z 12.299 četníků,
což převyšuje daleko předválečný
stav býv. rakousko-uherské monarchie. V čele
důstojnického sboru stojí 7 generálů,
11 plukovníků, 17 podplukovníků, 18
majorů, 79 štábních kapitánů,
179 kapitánů, 261 nadporučíků
atd. Četnictvo je naprosto válečně
vyzbrojeno, kterážto výzbroj doplněna
byla nově přilbicí, a jest naprosto bojovně
formováno. Úkoly jeho jsou z převážné
většiny politické, t. j. směřují
proti třídě proletářské
a k ochraně buržoasie. Od doby, co stát splynul
s buržoasií, je samozřejmě hlavním
úkolem četnictva potírání bojů
námezdních, ochrana stávkokazů a pak
persekuce komunistů. Četnictvo a policie jsou ochrannými
orgány kapitalistické racionalisace a jest také
přirozeno, že orgány tyto požívají
plné sympatie u sociálních patriotů.
Také policie je po zuby ozbrojenou falangou buržoasie.
Její stav podle rozpočtu z roku 1923 činil
počet 6155, kdežto rozpočet z roku 1929 vykazuje
podle systemisace již počet 7610 a pohltí 931/2
mil. Kč. Má ohromnou armádu špiclů
v civilu, její brutalita vůči proletariátu
nezná hranic. Na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině
pracuje metodami fašistickými, "rumunskou metodou"
(Boroňava) a podle zkušeností z Rozdělova
přenáší tyto metody také do Čech.
Jejím hlavním úkolem je zajistiti vykořisťování
dělníků a pronásledování
třídně uvědomělého dělnického
hnutí.
Za ozbrojenými orgány třídního
násilí vybudován byl správní
aparát buržoasie, jenž svým administrativním
absolutismem státu policejního předčí
nejtemnější éru Bachovu. Administrativa
bude pozvolna důležitější nežli
zákonodárství, ježto pracující
třída pociťuje provádění
zákona nejcitlivěji. Dokud stávala monarchie,
využila česká buržoasie orgánů
samosprávy s hlediska národního a hospodářského.
A když tedy r. 1918 nastoupila vládu buržoasie,
již v prvopočátku pokládala za nutné
odbourati právě samosprávu a vybudovati byrokracii,
ježto stát splynul s buržoasií a tedy
aparát státních úřadů
byl jediným vhodným prostředkem k uskutečnění
diktatury buržoasie. Proletářská třída
toliko v zastupitelstvech obecních vykonávala některá
práva autonomní, toto bylo nutno odbourati omezením
oboru působnosti, jmenováními členů,
rozšířením práva dozorčího
a práva veta, systémem rozpušťovacím
a vládně-komisařským, zvýšením
věkové hranice voličů a restrikcí
majetkové správy obcí. Na místo zemské
a okresní samosprávy nastoupily v zemích
historických zemské správní výbory
a okresní správní komise vždy s jistou
většinou buržoasní, na Slovensku působil
toliko župní výbor, přeplněný
členy jmenovanými, kdežto v Zakarpatské
Ukrajině nepůsobil, vyjímaje obecní
zastupitelstva, v administrativě žádný
volený orgán. Se správní reformou
pak zanikl i poslední stín samosprávy, veškerá
moc prostřednictvím zemského presidenta a
okresních hejtmanů dostala se do rukou státních
úřadů, v poslední instanci do rukou
ministra vnitra, kdežto věci finanční
ovládl naprosto finanční a bankovní
kapitál. Správní reforma nabývá
platnosti ve znamení úplného vybudování
centralismu, úřednického absolutismu, národního
útisku, naprostého zašlapání
práva sebeurčovacího, zrušení
samostatného právního postavení Zakarpatské
Ukrajiny, nastolení práva vydávati nařízení
přes moc tohoto zákonodárného sboru,
anulování vůle obyvatelstva jmenovanými
odborníky ve znamení zastřeného "prügelpatentu"
a výstavby státu policejního. Buržoasie,
aby podporovala iluse pracujících mas, že se
účastní vlády ve státě,
dává jim možnost, aby jednou za řadu
let šly s hlasovacím lístkem k volebním
urnám, avšak tímto hlasováním
také končí "účast"
lidu, ježto moc exekutivní zůstává
v rukou buržoasie a jejích úředníků
a tato zdánlivá zastupitelstva jsou zařízena
podle zájmů buržoasie. Tato zastupitelstva
jsou tisícerými nitkami spojena s bankami a bursou.
Avšak i volební právo jest již buržoasii
nepohodlné a tak si dvěma novými volebními
zákony zajistila ještě více výsledek
"svobodného rozhodování lidu".
Nový volební zákon pro volby poslanců
semknul v trusty panující strany buržoasní
a odstrašil strany malé, strany národnostní,
výhrůžkou materielních obětí
a jejich vyloučení ze skrutinia. Udělal volební
geometrii, která panujícím stranám
buržoasie nejen zajišťuje většinu,
nýbrž uděluje jim také hlasy stran malých
a národnostních. Rozdělení okresů
a stanovení volebních čísel nutných
k nabývání mandátů jsou vesměs
výsměchem všeobecného a rovného
práva hlasovacího. Vedle toho odňal vojákům
právo hlasovací a věkovou hranici pro volby
do zastupitelstev zvýšil.
Agrární buržoasie vybudovala si pozemkový
úřad a vyvlastnila si s ministerstvem zemědělství
pozemkovou reformu, státní lesy a statky k účelům
korupce, ke zřízení třídy středních
statkářů, ku prodeji z volné ruky,
k udělování zbytkových statků,
ke zřizování výrobních družstev,
k účelům elektrisace, meliorace, pro lihovary,
čímž se co nejprůhledněji stmelil
stát s agrární buržoasií se zařízením
naprosto monopolním. Ježto pak také kapitál
agrární srůstá s kapitálem
finančním a tento kapitál pak naprosto splynul
se státem, mohla agrární buržoasie hluboce
zazdíti své organisace do aparátu státního,
aby takto mohla korumpovati voliče za účelem
rozšíření své moci. Zákonodárství
nepřetržitě vyrábí zákony
k utvrzení moci agrární buržoasie, jako
jsou: zákon o agrárních clech, právě
nyní předložený návrh o živočišné
produkci, zákon lesní, zákon komasační
atd. Všechny tyto zákony značí splynutí
státu s agrárním velkokapitálem a
vybudování aparátu násilí.
Pracující rolníci, posuďte sami, kde
byla pozemková reforma v zájmu pracujících
zemědělců poctivěji prováděna!
Slibovaná "spravedlivá" daňová
reforma zvrhla se v nejhorší daňové
vydírání pracujících rolníků
a všech pracujících vrstev vůbec. Místo
provedení spravedlivého požadavku revise pozemkové
reformy, zejména revise přídělů
zbytkových statků a revise přídělových
cen, se agrární strana spolu s klerikály
a nár. demokratickými statkáři chystá
ke generálnímu oloupení pracujícího
obyvatelstva při provádění lesní
reformy.
Obce a okresy, zejména horské, ač získání
lesů je životním zájmem pro chudé
jejich obyvatelstvo, mají býti odstrčeny,
aby lesy mohly zůstati bývalé šlechtě
a z části přiděleny zbohatlým
agrárním statkářům, advokátům,
členům různých správních
rad a popanštělým socialistickým vůdcům.
Vypjatá celní politika, jejíž zhoubné
následky pro pracující rolníky se
projevily zejména letošního roku při
nedostatku krmiv, má býti ještě stupňována.
Podvod se zájmy malých a středních
rolníků provedený při obilních
clech, chce strana agrární opakovati opět
při clech na dobytek, místo aby se zasadila o provedení
v zájmu pracujících rolníků
jedině spravedlivé hospodářské
politiky, t. j. zrušení všech cel i na průmyslové
výrobky, jichž cena je udržována na nesmyslné
výši.
Bilance desetileté politiky buržoasie v Československé
republice za vedení agrární strany musí
býti pro pracující obyvatelstvo dokonalým
vyléčením z víry ve sliby buržoasie,
byť tyto dávky byly dávány sebe slavnostnější
formou.
Ještě horší jsou však výsledky
v t. zv. mezinárodní politice. Československé
pracující obyvatelstvo, dík politice buržoasie,
musí zaplatiti zahraničním kapitalistům
desítky miliard Kč za t. zv. "národní
osvobození" a za válečný materiál,
použitý čsl. legionáři na různých
"dohodových" frontách.
Při tom musí v zájmu kapitalistů udržovati
obrovský militaristický aparát, který
zhltne velikou část výtěžku práce
pracujícího obyvatelstva. Buržoasie, zejména
agrární, netají se, že na splnění
slibu o zavedení miličního systému
vůbec nepomýšlí. Netají se už
také ani tím, že vydržování
militaristického aparátu a šílené
zbrojení, jež je prováděno, směřuje
k nové válce, která je horečně
připravována. Válka, jejíž nebezpečí
vzplanutí hrozí každým dnem, má
býti vedena proti prvému státu rolníků
a dělníků, SSSR, jehož příklad
skutečného osvobození rolníků
je stálým nebezpečím pro kapitalistické
vydřiduchy a lenochy celého světa. Proto
musí pracující obyvatelstvo nésti
těžká břemena militarismu a šíleného
zbrojení, aby ve válce neslo na svých bedrech
ještě horší tíhu, než tomu
bylo ve válce poslední.
Pracující zemědělci! V denním
svém životě, v němž podmínky
se vám stále zhoršují, mohli jste se
přesvědčiti, že vaše důvěra
ve vedení agrární strany byla těžce
zklamána. Budete dále podporovati tuto stranu, která
je hlavním sloupem kapitalistického režimu
v Československé republice, jímž vy
a všechno pracující obyvatelstvo je ubíjeno?
Učiňte přítrž tomu, aby za vaší
pomoci mohla býti i v druhém desetiletí prováděna
vražedná kapitalistická politika, jež
i na vás tak těžce doléhá! Proveďte
spojení pracujících rolníků
a dělníků, neboť jedině tak mohou
býti pracující rolníci a dělníci
v druhém desetiletí Československé
republiky osvobozeni!
Klerikalismus byl vždy nejspolehlivější
a nejvěrnější oporou kapitalismu a monopolní
organisace velkého kapitálu také v plné
míře používá a odměňuje
své černé podpůrné vojsko.
Také duchovenstvo vklínilo se do aparátu
státního, položilo ruku na školu, hluboko
zasahuje do rozpočtu státu a zákonem kongruovým
pod titulem platů duchovních na r. 1929 vytahuje
102 1/2 milionů
Kč z nepřímých daní, zaplacených
konsumenty. Politická a hospodářská
váha klerikalismu se vstupem slovenských a německých
klerikálních stran do vlády jen stupňovala.
Nic není příznačnějšího
než to, že v pokrokové republice Masarykově
činí rozpočet kultu r. 1923 54 mil.,
kdežto rozpočet 10letého jubilea zvyšuje
výdaje tyto již na 115 1/2
Kč.
V trustové periodě světového hospodářství,
kdy trusty, kartely, bankovní konsorcia a státní
orgány srůstají, je nejpříznačnější,
Československu zmohutnění velkého
bankovního a průmyslového kapitálu
a jeho splynutí se státní mocí. Česká
buržoasie před válkou nebyla buržoasií
panující a národní revoluce poskytla
možnost českému finančnímu velkokapitálu,
aby mohl zaplaviti celé území republiky,
aby mohl rozšířiti a monopolisovati podniky
finanční i průmyslové. Tato národní
revoluce umožnila zdolání finanční
převahy německé, maďarské a jiné
národnosti, nabýváním nových
trhů na místo starých, koloniálním
zařízením na Slovensku a v Zakarpatské
Ukrajině, vydobytím politické moci a současným
vybudováním státního aparátu
dovedl kapitál ten snížiti břemena výroby,
položiti ruku na státní příjmové
zdroje, využíti berních zákonů
a státních fondů, dovedl přesunouti
berní břímě na bedra pracovníků
a v době stupňování třídních
protiv odbýti použitím státního
aparátu, po př. také použitím
násilí zjevy, které ochromují výrobu.
Finanční kapitál a jeho bezprostřední
činitel - zkartelování celého hospodářského
procesu - vybuduje racionalisaci a stupňuje vykořisťování
třídy dělnické.
Český finanční kapitál provedl
zákon nostrifikační, nacionalisoval, resp.
do svých zájmových sfér inkorporoval
podniky se sídlem v cizině, provedl revise, fuse
a afiliace bank. Tak Živnostenská banka pohltila Böhmische
Eskompt-Bank und Credit Anstalt, vagonku v Kopřivnici,
Brněnskou královopolskou strojírnu, nověji
také elektrické závody v Zakarpatské
Ukrajině atd., ve sféře agrární
našly konexe Agrární banka, Anglobanka, Länderbanka
se základním kapitálem 500 mil. Kč,
do své sféry pojal finanční kapitál
také zájmové sféry živnostenské
a podrobil své nadvládě stavby za vykonávání
nešťastného zákona o stavebním
ruchu. Zestátnil železniční dráhy
Košicko - bohumínskou, Ústecko - teplickou
z důvodů strategických a finančních.
Pro měřítko, do kterého vzrostl monopol
kapitálu finančního, jest příznačno,
že již r. 1925 zakládá bankovní
kapitál 54 akciové společnosti se základním
kapitálem 270 mil. Kč a 98 společností
s ručením obmezeným se základním
kapitálem 20 mil. Kč. Číslice tato
se r. 1927 zdvojnásobila.