Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Resorty financí a obchodu jsou již od prvopočátku kořistí kapitálu bankovního a velkoprůmyslového: Rašín a Bečka jsou exponenty Živnobanky, Novák jest exponentem velkoprůmyslu a berní politika Englišova je také velkokapitálem diktována. Provádí se sanace bank a tímto způsobem stamiliony vybéřou se z kapes poplatníků. Prosadí berní reformu v zájmu velkokapitálu pod titulem snížení daní, berou od státu dary, a jak to poslední lupičský výpad kartelu cukerního dokazuje, kartely vždy najdou si cestu k uloupení státních důchodů a k zatížení konsumentů, ovšem nikoliv proto, že by vláda byla slabá vůči kartelům, nýbrž proto, že vláda jest zajedno s orgány kartelovými a jest výkonným orgánem velkokapitálu. Odbouráním sociálního pojištění dostanou se peněžní fondy, dělníky zaplacené, do rukou finančního kapitálu, do jeho rukou dostane se také silniční fond a veškeré využivatelné státní důchody.

Finanční velkokapitál samozřejmě provádí korupci a vybuduje si politickou moc uvnitř stran buržoasních, včetně stran sociálních patriotů, čeho křiklavým příkladem je rozdělování vývozních povolení. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Dokud tudíž finanční kapitál béře účast v podnicích, fondech a berních důchodech státu, dotud také stát zúčastní se úředně na jednotlivých podnicích, zejména v podnicích pro výrobu válečné výzbroje. V konexi s válečnými přípravami se proces tento stále urychluje. Stát dnes béře účast na československé akciové společnosti pro výbušné látky, kterážto firma jest výtvorem anglicko-francouzsko-českého kapitálu proti Sovětské unii, béře účast na brněnské Zbrojovce, na továrně na dusík v Mariánských Horách atd. S tím souvisí také koupě muniční továrny Roth, akc. společnost v Bratislavě.

Srůstání finančního kapitálu se státem jest ilustrováno také honorováním válečných půjček ve prospěch bank. V zájmu velkokapitálu došlo k odbourání zákona o ochraně nájemníků a ke zvyšování činží, došlo po vynesení zákona o stavebním ruchu. Nelze v krátké řeči všechny tyto symptomy vypočítati, avšak již tolik stačí k objasnění, že trusty a bankovní konsorcia srostly se státem. Třídě pracujících dostane se v době stávek, politických demonstrací a v boji proti drahotě praktického příkladu o pravdivosti these VI. světového kongresu.

Stabilisací a rekonstrukcí kapitalismu se protivy nepřeklenují, nýbrž zostřují. Tak je tomu s přiostřením třídního boje a otázky národnostní v republice.

Zostření třídního boje má v zápětí, že škraboška demokratismu padá, totiž, že jednak zákony o ochraně dělníků se odkopávají, zákony ústavní a práva svobody házejí se prostě mezi haraburdí, a jednak že se vynášejí zákony výjimečné a státním aparátem zavádějí se metody fašistické.

Zákonodárství doby poslední hemží se zákony výjimečnými, zahrocenými proti třídě dělnické. Zákon o cikánech netýká se toliko cikánů, nýbrž podle §u 18 se za potulné cikány pokládají "cikáni... a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí". Na základě tohoto zákona může se státi obětí policejního státu také nezaměstnaný. Výjimečný zákon zmocňuje četníky a policisty, aby k ochraně bezpečnosti svého těla mohli bezohledně použíti svých zbraní proti pracovníkům. Zákon o cestovních pasech ponechává naprostou libovůli úřadům, komu mají odepříti vydání pasu ve vyšším zájmu státní bezpečnosti, čímž je pak jednotlivec v republice v pravém slova smyslu internován. Zákon o policejním dozoru sahá ještě dále a prostě suspenduje osobní svobodu, právo pobytu vnitřního nepřítele, jenž bral účast na dělnickém neb národnostním hnutí, zakáže mu každý pohyb a učím z něho oběť policejní libovůle. Zákon o vnucené práci může proletáře po odpykání trestu na svobodě stíhati ještě vnucenou prací po dobu tří až pěti let. Zákon o polním pychu zavádí tělesné prohlídky a tresty na svobodě v zájmu buržoasie proti chudým vesničanům. Zákon o ochraně trhu práce petrifikuje šikany státně-občanské a za dané praxe státně-občanské může značnou většinu pracovníků - hlavně na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině - kvalifikovati za cizince, které lze kdykoliv vyhostiti a kteří pouze s povolením, pod policejním dozorem a s náhubkem mohou pracovati. Sama právní nejistota, vězící v právu státního občanství, zmatek a rozličnost v zákonech, jakož i správní praxe činí výjimečným zákonem také zákon o státním občanství, jenž je podkladem veškerých práv.

Avšak není zapotřebí ani výjimečných zákonů, vystupuje-li kapitalism proti třídnímu boji revolučnímu. Stačí přání strany agrární a komunisté jsou vylučováni ze státních úřadů a komunističtí železničáři jsou způsobem co nejpodlejším vyhazováni ředitelstvím ze služby. Tak vede přiostření třídních protiv až k metodám fašistickým, ke krvavým mapám, načrtaným v Boroňavě na lidská těla.

Zda je fašism v 10tiletém Československu? Úředně, veřejně, podle psaných zákonů není, v praxi však používá se jeho metod a také fašistické útvary jsou pohotově, takže v případu potřeby lze jich kdykoliv použíti. Velkokapitál, jenž je totožný se státem, vyrábí a uskladňuje válečný materiál pro případ jisté války a právě tak vyrábí fašistické útvary, financuje je a ukládá do reservy pro případ občanské války.

Že četnictva a policie lze použíti jakožto organisací fašistických, je naprosto nesporno. Vedle fašistů oficielních jsou zde také ruští a ukrajinští protirevolucionáři, které podporuje republika miliony, jsou zde střelecké jednoty, selská jízda, Orel, rodobranci, v případě nutnosti lze použíti také určité části Sokolů, ježto kapitál vyzná se v tom, jakým způsobem má sebe a tudíž stát a své třídní zájmy ukrýti za vlastenecké fráse a jakým způsobem má živly maloobčanské spolu s "lumpenproletariátem" použíti v případné občanské válce.

Mocnou zbraní buržoasie jest využívání národního cítění proti třídnímu uvědomění a třídnímu boji, využívání hesla národního státu proti národům utiskovaným a všeslovanské idee v zájmu monopolu české buržoasie. Tato všeslovanská myšlenka je bubnem českého velkokapitálu, skrývajícího se za stranu národně-demokratickou, a do tohoto bubnu nejhlučněji tlukou Kramář a Hajn.

Po této stránce nemohu nechati beze slova poslední řeč dr Hajna o ukrajinofilské a protiruské politice ministra dr Beneše. Dr Hajn použil jako štafáže článku "Berliner Tageblattu": "Beneš a Le Rondův východní blok".

Jakožto poslanec největší strany obyvatelstva Zakarpatské Ukrajiny, jež bojuje za sebeurčovací právo Ukrajinců, v republice utiskovaných, musím konstatovati, že Beneš provádí právě tak málo politiku ukrajinskou, jako Hajn nebo Kramář politiku ruskou, nýbrž každý z nich dělá třídní politiku kapitalistickou a v tom jsou si stejní. Kramář a Hajn nenávidí "slovanské" Rusko, kde proletářská diktatura odstranila kapitalistické vykořisťování. Tyto pány bolí to, že carismus, feudalismus, vykořisťování ruských dělníků byly odstraněny a že česká buržoasie ztratila v Rusku svá privilegia. Ani Beneš nemá na zřeteli Ukrajinu sovětskou, jež by spojovala na základě sebeurčení všechny země obývané ukrajinským lidem, nýbrž také on připravuje válku na frontě protisovětské, proti svým "slovanským bratřím". Ve skutečnosti slovanští Poláci utiskují své slovanské bratry Ukrajince, slovanští Češi utiskují své slovanské bratry v Zakarpatské Ukrajině a slovanští Srbové utiskují své slovanské bratry Chorvaty. Beneš podporuje a také ozbrojuje ukrajinskou emigraci právě tak pečlivě, jako emigraci ruskou, a s generálem le Rondem se úplně dohodl o přípravách protisovětské války. Části ukrajinského národa, utiskované v Haliči a v Československu, vědí, že jejich bratři byli osvobozeni toliko v Sovětské Ukrajině; neočekávají osvobození ani od Beneše ani od Hajna, nýbrž mohou spoléhati toliko na sociální revoluci, že jí uskuteční právo sebeurčení. Česká buržoasie na jedné straně žvaní o kulturním povznesení bratří Ukrajinců a na druhé straně posílá do Bočkova 150 žandarmů, aby provedli domovní prohlídky a zabavili knihy, psané ukrajinským jazykem, které možno volně koupiti v každém řádném knihkupectví v Praze. Taková je ta slovanská politika české buržoasie.

Po této krátké odchylce dovolím si ještě promluviti o objektivní úloze stran sociálně-patriotických. Soc. demokracie jest na celém světě silou, která napomáhá stabilisaci kapitalismu. Je tomu tak, jak to vyřkl soudruh Bucharin: "Tendence splynutí reformistických organisací dělníků s organisacemi zaměstnavatelů a s orgány imperialistických států znamená částečně přestěhování strany a byrokracie odborových organisací do kádru státně-zaměstnaneckého a do organisací zaměstnavatelů."

Opravdu, zkoumáme-li silové zdroje stran sociálně patriotických, přesvědčíme se nade vši pochybnost, že velká masa jejich voličů rekrutuje se z četníků, policie aneb sedí ve státních úřadech neb ve vedení podniků kapitalistických, a lze konstatovati "zburžoasnění reformistických stran".

Reformismus je v Československu aktivní silou k restauraci kapitalismu právě tak, jako MacDonald, Boncour, Thomas a vedoucí druhé internacionály jsou všude státotvornými elementy buržoasních států a hodí se právě tak dobře k obsazení místa ministra zahraničí neb zahraničního zastupitelství (Vandorvelde, Boncour, Beneš) jako po případě k vedení ministerstva vnitra v Rusku. Vůči třídnímu boji jsou přívrženci průmyslového míru a dohody, jakož i koalice s buržoasií právě tak, jako jsou mezinárodními válečnými štváči a oporou válečných příprav proti sovětským státům.

V Československu nabyli sociální patrioté historických zásluh po dobu uplynulých deseti let zřízením, udržováním a ochranou buržoasního státu na úkor třídy proletářské, spolupůsobili při restrikci mezd a proti třídnímu boji ochotni jsou vstoupiti do spojenectví také s fašismem. Oni jsou depositáři masarykianismu, pilíři měšťácké demokracie, oni vylučují odborové organisace třídním bojem orientované, dodávají stávkokazy, zabraňují zřízení jednotné fronty v zájmu zostření třídního boje. Mají-li ještě své příslušníky v táboře dělnictva a jestliže v některých místech jejich vliv ještě vzrůstá, je to pouze důsledek toho, že sociální demokracie vzrůstá s kapitalistickými organisacemi a měšťáckým státem a po fašismu tvoří hlavní oporu a reservu kapitalismu. Je nemožo vypočítati všechny jejich zásluhy získané vůči buržoasii. R. 1922 dopomohli k 60% snížení mezd, vynesli zákon na ochranu republiky, paktovali v zájmu správní reformy, odbourání sociálního pojištění a odbourání ochrany nájemníků, zavedli gentský systém, jenž umožnil, že kdežto r. 1923 vyplatil stát na podpory nezaměstnaným 440,000.000 Kč, r. 1925 toliko 150 mil. Kč a r. 1926 již jen 40 mil. Kč, odhlasovali propuštění státních zaměstnanců, zlomili stávku kovodělníků r. 1913, stávku bankovních úředníků 1924, svolili ke zhoršení zákona volebního, ba co více, Bechyně napsal v té době: "Je nedemokratické, aby malé strany a národnostní menšiny měly v zákonodárném sboru zastoupení." A také od té doby vykonali buržoasii neuvěřitelné služby v mezdních bojích horníků, stavebních dělníků atd., a jakožto "blahovolná oposice" konají tytéž služby, které konali buržoasii v koalici. Jsou nejoddanějšími oporami racionalisace a stabilisace a nepostradatelnými spojenci buržoasie.

Dnes mohou také oni oslavovati spolu s monopolistickým kapitálem a mohou býti nadšeni iluminací Prahy. Iluminace tato je krásná, banky a velkoobchodníci zalejou záplavou jasu své paláce a mají důvody k tomu. Zaplaví jasem veřejné budovy, ať ten pracující lid vidí, že je to jeho. Avšak neosvětlené a ve tmě zůstanou vagonové byty ve Vysočanech a chatrče bídy a také těmito oslavami budou protivy toliko stupňovány. Ubohé oběti zhroucené budovy na Poříčí, utiskované národy, všeho zbavení zemědělští robotové, za svoji mzdu zápasící dělníci neoslavují. Pracovníci pomýšlejí na iluminaci, která bude pořádána v době revoluce a ze které buržoasie nebude míti mnoho radostí. Pracující třída oslavuje 11. výročí trvání Sovětského svazu. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Dérer. Dávám mu slovo.

Posl. dr Dérer: Slávna poslanecká snemovňa! Skupina, ktorú prejednávame, obsahuje v sebe i rozpočet ministerstva zahraničia, a preto nech mi je dovolené, aby som niekoľko slovy dotknul sa niektorých problémov našej zahraničnej politiky. Ak podívame sa na udalosti posledného roku zahraničnej politiky, môžeme konštatovoť, že objavuje sa potešiteľný pokrok smerom k ideálom, ktoré boly vytýčené následkom svetovej vojny za účelom uskutočnenia politiky mieru. Predovšetkým bol podpísaný Kelloggov pakt, ktorý síce neznemožňuje všetky vojny, ale namierený je proti útočným vojnám, a spôsobil iste také ovzdušie, ktoré bude spôsobilé k tomu, aby ľudstvo vyvarovalo sa ľahkomyseľne spôsobených nešťastí, ako bola uplynulá svetová vojna. V otázke odzbrojenia postúpilo sa tiež v značnej miere vpred a vzdor kritickým hlasom, ktoré boly v posledných dobách počuté, predsa len konštatovať možno, že i táto otázka dostala sa do veľmi pokročilého štádia aspoň prípravného, ktoré umožňuje, že by v najbližšej dobe mohla zasedať konferencia, ktorá túto otázku má aspoň v zásadných veciach riešiť. A konečne i na poli tretej otázky, ktorá sa týka vyčistenia Porýnia, a tým má umožniť sa sblíženie dvoch veľkých ríš západoeuropských, Francie - Nemecka, postúpilo sa do takého štádia, že započalo sa i v tejto otázke vyjednávať. Naša zahraničná politika, konštatovať môžeme, dosť aktívne zasiahla do niektorých týchto problémov. V otázke Kelloggovho paktu konštatovať možno, že Československá republika bola jedon z tých 7 štátov, ktoré ako prvé podpísaly Kelloggov pakt, a iste že je to i vo veľkej miere zásluhou dosavádneho vedenia našej zahraničnej politiky.

Čo sa týka otázky odzbrojenia, i tu možno konštatovať, že naša zahraničná politika, náš zahraniční minister, berie aktívnu účasť v riešení tejto otázky, nakoľko je predsedom jednej z význačnejších komisií, ktorá túto otázku má riešiť. A i v otázke porýnskej je isté, že naša zahraničná politika prispeje k tomu, aby vyriešené boly ešte zostávajúce spory, ktoré sú tu medzi Franciou a Angliou, poneváč je i naším československým záujmom, aby medzi týmito dvoma ríšami nastal definitívny pokoj. V celku môžeme konštatovať ohľadne našej zahraničnej politiky, že správne postupovala, keď aktívným spôsobom účastnila sa všade tam, kde bolo treba zabezpečiť svetový mier, kde bolo treba odstrániť diferencie, ktoré tu boly a ktoré by mohly zapríčiniť požiar. Na druhej strane s uspokojením možno konštatovať, že naša zahraničná politika vtedy, keď jednalo sa o naše vlastné záujmy československé, vyvarovala sa vždy agresívneho a príliš hlučného postupu, ale dostatočnou pružnosťou, kľudnou a húževnatou prácou vedela zabezpečiť záujmy nášho štátu. Preto naša strana v celku konštatovať môže uspokojenie s terajším vedením zahraničnej politiky a politiky nášho zahraničného ministra.

Zaujíma nás tu stanovisko súseda, s ktorým ešte dosiaľ neprišli sme vo všetkom do poriadku, myslím nášho juho-východného súseda Maďarsko. V poslednej dobe, pri otázke podpisovania Kelloggovho paktu, Maďarsko zasa dalo sa znať dosť nepríjemným spôsobom. Vzdor tomu, že ostatné štáty, a k tomu ešte i Sovietské Rusko, podpísaly Kelloggov pakt bez každých zvláštnych výhrad, Maďarsko cítilo sa núteným pri tomto znova zdôrazniť svoje známe stanovisko, namierané proti tým smluvám, ktorým ďakovať môžeme vznik nášho štátu, našej republiky. Maďarsko podpísalo Kelloggov pakt tiež, avšak učinilo si výhradu, podpísalo ho výslovne v tom očakavaní, v tom domnení, v tom predpoklade, že odstránené budú všetky nespravodlivosti, ktoré zapríčinily mierové smluvy. Táto výhrada, ktorou podpísalo Maďarsko Kelloggov pakt, je veľmi charakteristická pre dnešnú maďarskú politiku zvlášte. My, ktorí vieme, čo znamená maďarské štátné právo, akým spôsobom v maďarskom štátnom práve vždy boly robené podobné výhrady, vieme veľmi dobre oceniť i túto výhradu. V danej dobe táto výhrada môže byť odôvodnením nejakého agresívneho kroku so strany maďarského štátu. Na charakteristiku týchto výhrad uvádzám, že na pr. ešte i tak aktívny a význačný štátnik dnešného Maďarska, aký je gróf Apponyi, neuznáva platnosť detronizačného zákona, ktorým Habsburgovia pozbavení boli trónu a ktorým má byť znemožnené, aby ujali sa trónu maďarského. A gróf Apponyi, ktorý zastupuje dnešné Maďarsko pri význačných jednaniach na medzinárodných fórach, nijakým spôsobom nezatajuje svoj názor, že tento detronizačný zákon bol Maďarsku vnútený a preto nemá pre maďarský štát žiadneho významu, a neviaže maďarský štát. Posledne min. predseda gróf Bethlen vo svojej šopronskej reči výslovne tvrdil, že t. zv. benátska dohoda, ktorou Maďarsko uznalo hraničnú čiaru medzi Rakúskom a Maďarskom, ktorou smluvou odstúpený bol Burgenland Rakúsku, že táto benátska smluva neznamená v tomto ohľade záväzok pre maďarský štát, že nijakým spôsobom nezaviazala Maďarsko, aby tento stav uznalo na večné veky, že Maďarsko v tejto smluve nezrieklo sa Burgenlandu.

Toto ponímanie smlúv a smluvných povinností, ktoré charakteristické je pre dnešnú maďarskú politiku a ktoré charakterizuje i tie výhrady, ktoré Maďarsko uznalo pri podpísaní Kelloggovho paktu, to je stará teoria Bethmanna-Hollwega, ktorý v najkritickejších dobách europských dejín proklamoval, že medzinárodný akt, zabezpečujúci neutralitu belgickú, je zdrapom papiera, ktorý v daných kritických chvíľach netreba rešpektovat. V tomto ohľade môžeme konštatovať, že dnešná maďarská politika nijakým spôsobom neliší sa od tej politiky, ktorá viedla k narušeniu svetového mieru a k veľkej svetovej vojne.

Vážení pánovia! Kelloggov pakt bol s tou výhradou podpísaný so strany Maďarska, že majú byť odstránené nespravodlivosti. Avšak je veľmi problematickým, čo dnešná maďarská politika rozumie nespravodlivosťmi. Oni jednými ústy žiadajú si zpät Burgenland, takmer výlučne nemeckým obyvateľstvom obydlený a tými samými ústy žiadajú nazpät veľké části Slovenska, veľké časti Sedmohradska a veľké časti Vojvodiny. Na akom základe môžu oni žiadať zpät Burgenlandských Nemcov, aký právny titul majú k tomu, aby Burgenland znova bol vrátený maďarskému štátu? Ten stáročný útlak, ktorého boli účastní burgenlandskí Nemci v býv. uhorskom štáte, iste že nemôže byť žiadnym právnym a morálnym titulom k tomu, aby Maďarsko žiadalo si Burgenland nazpäť. A dnešné žalostné položenie nemeckej menšiny v maďarskom štáte - v dnešnom maďarskom štáte je viac než  3/4 mil. Nemcov - iste im k tomu tiež nijako nedáva morálneho práva, aby si túto nemeckú menšinu zväčšili ešte o 300.000 Nemcov z Burgenlandu. Konečne aké že položenie Nemcov v Maďarsku dnes? Ničím neliší sa od toho položenia, ktoré majú Nemci v južných Tyrolách. Keď maďarská politika žiada dnes revíziu mierových smlúv a stavia sa na základ integrity býv. Uhorska, znamená to, že chcú tu vo strednej Europe sriadiť viac takých južných Tyrol, že chcú predovšetkým z Burgenlandu spraviť nové južné Tyrolsko vo strednej Europe a že v ďalších následkoch by to chceli učiniť zo Slovenska, Sedmohradska a Vojvodiny.

My Slováci sme pri tejto otázke Burgenlanda zvlášte citliví. Sdieľali sme dlhé stáročia spoločný osud s Nemcami v býv. Uhorsku. Keď oslobodení boli Burgenlandskí Nemci pripojením k Rakúsku, iste pocítili sme podobné pocity, ako keď oslobodení sme boli my sami a mohli sme sa spojiť s českým národom v spoločný československý štát. Čo do budúcnosti cítime sa byť ohrožení i my Slováci, keď počúvame také výhražné požiadavky, ako pripojenie Burgenlanda k Maďarsku, poneváč ohroženie Burgenlanda znamená v ďalších dôsledkoch i ohroženie Slovenska. Kto chce pripojiť Burgenland k Maďarsku, má tiež v úmysle pripojiť Slovensko k Maďarsku, vôbec má v úmysle pokračovať v tom smere, aby zrušené boly všetky dobré výsledky mierových smlúv. Naša zahraničná politika bude sa musieť zariadiť v tomto ohľade, ale nielen naša zahraničná politika, leč i zahraničná politika súsedného Rakúska bude sa musieť vyvarovať všetkých možných experimentov, aby nemusela nastať medzinárodná situácia, že by mohla sa stať aktuelnou otázka, aby Burgenland vrátený bol Maďarsku. Politika maďarského štátu snaží sa, aby táto otázka mohla sa stať aktuelnou vo spojení s otázkou Anschlussu, lebo Maďari dúfajú, že v tom momente, keď by stala sa otázka Anschlussu aktuelnou, stane sa aktuelnou i otázka vrátenia Burgenlanda maďarskému štátu.

I v otázke odzbrojenia nepriamym spôsobom dal sa pocítiť vliv maďarskej politiky, a to v súvise s t. zv. sväto-gotthardským prípadom. Sväto-gotthardský prípad nebol vyriešený k úplnej spokojnosti všetkých nás, ktorí by sme chceli mať zabezpečený mier na základe odzbrojenia, lebo sväto-gotthardský prípad ukázal, že je tu možnosť tajného zbrojenia a najväčším nepriateľom myšlienky a ideálu odzbrojenia je možnosť tajného zbrojenia, možnosť zbrojenia i pri rôznych smluvách, týkajúcich sa odzbrojenia všetkých štátov. A tu ukázalo sa skutočne potrebnou vecou medzinárodná kontrola a iste že mal pravdu i náš zahraničný minister, keď v súvise s otázkou odzbrojenia v jednej zo svojích posledných rečí spomenul, že v otázke odzbrojenia štáty budú musieť obetovať časť svojej suverenity, lebo otázka odzbrojenia je i otázkou kontroly o otázka kontroly znamená zásah medzinárodného fóra do štátnej suverenity. Ak nezrieknu sa štáty v určitej miere svojej suverenity, tak stane sa medzinárodná kontrola nemožnou a tým stane sa i celé odzbrojenie iluzórnym. Ale i medzinárodné robotnícke hnutie má v otázke kontroly odzbrojenia svoj veľký význam, poneváč medzinárodné robotnícke hnutie je najvyš spôsobilé k tomu, aby odzbrojovacia akcia, odzbrojovacie záväzky jednotlivých štátov boly vo skutočnosti prevádzané doma, a aby doma bolo zabránené tajnému zbrojeniu. Jedine v tom prípade a vtedy je možná kontrola odzbrojovacích záväzkov jednotlivých štátov, jestli tieto štáty súčasne umožnia slobodný vývoj robotníckeho hnutia. Jedine vo štátoch, v ktorých robotníctvo nie je prenasledované, v ktorých je demokratický poriadok, možno zabezpečiť, aby bolo kontrolované či sú medzinárodné záväzky jednotlivých štátov skutočne dodržané. Preto v najväčšej miere musíme byť nedôverčiví v oči tým štátom, ktoré vo svojej vnútornej politike a vnútornom zariadení prenasledujú robotnícke hnutie, ktoré znemožňujú demokratické poriadky, ktoré sriaďujú fašistické a diktátorské vládné režímy a tým znemožňujú vývin robotníckych organizácií a tým možnosť kontroly záväzkov medzinárodných, týkajúcich sa odzbrojenia.

Maďarský ministerský predseda v poslednej svojej reči dotkol sa t. zv. kráľovskej otázky. Táto t. zv. kráľovská otázka by vlastne mala tvoriť predmet vnútornej politiky uhorskej a nemala by byť vecou zahraničnej politiky. Ale veľmi dobre vieme, že prečo Maďarsko pridržuje sa myšlienky a inštitúcie kráľovskej. Vieme, že sú to tradičné a historické dôvody maďarskej šľachty a džentri, pre ktoré ona pridržuje sa monarchistickej štátnej formy, že je to tá myšlienka, tá zásada vo štátnom práve uhorskom, ktorá vyjadruje sa v skutku, keď ten korunovaný kráľ vystúpi na korunovačný pahorok s mečom v ruke a symbolicky vyhráža sa na všetky svetové smery, aby tým dokumentoval, že ten štát, ktorého kráľom sa stal, ochotný je všetky ideály šľachty a džentry, ktorej reprezentantom sa cíti, v oči všetkým nepriateľom uskutočniť, keď je treba i cestou krvipreliatia, cestou vojny. Preto má medzinárodný význam kráľovská otázka v Maďarsku, lebo zvolenie, nastúpenie, nastolenie kráľa v Uhrách znamená gesto, ktoré znepokojuje a ohrožuje súsedné štáty. Vítať môžem smelý postup našej súdružskej strany v Uhorsku, maďarskej soc. demokracie, ktorá vzdor ťažkým teroristickým pomerom, ktoré tam jevstvujú, ústy svojho rečníka v parlamente v posledných dňoch prehlásila, že žiada, aby otázka štátnej formy riešená bola hlasovaním ľudu, aby maďarský ľud sám rozhodnul, či chce sa pridŕžať starej tradičnej formy kráľovstva, alebo či chce slobodnú, voľnú republiku. My by sme vítali vývin republikánskej štátnej formy, lebo by to znamenalo tabulu rázu s celou agresivnou minulosťou bývalého a dnešného džentríckeho a oligarchického štátu maďarského a znamenalo by to sriadenie štátu ľudového, štátu, ktorý by už i svojou existenciou poskytol garanciu k tomu, že všetky sporné otázky, jestvujúce medzi nami a medzi nimi, riešené budú nie mečom korunovaného kráľa, ale zdravou poctivou vôľou pokojného spolužitia naších dvoch národov. (Výborně!)

Ale i pri takomto stave vecí musíme si priznať, že kategorické stanovisko, zaujaté maďarským ministerským predsedom v oči t. zv. legitimistickému hnutiu, a stanovisko, ktoré zaujal v prospech slobodnej voľby kráľa, znamená určitý odklon od dosavádnej veľmi agresívnej línie jeho politiky. Slobodná voľba kráľa predsa len znamená pre nás, s hľadiska súseda maďarského štátu, narušenie kontinuity, znamená, že ten volený kráľ nebude už kráľom legitimistickým, tedy kráľom starého útvaru, ktorého rozpadnutie maďarské štátné právo neuznáva, ale že bude kráľom iba toho nového poválečného uhorského štátu, ktorý nijakým spôsobom nebude si môcť činiť nároky podľa štátneho práva uhorského ani nie na to, aby t. zv. odtrhnuté územia boly vrátené maďarskému štátu.