A tak bez velkých protestů přijaty byly:
zákon na ochranu stávkokazů, zákony
omezující tiskovou a shromažďovací
svobodu a konečně i svrchovaně reakční
proti dělnickému hnutí namířený
zákon na ochranu republiky, přijatý oběma
sněmovnami v březnu 1923. Tento zákon byl
u nás provázen velkým protestním hnutím
dělnictva bez rozdílu stran a nehorázným
porušením ústavy volebním soudem, zbavujícím
4 poslance mandátu, protože hlasovali proti němu
ve smyslu ústavy podle svého nejlepšího
vědomí a v souhlase s programem strany, jejíž
byli příslušníky. Teprve později
došlo k protiústavní změně volebního
řádu v tom smyslu, že poslanci stali se pouhými
hlasovacími automaty bez odpovědnosti a s právy
omezenými na minimum. Konstatuji to zde prostě jako
ukázku měšťáckého klamu
o svrchovanosti její demokracie, kterou stále staví
jako vábný protiklad proti hlásané
námi diktatuře proletariátu.
Podobné zákony na t. zv. ochranu státu vyráběly
se takřka současně ve všech evropských
kapitalistických státech a takřka podle jedné
šablony. Jejich úkolem je ochromiti nejen revoluční,
ale i obranné hnutí dělnické, aby
nepřekáželo americkému plánu
reorganisace kapitalistického systému v Evropě,
vypracovanému americkým finančníkem
Dawesem. Evropa se měla jím státi schopnou
k zaplacení velikých dluhů válečných
a k získání reserv pro chystanou válku
proti sovětskému Rusku, jehož existence je
kapitalistickým vládám nesnesitelným
důkazem uskutečnitelnosti spravedlivého výrobního
a konsumního řádu, v němž cítí
nebezpečí ohrožující kapitalistickou
třídní nadvládu.
A to, co následuje po uzákonění t.
zv. ochrany republiky, plně potvrzuje naše stanovisko,
že jde o ochranu hospodářské, politické
a kulturní reakce v republice. Není jistě
bez zajímavosti, že reakčními důsledky
zákona je zasažen i tisk těch socialistických
stran, jichž zástupci pro zákon hlasovali a
jestliže jím byli konečně zasaženi
i samotní poslanci vládních socialistických
stran, kteří se poněkud živěji
zúčastnili obstrukce r. 1926 proti agrárním
clům a kongrue, pro kterou státní zastupitelství
na základě novinářských zpráv
žádalo o vydání 21 poslanců z
oposice k trestnímu stíhání. 6 jich
bylo vydáno a 4 komunisté z nich byli odsouzeni.
A stejně příznačný je fakt,
že němečtí aktivisté s ministrem
spravedlnosti p. dr Mayr-Hartingem v čele používají
dnes velmi důsledně tohoto zákona proti svým
odpůrcům, ačkoliv r. 1923 stáli v
příkré oposici proti němu.
Zákona na ochranu republiky jest ovšem v prvé
řadě používáno proti dělnictvu,
které se brání katastrofálním
účinkům kapitalistického řádu,
a hlavně ovšem proti komunistům, kteří
stojí v čele dělnických zápasů.
Pro dělníky a komunisty neexistuje už dnes
žádná právní jistota, neboť
podle pružných paragrafů zákona na ochranu
republiky jest u nás všechno trestno. Pro článek
nebo referát, který projde nezávadně
v deseti různých schůzích nebo číslech,
jsi najednou žalován v případě
jedenáctém. Hotový chaos!
Rozsudky nad dělníky a komunisty jsou vlastně
hotovy předem. 20 svědků vám může
dosvědčiti, že trestný výrok
nebyl pronesen - slovo policisty platí více než
na příklad slovo poslance. Mám na mysli případ
z poslední doby, případ dělnického
poslance Steinera, který právě teď
si odpykává několikaměsíční
žalář v Nitře, jsa odsouzen na základě
svědectví robustního policisty, který
svědčil, že byl ohrožen na životě
fysicky slabým a ke všemu silně tuberkulosním
Steinerem, jehož vina ve skutečnosti záleží
jen v tom, že se při jednom projevu postavil na obranu
dělníka proti násilnostem se strany policie,
jak to jeho povinnost komunistického poslance kázala.
(Posl. Bolen: Každého poctivého poslance!)
Ano, každého poctivého poslance, ale dnes
již jen komunisté konají úkol ochránců
občanů bez ohledu na jejich politickou příslušnost.
Jestliže neplatí slovo poslance, což teprve slovo
prostého občana republiky! Zde již jest prostý
občan a zejména dělník naprosto bezmocný
a proti policistům naprosto bezprávným. Jestliže
se odvolá dělník nebo komunista z výměry
trestu, může býti jist, že mu vyšší
instance trest zdvojnásobí a každý osvobozovací
rozsudek zruší. Klasickým dokumentem jest případ
soudr. Paufošímy, Skočka a Michala o kterém
jsem zde mluvila před rokem. Podobný je případ
soudr. Streka, který byl žalován pro svádění
vojáků k neposlušnosti. Žaloba byla velmi
nejistá a soud v Trenčíně Streka osvobodil.
Avšak II. instance v Bratislavě odsoudila Streka k
8 dnům a Nejvyšší soud zvýšil
trest na 7 měsíců.
Na základě §u 2 zákona na ochranu republiky
byli obžalováni poslanec soudr. Jílek a
senátor soudr. Houser pro styk s III. Internacionálou
a byli též sněmovnou k trestnímu stíhání
vydáni. Pro § 6, trestající vojenskou
zradu,- byl odsouzen bývalý legionář
soudr. Vodička, který si v boji o svobodu národa
vysloužil řadu medailí - má jich plná
prsa - k 3letům žaláře a pro §
17 na 1 rok. Prý sovětskému úředníku
odevzdal tajné vojenské spisy. Zjistilo se, že
tento "tajný vojenský spis" lze dostati
u každého knihkupce, obhájce také pro
něj během líčení poslal zřízence
ke knihkupci na rohu ulice a ten jej také skutečně
koupil a přinesl. Soudr. Vodička byl senátem
vicepresidenta zem. trest. soudu dr Kratochvíla osvobozen,
ale rozsudek tento byl Nejvyšším soudem zrušen.
Nový senát za předsednictví vrchního
rady Boučka Vodičku odsoudil. Dr. Kratochvíl
byl pak přeložen z trestu do Brna a jeho místo
v Praze nastoupil vrchní rada Bouček. Soudr. Vodička
odpykává trest v Plzni na Borech. Svého času
žádal o některé úlevy, které
se za staré monarchie politickým vězňům
přiznávaly. Byl zamítnut. Protestoval hladovkou,
ale bylo mu odňato i to málo, na co jako tuberkulosní
vězeň měl právo. Má také
právo na podmínečné propuštění
z trestu, ale komise pro podmínečné propuštění
z trestu u krajského soudu v Plzni žádost jeho
obhájce zamítla, poněvadž Vodičku
považuje za nenapravitelného komunistu. Ministerstvo
spravedlnosti zamítnutí žádosti potvrdilo.
Kontrolující úředník ministerstva
spravedlnosti Šorm zastavil se v cele u soudr. Vodičky
a jednal s ním jako s vyvrhelem a práce se štítícím
individuem. Proč? Vodička je tuberkulosní
a lepení pytlíků působí na
jeho zdraví špatně. Vyrobí jich denně
1200 a vydělá tím 9 Kč měsíčně.
Protože "špársystém" v trestnicích
uplatňovaný má ten účel, aby
se vězeň svou prací sám vydržel,
popohání kontrolující úředník
vězně k větší výkonnosti
bez ohledu na jeho zdraví a kvalifikaci. (Posl. Bolen:
I tam se tedy provádí racionalisace!) Ano. Samozřejmě,
že tato snaha má své důsledky pro poměry
ve věznicích, o nichž jsme zde již několikráte
promluvili. Také na Borech si ostatní vězňové
stěžují zejména na zažívací
potíže, zaviněné jakostí chleba.
Vězňové vyhazují nechutný chléb
oknem a správa věznice jím vykrmuje prasata
na najatém velkostatku v Liticích. Dvakráte
týdně dostávají vězňové
zcela drobné, neloupané brambory, až 30 kusů
na jednu porci. Poněvadž nemají vězňové
času loupati je, musejí je jísti tak, ve
slupkách, smíchané se zelím. Tento
postup podle výroku inspektora k protestujícím
vězňům je ministerstvem spravedlnosti nařízen.
Tak se tedy provádí racionalisace vůči
bezbranným vězňům. Naši soudruzi
uvěznění na Borech si ovšem nestěžují.
Vědí, že by si tím jen vojnu zhoršili.
Soudr. Vodička pouze protestoval proti hrubému jednání
úředníka Šorma a tuto neděli
při návštěvě právního
zástupce nám ohlásil, že jako bývalý
pro statečnost vyznamenaný legionář
a nyní nenapravitelný komunista také oslaví
28. říjen, a to svým způsobem - hladovkou.
Je vůbec příznačné pro jubilejní
dny republiky, že zatím co známí účastníci
různých afér zůstali buď bez
trestu, nebo byli amnestováni a navrácena jim občanská
práva i akademické tituly, političtí
vězňové jsou amnestováni spolu s ostatními
provinilci pouze do 4 měsíců vězení.
Denní tisk sděluje, že výkon amnestie
nastane až po 28. říjnu. Kdy, to se nikde nepraví.
Návrhy na abolici vyšlé z parlamentních
kruhů vláda prý zamítla. Také
hlasů z řad občanstva nebylo dbáno.
"Rudé pomoci" byly odevzdány petice téměř
s 62.000 podpisy, žádající propuštění
politických vězňů. Poněvadž
podle ústavy rozhodující právo má
jedině president, byly petice odeslány kabinetnímu
úřadu, který je odevzdal k rozhodnutí
ministerské radě. Znamená to tedy, že
docela proti znění zákona byl president republiky
zbaven práva, které mu přísluší,
nebo se ho snad sám vzdal? My ovšem nijak nežasneme
nad těmito fakty, zaznamenáváme je pouze
jako všechny ostatní příznaky tohoto
období kapitalistické hrůzovlády.
I toto je dokladem, jak pozvolna srůstá státní
správa s kapitalistickým řádem a jak
dnešní justice mstí se odpůrcům
tohoto řádu nejen v rozsudcích a výkonech
trestu, ale že i vyvíjející se nový
právní řád zahrocuje se ostře
i proti těm, kdož se pouze brání vražedným
účinkům kapitalistické racionalisace.
Nejen že trestanců je používáno
jako stávkokazů s plným vědomým
a souhlasem ministerstva spravedlnosti, jak o tom svědčí
jeho velmi charakteristická odpověď z 10. července
1928, daná na interpelaci soudr. Majora o maření
stávky zeměrobotníků v Nitře
vyslanými trestanci, nýbrž při každém
hospodářském konfliktu vůbec staví
se veškeré státní orgány, od
policistů, četnictva a vojska počínaje
až k censuře, justici a správám trestních
ústavů a priori proti pracujícím vrstvám
a za zájmy buržoasní třídy. Všechny
vydané i teprve chystané výjimečné
zákony, známý zákon četnický,
zákon o tulácích, sněmovně
vrácený zákon o trestaneckých koloniích,
návrh zákona o ochraně polního majetku,
o veřejné stráži zemědělské
jakož i chystaná reakční reforma a unifikace
trestního práva, - plně korespondují
se všemi událostmi jubilejního roku, od zákazu
II. Spartakiády, censury i trestního stíhání
každého projevu protestu proti tomuto zákazu,
až k persekučnímu řádění
i proti členstvu Rudé pomoci, Svazu bezvěrců,
proti kulturním akcím Proletkultu, ba i proti zábavním
akcím jednotlivých dělnických organisací.
Vláda sleduje svou protidělnickou politikou a persekučním
řáděním proti dělnickým
korporacím a zejména proti komunistické straně
Československa a jejímu tisku dvojí účel:
zastrašiti dělnické masy a působením
velkých hospodářských škod ochromiti
i dělnické korporace, tisk a hlavně komunistickou
stranu Československa.
Ke konfiskačním kuriositám jubilejního
roku patří bezesporně zabavení neperiodického
tiskopisu "Rok práce mezi proletářskými
dětmi", který vydala Federace proletářské
tělovýchovy tohoto roku. Okresní soud pro
přestupky uznal zabavení celé řady
míst, které jsem uvedla v naléhavé
interpelaci už před dvěma měsíci.
Žádám pana ministra - škoda, že zde
není přítomen - za vysvětlení,
jak je možno, aby úřady tak beze studu šlapaly
všechny pojmy vlastního právního řádu
a označovaly za veřejnou výzvu k hromadnému
páchání přestupků na př.
výzvy nástěnných časopisů,
jako je: "Ovoce dětem! Vzduch, slunce, voda! Do přírody
dejte i školy!" nebo "Šetři na výlet!
Co chystáme na léto. Zábavy dětí
o prázdninách" a podobně. Tyto výzvy
proletářským dětem byly v této
brožuře a na zvláštní tabuli spolu
konfiskovány.
Já bych velmi ráda - žel však nezbývá
mi času - přečtla slavné sněmovně
některé jubilejní konfiskace našich
jubilejních čísel. Mám zde na př.
leták, který má 15 stran a z nichž 13
je zkonfiskováno jen proto, že je tam srovnání
poměrů v Československu s poměry v
Sovětském Rusku. V Komunistické revui jsou
konfiskace na 11 místech a mezi konfiskacemi je také
tato věta: "Ještě v létě
r. 1928 mluvil soudr. Bolen v jedné z parlamentních
řečí o tom, že následkem eventuelních
subvencí cukrobaronům hrozí Československu
inflace." To je zkonfiskováno. Neuvádím
to proto, abych to imunisovala, nýbrž proto, abych
ukázala, jak se u nás vyvíjí censorský
kretenismus. Celý studentský leták byl zkonfiskován,
Kohoutek, dětský časopis na sedmi místech,
na příklad článek "Oslava republiky
ve znamení křížů na školách"
nebo článek "Jak pečuje Československá
republika o děti". Obrázek, kde je znázorněna
beseda s nově přijatým členem v dětském
domově a k tomu článek "Děti
a časopisy v Sovětech" - to všechno je
zkonfiskováno. Jsou to tedy věci, které by
mohly naprosto bez závady projíti. Samozřejmě
také "Reflektor", obrázkový časopis
dělnický je z valné části zkonfiskován,
ba i obrázky, jak obědvají dělníci,
nebo jak žije matka syna padlého ve válce,
nebo následky racionalisace na drahách, obrázek
katastrofy železniční u Zaječí
a celá řada jiných článků
a obrázků. (Výkřiky posl. Bolena.)
Neuvádím to zde za účelem imunisace,
protože tato jubilejní ostuda se dostane za hranice,
kde bude kritisována, ale uvádím to zde proto,
abych ukázala, jak zlovůle úřadů
vrcholí ve skutečný reakční
kretenismus. Je to jistě nejmírnější
označení tohoto řádění,
které už překonává historicky
známou činnost Koniášovu.
Pokud se týče specielně "Rudého
Práva", je to už obvyklým zjevem, že
"Rudé Právo" je konfiskováno za
každou pravdu, kterou komentuje události dne. "Rudé
Právo" vydalo na př. zvláštní
vydání o událostech při pohřbu
obětí poříčské katastrofy,
aby dělnická veřejnost byla objektivně
o nich zpravena. Obě vydání stihla konfiskace,
a to těch míst, kde jsou líčeny provokace
a surovosti policie proti dělnictvu, které udržovalo
ve svých řadách vzorný pořádek
a které policie provokativně honila z místa
na místo na ulicích, ačkoliv nebylo nikde
hnutí a nebylo naprosto možno splašeným
povelům policie vyhověti.
První provokaci dovolila si policie hned před hřbitovem,
kde honila dělníky z jízdní dráhy,
ačkoliv nebylo kam uhnouti. Ke druhému útoku
pak došlo na Floře. Tam došlo i k masakru tímto
způsobem: Přední řady nepřehledného
zástupu dosáhly křižovatky na Floře.
Proti nim stálo 5 kordonů pěších
policistů ve Fochově třídě
a kordony jízdní policie v Kolínské
ulici. Desetitisícová masa měla se rozejíti
jen po chodnících k Žižkovu a k Vinohradům.
Provokativní úmysl byl zřejmý a vyvolal
obrovské pobouření v řadách
dělníků, rozrušených pohřbem
svých kamarádů. Ale tato provokace nezdála
se policejnímu komisaři Emingerovi, který
vedl útok policie proti demonstrantům, dosti dostatečnou
a proto dal rozkaz: "Ihned se rozejděte, bando!"
A protože samozřejmě nebylo možno ihned
vyhověti jeho přívětivé žádosti,
rozkázal: "Tak na ně, hoši!" Vznikla
obrovská panika, policisté mlátili do vracejících
se účastníků pohřbu hlava nehlava
a na konec tasili šavle a takto vyzbrojení vrhli se
ke skutečnému útoku na novostavbu ve Fochově
třídě vedle domu č. 1414, kam se někteří
z demonstrantů utekli, aby unikli řádění.
Napadení musili se brániti samozřejmě
vším, co jim padlo do rukou, odtrženými
prkénky atd., neboť rozzuření strážníci
vyhrožovali, že každého, kdo se jim dostane
pod ruku, rozsekají na kaši.
Také před novostavbou byl sveden boj mezi napadenými
demonstranty a policií, která si chtěla vynahraditi,
že po dobu pohřbu musila nechati bez provokací
projíti pražskými ulicemi masy demonstrujícího
dělnictva.
Zvláště surově si počínali
zběsilí policajti vůči neznámé
mladistvé dělnici, asi 23leté, kterou zmlátili
a zkopali tak, že zůstala na místě ležeti.
Byli by snad onu ženu zabili, kdyby jim nebyla vytržena
z rukou pořadatelem a diváky, kteří
již nemohli snésti bezdůvodné týrání
rozvzteklených strážníků.
Blíže Maršnerovy továrny vrhla se skupina
asi 15 policistů na osamělého dělníka,
který byl jimi nejen surově zmlácen, ale
i bezdůvodně zatčen. Podařilo se nám
zjistiti čísla policistů, kteří
si obzvláště surově vůči
dělnictvu počínali. Jsou to většinou
nováčkové, kteří pendrekem
a týráním dělníků chtějí
si zasloužiti svůj policajtský chléb.
Na jiném místě mlátil policajt těhotnou
ženu a řval na ni hrdinně: "Ty mrcho,
kopnu tě, až se rozsypeš!"
Pak následoval třetí útok, kde jeden
dělník, jemuž byla pendrekem rozražena
hlava na temeni, drží si hlavu oběma rukama,
krev řine se mu proudem po tvářích,
dělník potácí se podél zdi
domů a sténá atd.
Vážení pánové a dámy!
Tyto události v Praze po pohřbu poříčských
obětí jsou věru vhodným protějškem
masakrů v Boroňavě, Rozdělově
a v Bratislavě, o nichž už bylo v obou sněmovnách
komunistickými poslanci a senátory mluveno nebo
podány interpelace.
Mám po ruce řadu protokolů, které
jsou doklady, že bílý teror uplatňuje
se ve všech částech republiky, Prahu nevyjímaje.
Uvedu je při jiné příležitosti
a jenom jako dokument doby uvádím zde výňatek
z dopisu dělnického dopisovatele, který svědčí
o úžasných poměrech na pražském
policejním ředitelství, které, zdá
se, bude chtíti hnedle předstihnouti italské
metody, ať už z doby středověké
inkvisice katolické nebo z nynější doby
mussolinského sadismu. Píše:
Poměry ve věznici při policejním ředitelství
jsou přímo strašné. Do cely, ve které
je pryčna asi 6 m dlouhá, bylo vtěsnáno
22 mužů, a zde byli vězněni celé
4 dni. To bylo po 6. červenci. I do ostatních cel,
v nichž jsou vojenské kavalce, které jsou zvláště
na ženském oddělení odporně,
znečištěny, byl dáván dvojnásobný
počet vězňů, takže atmosféra
v těchto celách byla přímo vražedná.
Před odvedením do cel je vězňům
všecko odebráno, nevyjímaje ani nejnutnější
hygienické potřeby, jako na příklad
hřeben na vlasy. Není proto nic divného,
že mnohý vězněný soudruh přinesl
si z vězení policejní vši. V celách
nejsou ani ručníky a vězňové
musejí se utírati do svého spodního
prádla. Papír na záchod je patrně
pro pány od policie přepychem. Tuto nejprimitivnější
potřebu obstarává zde na policejním
ředitelství v nejhorším případě
-, prst. Strava je o 100% horší než na Pankráci.
A to už něco znamená! Jídlo naprosto
nestravitelné, páchnoucí, nemastné.
Soudruzi prostě vylévali jednotlivé chody
do záchodů, aby měli jistotu, že večer
nebo druhý den neobdrží totéž znovu.
Dobře se mají jen štěnice, kterých
je zde snad více než pražské policejní
posádky.
Na adresu pánů od policie i těm tam nejvýš,
mohu říci ústy všech těch soudruhů
a soudružek, kteří museli projíti tímto
utrpením po 6. červenci, že marné jsou
jejich vzteky a úklady páchané na celé
dělnické pracující třídě.
Nelekáme se vašich barbarských prostředků,
kterými chcete se udržeti při moci. Půjdeme
neohroženě za svým cílem: zničiti
tento špatný a nespravedlivý společenský
řád a vybudovati nový, kde bude rozhodovati
pracující dělník a rolník.
Ze závěru tohoto dopisu je viděti, že
některé neúspěchy dělnického
hnutí nijak nepodlomily třídní sebevědomí
dělnických mas. Je faktem, že nic nemůže
zaraziti postup dělnické třídy v boji
za dobytí hospodářské a politické
moci. Je jen v zájmu konečného a brzkého
vítězství třídy pracujících
vrstev, jestliže komunistická strana Československa
jako předvoj dělnické fronty podrobuje taktiku
svého vedení kritice, poněvadž drahé
zkušenosti získané omyly a chybami byly by
ztraceny, kdyby jich nebylo dokonale využito. V tom je také
velký rozdíl mezi komunistickou stranou a ostatními
stranami, které dělají ze svých vůdců
nedotknutelná a nesesaditelná božstva.
Poučení ze 6. července a vůbec z celého
postupu vládních orgánů, zejména
nyní opět při mzdových zápasech
dělnictva, je velmi jasné a názorné.
Vy, pánové z měšťáckého
bloku, vypověděli jste nejen dělnictvu, nýbrž
všem pracujícím vrstvám válku,
válku na život a smrt. Jen nejvyspělejší
vrstva, a sice dělnictvo začíná chápati
tento fakt, a zdvihá se k obraně a k odporu. Každý
červ se brání proti svému zániku,
jak by ne celá třída nejvyspělejšího
proletariátu. Vy sami pracujete k tomu, aby i ostatní
vrstvy brzy prohlédly. Váš celý rozpočet,
jímž přesunujete státní výdaje
na bedra pracujících, o tom svědčí.
Zejména pak rozpočtové položky ministerstva
vnitra a spravedlnosti potvrzují naše stanovisko o
třídním teroru a fašisaci t. zv. bezpečnostních
vašich zařízení. Nízký
stravní výměrek, zostřená pracovní
povinnost a utužení úsporného systému
vůbec má přeměniti trestnice, věznice
i polepšovny v hotové peklo pro odsouzence - zejména
ovšem politické. Další výjimečné
zákony, zejména o ochraně polního
majetku a veřejné stráži zemědělské
a pracovních koloniích vyžádají
si zvýšených nákladů trestního
soudnictví, na což je už pamatováno poznámkou
ke zvýšení této položky téměř
o 3 mil. Kč.
Už dnes jsou trestnice i věznice přeplněny
a vy sami zvyšujete příslušné rozpočtové
položky vnitra i spravedlnosti jako samozřejmý
důsledek své katastrofální hospodářské
politiky, o které předpokládáte, že
musí donutiti hladovějící zoufalý
lid k svépomocným akcím. Počítáte
docela otevřeně s rostoucím počtem
trestných činů, stanovíte přísnější
tresty a tresty bez soudu - čímž měníte
v jubilejním roce republiku v jedinou velikou káznici.
A já znovu zdůrazňuji na adresu stoupenců
soc. stran v Československu: nic se nezmění
vstupem zástupců socialistických stran do
vlády, leda snad že se poněkud tempo persekuce
zmírní a zamaskuje.
Zůstává dějinným úkolem
komunistické strany, aby stála na stráži,
aby burcovala masy pracujícího lidu a zbavovala
jej přítěže reformistických illusí,
aby soustředila jeho síly pro rozhodnou chvíli
a nedopustila, aby se opakovala osudná politika socialistických
stran z r. 1914 a 1918. Přijde ještě jeden
říjen - a ten už bude rudý. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Hruška. Uděluji
mu slovo.
Posl. Hruška: Nynější vláda
předkládá parlamentu t. zv. jubilejní
rozpočet. Ministr financí a zpravodajové
se chlubí, že tento rozpočet je stabilisační
a že u příležitosti 10letých oslav
může býti vláda úplně
spokojena. Za jakých obětí tato vláda
a všechny vlády od převratu tuto t. zv. stabilisaci
provedly, mohou říci jenom dělníci,
malorolníci, malí živnostníci, úředníci
a celá pracující třída.
Jakým způsobem jste postupovali, abyste provedli
stabilisaci rozpočtu a svého kapitalistického
systému? Snižovali jste mzdy, zvyšovali jste
daně, zvláště u malých lidí,
zvýšili jste cenu všech životních
potřeb, odbourali jste sociální zákony,
kterých dělnictvo po převratu si vydobylo,
a tím jste stabilisovali svůj rozpočet.
Nemáte se čím chlubiti, a jestliže se
chlubíte, tedy můžete se chlubiti svým
vražedným režimem, který ožebračil
tisíce a miliony chudých rolníků,
dělníků a příslušníků
středních vrstev. Jen tímto postupem a za
tuto cenu jste stabilisovali své rozpočty.
Budu mluviti specielně ke kap. 5 Ministerstvo nár.
obrany, abych zde zdůraznil třídnost tohoto
rozpočtu. Na ministerstvo nár. obrany byla r. 1919
preliminována částka 1740 mil. Kč,
na r. 1929 je však na vojenství věnována
částka 1.925,987.915 Kč. Je to stabilisace
rozpočtu?
V kapitole 5 se zdá, že tomu tak není, a to
proto, že vojenský rozpočet je rozdělen
do několika kapitol, aby se nezdál tak velkým.
V kap. 5 je preliminována částka 1400 mil.
Kč, k tomu je nutno připočísti 315
mil. Kč ze zvláštního vojenského
fondu a 210,530.000 Kč pro vojenské pensisty a 454.915
Kč na vojenskou kancelář presidenta republiky.
Pak je rozpočet vojenství úplný a
činí 1.925,987.915 mil. Kč. V procentech
vyjádřeno: Dává se na ministerstvo
vojenství 20.02% z celého státního
rozpočtu. Tato položka na ministerstvo národní
obrany se tedy stabilisuje. R. 1919 činí 1.740 mil.
Kč, r. 1929 1.925,987.915 Kč.
Ještě však charakterističtější
je, když porovnáme vojenské rozpočty
za 10 let trvání tohoto státu. Z tohoto porovnání
jasně uvidíme, jak se i tak malý stát,
jako je Československá republika, připravuje
na válku. Vydání na militarism r. 1919 činilo
1.740 mil. Kč, r. 1920 2.365 mil. Kč, r. 1921 2.337
mil. Kč, r. 1922 3.337 mil. Kč, r. 1923 2.775 mil.
Kč, r. 1924 2.300 mil. Kč, r. 1925 1.815 mil. Kč,
r. 1926 1.875 Kč, r. 1927 1.876,690.144 Kč, r. 1928
1.902,400.778 Kč, na r. 1929 je preliminováno 1.925,987.915
Kč. Úhrnem za 10 let vydání na vojenství
činí 24.245,478.837 Kč. Můžeme
říci, že v posledních letech vydání
na militarism je daleko větší, a to proto,
že se koruna do jisté míry stabilisovala. Roku
1919 až 1922 naše koruna nikdy neplatila tolik jako
nyní. Možno tedy říci, že se vydání
na ministerstvo vojenství téměř o
jednu třetinu proti předešlým letům
zvětšilo. Tato závratná suma 24 1/4
miliardy byla dána na militarism za 10 let. Kdyby
k tomu byl připočten soukromý kapitál,
který se investoval do válečného průmyslu,
dalo by nám to závratnou sumu 30 miliard Kč,
které byly vydány na militarismus tak malého
národa.
Jestliže vidíme vývoj militarisace národa
a technickou přípravu na válku, musíme
přihlížeti zvláště k reakčnímu
vývoji v armádě při militarisaci obyvatelstva
a zešněrování armády do čistě
reakčního militaristického chomoutu. Již
v zárodku, když byla zakládána armáda
v Rusku, ve Francii, Italii, dusil se každý pokus
o demokratisaci armády. Příklad ruských
legií je toho výmluvným dokladem. Zprvu nevolnická
poslušnost vlivem caristického prostředí,
potom demokratisace armády vlivem ruské revoluce
a bezvýchodného stanoviska představitelů
nacionální armády, která do sebe vstřebávala
svobodné revoluční principy rudé armády
vítězného proletariátu Ruska. Další
vývoj, oklamání této armády
složené z proletářských elementů
čsl. obyvatelstva, zatažení této armády
na kontrarevoluční frontu proti vítěznému
ruskému dělnictvu a ihned v zápětí
odbourávání demokratických principů
u dobrovolnické armády, zrušení volených
komitétů, zatčení a deportování
delegátů II. sjezdu čsl. vojska na Sibiři.