Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Nezávidíme nikomu, ale na každý pád ohradzujeme sa proti tejto stranníckosti, nakoľko žiadame a dožadujeme sa rovnoprávnosti v tom smysle, aby katolícka cirkev na kultúrné ciele pomerne k svojmu počtu svojích príslušníkov dostávala štátné podpory a subvencie.

V ďalšej mojej úvahe zmieniť sa musím o veciach, ktoré dosiaľ neboly vyriešené. Buďto nepohotovosť alebo ľahostajnosť ministerstva je toho príčinou, že definitívna úprava platov neštátnych učiteľov ešte ani dosiaľ nebola prevedená. Veď § 35 zákona 292/1920 jasne hovorí, že osobné náklady platia sa zo štátnych zdrojov, ale tu vždy vyhadzuje sa na oči a vyhovárajú sa, že štát nemusí na cirkevné školy prispievať, ale že aby si to samy vydržovaly. Zákonné ustanovenie tu je, ale zákon nie je exekvovaný.

Učitelia boli penzionovaní 31. decembra 1925. Bolo ich 57. Jednu minútu pred započatím r. 1926 boli nespravodlive penzionovaní a dostali polovicu penzie len preto, že o pol minúty neskôr nastal nový rok. Dožadujeme sa, aby v tomto jubilejnom roku zaslúžilým penzistom bola táto krivda odčiněná. 20%ná penzia tiež ešte neexekvovala sa pre staropenzistov-cirkevných učiteľov. Je treba exekvovat § 5 zákona čís. 80 z r. 1928.

Vládnym nariadením z 18. júna 1928, č. 137 Sb. z. a n., bola organizácia meštianskych škôl na Slovensku prispôsobená organizácii v historických zemiach, následkom čoho boly organizované jednoročné učebné kurzy při měštianských školách. Pri tejto otázke malo byť pamätané na to, že jednoročné kurzy znamenajú úpadok a nie rozvoj školstva, lebo uhorský typ meštianky rovnal sa nižšej strednej škole, mal štyri triedy a učiteľa s vysokoškolským vzdelaním. Teraz máme trojtriedné meštianske školy s učiteľmi teraz vyšlými bez praxe i bez zkúšok. Malo by sa pamätať na výchovu odborných učiteľov meštianskych škôl a budiť ich ambíciu po vyššom vzdelaní primeranou dotáciou.

Súhlasíme s ministerstvom školstva v tom smysle, že výchova školská musí sa do značnej miery národohospodársky orientovať, veď 15ročné deti z meštianky dnes všetko chcú byť úradníkmi, pisármi atď.

Pozornosť treba venovať zavedeniu hodvábnictva, ovocinárstva, košikárstva, včelárstva, dreveného priemyslu, chovu rýb, dobytka, pestovaniu liečivých bylín a usilovať sa, aby všetky suroviny doma boly zpracované, aby konkurečná schopnosť výroby bola zvýšená.

Štátna správa zamýšľa zavádzať učiteľské akademie do života, rešp. prepracovať, premeniť doterajšie učiteľské ústavy na školské akademie s jedným ročníkom. O tejto otázke tu ďalej zmieňovať sa nemôžem, poneváč je toto vec odborná, o ktorej by bolo treba viac sa rozširovať, len poznamenávam, že mám obavy, že toto neukáže sa byť dobrým, lebo za jeden rok nemožno predsa len vzdelať učiteľa pädagogicky, čím úroveň vyučovania iste klesne. Treba s touto otázkou opatrne narábäť a doporučoval by som p. ministrovi školstva, aby sa poradil, kým toto do života uvedie, s dosavádnym sborom učiteľských ústavov a kompetentnými pedagogickými kruhy.

Učiteľských titulov až smiešne bolo zavedené. Sú rôzné mená a učitelia nevedia vlastne, čo sú teraz. Ja by som navrhoval, aby p. minister tituly nekomplikoval, nech zostane učiteľ definitívny, dočasný a správca. Dožadujeme sa, aby učiteľské stanice boly súbehmi zaplňované a nech je pri tomto zaplňovaní prednosť zabezpečená Slovákom. Musím sa zmieniť o zaškolení 8ročnej dochádzky. Každý dobre vie, že na Slovensku zavádza sa tohoto roku sedemročná dochádzka do života. Malým školským zákonom, §om 5, snižený bol maximálny počet žiakov s 80 na 75, rešp. 65. Menovite zavedením sedemročnej, rešp. osemročnej dochádzky zväčší sa vo veľkom množstve počet žiactva. Treba viac učiteľov, ale treba i školských budov. Pripomínam pánu ministrovi školstva, že by k novostavbe, prestavbe a nástavbe týchto škol, či sú štátné alebo neštátné, prispel štát rovnou mierou štátnou subvenciou.

Ministerstvo školstva ohlásilo posiaľ mnoho reforiem, medzi inými aj reformu strednej školy, reformu reálky a reálného gymnázia zvlášť, ale ani jednu z ohlásených reforiem neuskutečnilo. Ako som zo školských kruhov informovaný, veľmi naliehavou je reforma reálky a ministerstvo by dobre urobilo, keby aspoň túto reformu uviedlo čím skôr do života.

Správné bolo, že ministerstvo školstva vydalo výnos proti preťažovaniu stredoškolského študentstva, a vždy ešte počuť ponosy, že výnos tento sa nedodržuje a žiactvo je stále ešte domácou prácou preťažované.

Treba lepšie dohliadať tiež, aby vládné nariadenie ohľadom slovenčiny ako vyučovacieho jazyka na stredných školách na Slovensku bolo v plnej miere rešpektované. Keby tak pán minister chcel, mohol by si opatriť štatistiku o tom, koľkí stredoškolskí profesori nevyučujú na slovenských stredných školách po slovensky. A to nielen mladíci, ktorí teraz prišli na Slovensko a ktorých počet je značný, ale i starší profesori, ktorí už na Slovensku viac rokov účinkujú, ba dokonca najdú sa i takí medzi nimi, ktorí sú na Slovensku od prevratu. Začiatkom tohoto školského roku veľmi vzrušilo a roztrpčilo slovenskú verejnosť, že ministerstvo školstva prepustilo mnohých suplentov-Slovákov zo služieb strednej školy. V tejto veci sa síce podľa novinárskych zpráv aká-taká náprava stala, lenže chyba je tá, že riešenie toto je veľmi dočasné a nepostačujúce. Zaiste by slovenská verejnosť s povďakom kvitovala, keby sa od ministerstva školstva dozvedela, aký je počet takto postihnutých profesorov-Slovákov, lebo v tejto veci je ministerstvo školstva ako i jeho bratislavský referát až nápadne málomluvné. Tiež nadmieru by zaujímalo slovenskú verejnosť, koľkým suplentom ministerstvo školstva poskytlo skutočnú platenú dovolenú a koľkých prepustilo bez akejkoľvek podpory a ako veľký je počet prepustených suplentov Čechov na Slovensku.

Nie menšiu dôležitosť má pre nás Slovákov i tá okolnosť, že ministerstvo školstva nielen že prepustilo značný počet suplentov-Slovákov ale na druhej strane neprijalo - ako to posiaľ bolo zvykom - nových kandidátov profesúry Slovákov, lež všetky tieto Slovákom patriace miesta zaplnilo profesormi Čechmi. Myslím, že veľmi poučné by bolo porovnanie počtu prepustených suplentov a neprijatých kandidátov-Slovákov s počtom nove prijatých profesorov-Čechov na Slovensku a tiež s počtom tých, ktorí na Slovensku nevyučujú po slovensky. Presvedčený som, že by slovenská verejnosť nadmieru bola prekvapená, keby v týchto veciach zvedela holú pravdu. Nič nenamietame proti tomu, keď sú profesori-Česi dosadzovaní na Slovensku, dokiaľ sú tam potrební, ale nech sa to deje až po umiestení naších profesorov- Slovákov, či už suplentov, ako aj nových kandidátov alebo hotových profesorov. Takto by sa to malo diať podľa prirodzeného práva Slovákov a tiež podľa pravdy, že na slovenskú školu patrí v prvom rade slovenským duchom preplnený Slovák. Ak ministerstvo školstva a nár. osvety i naďalej bude tak postupovať proti profesorom-Slovákom, ako to urobilo v tomto jubilejnom roku za ministerstva Slováka, tak sme istí, že za pár rokov nenajdete profesora Slováka ani na ukážku, lebo Slováci prestávajú študovať profesúru. Ináčej celá tato akcia robí ten dojem, ako by si ministerstvo školstva prialo, že by čím menej Slovákov išlo na profesorskú dráhu. Zažehnať toto nebezpečie podľa mienky slovenskej verejnosti môže jedine len čím skôr a dobre sriadená slovenská krajinská školská rada, ktorá musela by mať rozšírenú kompetenciu nielen pre ľudové a meštianske školy, ale aj všetky školy stredné a učiteľské ústavy. Na takúto školskú samosprávu, čo je len minimum naších požiadavkov, máme my Slováci plné právo, lebo naše slovenské pomery značne sú odlišné od českých. Zrušenie doterajšieho školského referátu bolo by logickým následkom predošlého opatrenia. Cieľom písania svojských slovenských učebníc dožadujem sa aprobačnej komisie pre Slovensko sostavenej zo Slovákov.

Dožadujem sa ďalej vrátenia nám zhabaných katolíckych gymnázií a vrátenia konečne cirkevného majetku.

Sociálnu pečlivosť pre študentov tiež držím za vhodné tuná spomenúť v tom smysle, aby Slováci dostávali pomerne viac podpory, aby aj do cudziny vo väčšom procente boli vysielaní na štúdiá. Dožadujem sa vybudovania slovenskej univerzity, viac pečlivosti o slovenské národné divadlo a vybudovania katolíckej bohosloveckej fakulty a vysokej školy technickej, a to plným právom. Veľmi sa čudujem, že najsilnejší literárny spolok sv. Vojtecha nedostáva v štátnom rozpočte žiadnej podpory. Žiadame si čo najrozhodnejšie, aby v druhom deceniu nastolený bol na Slovensku autonomistický režím školský v plnom slova smysle, lebo Slovensko len takto bude uspokojené.

Vzhľadom na to, že sa v posledných časoch predsa len k akej-takej náprave dospelo, a majúc nádej na nápravu ďalšiu, štátny rozpočet odhlasujem. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.).

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. de Witte.

Posl. de Witte (německy): Vážené dámy a pánové! Může se zdáti zajisté téměř bezúčelným, že zde člověk vystupuje a produkuje se jako volající na poušti československé demokracie, neboť každé dítě ví, že dávno je již vše hotovo, že ve chvíli, kdy návrh rozpočtu přijde do výboru, jest již mezi vládními stranami vše ujednáno, a že návrhy oposice, ať jsou podány jakkoliv a kdyby byly sebe případněji a důrazněji odůvodněny, nemají nejmenší vyhlídky, že budou přijaty. V této sněmovně došlo to již tak daleko, že nejsamozřejmější parlamentní zvyky jsou zde úplně anulovány, a že i na úplně konkrétní otázky, podané ve výboru vládě, přítomnému ministrovi, prostě odpověď nedostaneme. Tak jsem se na příklad tázal v rozpočtovém výboru, co je vlastně se školní samosprávou, p. dr Hodži, kdy zamýšlí skutečně přijíti na veřejnost s touto školní samosprávou, jež byla tak často slibována a ohlašována. Pan ministr pokládal to zajisté za velmi nemístnou zvědavost a přísně se vyhnul poněkud přesnější odpovědi na můj dotaz. V rozpočtovém výboru jsem se také tázal, jak jsou rozdělovány peníze zařazené v rozpočtové položce "Menšinové školy", poněvadž to z číslic rozpočtu není naprosto viděti. Ani na to jsem nedostal odpovědi. Dále jsem pátral, co se zamýšlí v budoucnosti v otázce sociální péče o studentstvo. V rozpočtovém výboru jsem ohlásil, co proniká v této věci o těchto plánech do veřejnosti, že totiž péče o studentstvo má býti reorganisována, že se zamýšlí vliv studentstva vůbec vyloučiti. Ani na to jsem nedostal odpovědi. V rozpočtovém výboru nabyl jsem ještě docela jiných zkušeností, při kapitole "škola". Jménem své strany jsem navrhl, aby bečovská hudební škola byla finančně sanována, a odůvodnil jsem tento návrh číslicemi, jichž nejen nelze vyvrátiti, nýbrž které dokazují nutnost, aby stát konečně jednou zasáhl, aby splnil svou povinnost, kterou tolik let velmi důkladně zanedbával. Poukázal jsem na to, že bečovská hudební škola dostávala ve starém Rakousku subvenci 10.000 mírových korun a že dnes jest zde poskytováno 24.000 Kč nebo v posledních letech vůbec nic, že škola měla opět schodek 91.000 Kč a že jí hrozí zkáza, poněvadž akce, kterou jsme podnikli k zachování této školy, aby totiž všechny okresy karlovarského kraje odváděly 1% přirážek na školu, ztroskotala, poněvadž peněz nelze poskytovati, neboť zemský výbor onu položku z okresních rozpočtů škrtl. Ba, dožili jsme se toho, že zde s tohoto místa německý poslanec, kol. Eckert, prohlásil téměř totéž, přednesl ve velmi pohnutlivých stížnostech téměř táž čísla, a že zde bídu hudební školy bečovské líčil velmi pohnutlivými slovy. Ale ve výboru on i jeho strana náš návrh na náležité zvýšení oné rozpočtové položky zamítli.

Jménem své strany podal jsem dále návrhy na zavedení praktické sociální péče o studentstvo a pro strádající divadla. Všechno bylo prostě zamítnuto. Ale to ještě ani zdaleka není to nejhorší. Dožili jsme se ještě docela jiných věcí. Kol. Hodina, předseda německého sněmovního školního výboru, pronesl dne 10. října v rozpočtovém výboru velkou řeč, která byla otištěna v časopise "Deutsche Landpost" ze dne 12. října s třířádkovým titulem, největšími písmeny, jaké v tiskárně vůbec měli. Nadpis: "Na cestě ke školní samosprávě. Těžké žaloby na školní správu. Řeč p. posl. Hodiny v rozpočtovém výboru." Nuže, jak vypadáme na té cestě ke školní samosprávě? Jak se shoduje titul se skutečností? "Změny v oboru školství nejsou takové, aby Němci mohli vyslovovati své radostné uznání. Nelze popříti, že si dobrá myšlenka razí cestu pomalu. Než - a to, co zde prohlašuje p. Hodina, jest zde vytištěno tučně - pomalost jest takového druhu, že budeme-li pracovati takovýmto tempem dále, bude třeba staletí, abychom v oboru německého školství dosáhli samosprávy, ohlášené ministrem dr Hodžou."

Nyní třeba ještě se otázati: Co vlastně vykonal p. Hodina pro uskutečnění školní samosprávy? A čím k tomu přispěla jeho strana a vůbec čím přispěla tato účast německých občanských stran na moci k řešení školní samosprávy? Zkoumáme-li tuto otázku, docházíme k výsledku, který chci s touž zřetelností konstatovati, jako p. Hodina zhoršení školní samosprávy, totiž že stížnosti, které zde přednesl p. Hodina, nemohou a nemají míti jiného účelu, než klamati voličstvo, klamati je v tom, že aktivisté hodili prostě na pospas myšlenku školní samosprávy a nic jiného. Roku 1925 - to jsou dnes již dobré 3 roky mluvil zde s tohoto místa pan dr Spina, tehdy ještě nikoliv ministr, a přimlouval se za zřízení všeobecné kulturní samosprávy. I když v podrobnostech nemůžeme naprosto souhlasiti s tím, co řekl, poněvadž se ubírá cestou, o níž se domníváme, že není správná, přece jen bylo zajisté jeho povinností, postarati se, aby tato věc nebyla dána k ledu. Jde-li zde nahoru, ještě k tomu během porad, které konaly všechny německé strany, aby podaly společný takový návrh, nemůže-li vyčkati chvíle, až dojde k dohodě mezi německými parlamentními stranami, pokládal-li za nutné vytrubovati takovéto fanfáry a s tohoto místa zde prohlašovati: "Neříkám to jménem své strany, nýbrž za svou osobu, že tato kulturní samospráva musí býti bezpodmínečně zřízena" pak převzal povinnost starati se, aby se zde pouze nemluvilo, aby to přišlo do novin, nýbrž aby z toho také jednou něco bylo. Nehnul však pro to ani prstem, vstoupil se svou stranou do vlády, aniž po této stránce dostal nejmenšího ujištění. Jeho nástupce jako předseda německého parlamentního školního výboru, p. Hodina, od tehdejší doby až do dneška jednání o návrzích na vybudování školní samosprávy prostě protahoval. R. 1925 téhož dne, kdy p. dr Spina podal svůj návrh na vybudování kulturní samosprávy, podali jsme také my návrh na vybudování školní samosprávy, a tento návrh jsme ostatně ještě jednou opakovali v prosinci 1925. Ale co podnikl p. Hodina, aby jej dostal dále? Nic! Při této příležitosti musím připomenouti také náš návrh a jeho význam. Žádali jsme zavedení národní školní samosprávy a účelem našeho návrh u bylo osvoboditi školy od centralistické a byrokratické správy, zvláště však odstraniti nesnesitelný stav, že o školství národních menšin rozhoduje byrokracie cizího národa. V návrhu jsme žádali, aby správa školství byla odevzdána každému národu samotnému, aby školní správa byla zdemokratisována a aby náklady na vydržování škol hradily národní školní úřady z peněz přikázaných podle národního klíče, a to z kulturní daně, kterou by vybíraly národní školní úřady od příslušníků každého národa. Účelem návrhu bylo ve skutečnosti také dosíci národního smíření a chrániti školy od jakéhokoliv zasahování, jemuž jest neustále vydávána a na něž si také p. Hodina stěžoval. Ale návrh nebyl dodnes ještě ani z části splněn, nebyl totiž vyřízen ani ve výboru. P. Hodina, který svou volební řeč dal plakátovati v časopise "Deutsche Landpost", v níž se vyhlašuje za navrhovatele myšlenky školní samosprávy, týž p. Hodina, právě tak jako kol. Spina, nehnul v tomto směru ani prstem. Ovšem před půl druhým rokem také pan ministr Hodža ohlásil, že zamýšlí zavésti školní samosprávu, mluvil o tom ještě před delší dobou a přednesl celou spoustu řečí tohoto tónu: Počkejte jen, až přijdu s návrhem na zavedení školní samosprávy, budete žasnouti, jaké to bude velké dílo smíření, jaké Locarno zde vybuduji. Ale stačilo, aby dvoje české národní noviny prohlásily, že nesouhlasí, aby se pan dr Hodža zabýval takovýmito myšlenkami, aby ho přiměly, aby všechno zase sbalil a jen oklikami jsme se dověděli, jak si představoval národní školní samosprávu. Základem toho, co vyšlo najevo z Hodžova návrhu, je reakce a ještě více: nikoliv zesílení vlivu obyvatelstva na školní úřady, nýbrž potlačení vlivu zástupců lidu. Účelem jeho je ohromně zvýšiti moc státního úřednictva a opětně vybudovati klerikální mocenské posice u školních úřadů. A tak to, co zamýšlel dr Hodža vydávati za svou školní samosprávu, příčí se ve skutečnosti zásadám demokracie co nejkřiklavěji, nejen že neřeší otázku národní samosprávy, nýbrž dokonce ničí ještě dnes existující náběhy k ní. To, co má v úmyslu pan dr Hodža, pro nás, sociální demokraty, jest naprosto nepřijatelné a nerad bych opominul zde prohlásiti, že zabýváte-li se myšlenkou řešiti školní samosprávu tímto způsobem, postavili bychom se proti tomuto pokusu co nejostřeji v boj. Ale toho času mlčí dr Hodža o celé věci vůbec, a co promluví, není nic jiného než nezávazné fráze. Pan Hodina ovšem naříká, že by to trvalo ještě staletí, kdyby to šlo takto dále. Ale proč členové Svazu zemědělců, křesťanští sociálové a živnostníci nevyvodí důsledky, dojdou-li k přesvědčení, že se věc úmyslně protahuje, že nelze již snésti, co se dnes děje na našich školách? Proč neřeknou: proti tomu musíme protestovati, toho nestrpíme! Jestliže v jejich časopisech čteme takovéto protesty německých aktivistických stran, tážeme se a také voliči se budou tázati: Když tomu tak je, proč pak při tom pomáháte? Proč se máme dávati líčiti takřka jako vinníci, že školní samospráva jest takto protahována? Ale věc jest úplně jednoduchá. Klerikálové mají jedinou starost, jak vysvítá z nejrůznějších vývodů jejich vůdců, aby byla uskutečněna konfesijní škola, aby katecheta stal se opět pánem na škole a aby na místo svobodné vědy přišla víra. Členové Svazu zemědělců o své vlastní návrhy nedbají, jsou spoluvinníky na zmaření myšlenky samosprávy, živnostníci mluví o nutné pomoci německým školám a zamítají návrhy k tomu směřující a pan Hodina, předseda německého parlamentního školního výboru a školní referent Svazu zemědělců, vede deputaci k dru Hodžovi. Deputace má předložiti memorandum, které by odůvodňovalo vybudování školní samosprávy, dr Hodža prohlásí, že memorandum nebéře na vědomí a p. Hodina nevyvodí z toho žádných jiných důsledků, než že odejde, dá se vyhoditi ze dveří a hlasuje dále pro téhož ministra, který ho vyhodil. Pan Hodina pronesl neobyčejně dlouhou řeč o tom, jaký zločin se páše na německých školách, co se děje v oboru školství menšinového, vůbec naříkal na těžké poškozování německého školství, to činí dvě stránky drobného tisku v časopise "Landpost". Co je pravda? Pravda je to, že s dnešní školou jest to pro Němce ještě hůře než v době všenárodní koalice a přes účast německých aktivistických stran na moci, jak ony říkají, lze s německými školami hanebně zacházeti.

Část zavřených škol byla sice opět otevřena, poněvadž přibylo dětí a zavřené školní třídy musily býti obnoveny. Jest však zajímavé slyšeti příslušná čísla. Ze zavřených českých školních tříd bylo znovu otevřeno 64 %, ze zavřených německých obecních školních tříd jen 10 %. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) To se stalo v době pánů dr Spiny a pana dr Mayr-Hartinga. Od té doby, co vládne měšťácký blok, bylo otevřeno nových 350 českých škol, ale bylo také opět zavřeno 6 německých škol. Počet německých škol klesá. V době všenárodní koalice stoupl počet tříd na německých měšťanských školách z 1394 na 1615. Za p. Hodži a měšťáckého bloku klesl opět na 1563. Pravda je taková, že odnárodňování a loupež lidí pokračuje za Spiny a Mayr-Hartinga jako dříve, že se ve věci vůbec nic nezměnilo. Pravda je taková, že návrh na školní samosprávu jest pohřben a že p. Hodina byl při tomto hrobařském díle velice důležitým účastníkem. Pravda jest, že němečtí aktivisté pro školu mluví, ale proti škole hlasují. Se vším důrazem dlužno tedy konstatovati, že při všech výrocích německých aktivistických stran jde zde o humbuk, že jest to podvod na národě, který páchají svými zdánlivě oposičními řečmi a že provozují podvodnou dvojí hru, že je čas, aby to bylo veškerému lidu objasněno se vší zřetelností. Za vlády Mayr-Hartinga a Spiny staví se školní paláce pro 5, ba pro 2 nebo 3 české děti a vedle toho se zavírají německé školy a jsou ničena německá gymnasia, jak se to stalo s gymnasiem v Jindřišské ulici v Praze a gymnasiem v Chebu a mnoha jinými a při tom leží nemocní na německé klinice v předsíni, poněvadž nelze pro ně nalézti místa v síni.

Máme veškerou příčinu žalovati na německé aktivisty, že dělají zeď ničitelům škol, že jinak mluví a jinak jednají, že obětovali německou školu zájmům svého zisku a že jen aby zůstali u státního žlabu, hanebně zacházejí s myšlenkou školní samosprávy. Hříchy, které na sebe tyto strany nahromadily v oboru školství, počínají a nekončí tím, co jsem zde řekl. Připomínám účinek zákona o obecních financích na školy. Obcím se škrtá většina nejnutnějších položek na vydržování školy a výsledek toho jsou rozpadlé školní místnosti a rozpadající se sbírky učebných pomůcek, upadající školní hygiena a nouze o uhlí ve škole. Tak v Rudohoří bude se musiti ve školách zastaviti vyučování, poněvadž již není peněz na zakoupení uhlí, potřebného k vytápění. To vše se musí strašlivě vymstíti. Stále ještě máme proslavený § 144, stále ještě zůstává vraždou, sníží-li se počet dětí v chudých rodinách nebo onemocní-li žena atd., stále ještě se to jmenuje zločinem na klíčícím životě. Ale titíž lidé a strany, kteří mluví o tomto zločinu na klíčícím životě jako o činu zasluhujícím prokletí, dopouštějí se neustále zločinů na budoucnosti našich dětí. Šetřiti na škole jest skutečně plýtvání nejdrahocennějším národním majetkem. Pan ministr jest si toho ovšem také vědom, neboť ve své řeči v rozpočtu prohlásil: "Jestliže investujeme v demokracii na kulturu a výchovu, znamená to, že pro celé generace povznášíme výkonnost a způsobilost vyráběti." Tak se mluví a při tom jsou školy ničeny a ti, kdo tak mluví, přivádějí právě školy ke zkáze.

A nezastavujete se pouze u lidových škol, ačkoliv zde jsou zločiny nejtěžší a nejkrutější. Táhne se to i všemi jinými školami. O naší vysokoškolské bídě bylo již mluveno tak často, že si mohu odepříti o tom mluviti. Ale o jedné věci dlužno zde mluviti, a to, jak se nakládá se sociální péčí o mládež. Musím konstatovati, že také v době účasti Spiny a Mayr-Hartinga ve vládě, v době vlády mezinárodního občanského bloku za účasti německých stran, na rozpočtu projevuje se těžké odstrčení sociální péče o německé studentstvo. Sociální péče o studentstvo jest sice uvedena v rozpočtu, ale chybí oficielní rozdělovací klíč. To má svůj důvod, neboť německým studentům patřila by čtvrtina peněz a dosud jim byla dávána  1/13. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Tento poměr se ještě zhoršil od té doby, kdy německé vládní strany založily svůj podíl na moci. Celková položka výdajů na sociální péči o studentstvo byla časem podstatně zvýšena, loňského roku a letos opět, ze 4 na 10 milionů. Německým vysokoškolákům, německé sociální péči o studentstvo bylo dáno ze 4 milionů 300.000 Kč a z 10 milionů dostávají také 300.000 Kč. Dříve dostávali místo  1/4 1/13 a nyní dostanou 3.3%. Domnívám se, že nelze již hůře drážditi, než vysvítá z těchto čísel. Křížová cesta naší mládeže počíná na škole obecné a nepřestává, dokud mládež chodí do školy. Tu bych řekl pánům, aby se podívali jednou do Vídně a aby se na vlastní oči přesvědčili, co se děje v oboru školství ve Vídni. Tam stojí v čele školství sociální demokrat a výsledek: Přišlo do školy světlo, vzduch, život, cesta do školy není již cestou křížovou, nýbrž stala se jak pro žáky, tak pro učitele v Rakousku cestou radosti. Škola ve Vídni jest radostná práce. Vyrůstají tam noví lidé v slunci, sebekázni a síle k hrdému tvoření a mohu zde vhodně říci: Vyslovím-li vedle sebe jména Otto Glöckel a dr Hodža, mluvím skutečně o dvou světech. Vyslovím-li vedle sebe vídeňská škola a československá škola, stojí vedle sebe den a noc. Vídeňská škola může naplňovati radostí i vídeňské Čechy. Nepoškozuje jich. Ve Vídni se nepáše loupež na školách, o vídeňské české děti jest v oboru školství dostatečně postaráno. Československá škola, kterou dnes máme, musí moderní Čechy a zvláště moderně myslící Němce naplniti roztrpčením.

Československá republika slaví v příštích dnech desítiletí svého trvání, své desítileté jubileum. Velkobanky mohou rády osvětlovati. Mají k tomu v tomto státě plný důvod. Dělají zde nejlepší obchody. Velkoagrárníci mohou vyvěšovati prapory, co vše bylo pro ně za léta vykonáno. Dělníci měli by však méně příčiny oslavovati toto jubileum. Ale smuteční prapor může vyvěsiti v Československu zvláště škola. Desítileté jubileum tohoto státu a děti sedí v tak přeplněných třídách, že to nemá příkladu v některém jiném evropském státě. 70, 80, 90 dětí sedí pohromadě v jedné třídě, děti, které musí dávati v sázku své zdraví, děti, které mohou v těchto přeplněných třídách přijmouti zárodek smrti. V tomto státě, který právě slaví desítileté jubileum svého trvání, musí děti choditi daleko do škol kolem škol zavřených, které byly zavřeny z hrabivosti, ze ziskuchtivosti a ze šovinismu, musí choditi míle cesty v dešti a sněhu, a to vše proto, poněvadž máme v Československé republice vládu, která není naprosto ochotna učiniti pro budoucnost, čeho třeba, a v oboru školství dostává se do rozporu s vývody, které pronesl pan dr Hodža o nutnosti velkých nákladů na zlepšení školství. Slavíme desítileté jubileum státu a musíme poukazovati na hladovějící učitelský proletariát, na lidi, kteří musí učiti ve škole, ale mají plnou hlavu starostí, jak vyživí rodinu, jimž se vyplácí žalostný plat; mimo to máme tisíce učitelů, kteří nemají vůbec možnosti dostati se na školu, přes to, že by tyto děti, pro něž není dostatek učitelů, tak potřebovaly vyučování. V této demokratické republice musíme dnes v době účasti německých vládních stran na moci konstatovati, že učitelé jsou stíháni pro své politické přesvědčení. Máme přece případ, že učitel v Jáchymově jest několik let pronásledován nejneslýchanějším způsobem, aniž se mu dá příležitost vysloviti se k výtkám, jež proti němu jsou uplatňovány, je-li tak pronásledován, a neuvedou se prostě pohnutky, které jsou podnětem jeho pronásledování. Máme případ, že poslanec německých vládních stran udal jiného učitele v Rudohoří, poněvadž založil dělnický pěvecký spolek. Žádalo se, aby byl přeložen, poněvadž se nepříznivě vyjádřil o politice německých vládních stran. Jest skutečně neslýchané, jak se dnes nakládá v tomto státě se školou a učitelstvem.