Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pánové, pak se člověk nediví, když takový Kerlín v Kobelecké Poljaně okrádá československý erár o celé desítky tisíců kubických metrů, že dovede dáti tolik na ucpání vlivných činitelů, že není možno tu věc za 1 1/2 roku vyšetřiti. Já jsem již mluvil jednou v rozpočtové debatě, že bývalý husarský nadporučík Kerlín jediného parťáka Ivana Timčuka, který měl pod sebou asi 18tičlennou partu, okradl při výplatě mzdy jenom o 5000 m³. A takovýchto parťáků měl Kerlín v úseku Kobelecko-poljanském 7. Kobeleckou Poljanu vlastní stát. Rozhoduje tam pan vrchní ředitel Šiman. Byl tam ředitel Navrátil, který chtěl tuto zlodějnu přísně vyšetřovati, ale Kerlín, nynější majitel továrny v Kobelecké Poljaně, si zajel do Prahy a zde to ucpal za 14 dnů tak, že potom dostal Navrátil dopis, že se bude z Kobelecké Poljany stěhovati on a ne že Kerlín bude vyšetřován a odsouzen. A když jsem já čtvrtou deputaci vedl do hradu, pan kancléř Šámal mně řekl, že mají nějakou recepci s kterýmsi zahraničním vyslancem, že mne musí přijmouti pan sekční šéf dr. Schieszl. Dr. Schieszl mně řekl: To již dávno známe, o tom byla již jedna deputace v Topolčánkách u pana presidenta, dvě u pana Šámala a vy jste už čtvrtá. Tak se dají dělati kšefty. Uvažte, Kerlín bral kubický metr kulatiny jakékoliv síly za 60 Kč a platil 19 Kč od kácení a loupání a 21 Kč od formanky, to znamená celkem 100 Kč za 1 m³. A když vám každý přizná, že z kulatiny nad 40 cm síly máte 65 až 70% řeziva po 650 Kč, počítejte, že Kerlín za to, co ho stojí 100 Kč, dostane 400 Kč. A když ještě okrade jednoho ubohého parťáka o 5000 m³, a takových parťáků měl 7, t. j. sedmkráte pět 35.000 m³, pak se nějak ta desítka nebo stotisícovka může dáti, aby se doutnající korupční aféra uhasila.

Jako se dřevem, lichvaří se i s cementem. Zač byl před válkou a zač je dnes? Podívejte se na ty mzdy dělníků, kteří musí své zdraví ničiti v cementárnách, dejte se tam na dva tři dny zavříti a melte anebo jděte fasovat ten cement. Pak jistě řeknete: ani za 150 Kč denně bych tam nechodil, poněvadž žíraviny, které tam musí člověk polykat, zničí organismus ve velmi krátké době. A při tom se cement prodává 12kráte tak dráže než před válkou. Na zahraniční cement je uvaleno ohromné clo, ale náš cement v Polsku se prodává za 60% ceny v Československu.

Cihly. Kolik se přidalo cihlářským dělníkům, o kolik více stojí režie? My máme u nás na Zlínsku jednoho velkého cihláře. On totiž ani nemíchá hlíny, ani nepálí cihly, nýbrž jen účtuje čistý zisk. Cihlář, před kterým se klaní celá republika, před kterým i ministři musí couvat - je to švec Tomáš Baťa. A ten, prosím, aniž by uvedl věcné důvody, zdražil 1000 cihel o 50 Kč čili o 20%. A vláda ho nechá, ať si lichvaří, jak chce, a říká: Nechť nejsou lidé hloupí a nekupují. (Hlasy: Služba veřejnosti!) Ano, služba veřejnosti. - První na celé Moravě, ten vámi všemi opěvovaný za tři tisícikorunové inserty na zadních listech vašich časopisů, člověk, má prý spasiti republiku. Do cihel nemůže míchati, do bot se přimíchá ledacos méně cenného, jako papír atd., ale do cihel se musí míchati hlína. A ten vámi opěvovaný šel první v lichvářském zdražování materiálu nutného ke stavbě.

A podívejte se na železo. Agrární "Venkov" v dubnu citoval, že akcie různých železáren od r. 1922 stouply ze 480 na 1860 Kč. A, pánové, vy, kteří máte vždycky silnou ruku na ty, kteří jsou v krisi a chtějí větší skývu chleba, na dělníky, kteří dovedete rázně proti dělníkům zakročiti, jste proti těmto lichvářům bezmocní. Proč? Poněvadž ohromná část vlivných a mnohdy rozhodujících činitelů v zákonodárném a administrativním aparátu současně také béře ty vysoké dividendy a prodává za daleko zvýšený kurs akcie těchto podniků, které prodávají stavební materie. A proto myslím, že návrh náš jest také oprávněný. Již před měsícem se zde projednával rozpočet a vy jste musili - a také pan ministr v rozpočtovém výboru - přiznati, že největší daňová nosnost jest u těch vrstev, které žijí z ruky do úst, že ty vlastně svou poplatností, nepřímými daněmi, udržují finance tohoto státu. (Výkřiky: Olomoucký arcibiskup jest dlužen několik let daně!) Fürstenberg také. A jak se vybírají daně u všech takových, jako Fürstenberga a De Foresta? U takových se daně nevybírají. Ale jak se vybírají jinde? Je to příznačné, že to otiskuje právě orgán dr Švehly "Večer", který píše, jak ostrý zákrok a jaké následky má ostrý zákon a nelidské vybírání daní. Uveřejňuje článeček "Se psem a vidlemi na exekutora". Rolník Abel Nagy z Bosu zapomněl zaplatiti daň z porážky, asi 12 nebo 24 Kč, poněvadž na Podk. Rusi drobní rolníci mnoho vepřů, kteří mají nad 140 kg živé váhy, nezabíjejí. A když nezaplatil - píše "Večer", zabavili mu krávu. Rolník se domníval, že když nebude přítomen, kráva se mu neprodá. Přišel exekutor, krávu prodal, rolník přišel domů, a to ho tak rozčililo - možná, že tu krávu potřeboval nutně nebo že ji měl poslední - že vzal vidle, vrhl se na exekutora a jeho pes jako věrný strážce mu pomáhal a exekutora pokousal. Exekutor byl odvezen do Pasteurova ústavu v Košicích, poněvadž byl pravděpodobně pes pominutý, a rolník byl zatčen.

Vážení pánové, již šest roků, tuším, máme zákon o odpisu daní v případě ohrožení existence člověka. A uvažte, pánové, za poplatek z porážky za 12 nebo 24 Kč možná že budou zničeny dva lidské životy, možná, že bude zničen život exekutora, který plnil jenom povinnost, a možná, že bude také zničen hospodářsky ten rolník, když bude zavřen na dlouhou dobu. Za takových okolností se vybírají daně. Vybéře se jich od pracujícího lidu včetně dávek daně důchodové, ze mzdy a z příjmu plných 90%. Proto náš návrh, aby domky pro pracující byly osvobozeny od daně až do 35 roků, je úplně oprávněný. Zamítnete-li ho, budete se před pracujícími lidmi demaskovati a dělnictvo neopomene se Vám za to odvděčiti. (Potlesk poslanců strany komunistické.).

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. inž. Záhorský.

Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, dámy a pánové! Mám dva důvody, pro které ujímám se slova, abych pronesl svůj projev k vládnímu návrhu tisk 1780: jednak, abych pro mluvil k obsahu tohoto vládního návrhu, jednak k materii, která se tohoto vládního návrhu bezprostředně dotýká a která v nejbližší době bude řešena v této sněmovně. Vládní návrh zákona, jímž se doplňuje zákon z 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu, jednak doplňuje § 49 zák. čís. 43/28 Sb. z. a n., jednak mění ustanovení §u 54 zákona ze 7. dubna 1927, č. 44.

Doplněk §u 49 zákona čís. 43 ex 1928 záleží v tom, že stavbám, jež byly započaty před 1. září 1928, mohou býti poskytnuty daňové úlevy podle §u 49 zákona čís. 44/1927 na žádost strany, budou-li dokončeny do konce r. 1929. Platný zákon poskytoval lhůty k dokončení stavby pouze do 30. června 1929.

Výhoda tohoto doplňku záleží v tom, že poskytují se těmto stavbám vyšší úlevy daňové, než poskytuje zákon č. 43/1928, a to úplné osvobození od domovní daně činžovní a třídní u nových staveb, přístaveb, nástaveb a přestaveb na dobu 25 let a u staveb domů s malými byty a provozovnami na dobu 35 let místo na 15 let a 25 let, jak určuje zákon č. 43/28.

Změna ustanovení §u 54 zákona č. 44/27 spočívá pak v tom, že novostavbám a úplným přestavbám domů, započatým po vyhlášení zák. č. 44/27, poskytuje se osvobození od poplatků převodních, jde-li o stavby domů s malými byty bez podpory státní, dokončené do konce r. 1929.

Jistě by sněmovnu bylo bývalo zajímalo, kdyby zpráva výboru soc. politického a rozpočtového důkladně byla probrala, proč k těm to změnám navrhovaným má dojíti. Jestliže sobě přečteme zprávu obou výborů, musíme projeviti velikou nespokojenost, neboť tato zpráva jak výboru soc. politického, tak rozpočtového je velice kusá a velice povrchní. Nám nemůže stačiti, jestliže v důvodové zprávě se pouze konstatuje, že výbor rozpočtový v obšírné debatě zdůraznil zejména nevhodnost lhůt, resp. jejich přílišnou krát kost. V čem záleží ta nevhodnost a přílišná krátkost? Nás by bylo zajímalo meritorní projednání důvodů, proč dochází k této předloze. My ovšem známe důvody, proč tato předloha se projednává v této sněmovně. Když pan ministr veř. prací učinil projev u příležitosti katastrofy poříčské, měli jsme příležitost, abychom poukázali na vady zákona čís. 43 z r. 1928. Poněvadž jsme kritisovali 9. a 10. října vadnost zákonů majoritou dnešní odhlasovaných, nemůže se dnes tato majorita přiznati, že ona je tvůrcem vad zákona čís. 43. (Tak jest!) Nemáme tedy v těchto zprávách naprosto žádných důvodů, proč dochází k tak dalekosáhlým změnám odhlasovaného zákona. Daleko upřímnější v této věci je pan ministr financí dr Engliš. Napsal velice krásný článek v čísle 4 "Národohospodářské politiky" dne 20. října. Článek ten má nápis "O vině, pří čině a odpovědnosti". A v tomto článku, slavná sněmovno, dovídáme se správnou kritiku dnešní vládní předlohy. Pan ministr financí odsuzuje velké výhody, které se poskytly stavbám, jež nikterak nepřispěly k řešení otázky bytové a otázky stavební. (Tak jest! - Výborně!) Velká část výhod zákona čís 43/1928 byla právě pohlcena jedinci a společnostmi hospodářsky silnými. (Výborně!) Naproti tomu jednotlivci hospodářsky slabí a sociálně slabí nemohli použíti výhod zákona čís. 43, poněvadž tito hospodářsky mocní jednotlivci a hospodářsky silné instituce pohltili, řekl bych, veškerá staviva a pracovníky odborně vyškolené, a následek byl, že nastala všeobecná drahota ve stavebním podnikání, která převyšuje 25% nákladů z r. 1925. Tu je přirozeno, že hospodářsky slabý jednotlivec a slabý stavebník nemůže za těchto okolností využíti ustanovení zákona a nabýti po dobu 35 let úplného osvobození od daně domovní. Je zajímavo, jak pan ministr financí se vůbec vyjádřil o tomto zákoně čís. 43, resp. o té novele, která je nyní v této sněmovně projednávána. Pan ministr financí píše: "Stala-li se chyba, pak byla chyba v tom, že se r. 1927 zvýšila výhoda na 25 let, poněvadž vůbec tato výhoda dávaná pro domy s velkými byty hlavně na útraty samosprávných financí je zcela neodůvodněna. Ohledáme-li tedy účelový obsah platných zákonů, shledáváme chybu, ale ne v tom, že se pro domy s velkými byty v r. 1928 daňová výhoda omezila, nýbrž v tom, že se vůbec dala a zvlášť v takovém rozsahu."

Slavná sněmovno! Nemůže býti příkřejšího odsouzení vládního návrhu, odhlasovaného r.1928, č. 43 a nemůže býti příkřejšího odsouzení předlohy právě projednávané. Je zde opětovný důkaz toho, ať se v této sněmovně pro jednává jakýkoliv návrh zákona, že vždycky projevuje markantní známku, že se má sobecky prospěti hospodářsky silným a nikoliv těm, pro které tyto zákony mají býti tvořeny. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Je to důsledný charakter všech zákonů, které se v této sněmovně projednávají za dnešní majority buržoasní. My máme pro toto své tvrzení věcné důkazy. A nejlepší důkaz máme dnes ve slovech samotného pana ministra.

Je zajímavo zejména i další mínění pana ministra financí o projednávané předloze. Pan ministr financí dr Engliš zcela správně zabýval se tím, co vlastně vyvolalo potřebu no x vely zákona č. 43 z r. 1928. Ve sněmovně této bylo téměř všemi řečníky potvrzeno, že příčina množství stavebních katastrof vězí v tom, že zákon č. 43 vyvolal nepřirozeně rychlý postup stavební, takže se dostavily pravidelně periodické katastrofy. Poněvadž bylo známo, že pan ministr financí bránil tomu, aby se nedostalo těchto velikých výhod stavbám, jež nebyly budovány za účelem pořízení malých bytů, byl přímo viněn, že on zavinil nepřímo tyto katastrofy. A proto chápeme, proč pan ministr financí brání se proti tomuto nařčení a píše o vině a příčině. Ovšem nepovažuji tento důkaz o nevině za dobře podařený, neboť jestliže pan ministr říká, že od té doby, co zavedeno bylo požární pojištění, vzrostlo zapalování vlastními majiteli realit, tedy říká: jestliže my nemůžeme viniti požární pojištění ze žhářství, zrovna tak nemůžeme viniti zákon, jenž dával výhody daňové, že by zaviňoval přímo katastrofy.

Toto srovnání není úplně správné, poněvadž požární pojištění vyvolávalo chuť k pojišťování. Zákon, který dával mimořádné výhody daňové, vyvolával chuť ke stavbám. Poněvadž však byly limitovány zde lhůty, ve kterých musí býti stavba dokončena, vidíme zde tedy, že limit té lhůty byl příčinou, kdežto v pojištění požárním není toho přímého účinku, poněvadž požární pojištění mělo pouze vyvolávati častější pojišťování, jako zákon o podpoře stavebního ruchu vyvolával rychlejší stavební ruch. Mám za to, že i další důkaz, který se zde podává, na př. když byla uvalena dávka z majetku, tak se nejčastěji objevila defraudace a že tedy dávka z majetku byla příčinou těchto defraudací, není správné, poněvadž dávka z majetku nutila každého, aby přiznával a ne aby defraudoval. První důkaz nepovažuji za šťastný, ale úsudek o vládní předloze zákona č. 43 z r. 1928 považuji za velmi zdařilý a také za velmi objektivní, věcný. Mínění p. ministra financí jest nám, oposici, velkou satisfakcí, neboť co je napsáno v tomto článku: "O vině, příčině a odpovědnosti", to jsme také předpovídali, když se projednával příslušný zákon č. 43 z r. 1928 v soc. politickém výboru. Bohužel, byli jsme tehdy oslyšeni. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Mne by nyní zajímalo, vážená sněmovno, abych směl se při této příležitosti dotknouti šíře také té materie, která souvisí bezprostředně s touto novelou. S touto novelou souvisí řešení otázky ochrany nájemníků. Pan ministr financí říká, že není správná výtka, jež se mu činí, že on řešil anebo aspoň dal souhlas ke krátkodobému řešení zákona na ochranu nájemníků a podpory stavebního ruchu. Říká, že se měla projeviti v této sněmovně u jednotlivých politických stran politická únosnost a odpovědnost za řešení těchto dvou materií v zákoně jednom. To nás právě překvapuje, ačkoliv jsme v r. 1925 projevili tuto politickou únosnost otevřeně v soc. politickém výboru, že se té naší ochoty nepoužilo, a tehdy jsme nic jiného nežádali, než aby politická únosnost naše byla kombinována s hospodářskou únosností těch, jichž zájmy my zde zastupujeme. Nemůže býti politické odpovědnosti, jestliže se hřeší proti hospodářské únosnosti. A tu, slavná sněmovno, dovolte mi, abych mohl podati téměř, řekl bych, matematický úkaz, že jsme se dopustili příslušným zákonem přímo násilí, že jsme tomu, který jest odkázán na pevný důchod, snížili značně jeho životní míru, jestliže ho nutíme k plnění zákona. Důchod každého, který může býti zařazen do kategorie důchodců se stálým důchodem před válkou, skládal se zpravidla ze dvou distribučních položek. Byla to distribuční položka na živo bytí a položka na bydlení. Další distribuční položky: luxus, zábava, dělání kapitálu atd. u těchto důchodců chyběly. Stav v r. 1918 byl ten, že na živobytí přicházela určitá částka důchodu, která činila 80% podle statistického úřadu, takže na bydlení připadalo úměrně 20%. Když se nyní zabýváme touto věcí u důchodců, přicházíme k tomu, že předválečný důchod jejich se násobí určitým valorisačním číslem, které jsme řešili v zákoně o platech státních a veřejných zaměstnanců. Číslo, které valorisuje důchod, nepřevyšuje číslo 6. A nyní životní položka každého jednotlivce v r. 1928 násobí se indexem, jestliže žádáme, aby se zachovala životní míra, kterou měl před válkou. A k tomu by se nyní měla připočítati částka, která připadá na byt. Když nyní hledáme, slavná sněmovno, mnoho-li zbývá člověku na byt, dostaneme zajímavou rovnici, která vypadá tak, že na byt zbývá B' = v . D (1 - i . k / v).

Dosadíme-li tam čísla: za valorisaci v = 6, za index i = 10 a za k = 0.80, zbývá na byt vlastně minus 2 předválečné důchody B' = - 2 D. To je zajímavé, že vlastně státní zaměstnanec, úředník, jehož důchod byl valorisován pouze 6, by měl dostati od svého zaměstnavatele ještě dva předválečné důchody, aby si udržel životní míru z r. 1914.

Co nám nyní určuje zákon na ochranu nájemníků? Určuje zvýšení 40%, takže u bytů malých to činí oproti r. 1914 190%, u bytů velkých nejméně 210%, čili průměrně zvětšuje zákon položku na bydlení na dvojnásobnou hodnotu. Když to vsadíme do rovnice, kterou jsme vyčíslili, dostaneme zajímavý vztah mezi indexem i valorisací "v" a mezi číslem "k", udávajícím míru životní. Dosadíme-li nyní za životní míru předválečnou 80% a za index 10, docházíme k tomu, že zákon může plniti jen ten, jehož důchod je valorisován 8.4. To není ani jeden státní a veřejný úředník, ani zaměstnanec, ani dělník velmi kvalifikovaný, jestliže není zaměstnán v průmyslu, který pracuje kontinuálně 365 dní v roce.

Mám za to, že proti matematickým důkazům je těžko pracovati demagogií. Jestliže takovýto důkaz se provádí o zákonu před odhlasováním, neslouží ke cti majoritě, jestliže majorisuje, i když nemá věcných důvodů, aby důkaz o nesprávnosti zákona porazila.

Při této příležitosti pouze litujeme, že v době, kdy naše strana měla politickou únosnost, aby řešila otázku stavební a bytovou v jednom zákoně, byla také před námi hospodářská únosnost těch, které zastupujeme, jíž se však nepoužilo ve vhodné příležitosti tehdy k tomu, aby tato velmi důležitá otázka byla konečně rozřešena. Ale s tím, jak si to přeje občanská většina dnešní, my nikdy souhlasiti nebudeme moci, poněvadž, budeme-li řešiti tuto otázku týmž anebo podobným způsobem, jako to bylo učiněno v úřednické předloze čís. 460, znamená to, že nebudeme moci míti politickou únosnost, protože řešení by šlo na vrub únosnosti hospodářsky slabých vrstev.

Zákon, který se dnes projednává, nemůže měniti ve svém rozsahu zákon čís. 43, nemůže nic měniti na podstatě tohoto zákona, může pouze prováděti změny menšího významu, jak to také činí ve čl. I a II. Správné by ovšem bylo, kdyby lhůta, která se dává pro započetí stavby - 1. září - neplatila pro stavby s malými byty. To by bylo úplně správné a věcné, neboť jinak tato předloha, bude-li odhlasována, jak tu jest, znamená, že se pouze dávají výhody hospodářsky silným, že bude tohoto zákona opět zneužito. Člověk, který nutně potřebuje stavěti pro sebe a jemuž stačí nepoměrně kratší lhůta pro stavby, z tohoto zákona nebude míti výhody žádné.

Já jsem použil této příležitosti, abych se šířeji dotkl celé materie proto, že zpravidla v soc. politickém výboru není dosti příležitosti, aby některé myšlenky byly respektovány včas. Říkám-li to dnes, činím to proto, aby tu nemohlo býti jednou výmluvy, že tvůrce příštího zákona neměl dosti příležitosti, aby poznal náměty, které by eventuelně mohly býti respektovány.

Žádal bych oba pány zpravodaje, kdyby alespoň v poslední chvíli se pokusili získati změnu článku prvého, aby lhůta před 1. září neplatila pro stavby s malými byty. Za této změny není naprosto žádné překážky pro nás, proč bychom pro tento zákon nehlasovali. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Nyní má slovo p. posl. Sedorjak.

Posl. Sedorjak (malorusky): Pracujícím masám Zakarpatské Ukrajiny!

Obyvatelstvo Zakarpatské Ukrajiny znovu stane před volebními urnami. Již při všech předcházejících volbách jsme viděli, že v buržoasním státě nemůže býti řeči o svobodné vůli voličů. Vládní strany využívají pomoci státního správního aparátu, buržoasie vysmívá se demokratickým zásadám, získává pro sebe hlasy terorem, podvodem a přímo je krade i při volební urně. Volby v buržoasním státě jsou násilím spáchaným na vůli většiny obyvatelstva.

Buržoasie stále křičí, že se nepáše násilí na vůli pracujících, že se ve státě všechno děje tak, jak si toho přeje většina obyvatelstva, neboť většina obyvatelstva volí veškerou vládu a správu, tedy ve státě jest takový pořádek, jak si toho přeje většina obyvatelstva.

Ale my dobře víme, jakými způsoby buržoasie získává při volbách hlasy, odkud se béře většina hlasů na buržoasní kandidátní listiny. A čím častěji se u nás konají volby, tím větší jest volební teror. Volby se u nás konaly maďarským způsobem a nyní jsme již přešli k rumunskému, hlasujeme pod bodáky četnictva.

Co znamenají volby do zemských a okresních zastupitelstev? Jsou to první volby, které se konají podle nového správního zákona. Nám v letech 1918 a 1919 nejen slibovali, nýbrž i slavnostně v mírových smlouvách a v ústavní listině republiky zaručili plnou širokou autonomii. Nyní máme místo autonomie zákon o správní reformě.

Tento zákon jest nejčernější reakce. Je ještě horší, než byl císařský "prügelpatent" z r. 1854, usnesli se na něm v parlamentě násilím hlasy buržoasní většiny.

Tento zákon ničí poslední zbytky samosprávy a již zákonitě dává obyvatelstvo na pospas četnictvu a byrokracii. Správní reforma zničila také soustavu župní, zrušila okresy a ztropila si výsměch z autonomie Zakarpatí. Z autonomie nezbylo již nic kromě figury guvernéra, jenž jest loutkou v rukou českých kolonisátorů, a jediným jeho právem a úkolem jest dělati parádu a svou figurou zakrývati hrubou samovládu české byrokracie.

Buržoasie si zajistila většinu v zemském zastupitelstvu. Zemské zastupitelstvo skládá se z 18 členů, z nichž jest 6 jmenovaných a 12 zvolených. Všichni úředníci jsou také jmenováni. To znamená, že již předem jest to zařízeno tak, aby buržoasii byla zajištěna většina. Počítá se takto: na 18 členů dlužno míti aspoň 10, aby se dosáhlo většiny. Tedy, když 6 členů si jmenuje sama buržoasie, a v nejhorším případě získá 4 mandáty při volbách při pomoci četnictva a byrokracie, totiž přímo ukradne tyto mandáty komunistům, to znamená, že má již předem zajištěnou většinu a bude spravovati zem, jak sama bude chtíti, ve svém zájmu a proti zájmům pracujících.

A co jsou to okresní zastupitelstva? Jsou zbaveny všech práv a jsou výkonnými orgány zemského zastupitelstva. Schůze okresního zastupitelstva jsou pouze komedií, parádou, jsou to sjezdy okresních náčelníků s jejich pochopy.

Proč se komunisté účastní voleb? Naše strana se vší rozhodností bojovala proti zavedení této správní reformy, která ničí veškerou autonomii, zavádí diktátorskou centralisaci a občany proměňuje v bezprávné tvory. Sice se to u nás dělo i dříve, ale nyní toto bezpráví jest posvěceno a zesíleno zákonem. Tím se postavení stává ještě horším, boj s násilím ještě těžší. Je to posílení reakce.

A ačkoliv se volby konají podle zákona, proti jehož zavedení jsme bojovali vší silou, přece se účastníme voleb co nejaktivněji. Pro nás revolucionáře všechny volby jsou příležitostí k mobilisaci mas, jsou politickým činem veřejného protestu mas proti kapitalistickému řádu.

Užíváme všech tak zvaných demokratických zákonů, abychom uvědomili co nejširší masy a obeznámili je se svým revolučním programem, abychom organisovali a mobilisovali masy ke konečné rozhodné bitvě s kapitalismem. Tak jako na vojně vodí vojáky do pole, rozkazují jim, aby stříleli, pochodovali, aby byli schopni bojovati, aby v době skutečné války nedovolili, aby je protivník zničil, tak i pro nás jsou volby revolučními manévry.

Jak socialističtí zrádci klamou pracující lid volbami. Všechny k dohodě směřující a sociálně patriotické strany, placení sluhové kapitalistů, spekulují hlavně na volby. Prohlašují, že když pracující masy zvolí hlasováním socialistickou většinu, celá státní moc přejde do rukou socialistů a pak socialisté vymýtí ze zákoníku všechny zákony škodlivé pracujícím masám a napíší si nové, prospěšné. A pak již bude ráj. Bude vládnouti pravda a spravedlnost, dělníci již nebudou žíti v nouzi a hladu a kapitalisté nebudou vymačkávati z nich všechny šťávy; sedláci budou míti dosti půdy a lesů, budou platiti spravedlivé daně, kanci nebudou požírati selskou úrodu atd. Všichni pracující budou učení a osvícení. A tak slibují bez konce. Hlasujte jen pro socialisty a i všechno to se stane. Není zapotřebí revoluce, říkají socialističtí zrádci, není zapotřebí krve a násilí, my napíšeme zákony a buržoasie se podřídí zákonům a nebude utiskovati a vykořisťovati pracující masy.

To je taková lež, že ani nemluvně jí neuvěří. To je totéž, jako bychom řekli: Zaveďte do lesa stádo ovcí, seďte klidně doma, a pouze přibijte na vysokou jedli papír s úředním razítkem a na papíře napište: "Vlci, zákon co nejostřeji vám zakazuje žráti ovčí maso." Tak jako vlk musí požírati zvířata slabší, než je sám, tak i kapitalisté musí vykořisťovati dělníky a sedláky. Kapitalisté nedovolí, aby vláda byla vyrvána z jejich rukou bez boje. Žádnými na papíře psanými zákony nelze je přemluviti, aby složili zbraň a podřídili se zbraním většiny, totiž vůli pracujících. Buržoasie vysměje se těm papírkům a propíchá je četnickými bodáky.

Jak lze zničiti buržoasii? Kapitalisté jen tehdy přestanou vykořisťovati a utiskovati pracující třídu, až nebudou míti na to síly. A aby se to stalo, je zapotřebí v revolučním boji odebrati kapitalistům továrny, doly, banky a jiné kapitalistické podniky, půdu a lesy; je zapotřebí tyto majetky dáti do rukou dělníkům a sedlákům a mimo to dlužno zříditi takový režim, aby vyvlastněná buržoasie byla držena u huby a aby se jí nedovolilo organisovati se proti řádu, jejž ustanoví po vítězné revoluci dělníci a sedláci. Jiné cesty k osvobození z kapitalistického jařma pracující nemají.

Všichni dělníci a sedláci mají hlasovati na komunistickou listinu. Vedení komunistické strany, jež jest štábem revoluční armády pracujících, vyzývá dělníky a sedláky k největší účasti při volbách. Volby mají býti protestem širokých mas proti koloniálnímu režimu, proti bílému teroru, proti násilím spáchaným na pracujících masách, proti vykořisťování, proti kapitalistické racionalisaci, která ubíjí dělníky, proti zhoršení sociálního pojištění, proti hladovým mzdám a drahotě, proti uvalování daňového břemene na bedra pracujících, proti buržoasnímu zákonodárství na škodu pracujících, proti hanebné národnostní politice, proti odnárodňování a počešťování, proti kněžským podvodům, proti ničení lidového školství.

Ani jeden hlas nesmějí odevzdati pracující buržoasním, smířlivým a sociálně-vlasteneckým stranám, neboť všechny tyto strany jsou tvrdošijnými nepřáteli dělníků a sedláků, neboť tyto strany jsou příčinou nouze, neštěstí a zatemnělosti pracující třídy.

Všichni dělníci a sedláci, kteří poctivě pracují a jsou vykořisťováni kapitalismem, mají odevzdati své hlasy na komunistickou kandidátku, neboť pouze komunistická strana skutečně chrání zájmy pracujících, pouze komunistická strana skutečně bojuje s kapitalistickým řádem a s buržoasií.

Tak jako pracující třída jest ohromnou většinou obyvatelstva, tak komunistická strana má při volbách dostati zdrcující většinu hlasů. Dělníci a sedláci mají využíti voleb a odpověděti buržoasii na její zločiny a křivdy, mají ukázati, že pracující jsou třídně uvědomělí a revoluční. Buržoasie obává se jen jediného klacku, totiž třídního uvědomění a revolučnosti širokých pracujících mas. Čím více zatemnělé a méně uvědomělé jsou masy, tím horší a brutálnější jest teror buržoasie, tím těžší je boj s násilím a vykořisťováním.