Pán minister Hodža až podivne chytro zabúda,
keď hovorí, že na zmeny okresných náčelníkov
podané bolo 31 návrhov a z nich prijaté boly
len dva, i to vraj len so súhlasom agrárnej strany.
Dal som si na veci záležať a zistil som, že
pravdou je, že okresní náčelníci
na Slovensku zamenení boli na 32 okresných miestach,
a je pravda, že v 22 prípadoch noví náčelníci
ustanovení boli v intenciách slovenskej ľudovej
strany a len v 10 prípadoch v intenciách strany
agrárnej - a tie intencie ľudovej strany musel i pán
minister Hodža pekne-rúče schváliť!
Avšak ešte viac ako tieto viditeľné číslice
znamená zmena, ktorá nedá sa číslicami
vyjadriť: že úradníctvo oslobodené
bolo totiž zpod agrárneho teroru a miesto toho umožnili
sme zaviesť v úradoch atmosféru objektivity
a spravodlivosti.
Veľactení pánovia! Keď už do diškuty
zaťahujeme osobu krajinského prezidenta Drobného,
ale i preto, že pán posl. Hrušovský
tu na tomto mieste vo svojej reči dňa 23. októbra
veľmi nevychovaným tónom zmienil sa o prezidentovi
Slovenska, nech mi je dovolené slovenskú a českú
verejnosť upozorniť, hlavne však "agrárnu
demokraciu", sociálnu demokraciu, národnú
demokraciu a všetky tie slávné demokracie,
koľko ich je, a národných socialistov osobitne,
že prezident Drobný je dnes v ťažkej situácii
a vo veľmi chúlostivom položení. Zavádza
novú politickú organizáciu, inštitúciu
na Slovensku nikdy nebývalú, nepoznanú. I
musí sa teda boriť s počiatočnými
prekážkami a nesnádzami. Nech mu je však
pripísané k dobru: je človekom práce,
úradníckej horlivosti a ambície. Je mužom
čistých rúk a bezúhonného charakteru.
Je teda pravým reprezentantom charakteru i tej strany,
ktorá ho na čelo Slovenska postaviť dala. Prezident
Drobný je plný dobrej vôle a príkladného
snaženia chcieť pomôcť Slovensku, pomáhať
slovenskému národu. Do svojho nového úradu
doniesol si najušľachtilejšie vlastnosti sudcovské;
vyniká v objektívnosti, spravodlivosti a nestrannosti.
(Výkřiky posl. Bečko.) Takýmto
ovzduším naplniť hodlá i svoj úrad
a celú administratívu Slovenska, na čele
ktorej stojí. Je len uznania hodné, ako rýchle
vžíva sa do administratívneho remesla! Zaslúži
teda v hojnej miere, aby podporovaný bol vo svojích
snahách. A to najmä od "agrárnej demokracie",
ktorej reprezentant, minister Hodža, povedal, že
krajinský prezident nie je ľudácky, ale "náš".
Teda dobre, keď je náš, považujme si ho
skutočne za svojho, za nášho, a tak sa k nemu
i chovajme - a prv spomenuté demokracie nech neorganizujú
v prostredí jeho sabotáž medzi úradníctvom,
aby politická správa čím skôr
sa skompromitovala a prezident s ňou! Úloha prvého
prezidenta Slovenskej krajiny nie je závidenia hodná,
to uznať musí i ten najpredpojatejší,
a práve preto každý statočný
Slovák mal by prácu prezidenta honorovať. Idem
však ďalej a podotýkam, že prvému
prezidentovi Slovenska uznanlivosťou podlžní
sú i bratia Česi ako i Nemci a Maďari, nakoľko
krajinský prezident vo svojom pokračovaní
snaží sa byť prezidentom pre celé obyvateľstvo
Slovenska.
Veľactení pánovia! Pán minister Hodža
v Bratislave poukázal, že slov. ľudová
strana urobila pokus postaviť si svojho politického
dôverníka na významné miesto krajinskej
správy. Áno, to naša strana urobila, avšak
nie ako pokus! Keď Nemci po pražských ministerstvách
môžu mať svojích politických dôverníkov,
prečo by Slováci nemali svojho dôverníka
na krajinskom úrade? Pán minister Hodža
pod týmto dôverníkom bezpochyby myslel
na radcu politickej správy p. dr Karla Méderlyho.
Lenže pán minister nemal by zabúdať, že
dr Méderly do svojho úradu nepri- šiel s politickou
správou, ale hodne prv, po vstúpení našom
do vlády. Ja želal by som si vrúcne, aby agrárna
demokracia mala čím viac takých úradníkov,
ako je dr Méderly! Radca Méderly je všeobecne
známy ako znamenitý administratívny odborník,
je vzorom dobrého, svedomitého, pracovitého,
pedantného slovenského úradníka. Jeho
úradná kvalifikácia bola vždy výborná.
Méderly i pred svojou službou v ministerstve a na
krajinskom úrade zastupoval veľmi významné
funkcie, kde získal si len pochvalu. Že však
teraz istá klika, ktorej Méderly stál v ceste,
násilne využila jeho služobnú podriadenosť
a odstránila ho, v tom pán minister Hodža
môže mať pravdu. Ale treba vedieť, že
nad prípadom Méderlyho naša slovenská
ľudová strana ešte nijako neprešla na denný
poriadok, ani tak chytro neprejde. (Tak je!) Méderly
musí dostať zadosťučinenie, a to i s úrokmi.
Méderly obvinený bol tým, že v súkromnom
liste dotkol sa politických vecí. Je teda obeťou
ukradnutého a prezradeného listu. Kto však
pestuje špionáž, poľuje na tajomstvá
súkromných listov, slovom operuje ukradnutými
listami, aby tieto potom zneužil, s tým lepšie
je sa nerozprávať! A nebudeme hovoriť ani my!
My na tajomstvá súkromných listov nie sme
zvedaví, naša strana takýmito nízkými
a nečestnými prostriedky nepracuje. Preto i aféru
Méderlyho listu s našej strany považujeme za
skončenú.
Slávna snemovňa! Mal by som ešte niečo
povedať s tohoto miesta, a to k úradníkom-
Slovákom, k tým naším statočným,
poctivým slovenským pracovníkom, všetkým,
na celej čiare, každého druhu, ktorí
celý rad rokov stáli pod neslýchaným
terorom agrárnej a inej demokracie. K tým naším
ľuďom chcel by som prehovoriť, ktorí padli
šľachetnou obeťou svojho lepšieho presvedčenia.
Boli nevinne šikanovaní, prenasledovaní, denuncovaní,
preháňaní, ba i pozbavení svojho úradu
- na nešťastie svoje a svojej rodiny. Mohli by sme povedať:
Naším najväčším úspechom
je, že zpod vleku a teroru agrárnej strany, agrárnej
demokracie a iných demokracií oslobodili sme slovenské
úradníctvo. Každý už musel pocítiť,
že na Slovensku dnes dýcha sa voľnejšie.
Avšak že pri tom všetkom nepodarilo sa nám
vykonať za slovenské úradníctvo toľko,
koľko od nás azda sa očakávalo, naší
bratia Slováci musia vedieť, že mnohe naše
najlepšie snahy rozbily a rozdrtily sa na príkrom
centralizme. To však nijako neznamená, že by
sme slovenské úradníctvo v budúcnosti
vydali na pospas tomuto bezohľadnému centralizmu.
Nie! Záujmov a práv úradníkov-Slovákov
chceme sa zastať. My chceme byť ochrancami nášho
úradníctva! Slovákovi-úradníkovi,
ktorý pracuje pilne, plní svoje povinnosti statočne,
ktorý snažive sa snaží, horlive horlí
vo svojom povolaní, ani vlas na hlave nesmie sa pohnúť.
Sme vládnou stranou a ostaneme vládnou stranou.
Preto i budeme mať vždy toľko moci, aby vedeli
sme vziať do ochrany a zastať sa poctivých slovenských
úradníkov! Nedovolíme naše úradníctvo
šikanovať. Nestrpíme, aby ničené
boly úradnícke existencie. České úradníctvo
prosím a upozorňujem, aby usilovalo sa s úradníkmi-Slovákmi
žiť vo shode, aby nesháňalo sa po minulosti
slovenského úradníctva, ako ani úradníci-Slováci
nie sú zvedaví, ako chovalo sa české
úradníctvo za režímu "k. u. k."
(Souhlas ľudových poslanců slovenských.)
Úradníkov- Slovákov nedovolíme
uponižovať a do pozadia zatlačovať. Tým
menej dopustíme však, aby pre slovenských úradníkov
a zamestnancov agrárna demokracia arogovala si vystavovať
legitimácie slovenskosti a spoľahlivosti!
Úradníci-Slováci nech sa tešia novému
administratívnemu poriadku na Slovensku. Oni sami zaiste
najlepšie musia cítiť, čo znamená
pre nich krajinská správa v takom složení,
v akom je. Avšak práve preto nech naší
úradníci-Slováci i všemožne sa
usilujú, aby svoje najlepšie sily a schopnosti dali
do služieb tejto novej správy. Nech hľadia čo
najlepšie uplatniť sa vo svojích úradoch.
Úspech alebo neúspech krajinského sriadenia
bude závisieť od práce úradníckeho
aparátu. Slovenskí úradníci nech hľadia
byť spoľahlivými spolupracovníkmi krajinského
prezidenta. Nech spolu s nim vytvoria kolektívny celok,
kde pracuje jeden za všetkých a všetci za jedného.
Úradníci nech sú si vedomí, že
pracujú v slovenských úradoch, teda v svojích
vlastných úradoch, že pracujú pre Slovensko,
čiže za svoju vlasť, za svoj národ a budujú
takto i našu mladú republiku. A kto za národ
a vlasť pracuje, ten pracuje najkrajšie! Pojedny kruhy
prechovávajú obavy, či nové krajinské
sriadenie sa dokáže. Odpovedáme: Krajinské
sriadenie bude len také, za aké si ho vybudujeme.
Keď však toto prízvukujeme, výslovne upozorňujeme
úradníkov-Slovákov a Neslovákov, aby
vo svojom účinkovaní neboli stranníkmi.
Museli by sme totiž neúprosní byť v oči
tým úradníkom, ktorí svoju úradnú
moc zneužívali by na strannícke ciele. Keď
nežiadame stranníckosť od úradníkov
naších prívržencov, ba žiadame od
ních bezpodmienečnú objektivitu proti každému
občanovi, požadujeme to v tom povedomí, že
zachovaním úplnej objektivity úradníci
konať môžu najvzácnejšie služby
za uskutočnenie programu slovenskej ľudovej strany!
Slávna snemovňa! Vo svojej reči dotknul som
sa rozličných demokracií a medzi nimi i tak
zv. agrárnej demokracie. Tento najnovší, čerstve
pečený druh demokracie roznáša sa dnes
totiž hore-dole republikou, bez toho, aby verejnosti vysvetlilo
sa, čo vlastne pojem agrárnej demokracie znamená,
čo je to za patent, čo je to za zázrak tá
agrárna demokracia. Nejaké vysvetlenie bolo by tu
na mieste i preto, keďže agrárna strana vypentlikovaná
je všelijakými prívlastkami, ako ani jedna
strana. Strana "agrárna", "roľnícka",
"republikánska", "vonkovská"
atď., to všetko sú pestré ozdoby, že
pod nimi ztráca sa temer i sama strana.
Uznám, že ťažko je podať definíciu
agrárnej demokracie, keďže nevedieť, či
agrárna demokracia znamená a reprezentuje poválečných
zbohatlíkov-veľkostatkárov, eukrobarónov,
liehovarníkov, veľkokapitalistov, zbytkášov,
a či pozemkovou reformou vyhnaných a chleba pozbavených
bírešov; alebo či pod ňou majú
sa rozumieť židovskí árendáši
alebo maďarskí tisícjutráši, u
ktorých zo záhadných dôvodov posiaľ
nebola prevedená pozemková reforma. Ako tedy vidieť,
ozaj ťažko je definovať agrárnu demokraciu,
ako nie ľahko je definovať i každý pojem,
ktorý vo väčšine skladá sa z najrôznorodejších
a trochu i podivných živlov. Preto pozor na agrárnu
demokraciu, a to tým väčší pozor,
čím viac sa ona ponúka, ako tovar, ktorý
odkázaný je len a len na hlučnú reklamnu!
Slávne Národné shromaždenie! Po všetkom,
čo som uviedol, po týchto malých rozpomienkach
dospel by som k otázke: Čo teraz? Do akých
dôsledkov pôjde slovenská ľudová
strana, akou cestou bude sa uberať vo svojom ďalšom
počínaní?
Predovšetkým musíme konštatovať,
že podľa zdedeného práva máme nárok,
aby boli sme účastníkmi moci. Nezávisí
teda od milosti a blahosklonnosti nijakej strany, či máme
prístup do vlády alebo nie! Áno, naše
miesto je tam, kde sme dnes!
Upozorňujeme dôrazne: Keby niektoré koaličné
strany ani po tomto nepochopily situáciu a nezmúdrely
a aj napozatým chcely by znemožňovať úspešnú
spoluprácu, slovenská ľudová strana
nijako neuzatvára sa pred eventualitou iného složenia
koalície... Sú strany, ktoré verejne hlásajú,
že niet tej vlády, ktorú by nepodporovaly!
Ubezpečujeme, my nie sme stranou takejto ražby, to
nesrovnáva sa s mentalitou našej strany!
Áno, my máme prirodzené a neodškriepiteľné
právo byť účastníkmi vlády,
kde rozhoduje sa i nad osudom nášho drahého
slovenského národa. My totiž požívame
dôveru veľkej väčšiny národa
slovenského, a táto všeobecná dôvera
pred dvoma rokmi postavila nás na miesto, kde sme a kde
chceme zostať! Jednako však za potrebné vidíme
podotknúť s dôrazom čo najvážnejším,
že akby sa tá, dnes tak mnoho spomínaná
"nenažranosť" istých koalovaných
strán nevedela nasýtiť a ovládať,
táto bezodná nenasýtnosť prinútila
by nás ísť do konzekvencií, hoci by
tieto konzekvencie znamenaly i opozíciu. My nebojíme
sa opozície! Boly sme cez roky na opozičnom chlebíčku
- a žili sme!
Ale, veľactení pánovia, netrvalo by dlho a
my dostali by sme sa znova k moci nám prináležajúcej
a boli by sme nútený s nepriateľmi slovenského
národa zúčtovať! Práve po tieto
dni tak zhusta spomínaná "nenažranosť",
ktorá i teraz narobila toľko zmätku, nie je frázou!
Najlepšie cíti to naša strana na Slovensku! Tejto
trúfalej a odvážnej nenasýtnosti musí
byť opravdu koniec! (Posl. Mikulíček: Hlavně
v Ružomberku to cítite!) V Čechách
toho máte viac, ako my v Ružomberku!
Slávna snemovňa! Slovenská ľudová
strana má presne koncipovaný program a z tohoto
pevného programu nepopustí, nemôže popustiť
ani litery. Najväčšia časť dnešných
moderných štátov sú tak zv. složené
štáty, ako je na pr. Švajciarsko, Nemecko, Anglicko,
Americké spojené štáty, viac stredo-
a juhoamerických republík, najnovšie i Soviety
atď. V týchto moderných štátoch
jednotlivé čiastky majú na suverenite istý
podiel. Takáto konštrukcia štátov osvedčila
sa lepšie ako prehnaná jednotvárnosť a
mocibažný centralizmus. My výhody tejto modernej
konštrukcie zabezpečiť chceme i našej Československej
republike. Sme totiž pevne presvedčení, že
takáto konštrukcia umožňuje väčšiu
pružnosť, napomáha výdatne napiať
energiu, umožňuje individuálne sa uplatniť
a sám štát činí konsolidovanejším,
zdravého vývinu schopnejším. A nám,
prízvukujem, beží práve o to. Chceme
silnú republiku, lebo len v silnej republike zabezpečená
je budúcnosť slovenského národa. Pravému
vlastencovi vítaný má byť každý
prostriedok, ktorý prispieva k posilneniu nášho
štátu. A sú to predovšetkým silné
a spoľahlivé občianske strany, o plecia ktorých
opierať sa môže každý štát,
a v tomto prípade i naša Československá
republika.
Vediac toto, veľmi sa divím, že dnes tak mnoho
je tých, ktorí plesajú nad volebnými
ztratami ľudovej strany. A sú to práve tí,
ktorí nášmu oslabeniu tešiť by sa
nijako nemali, ktorým by jednako len nemalo byť jedno,
či pri voľbách zvíťazili komunisti,
či Maďari, Nemci alebo slovenskí ľudáci.
Dovolil by som si povedať, dámy a pánovia,
že kto poctive smýšľa s Československou
republikou, tomu malo by záležať na tom, aby
slovenská ľudová strana bola čím
silnejšia a mohutnejšia.
Orgán pána dr Dérera, "Robotnícke
Noviny", nazvaly naše ztraty pri voľbách
katastrofou ľudovej strany. To je veľký omyl!
Ak je naša porážka katastrofou, je to katastrofa
Československej republiky a nie slovenskej ľudovej
strany. Jedným zo životných koreňov
nášho štátu je i slovenská ľudová
strana, tá strana, ktorá i posiaľ toľké
obete doniesla za tento štát a také znamenité
služby preukázala republike. Len skromne poukázal
by som na poslednú Rothermereovskú kampaň.
Pri tejto príležitosti, kým agrárna
a iné demokracie, z ohľadu na svojích maďarských
voličov, skrývali sa kdesi poza ploty, slovenská
ľudová strana prvá ozvala sa mužne a spontánne
proti akcii anglického lorda.
Veľactení pánovia! Pán dr Kramář
vo svojej bratislavskej reči 25. novembra povedal,
že nie historické zeme, ale Slovensko je ohrožené.
A publikum pána Kramářa tento názor
i schválilo. My Slováci teda musíme byť
jednako len vzácné plemä, keď nás
tak citlive oželievajú a tak ťažko zabúdajú,
ale i všemožne pracujú, aby nás, ztratených,
dostali zpät tí, ktorí nás ztratili.
V týchto týždňoch vyšla vo Viedni
objemná kniha od Ľudvika Steiera: "Ungarns Vergewaltigung.
Oberungarn unter tschechischer Herrschaft." Autor vo svojom
1007stranovom diele dokazuje, že Slovensko vraj nijako nemôže
ostať tam, kde je dnes. (Posl. dr Dérer: Citáty
vašími!) To je omyl!
Netajím sa, že autor odvoláva sa tam i na našu
stranu, ale že by našími citátmi dokazoval
svoju pravdu, to je omyl! Ale ešte pred touto knižkou
vyšla v Pešti iná kniha od Jozefa Kristóffyho:
"Magyarország kalváriája", ktorý
poukazuje, ako jednotlivé územia odtrhly sa od Uhorska,
avšak medzi riadkami dáva súčastne i
pokyny, ako tieto územia vydobyť zpät.
Tak pracuje sa vôkol nás všetkými možnými
a nemožnými politickými prostriedkami, tajnou
diplomáciou, spoločenskými stykmi maďarskej
šľachty, tajným zbrojením proti nám
Slovákom síce, ale vo skutočnosti proti Československej
republike. Preto potrebné je skorigovať i názor
pána dr Kramářa v tom smysle, že
nielen Slovensko, ale aj celá Československá
republika je ohrožená.
Slávny snem "Ak niekomu, tak našej ľudovej
strane iste že úprimne záleží na
československom štáte. My dokázali sme
svoju lásku ku štátu i niečim takým,
na čo nebola posiaľ schopná ani jedna strana.
Tých 330.000 hlasov, ktoré sme dostali, sú
vlastne ani nie hlasy, ale kus rýdzeho národného
povedomia slovenského. Ak sú to však hlasy,
sú to hlasy tých a len tých, zdôrazňujem,
ktorí z lásky k Slovensku hlasovali na ľudovú
stranu. (Tak je!) Teda nie za osobné a hmotné
výhody, nie za odmeny a nie z vypočítavosti.
A na tieto hlasy sme my ľudáci pyšní a
hrdí! (Výborně!) Toto prebudené
národné povedomie slovenské je výsledkom
gigantickej práce nášho vodcu Andreja Hlinku
a jeho spolupracovníkov. (Potlesk slovenských
ľudových poslanců.) A toto národné
cítenie slovenského ľudu, túto zlatozrnnú
pšenicu slovenskú my, slovenská ľudová
strana, dávame dnes Československej republike ako
jubilejný dar. (Výborně! - Potlesk
ľudových poslanců slovenských.) Avšak
práve preto, súc si vedomí svojej obetavosti,
svojho žertvovania, nemožno, aby nenadišly nás
pocity sklamania a roztrpčenia, keď zkúšame,
že za našu vernosť a oddanosť ku štátu
a republike nám, slovenskej ľudovej strane, v koaličnom
súručenstve nedostáva sa nijakej rovnocennej
odmeny a protihodnoty.
Slávny snem! Slovenská ľudová strana
je najsilnejšou, je vedúcou stranou na Slovensku.
Nemusím to dokazovať. My reprezentujeme teda Slovensko
a slovenský národ. My požívame dôveru
slovenského ľudu. Mám poverenie, aby som sa
za túto dôveru tu s tohoto miesta pred celou verejnosťou
republiky slovenskému národu a naším
voličom poďakoval. (Potlesk slovenských
ľudových poslanců.) Slovenskí voličia
neboli azda ešte nidky vystavení toľkému
nebezpečnému pokušeniu, ako práve pri
minulých voľbách. Ale nepodľahli a vytrvali!
Nech im je to rečené ku cti a chvále. Naších
voličov udržalo slovenské povedomie, prehlbené
"láskou" k rodu a vlasti svojej a láskou
k republike. A to ich udrží i napozatým.
Nás, slovenskú ľudovú stranu, možno
voľbami oslabiť, nás možno azda rozdvojiť,
nás možno nalomiť, nás možno naštrbiť,
okliesniť, nás možno - hádam - okyptiť,
nás možno, hádam, zdecimovať - ale nás
nemožno vyhubiť a zničiť. (Potlesk ľudových
poslanců slovenských.)
My, slovenská ľudová strana, sme dnes Národ
Slovenský! A ako nad každým národom
bdie všemohúca Prozreteľnosť a národny
Genius, veríme, že i nad nami stráži táto
Prozreteľnosť Božia, že nás chráni
Genius slovenský, ten Genius, ktorý je večný
a nesmrteľný, ktorého nezničia ani eony!
(Potlesk ľudových poslanců slovenských.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Schäfer. Dávám mu slovo.
Posl. Schäfer (německy): Slavná
sněmovno! Včera měla se konati politická
rozprava o významu výsledku voleb dne 2. prosince.
K takové rozpravě však vlastně vůbec
nedošlo. Výsledkem voleb zabývali se výhradně
řečníci oposičních stran, kdežto
většinové strany zůstaly zticha. Na
konci včerejší rozpravy prohlásili nám
zástupci většinových stran, proč
nemluvili řečníci z většiny.
Předně proto, že se vládní většina
staví úplně na stanovisko, které ohlásil
náměstek pana předsedy vlády, že
volby 2. prosince neměly politického významu.
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.) Za zmínku stojí však
druhá věta, že se koaliční strany
nezúčastnily proto včerejší rozpravy,
poněvadž chtěly míti čas pro
mnohem důležitější úkol
sněmovny, pro pensijní pojištění
soukromých zaměstnanců. Pravda! Reforma zákona
o pensijním pojištění jest důležitým
úkolem sněmovny, nikoli jen nyní v této
chvíli, nýbrž byla jím již po léta,
a kdybychom byli měli svědomité a plně
odpovědné státníky, nebyli bychom
přikročili k reformě pensijního pojištění
teprve nyní. Naopak již dávno byla by učiněna
přítrž tomuto nesnesitelnému stavu,
že důchody, dávky pensijního pojištění
nejsou v žádném poměru ke dnešním
životním nákladům, k nynější
hodnotě peněz. Když r. 1920 byly zavedeny drahotní
přídavky k pensijnímu pojištění,
řeklo se, že jest to čistě prozatímní
opatření, jen prvý krok k tomu, aby důchody
byly přizpůsobeny novým životním
poměrům. Ale z provisoria stal se stav trvající
několik let. Ponechali jste si neobyčejně
dlouhou dobu, než jste pomyslili na změnu zákona
o pensijním pojištění. Teprve v prosinci
r. 1923 byla svolána komise pro přípravu
návrhu zákona k pensijnímu pojištění
soukromých zaměstnanců. Tato ministerská
komise zřízená ministerstvem sociální
péče potřebovala několik let, než
došla k návrhu. Nejsou tím však vinni
zástupci zaměstnanců, ani členové
komise, kteří se zúčastnili této
práce z organisací zaměstnanců, nýbrž
více druhá část členů
a především příčinu dlouhého
projednávání návrhu na reformu pensijního
pojištění dlužno hledati v tom, že
pensijní pojištění a nemocenské
pojištění mělo býti vyřízeno
najednou. Zástupci zaměstnanců vyslovili
se proti tomuto záměru. V této komisi jednalo
se sice také o otázce nemocenského pojištění,
ale při jednáních ukázaly se tak velké
potíže, že oba tyto zákony nebylo možno
spojiti v jeden. Když pak později vláda pojala
do prvého svého návrhu junktim, že reforma
má nabýti účinnosti, až bude
uzákoněno nemocenské pojištění
soukromých zaměstnanců, znamenalo to navrátiti
se do doby, v níž se i v ministerské komisi
děly pokusy, obě otázky navzájem spojiti.
Konečně tohoto roku, a to 16. března, ministerská
komise svou práci skončila. Všeobecně
lze říci, že návrh zákona, jenž
v ní byl usnesen, plní mnohá přání
zaměstnanců. Od kompromisu, od vyrovnání,
k němuž došlo mezi zástupci zaměstnavatelů
a zástupci zaměstnanců, nelze žádati,
aby splnil všechny požadavky a přání
zaměstnanců. Ale lze-li od takového kompromisu
vůbec očekávati, že vyhovuje potřebám
a požadavkům zaměstnanců, pak se to
stalo.
Co by měla však učiniti vláda, které
by záleželo na tom, aby co nejrychleji splnila přání
zaměstnanců vzhledem k takovémuto návrhu?
Připomínám, že zaměstnanci žádali,
aby nově vypracovaná ustanovení nabyla účinnosti
se zpětnou platností od 1. ledna 1928, že však
především trvali na tom, aby nový návrh
zákona o pensijním pojištění
byl hotov aspoň do konce října. Jinak však
soudilo ministerstvo sociální péče.
Postupovalo se týmiž způsoby, jako v mnoha
jiných případech. Vypracovala se úplně
nová předloha. Měsíc za měsícem
utíkal, zaměstnanecké organisace mohly volati
sebe hlasitěji, ministerstvo nepospíchalo, a když
13. července 1928, tedy po několika měsících
od té doby, co byl předložen návrh ministerské
komise, přišel vládní návrh do
sněmovny, byl pro zaměstnance velikým zklamáním.
Celá spousta důležitých zlepšení,
jež obsahoval návrh poradní komise, byla vypuštěna,
v celé řadě ustanovení byla vsunuta
podstatná zhoršení a dokonce i v otázkách,
které státu nemohly způsobiti naprosto žádné
výdaje, dokonce v otázkách, kde odborníci
byli toho mínění, že nejlepší
řešení navrhla komise, vláda dala se
jinou cestou. Vláda přišla tedy s návrhem,
který naprosto nemohl zaměstnance uspokojiti. A
když se konečně v září
započaly porady sociálně-politického
výboru, musilo býti především
úkolem oposičních stran ukázati, jak
zpátečnicky měl býti opět vybudován
soc. politický zákon.
V bývalém Rakousku nashromáždili jsme
dosti zkušeností a také jsme věděli,
že pojem pojistné povinnosti musí býti
jasně opsán, poněvadž jinak budou neustále
vznikati spory a vznikati musejí, poněvadž
jednotlivci, na něž se má vztahovati zákon
o pensijním pojištění, budou si musiti
teprve vždy své pojištění vybojovati
pořadem práva. Ale již v názvu zákona,
jejž projednáváme, máme změnu
proti návrhu poradní komise, která může
vésti ke všelijakým výkladům.
V ministerské poradní komisi došlo k dohodě,
že se zákon bude prostě nazývati pensijním
pojištěním soukromých zaměstnanců.
Vláda však přišla s návrhem pensijního
pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách. Samozřejmě,
stojí-li takovéto ustanovení v čele
zákona, mnohý povinně pojištěný
nebo člověk, který zaslouží,
aby byl do zákona pojat, nadhodí si otázku,
zda skutečně vykonává vyšší
služby. Co musíme zařaditi pod pojem vyšší
služby, to nám ve výboru, ačkoli jsme
se po tom několikráte tázali, nebylo vysvětleno.
Výbor však nedbal ani důležitých
podnětů oposice, pokud jde o výpočet
osob povinně pojištěných. Mluví-li
se v čele zákona a pak ještě v dalších
ustanoveních o vyšších službách,
jest nutno, aby v oněch ustanoveních, která
pojednávají o pojistné povinnosti, bylo vyjmenováno
co nejvíce zaměstnaneckých skupin. To jsme
chtěli a tím jsme jen vyhověli podnětům,
které jsme dostávali z řad zaměstnanců.
Připomínám jen, že na příklad
organisace důlních zaměstnanců kladla
důraz na to, aby byli do zákona zahrnuti strojníci
u těžních strojů v dolech, poukazuji
na to, že v jednom návrhu, který jsme podali
v sociálně-politickém výboru, rovněž
se připomíná, že zaměstnanci,
kteří konají vysoce kvalifikované
úkony, kteří zaujímají odpovědná
místa, na jejichž jakosti, výkonnosti a pracovní
síle konec konců často velmi mnoho pro závod
závisí, mají býti zařazeni
rovněž mezi osoby povinně pojištěné
při pensijním pojištění. My zde
prohlašujeme: "Dále mají býti zařazeni
ti, kdo jsou pověřeni péčí
o bezpečnost chodu závodních zařízení,
jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, strojníci,
podmistři, čekatelé mistrů, dozorci,
strojníci u těžních strojů atd."
Ti všichni mají býti pojati mezi osoby povinně
pojištěné.
Všechny tyto podněty narazily však na odpor většiny.
Zůstalo při tom, aby okruh pojištěnců
nebyl rozšiřován více, než by bylo
nutno. Také podle tohoto zákona dojde zajisté
v budoucnosti k nesčetným sporům, zda ten
či onen podléhá pojistné povinnosti
podle pensijního zákona. Musíme tedy odmítnouti
ustanovení, podle něhož mohou býti pojati
do pensijního pojištění jen takoví
zaměstnanci, kteří vykonávají
vyšší služby. Pokládáme to
již proti dosavadnímu stavu za zhoršení.
Přijetí tohoto ustanovení odporuje však
také návrhu poradní komise, jejíž
členové dodatečně ještě
před tím varovali, aby takovéto nejasné
ustanovení nebylo do zákona pojímáno.
Přicházíme-li k jiným paragrafům,
k pojistným dávkám, k tomu, jak má
býti prováděno pojištění,
vidíme rovněž zhoršení proti návrhům
ministerské komise. Marně jsme se snažili,
abychom zjistili, proč se v jednotlivých třídách
vypouští pojišťovací základna
a proč zde nebylo prostě dbáno návrhu
poradní komise. Nemohli jsme dále dosíci
splnění oprávněného přání
oněch zaměstnanců, kteří mají
několik zaměstnavatelů a podléhají
pojistné povinnosti, aby byli zařazeni do oné
platové třídy, která odpovídá
úhrnu všech služebních požitků.
Máme mnoho zaměstnanců, na příklad
cestujících na provisi, kteří nejsou
zaměstnáni u jediného zaměstnavatele,
a jest jen nutné a spravedlivé, aby byli pojištěni
tak, jak to odpovídá jejich skutečným
požitkům.
Krutý boj byl sveden v soc. politickém výboru
o započtení příspěvkové
doby při výkonu vojenské služby. Také
zde bylo řešení, které jsme navrhli
my, odmítnuto, také zde zůstává
zákon zaměstnancům mnoho dlužen z toho,
co očekávali. Návrhy ministerské komise
byly jasné. Ztotožňovaly se s názory
odpovědných činitelů v pensijním
pojištění. Nelze tedy pochopiti, proč
se prostě nedbalo tohoto návrhu, který zde
nyní podáváme v plénu sněmovny.
Nevysvětlitelné také zůstává,
proč nebylo lze dosíci, aby v zákoně
bylo jasně vysloveno, jakého procenta z příspěvků
smí se vynaložiti na léčebnou péči,
rovněž tak nelze vysvětliti, proč bylo
zamítnuto ustanovení, že se určité
procento vynakládá na provedení pojištění
pro případ nezaměstnanosti. Tím spíše
to nelze vysvětliti, když se ve zprávě
výborové, kterou předložil referent,
praví: "Výbor má za to, že pro
praktické provádění této agendy
stačí nositelům pensijního pojištění
plně, jsou-li v pojistném plánu početně
respektované kvoty, to jest 1 1/2%
o předpisu pojistného na léčebnou
péči a 1/2%
na podpory v nezaměstnanosti, uvedeny v této zprávě."
Proč však byly zamítnuty návrhy poradní
komise, připouští-li se ve zprávě,
že se s takovým výdajem předem musí
počítati, to nechápeme.