Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Majúc na zreteli výsledky volieb a posudzujúc pri tom silu strán, ktoré na Slovensku stoja na pôde československej vzájomnosti a československej myšlienky, vidíme, že myšlienka československej vzájomnosti pri týchto voľbách náležite zosilnela. Táto sila nie je nijako nahodilá, to je príliv novej školy, to je príliv, ktorý pochádza z praktických poznatkov denného života. Následkom toho práve celkom bezpečne môžeme tvrdiť, kedže za sebou máme ešte len tri roky od prevedenia parlamentných volieb, a jestliže pred troma rokmi pri týchto parlamentných voľbách ľudová strana získala 12 nových mandátov, z ktorých teraz už polovicu ztratila, keď táto koalícia bude trvať ešte ďalšie 3 roky, tak všetká tá slávna moc a sila, získaná v r. 1925, od ľudovej strany odpadne a víťaznú cestu znova nastúpi čsl. soc. demokratická strana ako strana, ktorá na Slovensku od prvopočiatku postavila sa priamo, bez výhrad na pôdu tohoto štátu, za myšlienku československej vzájomnosti a československej štátnej jednoty.

A práve preto, že strana sociálne demokratická veľmi jasne narysovala svoje stanovisko ku všetkým otázkam denného života, tak po stránke formálnej ako aj zásadnej, slovenské voličstvo a menovite robotníctvo prichádza k poznaniu, ak má ísť v ústrety lepším dňom svojho života, že nemôže mu byť nič lepšieho a výhodnejšieho, ako hoci pomalá, ale ustavične tvorivá práca demokratického socializmu.

Teda s tohoto hľadiska posudzujeme výsledky volieb na Slovensku i vtedy, keď sme si vedomí, že republikánska strana pod vedením dr Hodžu, ako dnešného ministra školstva, je akosi zastancom akéhosi konzervativizmu, ktorý je vlastným len pánu ministrovi dr Hodžovi, ale pri tom všetkom na Slovensku predsa znamená určitý pokrok aj samotná republikánska strana.

Ja som spomenul niektoré agitačné prostriedky, ktorými ľudová strana pri voľbách operovala. Poukázal som, že niektorí farári brali voličov do prísahy, keď zahajovali schôdzu, že musia hlasovať na stranu ľudovú, keď schôdzu skončili, tak im každému ukladali aby vzývali Ducha svätého, aby sa im v noci pred voľbami snívalo, že majú hlasovať na kandidátnu listinu čís. 8. (Výkřiky posl. Tomáška.) To robil na bansko-štiavnickom okrese p. farár Jankovič a na novobanskom okrese p. farár Buček. Pan farár Buček je zemský poslanec. Len za takýchto okolností podarilo sa ľudovej strane zachrániť, čo dnes na Slovensku ešte má. Ľud na Slovensku tiež začína poznávať, že opravdu v tom prípade, keďže pápež, hoci takticky inak mieni, ale predsa trvá na stanovisku, že kňazi nemajú politizovať, je vec veľmi dobrá, a začína sa od nich odvracať, predovšetkým preto, poneváč ľudová strana za každých okolností využiť chce toho mena, že je ľudová, ale vedenie na žiadnom mieste nesmie byť vložené do rúk mimofarárskych, ale v každom prípade, v každej ustanovizni, či už je to nejaký správny sbor alebo čokoľvek iné, v tomto sbore ako zástupci ľudovej strany prevládať musia predovšetkým kňazi. Ľud práve toto poznáva, že títo páni veľmí málo dbajú o jeho potreby a požiadavky, a z toho dôvodu dnes už začína poznávať potrebu správného politického postupu i vtedy, keď sa mu hrozí peklom a čertom.

Ľudová strana je strana, ktorá kričí, že háji katolicizmus, kresťanstvo, ale keby tu uvažovať mala o svojích počinoch, ktorých dopustila sa len pri volbách, tak by dobrý kresťan a katolík musel povedať, že práve ľudová strana je jediná, ktorá nielen náležite kompromituje občiansku myšlienku a túto občiansku väčšinu, ale súčasne ona jediná je, ktorá najúčinnejším spôsobom prispieva k tomu, aby slovenský ľud poznal, aký rozdiel je medzi klerikalizmom a príslušenstvom k určitej cirkvi. (Tak jest!)

Čo som dosiaľ spomenul, boly len prípady, kde ľudová strana snažila sa vplývať na voličov - ale akými prostriedky operovala proti odporcom? Tu tiež nesnažila sa postaviť sa otvorene, s argumentom proti argumentu, aby však znemožnila rečníka na shromaždení, ktorý neprináleží ku strane ľudovej, ale k opozičným stranám a predovšetkým ku strane socialne-demokratickej, tedy buďto farár o 1 1/2 hodiny konal dlhšie služby božie, nepustil ľud z kostola, aby shromaždenie nemohlo byť včas zahájené a pán politický zástupca prehlásil, že shromaždenie rozpúšťa, alebo bol ešte iný prostriedok: keď shromaždenie malo sa zahájiť, p. farár dal rozkaz, aby vyzváňalo sa na všetky zvony, takýmto spôsobom znemožnil rečníka v jeho vývodoch, lebo zvony prekričať nemohol. Tak stalo sa na Čiernom Balogu, že vyzváňané bolo 2 hodiny, tak stalo sa v Očovej na rozkaz p. posl. farára Pázmána, ktorý vykladal tam na verejnom shromaždení, že ľudovej strane patrí zásluha za to, že nebol zdražený cukor, ktorý mal byť zdražený preto, že agrárna strana chcela si zo zvýšenej ceny cukru sriadiť volebný fond pre agitáciu proti ľudovej strane. Očová sa ale ľudáckou predsa nestala.

Tedy vzdor týmto okolnostiam, že ľudová strana má tak veľmi mnoho rozmanitých agitačných prostriedkov a predovšetkým najvýdatnejší prostriedok - náboženstvo, predsa musela doznať, že dnes nie je tá doba, kedy prehlašovať mohla, že ona hovorí a jedná menom Slovenska. Tvrdenie pána posl. Siváka, učinené dnes menom ľudovej strany, že strana ľudová je mluvčím Slovenska, v plnom rozsahu čo najkategorickejšie odmietame, lebo strana, ktorá ztratila 6 poslaneckých mandátov pri voľbách, kde obmedzené bolo hlasovacie právo, nemá už žiadneho práva, ako nemala ani predtým, tvrdiť, že ona je jediným mluvčím a oprávneným mluvčím Slovenska. Voličstvo pri týchto voľbach samo dokázalo, že ľudová strana nie je týmto mluvčím, ale naopak, ako som to už pripomenul, mluvčím Slovenska čím ďalej tým vo väčšom rozsahu, posudzujúc to s hľadiska mocensko-politického, ostávajú tí, ktorí otvorene hlásajú československú štátnu myšlienku a čsl. štátnu jednotu.

Pokiaľ ide o predlohu, ktorú prejednávame, je ona tiež obsahove, materiálne tou, ktorá patrí do súboru zákonov sociálne-politických. Vláda táto pri svojom nástupe ohlásila predovšetkým politiku protisocialistickú. A tu zasa tak, ako som to niekoľko ráz tvrdil, predvojom bola ľudová strana. Zákon, ktorý prejednávame, je zákonom, podľa ktorého poistení budú pre prípad staroby a invalidity súkromní zamestnanci a o poistení týchto na Slovensku vstúpil v platnosť zákon len 1. januára 1922. Keď z tohoto ohľadu posudzujem návrh odbornej komisie, podľa ktorého malo byť umožnené, aby poistenci mohli si zakúpiť aspoň polovicu nepoistenej doby, tak prichádzame k tomu, keďže bolo to potrebné, aby odborná komisia prišla k tomuto stanovisku a dovolila si doporučiť menom svojím a hájiť tento návrh s hľadiska celoštátneho, tak s hľadiska poistencov na Slovensku, kde títo dosiahnu práve 31. decembra 1928 ešte len šesť členských rokov, čo znamená, že podľa §u 21 prejednávaného zákona, keď takýto poistenec prislúcha do VI. triedy, podľa kterej poistné po dokončení 5ročnej čakacej lehoty zvyšuje sa o 25 Kč za každý príspevkový mesiac, čiže 300 Kč ročne, čím dosahuje nárok na penzijné pôžitky 3900 Kč ročne.

Pánom zpravodajom zdôraznené bolo, že vláda vedená bola snahou umožniť, čo možná poistnú dobu zvýšiť, aby takým spôsobom umožnil sa odchod do výslužby tým, ktorí dnes, majúc vysokú vekovú hranicu v závodoch, podnikoch a obchodoch, nie sú tak spôsobilí pracovať, ako sily mladé, ktoré mohly by nastupiť na ich miesta. Jestli je to pravda v celku, predovšetkým platí to o Slovensku. Žiadon z týchto zamestnancov nebude mať ochotu, aby šiel do výslužby s 3900 Kč penzijných pôžitkov, za každých okolností bude sa snažiť, aby slúžil čo najdlhšie. A keď posúdime ešte tú stránku, komu vláda vlastne pripúšťa, aby bola zakúpená doba nepoistená, ešte lepšie vynikne nedostatok, ktorý je práve v tomto zákone. Podľa §u 176 štátny príspevok na zvýšenie dôchodku môže byť zaplatený za vojenskú službu vykonanú za vojny len štátnym občanom československým. Prosím, jestli v tomto ohľade padajú varovné hlasy a hlasy kritiky od zástupcov z historických zemí, tak na Slovensku a Podkarpatskej Rusi platí to ešte vo zvýšenej miere. Lebo na Slovensku máme takých poistencov, ktorí brali účasť vo vojne, ktorí vyslúžili aktívnu službu vojenskú u československého štátu a ktorým v dnešnej dobe, v 11. roku trvania Československej republiky sa dokazuje, že nemajú štátneho občianstva. Máme prípady v rodine, že ded narodil sa v tej dedine, kde bývajú dnešní jeho potomkovia. Jedon brat je vo štátnej službe, prevzatý ako býv. štátny úradník od maďarského štátu, ten má štátné občianstvo, ale druhý brat nemal to šťastie - mladší či starší, na tom nezáleží - aby sa stal štátnym zamestnancom. Mal síce právo odvoliť pri dvoch voľbách, ale dnes sa zistilo, že nemá štátné občianstvo a štátné občianstvo nemá ani babička, a následkom toho zastaví sa jej prípadne penzia, ktorú mala od štátnych železníc po mužovi. Podľa toho vidíme, že na Slovensku postihnutá bude veľká časť poistencov týmto dnešným výkladom zákona o štátnom občianstve. Keď sa už tak stáva, že u veľkej časti obyvateľov tohoto štátu zistí sa po tak dlhej dobe, že nemajú štátneho občianstva v Československej republike, aspoň tu by mal byť nejaký systém v našej verejnej správe, aby žiadosti, za týmto účelom podávané, boly skoro vybavované. Vieme prípady, že občania podali si už trikrát, štyrikrát žiadosti o priznanie štátneho občianstva. Všetko toto ich počínanie a chodenie za obstarávaním rôznych dokladov, vysvedčení nemá platnosti a dosiaľ nedošlo žiadneho výsledku; žiadost ich je zapadnutá prachom niekde na ministerstve vnútra a ani po nesčetných intervenciách odpoveď dostať nemôžu.

Tedy náklad, ktorý daný mal byť zo štátnych prostriedkov k tomu účelu, aby poistná doba z polovice mohla byť zakúpená, v prvých počiatkoch bol by činil podľa matematického odborného výpočtu 7,000.000 Kč a bol by dostúpil postupom doby 27,000.000 Kč, prípadne v neskoršej dobe až 35, 40,000.000 Kč, a potom zasa by bol klesal. Ale predsa toto opatrenie bolo by znamenalo, že taký poistenec na Slovensku, ktorý 31. decembra 1928 dosiahne 6 členských rokov, miesto 3900 Kč penzijných pôžitkov, bol by dostal 7900 Kč.

To by bolo už práve umožnilo, aby poistenci, ktorí majú vysokú vekovú hranicu, ktorí v niektorých prípadoch snáď ani nemajú možnosť, aby dosiahli 4000 Kč penzijných pôžitkov vo službe, takýmto spôsobom odísť mohli do výslužby.

Celý obsah zákona, zvlášte ak vezmeme čiastku o organizácii ústavov v penzijnom poistení súkromných zamestnancov, nabýva toho samého rázu, ako aj všetky tie diela zákonov, ktoré vyšly z lona tejto koalície, že pri ustanovovaní správnych sborov predovšetkým, a zvlášte v ústredí, u správy penzijných ústavov dáva sa prednosť t. zv. odborníkom. Keď týmto spôsobom postupovalo sa u ústrednej soc. poisťovne, keď nebolo praktických zkúseností, tak dalo sa to ešte omluviť. Jestli však postupuje sa u Všeobecného penzijného ústavu obdobným spôsobom, kde je takmer 20ročná prax, tak to znamená, že vláda sleduje úmysly za jej trvania za každých okolností ideálné občianske práva, plynúce zo zásady všeobecného tajného hlasovacieho práva čo možná okleštiť v čo najväčšom rozsahu.

My sme však pevne presvedčení, že občianstvo, ktoré je si vedomé a dôsledne bráni zásady demokracie, bude svoje počínanie i v budúcnosti zakladať na tom, akým spôsobom vláda s týmito právami a s týmito poválečnými vymoženosťami bude nakladať. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Netolický. Dávám mu slovo.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Ujímám se slova při této příležitosti z toho důvodu, abych upozornil především na to, že vedle pojištění, které bylo projednáno pro zaměstnance a vedle novelisace pensijního pojištění pro zaměstnance soukromého, bylo r. 1924 přijato v této sněmovně ještě pojištění osob samostatně výdělečně činných, které však do dnešního dne ještě v činnost uvedeno není. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Pojištění zaměstnanců bylo již novelisováno, projednávané pojištění je novelisováno též, ale pojištění samostatně výdělečných ještě není vládní koalicí po 2 1/2 roku jejího trvání ani uvedeno v činnost.

Z toho nejlépe je patrna snaha prospěti chudým vrstvám samostatně výdělečně činných, ať už jsou to živnostníci nebo zemědělci. A tito lidé z této skutečnosti, jak o jejich potřeby, o jejich případnou invaliditu a stáří je postaráno, vyvodí důsledky. 25 roků již volá najmě živnostnictvo, aby uzákoněno bylo obligatorní invalidní a starobní pojištění. V poslední době pak připojilo se k tomu ještě volání po povinném pojištění nemocenském, a je zajímavo, že i ty kruhy živnostnictva, které dříve stály a neuznávaly výhodnosti pojištění nemocenského pro sebe, v poslední době změnily své stanovisko, takže živnostnictvo dnes téměř jednomyslně volá po zavedení povinného pojištění nemocenského. Tedy se stanoviska těchto výrobních vrstev samostatně výdělečně činných musíme protestovati při této příležitosti, že nynější vládní koalice, ve které živnostnictvo i zemědělci jsou zastoupeni téměř ve všech jejích stranách, ani nynější vláda nemá tolik pochopení pro potřeby malých a středních vrstev samostatně výdělečných, aby zákon o jejich invalidním a starobním pojištění uvedla vládním nařízením v účinnost.

Zdálo by se, jako by důvody, které r. 1924 vyvolaly toto zákonní opatření, snad se změnily, nebo snad nejsou té důležitosti jako tenkráte, ale jest všeobecně známo, že hospodářský a finanční stav samostatně výdělečných vrstev jest čím dále tím horší a že proto právě toto pojištění je pro tyto samostatně výdělečné vrstvy naprosto nutným. Pohleďme jen na příklad na obuvníky a krejčí, kteří konkurencí tovární jsou ubíjeni a tím ovšem jest jim znemožněno, aby se pro své stáří zabezpečili finančně do té míry, aby nemuseli, když pozbudou tělesné schopnosti ku práci a stanou se invalidními, dovolávati se veřejného chudinství, nebo nemusili se chápati toho nejhoršího, jíti snad po žebrotě.

Vytýkáme nynější vládní koalici neuvedení zákona o invalidním a starobním pojištění v účinnost jako prohřešení na těchto samostatně výdělečných vrstvách, čímž je charakterisována nejlépe láska a účinnost nynějších vládních stran a vládní koalice oproti nim. Při této příležitosti jest nutno zdůrazniti ještě další požadavek. Jak jsem již uvedl, pojištění dělnické bylo novelisováno a v některých odstavcích zlepšeno. Uvádím zejména, že tam bylo změněno a doplněno na př. zlepšení pensí vdovských a sirotčích. Vedle toho také, pokud invalidity se týče, docela jiným způsobem, lépe, byla novelisace o pojištění dělnictva upravena, než je tomu v zákoně o pojištění osob samostatně výdělečně činných. Vedle toho nutno zdůrazniti ještě tu okolnost, že všichni ti, kterým dochází 60 roků, jsou z dobrodiní tohoto zákona vyloučeni. Poněvadž překročili 60 let, nemohou podle zákona, který byl přijat a ovšem ještě dnes vyhlášen není, se pojistiti a budou spadati do kategorie těch, kterým vláda bude milostivě udělovati almužnu ročně 500 Kč. Vedle toho mladší zase ztratí celou dobu, která od vyjití zákona a od jeho nevyhlášení uplyne. Vezmeme-li zřetel k tomu, že zákon o pojištění dělnictva existuje od 1. července 1926, vidíme, že uplynuly již více než 2 roky od účinnosti zákona pro dělnické pojištěnce, tedy, že nejméně o tato dvě léta přijdou pojištěnci samostatně výdělečně činní. Tím ovšem také ve svém stáří nebo v případné invaliditě přijdou o placené příspěvky a o výhodu, kterou by placením příspěvků získali. Mimo to novelisace zákona zaměstnaneckého přinesla ještě i výhody další. Vezměme zřetel k tomu, že za mladé živnostníky, kteří konají vojenskou službu, stát nepřispívá, vedle toho zde existuje určitý fond, vláda přispívá na pojištění dělnické atd. Zmiňuji-li se o tom, nečiním to proto, že bych snad zaměstnancům-dělníkům, pojištěncům, kteří budou pojištěni při pojištění pensijním, chtěl záviděti. Naopak přál bych jim s hlediska naší strany a své osoby pojištění dokonalejšího, ale porovnávám, jak přece jen jisté výhody získávají pojištěnci při pojištění pensijním, soukromí zaměstnanci, a jak na druhé straně z dobrodiní zákona tím neuvedením jeho v účinnost poškozovány jsou kruhy živnostenské a malozemědělské zejména. (Tak jest.) Naše strana právě s tohoto hlediska, aby přinutila aneb alespoň slyšela od vlády, kdy zákon o pojištění osob samostatně výdělečně činných uvede v účinnost, podala interpelaci, ve které se táže, kdy jednak podá vláda návrh na zavedení nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, vedle toho však kdy uvede v účinnost zmíněný zákon. Mimochodem připomínám, že při projednávání jeho, když byla dohodována účinnost tohoto zákona, hájil jsem zásadu, aby jako nejzazší termín jeho platnosti byl stanoven termín 1. leden 1929. Některým z tehdejších koaličních stran tento termín byl příliš dlouhým, některým zase příliš krátkým. Byl to zejména nynější p. ministr vyučování, který vymlouval se na slovenské poměry a který nechtěl připustiti, aby zákon o pojištění osob samostatně výdělečně činných před volbami r. 1925 byl uveden v účinnost (Slyšte!) z důvodu, že prý by na Slovensku ztížena mu byla jeho politická situace. Politická taktika to byla, která oddálila zavedení tohoto zákona. Volby jsou již 3 roky pryč, ale ti pánové, kteří spolupracovali - a to je většina nynější vládní většiny - na tomto zákoně, nechtějí, nevím z jakých důvodů, zákon tento uvésti v účinnost. Vždyť vláda sama to má ve svých rukou, poněvadž pouhým vládním nařízením zákon tento může uvésti v platnost. Zdůrazňuji toto přání a toto volání, poněvadž vím, že pojištění osob samostatně výdělečně činných bude dobrodiním pro tyto vrstvy a že neuvedením zákona tohoto v účinnost zůstává zde určitá naše hospodářská výrobní složka pro případ invalidity a stáří nezabezpečena. Tedy činím z toho zodpovědnou nynější vládní koalici a všechny strany, které tuto vládní koalici tvoří a na ně padá také zodpovědnost za to, že, jak jsem již byl uvedl, řada mladších ročníků je připravena o dobrodiní zákona a řada starších o toto dobrodiní přichází tím, že dosáhnuvše 60 roků nemohou se pojistiti a tím dobrodiní tohoto zákona využíti.

Tedy z toho nejlépe jako z jiných příležitostí je viděti ta láska k chudým a středním vrstvám samostatně výdělkově činným.

Nás při tom zajímá ta okolnost, že byla to také živnostenská strana, byla to strana agrární, národně demokratická i lidová, které se zúčastnily a neměly námitek proti tomuto pojištění a nyní zůstávají nám záhadou důvody, pro které tyto strany, majíce vládní moc, zákon tento v účinnost neuvádějí. Je patrno, že to musejí býti jako obyčejně socialisté, kteří snaží se malé a střední vrstvy zabezpečiti pro každý případ života, ať je to případ nemoci, invalidity či stáří.

Dovoláváme se se vším důrazem, aby zákon o pojištění osob samostatně výdělečně činných co nejdříve byl uveden v účinnost, aby i tyto vrstvy mohly platiti si a býti účastny dobrodiní, které pojištění podobné sebou přináší. (Výborně! Potlesk čsl. nár. socialistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Bartel. Dávám mu slovo.

Posl. Bartel (německy): Pánové! Prohlásil jsem na počátku porad sociálně-politického výboru, že béřeme oprávněné požadavky soukromého úřednictva za své, a že litujeme, že vládní návrh vykazuje proti návrhu komise značné zhoršení. Prohlásil jsem také zároveň, že musí býti možno odstraniti věcným jednáním veliké tvrdosti vládního návrhu. V zásadě možno říci: Vše, o co jsme usilovali, se nepodařilo. Zůstala přání nesplněná a mnohá přání byla splněna jen z části, tak ohledně pojistné povinnosti, pojmu invalidity, zemských úřadoven, státního příspěvku, léčebného fondu atd. Avšak přes to znamená předložený zákon podle našeho mínění pokrok ve prospěch soukromých zaměstnanců. Sta starších soukromých zaměstnanců, kteří by se dosud nebyli odvážili jíti do pense, mohou hleděti do budoucnosti poněkud s větším klidem. Mohou dříve nebo později s jakýmsi pocitem bezpečnosti učiniti místo dorostu. Musí se přiznati, že dávky, řekněme hospodářské dávky, byly proti starému zákonu značně zlepšeny a také srovnání s návrhem komise ukazuje, že z návrhu komise byla převzata téměř všechna zlepšení, ba že v několika bodech bylo dosaženo zlepšení i proti němu. Především musíme uvítati, že došlo ke škrtnutí §u 196, spojení s pojištěním nemocenským, jež, jak již zdůraznili také předchozí řečníci, bylo hlavní příčinou dosavadního oddalování zákona o pensijním pojištění. Jen škrtnutím tohoto paragrafu bylo umožněno, aby pensijní pojištění vstoupilo v platnost dnem 1. ledna 1929.

Na počátku zákona o pensijním pojištění vyskytly se již potíže stran titulu a pojistné povinnosti. Bylo neobyčejně těžko pro zúčastněné zaujmouti zde stanovisko, tím tíže, že mezi zaměstnanci samými byly veliké rozpory v mínění. Jedni chtěli pojmouti do toho strojníky u těžních strojů, strojmistry, číšníky, řidiče automobilů, zahradníky atd., druzí opět žádali, aby pokud možno zachován byl ryzí úřednický stav jako takový. Z Ostravy a z jiných krajů dostali jsme četné takové dopisy a žádosti, že je přáním, aby ta neb ona skupina nebyla pojímána do zákona o pensijním pojištění. Mně, pro mou osobu, bylo jasno, že ve chvíli, kdy se počnou v zákoně vypočítávati jednotlivá povolání, musí dojíti k potížím. Podle mého mínění bylo by bývalo plně dostačilo poukázati na služební poměr. Ovšem - to nepokrytě doznávám - schází zde předpoklad, jako v Německu, kde je veden katalog povolání. Všechna přání a návrhy stran tohoto prvého a druhého paragrafu bráti v úvahu bylo by na konec znamenalo ponechati sociálnímu pojištění jen nádeníky.

Na první pohled vypadalo to nesociální, že koalice se ustanovila na stáří 16 let. Oposice žádala počátek pojištění od 14 let. Nuže, to by určitě nedošlo v úřednických kruzích všude ohlasu, alespoň ne u těch, kteří nejsou v tom šťastném postavení, že nastupují služební místo ve 14 letech, nýbrž kteří ještě musí navštěvovati nějakou školu, obchodní školu, tkalcovskou školu atd., a kteří by byli bývali proto proti jiným zkráceni o 2 roky čekatelské doby. Bylo by bývalo také velmi krásné, a já bych to býval uvítal, kdyby při §u 13 byla bývala doba vojenské služby započtena, na př. ve čtvrté třídě. Avšak jako ve většině podobných otázek, musí býti v této otázce slyšeny i jiné stavy, a konec konců mají přece také rolníci a živnostníci pravdu, řeknou-li: Jak mají k tomu přijíti naši synové, aby za dobu vojenské služby, ke které jsou nuceni jako všichni ostatní, nedostali ničeho jako náhradu. Uvnitř koalice jsme pak přece prosadili, že doba vojenské služby se započítává v prvé třídě jen pro ty, kteří před tím nebyli pojištěni, pro všechny ostatní ve druhé třídě.

Výklad pojmu invalidity - to přiznávám nepokrytě - je otázka velmi choulostivá. Bylo nám zde velmi za těžko docíliti něčeho jiného, než je stanoveno v textu zákona, již s ohledem na to, protože jistě nejvíce rozhodující odborník v zákonu o pensijním pojištění, prof. Schönbaum, se proti tomu stavěl, protože tento paragraf souvisí s jinými zákonnými ustanoveními, a opětně poukazoval na to, že, bude-li tím hýbáno, celý systém se shroutí. Při §u 17 jde o výklad pojmu invalidity, o otázku čistě pojistně-technickou, jež je tím choulostivější, protože je také v úzké souvislosti s pojištěním pro případ nezaměstnanosti. Bezpečnost pro invalidy je podle mého mínění, alespoň z části, dána ustanovením, že náhradní povolání musí býti přiměřené praktickému a theoretickému vzdělání a dosavadnímu zaměstnání. Tvůrce tohoto zákona, prof. Schönbaum, varoval před rozšiřováním, neboť reserva byla by velmi malou. Odůvodnění oposice, že starý zákon byl příznivější, není právě do slova přesná, neboť nepodává nám číselně žádných podkladů. (Posl. Klein [německy]: Tak?) Uznáte, pane kol. Kleine, že jsme měli dosud velmi málo pensistů v povolání soukromých zaměstnanců, ti lidé nemohli jíti do pense pro špatné základny. Na takových číslicích není možno budovati pojistně-matematické základny. My, jako neodborníci, musíme se v těchto věcech volky nevolky přizpůsobiti odborníkům. (Posl. Klein [německy]: Najednou odbornici! - Posl. Taub [německy]: Vy tedy souhlasíte s §em 17?) Ne, nikoliv, avšak za daných poměrů nedá se docíliti ničeho jiného. (Posl. Taub [německy]: Kde je vaše oposice?) Tam, kde je na místě, byla dělána.

Při §u 27 vzbudili jsme ovšem proti sobě nevoli určitých stran. Šlo o to, aby byla chráněna manželka bez své viny rozloučená. Stanovisko naší strany k této otázce nepotřebuji snad teprve blíže vysvětlovati, pochopíte, že nám stojí manželka blíže než t. zv. družka. Pokud jde o státní dozor, rád bych také viděl státní dozor trochu více omezený. Stát také příliš málo přispívá na pensijní pojištění. Ministerstvo soc. péče má konečně dosti jiného na práci, s čím, jak se zdá, není hotovo, a patří k tomu kus odvahy, způsobovati si tímto státním dozorem ještě novou práci. Budoucnost ovšem ukáže, pokud mám pravdu či ne.

Pokud jde o jmenování, vylíčil pan posl. Schäfer tuto věc ve své řeči tak, jako bychom my, německé vládní strany, poukazovaly, že přece jmenování nedělají se jen pro nynější vládu, nýbrž také pro pozdější, jež po případě může býti jiná, a budoucí vláda může pak z toho míti prospěch. Takové prohlášení nebylo z naší strany nikdy učiněno, mohlo k němu nejvýše dojíti se strany české koalice. Nemáme příčiny něco předem pracovati pro příští koalici, pro nás je rozhodným zákon a potřeby soukromých zaměstnanců. Avšak zcela správným není stanovisko oposice, jež bylo zdůrazňováno ve výboru, že jen volby mohou přinésti pensijnímu pojištění a vedení jeho správné lidi. Není žádným tajemstvím, že volby také tam, kde mají býti nepolitické, také při pensijním pojištění, neustále se budují na poměru stran a že v prvé řadě bude se hleděti k tomu - v sociálním pojištění máme toho na sta příkladů, nepotřebuji je teprve uváděti, v nemocenském pojištění atd. - aby byla sestavena stranická kandidátka a aby se tam dostali řádní stranníci, při čemž kvalifikace jako odborníka je rozhodující teprve v druhé řadě. (Posl. Schmerda [německy]: Tedy vy jste pro jmenováni?) Jsme pro to, aby byly volby, nejsme však proti tomu, jsou-li jmenováni odborníci, to pravím zcela otevřeně, v takové míře, aby nemohli vykonávati vliv na výsledek voleb, jako tomu také zde skutečně je. (Posl. Schmerda [německy]: Jako při zemských a okresních volbách!) Ale, pane kol. Schmerdo, kde byla vaše oposice při sociálním pojištění? Také v sociálním pojištění jsou jmenovaní odborníci, proč pak to má býti najednou tam demokratickým a zde nedemokratickým? To nechápu! (Výkřiky.)

Nyní ještě k zemským úřadovnám. Jeden z pánů řečníků, pan posl. Schäfer, ráčil nás před chvílí obviniti z podvodu. Odmítám tuto výtku, která není právě příliš kolegiální. Nezamýšleli jsme žádného podvodu, nýbrž bojovali jsme dosud zcela otevřenými a čestnými prostředky a budeme tak činiti i v budoucnosti, i v otázce zemských úřadoven. Jak vlastně ta věc byla? Byla mluvena nepravda, když strana křesťansko-sociální, a zvláště já, jsme psali a ve schůzích oznamovali, že zemské úřadovny zůstanou zachovány? Ujednání v politické osmě byla taková, že pro nás bylo zcela jasno, že německé zemské úřadovny zůstanou zachovány. Není-li to tak správné, přeji si, aby toto mé tvrzení bylo vyvráceno ještě jedním členem českých koaličních stran. Ujednání byla zcela jasná a závazná. Teprve v poslední chvíli přišlo ministerstvo, resp. pan ministr Šrámek, který poukazoval na to, že při tom v politické osmičce nebyl a žádal, aby zemské úřadovny nebyly zachovávány, nýbrž aby se postupovalo s unifikací. (Posl. Schmerda [německy]: Pak jste byli napáleni!) Nejde ani zde o nějaké napálení, nýbrž je to boj názorů. Ministr Šrámek kladl požadavek a přirozeně my, kteří jsme to měli takřka černé na bílém, že německé zemské úřadovny zůstanou zachovány, nemohli jsme tento požadavek splniti a s ním souhlasiti. Došlo proto k novým jednáním a k známému přerušení schůze sociálně-politického výboru. Oposice to má zajisté velmi snadné. Také my jsme pro udržení pouhého dosavadního stavu. Nechci naše strany zvláště vynášeti, také zástupcové svazu zemědělců a strany živnostenské splnili zde plně svou povinnost. Bojovali jsme. Bylo by bezúčelné opakovati zde ve sněmovně, kde řečnění má přece jen pouhou agitační cenu, co bylo řečeno v politickém osmičlenném výboru, na jedině rozhodujícím místě. Bylo by mně se strany mých českých druhů z koalice dáno po druhé vysvědčení zlého muže, který ostře, ne však nečestně a podvodně vyjadřoval své mínění. Není žádným tajemstvím, že ministerstvo sociální péče usiluje o unifikaci ve všech oborech a že toto stanovisko také tvrdošíjně zastává, také dnes ještě.