Ale ještě s jinými zjevy jsme se setkali při
posledním textilním boji. V závodech kromě
špiclů civilní státní policie
byli špiclové i ze řad reformistických
organisací, reformističtí důvěrníci,
kteří sledovali společně se státními
špicly každý pohyb v závodech a sdělovali
jej jednak zaměstnavateli, jednak úřadům.
Vidíme tu naprostou součinnost sociálních
reformistů s kapitalismem a vidíme jejich naprostou
součinnost také se státním donucovacím
aparátem proti dělnické třídě.
Ve spoustě případů v důsledku
tohoto špiclovského systému a v důsledku
tvrdého postupu ozbrojené státní moci
proti dělnictvu byla řada dělníků,
mluvících pro boj, předváděna
a zatýkána. Nebyli to však jen dělníci,
nýbrž zejména důvěrníci
Mezinárodního všeodborového svazu a
někteří poslanci, kteří byli
zatčeni a předvedeni. Třídně
uvědomělé dělnictvo ve svých
akcích musí počítati se zvýšeným
tlakem měšťáckého tábora
včetně reformistů a také čím
dále s tím ostřejším postupem
násilnického státního aparátu.
Tuhá persekuce komunistické strany, jejích
funkcionářů, poslanců, redaktorů
a všeho jejího tisku jest součástí
fašisace státu. Hospodářské,
sociální i politické zotročení
pracujícího lidu a urychlený fašisační
proces celého státu ve všech jeho funkcích
jest zároveň přípravou na novou válku.
Postup stabilisace má v důsledku nové, v
rámci kapitalismu nevyřešitelné rozpory
mezi jednotlivými kapitalistickými skupinami a kromě
toho je nepřeklenutelný rozpor mezi kapitalistickým
světem a sovětským svazem. Příprava
k válce jest očividná i u nás. Československo
jako stát přeprůmyslněný, s
pokleslým domácím konsumem, je hnáno
k boji o cizí trhy a má vlastní imperialistické
zájmy, i když je uplatňuje v součinnosti
s mocnějšími imperialisty západní
Evropy. (Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.) Je nepopíratelný
tlak československého kapitálu, i konečně
určitého politického vlivu na Balkáně.
Československý kapitál je hojně umisťován
v balkánských státech - poslední upsání
rumunské půjčky v částce 1
miliardy dolarů, jakož i budování pobočných
závodů čsl. průmyslu či budování
samostatných podniků československým
kapitálem na Balkáně.
Proto jsme také viděli, jak buržoasní,
hradní i socialistický tisk shodně vítal
fašistický převrat v Jugoslavii. Bechyně
se Alexandra nedotýkal, snad proto, že jeho kolega
Srba nosí vyznamenání na prsou od
tohoto diktátora. Ale my víme něco jiného.
Bylo zajímavé a poučné, jak socialistické
strany, které v otázkách socialismu hájí
povlovný vývoj a cestu demokracie, obhajovaly diktaturu
kapitalistů v Jugoslavii argumenty, jež jim dodali
hradní fašisti. Sám "Večer"
se vysmíval socialistickým listům, jak ochotně
aportovaly fašistické oběžníky
z Hradu, které sympaticky psaly o převratu v Jugoslavii.
P. Bechyně dnes mlčel o převratu jugoslávských
kapitalistů, v jejichž čele stojí král
Alexandr, ale tisk sociálně-demokratický,
národně sociální i "Národní
Osvobození" psaly sympaticky o činu krále
Alexandra, jenž byl ovšem učiněn v dorozumění
s buržoasií a s kapitalisty v Jugoslavii.
Na diktaturu proletariátu v Sovětském svazu
pořádají právě socialisté
nejštvavější tažení, proti
ní strojí společně s kapitalisty imperialistickou
válku. Za to diktaturu buržoasie obhajují a
podpírají. Pro socialistický převrat
provedený pracujícím lidem nemají
pochopení, jsou mu nepřáteli se stanoviska
demokracie, jak říkají. Běží-li
však o převrat fašistický, provedený
hrstkou kapitalistů proti milionům pracujícího
lidu, mají pro něj naši levicoví, socialističtí,
i pravicoví a hradní demokraté plno vřelých
sympatií a není žádným tajemstvím,
že sociální demokraté nejen všude
na Balkáně, nýbrž i v Polsku přímo
podporují fašistickou diktaturu. V Polsku dokonce
dali Pilsudskému k disposici jednoho soudruha za ministra.
Tato fakta svědčí o tom, že socialistické
strany nejdou s buržoasií jen po cestě měšťácké
demokracie, že jdou již dále, že jdou s
ní i po cestě fašisace, vedoucí ve svých
důsledcích k diktatuře buržoasie, k
fašismu.
Protože socialistické strany mají vliv na část
dělnictva, je velmi důležito, abychom jejich
aktivní úlohu v budování kapitalismu,
ve fašisaci státu, v přípravě
imperialistické války pracujícímu
lidu objasňovali.
Získati pracující lid průmyslu, zemědělství
i kanceláří, dopravy i konečně
v armádě na půdu třídního
boje, získati ho proti kapitalismu, proti imperialistickým
válkám a fašistickým snahám,
toť veliký úkol komunistů v dnešním
období.
Nyní několik slov specielně k vládnímu
prohlášení. Vládní prohlášení
pana min. předsedy Udržala úplně
potvrzuje naši analysu. Slyšeli jsme vládní
prohlášení, jež znamená bojovnou
výpověď celé pracující
třídě Československa, jež znamená
program nezahaleného imperialismu, program fašistické
diktatury, program krutovlády proti proletariátu
a pracujícím masám tohoto státu. Nový
min. předseda, který se včera představil
sněmovně, mluvil zde ve jménu celé
třídy potlačovatelů, ve jménu
českého imperialismu, který činí
horečné přípravy k vražedné
válce proti SSSR. Jestliže nás dnes chtějí
ujišťovati i t. zv. socialistické listy, že
toto prohlášení bylo bezvýznamné
a bezobsažné, vidíme v tom jenom výraz
toho, že sociální demokracie, která
je srozuměna a spolupracuje na politice imperialistické
expanse, právě nyní chce zakrývati
pravé úmysly této vládní většiny
před pracujícím lidem.
Ústřední problém, který pan
Udržal, ministr vojenství, zde ve své
řeči přednášel, je otázka
imperialistické expanse a hlavním jádrem
jeho řeči byla otázka zvětšení
exportní průbojnosti, zvětšení
státohospodářské aktivity v dobývání
nových tržišť, ztracených po světové
válce. Pracující lid Československa
si nesmí zakrývati skutečnost, že zvětšení
exportní průbojnosti, o níž mluvil nový
min. předseda, že dobývání nových
trhů je hlavním jádrem těch tendencí
kapitalistické společnosti v poválečném
období, které tento systém budou přiváděti
k rozpoutání nové imperialistické
války, která bude hlavně vedena pro zničení
jediného státu proletariátu, SSSR.
K této válce již nyní jsou činěny
horečné přípravy a je dnes už
jasné, že v popředí těchto příprav
jest i Československá republika. Není náhodou,
že v čelo vlády dostal se dnes muž, jenž
dosud vedl resort vojenský, není též
náhodou, že pan Udržal stavěl v
popředí své řeči nejenom otázku
zvýšení exportu a větší
průbojnosti tímto směrem, nýbrž
také zvýšení bojovných příprav
čsl. imperialismu. Válka je pokračováním
v politice s jinými prostředky. Nutným důsledkem
snah čsl. buržoasie, dobývati nových
tržišť, jsou i aktivní přípravy
války. Generál Podhajský, který dnes
zastupuje min. předsedu v úřadě ministerstva
vojenství, dal před několika týdny
interwiew "Národním Listům", interwiew,
ve kterém zdůrazňoval nutnost militarisace
celého národa v případě nové
imperialistické války. Interwiev generála
Podhajského byl zde včera panem Udržalem
opakován. Jestliže pan Udržal mluvil
o tom, že v souvislosti se zkrácením presenční
služby má dojíti ke zlepšení poměru
déle sloužících, znamená to,
že i československá buržoasie přechází
k novému systému branné soustavy, že
chce uvnitř branné moci vytvořiti pevný
kádr placených žoldnéřů,
kteří by v případě války
byli úderným jádrem armády. Buržoasie
jest si vědoma, že uvědomělý
proletariát, pracující lid nepůjde
do války na rozkaz buržoasní třídy,
nýbrž že se bude snažiti, aby každého
příhodného okamžiku užil k tomu,
aby válku imperialistickou, válku proti Sovětskému
svazu zaměnil za válku proti vlastním utlačovatelům.
Kromě těchto pokusů, utvořiti si takovouto
údernou rotu, pevný kádr, jsou stupňovány
i snahy, vtlačiti do přípravy imperialistické
války celý národ, militarisovati veškeré
obyvatelstvo tohoto státu podle vzoru "také
socialisty" Boncoura ve Francii. V tomto smyslu zdůraznil
pan ministr nutnost předvojenské výchovy,
nutnost vtažení tělocvičných
a sportovních organisací do aktivní přípravy
k válce.
Tak vidíme, že čsl. buržoasie cílevědomě
pracuje na přípravě nové války.
K tomuto programu patří i politika fašismu,
politika bílého teroru, které Udržalovou
vládou má býti používáno,
jak on řekl, proti všem škůdcům
státu, proti nimž, jak dále pan min. předseda
řekl, bude postupováno, jak zákony káží.
A tento program fašistického teroru, jenž má
potlesk i hradních fašistů, komentoval jejich
list "Národní Osvobození" touto
větou: "S Udržalem třeba jen souhlasiti,
že proti škůdcům státu nutno postupovati
přísně podle zákona."
Těmito škůdci státu nejsou ovšem
míněny mrazy, proti nimž pan Udržal
vypověděl určitý boj, těmito
škůdci jsou revoluční dělníci,
kteří proti fašistickému teroru Udržalovy
vlády budou bojovati všemi prostředky,
jejichž předvoj v severních Čechách
v těchto dnech již ukázal celé buržoasii
i stávkokazeckým reformistům, že dělnictvo
připravuje boj až do konce proti systému čsl.
imperialismu a fašismu.
Dělnictvo pochopí, že program této vlády
znamená též zavedení nových metod
vykořisťování, že tato vláda
cílevědomě podporuje kapitalistickou racionalisaci
dělnictva. Dělnictvo pochopí, co ministerský
předseda chtěl říci, když mluvil
o zabezpečení intensity práce. Větší
intensita práce - toť heslo všech vykořisťovatelů,
provádějících kapitalistickou racionalisaci,
toť heslo vlády, která připravuje imperialistickou
válku, která zde vytýčila program
soběstačnosti, o které mluví pan min.
předseda - má zabezpečiti buržoasii
provedení nové imperialistické války,
a aby také tento program byl proveden, vláda se
neleká, jak řekl p. Udržal, žádných
obětí. Ovšem tyto oběti, kterých
si vyžádala kapitalistická racionalisace, kterých
si vyžádá i zprůmyslovění
zemědělské, neponese ani p. Udržal,
ani ti, jichž jménem p. Udržal zde mluvil,
to jest českoslovenští kapitalisté.
Tyto oběti má přinésti pracující
lid, ale již dnes můžeme ujistiti, že pracující
lid nechce již přinášeti žádných
obětí, že pracující lid proti
všem pokusům nového zbídačení
připraví rozhodné činy proti svým
utlačovatelům i proti vládě, která
jejich jménem vládne.
Dnes jasně říkáme pracujícímu
lidu, že je nutno vésti boj proti Udržalově
vládě, na jejímž programu se sjednotí
dnes celá československá buržoasie,
reformisty nevyjímaje, "České Slovo"
a "Národní Osvobození" přijaly
vládní prohlášení s velikou radostí,
slibují již dnes aktivní spolupráci
- pan Bechyně o ní tu již otevřeně
mluvil - slibují spolupráci zotročovatelské
politice Udržalově, kdežto sociální
demokraté hrají dnes nestydatou komedii, žádajíce
od Udržala opatření proti mrazům.
Třídní boj je dnes sociálními
fašisty zaměňován za boj proti mrazům,
a požadavky, které podle tisku na př. sociálně
demokratického byly kladeny Udržalovi i nové
vládě, mají odvésti pozornost dělnictva
od imperialistického programu vlády.
My jsme toho náhledu, že boj proti katastrofálním
důsledkům mrazů musí býti veden
do cela jiným způsobem, docela jinými formami,
docela jinými cestami, než tu p. Bechyně
naznačil a než také naznačuje vládní
prohlášení. Nám je známo a jasno,
že lidumilností se důsledky této katastrofy
odstraniti nedají, a že vina, proč důsledky
mrazů tak katastrofálním způsobem
se projevily jak mezi chudým obyvatelstvem, tak mezi zaměstnanci
při dopravě, jakož i při dopravě
samé, spadá na vládu. Vláda to byla,
která za pomoci -reformistických organisací
snížila platy zaměstnanců zvýšila
jejich dobu pracovní na drahách, takže je přirozené,
že v abnormálních nynějších
poměrech tito zaměstnanci nejsou s to snésti
zvýšené požadavky, které jsou na
ně kladeny.
Vláda spolu s reformistickými odborovými
i politickými vůdci je vinna, že katastrofa
do týká se tak ohromného počtu obyvatelstva
a zaměstnanců v dopravě. Vidíme, jak
oprávněn byl boj, který reformisté
ovšem zdusili, za zvýšení mezd, za zlevnění
bytů, jak oprávněný boj byl proti
srážkám, proti daním, poněvadž
důsledky nízké, stlačené na
nejnižší míru sociální úrovně,
projevují se dnes přímo katastrofálně.
Ale my jsme přesvědčeni, že tyto katastrofální
důsledky, stlačené pod možnost existence,
nemohou býti zahojeny nějakým lidumilstvím,
nýbrž jenom bojem těchto zaměstnanců,
dělníků a chudého obyvatelstva proti
dnešnímu režimu, který důsledky
této katastrofy zavinil.
Vidíme, že jak vládní strany, tak oposice,
kterou p. Udržal zde včera vybízel ke
spolupráci, se sjednotí v jeden pevný blok
proti proletariátu. Blok buržoasie a reformistických
vůdců pod vedením Udržala je
blokem válečných příprav, blokem
pro zavedení fašismu, blokem k zesílenému
vykořisťování a zotročování
pracujícího lidu, blokem pro bezohledné potlačování
revolučního dělnictva, blokem pevně
sjednoceným na základě programu imperialistické
války proti Sovětskému svazu. V tomto bloku
stojí dnes sociální demokracie česká
i německá i národní socialisté,
kteří přecházejí k žluťáckému
stávkokazectví a kteří aktivně
s buržoasií spolupracují na fašisaci tohoto
a pro novou válku. (Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Ježek. Uděluji mu slovo.
Posl. Ježek: Slavná sněmovno! Včera
slyšeli jsme vládní prohlášení
min. předsedy Udržala, kteréžto
prohlášení bylo přirozeně vedeno
jen v nejširších konturách, bylo stručné,
přes to však zahrnovalo ve svém jádru
všechny požadavky, které mají koaliční
strany a které chtějí uskutečniti.
Avšak včerejší způsob debaty, zvláště
způsob debaty. kol. Brodeckého nutí
nás k tomu, abychom některé věci,
o kterých bylo mluveno ve vládním prohlášení,
přece jenom podtrhli a při tom zdůraznili
také naše stanovisko k nim.
Pan min. předseda ve svém prohlášení
dotkl se určitým odstavcem velké otázky
naší administrativy. Slavná sněmovno,
myslím, že v tom jsme všichni jednotni, že
úkoly, které ukládá nová doba
administrativě, jsou skutečně ohromné,
že tyto úkoly administrativní proti minulým
létům, proti minulým dobám tak ohromně
vzrostly ve všech odvětvích státních,
že jsou téměř osou všeho státního
života. Celý hospodářský život,
celý soukromý život, vůbec celý
státní život opírá se o administrativu
a proto nejenom že plně souhlasíme, ale velmi
vítáme, co řekl min. předseda, že
totiž budeme usilovně pečovati o bezvadnou
administrativu ve všech oborech státní správy.
Pan min. předseda dále zdůraznil žádost,
aby úřednictvo všech kategorií a všichni
zaměstnanci státu byli vždy především
přísní sami k sobě tak, aby mohli
býti spravedlivými k jiným. Také my
chceme, aby úředník byl přísný
sám k sobě, chceme, aby úředník
a zaměstnanec státní byl vzorem státního
občana. Ale vážení pánové,
žádáme-li na jedné straně od
úředníka, od státního zaměstnance,
aby byl vzorem ostatnímu státnímu občanstvu,
aby byl vzorem občanských ctností, vzorem
pracovitosti, musíme se také starati o to, aby úřednictvo
a státní zaměstnanectvo bylo skutečně
spokojeno, a tu musíme označiti dnešní
stav, ve kterém je státní úřednictvo
a zaměstnanectvo, jako stav kritický, poněvadž
jednání, o která stále a stále
usilujeme, změny, které stále a stále
prosazujeme, se oddalují, takže u mnohých státních
zaměstnanců a úředníků
vzniká dokonce domněnka, že všechny tyto
věci budou odloženy a že snad nedojde vůbec
k jejich uskutečnění.
Slavná sněmovno! Je v zájmu všech vrstev,
aby tyto věci byly co nejrychleji rozřešeny.
Když vidíme, jak státní finance trpí,
že tyto věci nejsou vyřešeny, jak státní
finance trpí, že finanční úřady
nejsou dostatečně vybaveny úřednictvem,
že jsou stálé nedoměrky, že jsou
dokonce ještě nevybrané zbytky dávky
z majetku, musíme uznati, že tyto věci podvazují
hospodářství a působí, že
stát dostává později peníze,
které mu plným právem podle předpisu
a zákona náleží. Když vidíme,
že berní úřady jsou přetíženy,
tu se ani nedivíme, když při této přetíženosti
berních úřadů dochází
k tomu, že se výměry praktikují zběžně,
že se tyto věci provádějí tak,
že namnoze neodpovídají ani duchu zákona,
který jsme v této sněmovně odhlasovali.
Jest jistě neobyčejně důležito,
aby právě berní úřady byly
vybaveny tak, aby mohly v klidu pracovati a aby mohly s klidnou
rozvahou uvažovati, kde má se stanoviti nižší
daňová base, aby zdanění nebylo příliš
vysoké zvláště v této přechodné
době, když účinky snížení
přirážek budou patrny až od 1. ledna 1930.
Stejně kritický stav je u soudů. Vezměte
si soudy, kde jsou takové úžasné retardace,
že je skutečně možno přímo
mluviti u soudů o denegatio juris, poněvadž
jestliže někdo žaluje, trvá to dvě-tři
léta, nežli se konečně dovolá
práva a spravedlnosti. Vezměte takový malý
příklad: směnky. Směnka jest jistě
velice důležitá proto, aby Cedulová
banka mohla snížením a zvýšením
diskontní sazby regulovati hospodářský
život. Ale tato směnka má skutečnou
cenu, jestliže při splatnosti možno ihned provésti
exekuci, může-li věřitel doufat, že
domůže se toho, aby tato směnka representovala
jistý finanční dobytelný obnos. Ale
dnes při nedostatcích ve stavu úřednictva
a zaměstnanectva soudního stává se,
že takové jednání trvá velmi
dlouho a tím vlastně směnka zbavuje se vůbec
svého hlavního a téměř jediného
účele, který má. Tedy co dělat?
Má snad pokračovat tento chaos, který nyní
jest, má se přikročovat k tomu, co vidíme
u některých dosti velkých spolků,
že se začíná bouřit, že
se začíná hroziti tvořením
úřednické strany a nevím čím,
anebo má se přikročiti ke skutečné
positivní práci, která by odstranila tento
neudržitelný stav? Myslím, že nijak nepochybím,
jestliže řeknu, že na tomto chaosu, který
vznikl, jest vinen od začátku ne sama věc,
ale způsob, jak byl rozkouskován celý zlepšovací
plán pro státní zaměstnance a úředníky.
Odhlasovali jsme v této sněmovně v červenci
1926 známý platový zákon. Jest velmi
zajímavo, že dnes velká řada pánů,
kteří se tehdy přeli o to, kdo vlastně
má největší zásluhy o platový
zákon a kdo jest vlastně iniciátorem a podobně,
kritisuje tento platový zákon, utíká
od něho, a staví se vlastně proti němu.
Myslím, že si musíme docela upřímně
říci, i když se to snad všude nelíbí,
že tento platový zákon, i když není
absolutně ideální, mohl býti snesitelnou
platformou, na které mohla se vybudovat vlastní
budova celého úřednického a státně
zaměstnaneckého systému. Ale slavná
sněmovno, po odhlasování platového
zákona postupovalo se, jak známo, způsobem
dosti podivným. Víte, že napřed jsme
odhlasovali platový zákon, pak to trvalo určitou
dobu než dělal se převod, pak to trvalo rok
a udělala se systemisace, a tedy došlo skutečně
k tomu, že nikdo nevěděl, na čem vlastně
jest, a že celková reforma z těchto prací
vůbec nebyla patrna.
A dnes, po tříletém trvání,
slavná sněmovno, vidíme zcela jasně,
že to, co strana národně demokratická
ve věci systemisace hlásala, je skutečně
pravdivým. Vidíme, že systemisace má
své vady a že tyto vady spočívají
v tom, že systemisace byla dělána podle různých
hledisek pro jednotlivé úřady, že namnoze
bral se základ toho, co ten neb co onen úřad
udal, aniž by se to usměrnilo, a konečně
v tom, že tato systemisace byla po dlouhou dobu systemisací
tajnou. Myslím, že by se bylo mnohému předešlo,
kdyby tato systemisace byla bývala dělána
veřejně, kdyby se byly o tom jak kruhy parlamentní,
tak kruhy odborové dříve dověděly.
Já ovšem nevím, zdali bychom i potom byli došli
k systemisaci, i to jest možné, poněvadž
víme, že některé odborové organisace
jsou příliš radikální, takže
místo aby spolupracovaly, vlastně dílo rozbíjejí.
Ale přece jen myslím, že, kdyby bylo bývalo
dosti dobré vůle, byli bychom se přece jen
shodli na daleko lepším elaborátu, než
byl ten, který potom skutečně vyšel.
Jak škodila tajnost systemisaci, mohl bych dokázati
přímo na jednom praktickém případě,
který se stal v obvodu košického ředitelství
státních drah. Tam byl úředník
u ředitelství na místě, které
podle služby, jaká je, oceňoval, že bude
nepochybně systemisováno v V. platové stupnici.
Jelikož chtěl se dostati do IV. platové stupnice,
zadal si o místo přednosty, o kterém byl
pevně přesvědčen, že podle významu
toho místa bude jistě ve IV. platové stupnici.
A, prosím, co se stalo? Když přišla systemisace,
dotyčný šel z místa, které bylo
systemisováno ve IV. platové stupnici, na místo,
které nyní je systemisováno v V. platové
stupnici, tedy, chtěje si polepšiti, podle svého
nejlepšího přesvědčení,
šel na místo horší, než bylo původní.
Zde vidíte nejlépe, jakou bylo chybou, když
všechny tyto věci nebyly známy, když úředníci
a státní zaměstnanci vůbec nemohli
si podle toho běh svůj životní a úřední
uspořádati. Z toho jsou pak takové anomalie,
jaké jsem uvedl.
Je také jisto, že totiž tato systemisace měla
býti pro přechodnou dobu daleko bohatší
než je. Ale je zde ještě jedna věc, o
které jsem mluvil v červenci 1926 s tohoto místa.
Totiž je zde věc, na kterou jsme poukazovali z našeho
klubu, že totiž vázanost - ne snad pro budoucnost,
o tom nemluvím, poněvadž jsem pevně
přesvědčen, že v budoucnosti musí
býti taková vázanost - pro nynější
přechodnou dobu, pro počátek toho zákona
vlastně znamenala popření smyslu toho zákona.
Platový zákon byl sdělán na podkladě
zdůraznění míst úředních
proti dřívějšímu způsobu
hodnocení délky služby. Nyní však
dochází k takovým anomaliím, že
máme úředníky, kteří
jsou na systemisovaných místech, kteří
podle místa, podle smyslu zákona, podle předpisů,
podle všeho, co zde je, měli by býti povýšeni,
ale poněvadž je zde i pro tuto přechodnou dobu
nešťastná vázanost, musejí čekati,
až zemřou nebo půjdou do pense ti, kteří
jsou ve vyšší platové stupnici. Ke všem
těmto věcem jsme již tenkráte velice
správně přihlíželi a poukazovali
a proto jsme žádali tenkráte, co jsme považovali
za jediné možné východisko, totiž
tak zv. nadsystemisaci. My jsme si jednak představovali,
že přeřazování bude vzhledem
k dlouhému nepovyšování provedeno podle
platů a ne podle tříd, a představovali
jsme si, že právě pro přechodnou dobu
bude provedena nadsystemisace. Konstatuji, že náš
klub nezameškal jediné příležitosti,
by toto stanovisko zdůraznil. Bylo nám také
původně ministrem financí slíbeno,
že dojde k takové nadsystemisaci, ale pak se to změnilo
a místo slova "nadsystemisace" začalo
se užívati slov "revise systemisace". Ale
ujišťuji vás, slavná sněmovno,
že je to úplně lhostejno, říkáme-li
"revise systemisace" nebo "nadsystemisace",
ať se to jmenuje tak nebo tak, nám jde o to, aby to,
co se stalo, bylo napraveno tím způsobem, abychom
úřednictvo a zaměstnanectvo v Československé
republice měli skutečně zaměstnané
a spokojené.
R. 1927 navrhli jsme v rozpočtovém výboru
resoluci, která byla také jednomyslně přijata,
kde jsme vyzývali vládu, aby tuto revisi podnikla.
Tato resoluce byla jednomyslně i zde přijata, ale,
bohužel, přesto přese všechno k systemisaci
stále ještě nedochází. (Slyšte!)
Věřím, že slova pana min. předsedy,
kde praví, že stát musí pečovati
o ty, kteří nesou a nesli tíhu odpovědnosti
administrativy, jsou závazkem, že dnes, kdy dochází
tříletá lhůta od vydání
platového zákona a kdy máme již tu zkušební
dobu, o které se mluvilo, za sebou, je nutno, aby se již
přistoupilo k té toužebně očekávané
a tolik žádané revisi systemisace. Bohužel,
že není ještě známo, jak vlastně
bude komise, která bude jednati o této revisi systemisace,
vypadati, ale slibujeme si velmi od nastoupení min. předsedy
Udržala, že snad dnes, když je konsolidace
kabinetu hotova, přikročí se neprodleně
k tomu, aby se tato komise ustavila a mohla také skutečně
pracovati.
S velikým potěšením jsme slyšeli,
že velké odborové, nepolitické organisace
o věci jednaly, že již dokonce mají přímo
některé návrhy ohledně osob, které
by si přály míti v té komisi, a já
bych skutečně jménem našeho klubu velmi
se přimlouval za to, aby k revisi systemisace bylo co nejdříve
přikročeno.
Ovšem kromě revise systemisace dlužno ještě
o jedné věci vážně uvažovati.
Je nesporno, že dochází lhůta a že
chtěj nechtěj budeme musiti přistoupiti k
rozřešení velice bolestivého problému
nájemnického a bytového. Jsme si vědomi
obtíží, které jsou s tím spojeny.
Ale jest jisto, že je to poslední zbytek vázaného
hospodářství, že je to poslední
zbytek války a je velkou otázkou, zda je spravedlivo,
když na př. v jedné kanceláři
sedí dva kolegové, z nichž jeden má
neštěstí a platí činži velkou,
druhý, že platí činži nízkou.
Je nespravedlivo, aby se podporovalo to, co je přímým
důsledkem všech těch zákonů,
že totiž si drží veliké nájemné
byty lidi, kteří, kdyby tyto byty byly dražší,
jistě by jich nedrželi. Jest jisto dále, že
tím se neodstraní bytová nouze, poněvadž
máme sice v Praze značný počet prázdných
a volných bytů, ale jejich cena je taková,
že byty tyto nelze vůbec obsaditi. Jest jisto, kdyby
zde byla konkurence bytová, kdyby se tyto věci vyřešily,
že by se dospělo také k jiným výsledkům,
než jsou dnes. Ale zdůrazňuji, že věc
nejde dělati překotně, jak se to snad šíří
v široké veřejnosti. V těchto věcech,
i když se vyřeší definitivně, musí
býti volný postup, určité odstupňování
se všemi zřeteli k obtížím, spojeným
s tímto problémem. Uvážíme-li
tento problém, o kterém jsem mluvil, a uvážíme-li,
že čísla, která jsou v platovém
zákonu, byla sdělávána podle tehdejších
cen, kdy se čekala tendence sestupná, myslím,
že je zcela správné, když se předkládá
požadavek, aby také platy úředníků
a státních zaměstnanců byly úměrně
zvýšeny. Vřele bych se přimlouval, kdyby
toto zvýšení týkalo se právě
základních platů, poněvadž ty
jsou započítávány do pense. Vedle
toho, jestliže má býti v tom ekvivalent starého
příbytečného, tedy je daleko oprávněnější,
vnese-li se také do základního platu nežli
do činovného, které je jenom jakýmsi
označením aktivity a není tím starým
příbytečným, kterým dříve
bylo. Snad by se dalo také mluviti o drahotním přídavku
pohyblivém podle hospodářských poměrů,
ale to jsou věci diskuse a dojednání. Jen
zdůrazňujeme, že je třeba tuto otázku
řešiti rychle a rozmyslně.
Samozřejmě, že s touto otázkou také
souvisí prakse při přeřazování
jednotlivých míst do vyšších tříd
činovného. Nechci se obírati jednotlivými
místy, poněvadž myslím, všechny
kluby stejně mají ode všech měst, která
vůbec existují, žádosti o přeřazení.
Jde o to, aby při tomto přeřazování
jednotlivých míst, pokud se týče činovného,
bylo přihlíženo skutečně ke drahotním
poměrům, které v dotyčných
místech panují. Podíváte-li se na
český sever, kde poměry drahotní jsou
takové jako nikde v Čechách, uznáte,
že tento požadavek je skutečně požadavkem
správným.
Myslím, že také je třeba při
této příležitosti zdůrazniti
postavení úřednictva a zaměstnanectva
samosprávného a zemského, které nyní
přichází do užšího poměru
ke státu. Znám velmi dobře jako bývalý
úředník soukromého podniku, co znamená
přechod soukromého nebo samosprávného
podniku do státní správy. Vím velmi
dobře, jak se dívá obyčejně
domácí zaměstnanec na takového úředníka,
který přijde z cizího tělesa do tělesa
nového, jaké jsou to trapné situace a často
přechod nebývá umožňován,
nýbrž spíše ztěžován.
My bychom si velmi přáli, aby úředníkům
samosprávy a zejména zemským, kteří
byli skutečně velmi dobře kvalifikováni,
kteří tolik pracovali pro zemi českou, moravskou
a slezskou, bylo převzetí do služby státní
umožněno, aby jim byl těžký přechod,
který nyní prožívají, za jejich
zásluhy co nejvíce usnadněn.
Stejně myslím, bude velmi důležito,
aby jednou byla již vyřešena otázka učitelská.
Slavná sněmovno, není sporu, že učitelé
mají býti nositeli kultury v celém státě,
zejména v malých místech, v územích,
kam jiným způsobem kultura vůbec se nedostane.
A tu je třeba jednou rozřešiti jejich postavení,
jednak vlastní a jednak otázku úhrady, která
stále a stále vrací se a vznáší
nad parlamentem, ale definitivně pořád není
vyřešena. S tím souvisí přirozeně
požadavek kategorie, která vyšla úplně
naprázdno při platovém zákonu, totiž
školních inspektorů, kde žádá
strana národně demokratická jejich zestátnění,
ke kterému, doufáme, také jistě co
nejdříve dojde.
Já bych odbočil při této příležitosti
na dva školské požadavky, které těsně
souvisí s tím, co jsem zde řekl o učitelích,
o jejich významu celostátním. Totiž
je to otázka újezdních škol, kterou
jsme již také velmi často vnesli do této
poslanecké sněmovny, jejíž vyřešení
jsme již tolikráte žádali, a která,
bohužel, stále ještě definitivně
vyřešena není.