Pro největší část bývalých
smluvních položek byl sjednán status quo. Jak
důvodová zpráva uvádí, nebylo
pro některé zboží, jako u tvrdých
kůží a některých našich
speciálních strojů, dosaženo výše
bývalého smluvního cla. Je nutno v těchto
případech vyčkati, jak se bude vyvíjeti
obchod při zvýšeném cle a podle takto
získané zkušenosti zaříditi další
postup. Ukáže-li budoucnost nemožnost exportu,
bude nutno přikročiti k novým jednáním
a sjednati pro postižené kruhy nápravu. Toto
zhoršení bylo však do jisté míry
kompensováno tím, že pro jednotlivé,
také důležité obory, byl dřívější
předvalorisační stav zlepšen. Platí
to o vinných hroznech, plzeňském pivu, aluminiových
tancích pro pivovary, papírové lepence, pergamenovém
papíru, polohedvábných látkách
na deštníky a slunečníky, vlněných
kobercích a j.
Kromě toho prosazen byl status quo ante, t. j. zrušení
valorisační přirážky u řady
našich vývozních artiklů, které
v dřívějších našich smlouvách
s Polskem nebyly upraveny.
Hlavní úspěch dlužno spatřovati
ve stabilisaci poměrů docílené tím,
že Polsko opustilo konečně systém percentuelních
slev, při němž základní clo bylo
labilní, a přiznalo nám cla po dobu trvání
smlouvy nezměnitelná.
Současně jsme si ve zvláštní
administrativní smlouvě zabezpečili přiměřené
dovozní možnosti.
Obě tyto skutečnosti, obapolná fixace cel
na jedné straně a smluvně zajištěná
možnost dovozu na druhé straně, opravňují
k naději, že naše hospodářské
styky s Polskem půjdou dále cestou klidného
rozvoje, jak si obě strany ze srdce přejí.
Zkušenost z r. 1928, v němž nová ustanovení
již byla od 1. srpna v platnosti, potvrzuje, že naděje
tato je úplně odůvodněna. Československý
vývoz do Polska vzrostl v tomto roce z 661 mil. Kč
na 851 mil. Kč, t. j. stoupl tedy o 190 mil. Kč,
čili skoro o 30%. Tento vzrůst byl zvláště
značný v posledních 5 měsících,
kdy nová ustanovení byla již v platnosti, a
stále pokračoval, takže v měsíci
prosinci 1928 byl náš vývoz již o 20 mil.
Kč větší nežli v červenci.
S druhé strany vzrostl i polský dovoz do Československa
a to s 1.023 mil. Kč na 1.263 mil. Kč čili
o 240 mil. Kč, což znamená vzrůst o
24%.
Zahraniční výbor pojednav o těchto
obou návrzích vládních ve schůzi
konané dne 13. září 1928 usnesl se
doporučiti posl. sněmovně k schválení
dvě schvalovací usnesení.
První zní:
Národní shromáždění republiky
Československé schvaluje III. dodatkový protokol
k obchodní úmluvě mezi republikou Československou
a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, podepsaný v
Praze dne 9. února 1928.
A druhé schvalovací usnesení:
Národní shromáždění republiky
Československé schvaluje IV. Dodatkový protokol
k obchodní úmluvě mezi republikou Československou
a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, sjednaný dne
26. června 1928 ve Varšavě a uvedený
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 13. července 1928, čís. 123 Sb. z.
a n. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji - za výbor živnostenský
- p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Předmětem jednání jsou dva dodatkové
protokoly k obchodní smlouvě s Polskem a to protokol
III, který byl sjednán a podepsán 9. února
loňského roku a dodatkový protokol IV, který
byl podepsán ve Varšavě dne 26. června
1928.
Dodatkový protokol III obsahuje stručné ujednání
týkající se umělého hedvábí.
Polská vláda dala souhlas, aby přestala naše
vázanost v celní sazbě, která činila
7 Kč za 1 kg na hedvábí jednoduché
a 9 Kč za 1 kg na hedvábí skané. Na
základě tohoto uvolnění v polské
smlouvě nastoupila platnost celních sazeb, jak byla
ujednána ve smlouvě s Italií, kteréžto
sazby jsou vyšší, a to v prvním případě,
pokud jde o hedvábí jednoduché 10.50 Kč
a v druhém případě, pokud jde o hedvábí
skané, 14 Kč.
Tato úprava odpovídá dohodě zdejších
domácích interesentů a jest v zájmu
domácí produkce. Na základě toho se
tato dohoda doporučuje ke schválení poslanecké
sněmovně.
Dodatkový protokol IV ujednaný s Polskem jest doplňkem
obchodní smlouvy s Polskem a má již daleko
širší základnu. Loňského
roku přistoupilo Polsko k valorisaci cel, t. j. ke zvýšení
dosavadních cel o 30 resp. o 72%. Tento nový stav
celní v Polsku vedl naši vládu, že zahájila
jednání k obhájení našich exportních
zájmů v Polsku, a podařilo se nám
docíliti s Polskem novou Dodatkovou úmluvu, která
jest předmětem jednání.
V této Dodatkové úmluvě, jak to již
charakterisoval p. referent zahraničního výboru
dr Uhlíř, podařilo se v mnohých
směrech docíliti podstatné zlepšení
a dokonce zavésti status quo ante, tedy před valorisací,
dokonce u některých položek se získalo
další slevy oproti stavu předcházejícímu,
takže ve velkém průměru tato dodatková
úmluva přináší nám velice
cenné výhody, od nichž si slibujeme další
intensivní rozvoj našeho zahraničního
obchodu s Polskem, zejména našeho exportu.
Další velice cenná výhoda spočívá
v tom, že Polsko přistoupilo také na stabilisování
svých smluvních sazeb, čemuž dříve
nebylo. Polsko dříve poskytovalo pouze percentuelní
slevy ze svých cel, které mohlo zvyšovati,
když to uznalo za potřebné. Nyní u největší
skupiny položek Polsko smluvní cla stabilisuje, takže
je nemůže jednostranně měniti. Velkou
výhodu spatřuji v tom, že obě smluvní
strany se zavázaly nezaváděti žádných
nových zákazů dovozu, kteréžto
opatření směřuje k uvolnění
celého zahraničního obchodu. Toliko Polsko
si vyhradilo možnost tuto ohledně obilí a mouky.
Náš dosavadní obchod s Polskem posoudil velice
podrobně referent dr Uhlíř. Vyzvedám
jen okolnost, že náš zahraniční
obchod s Polskem je stále pasivní, a to dosti velkou
položkou. Dovoz z Polska k nám činí
přes jednu miliardu, náš dovoz do Polska asi
850 mil. Kč. Jeví se v tom tedy dosti značná
diference v náš neprospěch.
Živnostenský výbor pojednal o obou těchto
dodatkových protokolech na schůzi 24. října
1928 a uznal jejich hospodářskou důležitost
pro náš stát, pro další rozvoj
našeho zahraničního obchodu a pro další
naši domácí výrobu. Na základě
toho se usnesl na tom, doporučiti posl. sněmovně,
aby dala souhlas oběma dodatkovým protokolům
s Polskem uzavřeným. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem výboru
zahraničního o odst. 3 a 4 pořadu schůze
je pan posl. inž. Nečas. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Projednávaný vládní návrh tisk
1820 týká se smlouvy mezi republikou Československou
a republikou Polskou, jež byla uzavřena 18. února
1928 a jež upravuje řeku Olši a potok Petrůvku
na hranicích mezi oběma státy.
Státní hranice mezi naší republikou
a Polskem na Těšínsku shoduje se téměř
všude s katastrálními hranicemi obcí.
Pokud však probíhá státní hranice
řečištěm řeky Olše, mění
se neustále, ježto se říční
koryto regulací nezajištěné rovněž
stále mění. Tyto změny jsou značné,
ježto Olše je řeka horského charakteru,
rozdíly mezi malou a velkou vodou jsou velké, v
dolní své trati pak je Olše vůbec velmi
zanedbána.
Nutnost stálé pevné hranice, jakož i
potřeba ochrany pozemků u Olše ležících,
vyžaduje proto naléhavě řádné
regulace. Je tu však třeba, ježto jde o řeku
hraniční, vzájemné dohody mezi naší
republikou a Polskem. Ve 13 článcích a v
závěrečném protokolu smlouvy, kterou
již zahraniční výbor posl. sněmovny
projednal 20. prosince 1928 a k níž dal souhlas, stanoveny
jsou všechny podmínky dohody. Smlouvou tou dán
je pro budoucnost pevný technický, finanční
i právní základ k provádění
všech regulačních prací, ochranných
i udržovacích, na řece Olši samé
i na Petrůvce, pokud tvoří státní
hranici.
Ve výboru zahraničním byla smlouva i se závěrečným
protokolem probrána a schválena. Ježto se žádné
strany vůbec nebylo námitek a ježto projednávaná
smlouva je v zájmu obou republik, Polské i Československé,
doporučuji jako zpravodaj zahraničního výboru
schválení zprávy tohoto výboru.
Pokud pak jde o vládní návrh tisk 1840, jednal
zahraniční výbor ve schůzi konané
20. prosince 1928 rovněž o smlouvě mezi naší
republikou a Německem, jež byla sjednána v
Praze 22. března 1928 a jež se týká
hraniční řeky Odry. Smlouva tato obsahuje
15 článků se Závěrečným
protokolem a zjednává pevný právní,
technický i vodohospodářský podklad
pro řádné udržování hraniční
Odry.
Ježto projednávaná smlouva přináší
prospěch oběma státům, Německu
i naší republice, doporučuji, aby slavná
sněmovna schválila jednomyslné usnesení
zahraničního výboru z 20. prosince m. r.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přikročíme
nyní ke společné rozpravě.
Podle usnesení předsednictva navrhuji pro sloučenou
rozpravu řečnickou lhůtu 45 minut. (Námitky
nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest přijata.
Přihlášeni jsou tito řečníci
na straně "proti": pp. posl. Schweichhart,
Śliwka a Slavíček.
Dávám slovo panu posl. Schweichhartovi.
Posl. Schweichhart [německy]: Slavná
sněmovno! Mezi jiným projednávají
se dva dodatkové protokoly k obchodní smlouvě
s Polskem. Jeden dodatkový protokol týká
se zvýšení cel na hedvábí, přiznaného
Polskem, jehož se dožadoval domácí průmysl.
Smlouva byla uzavřena již v únoru 1928 a nabyla
provisorně již dávno platnosti. Druhý,
daleko důležitější dodatkový
protokol, znamená přibližně znovuzřízení
statu quo, který byl citelně rušen Polskem
zavedeným zhodnocením cla o 30 až 72%. Předloha
připouští, že u několika důležitých
položek, jako na př. u kůží a strojů,
nedosáhlo se ovšem přiměřeného
úspěchu. To znamená, že naše obchodně-politická
situace nezdá se býti zvláště
silná. Tento druhý dodatkový protokol byl
podepsán 13. června 1928 ve Varšavě
a vstoupil 13. července 1928 prozatímně v
platnost. Dojista je velmi příznačné,
že parlament je s to teprvé po celém roce,
případně po více než půl
roce, aby se mohl těmito dodatkovými protokoly dodatečně
zabývati. Poněvadž nyní nemůžeme
ovšem na tom ničeho měniti, není dojista
zvláštní příčiny, abychom
se podrobněji zabývali odbytými věcmi.
Mnohem nutnější a významnější
jsou dnes jiné otázky, jež se dotýkají
kořene národního hospodářství
Československa, především otázka
dovozu vepřů. Proti polskému vepři,
avšak také proti maďarskému a srbskému
ženou dnes agrárníci právě tak
útokem, jako kdysi proti dovozu srbských vepřů
do Rakouska. Agrárníci, němečtí
právě tak jako čeští, by nejraději
požadovali naprostou uzávěru hranic proti dovozu
vepřů z ciziny, respektive snaží se
velmi silným zvýšením cel dosáhnouti
téhož cíle. Ministerstvo zemědělství
vychází přáním agrárníků
jako obyčejně vstříc a uzavírá
na př. pro mnohé polské okresy úplně
dovoz, prý pro nebezpečí nákaz. Známe
tyto methody z doby vepřové války mezi Srbskem
a Rakouskem bohužel příliš dobře.
Agresivní celní politika agrárníků
ztěžuje samozřejmě obchodně-politickou
situaci Československa nadmíru. S politicky spřátelenou
Jugoslavií nedošlo proto ještě stále
k žádné smlouvě. Poukazuji při
této příležitosti na výroky "Pravdy"
v Bělehradě, která praví, že
taková politika znamenala by celní válku
a zavedení maximálních cel vůči
Československu. Zda nynější vyjednávání
Malé Dohody v Bukurešti budou míti pro nás
přiměřený úspěch, nutno
ovšem vyčkati.
Jaká je situace na poli dovozu vepřů? Možno
jej skutečně překaziti, nebo z největší
části omeziti? Rád bych nejprvé nechal
mluviti několik odborníků, kteří
nejsou z našeho tábora. Pan dr Schilling z německého
odboru české zemědělské rady
v Praze jest ve své knize, vyšlé r. 1926 "Praktische
Vorschläge für die Wahrung der land- und forstwirtschaftlichen
Interessen bei der definitiven Neuregelung des čechoslovakischen
Zollwesens" přivržencem agrární
politiky ochranných cel. Připouští však
ve své knize otevřeně, že za dnešního
stavu dobytčí produkce nelze se dojista zříci
úplně dovozu z ciziny. Ještě daleko
zřetelněji vyslovuje se pan zemský hospodářský
rada Teiner v Brně, a to ve slavnostním čísle
"Verlautbarungen der deutschen Sektion des mährischen
Landeskulturrates" při příležitosti
loňské hospodářské výstavy
v Šumperku. Píše mezi jiným: "Nesmí
se zapomínati, že Československo bude stále
odkázáno na dovoz vepřů a vepřového
masa, ba bude k tomu nuceno. Spočívá to v
jiném oboru, vyvoláno jsouc geografickou polohou
republiky, jejími závazky a jejím ohledem
na obchodně-politickém poli vůči státům
sousedním." Pan Teiner zjišťuje výslovně,
že náš chov vepřů pro nás
nestačí. Podle jeho výkladů přichází
v Německu na 100 obyvatel okrouhle 31.3 kusů vepřů,
v Československu pouze 16.19 kusů. V Německu
jest nyní následkem toho již po nouzi o vepře,
kterou máme u nás. V prvých devíti
měsících minulého roku bylo v Německu
poraženo více o 1,620.000 kusů vepřů,
o 19.50%. Při tom stoupla cena o 10, případně
o 12 marek. Dojista pro Německo příznivé
znamení. V Dánsku, jež zemědělsky
stojí na vysokém stupni vývoje, jehož
struktura je složena z malých hospodářství,
jehož rolníci jsou družstevně skvěle
organisováni, jsou po stránce duševní
skvěle školení, přichází
na 100 obyvatel přes 121 vepřů. Proto mohlo
také Dánsko r. 1926 vyvézti okrouhle 18.000
živých vepřů a 1,900.000 q vepřového
masa, kdežto Československo v témže roce
dovezlo 433.870 živých vepřů a asi 406.000
q vepřového masa, což činilo přes
800 milionů Kč. R. 1927 bylo dovezeno 670.794 kusů
vepřů do Československa, r. 1928 dokonce
850.000 kusů. To jest ovšem povážlivé
znamení pro domácí produkci vepřů
a důkaz, že nepostačuje ukojiti velikou potřebu
stále se jevící, což zde dlužno
výslovně konstatovati, a to přes zvýšení
cla na vepře z 12 na 72 Kč za vepře ve váze
50 až 80 kg. Proč dochází k tomuto zvláštnímu,
politováníhodnému, národní
hospodářství poškozujícímu
zjevu? Pan zemský hospodářský rada
Teiner v Brně poukazuje právem na to, že v
produkci vepřů vládne pravý Kocourkov,
že se hospodaří vesele bez cíle a bez
plánu. Na rozdíl od toho pracuje se v Dánsku
soustavně, jsou tam pouze dvě plemena vepřů:
dánský zušlechtěný domácí
vepř a ušlechtilý vepř Yorkshirský.
Celkem existuje v Dánsku 208 ústavů pro šlechtění,
tam pracují šlechtitelé a krmitelé dohromady,
tam jest nejlépe prováděna technika krmení
a kontrola výkonu, a jak je to u nás?
Vedle řešení otázky plemene a všeho,
co s tím souvisí, doporučuje se u nás
zřizování družstevních krmíren,
snad ve spojení s družstevními mlékárnami,
za účelem produkce vepřů na maso a
na šunky, kdežto jednotlivý krmitel má
pěstovati vepře na sádlo. Soustavná
rationální produkce za pomoci družstev doporučuje
se stále nutněji všemi obezřelými
odborníky také zemědělství.
Jmenovaný již pan zemský hospodářský
rada Teiner v Brně píše takto: "Musí
proniknouti poznání, že jedině upraveným,
soustavným chovem, přirozenou péčí
a krmením, dále používáním
chovného materiálu, jakož i semknutím
pěstitelů a chovatelů dá se v dohledné
době dosíci zlepšení."
Na letošním slavnostním shromáždění
německé moravské rolnické organisace,
která slučuje hospodářsky 27.000 rolníků,
zdůraznil pan svazový ředitel Hilmer v Brně:
Zavedení určitého soustavného hospodaření
ve výrobě, aby se předešly krise, ochrana
domácí produkce, dosažení pravidelných
cen, kryjících náklady výroby a konsumentu
dosažitelných buďtež cíli zemědělství.
Tato slova jsou v podstatě to, co my sociální
demokraté jsme odjakživa označovali jako směrodatné,
třebaže v praksi možno míti o jednotlivých
bodech různé mínění. Volná
hra sil ve smyslu kapitalistickém učinila zemědělství
hříčkou spekulace, zavedla proměnlivé
ceny se všemi svými následky - nevýnosností
a nejistou existencí.
Veliké výkyvy cen na poli produkce vepřů
závisí v Německu často na vytváření
cen zemáků. V letech dobré úrody zemáků
zvyšují rolníci chov vepřů, aby
zemáky zkrmili. Asi za 11/2 roku
nastane na trhu vepřů vyšší nabídka
a tím i pro rolníky katastrofální
pokles cen. Nastanou-li současně nízké
ceny vepřů a vysoké ceny zemáků,
omezí se chov vepřů; o několik měsíců
později nastane zdražení vepřového
masa. Tyto periodické krise olupují rolníky
o mzdu jejich práce. Aby se dosáhlo stabilisace
cen a zabránilo ztrátám, jest zapotřebí
dodávky přiměřeně levných
a vyhovujících krmiv. U zemáků dá
se toho dosíci sušením. Jest to úlohou
obecného hospodářství, aby se soustavně
provozovala politika zásob a aby vzalo do rukou "socialisaci
zemáků", jak se vyslovuje dr Baade.
S tím přicházíme k jádru otázky:
k opatřování levných a vyhovujících
krmiv. Jmenovaný již pan dr Schilling z německého
odboru zemědělské rady v Praze píše
ve své knize, o níž jsem se rovněž
zmínil: "Pro příznivý a stabilní
vývoj chovu dobytka má největší
význam snadné a levné zaopatřování
krmiv." To jest velmi důležité. Sám
označuje dovozní clo na melasu za clo prohibitivní.
Cena zboží byla 1926 45 Kč za q. Dovozní
clo činilo však 105 Kč. Dr Schilling plaiduje
pro další bezcelný dovoz slámy a sena,
jest však ku podivu pro celní sazbu na krmnou mouku,
a to v zájmu mlynářského průmyslu.
Jak známo, musilo býti sníženo clo na
kukuřici ze 6 Kč na 50 h pro nedostatek krmiva loňského
roku, avšak daň z obratu zůstala. Snížení
dopravních sazeb na drahách pro dopravu krmiv bohužel
nemáme.
Jak však dostaneme levná krmiva? Nesmírně
zde rozhodují vysoké československé
celní sazby na obilí a obilní výrobky.
Činí 21.6 a 29.7% dovozní ceny. Převážná
většina zemědělců jsou pěstitelé
dobytka, jsou malorolníci. Německé okrajové
oblasti jsou hornaté a přicházejí
tudíž převážně v úvahu
pro produkci krmiva a dobytka. Jaké účinky
mají nyní při tomto německém
zemědělství r. 1926 zvýšená
cla na obilí? Dovolte mně několik zjištění.
Malorolník z Hiršperk u Želnavy v jižních
Čechách se 7 ha pozemkového majetku, větší
rodinou a 8 kusy dobytka počítá, že
při roční potřebě 350 kg pšeničné
mouky, 600 kg chlebové mouky, 700 kg krmné mouky
a 250 kg kukuřice má následkem agrárních
cel vyšší vydání nejméně
1500 Kč ročně. Tato škoda nemohla by
mu býti nahrazena, ani kdyby na ony 2 kusy hovězího
dobytka, které ročně přivádí
na trh, přišel 100%ní celní zisk. V
severních Čechách jest tomu nejinak. Vzorný
rolník P. v Bělé u Podmokel se 4 ha půdy
průměrné bonity, dává své
knihovní záznamy, vedené podle úředních
předpisů k disposici, z nichž vychází
na jevo, že od zavedení zvýšených
cel na krmiva, mouku a obilí, vydání v jeho
hospodářství podstatně stoupla. Odprodej
obilí činil r. 1925 747 Kč, nákup
krmiv naproti tomu 2372 Kč, r. 1926 činil odprodej
obilí 939 Kč, nákup krmiv 2251 a r. 1927
odprodej obilí 630 Kč, nákup krmiv 3381 Kč.
Není tedy s to tato zvýšená vydání
odčiniti zvýšeným odprodejem obilí.
Zde se ukazuje zřetelně, že stoupnutí
cen obilí pro malorolnické hospodářství
nepadá vůbec na váhu již vzhledem k
nepatrným a kolísavým přebytkům,
za to však náklady na krmiva tvoří značnou
a stále rostoucí výdajovou položku.
Ceny obilí a krmiv jsou ve vzájemné shodě
a souvislosti. Nízké ceny obilí působí
nízké ceny krmiv; a tím - a to připouští
i pan ing. Ott, který vydal cenou poctěnou knihu
o zemědělských výrobních nákladech
- snižují se výrobní náklady
zvířecích výrobků. Snížení
cel na obilí a mouku, jež požadují i čeští
kovopracovníci, může určitě vésti
k zlevnění produkce dobytka a tím ke snížení
cen masa. Známý říšskoněmecký
agrární vědátor prof. dr Aeroboe jest
proti clům na obilí, poněvadž dobytkářství
a pěstování okopanin jsou prý výnosnější
než pěstování obilí. To platí
právě pro německé oblasti ve zcela
vynikající míře. Ještě
bych rád uvedl jednoho agrárního odborníka
na důkaz toho, že taková celní politika
jest neúčinná: pana Karla Haase v Praze.
Tento zjistil v brožuře o vývoji chovu hovězího
dobytka v Čechách za dobu 1920 až 1925, vyšlé
1927, že produkce skotu v celém státě
všeobecně stoupla o 7.2%, v Čechách
o 14.4%, kdežto přírůstek v německé
oblasti činil průměrně jen 9.1%. V
německé oblasti byl tedy přírůstek
dobytčí produkce daleko nepatrnější,
než v průměru celé země; to jest
dojista na pováženou.
Jako prostředek pro povznesení zvířecí
výroby navrhuje jmenovaný zastavení dovozu
hovězího dobytka. Domácí produkce
prý je na výši situace a není jí
dovozu hovězího dobytka již zapotřebí.
Tomu odporují obchodníci a prakse jim dává,
jak se zdá, částečně za pravdu.
Skotu dojista může býti dostatek. Jak však
to dopadá s jakostí. Rád bych zde uvedl jeden
příklad: V 38 obcích děčínského
okresu bylo koncem srpna 1928 za nedostatku krmiva u tamnějších
rolníků již po týdny na prodej mnoho
set kusů skotu, ale nikdo nepřišel, ani řezník,
ani obchodník. Tito prohlásili, že potřebují
kvalitní zboží. To se prý na venkově
obyčejně nenajde. Skutečnost je, že
se na podmokelských jatkách poráží
pouze třetina méněcenného dobytka
a že co do kvalitního dobytka přichází
tam v úvahu především dobytek z ciziny.
Sám pan Haas doznává, že následkem
pozemkové reformy klesl velice výkrm. Plaiduje pro
stoupnutí produkce masa a tuku. Výslovně
mluví o nedostatku masa a tuku. Jmenovaný navrhuje
dobytí domácího trhu upraveným odbytem
dobytka, potlačením meziobchodu, vybudováním
dopravy chovného a užitkového dobytka a dopravních
cest. Problém odbytu náleží k nejdůležitějším
otázkám zemědělství. Nemůže
býti rozřešen zvýšením cel,
jak nám zde chtěl pan posl. Böhm r.
1926 namluviti, zajisté však přímým
stykem s konsumenty. Potěšujícím způsobem
se tato myšlenka námi vždy zastávaná
probíjí stále více i v zemědělství.
Buď přijde při řešení této
otázky v úvahu dodávání hospodářských
družstev do konsumních spolků, nebo zužitkování
dobytka organisovanými rolníky samými. Ženevská
konference pro světové hospodářství
r. 1927 doporučovala naléhavě spojení
družstev výrobních a spotřebitelských,
avšak německá hospodářská
družstva v Čechách uplatňovala proti
tomu za vedení svého zástupce dr Wedena v
Praze politické námitky. Hospodářská
družstva prý jsou konservativní, organisace
konsumentů však jsou založeny marxisticky. Jak
krátkozraké! S legitimním obchodem chce však
pan dr Weden žíti co možná v dobré
shodě. Při řešení celé
otázky hraje však velkou úlohu jedna okolnost:
zdanění. Často velebená daňová
reforma nepřinesla menšímu zemědělci
nijaké úlevy, tíha nepřímých
daní stoupla a přímé se pro něho
nezmenšily. Paušalovaná daň z obratu stoupá,
domovní daň byla zcela enormně pro malozemědělce
zvýšena, dík daňové politice
jeho dobrých přátel ze Svazu zemědělců
a německých křesťanských sociálů.
Vyměřování čistého výnosu
z hektaru bylo dosavad ohromnou ostudou. Nátlaku organisovaných
malozemědělců se konečně podařilo
dosíci zde jakési změny k veliké žalosti
velkorolníků organisovaných ve Svazu. Nyní
platí, že se má výpočet výnosu
z hektaru prováděti jednotně. Jak se ukáže
stejnoměrný výpočet výnosu
v praksi, zda páni velkosedláci chtí pro
sebe dosáhnouti či dosáhnou zvláštních
úlev počítáním zvýšené
režie, dlužno vyčkati. Zaujmeme proti tomu ovšem
stanovisko, aby tímto způsobem podloudně
mělo opět nastati nestejnoměrné propočítání
na úkor malozemědělců. Pozemková
daň jest nespravedlivě rozdělena a 460.000
malozemědělců s majetkem 2 až 5 hektarů
půdy, kteří dosud platí 21 milionů
Kč pozemkové daně, platili by při
zavedení daně výdělkové toliko
5 milionů. Ještě něco bych rád
při tom výslovně zdůraznil: Ve hlavách
mnohých agrárně založených zemědělců
a jejich časopisech pomalu svítá, že
trpí právě tak jako dělníci,
zaměstnanci a živnostníci moderním otroctvím
mezinárodního velkokapitálu a musí
odváděti výtěžek své práce
v podobě vysokých cen a úroků bankám
a akciovým společnostem. Poznávají,
že nepřítel, jenž jich využívá
a je vykořisťuje, nestojí vlevo, nýbrž
vpravo; jest to velkokapitál, který utlačuje
také je. Avšak toto poznání netrvá
dlouho. Tak píše na př. budějovický
"Dorfbote" mezi jiným zcela pěkně
v tomto smyslu, avšak to mu nevadí, aby jako dříve
nedělal ze zlých sociálních demokratů
největší nepřátele zemědělství.
17. února 1929 píše toto: "Podle pojetí
sociálních demokratů a ostatních socialistických
stran jest zde zemědělství pouze k tomu,
aby dodávalo levné potraviny pro průmyslové
dělnictvo. Že by zemědělci měli
nárok na přiměřenou odměnu
za svou práci, těmto přátelům
lidstva ani nenapadá."
Kolik slov, tolik nesrovnalostí a nepravd. Kdo zná
sociálně demokratický agrární
program, kdo sleduje přesně naše praktické
působení, ví, jak velice se zasazují
sociální demokrati o prospěch zemědělství,
jak povznášejí jeho produkci a jak chtějí,
aby se též zlepšila situace zemědělců.
Naše vlastní návrhy v této sněmovně
to zcela jasně prokazují každému, kdo
to chce věděti. Rád bych výslovně
zdůraznil, že mezi našimi návrhy byl též
návrh, který požaduje, aby se provedlo snížení
oněch průmyslových cel, která zatěžují
zemědělství neprospěšně.
Říkám to na důkaz, že neprovozujeme
jednostrannou celní politiku, nýbrž chceme
poctivě a rozšafně, co zemědělství
jde k duhu a prospívá. Poukazuji dále v tomto
směru na návrh tisk 1940, který jsme podali
kolega Leibl a já, k odstranění nouze
o krmivo a zvýšení odbytu domácího
dobytka. V devíti konkretních návrzích
jsme vyjádřili svůj poctivý úmysl,
aby se stísněným producentům dobytka
dostalo účinné pomoci. Návrh pochází
ze 7. listopadu 1928, dodnes nebyl ještě v zemědělském
výboru projednáván, jakož se vůbec
naše návrhy v tomto parlamentě skandálním
způsobem sabotují. Označujeme-li celní
politiku za prostředek neschopný povznésti
zemědělství a proto jsme našimi politickými
odpůrci označováni za nepřátele
zemědělství, pak se lehce utěšíme,
poněvadž jsme tu ve velmi dobré společnosti.
Můžeme se opravdu ukázati. Zcela vynikající
agrární politikové, vědátoři,
praktikové, jako na př. profesoři dr Sehring,
Aereboe, Beckmann, von Dietze v Německu a prof. Hainisch
v Rakousku a mnozí jiní, poněvadž jsou
nepřáteli takové celní politiky, jsou
rovněž "zapřísáhlými
nepřáteli" zemědělství,
jako se básní o nás. Právě
jmenovaný prof. Aereboe označuje celní politiku
zcela správně jako produkci nepodporující,
právem však jako velké zlo, jako silné
nebezpečí, ba praví výslovně:
"Celní politika jest největším
kazimírem. Celní břemena jsou těžká
a pro veškeré pracující obyvatelstvo
je zvýšení cen masa následkem návrhů
agrárníků, jak jsou již předloženy,
vyloučeno." V Německu platí pětičlenná
rodina ročně celní tribut v částce
1440 Kč, přirozeně jest to tam vyšší
než u nás, ale i u nás jsou celní břemena
zcela mimořádně vysoká. Při
tom přichází v úvahu, že vydání
za potraviny jsou procentuálně velmi vysoká.
V Německu činí tato vydání
45% a já nevím, jsou-li u nás menší.
Nyní si představte, že dělníci,
kteří často přinášejí
domů týdenní mzdu 100, 120 a v nejlepším
případě 150 Kč nebo dělnice
60, 70 nebo 80 Kč týdně, nyní mají
procentuálně míti ještě více
výloh za maso, které se jim přec stalo dnes
již pamlskem. Žádati takovou obět na dělnících
jest přímo zločinem. Proti tomu se bráníme.
Svědčí však také o nehorázné
krátkozrakosti agrárníků, kteří
se přímo vysmívají naprosto správné
myšlence pana Schimany, který o ní vykládal
v "Bohemii", že produkci dobytka jest možno
pomoci zvýšením spotřeby masa.