Každý přece ví, že 1. lednem 1929
došlo k dalšímu zvýšení činží
a že tedy domácí páni dali si již
předem zaplatiti od nájemníků za to,
že v zájmu kapitalistického pořádku
dali souhlas k manévru, který vláda nyní
proti nájemníkům provádí.
Socialisté se na oko udivují, že vláda
nemá velkorysého plánu pro dlouhodobé
řešení otázky bytové. Ale fakticky
jsou i oni pro provisorium, jako byli vždy, a jsou i pro
zhoršení, jako byli vždy. R. 1920 byly to přece
socialistické strany, které společně
s agrárníky zvýšily činže
o 20%. R. 1921 byli to zase socialisté, kteří
společně s agrárníky zrušili
zákon o zabírání bytů obcemi.
R. 1922 byli to opět oni, kteří spolu s agrárníky
připustili rozmnožení důvodů,
pro které může býti dána nájemníkům
výpověď. A r. 1925 byli to zase oni, kteří
připustili zvýšení činží
o 30%. Také dnes souhlasí socialisté se zvyšováním
činží, jak je patrno z tohoto případu.
Na pondělí dne 4. března svolala soc. demokratická
strana do Břevnova, do hostince "U Thüringerů"
veřejnou schůzi nájemníků,
na níž referoval ze strany komunistické vyloučený
bývalý poslanec Bubník. Ten ve svém
referátě postavil se zcela otevřeně
za požadavky majitelů domů a vykládal
užaslým dělníkům, že se
musí se zvýšením činží
smířiti a konkretně uváděl,
že činže 1500 Kč z malého bytu
dělnického o kuchyni a pokoji bez příslušenství
ve starém domě není přemrštěná
a že dělníci v době předválečné
platili poměrně mnohem vyšší činže.
Musí prý se uvážiti rozdíl valutový.
Nyní prý, když každý dělník
vydělá ročně několik tisíc
Kč, může dáti lehce nejméně
půldruhého tisíce ze svého příjmu
panu domácímu.
V průběhu debaty v soc.-politickém výboru
bylo také mluveno o koloniích, hlavně o barákových
koloniích v Praze. Buržoasii a jejím pomocníkům
jde o zrušení těchto kolonií. Dělníci
a drobní zřízenci, úředníci
soukromí i veřejní nebydlí ve vagonech
a dřevěných boudách proto, že
by jim to působilo nějakou rozkoš, nějaké
potěšení, nýbrž z nevyhnutelné
nutnosti. Opatřte pro ně řádné
a levné byty a pak můžete mluviti o zrušení
kolonií. Ale bez tohoto opatření rušiti
kolonie znamená korunovati starý zločin novým
zločinem. Neboť, co je to jiného než zločin
dnešní společnosti, když jsou lidé
nuceni bydleti v boudách, kde napořád řádí
chřipka, záškrt, spála a kde v posledních
týdnech zmrzly 3 proletářské děti
a kde hrozí v době nejbližší vypuknouti
tyfus ve velkém?
Na stavbu levných dělnických bytů
nejsou peníze, ale za to je dosti peněz na stavby
nových kriminálů. Podle úředních
zpráv bude r. 1929 postaveno 13 budov pro soudy okresní,
tři budovy pro soudy krajské, tři pro sedrie
a palác pro Nejvyšší soud. Jinými
slovy, staví se 20 nových kriminálů,
což je pro stavební ruch v demokratickém Československu
velmi charakteristickým příspěvkem.
Posl. Al. Petr prohlásil v soc.-politickém
výboru, že prý se vzmáhá živelní
hnutí domácích pánů, kteří
volají po odstranění zákona na ochranu
nájemníků, a na druhé straně
je prý hnutí nájemníků, aby
ochrana byla prodloužena. Nutno prý v zájmu
pořádku a klidu hledati střední cestu.
Nájemníci nejsou a nebudou podle našich informací
pro žádnou střední cestu, protože
střední cesta, na kterou je po léta tlačili
socialisté, přinesla jim jen šeredné
zklamání. Nájemníci nejsou také
pro pouhé prodloužení dosavadní problematické
ochrany nájemníků, nýbrž jsou
toho názoru, že má se státi skutkem
opravdová ochrana nájemníků a že
má se přistoupiti k velkorysému řešení
otázky stavebního ruchu, že se má energicky
vystoupiti proti lichvě se stavebními pozemky, se
stavebními hmotami a proti lichvě bytové,
ale nájemníci vědí také, že
jejich požadavky nemohou býti prosazeny v tomto parlamentě
a nějakým jednáním s vládou
za zelenými stoly, nýbrž toliko důsledným,
třídním bojem ve spojení s ostatními
požadavky dělnické třídy.
Na dosavadní zvýšení činží
nutno odpověděti bojem za zvýšení
mezd tak, jak tento boj plánuje MVS. a vůdkyně
všech pracujících, komunistická strana
československá.
Mohli bychom hlasovati jen pro takový zákon, který
by obsahoval:
1. nevypověditelnost dělníků, zřízenců,
drobných úředníků, pensistů,
malých živnostníků bez rozdílu,
jde-li o nájemníky, podnájemníky nebo
domovníky a deputátní byty;
2. činže těchto nájemníků
nesmí býti vyšší činže
předválečné a nesmějí
býti zatíženy žádnými daněmi
nebo jinými přirážkami;
3. nezaměstnaní, stávkující
a vyloučení ze zaměstnání neplatí
po dobu trvání tohoto stavu činže;
4. stát a obce jsou povinny opatřiti uvedeným
nájemníkům byty, ať již v budovách
starých nebo v novostavbách za stejnou činži
jako v domech chráněných ochranou nájemníků.
Pokud jde o stavební ruch nutno říci, že
všechna opatření obsažená v projednávaných
zákonech jsou nejen nedostatečná, ale i bezpředmětná
vzhledem na existenci kartelů, které diktují
ceny železa, cementu, cihel, skla a dřeva a vzhledem
na spekulativní a umělé vyhánění
cen stavebních pozemků.
Socialisté se ptali ve výboru soc. politickém,
co chce stát dělati proti kartelu cementářskému
atd. K čemu ta otázka? V kapitalistickém
státě, kde kartely vedle bank a svazů zaměstnavatelských
jsou skutečnými vládami, nemůže,
nechce a nebude vláda nic dělati. Takové
hloupé otázky vedou jen ke zmatení jedné
části pracující třídy.
Kapitalistický stát je v prvé řadě
odpověděn za všechno, co se v otázkách
bytových děje nebo neděje, on v prvé
řadě je odpověden za tažení lichvářů
a musí býti v prvé řadě veden
zásadní a důsledný boj proti kapitalistickému
řádu a tak zvanému dnešnímu pořádku,
aby mohly býti zasaženy kartely, monopoly a trusty.
Pokládáme za nutné a účelné
v souvislosti s projednávanými zákony mluviti
o stavebním dělnictvu. Mluvíme-li o stavebním
dělnictvu, máme na mysli také dělnictvo
zaměstnané v lomech, pískovnách, hliništích,
cihelnách a cementárnách. Mzdy tohoto dělnictva,
zejména však dělnictva cihlářského,
jsou bídné a poměry pracovní přímo
neuvěřitelné. Stačí vzíti
k ruce zprávu o úřední činnosti
živnostenských inspektorů, která, i
když je příslovečně málomluvná
a opatrná, mluví za celé knihy.
Úrazů r. 1927 oznámených bylo ve stavební
živnosti 7330. Racionalisačními opatřeními
jsou dělníci v lomech a cihelnách hnáni
vždy k větší výkonnosti a chtějí-li
vydělati aspoň na suchý chléb, nesmějí
dbáti ani nejprimitivnějších bezpečnostních
opatření. Hle, co říká zpráva
živnostenského inspektora za r. 1927 (čte):
"V opukovém lomu byl při zřícení
se podlámané skály usmrcen starý přední
dělník, který tu pracoval již 30 let.
Přes toto neštěstí zjistil živnostenský
inspektor za 14 dní na to, že 8 m vysoká skála
je opět podlámána, a na své přísné
výtky dostal od soudruhů nebožtíka známou
odpověď: ťKdybychom pracovali podle předpisů,
neuživili bychom rodinyŤ. Majitel lomu byl důrazně
vybídnut, aby postupoval při těžbě
kamene přesně podle nařízení".
- Tedy prostě jen vybídnut, přes to, že
již byl vinen smrtí jednoho člověka.
"Pro stejnou nedbalost bylo majiteli velikého lomu,
kde bylo v nebezpečí 20 dělníků,
pohrozeno trestním udáním". Pouze pohrozeno!
Zpravodaj druhého brněnského dozorčího
okresu zjistil velmi závadné poměry ve dvou
podzemních, 10 až 20 m hlubokých vápencových
lomech, k nimž byl nesnadný a nebezpečný
přístup a kde se proti výslovnému
zákazu povolovacího výměru používalo
výbušin. Po pohrůžce, že bude žádáno
za vyslání komise podle §u 11 zák. o
živn. inspekt., prohlásili majetníci obou podniků,
že raději zastaví těžbu.
Bezpečnostní poměry při dobývání
hlíny v cihelnách se celkem jen málo zlepšily.
Ve větší cihelně v doz. okresu plzeňském
bylo zavedeno těžení materiálu strojním
rýpadlem. V závodě, kde se hlína dobývala
takto již dříve, zůstávaly po
vytěžení míst s lepším materiálem
jámy až 6 m hluboké, které nebyly ani
ohrazeny, takže po větších deštích
tam vznikaly hluboké rybníčky, které
ohrožovaly bezpečnost chůze v hliništi.
Majetník podniku se dal pohnouti k nápravě
teprve tehdy, když v takové tůni utonula školačka
a bylo zavedeno soudní trestní řízení
pro zanedbání povinné péče.
Inspektorát českobudějovický zjistil
nebezpečné podkopávání nejen
v malých, nýbrž i ve velkých podnicích
a zpravodaj II. pražského inspektorátu sděluje,
že proti majetníku cihelny bylo zakročeno udáním
pro podkopávání 7 m vysoké stěny
hlíny. Těžební poměry v cihlářských
závodech na Táborsku se spíše zhoršily;
proti správě cihelny, kde přes zákaz
živnostenského inspektora se hlína podkopávala
a dělník zřícenou vrstvou byl zasypán,
bylo zavedeno soudní trestní řízení.
V cihelnách podléhajících dozoru pražského
stavebního inspektorátu vyžádala si
nebezpečná práce v hliništích
5 lidských životů".
Ze zprávy živnostenského inspektorátu
pro práce stavební v Praze je zřejmo, že
platné předpisy při hloubení stavebních
jam byly také r. 1927 poměrně zřídka
dodržovány a nebezpečné podkopávky
a tvoření nepřípustně vysokých
stěn vyžádaly si i tentokráte značných
obětí. Nedostatečná péče
o zabezpečení musela býti často vytčena
při práci pod vysokými, svislými stěnami
stavebních jam, ač trhliny v půdě
u výkopu ukazovaly jasně na hrozící
nebezpečí. Vážně byli ohrožováni
na životě zedníci, zaměstnaní
pod 4 m vysokou, nezapaženou, strmou stěnou hlíny
na stavbě činžovního domu, kde těsně
podél výkopu byla uložena as 3 m vysoká
hranice prken. Podnikatelé staveb, puzeni hospodářskými
důvody i naléháním stavebníků
na dokončení staveb, nutili své zaměstnance
ke krajní výkonnosti, a pak je pochopitelno, že
prací přetížený stavbyvedoucí
nemohl se řádně věnovati péči
o ochranná opatření.
Na jiném místě tentýž inspektorát
doznává, že neubývá staveb, kde
se zdí často i ve výši čtvrtého
a pátého patra "přes ruku", aniž
je na vnější straně stavby postaráno
aspoň o ochranné, vysunuté lešení.
Na př. na stavbě patrové vily zedníci
omítali štít ve výši asi 9 m. Pracovali
na neohrazeném lešení, sestaveném ze
spodního as 5 m vysokého sloupkového lešení
a ze dvou řad koz nad sebou. Slabé příčníky
sloupkového lešení byly nebezpečně
prohnuty, takže hrozilo co chvíli zřícení.
Závada byla ihned odstraněna vložením
střední řady sloupků a zřízením
řádného zábradlí. Podobné
nedostatky byly velmi často zjištěny u lešení
na kozách a u vysunutých lešení. O bezpečnost
dělníků při bourání
starých budov, kterýchžto prací se r.
1926 vyskytl ve vnitřní Praze značný
počet, nebývá vždy dostatečně
pečováno. Pravda tato je tím smutnější,
že dělníci tu pracují zpravidla v úkolu
a tedy obyčejně bez žádoucí obezřelosti."
A chtějí-li tito dělníci vydělati
určitý groš v úkolu, znamená
to, že nesmějí dbáti ani nejprimitivnějších
bezpečnostních opatření.
Na stavbách se pracuje ve dne i v noci, živnostenské
inspektoráty nejsou s to - a ani nechtějí
- kontrolovati, tak jak by bylo potřebí, a nemají
žádné výkonné moci. Ochranná
opatření a hygienická opatření
chybějí namnoze vůbec.
Dělnictvo stavební nemůže na nikoho
spoléhati než na sebe. V jednotné frontě
a pod vedením rudých odborů a komunistické
strany Československa musí se organisovati a vésti
důsledný boj právě tak jako dělnictvo
z průmyslových závodů proti racionalisaci
a za zvýšení mezd a musí ve spojení
s dělnictvem organisovati boj za svržení panství
buržoasie a za diktaturu proletariátu. Jen v sovětském
zřízení je možno účinně
a opravdově řešiti ožehavou otázku
stavební jako součást celé veliké
a naléhavé otázky sociální.
(Potlesk poslanců komunistických.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Pik. Uděluji mu slovo.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Navrhované
krátkodobé provisorium bytových zákonů
a zákona o podpoře stavebního ruchu není
pouhým ukazovatelem politických rozporů dnešní
vládní koalice, nýbrž důkazem
obtížnosti celého bytového problému
v republice. Vládě a koalici chybí v té
věci dobrá vůle a velkorysost, aby problém
mohl býti ke spokojenosti obou interesovaných stran
vyřešen. Zrušení vázanosti v bytovém
hospodářství jest dosažitelné
jenom tenkráte, když nastane vyrovnání
mezi nabídkou a poptávkou a když uvolnění
bude předcházeti organisovaná a cílevědomá
akce pro získání dostatečného
počtu bytů s přiměřeným
nájemným, které by nesmělo přesahovati
příjmovou a výdělkovou míru
vrstev nájemnických. Kdyby bez tohoto předpokladu
vláda a dnešní většina po skončení
provisoria rozšířila volnost výpovědní,
nastane nejen pro nájemníky stav nejvýše
kritický, nýbrž i pro vnitřní
poměry státu nejvýše nebezpečný.
Kam a co s nájemníky, kteří uvolněním
výpovědním budou exekučně vystěhováni
z bytů? Zákon ustanovuje, že obec má
povinnost exekučně vystěhovaným a
to pouze na dobu jednoho roku ve skladišti obecním
uložiti nábytek. Nikde však není žádného
ustanovení, kam s lidmi, kde umístiti celé
rodiny, když není dostatek bytů a zejména
dostatek bytů malých a levných. I při
dnešní vázanosti trvá velká nouze
bytová. Jen velká města v republice potřebovala
by asi 60 tisíc bytů, aby mohlo býti vyhověno
poptávce a aby mohly býti opatřeny byty nebydlícím,
špatně bydlícím aneb těm, kteří
jsou ve stavu výpovědi. Zákonem č.
77 byla vzata možnost obcím, aby s tavbou nových
domů činžovních pomohly řešiti
nouzi bytovou, jak to mohly činiti v dobách dřívějších.
I kdyby však obce mohly stavěti a kdyby i družstva
stavební podjala se tohoto úkolu, nejsou s to získati
byty pro vrstvy sociálně nejslabší,
neboť po zrušení příznivých
zákonů o podpoře stavebního ruchu
a při přemrštěné drahotě
stavebních hmot a potřeb dostupuje stavební
náklad výše, z níž kalkulované
nájemné naprosto nemohou platiti vrstvy dělnické,
gážistické a maloživnostenské.
Při tom nutno ještě uvážiti, že
v důsledcích zákona č. 77 z r. 1927
byly obcím nadřízenými úřady
nadiktovány nejvyšší nájemní
a jiné obecní dávky, kterými poměry
bytové a sociální byly nesmírně
zkomplikovány.
V rozpočtovém výboru prohlásil jeden
z poslanců lidové strany, že prý obce
samovolně zavádějí dávky a
že prý zejména obce samovolně zvýšily
nyní dávky nájemní. Velice se mýlí
pan zástupce lidové strany, neboť obce až
do účinnosti zákona č. 77 měly
nájemní dávky minimální, ale
nyní, kdy limitovány byly obecní přirážky,
nadřízené úřady nařizují
vyrovnávacími fondy, aby obce nejen zaváděly
dávky, které jsou obsaženy ve vládních
pravidlech, nýbrž aby zejména zvýšily
veškeré dávky nájemní. Tedy nikoliv
obce, nikoliv samospráva zvyšuje nájemní
dávky, nýbrž vysoké a zvyšované
nájemné dávky jsou diktovány podle
zákona č. 77, čili jsou diktovány
podle usnesení dnešní vládní
majority, která prospěla bohatým vrstvám
a ukládá chudým vrstvám nová
dávková břemena. Dnes je již jasno,
že o to, čím protisamosprávný
zákon prospěl kapitalistickým podnikům,
je zhoršena situace malého a nepřímého
poplatnictva a tím také situace v poměrech
bytových a nájemních.
Poměry bytové ve velkých městech,
zejména v průmyslových střediscích
jsou velmi kritické. Nejen že jest nouze o byty, nýbrž
objevuje se i naprostý úpadek v kultuře a
hygieně bytové. Chudším vrstvám
nezbývá, než najímati byty naprosto
nedostatečné, malé a nezdravé. Trpí
tím život rodinný, trpí tím hygiena
a má to i nemalý vliv na mravní stav obyvatelstva.
Najme-li dělník nebo chudý člověk
byt dražší, objevuje se zpravidla, že celá
rodina, muž, žena i dospělé děti,
musí docházeti do továren nebo jiným
způsobem přivydělávati, aby tato rodina
mohla platiti vysoké nájemné, jaké
je vyměřeno v novostavbách podle ohromných
stavebních nákladů. To působí
velice neblaze nejen na zdravotní, nýbrž i
mravní stav našich rodin, které buďto
bydlí v děrách, bydlí špatně,
nebo musí najímati drahé byty, čímž
zase celá rodina musí býti účastna
na těžké práci a nezná žádného
rodinného, klidného života. Nenastoupí-li
vláda cestu velkorysého řešení
bytových problémů, nastane stav ještě
horší a nebezpečnější. Bytový
problém možno rozřešiti jen soustavným
opatřováním nových bytů, usnadněním
stavebního ruchu, zvláště pro stavby
malobytové. Běží tu v prvé řadě
o otázku zlevnění staveb. Státní
správě přísluší, aby účelnými
opatřeními regulovala ceny stavebních hmot
a potírala lichvu s těmito. Pro malobytové
stavby mohly by býti zvýhodněny tarify dopravní,
přiměřeně snížena nebo
vůbec zrušena daň obratová a zrušen
poplatek převodní. Pro takové stavby měla
by býti zachována státní garancie
na nekrytý hypotekární úvěr
s osvobozením daňovým, dávkovým,
přirážkovým a poplatkovým. Pro
rozvoj malobytových staveb měla by býti při
stavbách obecních, okresních a družstevních
poskytnuta finanční podpora, jak to bylo za dřívějších
zákonů, a která by se týkala staveb
s byty pro rodiny s existenčním minimem a pak zvláštní
podpora státní pro stavby, nástavby a přestavby
malobytové pro osoby nebo rodiny chudinské neb s
nejmenším příjmem pensijním a
provisním. Pro ostatní stavby soukromé mohly
by býti ponechány přiměřené
výhody daňové, aby stavební ruch byl
umožněn všeobecně pro účel
dosažení rovnováhy a postupné likvidace
zákonů, které nebudou nutné, bude-li
dostatek bytů a při tom zejména dostatek
malých levných bytů pro vrstvy sociálně
nejslabší.
Krom těchto opatření má vláda
ještě plnou možnost pro vyřešení
bytového problému a nouze bytové vůbec.
Vláda se dosud nepostarala o opatření bytů
pro své bezbytné, špatně nebo od svého
služebního místa vzdáleně bydlící
zaměstnance. Reservy státní losové
půjčky, pro účel stavby státních
obytných domů určené, byly již
vyčerpány a není v tomto směru žádné
naděje na získání dalších
bytů pro státní zaměstnance. Jen v
Plzni samé jest potřeba asi 800 bytů pro
státní a veřejné zaměstnance.
Jsou to zejména zaměstnanci poštovní,
železniční, školní, policejní
a vojenští, kteří buď bytů
nemají aneb bydlí daleko od města. A přece
má býti prvou a nejhlavnější
povinností státu jako zaměstnavatele, aby
svým zaměstnancům nejen v zájmu jejich
rodin, nýbrž v zájmu služby opatřil
byt a zbavil je rozrušení, které při
nouzi bytové sahá až k důsledkům
nejkrajnějším.
Velmi překvapuje, že státní správa
nenásleduje dobrého příkladu bytové
akce na podkladě půjčky losové, která
se velmi osvědčila a mohla by býti ještě
šíře založena. Touto stavebně-losovou
půjčkou stát získal velmi značný
kapitál pro stavbu státních domů obytných
s velmi mírným nájemným pro své
zaměstnance. Zúročitelnost, slosovatelnost
a výhernost losové půjčky dala jí
dobrý základ k důvěře obyvatelstva.
Byla-li by nyní obnovena a šíře organisována,
mohla by se státi velmi účinnou pomůckou
pro rozřešení bytového problému
a pro postupnou likvidaci vázaného hospodářství
bytového. Kdyby stát vypsal novou losovou půjčku,
možno podle nabytých zkušeností očekávati,
že by v obyvatelstvu měla rozhodný úspěch
pro svoji účelnost a výhodnost. Počtem
jednoho milionu losů získán by byl obnos
500 milionů Kč, čili stavební náklad
asi na 120 tisíc malých bytů. Byl-li by každý
státní a veřejný zaměstnanec,
nabývající bytu ve státních
domech, z této půjčky zbudovaných,
povinen na splátku nebo za hotové odkoupiti aspoň
2 losy a stejně určitou částku losů
povinen odkoupiti stavitel a na stavbě se podílející
živnostníci, pak jest dána garancie na poloviční
odbyt losů jen touto cestou. Druhá polovice byla
by reservována pro prodej všeobecný, který
podle dřívějších úspěchů
této losové půjčky měl by rovněž
v obyvatelstvu stejný úspěch. Výnos
činžovní a úrokový byl by pak
základnou pro proplacení vylosovaných a vyhraných
losů a pro zúročení této losové
půjčky. Kdyby stát po umístění
svých bezbytných zaměstnanců převáděl
další zaměstnance své z obecních
a soukromých domů do nově zbudovaných
domů státních, mohly by obce v uprázdněných
svých domech ubytovati jednak své zaměstnance,
jednak jiné bezbytné rodiny. Tím by postupem
dvou až tří let nastalo uvolnění
desettisíců bytů, pro něž by
mohla býti prohlášena nevázanost při
zákonném korektivu proti přemrštěným
nárokům činžovním. Počítaje
ještě s dalším ziskem bytů za normálního
a podporovaného ruchu stavebního, došlo by
se snadno do poměrů normálních.
Je věcí finančních orgánů
státních, aby provedly propočet s měřítkem
delší amortisační, slosovací
a výherní lhůty a přesvědčily
se, že tento projekt byl by možný a úspěšný
i se stanoviska finančního.
Této otázce losové půjčky nevěnuje
se u nás náležitá pozornost. Kdyby byla
dobrá vůle u ministerstva financí a kdyby
bylo i dosti energie v koaličních stranách
pro to, aby si vynutily toto velkorysé řešení
bytového problému v republice, pak by nebylo sporné
otázky mezi nájemníky a majiteli domů
vůbec, poněvadž tímto státním
zásahem, bez risika státu, dosáhlo by se
takového počtu bytů, že by se mohl vyrovnati
poměr mezi potřebou a nabídkou, že by
nebylo poptávky a že by pak mohlo postupně
dojíti k likvidaci vázanosti bytové.
Žel, že tohoto pochopení u koaličních
stran není a že koaliční strany nedovedou
použíti dostatečného tlaku k tomu, aby
ministerstvo financí akceptovalo tuto vnitřní
půjčku, která by pro stát byla ze
všech půjček nejvýhodnější.
Vidíme-li, že na trhu akcií a jiných
papírů je velký shon po papírech někdy
dosti problematických, vidíme-li, že je zde
vůle ukládací, je jisto, že by obyvatelstvo
tento sympatický projekt nejen akceptovalo, nýbrž
i podporovalo. Státní stavební los jest jedním
z nejlepších ukládacích papírů,
má sirotčí jistotu, je to nejvýhodnější
a nejpopulárnější půjčka
a celá československá veřejnost by
jistě prokázala nejlepší vůli,
aby státu pomohla řešiti nejen problém
nouze bytové, nýbrž i problém reformy
bytové. U nás už po léta jednáme
o otázce nouze bytové, zapomínáme
však na bytovou reformu. Musíme přiznati, že
vlastností zákonů dřívějšího
státu bylo, že neřešil jenom otázky
bytové nouze, nýbrž i otázky bytové
reformy. Zdůrazňuji tu zejména velmi dobrou
práci, kterou vykonal na tomto poli rakouského zákonodárství
sekční šéf dr Kubišta. Právě
jeho vlivem a jeho péčí bylo vybudováno
velmi dobré zákonodárství už
na půdě rakouské. A mohu říci,
že pan sekční šéf dr Kubišta
velmi se zasloužil o bytové družstevnictví,
že těmto družstvům pomáhal, aby
mohla u nás v republice zdárně řešiti
nejen bytovou nouzi, nýbrž i účelně
řešiti bytovou kulturu a bytový pokrok.
Koalice, stát i vláda mají možnost,
opatřiti si dobrou vnitřní státní
půjčku, které by se použilo jak pro
řešení nouze bytové, tak i reformy bytové,
a bylo by velmi smutné, kdyby tato důležitá
otázka byla briskována. My tento projekt předkládáme,
je to věc diskuse a dobré vůle. Věříme,
že při dobré vůli je možno tuto
palčivou otázku bytového problému
rozřešiti. Není možno, aby likvidace vázanosti
v bytovém hospodářství byla řešena
překotným způsobem. Také není
možno mechanickou většinou nadiktovati výpovědní
volnost a tím způsobiti anarchii v celé naší
republice. Koalice bude státi před velkou odpovědností,
až bude řešiti definitivní zákon
bytový a zákon o podpoře stavebního
ruchu. Domnívá-li se koalice, že jen většina
rozhodne a že nadiktovanými zákony rozřeší
problém, velice se mýlí. Nadiktování
větší volnosti výpovědní
znamená způsobiti velikou katastrofu ve vnitřním
životě státu, znamená veliké
nebezpečí zkomplikování vnitřních
poměrů a znamená hrozné poměry
zejména ve velkých městech a průmyslových
střediscích. Varujeme před touto ukvapeností
a žádáme, aby problém bytový
byl řešen věcně, žádáme,
aby otázka vázanosti byla řešena jedině
cestou rozmnožení bytů. Obyvatelstvo nebude
míti nic proti tomu, bude-li bytový zákon
postupně likvidován. Ovšem předpokládá
to, že se opatří dostatek bytů, zejména
malých s přiměřeným nájemným,
a že zvláště bude zde pro sociálně
nejslabší vrstvy zabezpečeno dobré bydlení,
přiměřené příjmovým
poměrům dělníka, gážisty
a maloživnostníka.
Žádáme, aby problém bytový byl
řešen na této půdě věcně,
aby bylo působeno k rozmnožování bytů
a tím k vyřešení této nejtěžší
otázky, která zatěžuje vnitřní
život a poměry naší republiky. (Výborně!
- Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Langr. Dávám mu slovo.
Posl. Langr: Slavná sněmovno! Před
rokem odhlasovala tato slavná sněmovna, když
dala většina souhlas ke krátkodobému
řešení stavebního ruchu, jednomyslně
tyto resoluce:
1. Vláda se vybízí, aby ve lhůtě
co nejkratší shrnula platné bytové a
stavební zákony do jednotného stavebního
zákona a rozšířila je.
2. Vládě se ukládá, aby pojala do
příštího dlouholetého zákona
o stavebním ruchu ustanovení o mimořádné
podpoře staveb v obci hlav. města Prahy, jimiž
by se urychlilo provedení regulací části
města, jež by byly uznány vládním
nařízením z důvodů veřejných
neodkladnými.
3. Vláda se vyzývá, aby v době nejkratší
předložila sněmovnám návrh jednotného
stavebního a bytového zákona.
4. Vláda se vyzývá, aby se vhodným
opatřením s využitím platných
zákonů v tomto směru postarala o znemožnění
spekulace s pozemky stavebními, zejména, aby stíhala
i lichvu s pozemky ve smyslu zákona lichevního.
Přes tuto striktní výzvu celé posl.
sněmovny neučinila vláda naprosto ničeho
a přichází opět s provisoriem, a to
tak krátkodobým, že to musí buditi úžas,
jak lehkomyslně se řeší tak důležité
otázky, jako jest otázka bytová. Briskním
přehlížením a ignorancí jednomyslného
usnesení poslanecké sněmovny dokazuje vláda,
že pro ni není závazným přání
a usnesení sněmovny.
Dokáži, jak těžké škody byly
způsobeny tímto nemožným řešením
otázky bytové. Krátkodobým řešením
stavebního ruchu otevřeny byly dokořán
dveře lichvě se stavebními hmotami a stavebními
pozemky, takže stavební náklady jsou více
než o 50% vyšší, než by musily býti
za normálních poměrů.
Že mám pravdu, o tom svědčí tyto
číslice: Uvažována je zde stavba družstevního
malobytového nájemního domu v Praze o 30
místnostech. - Roku 1919 stál čtvereční
sáh stavební půdy 450 Kč. Roku 1925
dostoupil již výše 1000 Kč a loňského
roku stál tentýž stavební pozemek v
Praze již 2200 Kč (Slyšte!), takže
kdežto r. 1919 stavební parcela byla koupena za 49.500
Kč, musilo býti loňského roku za tutéž
parcelu zaplaceno 242.000 Kč (Slyšte!), tedy
pětkráte tolik jako r. 1919!
Slavná sněmovno! Myslím, že nepřeháním,
tvrdím-li, že na těchto nezdravých abnormálních
poměrech v prvé řadě nese vinu způsob,
jakým projednáváme v této slavné
sněmovně tak ožehavou otázku, jako jest
otázka bytová.
Krátkodobým zákonem zmohla se lichva se stavebními
pozemky do té míry, že podstatným způsobem
zaviňuje horentní zvyšování nájemného
v budovách stavěných na základě
zákona o stavebním ruchu.
Jaké jsou celkové poměry na bytovém
trhu a jak jsou vysoké náklady stavební,
o tom svědčí těchto několik
konkretních číslic:
R. 1919 stál celkový náklad na malobytový
družstevní dům o 30 místnostech 1,066.00
Kč. Tato číslice se udržovala okrouhle
po další 4 leta, až potom r. 1923 sníženy
byly stavební náklady na 969.000 Kč. Tato
snížená cena stavebních nákladů
udržovala se až do r. 1925. R. 1926 zaznamenáváme
již značné zvýšení stavebních
nákladů, a to více než o 100.000 Kč.
Avšak r. 1928 dostoupily stavební náklady 1,177.000
Kč, takže již převyšovaly stavební
náklady z r. 1919.
Slavná sněmovno! Jaké důvody mluví
pro tak značné zvýšení stavebních
nákladů od r. 1925? K neslýchanému
zdražování stavební půdy není
vůbec důvodu a vláda by zde mohla zjednati
zákonným způsobem pořádek.