Posl. L. Wenzel (německy): Velectění
pánové! Pan kol. Horpynka podrobil již
projednávaný návrh zásadní
kritice. Ovšem i německá národně-socialistická
strana dělnická má zvláštní
zájem na tomto návrhu, a to již z toho důvodu,
poněvadž všichni víme, že jak vývoj
tohoto návrhu, tak také vlivy na něj kriticky
sledují pro stanovisko jednotlivých politických
stran nejen nájemníci, nýbrž i všichni
majetníci domů. Ale měli jste zajisté
velmi dlouhou dobu, kdy bylo možno řešiti tento
důležitý problém nejen teoreticky a
povrchně, jak jest to myšleno svrchu uvedeným
návrhem, nýbrž i během celé té
uplynulé doby mohli jste se dáti cestou, která
by ovšem byla bývala správnější,
aby polevilo napětí mezi nájemníky
a majetníky domů. Zkoumáme-li stavební
činnost a její vývoj ve všech jiných
státech, musíme konstatovati, že to nebyla
vždy jen ochrana nájemníků, která
měla věc upraviti, nýbrž že kladl
se důraz také na svobodnou stavební činnost,
na možnost opatřiti stavebním řemeslníkům
řádné základy, aby se stavební
činnost mohla na tomto podkladě náležitě
vyvíjeti. Již od prvého dne, kdy se tento kritický
problém octl na denním pořadu přede
všemi jinými, problém, jak by bylo lze povznésti
podporování stavebního ruchu, měli
na řešení tohoto důležitého
problému zájem nejen nájemníci a majetníci
domů, nýbrž i velká část
stavebního řemeslnictva kladla velký důraz
na úspěšný způsob racionelní
stavby domů. Asi před 4 roky stálá
delegace stavební komise a všichni zájemníci
bez rozdílu národní příslušnosti
zaujali na Slovanském ostrově v Praze stanovisko
k tomuto důležitému problému podpory
stavebního ruchu. Praktičtí řemeslníci,
stavitelé a řemeslníci ukázali cesty,
jak bylo by lze překlenouti vzájemné potíže.
Poukazovalo se na to, že jest logickou nutností učiniti
na celé čáře přítrž
tak zvané pozemkové lichvě. Bylo dále
poukazováno, že se obce sledujíce tento problém
až dosud namáhaly čeliti pozemkové lichvě,
a to financováním, prodávajíce levné
pozemky. Byly rozparcelovány velké plochy, opatřeny
potřebnými komunikacemi a odevzdány za výrobní
náklady. Tyto pozemky nebyly prodány tak, aby lehce
sloužily stavební spekulaci, nýbrž stavebník
musil se zavázati, že do jednoho roku bude stavěti
na levné půdě poskytnuté obcí.
Tímto způsobem bylo lze podporovati stavební
ruch, dokud se nedostavily katastrofální následky
zákona o obecních financích. (Souhlas
na levici.) Z poslední statistiky veškerého
stavebního ruchu v tomto státě, prokázané
státním statistickým úřadem,
jsme viděli, že některá města
v oboru stavebního ruchu a stavební činnosti
vykonala přímo vzornou práci. V poslední
době byla však i tato cesta znemožněna,
naprosto nehledě k tomu, že nebylo již ani možno
překaziti pozemkovou lichvu, přes to, že veškeří
živnostníci po léta již o to usilují,
ať již to jsou stavitelé, umělečtí
truhláři, klempíři, instalatéři,
zámečníci, kováři, tesaři,
malíři a natěrači. Ti všichni
měli zájem na tom, aby stavební činnost
byla postavena na zdravý základ. Jest prokázáno,
že v Severní Americe mají zákon k podporování
stavební činnosti a k zajištění
živnostenských pohledávek ze stavební
činnosti. Tento zákon mají tam již přes
60 let. V Německu byl takový zákon vydán
již r. 1909. V námořské a vnitrozemské
plavbě byly rovněž vydány takové
zákony, které měly postaviti na jistý
finanční základ ohromná díla
lodní prostory. Veškeré řemeslnictvo
v celé zemi kojí se oprávněnými
nadějemi, že také u nás dosáhne
takovéhoto zákona. Němečtí
národní socialisté podali takový návrh
zákona o zajištění stavebních
pohledávek již r. 1925, ale do dnešního
dne se nic nestalo. (Posl. Simm [německy]: Tak je to
s více návrhy!) Ano, ano!
Při poslední stavební katastrofě v
Praze poukázali jsme, že je nutno - budiž při
tom konstatováno, že nejde o stranicko-politický
požadavek německých národních
socialistů, nýbrž o zájmy veškerého
řemeslnictva a jak jsem již řekl, dožadovaly
se toho všechny odborové svazy vzhledem k nynější
stavební nouzi - aby tento problém byl řešen
racionelní podporou stavebního ruchu a aby pohledávky
z prací a dodávek na novostavbách a přestavbách
byly zajištěny. Nynější nejistota
stavebních řemeslníků, pokud jde o
finanční zajištění dodávek
stavebních řemeslníků, byla již
v mnoha případech v tisku úplně otevřeně
prokázána a o ní diskutováno. Aby
stavební činnost ještě více oživla
a aby mohly vznikati nové byty, tomu hlavně překáží,
že se nynější obstarávání
peněz setkává stále s jistými
potížemi. Předně jsou peníze
velmi drahé a za druhé také zde jest třeba
úpravy v zájmu stavebního ruchu. Každá
malá banka, každé živnostenské
úvěrní družstvo mohlo by beze všeho
ihned zaplatiti jednotlivé náklady stavebních
prací, kdyby byl vydán takovýto zákon
k zajištění pohledávek stavebních
živnostníků. Blíží se jaro
a tisíce mladých novomanželů bude pro
nedostatek bytů marně hledati vysněný
útulek. Připouštíme, že v některých
městech jest již mnoho bytů, že však
jednak pro příliš nízké mzdy
nebo nepatrné platy nemohou jich dělnické
a úřednické rodiny najmouti. (Posl. Simm
[německy]: Hmotná stránka otázky!)
Zcela správně. Jest to hmotná stránka
otázky, jak zde poznamenal kol. Simm, která
musí býti především jiným
zde upravena. Jestliže dnes odborové organisace hledí
rozřešiti problém v nových mzdových
požadavcích, důvod toho jest především
ten, že by věc přivedly rády k praktickému
cíli.
Není možno, aby zde byl předložen návrh,
který ukazuje vnitřní slabost státu
samého a v němž především
jiným opět postrádáme dobrého
příkladu státu, konstatujeme-li, že
právě úprava této otázky jest
nejdůležitější. A nynější
nezaměstnanost byla by zajisté velmi rychle zdolána,
kdyby finanční zajištění v oboru
stavebnictví bylo uvedeno na správnou míru.
Tento návrh zákona, k němuž máme
my, němečtí národní socialisté,
zaujmouti stanovisko, jest podle našeho mínění
příliš prozatímního rázu.
Z prozatímního tohoto rázu. lze seznati,
že se nedostává náležité
odpovědnosti rozřešiti pro všechny vrstvy
uspokojivě doléhající problémy
ochrany nájemníků, zajištění
bytů a podpory stavebního ruchu. Uvádí-li
vláda, že nechce dospěti k takovémuto
řešení překotným činem,
jest to potud nemístné, že uplynulo již
několik let, kdy se mohla obšírně zabývati
touto otázkou a vydati definitivní zákon
o ochraně nájemníků. Takováto
výmluva jest velmi malicherná, nezakládá
se na pravdě a vyvěrá jen z nedostatku rozhledu,
odpovědnosti a odvahy jíti na kořen otázky
a prakticky ji řešiti. Moje strana jest toho mínění,
že při pokračování v sociální
stavební činnosti musí problémy ochrany
nájemníků nabýti čistě
hmotného rázu. Masa sociálně slabých
nájemníků může uhraditi zvýšení
nájemného, jehož se dožadují majetníci
domů, jen tehdy, dostane-li se jí napřed
náležité hmotné pomoci. Jak se to má
státi, podala již moje strana návrhy, když
se o tom jednalo loňského roku. Podle nich byl by
stát povinen opatřiti nejprve dostatek bytů
pro své zaměstnance a vedle toho musil by umožniti
nájem soukromých bytů přídavky
na byt. Poskytnutí takovýchto přídavků
stává se naléhavým již zvýšením
nájemného, k němuž došlo r. 1928,
zvláště když platy nepostačují
pro všeobecné stoupnutí cen. Týmž
způsobem prohlašujeme za povinnost soukromého
hospodářství opatřiti byty pro zaměstnance
a dělníky, které by mohlo býti zproštěno,
kdyby svým dělníkům a zaměstnancům
poskytlo ve formě přídavku na byt ekvivalent
ze snížení reálného příjmu.
Naproti tomu musily by býti uloženy majetným
nájemníkům dávky, které umožňují
majetníku domu výnosnost jeho kapitálu vloženého
do domu.
Pro tento návrh budeme musiti hlasovati, avšak jen
proto, poněvadž si nepřejeme, aby v této
věci nastalo nějaké zákonné
vacuum.
O ochraně nájemníků promluvil jsem
nyní v několika směrech, nyní učiním
jménem svého klubu ještě toto prohlášení:
Nesmyslné provádění censury nutí
mne i dnes, abych opět vznesl apel k ministrovi spravedlnosti
a předsednictvu sněmovny. Leckterý příliš
horlivý státní zástupce se domnívá.
že chrání autoritu a bezpečnost státu,
znemožňuje-li kritiku oposice nebo vytáhne-li
do boje proti ideám světového názoru
s červenou tužkou. Dosáhne tím právě
opaku. Jest však směšné, jestliže,
jak se velmi často stává, jeden státní
zástupce zabaví, co druhý bez výtky
propustí. Že u nás máme tak málo
smyslu pro svobodu slova a dějinnou pravdu, toho příčinu
dlužno ovšem hledati nikoliv na posledním místě
v tom, že právě ten úřad, který
by měl býti útočištěm
svobodné kritiky a svobodného slova, totiž
předsednictvo poslanecké sněmovny, provádí
censuru, která jest ostudou pro stát založený
na demokratickém a republikánském základě.
(Posl. Geyer: [německy]: Celý parlament bude
konfiskován!) Zcela správně. Poukazuji
zde jen na censurování projevu mého klubu
k desátému výročí 4. března
1919, který zde přednesl můj kolega z klubu,
Knirsch. Byl to pietní projev pro mučedníky
za ideu, jejíž uskutečnění má
všem národům zajistiti svobodu a nejvyšší
rozvoj národního svérázu. Kdo pročítá
projev nepředpojatě, nenalezne v něm nic
jiného a bude míti úctu a pochopení
pro city, které nás sudetské Němce
tohoto pamětního dne zaujaly. Předsednictvo
vyškrtlo nám z tohoto projevu místa, obsahující
dějinnou pravdu, o níž lze se dočísti
v dějinném archivu sněmovní knihovny.
Dále bylo zabaveno místo, v němž se
pouze mluví o víře ve vítězství
ideje. Musíme se proti takovéto censuře rozhodně
postaviti. Musíme se však také postaviti proti
tomu, jak se provádí sněmovní censura,
která znemožňuje tisku parlamentní zpravodajství
a která mu za plnění jeho žurnalistické
povinnosti ukládá ještě těžké
hmotné škody, jako na příklad časopisům
"Bohemia", "Teplitz-Schönauer Anzeiger",
"Gablonzer Tagblatt" a "Tag", které
byly zabaveny, poněvadž o censuře nevěděly.
Předsednictvo mělo by o censurování
řeči nebo interpelace vyrozuměti nejen státní
zastupitelství, nýbrž i dotčeného
poslance, aby mohl informovati tisk. V zájmu parlamentního
zpravodajství a tisku žádáme předsednictvo,
aby zde zjednalo nápravu. (Potlesk poslanců něm.
strany nár. socialistické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem jest pan
poslanec dr Koberg.
Posl. dr Koberg (německy): Dámy a
pánové! Vážený pan řečník
přede mnou, právě tak jako kol. Horpynka,
zabýval se tím, že mluvil o našich censurních
poměrech, a já mohu tyto policejně-státní
poměry, jaké zde máme, doplniti jinými
doklady. Právě 4. březen podal opět
jednou důkaz, že zde opravdu žijeme ve skutečném
policejním státu a že není vůbec
dobolen svobodný projev mínění. Než
není dosti na tom, co zde bylo řečeno o konfiskaci
a censuře. U nás ve Slezsku vydal na příklad
krnovský okresní úřad také
výnos, kterým neměly býti slavnosti
na pamět 4. března vůbec dovoleny a měly
býti zakázány. Mám po ruce opis tohoto
výnosu (čte):
"Okresní úřad v Krnově, dne 14.
února 1929, čís. Pr-17/1. Slavnost na pamět
4. března 1919, projevy r. 1929.
Všem městským a obecním radám
v okrese připomínám, že všechny
slavnosti na pamět padlých při nepokojích
4. března 1919, tak zvané březnové
slavnosti, uspořádané jakýmkoliv způsobem,
jsou nepřípustné a že pro pořádání
takových slavností mohli by býti pořadatelé
pohnáni k odpovědnosti jak soudy, tak také
policejními úřady. Vyzývám
tedy městskou a obecní radu, aby obyvatelstvo v
tomto směru náležitě poučila
a učinila potřebná opatření,
aby se zabránilo nepřístojnostem. Okresní
náčelník dr Bastl v. r."
Na tomto výnosu - nevím, vznikl-li z vlastní
iniciativy pana okr. náčelníka či
zda se může opírati o výnos nadřízeného
úřadu - vidíme však na každý
způsob dojímavou péči. Jen aby se
někomu něco nestalo, mají zakročiti
jak soudy, tak také politické úřady
a policejní úřady, kdyby se měla konati
nějaká slavnost jakéhokoliv druhu. Ale současně
- prosím, všimněte si také toho - jest
to přece těžkou urážkou našich
březnových obětí, poněvadž
zde jsou líčeny jako původci nepokojů,
jako pobuřovači, na jejichž pamět nesmí
býti dovolena ani sebe skromnější slavnost.
(Výkřiky posl. dr Lehnerta.) Jest přece
historická skutečnost, že s německé
strany nepadla 4. března 1919 ani jediná rána,
nebyl hozen ani jediný kámen, že tedy násilnostmi
nebylo vůbec ani hrozeno, že nebyl zavdán podnět
ke střílení do bezbranného davu. Či
domnívá se snad pan okresní náčelník
nebo za ním stojící vláda, že
může takovýmito výnosy padělati
dějiny? [Další věty byly usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 7. března
1929 podle §u 9, lit m) jedn. řádu vyloučeny
z těsnopisecké zprávy. Viz stránka
36 této těsnopisecké zprávy.]
Že se nám nechce dobrovolně ukázati
ani nejmenší ochota, dokazuje nejen řeč
dr Kramáře z 11. února, v níž
staví axioma, že nelze mluviti o nějaké
územní, osobní nebo kulturní samosprávě,
že se Němci musí konečně již
jednou smířiti s tím, co se nedá změniti,
tedy s českým národním státem,
dokazují to také české projevy, které
jsme mohli čísti právě v těchto
dnech ve všech českých časopisech o
menšinové otázce, o níž bylo nyní
v Ženevě tolik mluveno a která jest tam na
denním pořadu. Podle "Lidových Listů"
v Československu na příklad menšinová
otázka vůbec neexistuje. To jest nejprostší
politika, správná pštrosí politika.
Jest jisté, že my nejsme vlastně menšina,
to říkáme také, nýbrž
jsme většinou pohraničními Němci,
kteří žijí v přímé
souvislosti s mateřským národem, ale podle
terminologie smluv o ochraně menšin patříme
přece k menšinám v Evropě prý
chráněným. Až na Ukrajince v Polsku
jsme největší menšinou, neboť činíme
přece téměř čtvrtinu státních
občanů, s ostatními menšinami přes
třetinu a počítáme-li k tomu potlačené
Slováky, kteří přece ještě
také nejsou úplně osvobozeni, činíme
přes polovinu obyvatelstva v tomto státě.
Přes to však se stále ještě udržuje
hloupá pohádka o tak zvaném národním
státě a neustále se ohřívá,
ačkoliv mimo několik nenapravitelných českých
ideologů nikdo již tomu nevěří.
Jinak nebylo by si lze řádně vysvětliti
tuto zřejmou úzkost, která mluví z
útoku proti řádnému projednání
menšinové otázky v Ženevě. Musí
zde vypomoci strašidlo pangermanismu, který prý
hájí Stresemann jako ochránce menšin,
jak píší české časopisy,
aby se vybičovalo české veřejné
mínění proti jakémukoliv ústupku
domácím Němcům, a třikráte
svatá státní suverenita jest líčena
jako ohrožená, jestliže se na konec také
Společnost národů stará jednou o naše
poměry a nás se ujímá. (Posl. inž.
Kallina [německy]: V Evropě je 40 milionů
potlačených lidí!) To jest správné,
ale státní suverenita jest vybudována jako
noli me tangere, a tu pánové Beneš a
druhové nechtějí nic věděti
o menši nových právech. A při tom se
zamlčuje, že státní suverenita Československa
vznikla svého času právě tak jako
mnoho jiných nových útvarů jen omezením
jejich suverenity (Výkřiky posl. inž. Kalliny.)
a že tento zásah do výsostných práv
státu jde, jak známo, tak daleko, že žádný
zákonný předpis, jak se výslovně
praví ve smlouvě o ochraně menšin, žádné
nařízení a žádný úřední
výkon nemá míti platnosti, když odporuje
jen jednomu ustanovení čl. 2 až 8 kapitoly
1 smlouvy o ochraně menšin. [Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 7. března.1929 podle §u 9, lit m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 36 této těsnopisecké zprávy.]
Československo několikráte porušilo
prostě smlouvu o ochraně menšin, tu nepomůže
žádné zapírání. (Posl.
inž. Kallina [německy]: Popírá se dokonce
i její platnost, poněvadž byla podepsána
teprve později, když již stát byl založen!)
Ale smlouva zůstává smlouvou, podepsali
jste ji a musili jste ji podepsati, poněvadž byste
jinak nedostali stát v této formě. Špatné
svědomí v této věci přimělo
pana dr Beneše, že svého času na
záříjovém zasedání r.
1923 společně s Polskem, které není
ani o vlásek lepší než tento stát,
uchopil se iniciativy k tajnému projednávání
menšinových stížností v Ženevě
a skutečně také bylo to pak tak usneseno.
Jest pochopitelné, že se tento pan Beneš
spolu s panem Zaleskim nyní staví přísně
odmítavě proti požadavku, aby ve všech
menšinových otázkách byla opět
obnovena veřejnost a že nechce také naprosto
nic slyšeti o zřízení zvláštní
studijní komise nebo o nějaké zvláštní
menšinové komisi u Společnosti národů.
Jest také více než pravděpodobné,
že ženevská Společnost států
- neboť skutečná Společnost národů
to přece není - nevydá jasných zásad
pro další vývoj mezinárodního
práva, neboť pak musila by nakonec uznati právo
každého národa na vlastní stát,
na jeho celé jednolité území, jež
obývá (Předsednictví převzal
místopředseda dr Buday.) a mimo to pro části
národů bydlící mimo přiznati
právo na zachování jejich existence buď
samosprávou nebo že by byly uznány a nakládalo
by se s nimi jako s úplně rovnoprávným
státním národem. Toho se nyní při
nynějším složení a orientaci Společnosti
národů nedožijeme. Přes to však
věříme, že také naše ujařmení
musí jednou skončiti. Proti našemu mravně
založenému národnímu právu nepomohou
ani vojenské tajné smlouvy nejrůznějšího
druhu. [Další slova byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 7. března 1929 podle
§u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z
těsnopisecké zprávy. Viz str. 36 této
těsnopisecké zprávy.] Žádná
moc na světě nemůže trvale zabrániti
spojení všech Němců ve střední
Evropě obývajících uzavřená
území. Může se to jistě protáhnouti,
ale nezabrání se tomu. Proto prozíravá
česká politika měla by se s námi Němci
raději brzy dohodnouti než nás neustále
poštvávati, týrati a roztrpčovati, jak
se to děje den co den. Decimovati nás Češi
přece jen nemohou, to dokázaly poslední volby.
Neboť tak jako před tím tvoříme
třetinu obyvatelstva Čech, Moravy a Slezska; to
dokázaly volební výsledky; přes všechno
asimilační úsilí v podstatě
nás neubylo. Počechoslovenštit, tedy duševně
nás nechati splynouti s tímto státem, nemohou
také, neboť jinak by byli... (Posl. dr Lehnert
[německy]: Tímto způsobem nikoliv!) Tímto
způsobem nikoliv... neboť jinak by byly německé
vládní strany neklesly ze 47% na 41% německých
hlasů. Škoda tedy tolika peněz a velké
námahy, které byly zbytečně vypotřebovány.
Kdyby tento stát byl nejprve neutralisován a kdyby
všechny jeho národní kmeny dostaly řádnou
samosprávu, dalo by se zde snad vykonati v ušlechtilém
závodění vynikající dílo,
poněvadž podmínky pro to zde jsou. Takto však
se vyčerpáváme ve věčném
boji jeden proti druhému a kdežto Německá
říše přes ohromná břemena
poplatků pomalu, ale jistě vzrůstá,
Československo krok za krokem upadá. Mohli jsme
to pozorovati na příklad velmi zřetelně
na posledních mrazech. Každý, kdo v této
době byl venku v Německé říši
a mohl tam porovnávati poměry na drahách
s poměry zdejšími, musil dojíti k závěru,
že rozdíl je zde jako 1000:1. Ještě dnes
jest u nás zastaveno množství vlaků.
Doprava u nás, na severní Moravě a ve Slezsku,
kde máme tak jako tak špatné spojení,
byla omezena na polovici, kdežto v Německu jezdí
všechno jako obyčejně, není již
vypuštěn ani jediný vlak. (Výkřiky.)
Najman ale říká, že je všechno
v nejlepším pořádku. (Výkřiky.)
V poslední schůzi dopravního výboru
prohlásil odborový přednosta: ano, přijde
na to, čím se maže - pravděpodobně
se dost dobře nemazalo - a mazadla zmrzla a proto vlaky
nejezdí. Polské listy se již škodolibě
baví poměry v přátelském sousedním
státě, poněvadž nynější
polské poměry jsou předstiženy poměry
v železniční dopravě Československa.
A tak jako v železniční dopravě, ukazuje
se konec konců desorganisace u nás také v
dopravě silniční a v udržování
silnic. Nebylo nic podniknuto, aby byly uvolněny silnice,
ačkoliv máme silniční fond v částce
1.000,000.000 korun. Všecko bylo ponecháno tak, jak
to je. Na interpelace se nám neodpovídá.
(Posl. inž. Kallina [německy]: Jen se slibuje!)
Zcela správně. Zatím doprava v hornatých
krajinách jest ochromena. Nic se neděje, přes
to že máme 140.000 vojáků, jichž
bylo by lze k tomu dobře použíti, a přes
to, že máme silniční fond. Jsme úplně
zasypáni sněhem a nemůžeme vejíti
ve styk s velkými územími. Zkrátka
ukázalo se, že celá správa strašlivě
selhala, jak jsme předpovídali již při
projednávání správní reformy.
Ztrnulá centralistická soustava ukazuje již
nejkrásnější květy a soustavné
vysmívání nové správy demokracii
přimělo v poslední době dokonce klub
zemských zástupců jedné české
vládní strany, totiž strany lidové v
Čechách, aby v jedné resoluci prohlásila,
že jest nezbytně nutno, aby zákon byl co nejdříve
novelisován v tom smyslu, aby vliv obyvatelstva na veřejnou
správu byl co nejvíce rozšířen.
To prohlašuje česká vládní strana.
(Posl. dr Schollich [německy]: Která pomáhala
zákon sdělávati! - Posl. inž.
Kallina [německy]: A německé vládní
strany říkají to po ní.) Zcela
správně. Otec, ministr Černý,
který jest vlastním původcem správní
reformy, chová se stále ještě tak, jako
by všechno bylo v nejlepším pořádku,
a zůstává stále zemským presidentem
Moravy, zemským presidentem Slezska, ministrem vnitra a
vedle toho ještě správcem ministerstva zásobování.
(Výkřiky.) Český soc.-demokratický
časopis ze Slezska, "Slezan", ironisuje to velmi
podařeně a píše toto: "Stělesňuje-li
v sobě milý Bůh tři osoby, nemůže
to být vlastně žádný div, když
ministr vnitra a moravsko-slezský zemský president
vystupuje v jedné osobě. Bohužel" - pokračuje
soc.-demokratický časopis "tímto stavem
musíme velmi těžce trpěti. Raději
bychom viděli pana ministra Černého
jako doživotního ministra nebo jako nějakého
úředníka, ale ještě raději
jako dobře placeného pensistu, který by chytal
ryby, střílel vrabce nebo jeleny nebo dělal
něco jiného. To by bylo skutečně zaměstnání,
které bychom panu Černému ze srdce
přáli. Neboť takováto činnost
by mu předně dobře seděla a za druhé
měl by také ještě svůj pokoj
a my bychom měli také od něho pokoj. Zvláště
my ve Slezsku měli bychom živý zájem
na tom, aby pan ministr Černý zůstal
v Praze a do Brna se již nevrátil. Pan Černý
to ví velmi dobře, proč mu to přejeme,
poněvadž také ví, co spáchal
na Slezsku, a proto také nemůže od Slezska
a Slezanů očekávati lásky. Ovšem
jistě také od nás lásky neočekává.
Víme, že jsme mu úplně lhostejní,
ale konec konců všechno má své meze.
Přes to přese všecko všemohoucnost ministrova
jest přece jen časově omezena, právě
tak jako všemohoucnost zemského presidenta."
A časopis pokračuje dále: "V Brně,
kde se pan Černý častěji ukáže,
udělí vicepresidentovi Remešovi rozkazy a v
ministerstvu vnitra v Praze je schválí. Neboť
vydává si sám rozkazy z Prahy do Brna a tak
má své ruce jak v Praze, tak také v Brně.
Ale svět je kulatý a točí se, a jestliže
700.000 tvrdých a svědomitých lidí
proti němu pracuje, pak přece jen snad jednou tento
člověk padne - i když se proti tomu brání
všemi desíti." (Výkřiky posl.
dr Schollicha a inž. Kalliny.) Ano, český
soc.-demokratický časopis tak píše,
ale není velké vyhlídky a naděje,
že se hne a odstoupí snad z toho, či jiného
z mnoha svých úřadů. Že ho slezští
Čechové nemilují, není divu. Všichni
Slezané bez rozdílu národnosti čekají,
že splní své slovo, svůj závazek,
který mu byl uložen podle §u 28 správní
reformy, že zřídí tak zvanou zemskou
komisi. Ale dosud se nic neděje. (Posl. inž. Kallina
[německy]: Slezané jsou idealisté, že
věří v ministerské sliby.) Jest
to vloženo do zákona, ukládá se mu to
zákonem. Ale dosud se nic neděje, jako by v zákoně
nic nebylo! Žádáme, aby co možná
nejrychleji byla zřízena takováto zemská
správní komise, ale nikoliv v Brně, jak prý
má býti nyní zřízena, a složena
ne z osmi členů, pokud možno podle výsledku
moravsko-slezských voleb nebo vůbec podle žádného
klíče, nýbrž prostě jak se to
pánům hodí. Naopak my žádáme,
aby se skládala z 12 Slezanů, aby úřadovala
v Opavě a aby všechny velké strany měly
v ní také své zástupce, dále
aby tato komise dostala všechny plné moci, které
jí mohou býti podle zákona uděleny,
tedy celý obor působnosti zemského výboru,
pokud jde o Slezsko. Zda toho dosáhneme? Budeme čekati.
Zatím se to v Brně vaří, ale v Opavě
stojí nyní zemské budovy většinou
prázdné, takže nyní za velkých
mrazů v novém zemském domě, jak mně
bylo vyprávěno, zamrzlo ústřední
topení. Škoda se odhaduje asi na 200.000 Kč.
Za tuto škodu měl by ručiti ministr Černý.
Varovali jsme ho, ale prohlásil, že se ušetří.
Takovéto škody, jako jsem uvedl, budou se ještě
množiti. On však s veselou myslí a jaře
nedbá všech stížností, poněvadž
ze zkušenosti ví, že si koalice od něho
dá všechno líbiti. Koalice trpí toto
samovolné a hanebné hospodářství,
jímž konec konců trpí všechno ve
státě. Koalice poškodila demokracii a pracuje
přímo k české diktatuře, neboť
činí vše, aby několika málo lidem,
jako na příklad Černému, dala
do rukou ohromnou moc, tolik moci, jak to není obvyklé
v žádném státě na světě.
Ona jest také vinna krisí parlamentarismu, o níž
se tolik mluví, tím že urážlivě
zneužívá menšinových práv
a snižuje jednání v obou sněmovnách,
jak již zde bylo dnes jednou řečeno, na frašku.
Nynější vládní koalice sama tedy
vypěstovala ducha policejního státu, o němž
jsem již na počátku mluvil, a nyní se
ho již tak lehce nezbaví, i když proti němu
nyní vystupuje s různými stížnostmi
atd. Tak jako před 80 lety usadily se ve starém
Rakousku centralismus a reakce, když František Josef
rozehnal kroměřížský sněm
a násilím zrušil březnové vymoženosti,
tak opakuje se nyní znovu stejná hra v této
slavné republice. Ale jako ve starém Rakousku také
zde přijde doba, kdy nezadatelná práva národů
ukáží se silnějšími než
tyranie opírající se o bodla. Pak však
Československo neskončí pravděpodobně
tak, jak nedávno řekl anglický "Spektator",
jako nové a lepší Rakousko, nýbrž
jako Rakousko staré. (Různé výkřiky
poslanců něm. strany národní.) Skončí
tak, jak skončilo staré Rakousko. Ale naši
březnoví padlí, jejichž náležitá
úcta aspoň u nás ve Slezsku byla znemožněna
takovýmito výnosy, jak jsem přečetl
na počátku, ti neobětovali svou krev marně,
neztratili svůj život zbytečně. To jest
a zůstane naší vírou, kterou si nedáme
vyrvati ze srdcí žádným zabavováním
a policejními zákazy. (Souhlas a potlesk poslanců
něm. strany národní.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava
je skončená. Žiadam prečítať
podané návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
K osnově tisk 2091:
1. Pozměňovací návrh posl. Schustera
a soudr.: V §u 1 buďtež škrtnuta slova "do
31. října 1929".
2. Pozměňovací návrh posl. Biňovce,
Johanise, Tayerleho a soudr.:
V §u 1 buďtež místo slov "do 31. října
1929" dána slova "až do vydání
a působnosti nového zákona o ochraně
nájemníků".
3. Pozměňovací návrh posl. Langra,
Pechmanové, inž. Záhorského a druhů:
V §u 1 buďtež slova "do 31. října
1929" nahrazena slovy "do projednání zákona
dlouhodobého".
4. Eventuální pozměňovací návrh
posl. Biňovce, Johanise, Tayerleho a soudr.: Nebude
li náš pozměňovací návrh
k §u 1 přijat, buďtež v §u 1 místo
slov "do 31. října 1929" dána slova
"do konce roku 1930".
K osnově tisk 2092:
5. Pozměňovací návrh posl. Biňovce,
Johanise, Tayerleho a soudr.:
V §u 1 buďtež slova "do 31. října
1929" nahrazena slovy "do vydání a působnosti
nového zákona o stavebním ruchu".
6. Pozměňovací návrh posl. Biňovce,
Johanise, Tayerleho a soudr.:
V §u 2 buďtež v odst. 1 slova "do 31. října
1929" nahrazena slovy "do vydání a působnosti
nového zákona o stavebním ruchu".
7. Pozměňovací návrh posl. Biňovce,
Johanise, Tayerleho a soudr.:
V §u 2 buďtež v odst. 2 slova "200,000.000
Kč" nahrazena slovy "300,000.000 Kč".
8. Pozměňovací návrh posl. Langra,
Pechmanové, inž. Záhorského a druhů:
V §u 1 buďtež slova "až do 31. října
1929" nahrazena slovy "až do doby, kdy uzákoněna
bude předloha o dlouhodobém řešení
stavebního ruchu".
9. Pozměňovací návrh posl. Langra,
Pechmanové, inž. Záhorského a druhů
k §u 2:
V odst. (1) buďtež slova: "31. října
1929" nahrazena slovy "doby, kdy uzákoněna
bude předloha o dlouhodobém řešení
stavebního ruchu".
V odst. (2) budiž obnos "200,000.000 Kč"
zvýšen na "300,000.000 Kč".
10. Pozměňovací návrh posl. Langra,
Pechmanové, inž. Záhorského a druhů:
V §u 3 buďtež slova "do konce roku 1930"
nahrazena slovy "do doby, kdy projednána bude předloha
o dlouhodobém řešení stavebního
ruchu".
11. Eventuální pozměňovací
návrh posl. Biňovce, Johanise, Tayerleho
a soudr.:
Nebude-li náš pozměňovací návrh
k §u 1 přijat, buďtež v §u 1 slova
"do 31. října 1929" nahrazena slovy "do
konce roku 1930".
12. Eventuální pozměňovací
návrh posl. Biňovce, Johanise, Tayerleho
a soudr.:
Nebude-li náš pozměňovací návrh
k §u 2 přijat, buďtež v §u 2 slova
"do 31. října 1929" nahrazena slovy "do
konce roku 1930".