Do Chomutova byl vyslán úředník, který
se dotazoval všech telegrafistů, kdo z nich si stěžoval
na toto rozdělení služby. Všichni popřeli,
že by si byli stěžovali, jenom náš
soudr. Novotný prohlásil, že on si stěžoval.
Ředitelství pak nejen že rozdělení
služby podle svého vlastního nařízení
neopravilo, nýbrž Novotného za to, že
si stěžoval, trestá propuštěním.
Obvinění, že se 5. a 6. vzdálil ze služebního
místa, bylo jen záminkou k tomu, aby mohlo býti
použito nejostřejšího trestu, jaký
na drahách existuje.
Tak se jedná se zaměstnanci, kteří
v zájmu služby a po tolika katastrofách upozorňují
na nebezpečí, která vznikají z přepracovanosti
a fysického vyčerpání sil personálu.
Soudr. Šantora Vojtěch, ženatý zaměstnanec
s 3 dětmi z návěstních dílen
v Chomutově, byl na základě disciplinárního
rozsudku při ministerstvu železnic propuštěn
ze služeb dráhy po více než 20leté
službě, protože v obecním zastupitelstvu
v Hrobech předložil protestní resoluci proti
jazykovému nařízení.
Soudr. Novák Ant., topič v Nuslích, byl pensionován
a byla mu snížena pense za to, že při
průvodu agrárníků v květnu
1928 vykřikl: Ať žije sovětské
Rusko!
Soudr. Bednář a Tržický, definitivní
dílenští v Nymburce, byli po disciplinárce
propuštěni na základě falešného
udání, že rozšiřovali leták
v dílnách. Tento leták byl však vydán
fašisty k provokačním účelům,
aby byl získán podklad pro persekuci našeho
hnutí v Nymburce. Když se o jejich věci jednalo
u disciplinárního dvora při ministerstvu
železnic a mluvil po obhajobě soudr. Sochora zástupce
železniční správy, prohlásil
ku konci své řeči, ve které doporučoval
nejostřejší trest, obrácen k pětičlennému
senátu: "Pánové, znáte přece
stanovisko pana ministra železnic". Takto hrubým
a nestydatým způsobem byl vykonáván
nátlak na přísedící a na rozhodnutí
senátu.
Posunovač soudr. Frant. Dlabal z Losovic, legionář,
který na bojišti v Dobrudži a Sibiři bojoval
za samostatnost té dnešní demokratické
republiky, byl po dlouholeté službě u železnic
s podrytým zdravím na minutu bez pense vyhozen na
dlažbu a tím s celou rodinou vydán všanc
kruté bídě. A to se stalo pouze na hanebnou
denunciaci agrárního starosty a nár. sociálního
místního předáka Jana Malého,
železničního zřízence z Lovosic,
kteří udali, že jmenovaný Dlabal zúčastnil
se Rudého dne.
Ačkoliv tato ničemná denunciace ničím
opravdově prokázána nebyla, nežli svědectvím
těchto dvou pochybných individuí, o jejichž
věrohodnosti naprosto se může pochybovati,
přes to i v tomto případě disciplinární
senát Dlabala odsoudil a bez jakéhokoli nároku
na pensi ihned byl propuštěn.
Tímto způsobem republika, o které chcete
světu namlouvati, že je státem demokratickým
a spravedlivým, jednala s legionářem, který
kdysi byl tak hloupý, že věřil slibům,
že ve státě československém bude
se míti lépe, nežli se měl v Rakousku.
V tom Rakousku, které ostouzíte, měl aspoň
chléb a dnes v republice se zničeným zdravím
s celou rodinou jest bez existence a v nejkrutší bídě.
V době, kdy na železnicích veřejně
ve služebnách, v úředních místnostech
se provádí agitace pro fašisty, v době,
kdy nestydatým způsobem se dovolí agrárníkům
a všem ostatním měšťáckým
štváčům, aby železničáře,
těžkou a zodpovědnou službu konající,
hanebně ostouzeli a dokonce i vrahy je nazývali,
v této době jsou zaměstnanci pro rozdávání
letáku úředně povoleného, který
obsahoval pouze oprávněné stížnosti
železničního proletariátu, stíháni
nejpřísnějšími a nejkrutšími
tresty, jakých by se na dráze mělo užívati
proti fašistickým zlodějům a korupčníkům
kteří však naopak za nejhrubší
delikty nejenom že nejsou stíháni, nýbrž
často jsou i ještě povyšováni.
Spravedlnost je u nás už tak dokonale vepsí,
že na Slovensku v obvodu košického ředitelství
se zaváděla disciplinární vyšetřování
proti zaměstnancům úplně bez jakéhokoli
důvodu a teprve dodatečně četníci
běhali po celém kraji a tyto důvody, které
by mohly býti podkladem pro disciplinární
řízení, sháněli. Tímto
způsobem špiclovský a denunciantský
systém na železnicích rozbujel do úžasných
rozměrů. Zde nutno konstatovati, že k těmto
hanebným špiclovským službám propůjčila
se řada příslušníků soc.-demokratické
Unie a českosocialistické Jednoty, kteří
v řadě případů železničáře
denuncovali.
V Břeclavi stal se případ, že četník
přišel na nádraží a žádal
od úřednictva informace o zaměstnancích,
kteří jsou příslušníky
strany komunistické a když železničními
úředníky tyto informace četníkovi
dány nebyly, ať už se to stalo proto, že
nevěděli, aneb třebas snad i proto, že
se jim provádění takového katovského
řemesla příčilo, našel se v Břeclavi
příslušník soc. dem. Unie, který
dokonce Unií byl kandidován do místního
důvěrnického výboru, a tento ničema
- a to je ještě slabé slovo pro charakterisaci
takového jednání - četníkovi
žádané informace poskytl.
V celé řadě služeben staly se případy,
že funkcionáři místních skupin
reformistických svazů běhali po služebnách
se seznamem, ve kterém byla uvedena jména železničářů,
kteří jsou příslušníky
železniční sekce MVS. a tvrdili, že všichni
tito ze služeb dráhy budou propuštěni
a tyto seznamy že jim byly přednosty dány k
disposici.
Tímto způsobem se dnes na železnicích
provádí agitace proti třídně
uvědomělému proletariátu a nahání
se členstvo do organisací fašistických
a reformistických. Je to důkazem, jaké organisace
železniční správa si dnes na dráze
přeje míti a že dnes nedělá už
žádného rozdílu mezi fašisty, sociálními
demokraty a českými socialisty. Ti všichni
jsou železniční správě stejně
milí, protože má jistotu, že ve vykořisťování
zaměstnanců nebudou jí nikdy překážeti,
ba naopak ještě jí budou pomáhati.
Právě tak jako na drahách bezohledně
je porušován zákon o osmihodinové době
pracovní, právě tak dnes přímo
se plivá na zákon o závodních výborech.
Řada členů důvěrnických
výborů byla propuštěna, ačkoliv
zákon přímo prohlašuje, že nejenom
člen závodního výboru, ale ani žádný
dělník nesmí býti ze zaměstnání
propuštěn pro činnost jakoukoliv, ať v
organisaci politické neb odborové. S tímto
zákonem se na drahách naložilo jako s kusem
špinavého hadru a tímto způsobem drážní
byrokracie sama dala příklad, jakým způsobem
se má dívati proletariát na zákonodárnou
činnost demokracie, která jest u nás pláštíkem
pro kapitalistickou diktaturu.
Propouštěním členů důvěrnických
výborů snažila se železniční
správa zdecimovati řadu těch, kteří
opravdové zájmy zaměstnanců hájili
a jejichž činnost stále větší
sympatie mezi železničním proletariátem
získávala. Těmito hnusnými prostředky
železniční správa připravuje
si půdu pro další bezohlednou racionalisaci
v železničním podniku, která však
správněji měla by se nazývati systematickým
vražděním a to nejenom zaměstnanců
samotných, ale i cestujících, jak katastrofy
posledních dnů dokazují. A právě
tak si připravuje tímto způsobem drážní
byrokracie půdu pro další zhoršování
poměrů železničních zaměstnanců,
pro chystané prodloužení služební
doby z 35 na 40 roků, pro zkrácení naturálních
požitků, zhoršení systemisace a pozvolné
rušení všech práv zaměstnanců
vůbec.
Jak se řeší bytová otázka železničářů?
Právě nedávno dostal klub poslanců
strany komunistické přípis od městského
úřadu v Nymburce, ve kterém se praví:
"Státní dráhy po převratu, aby
částečně čelily nouzi bytové,
postavily v Nymburce 25 dřevěných baráků
soustavy Deckerovy. Opatření toto, zprvu obmýšlené
jako provisorní a přechodné, bohužel
proměnilo se v definitivní, takže se baráků
užívá již po 10 let ke stálému
obývání. Baráky ty jsou však
k stálému obývání naprosto
nezpůsobilé, ježto nemají stropů
a v letě obtěžují své obyvatele
nesnesitelným horkem a výpary ze záchodů
a v zimě nedají se vytopiti. Nehledě k těmto
závadám zdravotním jsou však baráky
ty při obýváni z ohledů požárních
krajně nebezpečny. Poněvadž mají
celou konstrukci dřevěnou, zachránili by
obyvatelé v případě požáru
přes to, že v kolonii jsou zřízeny požární
hydranty z městského vodovodu, stěží
holé životy a jistě by přišli o
celý svůj skromný majetek. Uvážiti
je dále, že v kolonii této bydlí celkem
38 rodin o 157 osobách a že z nich tam bydlí
2 rodiny již od r. 1921, od r. 1922 4 rodiny, od r. 1923
4 rodiny atd.
Státní dráhy postavily v Nymburce po státním
převratě r. 1921 3 dvoupatrové činžovní
domy pro 38 rodin, ale od té doby přes opětovné
žádosti obce nepodnikly dále ničeho.
Správa obce poukazuje dále k tomu, že z výtěžku
státní losové akce bytové nebyl v
Nymburce postaven ani jediný obytný dům,
ačkoliv železniční zaměstnanci
podstatně k ní zakoupením stavebních
losů přispěli a ač státní
správa má v Nymburce dostatek pozemků k zastavení
způsobilých. V letošních krutých
mrazech bylo rodinám v té kolonii ubytovaným
prodělati těžké zkoušky, jež
zdraví jejich hrozně poškodily.
K došlým stížnostem předsevzala
obecní správa dne 11. února 1929 v kolonii
místní šetření a zápis
o něm sepsaný připojuje k tomuto podání
a doporučuje jej vaší pozornosti. Poněvadž
desetiletým trváním této kolonie,
v níž jsou ubytováni jediné železniční
zaměstnanci v Nymburce službou přidělení,
je prokázáno, že přes veliký
stavební ruch veřejný i soukromý po
celých 10 let panující nelze pro železniční
zaměstnance opatřiti byty v domech soukromých,
jest nutno, aby státní správa ve prospěch
po léta nedostatečným a nezpůsobilým
obýváním těžce strádajících
osob podnikla stavby obytných domů a nynější
kritický stav odstranila nebo aspoň zlepšila.
Městská rada v Nymburce doporučuje tuto otázku
pozornosti poslaneckého klubu s prosbou, abyste v tom směru
podnikli společně s ostatními kluby potřebnou
akci. Protokol je také přiložen."
Z uvedených případů je vidno zřejmé
srůstání státního aparátu
s finančním kapitálem. Celý státní
aparát potlačovací je ve službách
majitelů výrobních prostředků.
Fronta jest jednotná. Proti této frontě musí
dělnická třída vytvořiti celou
síť protifašistických výborů.
Není myslitelno, aby poctiví odpůrci fašismu
stáli mimo tuto frontu.
Ke konci protestuji jménem revolučního dělnictva
v Československu proti postupu policie v Berlíně.
Na berlínských ulicích stály 1. máje
barikády, tekla dělnická krev. Co znamenají
ty výstřely? Znamenají, že třídní
boj nabývá stále ostřejších
forem, že stále výrazněji staví
se proti sobě dvě vyhraněné fronty:
zde proletariát pod vedením komunistické
strany - tam buržoasie, reformističtí vůdcové
a buržoasní státní aparát. Třída
stojí proti třídě.
I čsl. buržoasie za pomoci reformistických
vůdců zostřuje pronásledování
pracujícího lidu. Střelba do stávkujících
dělníků v Berehově, stanné
právo při stávkách v Hustu a v západních
Čechách, fašistické přípravy
pro zardoušení stávky zemědělských
dělníků na Slovensku, zákaz májových
projevů v Chodově, policejní provokace při
mnohých májových demonstracích - to
vše jsou důkazy, že čsl. kapitalisté
se nikterak nebudou rozpakovati použíti metod sociálního
demokrata Zörgiebela a fašisty Pilsudského.
Život dělníka není pro kapitalisty ničím.
Denně jsou dělníci zabíjeni vražednou
racionalisací v závodech. Strašná katastrofa
semtínská, při níž přišlo
o život 7 dělníků, ukazuje, jak horečné
přípravy války vyžadují si krvavé
oběti i v době míru. A protestuje-li dělnictvo
proti nesnesitelnému stavu a demonstruje za své
požadavky, mají buržoasie a její reformistická
agentura jedinou odpověď: pušku a policejní
revolver, v Berlíně i v Praze, ve Varšavě
i v Paříži, všude, kde vládne kapitalistická
třída.
Dělníci Československa! Věc proletářů
berlínských, varšavských a pařížských
je také věcí vaší. Běží
o mezinárodní útok buržoasie. Běží
o mezinárodní nástup fašismu a bílého
teroru. Běží o mezinárodní přípravy
války proti proletářské vlasti, Sovětskému
svazu. Jest nejvýše nutno, organisovati mezinárodní
proletářskou obranu a protiútok! Velké
májové demonstrace revolučního proletariátu
Československa jsou důkazem, že i pracující
lid této země se vřaďuje do mezinárodní
bojovné fronty.
S hrdostí konstatujeme, že berlínské
dělnictvo uhájilo si právo na ulice přes
nejostřejší běsnění policie.
S největším rozhořčením
protestujeme proti postupu berlínské policie a jejího
presidenta, krvavého psa Zörgiebela, který
se ukázal býti vhodným následovatelem
soc. demokratických vrahů Karla a Rosy. Oběti,
přinesené berlínským dělnictvem,
nebudou marné. Jsou přineseny v třídním
boji proti buržoasii a její soc. demokratické
agentuře, v boji proti fašismu, proti nebezpečí
imperialistické války a na obranu Sovětského
svazu. Budou pomstěny proletariátem celého
světa! (Potlesk poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
§ 2 měj znění:
"Pomocná škola (třída) zřízená
podle tohoto zákona je státní školou
veřejnou, plně státem vydržovanou a
je přístupná dětem, nehledíc
na jejich vyznání náboženské."
2. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů k §u 3:
Druhá věta v odst. 1 budiž nahrazena zněním:
"I tam, kde pomocných tříd nelze prozatím
stavebně odděliti a kde společně užívají
jedné budovy se školou jiného druhu, budiž
zřízena pomocná škola s vlastní
správou, jsou-li zákonité podmínky
pro existenci aspoň dvou pomocných tříd."
3. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
V §u 3 nechť odst. 2 zní:
"O stavbu a udržování školních
budov a místností pro pomocné školy
(třídy) pečuje stát ze státních
prostředků."
4. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové,
Schäfera a soudr.:
V odst. 1 §u 3 budiž škrtnuto slovo "zpravidla".
5. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
V odst. 2 §u 4 buďtež škrtnuta slova: "o
vyučování náboženském."
6. Doplňovací návrh posl. Simma a
druhů:
Odst. 2 §u 4 budiž doplněn: "ale pro nižší
stupně buďtež sepsány a užívány
zvláštní učebnice.".
7. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
Odst. 1 §u 5 budiž nahrazen zněním:
"Nejvyšší počet dětí
v jedné třídě pomocné školy
činí zpravidla 10 a jen výjimečně
ve vyšším stupni až 15 dětí.
Je-li do jedné třídy pomocné školy
zapsáno více než 15 dětí, zřídí
se druhá třída a druhé učitelské
místo. Je-li zde více než 30 dětí,
zřídí se třetí třída
a třetí učitelské místo a obdobně
se pro každých 15 dětí zřídí
jedna třída a jedno učitelské místo."
8. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
V odst. 1 §u 5 budiž číslice 20 změněna
na 12 a číslice 40 na číslici 24.
9. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové,
Schäfera a soudr.:
V odst. 1 §u 5 budiž číslo 20 nahrazeno
číslem 15.
10. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr. k §u 6:
Odst. 2 nechť zní:
"Podnět k tomu, aby dítě bylo vřaděno
do pomocné školy (třídy), dáti
mohou buď rodiče dítěte nebo jejich
zástupci, buď učitelská konference obecné
školy, do níž dítě posledně
chodilo. Úřední šetření
a rozhodnutí o tom, jsou-li dány podmínky,
aby dítě bylo vřaděno do pomocné
školy (třídy), přísluší
odborné komisi v níž zasedá: 1 obvodní
lékař, 2 učitelé pomocné školy
a 2 učitelé škol obecných, volení
učitelstvem, 2 volení zástupci okresní
péče o mládež. Komise volí si
předsedu ze svého středu. Zákonným
zástupcům dítěte" atd. až
do konce odstavce.
Odst. 3 budiž škrtnut.
11. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
V §u 7 budiž místo číslice 20 dána
číslice 12. Poslední věta se škrtá.
12. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
V odst. 2 §u 6 budiž místo 4. věty dáno
ustanovení:
"Členové mají nárok na diety
a cestovné podle hodnosti."
Ke konci budiž doplněna věta:
"Na žádost rodičů nebo učitelského
sboru pomocné školy má komise také rozhodnouti,
kteří žáci pomocné školy
mohou býti znovu převedeni do veřejné
obecné školy."
13. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
Čtvrtá věta §u 7 znějž:
"Děti, které bydlí mimo území
školní obce a jejichž pravidelná docházka
do školy jest zaručena, buďtež na žádost
rodičů nebo zákonitých zástupců
přijaty do pomocné školy (třídy)
nejblíže položené u jejich bydliště;
tyto děti se počítají také
při stanovení nejvyšších počtů
stanovených v §u 5."
14. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové,
Schäfera a soudr.:
V §u 8 nechť odst. 1 zní:
"Povinnost choditi do pomocné školy (třídy)
počíná se šestým a končí
šestnáctým rokem věku."
15. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
§ 9 nechť zní:
"Knihy a všechny učebné pomůcky
pro děti státních pomocných škol
(tříd) buďtež opatřovány
z prostředků státních. Rozpočet
na ně schvaluje komise ustanovená podle §u
6, odst. 2."
16. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr. k §u 10:
V odst. 4 buďtež škrtnuta slova: "vyučování
náboženství" a "učitelé
náboženství". V odst. 5 buďtež
škrtnuta slova: "a za souhlasu vydržovatelů
školy".
17. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr. k §u 11:
Odst. 2 budiž škrtnut.
V odst. 3 místo 1500 Kč budiž 2400 Kč,
místo 2100 Kč budiž 3000 Kč.
18. Pozměňovací návrh posl. V. Beneše,
Jaši a soudr.:
Budiž škrtnut odst. 2 §u 11.
19. Pozměňovací návrh posl. Moudrého,
Sladkého, inž. Záhorského a druhů:
Odst. 2 §u 11 budiž škrtnut.