V §u 11 nechť odst. 3 zní:
"O platech učitelů na pomocných třídách
(školách) platí táž ustanovení
jako pro učitele na školách pro hluchoněmé."
21. Doplňovací návrh posl. Simma a
druhů k §u 11:
"Učitelům ustanoveným na pomocných
školách přísluší služební
přídavek 2100 Kč, po desítileté
službě na těchto školách 2700 Kč
ročně. Tento přídavek se započítává
učitelům definitivně na těchto školách
ustanoveným pro výměru výslužného.
Mimořádně na pomocných školách
(třídách) zaměstnaným učitelům
náboženství, učitelkám ženských
ručních prací atd. přísluší
z titulu jejich činnosti na pomocné škole remunerace
40 Kč ročně za každou hodinu týdně,
a jsou-li tyto učitelské síly zvlášť
způsobilé pro pomocné školy, remunerace
60 Kč ročně za každou hodinu týdně."
22. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
§ 12 znějž:
"Státní veřejná škola (třída)
pomocná bude zřízena v každé
školní obci, v níž se zjistí podle
dvouletého průměru 20 dětí
povinných choditi do pomocné školy, o jejichž
vzdělání a výchovu v takové
škole není dosud postaráno."
23. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
Navrhuje se toto znění §u 12:
"Při zřizování pomocných
škol (tříd) budiž při obdobném
zachování nejvyššího počtu
žáků ustanoveného v § 5 užito
všech zákonitých ustanovení, platných
pro zřizování všeobecných veřejných
obecných škol."
Odst. 3 budiž škrtnut.
24. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové,
Schäfera a soudr.:
V §u 12 budiž odst. 3 škrtnut.
25. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
§ 13 budiž škrtnut.
26. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
§ 14 nechť zní:
"Ve školních obcích jazykově smíšených
buďtež zřizovány státní
pomocné školy (třídy) pro každou
národnost, když jsou pro její zřízení
předpoklady ustanovené §em 2 tohoto zákona."
27. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
V §u 15 budiž místo číslice 12
(žáků) dána číslice 8
(žáků).
Poslední věta budiž škrtnuta.
28. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
V §u 15 budiž první věta nahrazena zněním:
"Veřejná škola (třída) pomocná
může býti zrušena zemskou školní
radou, jestliže ve třech po sobě následujících
letech klesne počet žáků na osm; vyňaty
jsou školy (třídy) zřízené
podle §u 12, odst. 2 a §u 14, odst. 2, o nichž
v obdobných případech rozhoduje ministerstvo
školství a národní osvěty."
29. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
§ 16 budiž škrtnut.
30. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové,
Schäfera a soudr.:
V §u 16 nechť odst. 1 zní:
"Náklad na vydržování veřejných
pomocných škol (tříd) v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku hradí zcela stát."
31. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr. k §u 17:
V odst. 1 budiž text od slov: "uvolí-li se
okres" až po větu začínající
slovem "taková" škrtnut.
V odst. 2 budiž škrtnuto: "odst. 2" a budiž
vsunut nový odstavec:
"Při státních pomocných školách
okresních a zemských budiž povinně zřízen
internát, v němž se žákům
dostane plného zaopatření (bytu, stravy,
oděvu i všech pomůcek) na náklad státní."
V odst. 3 budiž škrtnuto "v dohodě s jejími
vydržovateli".
Odst. 4 budiž škrtnut.
32. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
V §u 17 budiž odst. 2 škrtnut.
33. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
§ 18 budiž škrtnut.
34. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové,
Schäfera a soudr.:
V §u 18 budiž odst. 3 škrtnut.
35. Pozměňovací návrh posl. V. Beneše,
Jaši a soudr.:
Budiž škrtnut odst. 3 §u 18.
36. Pozměňovací návrh posl. Moudrého,
Sladkého, inž. Záhorského a druhů:
Odst. 3 §u 18 budiž škrtnut.
37. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
V §u 19 buďtež škrtnuta slova: "i soukromé".
38. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
§ 20 znějž:
"Pomocné školy a třídy, vydržované
jinými institucemi než státem, budou postupně
přeměněny ve státní. Přeměna
budiž provedena do dvou let od vyhlášení
tohoto zákona.
Při této změně buďtež řádně
kvalifikovaní učitelé těchto škol
zpravidla bez konkursu ustanoveni definitivními učiteli
státních pomocných škol na místě,
na němž dosud působí. Členové
církevních řádů a duchovní
převzati nebudou."
39. Doplňovací návrh posl. Simma a
druhů:
§ 19 budiž doplněn takto:
"avšak v zemích, kde celkový počet
pomocných škol a pomocných tříd
dosáhl čísla 50, dlužno jmenovati zvláštní
odborné inspektory ze stavu pomocných učitelů".
40. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
V §u 20 buďtež první a druhá věta
nahrazeny zněním:
"Jsou-li dána všechna zákonná ustanovení,
přemění se všechny pomocné školy
(třídy) dosud vydržované zcela nebo
z části obcemi na jejich žádost ve veřejné,
za něž nyní náklad a vydržování
převezmou ona místa, jimž přísluší
náklad a vydržování všeobecných
veřejných obecných škol."
41. Pozměňovací návrh posl. Hakena
a soudr.:
V §u 22 budiž věta: "Ustanovení §
27" až do konce odstavce škrtnuta.
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu prvému zpravodaji, p. posl. Vičánkovi.
Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!
Z projevů všech řečníků,
kteří se v debatě o předloženém
vládním návrhu zákona vystřídali
jak z řad vládní většiny, tak
z řad oposice, je zřejmo, že i přes
výtky, které měli k projednávané
osnově v jednotlivostech, přece jen v celku uznávají
zákon za významný pokrok v organisaci našeho
národního školství, ježto se jím
dostává pomocným školám po prvé
pevného právního základu, zabezpečuje
další existence škol již trvajících
a umožňuje další, lepší rozvoj
této významné větve školské.
K debatě - která ku podivu, jak zde často
nebývá zvykem, byla více věcná,
a když se nevztahovala přímo k zákonu
právě projednávanému, přece
alespoň vztahovala se k záležitostem školským
- mám několik dodatků.
Pan posl. Haken tvrdí, že vládní
návrh o školách pomocných ukládá
obcím nová velmi těžká břemena
- a ihned potom tvrdí, že tento zákon nevejde
v platnost, o čemž prý vládní
většina je plně přesvědčena.
Dovolil bych si upozorniti, že návrh zákona
o pomocných školách neukládá
obcím nových břemen, nýbrž naopak
snímá těžká břemena osobních
nákladů na vydržování učitelů
pomocných škol, kterýžto náklad
doposud plně nese obec, která pomocnou školu
nebo třídu zřídila. Na druhou námitku,
že by vládní většina byla přesvědčena,
že zákon nevejde v platnost a že jej bude nutno
novelisovati, jest opravdu velmi těžko odpovídati.
Pan posl. Haken dále žádá, aby
školní potřeby veškerých žáků
byly uhrazovány z nákladu státního.
V té příčině nutno pouze poukázati
na dosavadní zákonná opatření,
pokud se týká kupování a vůbec
uhrazování veškerých potřeb žákovských
na školách veřejných. Zákon o
pomocných školách praví výslovně,
že potřeby žáků v pomocných
školách a třídách budou uhrazovány
týmž způsobem, jako je tomu u žáků
na školách veřejných. Rodiče
zámožnější musejí potřeby
pro své děti opatřovati svým vlastním
nákladem, rodiče méně zámožní
nebo nezámožní nebudou k tomu nuceni, jako
k tomu nejsou nuceni na školách obecných, nýbrž
jsou tam už zákonná opatření,
která ovšem v jednotlivých zemích se
různí: buď nese náklad na školní
potřeby školní obec, anebo opatřují
se způsobem jiným.
Pan posl. Moudrý vyvozuje z toho, že kulturní
výbor po dvě období nekonal žádných
schůzí, velké kulturní nebezpečí
pro celý národ. Domnívám se, že
poslání kulturního výboru je poněkud
jiné, než aby byl, abych tak řekl, barometrem
kulturního ovzduší ve státě.
Kulturní výbor má za povinnost, projednávati
předlohy rázu kulturního a školského,
pokud takové předlohy zde jsou, tedy jednak předlohy
vládní, jednak návrhy iniciativní.
Jestliže vláda z určitých důvodů
nemohla předložiti anebo necítila potřeby
předložiti vládní návrhy, kterými
by se kulturní výbor obíral, a jestliže
z řad parlamentních nevzešly žádné
iniciativní návrhy, schopné projednávání,
pak nemohl ovšem kulturní výbor se scházeti
k bezúčelnému debatování; nesešel
se, ale že by tím kulturní úroveň
našeho národa za ten rok utrpěla veliké
ztráty, že by byla snížena, o tom si dovoluji
velmi pochybovati.
Pan kol. Moudrý nevyslovil se, jak se vlastně
dívá na to, že zásada článku
IV obsazovacího zákona je v tomto návrhu
opuštěna. Viděl, že organisace učitelstva
škol pomocných souhlasí s tím, že
uznává opatření školské
správy, že je zde nutno, aby čl. IV byl opuštěn,
aby výběr učitelů na školy pomocné
nebyl ztěžován anebo znemožněn.
Přišel bych k projevu pana posl. Vojty Beneše.
Pan posl. V. Beneš velmi správně tvrdí,
že čl. IV obsazovacího zákona zaručuje
učitelstvu relativní spravedlnost nikoli absolutní,
nýbrž pouze relativní, pokud to jde. Už
z toho možno vycítiti, že pan kol. Beneš
opravdu sám je přesvědčen, že
čl. IV není a nemůže býti vždycky
spravedlivý vůči každému učiteli,
že i článkem IV se páchá velmi
často bezpráví při obsazování
míst na četných osobách učitelských.
Proto ten výraz "relativní spravedlnost".
Já jako učitel samozřejmě stojím
také za požadavkem zachování čl.
IV obsazovacího zákona, přes to, že
jsem rovněž přesvědčen, že
tak jako velké řadě učitelů
slouží čl. IV jako ochrana proti bezpráví,
právě tak zase velké řadě učitelů
znemožňuje čl. IV dosáhnouti lepšího
místa, dosáhnouti zlepšení své
existenční úrovně, uspořádání
svých rodinných záležitostí atd.
Opravdu je to spravedlnost pouze relativní, která
dnes vyhovuje tomu, zítra zase jinému.
Pokud se pan kol. V. Beneš obíral čl.
IV zákona čís. 306, nemohu než konstatovati,
jak jsem to již učinil jak ve své písemné
zprávě z výboru kulturního, tak zde
při zahájení projednávání
této předlohy, že většina výboru
projevila souhlas s tím, aby se jeho platnost nevztahovala
na pomocné školy, jen v zájmu těchto
škol, ze žádného jiného důvodu,
uznávajíc, že zvláštní povaha
služby na nich nezbytně žádá, aby
při výběru učitelstva bylo dbáno
v prvé řadě zvláštních
osobních vlastností kandidátů pro
tuto zvláště nesnadnou, odpovědnou,
obětavou službu, a praktického osvědčení
v ní. Nemohu tedy souhlasiti s názorem pana kol.
V. Beneše, že by se ustanovením §u
11, odst. 2 osnovy podkopával článek IV vůbec,
i pokud jde o jeho platnost při obsazování
míst na ostatních národních školách
vůbec.
Již jsem upozornil, že článek IV nemá
platnosti již po řadu let, a to již z doby, kdy
strany socialistické nejen byly ve vládě,
nýbrž měly dokonce i ministerstvo školství
v rukou, že platnost tohoto článku není
zavedena na státních školách, na školách
hlučínských, těšínských
a slovenských. A to je velmi značná část
našeho školství. Přihlížíme-li
k tomu, že při projednávání tohoto
zákona jde zatím asi o 180 nebo 190 učitelských
osob, pro které nemá čl. IV obsazovacího
zákona platiti, pak musí každý nezaujatý
doznati, že to neznamená novou velkou trhlinu ve čl.
IV, nýbrž že to znamená percentuelně
jen docela nepatrné zvýšení těch
případů, kde článek IV již
neplatí.
Tím ovšem se nikterak nevyslovuji pro to, aby stav,
který je na uvedených školách na Hlučínsku,
Těšínsku a Slovensku, potrval do budoucnosti.
Suspendování čl. IV na těchto školách
bylo zařízeno jistě z velmi vážných
důvodů. Školská správa jistě
velmi důkladně uvažovala o tom, má-li
k tomuto prostředku sáhnouti, nežli k němu
sáhla. Bylo to ospravedlněno a nebylo vážných
námitek proti tomu. Jakmile tyto důvody pro suspendování
čl. IV přestanou, jsem přesvědčen,
že bude i na všech těchto školách
obnoveno nebo zavedeno obsazování, vyhovující
zásadám čl. IV.
Pokud se pan kol. V. Beneš obíral otázkou
služební pragmatiky učitelské v poměru
ke čl. IV, pokládám za svou povinnost jako
jeden z účastníků porad, které
se konaly svého času v ministerstvu školství
a nár. osvěty se zástupci učitelských
organisací o aplikaci profesorské pragmatiky na
učitelstvo nár. škol, konstatovati: Zmíněná
porada obírala se důkladně otázkou,
kam až sahá zmocnění dané vládě
v §u 17 učitelského zákona, aby služební
pragmatiku profesorskou přizpůsobila zvláštním
potřebám služby na obecných školách.
Téměř všichni účastníci
ankety a zejména i zástupcové Svazu učitelstva,
jehož předsedou je nyní pan kol. V. Beneš...
(Posl. V. Beneš: To je nepravda! Ti protestovali proti
tomu!) Byl to právě pan kol. Křivánek,
právní poradce a nejvyšší jaksi
právní instance Svazu učitelstva, který
souhlasil s tím zavedením a který dokonce
se bránil, aby se nějaké změny dělaly,
v obavě, že by pak struktura profesorské pragmatiky,
aplikované na učitelstvo, mohla se zhroutiti a že
by mohla snad vyzníti proti učitelstvu. Tedy opakuji:
Téměř všichni účastníci
ankety uznali, že se toto zmocnění vlády
musí vykládati restriktivně a že vláda
nesmí vzhledem k první větě §u
17 zákona vůbec odchylovati se od materielních
norem profesorské pragmatiky, které zákon
sám výslovně uvedl přímo v
platnost i pro učitelstvo, že se proto přizpůsobení
může týkati jen věcí formálních,
zejména předpisů kompetenčních
vzhledem ke zvláštní organisaci školské
správy a školního dozoru v jednotlivých
zemích. Stupnice známek kvalifikačních
náleží zajisté mezi normy materielně-právní
a po názoru téměř všech účastníků
porady nebylo uznáno s hlediska zvláštních
potřeb služby na národních školách
za odůvodněné, zaváděti pro
učitelstvo stupnici jinou.
V tom směru vyzněla anketa, na které brali
účast zástupcové všech organisací
učitelských v celé republice, obou národností,
tedy české, slovenské i německé.
Pan kol. V. Beneš rovněž dovozoval mylně,
že teprve služební pragmatika vyloučila
učitele kvalifikované 4. nebo 5. stupněm
kvalifikačním z platového postupu. Takové
ustanovení platí pro učitele již od
r. 1922 podle §u 1 zákona č. 251/22 Sb. z.
a n., a není tedy v pragmatice ničím novým.
(Posl. V. Beneš: Není pravda, co říkáte,
já jsem neříkal, že pragmatika profesorská
vylučovala učitelstvo z postupu. Já jsem
říkal, že v pragmatice profesorské teprve
4. stupeň vylučuje z postupu, a to je ten stupeň,
kterým inspektor nekvalifikuje učitele právě
proto, že vylučuje učitele z postupu, kdežto
3. stupeň ve staré kvalifikaci z postupu nevylučoval!)
Já se k tomu ještě vrátím.
Změna známek kvalifikačních týká
se jen prvních tří stupňů,
jichž název je: výtečně, velmi
dobře a dobře, kdežto dříve měly
tyto stůpně název: velmi dobře, dobře
a uspokojivě.
Dovoluji si upozorniti na jednu věc, co tvrdil kol. V.
Beneš, že totiž zavedení nové
kvalifikace nebo nové stupnice kvalifikačních
známek způsobilo zhoršení výběru
vhodných učitelů při obsazování
definitivních míst. Právě Věstník
učitelstva moravského, pokrokového učitelstva
moravského, tvrdí v posledních číslech
něco docela jiného. V tomto Věstníku
jsou ustavičné stížnosti na to, že
při překvalifikování učitelstva
do nových stupnic kvalifikačních dostala
velká většina těch učitelů,
kteří měli po celá dlouhá léta
první stupeň kvalifikační, stupeň
2, poněvadž prý těch výtečníků,
kteří by si zasloužili první stupeň,
výtečně, je ve školských službách
poměrně málo. (Posl. V. Beneš: To
je možně, ale nejde o první stupeň,
nýbrž o třetí a čtvrtý
stupeň!) Tedy pravý opak obsahují tato
tvrzení: Učitelé si stěžují
na zhoršení kvalifikace zavedením nové
kvalifikační stupnice a p. posl. V. Beneš
tvrdí, že bude těch dobře kvalifikovaných
daleko více a školským úřadům
nebude možno vyvoliti vždy nejlepší k obsazování
definitivních míst. Upozorňuji dále,
že kvalifikace, předepsaná pro obsazování
definitivních míst učitelských, je
právě taková, jaká byla dříve.
Stačí první, druhý a třetí
stupeň. Při těchto 3 stupních se považuje
kvalifikace podle obsazovacího zákona za úplně
stejnou.
Myslím, že je to opravdová slabina obsazovacího
zákona, aby ten, kdo je kvalifikován trojkou, ale
je náhodou o jeden den starší, měl přednost
před učitelem sice o den mladším, ale
po dlouhá leta kvalifikovaným jednotkou. To je jistě
velmi vážný nedostatek článku
IV, který by jistě v zájmu práva a
spravedlnosti měl býti nějakým způsobem
odstraněn. (Posl. V. Beneš: Ten nedostatek
vy ještě obhajujete. Je to pragmatika, která
zhoršila ty podmínky!) Naprosto ne. Pro správce
školy byla předepsána kvalifikace prvního
nebo druhého stupně a zůstává
to i dnes, ovšem s pouhou změnou, že toho prvního
stupně bude pouze, řekněme, 10% dřívějšího
počtu, kdežto velká většina je
těch... (Posl. V. Beneš: Vládní zástupce
sám ukázal, že nová kvalifikace úplně
znemožnila čl. IV, poněvadž úplně
znemožnila výběr!) Naprosto ne. (Posl.
V. Beneš: Nějak to nemáte dobře sesumírováno!)
Mám to dobře sesumírováno. Já
právě z praxe vám to vysvětluji, poněvadž
se mi zdá, že přes to, že jste zemským
škol. inspektorem, nejste honěný v těchto
věcech.
To by byly věci, které jsem považoval za nutno
uvésti, a na konec nemohu nic jiného učiniti,
než doporučiti slavné sněmovně,
aby osnovu zákona schválila ve znění
usneseném senátem. (Výborně! Potlesk.
- Výkřiky posl. V. Beneše.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo dalšímu zpravodaji, p. posl. Dubickému.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno!
Celý průběh debaty prokázal, že
projednávaný návrh zákona o pomocných
školách je důležitým pokrokem ve
výchově zaostalých dětí pro
život praktický. Řada řečníků
přednášela zde náměty, které
uplatňovány byly v příslušných
výborech.
Je samozřejmé, že návrh zákona
není dílem ideálním, jak správně
konstatoval včera pan kol. dr. Lukavský,
ale znamená přece jen podstatný krok kupředu
ve vývoji pomocných škol, jak ostatně
kvitovali i někteří zástupci ze řad
oposičních. Považuji za samozřejmé,
že v díle na vybudování a pokroku pomocných
škol musí býti pokračováno, aby
tak splněny byly všechny předpoklady pro vybudování
dokonalých ústavů.
Nejobsáhlejší kritiku vládní
osnovy přednesl zde včera p. kol. Vojta Beneš.
Řada věcí, které uvedl, jest zdůvodněna,
a nelze pochybovati, že při dalším budování
pomocného školství vezmou příslušní
činitelé na jeho náměty zřetel.
Ale mám za to, že pan kol. Vojta Beneš
příliš stroze uplatňoval své
oposiční stanovisko ku předloze a tím
i k ministerstvu školství, aniž jako odborník
náležitě zhodnotil dobré stránky
předlohy a pokrok, který nesporně vládní
návrh přináší v organisaci pomocného
školství po stránce výchovné
a sociální. (Posl. V. Beneš: Pane kolego,
já to udělal na konci své řeči!)
Vy jste mluvil, pane kolego, o právním podkladu
k organisaci pomocného školství.
Pan kol. Vojta Beneš obíral se ve své
řeči zvláště podrobně
otázkou § 18 o soukromých školách
pomocných a polemisoval zejména také s oním
odstavcem zprávy výboru soc. politického,
který se týkal §u 18, odst. 3. Ani po jeho
vývodech, jimž nechci upírati v mnohém
věcnost, nemohu než setrvati na názoru, který
jsem úmyslně napsal do důvodové zprávy
soc.-politického výboru a který je také
velmi jasně formulován.
Soukromých pomocných škol týká
se v osnově jen § 18, jak je patrno výslovně
z jeho nadpisu. Jiná ustanovení osnovy mohou se
týkati soukromých pomocných škol jen
potud, pokud speciální § 18 na ně přímo
nebo nepřímo odkazuje. Činí tak v
odst. 1, kde pod písmenem a) vztahuje i na soukromé
školy předpisy o zařízení a organisaci
pomocných škol veřejných - to jsou zejména
§§ 1, 3, 4, 5 - pak pod písmenem b), kde vztahuje
na soukromé školy s určitými výjimkami
předpisy o způsobilosti k učitelství
na pomocných školách. Jiné předpisy
zákona však na soukromé školy nevztahuje.
Proto nelze zejména ustanovení §§ 6 až
9, §u 10, odst. 2 až 5, §§ 11 až 17,
§§ 20 a 21 vůbec vztahovati beze všeho i
na soukromé školy pomocné. Nelze tudíž
ani z §u 8 vyvozovati důsledek, že by nepřímo
normoval povinnost choditi do soukromé školy pomocné,
jak včera ve svých vývodech velmi obšírně
snažil se dokázati p. posl. V. Beneš.
V životě praktickém uvidíme, jaké
budou důsledky.
Po mém názoru není také rozporů
mezi §em 12, odst. 2 a §em 18, odst. 3, jak je v nich
včera viděl p. posl. Vojta Beneš, pokud
jde o kompetenci ministerstva školství a nár.
osvěty a zemské školní rady. O této
věci referoval včera p. posl. Vojta Beneš
velmi obšírně. Podle §u 12, odst. 2 smí
ministerstvo uložiti zřízení veřejné
pomocné školy jen tenkráte, když ve školní
obci není dosud postaráno o výchovu více
než 30 dětí, povinných choditi do pomocné
školy. Konstatuje-li tedy zemská školní
rada, že soukromá pomocná škola v obci
již existující úplně vyhovuje
potřebě výchovy a vzdělání
všech příslušných dětí
v obci, a uzná-li za vhodné, zprostiti obec eventuální
povinnosti zříditi pomocnou školu, která
by jí mohla býti uložena podle §u 12,
odst. 2, nebude moci ministerstvo užíti práva,
které mu jinak dává § 12, odst. 2. Užije-li
ovšem ministerstvo tohoto práva dříve,
než zemská školní rada rozhodne podle
§u 18, odst. 3, nebude moci zemská školní
rada již užíti svého práva podle
tohoto odst. 3. (Výkřiky posl. V. Beneše.)
Rozumí se dále samo sebou, že i rozhodnutí
zemské školní rady podle §u 18, odst.
3 podléhá normální revisi ministerstva,
ať již v případě odvolání
legitimovaných stran na věci zúčastněných,
ať již z jeho úřední moci dozorčí,
pokud všeobecné předpisy o správním
řízení dopouštějí vůbec
takový zásah z moci úřední.
Nevidím proto, že by osnova obsahovala rozpory, které
by vedly v praxi ke sporům domněle neřešitelným.
V každém případě je však
nutno uvážiti ony věcné a odborné
podněty, které k této otázce byly
zde včera proneseny a vzíti na ně náležitý
zřetel při dalším budování
pomocného školství. (Posl. V. Beneš:
Pane kolego, proč v §u 18, odst. 3 ruší
zemská školní rada povinnost, která
povinnosti není? Na to mně odpovězte!) Pane
kolego, to jsou otázky příliš teoretické,
na které dává nejlepší odpověď
život praktický. (Výkřiky posl. V.
Beneše.) Pan kol. Beneš mi přizná,
že ve svém referátu jsem velmi správně
ocenil jeho odborné náměty. (Výkřiky
posl. V. Beneše.) Sám jsem apeloval na příslušné
ministerstvo, aby k těmto odborným námětům
vzalo příslušný zřetel. (Posl.
V. Beneš: Ministerstvo neodhlasovává, nýbrž
sněmovna!) V plenární schůzi posl.
sněmovny nemůžeme se zabývati vašimi
odbornými náměty, které patří
do příslušných odborů, ať
kulturního nebo soc.-politického. (Výkřiky
posl. V. Beneše.)
K osnově bylo podáno celkem 41 pozměňovacích
návrhů, o kterých se jednalo ve výborech
kulturním i soc.-politickém, kde byly zamítnuty.
Nemohu proto než opět doporučiti, aby osnova
tato byla slavnou sněmovnou schválena ve znění
přijatém senátem Národního
shromáždění. (Souhlas.)