V těchto ústavech a v nucených pracovních
koloniích nemá býti práce trestem,
nýbrž má býti prostředkem k výchově
a nelze si mysliti, že by bylo lze vůbec někdy
dosíci polepšení zločince-revertenta
pouhým trestem. Proto nelze spatřovati v této
nucené práci snad nějaké snížení
myšlenky práce všeobecně. Netřeba
se také obávati, že by dodávané
pracovní výrobky mohly snad býti nekalou
soutěží vůči jiným dělníkům.
Ovšem podstata této nucené práce se
musí podstatně změniti. Dnes nucená
práce v jednotlivých trestnicích záleží
mnohdy v řetězu nesmyslných prací,
jejichž nesmyslnost musí již předem působiti
na vězně tísnivě, poněvadž
při dnešních pracovních metodách
dosáhne se obyčejně často jen tisíciny
pracovního výsledku, jaký byl dosažen
při normálních pracích. Připomínám
jen nesmyslné lepení sáčků,
které jest ještě dnes zavedeno ve vězeních.
Má se konati kulturní práce, jejíž
plody lze spatřiti, práce, která člověka
uspokojuje, práce, z níž skutečně
vznikají hodnoty, hodnoty, kterých nebylo. Takovýchto
druhů práce máme u nás veliké
množství, práce, jíž nelze použíti,
poněvadž se nedá racionelně provésti
námezdnou prací. Mám na mysli velké
rekultivační práce krajin zpustošených
hornictvím, kultivaci neschůdných krajin
v Karpatech, na Slovensku, v Podkarpatské Rusi atd. Takto
bylo by možno konati skutečně kulturní
práci a tím působiti k polepšení
jednotlivého individua.
Zákon jest v podstatě novelisací zákona
z r. 1885. Ovšem rozšiřuje okruh osob jím
postižených, neboť tento zákon nevypočítává
již taxativně oněch zločinů,
na základě nichž lze někoho držeti
v nucených pracovních koloniích, nýbrž
jen všeobecně je opisuje a především
motivuje. Proto okruh zločinů, které vedou
do nucené pracovní kolonie, se značně
rozšířil. Jest jedině omezen připojením
takového motivu, neboť jest výslovně
ustanoveno, že zločin musí býti takového
druhu, aby jej bylo lze označiti za ničemný,
zločin, který zcela zvláště svědčí
o zpustlosti zločincově. Tím jsou také
odbyty všechny pochybnosti, že by tohoto zákona
bylo snad lze zneužíti, aby politicky nemilé
osoby bylo možno na léta učiniti neškodnými
v nucených pracovních koloniích. Zákon
výslovně žádá hrubé motivy
a všeobecnou škodlivost po každé stránce.
Zavádí nový pojem, totiž charakterisaci
tohoto zločinu označením "ničemná
lehkomyslnost". To jest v našich zákonech novota.
Nepotřebujeme se však obávati, že by to
mohlo poškoditi lidi, kteří se neprohřeší
proti právu. Zkoumáme-li podrobněji zločinnost
poválečné doby, vidíme, že v
mnoha případech hnací silou zločinu
byla právě ničemná lehkomyslnost,
která hnala lidi, aby se štítili čestné
práce, jen aby všemožným způsobem
a všemi prostředky mohli vésti pohodlný
život. Jest to typ mladistvých zločinců,
zločinců z ničemné lehkomyslnosti.
Mimo to doložkou o zpětnosti se zákon stará,
aby snad člověk, který se nepředloženým
činem octl v kličkách trestního zákona,
nepropadl nucené pracovní kolonii. Doložka
o zpětnosti žádá bezpodmínečně
kriterium, známku notorického zločince nebo
zločince z povolání. Aby tento nový
pojem měl účinek a aby se ho používalo
podle práva, to musíme ovšem ponechati volnému
uvážení soudcovskému, jakož vůbec
držení v nucených pracovních koloniích
není snad upraveno několika paragrafy, nýbrž
ponechává posouzení zločince jako
člověka člověku. Podle zákona
držení v nucených pracovních koloniích
jsou oprávněny vyřknouti politické
úřady. Politický úřad jest
u nás bezpečnostním úřadem
a nelze ho pominouti.
Prohlásil jsem, že práce nemá býti
trestem, nýbrž výchovným prostředkem.
Bude to však záviseti na duchu, jakým budou
nucené pracovní kolonie vedeny. Litera zákona
jest mrtvá, teprve duch ji oživuje a tohoto cíle
se nedosáhne, budou-li tyto nucené pracovní
kolonie říditi byrokrati, pro něž vše
jest jen číslo spisu a u nichž vše, co
se stalo, vyřizuje jen čas. Tohoto cíle se
nedosáhne, budou-li tyto nucené pracovní
kolonie spravovati dozorci vězňů, příbuzní
starého šikovatele, který ve vězních
spatřuje jen předmět nemilé úřední
činnosti. Tohoto cíle se nedosáhne, jestliže
se vedle tělesné práce nebude zároveň
také pamatovati na duševní osvěžení
vězňovo. Proto si přejeme a žádáme,
aby právě k duševnímu znovuzrození
lidí, kteří jsou drženi v koloniích
k nucené práci, bylo poskytnuto nejširší
pole také mravnímu vlivu náboženství.
Neboť náboženství vytváří
nejen samo o sobě kulturní hodnoty, ono také
může mravně postižené povznésti
opět na výši práce, na výši
kulturních lidí, aby tvořili hodnoty pro
lidskou společnost. V tomto duchu a přesvědčení
hlasujeme pro tento zákon. (Potlesk poslanců
něm. strany křesť. sociální.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášena paní
posl. Blatná. Uděluji jí slovo.
Posl. Blatná (německy): Slavná
sněmovno! Dovolte mi, než se budu obírati předloženou
novelou, abych projevila naše rozhořčení
nad metodami, jichž vláda ráčí
používati vůči sněmovně.
V úterý ráno, tedy hned ráno po druhém
svatodušním svátku, byl svolán zdravotnický
výbor, aby projednal dva zákony o lékařské
praksi a lékařských komorách. Tato
překotná pracovní horlivost vlády
- jsme přesvědčeni, že čistě
technicky nebylo vůbec možno, aby všichni členové
výboru byli včas vyrozuměni o schůzi
- má jistě svůj původ ve velkých
rozpacích vlády, která na jedné straně
musí připraviti plenu materiál, aby mohlo
pracovati, na ,druhé straně však v každém
návrhu zákona větří spoustu
konfliktů. Snad se "osmička" domnívala,
že tyto předlohy bude lze rychle zpracovati, neboť
jejich obsah, pokud jde o vládu, jest nesporný.
Ale pracovní horlivost vlády velmi rychle zmizela.
Zmizela, když hodinu po počátku ohlášené
schůze členové vládní většiny
byli stále ještě .v beznadějné
menšině vůči členům oposice.
Ačkoliv výbor na počet byl schopný
se usnášeti, byla schůze odročena. Proti
této metodě svolávání a odročování
výborů zde energicky protestujeme. Není možno,
aby vláda projevovala sněmovně takovýto
nedostatek úcty. Zde vláda naprosto nedbá
i vnější formy demokracie. Víme, že
skutečná demokracie dosud ještě do této
sněmovny nepronikla.
A nyní k vládnímu návrhu. Návrh
byl vrácen ústavně-právnímu
výboru a tam byl podstatně změněn.
Skutečně byl tam v několika bodech zlepšen,
ale reakční a nenávistný základní
rys zákona zůstal, jak byl. Beze všeho přiznáváme,
že jest zlepšením, když přikázání
do nucené pracovní kolonie podle §§ 1
až 6 zákona o tulácích jest nyní
přípustné jen tehdy, byl-li pachatel již
dvakráte odsouzen pro týž zločin. Zlepšením
jest také, že přikázání
do nucené pracovní kolonie pro zločin, který
byl spáchán ze zahálčivosti, z hrubé
zištnosti, z ničemné lehkomyslnosti - tato
perla nám totiž zůstala - jest nyní
možno jen tehdy, byl-li při tom skutečně
ohrožen cizí majetek. Podle vylíčení
zprávy ústavně-právního výboru
neplatí tedy toto ustanovení pro politické
zločince. Byli bychom si přáli, aby toto
ustanovení bylo jasněji stilisováno, tak
jasně, jak jest to jen možno, aby snad veřejně
činný člověk, který by se znelíbil
rozhodujícím činitelům, neuvázl
v osidlech tohoto zákona.
O svatodušních svátcích konal se v Teplicích
4. německý sjezd právníků.
A jistě bylo vrcholem sjezdu, když se zabýval
politickými delikty a jednomyslně se usnesl na směrnicích,
jednomyslně přijal resoluci a vznesl požadavky,
které jsou nesmírně důležité.
Německý sjezd právníků přišel
k názoru, že delikty, jejichž konečným
cílem jest vykonávání vlivu na veřejné
věci a které nebyly spáchány z důvodů
nečesných a nebo se zvlášť zavržitelnými
prostředky, mají býti projednávány
podle zvláštního zákona, má býti
na ně ustanoven zvláštní trest, jehož
způsob výkonu by měl ráz čestného
vězení a který by nesměl býti
spojen s žádnými újmami na cti. Pro
politické delikty žádá se právo
asylu. Vydání musí býti odepřeno,
prohlásí-li to soud za nepřípustné.
Bude-li prohlášeno za přípustné,
může přes to justiční správa
odepříti vydání z důvodů
státně-politických.
Pánové a dámy! Jestliže korporace jako
jest německý sjezd právníků,
který se skládá z tak různých
živlů, jestliže korporace, která se skládá
z lidí s nejrůznějšími názory,
nejrůznějšího politického přesvědčení,
jestliže tak opatrný sbor, sbor částečně
konservativní, odhodlá se k takovémuto požadavku,
sbor, jehož byl účasten náš ministr
spravedlnosti, pak musí býti přece jasné,
a to také pro našeho pana ministra spravedlnosti,
že otázka politických vězňů
jest otázka ožehavá, jejíž humánní
rozřešení musí býti nezbytně
žádáno. Slova "ničemná lehkomyslnost"
nám tedy v zákoně zůstala jako nový
výraz, obohacují jazykový poklad naší
právní vědy, jsou novotou v naší
judikatuře. Pan Krumpe se snažil vysvětliti
tento pojem a nemohl nás naprosto přesvědčiti,
že to není pojem nejasný a pružný.
Víme-li, jaké rozsudky vydal zvláště
v poslední době brněnský nejvyšší
soud, máme hroznou jistotu, že jest třeba,
aby zákonodárce usnášel zákony
tak zřetelně a jasně, jak jest to jen možno,
tak jasně, aby soudy nemohly již skutečnosti
svévolně vykládati. Znovu jsme navrhli, aby
tato slova byla škrtnuta a prosím vás, dámy
a pánové, abyste tento návrh podporovali.
Je to jen zdánlivé zlepšení, jestliže
ústavně-:právní výbor tento
návrh změnil v tom smyslu, že podmíněné
propuštění z nucené pracovní
kolonie nezávisí již na souhlasu politických
instancí, nýbrž pouze na jejich slyšení.
Avšak úplně positivním zhoršením
zákona jest, že zkušební doba při
propuštění z nucené pracovní
kolonie má býti prodloužena na územích
maďarského práva na 2 až 5 let, kdežto
až dosud na Podkarpatské Rusi a na Slovensku v určitých
případech byla přípustna jen jednoletá
podmíněná zkušební doba. Při
prvém projednávání jsme na to upozornili
a zvláště český soudruh dr. Meissner
ukázal na přímo groteskních příkladech
nemožnost tohoto zákona, že pokud jde o zkušební
dobu, může míti v historických zemích
docela jiný účinek než na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi. Nyní však byla provedena
unifikace a věc upravena stejně. Při tom
jen pobuřuje, na jakém podkladě bylo toto
zrovnoprávnění provedeno. Jest pobuřující,
že tato unifikace byla provedena k horšímu. Zůstal
nám také policejní dozor a přece jsme
již při prvém projednávání
otázky ukázali na křiklavých příkladech
- těchto příkladů mohli bychom uváděti
do nekonečna - že policejní dozor ještě
nikoho nepolepšil, že však neustále brání
lidem, kteří se chtějí polepšiti,
aby vstoupili sociálně opět do společnosti
jako její členové. Také právníci,
význační kriminalisté, upozorňovali,
že policejní dozor není s to, aby lidi polepšil
a především ani aby uchránil společnost
před nebezpečnými individui. Několikráte
upozornili, že k policejnímu dozoru patří
funkcionáři, kteří mají zvláštní
psychologické a sociální průpravné
vzdělání, neboť právě
k této činnosti patří největší
diskrétnost, taktnost, moudrost a konečně
také láska k lidem. Přes to, že nám
při novém projednávání v ústavně-právním
výboru bylo předloženo několik resolucí,
trvá ještě dnes právě tak jako
dříve nebezpečí, že se trestanců
v nucených koloniích bude používati
ke stlačování mezd a že se jich bude
zneužívati jako levných pracovních sil,
a proto i dnes opakujeme svůj návrh a prosíme
vás, pánové a dámy, abyste pro něj
hlasovali, aby také chovanci trestních pracovních
kolonií podléhali sociálnímu pojištění
a aby mzdy této skupiny dělníků byly
přizpůsobeny mzdám dělníků
svobodných.
Zůstalo také ustanovení o samovazbě.
Zpráva ústavně-právního výboru
přímo poukazuje k tomu, že nejde snad o samotnou
samovazbu, nýbrž pouze o zrušení výhodného
zřízení. Nyní, tak jako v historických
zemích, i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nemají
již býti počítány, jako tomu
bylo dosud, dva dny ztrávené v samovazbě
za tři. Samovazba člověka ničí,
hlodá na jeho duševním životě a
lidských nervech a dlouhá samovazba ztráví
člověka úplně. Proto již před
více než půl stoletím staré Rakousko,
císařské, černé Rakousko, ustanovilo,
že dva dny trestu v samovazbě mají býti
počítány za tři. Zůstalo vyhrazeno
vládě demokratické republiky, aby toto ustanovení
zrušila a jestliže se nyní praví, že
jakmile nabude zákon účinnosti, toto ustanovení
má býti rozšířeno také
na tresty již odpykané, odporuje to všem právním
zásadám a my to odmítáme.
Nejtemnější kapitolou v tomto temném
zákoně jest jistě ustanovení, že
soudní pravomoc má býti vzata z rukou odsuzujícího
soudu, že rozhodnutí, kdo má býti přikázán
nuceným pracovním koloniím, přikazuje
se politickému úřadu. Tedy soud, který
poznal duševní předpoklady onoho člověka,
soudce, který ho soudil, nemá již práva
rozhodovati o osudu tohoto člověka, nýbrž
rozhodnutí o jeho osudu jest nyní přikázáno
politickým byrokratům, kteří nevidí
již živého člověka, nýbrž
mrtvý spis. Odmítáme toto ustanovení,
s nímž se nesetkáváme v žádné
zemi, ani v nejtemnějším, nejčernějším
Rakousku, jako nenávistné a reakční.
Po stránce zákonodárné techniky jest
také nemožné, aby nyní nový živel,
nové ideje o výkonu trestu byly vštěpovány
na úplně starý zákon a aby touto spojující
páskou, tímto červeným vláknem,
které spojuje odporující si ustanovení,
bylo reakční nenávistné smýšlení;
proto nemůžeme se zákonem souhlasiti.
Odmítáme všechna jednotlivá ustanovení
zákona, poněvadž jsou reakční,
poněvadž odporují právním zásadám
a poněvadž jsou nenávistná. Odmítáme
celý zákon a ohlašujeme vládě,
která po tři léta páše zločin
za zločinem na pracujícím lidu, která
svou celní a berní politikou téměř
znemožňuje život lidem, která brání
samosprávným svazkům, které chtěly
těmto lidem pomoci, tím, že vydala zákon
o obecních financích, vládě, která
chce oloupiti lidi nyní o poslední, o střechu
nad hlavou a za to co nejlaskavěji otevírá
dveře vězení, která zřizuje
nucené pracovní kolonie, nejostřejší
boj. (Potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu je dále přihlášena pí.
posl. Kolláriková. Uděluji jí
slovo.
Posl. Kolláriková: Vy uskutočňujete
zákon č. 1700, o sriadení nútených
pracovných kolonií. Súdr. G á t i
k tomuto zákonu zaujal stanovisko už dňa 31.
januára 1928. My na Slovensku takéto nútené
pracovné kolonie máme i bez vášho zákona.
50.000 zemedelských robotníkov, ktorí zamestnaní
sú na velkostatkoch, i bez vášho zákona
už prežívajú taký život, aký
chystáte pre tých, ktorých chcete podľa
zákona posielať do nútených kolonií.
Zemedelské robotníctvo je časť robotníctva,
ktoré nenasytní kapitalisti do takej miery vykorisťujú,
že každým rokom stávkou vymáhať
si musí väčšiu skyvu chleba pre seba a
svoje hladujúce deti i ženu. Je nutné priamo
s tohoto miesta vrhnúť vám do tváre
hroznú biedu zemedelského ľudu, aby ste videli,
ako žije zemedelské robotníctvo, ktoré
vykorisťované je hlavne maďarskými a tiež
i slovenskými veľkostatkármi a zbytkármi
do t akej miery, že keďby tento štát bol
demokratický, akým ho nazývate, štátny
návladný musel by nechať všetkých
veľkostatkárov zatvoriť do kriminálov
a postaviť ich pred súd, ktorý by ich za ich
zločiny podľa zásluhy odsúdil.
Ale to, čo robí vláda a celý kapitalistický
vládny aparát, je veľmi charakteristické,
lebo ani vo fašistickej Itálii alebo Horthyovom bielom
terore úradníci nedovolia si tak jednať s proletariátom,
ako vo vašej demokratickej republike. Veľkostatkárom
za pomoci tohoto vládneho aparátu, reformistických
zradcov a tiež kresťanských socialistov a domovinárov
podarilo sa dostať pod strechu kolektívnu smluvu bez
súhlasu zemedelského robotníctva. Touto kolektívnou
smluvou zemedelskému robotníctvu chceli zaslepiť
oči. Zemedelské robotníctvo však včas
vystihlo zločinné plány agrárnej buržoázie
a túto kolektívnu smluvu rázne odmietlo a
požiadavky podalo si cestou svojej odborovej organizácie
- zemedelskej sekcie pri MVS, ktorá pre Slovensko vypracovala
celorámcovú kolektívnu smluvu, za ktorej
uskutočnenie zemerobotníctvo zahájilo boj
takmer na celom Slovensku.
Ešte pred zahájením boja úrady a notári
snažili sa zemerobotníkov primať k tomu, aby
kolektívnu smluvu, ktorú vláde a veľkostatkárom
podarilo sa dostať pod strechu, prijalo bez akýchkoľvek
námietok a bez ohľadu na to, či táto
kolektívna smluva vyhovuje pomerom zemerobotníkov;
keď úrady videly, že zemerobotníctvo túto
smluvu ostiecha sa prijať, daly do pohybu celý byrokratický
aparát od pošty až k četníkom a
po okresný úrad a zahájily honbu po kolektívnej
smluve, ktorá vydaná bola zemedelskou sekciou pri
MVS, čím docieliť chceli to, aby zemerobotníctvo
nedozvedelo sa, aké rozdiely sú medzi kolektívnou
smluvou, ktorú vydal Sväz zemedelcov, a medzi kolektívnou
smluvou, ktorú podarilo sa uskutočniť veľkostatkárom
za pomoci vlády. Ako ďalšie úrady a veľkostatkári
snažili sa tento boj oslabiť. Nechali si volať
zemerobotníkov, bírešov a žencov do notárskych
kancelárií a za prítomnosti veľkostatkárov
alebo ich drabantov išpánov nútili ich k tomu,
aby kolektívnu smlsmluvu podpísali. Tam, kde zemerobotníci
proti tomu sa ohražovali, bolo im najprv vyhrážané
prepustením alebo v najlepšom prípade hovorené,
akby prišla iná kolektívna smluva, že
veľkostatkári ochotní sú vyplácať
robotníctvu mzdu a všetky iné pôžitky
podľa tej kolektívnej smluvy.
To boly metody úradov a veľkostatkárov, ktoré
ale zemedelské robotníctvo prezrelo, a keď
vo väčšine miest smluvu i podpísalo, vstúpilo
do boja, nepomohly pri tom ani výhrážky prepustením
z práce.
Tak ako v priemysle, tiež i v zemedelstve veľkostatkári
snažia sa zavádzať racionalizačný
systém na úkor pracujúceho zemedelského
robotníctva, ktorého sily vykorisťujú
do krajnosti a pri tomto racionalizačnom systéme
zemedelské robotníctvo pri ohromnom napiatí
fyzickej sily musí pracovať denne až 16 hodín.
Pri tomto napiatí síl robotníctvo so strany
zamestnávateľov je ešte tak osočované,
že jeho trpelivosť je už na najvyššom
stupni a len malý otras potrebuje k tomu, aby s bezcitnými
tvory ľudskej spoločnosti vyúčtovalo
podľa ich zásluhy. Trpelivosť zemerobotníctva
dospela tak ďaleko, že zemerobotníctvo svojím
zamestnávateľom vypovedalo boj na život a na
smrť, a niet žiadnej moci, aby túto oprávnenú
zlosť v oči ich vykorisťovateľom zamedzila.
Je nutné vyzdvihnúť, v akých hospodárskych
a sociálnych pomeroch zemerobotníctvo žije;
najlepšie to charakterizuje drzosť veľkostatkárov
a tiež úradov, ktorí zemerobotníctvu
násilne vnucujú kolektívnu smluvu, podľa
ktorej za 11hodinovú pracovnú dobu muž-žnec
dostane denne 7 až 8 Kč a v ktorej výslovne
stojí, že podľa tejto smluvy silnej žene
bude sa platiť 5 až 6 Kč a slabšej žene
4 až 5 Kč denne. O dodržovaní pracovnej
doby so strany zamestnávateľov niet ani zdania, lebo
zemedelským robotníkom predostierajú smluvu
ohľadom pracovnej doby, v ktorej žiadajú, aby
pracovali od východu až do západu slnka, to
znamená 15 až 16 hodín denne, za ktorú
namáhavú prácu platia robotníctvu
9.60 Kč za 1 deň. Deputátni robotníci
sú priamo galejnými otrokmi; tí musia pracovať
denne od 3 hod. ráno do 9 hod. večer a dostávajú
mesačne 40 Kč v hotovosti a deputát, ktorý
je naprosto nedostatočný, a ak rodina tohoto deputátneho
robotníka chce vyžiť, musia pracovať tiež
deti od svitu do mraku a za ich ťažkú prácu
honorované sú denne 3 až 4 Kč.
Sezónny robotník pracuje do roka 100 dní,
za týchto 100 dní jeho zárobok vynáša
960 Kč, čo znamená, že päťčlennej
rodine tohoto sezónneho robotníka pripadá,
rozpočítajúc tento obnos na jedon rok, 2.63
Kč denne, alebo na jedného člena rodiny pripadá
denne 52 halierov. Teda člen rodiny tohoto zemerobotníka
musí byť denne za 52 halierov živý, a
ak chce byť z tohoto obnosu živý, ktorý
mu pripadá, musí sa živiť repou a zemiakmi,
a ani toho nemá do sýtosti; od mesiaca do mesiaca
nevidí chleba a od roka do roka mäsa, prikrýva
sa handrami, býva v izbe, ktorá vypadá horšie
než panská stajňa, je to semenisko tuberkulózy,
ktorá na oblastiach, kde pracujú zemerobotníci,
ktorí za týchto podmienok žijú, natoľko
sa rozširuje, že na Nitr1ansku sami lekári konštatovali,
že takmer každý druhý človek nakazený
je tuberkulózou. Úrady sú slepé, vôbec
nezakročujú, ba mám doklad, zápisnicu,
kde odborový tajomník súdruh Kvoch obrátil
sa na štátne návladníctvo, aby zakročilo
proti veľkostatkárovi, ktorý týra robotníka
a necháva bydlieť ubohého zemerobotníka
v takých bytoch. Túto zápisnicu ako charakteristiku
prečítam (čte):
"Zápisnica spísaná dňa 20. januára
1929 v Babindole, kde podpísaní deputátni
robotníci udávajú: Pracujeme ako deputátni
robotníci u Jozefa Ďuricu v Babindole už dlhé
roky. Náš zamestnávateľ nariadil nám,
že musíme spať v stajni a dávať pozor
na dobytok. Za túto nočnú prácu nedostávame
žiadnu odmenu a konáme ju už niekoľko rokov.
V stajňach, v ktorých musíme spať, je
veľká zima, lebo dvere a okná nie sú
v poriadku a ani povaľ. Menovite veľká zima je
v stajni, v ktorej spí Imrich Rusňák. Stajne
pre naše zdravie sú nebezpečné, lebo
zima, smrad a prievan ohrožuje naše zdravie a život.
Keď niektorý z nás postaví sa na stanovisko
zákona a žiada v niečom nápravu, pan
Ďurica nám prehlašuje, že nás hneď
zo služby vyhodí, a keby ho to malo stáť
hoci 10.000 Kč.
Deputátnemu robotníkovi Matejovi Mikulášovi
pri jednej práci, keď tento stál a čakal
na pomoc druhého deputátneho robotníka, pán
Ďurica začal nadávať, že stojí
ako, nechcem to vysloviť, ale mimo to mu ešte nadal
volov, prečo nerobí ? Keď tento robotník
ohradil sa proti tomuto surovému jednaniu pána statkára,
tento začal ešte viac kričať, že
ho vyhodí a že musí zdochnúť hlady.
Statkár Ďurica ide tak ďaleko, že už
mnohokrát nabil a Imricha Rusňáka tiež
s kýblom do zadu strkal i fackoval atď. Deputátné
byty na statku Joz. Ďuricu podobajú sa stajňam
a menovite Gašpar Benega, Imrich Rusňák, Mikuláš
Vodný a Joz. Vodný majú veľmi špatné
deputátné byty. Okná a dvere samá
diera, povaľ zapchaný slamou, v izbe je taká
zima, že zemiaky pod posteľou zmrznú. V kuchyni
nemôže sa vôbec nikto zdržiavať a vietor
fúka do izby tak, že majú strach, že im
deti zmrznú. Deputátny robotník Mikuláš
Vodný žiadal pána zamestnávateľa,
aby mu dal spraviť komín, na čo mu pán
Ďurica prehlásil: "Ženu vieš upotrebiť,
ale komín spraviť nevieš".
Všetci títo deputátni robotníci a tiež
ostatní robotníci, ktorí zamestnaní
sú u Jozefa Ďuricu, si sťažujú, že
im pán za každú maličkosť hreší
Boha, Krista, Máriu, nadáva smradov atď. Uvádzame
tu tieto skutočnosti len preto, aby sme okresný
úrad presvedčili, ako sa s nami zachádza
a aké sú pomery na našom veľkostatku.
Zápisnica po prečítaní podpísaná
asi 8 deputátnymi robotníkmi".
V tejto záležitosti odborový tajomník
súdruh Kvoch zakročil a žiadal štátneho
návladného, aby proti tomuto zamestnávateľovi
zakročil. Štátné návladníctvo
odborového tajomníka odkázalo k okres. súdu
a odôvodnilo to tým, že je to iba malé
ublíženie na tele a že v tejto záležitosti
sťažovatelia musia obrátiť sa na súkromný
krajský súd. (Předsednictví převzal
místopředseda Zierhut.)
Mimochodom podotýkam, že keď poslanci Národného
shromaždenia pri zákone o agrárnych clách
a kongrue r. 1926 rozbili v parlamente lavice, tak podľa
časopiseckých zpráv hneď v druhý
deň štátné zastupiteľstvo žiadalo
imunitný výbor, aby za poškodenie štátneho
majetku vydané bolo 26 poslancov Ná rodného
shromaždenia. Poznamenávam, že v kapitalistickom
štáte má kus dreva alebo železa väčšiu
cenu než robotník, ktorý zverským spôsobom
týraný je bezcitnými zamestnávateľmi.
A keď takýto prípad aj príde pred okresný
súd, ako v tejto záležitosti vypadá
rozhodnutie okresného súdu ? Máme niekoľko
konkrétnych prípadov, z ktorých uvádzam
len jeden. Veľkostatkár Weis z Kamanovej nafackoval
robotníka, okresný súd v Nitre odsúdil
veľkostatkára jednoducho len k zaplateniu pravotárskych
trov; pre ublíženie na tele tento veľkostatkár
nebol vôbec trestaný. Akby u krajského súdu
bolo jednalo sa v opačnom prípade, nie je nutné
tu vysvetľovať, ale podľa zkúseností,
aké máme, iste bol by tento robotník, ktorý
bol by za drzé chovanie veľkostatkára nafackoval,
okamžite zatvorený a odsúdený na niekoľko
mesiacov do kriminálu. Takýto samý prípad
prednesený bol v posl. snemovni súdr. Majorom,
kde jednalo sa o obec Baračku, kde je veľkostatok,
ktorého správcom je Bogdan a ktorý robotníctvo
fackuje tak, že sú mnohoráz až čierni.
V tomto prípade podnes nestala sa žiadna náprava
so strany úradov a správca veľkostatku fackuje
robotníkov ďalej, kým snáď nenatrafí
na takého, ktorý si ten účet vyrovná
s ním tak, ako stalo sa v Malých Hyndiciach, že
brat týraného chlapca, vyslúžený
vojak vidlami vyobšíval správcu tak, že
tento musel utekať, ako mu len nohy stačily, aby zachránil
sa pred oprávnenou odplatou.
Tak vyzerá život zemedelského robotníctva.
Toto sú príčiny, ktoré zemedelské
robotníctvo vedú do boja, lebo ztratilo nádeju
v akúkoľvek spravodlivosť, a z týchto
zkúseností v zemerobotníctve vzrastá
odpor ku kapitalistickému poriadku a odhodlanosť k
boji. Zemerobotníctvo je si vedomé, že ak chce
si zlepšiť svoje postavenie, ak chce zachrániť
svoje ženy a deti pred hladovou smrťou, ktorej kráčajú
v ústrety, že má len jednu cestu, a to cestu
boja, ktorú zvolilo si tým, že predbežne
zahájilo len boj za udržanie holého života,
a je si vedomé, že tento boj musí byť
stupňovaný, lebo už počas pr1ebehu stávky
zemedelskému robotníctvu ukázal sa obraz
v pravom svetle. Celý aparát četníctva,
pošty, okresné úrady už pred vypuknutím
stávky stály na strane zamestnávateľov
a znemožňovaly akékoľvek informácie
a jednania o jeho požiadavkách. Tým drastickejšie
prejavovalo sa chovanie úradov a celého mocenského
aparátu už v priebehu stávky a tieto prípady
neuvádzam vám tu v parlamente ako obžalobu,
poneváč z doterajších zkúseností
nie že by ste zločiny v oči robotníctvu
spáchané boli trestali, ale vinníkov ste
ešte do vyšších rangov povyšovali,
uvádzam to lem preto, aby presvedčila som celú
verejnosť, že dnešný kapitalistický
poriadok, ktorého strážcovia jedna garnitúra
sú tiež četníci, akým spôsobom
postupujú a jednajú v oči zemerobotníctvu.
Počas priebehu stávky mala som možnosť
obísť niekoľko obcí, v ktorých
zistila som nasledovné prípady:
V Lapáš Ďarmotách četníci
vyhrážali stávkujúcemu zemedelskému
robotníctvu, jestli nepôjdu krmiť dobytok, že
sa im môže stať taký prípad, aký
stal sa vlani pri zemedelskej stávke v Kereškýne.
Zemerobotníci im odpovedali, že kereškýnski
četníci a tiež nakomandovaní četníci
mali šťastie, že je tam stanica, že práve
len čo stihli doletieť na vlak, len pár minút
spozdenia a že boli by si to na mieste podľa ich zásluhy
vybavili. Ale upozorňujú ich, že v Lapáš
Ďarmotách stanice niet, a tedy aby svoj postup proti
stávkujúcemu robotníctvu si tak aj upravili.
V Babindole bolo tiež četníctvom vyhražané
zemerobotníctvu, že jestli nepôjdu krmiť
dobytok, že k tomu použije sa všetkých prostriedkov,
aby robotníctvo donútené bolo ku krmeniu
dobytka a že jestli by niekomu zamedzili, ktorý ochotný
by bol prepožičať sa ku stávkolomeckej
práci, že v oči tým v prípade
použije sa i zbrane. Prez všetky tieto vyhrážky
robotníctvo jednotne a pevne stojí v boji a nenechá
sa ani sľubami, ani vyhrážkami primať k
tomu, aby lámalo poctivý a oprávnený
boj zemerobotníctva.
Ďalší prípad je v Malých Hyndiciach,
kde četník nechal si povolať stávkujúcich,
aby ich primal k tomu, aby šli krmiť dobytok. Tento
četník svojou autoritou, uniformou, týchto
robotníkov násilnosťou chcel k tomu prinútiť,
aby šli pracovať.
Máme prípad z Veči, kde četníctvo
zakročilo proti stávkujúcim, ktorí
ohradzovali sa proti stávkokazom, pri ktorej príležitosti
zatkli niekoľko zemerobotníkov, z ktorých ale
asi šesť prepustili a jedného zadržali a
odviedli k sedrii do Nitry, kde držia ho vo vyšetrovacej
väzbe. Túto záležitosť som vyšetrila
a podľa šetrenia bola som u návladného
intervenovať, ktorý mi sdelil, že četníci,
ktorí zatknutého dodali, v obžalobnom spise
podotýkajú, že materiál o priestupku
dodajú dodatočne. Štátny návladný
sľúbil mi, že vec vyšetrí a v prípade
dokázania neviny, Františka Dudáša okamžite
prepustí. Tento zemerobotník podnes držaný
je vo vyšetrovacej väzbe v Nitre, vzdor tomu, že
predložila som úradné potvrdenie, ktoré
bolo podpísané notárom, starostom a niekoľko
svedkami, že menovaný zemedelský robotník
je nevinný. Zistila som ale, že veľkostatkár
požiadal četníkov, aby menovaného zemerobotníka
držali vo väzbe až do ukončenia stávky.
Četníci toto prianie plnia tým, že nedodávajú
materiál, aby štátny návladný
túto záležitosť vyšetriť nemohol
a v prípade dokázania neviny menovaného robotníka
z väzby nemohol prepustiť. Stal sa celý rad prípadov,
že priamo robená bola honba na robotníckych
dôverníkov, aby ich pozatvárali. Tak medzi
zatknutými sú tajomník súdr. Fried
a Klinger, ktorých podnes držia v kriminále
vo vyšetrovacej väzbe.
Ďalej telegraficky sdelené mi bolo zo Šoporne,
že na rozkaz okresného náčelníka
pod bodákmi odviedli posl. Jurana, ktorý
má imunitu, zo Šoporne do Šole. Ešte väčšie
služby veľkostatkárom robia okresní náčelníci,
ktorí po vypuknutí stávky jazdili autom po
majeroch a nechali si stávkujúcich predvolávať,
aby ich primali k tomu, aby nastúpili prácu. Taký
prípad stal sa vo Vrábľoch, kde okresný
náčelník nechal natlačiť leták,
v ktorom popularizuje kolektívnu smluvu a vyzýva
zemedelských robotníkov, aby za tých podmienok
vstúpili do práce. Ako doklad prinášam
jeden otisk tohoto letáka.