Komunisté prohlásili v senátě, že
předlohou pomáhá se jen velkým majitelům
vinic. Buď mluvili tu vědomě falešně,
nebo nezaopatřili si dat. Vždyť na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi žije na 17.000 ha půdy
přes 20.000 držitelů vinohradů. Upozorňujeme
dnes při této příležitosti na
letošní ohromné katastrofy mrazové,
které tak postihly celé vinohrady, že v některých
částech celá jich polovina byla zničena.
Dlužno odsouditi ostatně i jinak dvojí tvář
komunistů o otázkách alkoholu se týkajících.
U nás vystupují komunisté v teorii jako průbojníci
protialkoholického hnutí a pranýřují
všechny ostatní strany, jako na př. v senátě,
avšak v sovětském Rusku vzala vláda
nyní sama do ruky nejen výrobu, nýbrž
i prodej lihových nápojů a vydělává
na něm veliké peníze, učinila z něho
jeden z hlavních zdrojů svých příjmů,
místo aby vedla boj proti alkoholu a šíření
konsumu lihových nápojů, zvláště
kořalky.
Budiž mi dnes dovoleno dotknouti se několika slovy
otázek vinařského dělnictva, zaměstnaného
ve vinohradech. Postavení jeho jest ubohé a těžké,
vinařští dělníci patří
k nejvíce vykořisťovaným zemědělským
dělníkům, a na Slovensku a Podkarpatské
Rusi je jich, kteří se zabývají sezonní
prací vinařskou, až 100.000. Když se jde
kolem krásných vinohradů u Bratislavy nebo
malebných vinic mezi Berehovem a Sevljuší,
nebo když se pije ze známých nulatságů
znamenité slovenské a podkarpatské víno,
málokdy se uvažuje o tom, jakými obětmi
je to vše vykupováno a jak zle jsou na tom vinařští
dělníci. Za pár korun pracují tedy
dělníci na vinohradech bez zření k
zákonu o 8 hodinové pracovní době,
drou se od slunce východu do slunce západu. Zisky
majitelů velkých vinic jsou při tom ohromné.
Nutno v budoucnosti postarati se o to, aby zákon o pozemkové
reformě pamatoval též na majitele vinohradů
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.) a aby stanovena byla nejvyšší
přípustná rozloha vinohradů. Dosavadní
ustanovení zákona jsou v tom směru nedostatečná.
Velicí majitelé vinohradů patří
dnes k největším vykořisťovatelům.
Nejstinnější stránka postavení
vinařského dělníci na vinohradech
bez zření k zákonu o 8-dělnictva jest
jeho ubytování. Zemědělský
výbor přijal naši resoluci, aby vláda
se starala o ubytovací poměry dělnictva zvláště
v berehovském kraji na Podkarpatské Rusi. Přáli
bychom si vřele, aby tato resoluce nezůstala na
papíře, neboť bytové poměry vinařských
dělníků jsou pod jakoukoliv lidskou důstojnost.
Dělníci spí tu v době sezony hromadně
na dláždění v městě a
venku bez jakéhokoliv přístřeší
Musí býti zřízeny noclehárny
a povolané k tomu úřady měly by se
postarati, aby vinař zaměstnávající
dělníky opatřil pro ně i nocleh. Těžkou
prací ve vinohradech unavení dělníci
odpočívají v noci hůře než
dobytek.
Zemědělský výbor přijal též
naši resoluci proti znehodnocování a falšování
vína, jakož i resoluci vyzývající
vládu, aby věnovala pozornost nezvykle velkým
rozdílům cen v místech výroby a odbytu
vína. Co se falšování vína týče,
nutno upozorniti, že se obchod s vínem zvrhl u nás
v Československé republice namnoze jen na řezání
dobrého vína naší produkce s vínem
řeckým a italským, jakož i že falšování
děje se často i jinak, způsobem zdraví
konsumentů velmi poškozujícím. Je proto
třeba v zájmu ochrany konsumentů i producentů
vína i v zájmu veřejného zdravotnictví,
aby předpisy o falšování vína
byly ve smyslu resoluce co nejdříve vydány
a v celé republice zunifikovány.
Při debatě v senátě konstatoval jeden
z pánů senátorů-odborníků,
že nelitoval námahy a schodil Prahu a zkoušel
vína v různých běžných
lidových restauracích a přišel k tragickému
závěru, jejž shrnul ve slova: "Choďte
po Praze, nenajdete poctivý pohár vína -
nenajdete ho v celé Praze".
Žádáme též, aby bylo úřady
přísně zakročeno proti lichvářům
s vínem, kteří působí jako
zbytečný, zdražující překupnický
článek mezi producentem a konsumentem vína.
Frapantněji ještě než v jiných
oborech zemědělské výroby jeví
se ve vinařství škodlivé a lichvářské
vlivy překupníků a všech těch,
kdo se vsunují mezi prvovýrobu a konsumenty.
Budiž mi ke konci dovoleno reagovati několika slovy
na včerejší řeči komunistů
o stávce zemědělského dělnictva
na Slovensku.
Včerejší svou řečí komunistická
poslankyně Kolláriková dokázala,
že nejde dnešnímu komunistickému vedení
o zájmy zemědělského dělnictva,
nýbrž o stranicko-politické zájmy komunistické
strany, při čemž má býti zneužito
hrozné bídy zemědělského dělnictva,
zvláště neorganisovaného. Místo
proti buržoasii mluví se v řeči proti
"reformistickým zrádcům" a vylévá
se žluč nad roztříštěním
odborového hnutí komunistického a spílá
Haisově klice atd. "To, čo spravili sociální
demokrati, to je zločin najvyššího druhu",
volal tu včera mluvčí komunistické
strany.
Zločinem zatím podle našeho názoru je
dělat stávky divoké, nedostatečně
připravované, při nichž se agituje a
mluví více proti druhým dělnickým
stranám, než proti vykořisťovatelům
dělnictva a kapitalistům. Takové neodborové,
nýbrž politicko-agitační stávky
se pak lámou a prohrávají, zatím co
upřímná dělnická solidarita
a disciplinovaný, dobře připravený
odborový boj vyhrává.
Statistika posledních prohraných a zlomených
stávek vedených komunisty a naproti tomu úspěšných
hnutí vedených těmi zrádcovanými
reformisty, je naprosto přesvědčivá
a mluví drtivě proti komunistům.
Také na zájmech vinařských dělníků
se komunisté již dvakráte prohřešili.
Před pěti lety, když naše odborové
svazy na Podkarpatské Rusi měly již téměř
dojednány smlouvy pro dělnictvo příznivé
a značně zlepšující jeho po stavení,
přišli komunisté s nesvědomitě
licitačními návrhy, vyvolali stávku,
prohráli ji a vrhli dělnictvo daleko pod úroveň
smluv, zrádci-reformisty dohovořených.
Nedávná letošní stávka vinařská,
vedená a prohraná komunisty v berehovském
kraji, ukázala rovněž demagogii a slabiny,
jež na konec zaplatili ubožáci sezonně
na vinicích pracující.
Končím výzvou, aby vláda dbala resolucí
přijatých v zemědělském výboru,
jež při věcném a přísném
opatření mohou prospěti konsumentům
a dělnictvu na vinicích pracujícímu.
(Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále je k slovu přihlášen p. posl.
Zajiček. Uděluji mu slovo.
Posl. Zajiček (německy): Pánové!
V oblasti dnešní Československé republiky
v posledních letech vinařství neobyčejně
pokleslo. Na Moravě měli jsme r. 1904 vinic 11.655
ha, a o 20 let později, r. 1924, bylo jich již toliko
4663 ha. Jest to tedy pokles o skoro 60%. V pětiletí
1919 až 1924 ztratili jsme 32 % vinic. Přes
to máme na jižní Moravě v několika
okresech ještě značně veliké
plochy viniční, na př. v mikulovském
soudním okresu přes 1500, v hustopečském
kolem 600, ve znojemském okresu přes 700, v jaroslavickém
okresu přes 300 ha. Příčiny tohoto
ohromného poklesu dlužno hledati ve spoustách,
které natropil révokaz, pak v ohromných mrazech,
které zničily nejen sklizeň toho roku, nýbrž
mnohdy také již sklizeň roku příštího.
Nepříznivě působily samozřejmě
i mimořádně vysoké daně. Největším
však nepřítelem dnešních vinařů
jest zátopa domácího trhu cizozemským
vínem.
Víno se u nás zdaňuje nadmíru vysoko.
Povážíte-li, že po převratu, kdy
u pěstitele stál litr vína asi 15 korun,
se platilo 80 haléřů daně nápojové,
40 haléřů daně z obratu a 20 haléřů
zemské dávky, dnes však vinař dostane
za své víno podstatně méně,
avšak musí platiti tytéž daňové
sazby, pak nahlédnete, že požadavky vinařů,
aby tato daň byla podstatně snížena,
jsou zcela oprávněné. Jdeme však ještě
dále a pravíme: Tato daň měla by býti
zcela zrušena. Jest nám ovšem jasno, že
by tím získalo i víno cizozemské.
Musila by se tedy tato výhoda stanoviti jen pro vína
domácí. Jak jsou jednotlivá ustanovení
protismyslná, chci ilustrovati na malém příkladu:
Jestliže vinař, který ve sklepě nemá
vůbec loňských zásob, vyrobí
201 l vína, nutno mu kondolovati, ježto musí
těchto 201 l plně zdaniti. Vyrobil-li však
na př. jenom 199 l, možno mu gratulovati, poněvadž
nemusí toto množství zdaniti. Žádáme,
aby bylo při nejmenším uvolněno pro
každého vinaře tak zvané víno
pro domácnost do 200 l. Produkuje-li vinař sám
víno a chce-li z něho dáti něco své
čeledi, aby vysoce zdanil také ještě
toto víno, které pije sám nebo jeho čeleď.
Poukazuji na jednohlasný návrh koaličních
stran, přijatý v zasedání 7. března
t. r., kdy bylo ustanoveno, aby byl podán iniciativní
návrh, že těchto 200 l vína pro domácnost
pro každého vinaře má býti úplně
osvobozeno od daně. Očekáváme, že
vláda toto usnesení schválí a provede
v době nejkratší.
V posledním čase úřady zavedly takovou
praksi, že chtějí přiznati nezdaněný
nápoj pro domácnost vždy jen jediné
osobě, která má víno ve sklepě
uloženo. Nepřihází se však řídce,
že v jednom a témže vinném sklepě
má víno uloženo více osob. Zastáváme
stanovisko, že všechny tyto osoby mají míti
právo, aby mohly této výhody zákona
pro sebe použíti.
Daň z piva vynesla r. 1927 státu 250 mil. Kč,
více než bylo preliminováno. R. 1928 - celkové
číslice nejsou ještě známy -
bylo přijato ještě více. Vůči
tomu stojí daň z vína s částkou
35 mil. Kč. Myslím, že by mohl býti
tento schodek, i kdyby byla daň z vína úplně
odstraněna, kompensován značně vyšším
výnosem, který ročně přináší
daň z piva. V Jugoslavii platí tato zásada:
Víno, zůstávající ve sklepě,
jest nezdaněné, zdaniti jest jenom víno,
které jde ven a prodá se. V Rakousku, kde přec
daň z vína nebyla vysoká, byla daň
z vína na návrh tamních křesťansko-sociálních
poslanců snížena o plných 50%. V Německé
říši odstranil německý říšský
sněm jednomyslně, tedy i hlasy sociálních
demokratů, daň z vína úplně,
vynášející ročně mnoho
set milionů Kč.
Porovnáme-li postavení našich vinařů
s vinaři v Rakousku a Německu, musíme uznati,
že naši vinaři jsou plným právem
naprosto nespokojeni.
Největším nepřítelem našich
vinařů jest však zátopa trhu vínem
cizozemským. R. 1926 činil dovoz 210.000 q v ceně
59 mil. Kč, r. 1927 stoupl dovoz na 274.000 q v ceně
83 mil. Kč a v posledním roce bylo dovezeno 294.000
q v ceně 93 mil. Kč. Vidíme tedy, že
se dovoz rok od roku zvyšuje. Zvláště
mnoho vína se dováží ze Španělska,
Řecka a ltalie. Španělsko dovezlo v posledním
roce vína za 34 mil., Řecko za 13 mil., Italie za
13 1/2 mil. Kč. Pak přichází ještě
k tomu Jugoslavie a Maďarsko, každý s 9 1/2 mil.
Kč a Francie s dovozem vína v ceně 7 1/2
mil. Kč. Naši vinaři požadují plným
právem revisi obchodních smluv, a to v tom smyslu,
aby byl značně snížen kontingent povolený
jednotlivým státům nebo aby byl vůči
těmto státům zaveden autonomní celní
tarif, který dovoz co možná ztěžuje.
Dále požadujeme - a tato ustanovení mají
platiti pro všecky státy - že víno smí
dovážeti pouze ten, kdo na př. nakoupil trojnásobné
množství vína doma. V listopadu 1928 prohlásil
ministr obchodu Novák v rozpočtovém
výboru senátním, že cizina žádá,
aby československá vláda dovolila dovážeti
do Československa vína ještě více
než dosud. Ministr obchodu prohlásil jménem
vlády, že není s to tomuto přání
vyhověti v zájmu zdejších vinařů.
Naši vinaři vítají toto stanovisko a
doufají, že vláda svůj názor
nezmění.
Žádáme, aby vinař byl finančně
více podporován než dosud. V malých,
ubohých Dolních Rakousích dostávají
potřební vinaři ročně asi 4
mil. Kč podpory, a to dostávají tamní
lidé révové řízky a odnože,
modrou skalici, sirouhlík atd. značně levněji.
Obce, jež chtějí zříditi tak
zvané zušlechťovny, dostanou od země dolnorakouské
a od státu značné subvence. V Německé
říši byl dán vinařům úvěr
v částce jedné miliardy Kč. A porovnáte-li,
pánové, náš státní rozpočet,
naleznete tam zařazeno pro vinařství pouze
300.000 Kč. Včera jsem již žádal
pana ministra zemědělství., aby na to naléhal,
aby tato položka byla zvýšena, a doufáme,
že toto přání bude ministrem financí
splněno. Žádáme, aby vinař dostal
modrou skalici a révy levněji, dále, aby
se pěstování révy věnovala
zvýšená pozornost. Na tomto poli pracuje příkladně
prof. dr Frimmel v Lednici, inspektor Stummer v Mikulově
a ředitel Götzl ve Znojmě. Avšak tito
pánové nemohou veškeré potřebné
pokusy prováděti, jednoduše proto ne, poněvadž
chybí potřebné peníze. Očekáváme,
že tyto pokusy budou provedeny také ve velkém
měřítku na tak zv. přímých
nosičích, jež se od několika let u nás
pěstují a o jejichž ceně a méněcennosti
jsou nejrůznější mínění.
Dále bylo by co nejšířeji podporovati
kursy, v nichž se školí naši vinaři.
Dále bylo by poskytovati našim vinařům
při novém zakládání vinic větší
úvěry, neboť zakládá-li dnes
vinař vinici, nepotřebuje k tomu jen mnoho práce,
nýbrž i velmi značné kapitály.
Uvážíte-li, že většina vinařů
jsou malozemědělci, nahlédnete, že pro
tyto lidi jest neobyčejně těžké
založiti novou vinici. Máme zákon z r. 1885,
kde stojí: Byly-li vinice nebo jejich části
aspoň čtvrt hektaru plochy, jež jsou napadeny
révokazem nebo nejsou dále vzdáleny než
25 km od vinice tímto hmyzem napadené, z úředního
nařízení nebo dobrovolně zničeny
a novými révami osázeny, požívají
od dokončeného znovuzřízení
osvobození od pozemkové daně po deset let
za sebou jdoucích. Toto ustanovení dnes nepostačuje,
nejmenší výměra čtvrt hektaru
jest příliš veliká. Jest mnoho vinařů,
kteří chtějí zcela malé plochy
osázeti révou a kteří nemohou pak
použíti této výhody.
Moravská hypoteční banka v Brně usnesla
se chvalitebně, poskytovati osobám postiženým
živelními pohromami výhodné zápůjčky,
které jest zúročiti 5%. Stát
platí po deset let 3% zápůjčky z vlastních
prostředků. Toto ustanovení jest dojista
velmi dobré, přáli bychom si však, aby
toto ustanovení platilo též pro takové
zemědělce, kteří zakládají
nové vinice.
Dále jest zapotřebí podpory vinařů
v jejich boji proti mrazu. Pánové, jest to hrozné,
podíváme-li se na jednotlivé vinice, jak
jsou vinné keře zničeny, při čemž
jest zničena nejen letošní sklizeň,
nýbrž i sklizeň roku příštího.
Pánové, tu a tam se proslýchá, že
není přec slučitelno vinařství
podporovati a při tom napomáhati abstinentnímu
hnutí. Tedy já zastávám stanovisko,
že mezi vinaři a abstinencí nemusí býti
protiv. Prosím: ve Švýcarech jest spolek abstinentních
vinařů. Dlužno vítati, že i u nás
se podniká pokus konservovati a rozesílati alkoholuprosté
hroznové víno. Pokusy jsou drahé, provádějí
se dnes na hospodářské škole ve Znojmě.
Bylo by si přáti, aby stát veškeré
tyto pokusy finančně podporoval.
Snad se řekne: Ano jak přijde k tomu právě
vinařství, aby bylo podporováno a činěny
mu zvláštní úlevy. Proti tomu pravím,
že podpora vinařství jest sociální
povinností, a to proto, poněvadž za prvé
jsou vinaři většinou malozemědělci
a poněvadž za druhé jsou vinice ve většině
případů založeny na půdách,
které jsou v nejnižší třídě
bonity. Také z národohospodářských
důvodů musíme vinařství podporovati,
poněvadž nám přece nemůže
býti lhostejné, platíme-li každoročně
80 nebo 100 mil. Kč za víno do ciziny. Myslím,
kdybychom vinařští tak podporovali, aby se
produkovalo více vína, že by mohly tyto peníze
zůstati většinou doma.
Upozorňuji ještě na něco: Stát,
který vydává peníze na meliorace,
si říká: Dostanu peníze později
zpátky. Tak jest tomu též u vinařství.
Podporuje-li vinařství, případně
nové kultury, pak ví zcela dobře, že
vinař za své vinice musí platiti mnohem více
daní než na př. za brambořiště.
S dnešní sklepní kontrolou nemůžeme
souhlasiti. Již jednou jsem přednesl s této
tribuny požadavek, aby dnešní sklepní
kontrola byla úplně zrušena a na její
místo nastoupila kontrola vinařů samých,
a to tak, že by si vinaři zvolili každoročně
ze svého středu komisi. Členové této
komise mohli by býti vzati do přísahy a vykonávali
by tuto kontrolu jako čestný úřad.
Tím by stát znamenitě uspořil na úřednických
platech. S údivem jsme čtli, že zemské
finanční ředitelství v Praze vypsalo
3. dubna 1929 několik míst u důchodkové
kontroly a prohlásilo, že mohou se o tato místa
ucházeti i členové pohraniční
finanční stráže. Pánové,
ti, kdož chtějí přijíti k důchodkové
kontrole, musí se obyčejně prokázati
aspoň 6 třídami střední školy,
ve většině případů absolvováním
střední školy. Od členů pohraniční
finanční stráže se naproti tomu požaduje
normálně pouze měšťanská
škola. Pánové, jest zapotřebí,
aby se na členy důchodkové kontroly kladly
větší požadavky n na pohraniční
finanční stráž. Pohraniční
finanční stráž praví: Co dělá
zemské finanční ředitelství
v Praze, má býti pro nás zkušebním
kamenem, nechceme míti na starosti pouze hranici, nýbrž
chceme převzíti veškerou agendu důchodkové
kontroly do hloubky 10 km, tedy na př. i kontrolu vinných
sklepů. Pánové, proti takovému záměru
musíme se postaviti se vší rozhodností.
To by nám ještě scházelo, aby naše
vinné sklepy byly prohlíženy ozbrojenými
státními orgány.
Naprosto jsme srozuměni s požadavkem vinařů
stran snížení procent výtratních,
stran ještě přísnějšího
trestání všech, kdož falšují
víno; podporujeme úplně požadavek, aby
bylo spotřebiteli dovoleno, nakupovati již od 20 litrů
přímo u výrobce. V posledních týdnech
vzrušila vinaře v naší domovině,
v jižní Moravě, pověst, že ministerstvo
financí zamýšlí od vinařů
požadovati, aby složili daně za celé množství
ihned po sklizni. Vidíme však u nás, na jižní
Moravě, že sedláci musí již na
jaře dělati dluhy a že až přijde
podzim, chtějí aspoň částečně
dluhy splatiti. Měli-li by nyní na podzim předem
platiti tisíce korun daní, daní za víno,
které snad prodají teprve ve 4 až 5 letech,
mělo by to za následek, že by zadlužení
sedláků ještě více vzrostlo.
V ministerstvu financí mně bylo řečeno,
že ministerstvo financí to nezamýšlí
a doufáme, že tento slib jest správný.
V souvislosti se zákonem, který dnes odhlasujeme,
totiž zákon o výčepech pod věchýtkem,
platící pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, bylo
řečeno, že vláda chce tento zákon
o výčepech pod věchýtkem zavésti
i u nás na Moravě. Stojíme, prosím,
na stanovisku, že vinař si toto staré právo
nedá za žádných okolností vzíti,
právo, že smí víno vlastního
pěstění také ve vlastním domě
čepovati. Myslím, že tím není
ani jediný konsument poškozován, naopak dostane
u vinaře víno levněji a nefalšované.
Oprávněné jest i přání
vinařů, aby dopravní sazba byla snížena.
Dne 15. února 1926 jsem podal interpelaci, v níž
jsem vypočítal jednotlivá přání
vinařů. V květnu 1926 jsem podal návrh,
aby byl dosazen parlamentní vinařský výbor,
který by se byl zabýval přezkoušením
nouze vinařů, aby pak mohl podati parlamentu potřebné
návrhy. Bohužel byl tenkráte tento návrh
parlamentem zamítnut. Ve své parlamentní
řeči 16. prosince 1928 a ve své interpelaci
z května 1927 poukazoval jsem znovu na těžkou
situaci vinařů. Konferoval jsem, pověřen
našimi vinaři, opětovně v této
věci s příslušnými ministry a
úředníky. Poukazuji také na to, že
náš člen zemského zastupitelstva Niessner
nedávno tlumočil v brněnském zemském
zastupitelstvu opět přání vinařů
a že naši členové okresního zastupitelstva
v Mikulově a Znojmě podali konkrétní
návrhy. Naše strana splnila tedy vůbec a naprosto
svoji povinnost vůči vinařům.
Jest nutně zapotřebí, aby vláda splnila
aspoň část těchto přání
nebo aby, řekněme, prováděla přání
krok za krokem, neboť vzrušení mezi naším
jihomoravským vinařstvem jest veliké. Viděli
jsme to právě nedávno na demonstrační
schůzi, která se konala v jihomoravském městě
Hustopečích.
Považuji za svoji samozřejmou povinnost, vzpomenu-li
s tohoto místa muže, který se vždy velmi
ujal vinařů v tomto státě - jest to
český poslanec Malík, který
před několika dny svůj mandát složil.
Myslím, že mluvím též jménem
německých jihomoravských vinařů,
jestliže vyslovím s tohoto místa našemu
odcházejícímu kolegovi náš nejsrdečnější
dík za vše, co vykonal.
V téže míře, jako pokleslo na jižní
Moravě vinařství, stoupla osevná plocha
u zeleniny, zvláště u okurek. V míru
bylo tomu tak, že naše jihomoravská zelenina
šla většinou do Vídně a z malé
části do Německa. Novou hranicí byl
nám vídeňský trh úplně
uzavřen. Na hranicích dolnorakouských se
dnes osází tisíce měřic okurkami
a jinou zeleninou a naše jihomoravské okurky nenacházejí
doma plného odbytu, neboť máme přec
i jiná místa, kde se zelenina pěstuje, připomínám
na př. velikou oblast všetatskou v Čechách.
Pro naše jihomoravské sedláky jest to životní
podmínkou, aby se naše zelenina pustila ven do ciziny
a tu očekáváme, že při jednání
o obchodní smlouvu Německo sníží
clo na naše okurky. Očekáváme však
také, že naše ministerstvo obchodu se nepostaví
na jednostranné stanovisko "Znojmia" - jest to
sdružení jihomoravských velkookurkářů.
Toto sdružení utvořilo se především
proto, aby konkurenci vyloučilo, čili jinými
slovy: aby mohlo diktovati okurkářům ceny.
Vítáme, že se okurkáři jak na
německé tak na české straně
sdružili ve svaz okurkářů a očekáváme,
že ministerstvo obchodu se ve všech otázkách
stran vývozu a dovozu poradí nejen se Znojmií,
která jest ostatně v rozpadu, nýbrž
i s organisacemi okurkářskými. Žádají-li
naši okurkáři a zelináři, aby
dostali dopravní slevy pro zásilky, které
na př. jdou do Německa nebo do severních
Čech, pak jest tento požadavek dojista také
oprávněný.
Dovolte mně na konec, abych řekl ještě
něco o regulaci našich jihomoravských řek.
Jižní. Morava byla před převratem velmi
zanedbávána a po převratu se udělalo
také velmi málo. Teprve před dvěma
léty schválila vláda veliký projekt,
že má býti regulována Dyje s přítoky
u Mušova a Dolních Vistonic, projekt rozpočtený
na 12 milionů Kč. Vítáme, že
moravský zemský výbor urychluje tuto stavbu
novými připravenými prostředky. Jest
nám však jasno, že tato částečná
regulace sama nepostačí, že jest zapotřebí
regulovati Dyji od Dolních Vistonic až do Břeclavě
a zvláště odstraniti jez u Milovic. Dále
jest zapotřebí provésti ochranné práce
břežní u Drnoholce, Guldenfurtu a zvláště
u vesnic kolem Malých Křídlovic. Máme
na Moravě starý projekt regulace jevišovického
potoka. Doufáme, že i tento projekt bude brzy proveden.
S radostí konstatujeme, že jeden z největších
projektů v republice, totiž dyjská údolní
přehrada, bude konečně uskutečněn.
Stavba jest vypsána, se stavbou započne se letos
v létě a těšíme se, že bude
tento projekt proveden za nynější vlády.
V poslední době dostaly některé jihomoravské
obce subvence na elektrisaci a očekáváme,
že i ostatní obce, jedná se o několik
desítek obcí, dostanou v nejbližší
době subvence od ministerstva veř. prací.
Jižní Morava byla v míru zahradou Vídně.
Naše jihomoravská zelenina šla do Vídně
a tisíce našich Jihomoravců našlo ve Vídni
za městnání. Od převratu jest tomu
jinak. Naše zelenina nejde již do Vídně
a naši Jihomoravci nenacházejí zaměstnání
ani v cizině ani doma. Máme dnes v každé
obci lidi bez zaměstnání, kteří,
aby mohli být živi, platí mimořádně
vysoké částky, prodávají-li
se pole nebo pronajímají. Myslím, že
stát jest povinen pomoci jihomoravskému obyvatelstvu,
jemuž se dnes bez vlastní viny hospodářsky
daleko hůře daří než v míru.
Příliš pozdě poskytnutá pomoc
nebo pomoc nedostatečná musí lidi zradikalisovati
a vzbuditi v nich mínění, že vláda
snad nechce pomoci jižní Moravě z národnostních
důvodů. Vyplniti přání jižní
Moravy bylo by tedy také vysoce na čase z důvodů
státně politických. (Potlesk poslanců
něm. strany křest. sociální.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Nyní má slovo pan posl. Štětka.
Uděluji mu je.
Posl. Štětka: Paní a pánové!
Loňského roku bylo do rámce oslav 10. výročí
Československé republiky jako státu kapitalistického
zařazeno zhoršení zákona o sociálním
pojištění, toho pojištění,
které v Československé republice sloužilo
sociálním reformistům po řadu let
jako jeden z prostředků k odvracení pracující
třídy od třídního boje, od
boje proti kapitalistickým vydřiduchům a
konečně od boje za stát socialistický,
za vládu dělníků a rolníků.
Letošního roku chcete, pánové, zařaditi
do rámce svatováclavských oslav, které
jsou označovány i Masarykem jako mezník čsl.
kultury a které jsou připravovány jako oslavy
v celostátním měřítku z prostředků
státních, zrušení zákona na ochranu
nájemníků, jako posledního zbytku
ochrany pracující třídy před
domovními vydřiduchy.
Zákon na ochranu nájemníků v Československu,
tak jako i v jiných kapitalistických státech,
nestal se zákonem proto, že by majetná třída
z nějakého sociálního cítění
s nemajetnými a sociálně slabými chtěla
odčiniti křivdy, které páchala celá
staletí, nýbrž proto, že buržoasie
pod tlakem pracujících mas ustoupila, dávajíc
pracující třídě v různých
formách bezvýznamné ústupky a vyhýbajíc
se tak otevřenému boji o politickou a hospodářskou
moc ve státě.
Jeden z takových dočasných ústupků,
které dala buržoasie pracující třídě
jako třídě nemajetné, byl zákon
o ochraně nájemníků. Jak začala
a k jakému konci dospěla ochrana nájemníků
v Československé republice? Buržoasie, aby
zabránila rozhodnému zápasu o moc ve státě
a zachránila se před sjednocenou, k třídnímu
boji odhodlanou pracující třídou,
která počala po zásluze účtovati
se všemi vydřiduchy, pomáhala a dávala
souhlas k ustanovení bytových komisí za účelem
opatřování bytů pro nebydlící,
jako počátek k zákonu o ochraně nájemníků.
Šlo jí o to, aby pomocí bytových komisí,
do kterých přibrala i zástupce dělníků,
zabránila pracující třídě,
která po válce a jejím katastrofálním
konci pro kapitalistické zřízení rušivě
zasáhla do panství majetné třídy,
samovolnému zabírání prázdných
bytů ve prospěch nebydlících. Tím
dala základ k organisovanému nájemnímu
poměru a tak k uznání vlastnického
práva. V tom jsou kořeny a počátky
zákona na ochranu nájemníků, které
konec konců vedly k ochraně třídy
majetné před vyvlastněním proti třídě
pracující.
Do celého rámce tak zvaných zákonů
sociálně ochranných byl v Československu
pojat také zákon o ochraně nájemníků,
který od r. 1920 postupně byl odbouráván,
ochrana nájemníků uvolňována
a letos má dojíti k jejímu definitivnímu
odbourání.
Zákon na ochranu nájemníků nevznikl
ze žádných sociálních důvodů,
nýbrž byl za pomocí sociálních
reformistů uzákoněn jako ventil proti bolševismu
v Československu a pro zachování Československa
jako státu kapitalistického.