Deset let panování československé
buržoasie na Zakarpatské Ukrajině jest černým
listem v jejich dějinách. Městským
a vesnickým dělníkům přineslo
zvětšené vykořisťování,
snížení výdělků, nezaměstnanost,
malozemědělcům a bezzemkům klam pozemkové
a lesní reformy, uloupení půdy patřící
sedlákům, nesnesitelný daňový
útisk, veškeré pracující třídě
drahotu, odnětí zbytků občanských
práv, teror - během těchto desíti
let četníci nejméně desetkrát
stříleli do lidí - zhoršení dosavadního
stavu, odnárodňování a národnostní
útisk.
Česká buržoasie slavila u nás svůj
jubilejní den 8. května. Pracující
masy již dříve provedly bilanci jejího
panování. Počátek r. 1929 vyznačoval
se na Zakarpatské Ukrajině hromadnými protestními
akcemi městského a selského proletariátu
ať již ve formě stávek nebo demonstrací
nebo dělnických a selských akčních
výborů, které připravují boj
proti vykořisťování a podvodu na zájmech
pracujících mas.
Pracovní podmínky na Zakarpatské Ukrajině
i dříve byly horší než v jiných
částech republiky. Kapitalisté se pokoušejí
snížiti dokonce i dosavadní, beztoho zoufale
nízké platy.
Průměrný výdělek jak dělnického,
tak i zemědělského nebo lesního dělníka
činí 8 až 10 Kč. Deptají zákon
o osmihodinné pracovní době a zavádějí
10-, 12- ba i 14- až 16hodinný pracovní den.
Nechtějí uzavírati kolektivní smlouvy
s dělnictvem a proto dělníci jsou odkázáni
na milost a nemilost buržoasie. Odpírají platiti
hodinový výdělek a nutí dělníky
k akordní práci. Z dorostu, žen, učňů
dělají si kádry levných pracovních
sil a tak vykonávají nátlak na dospělé
dělníky, aby jim ještě více snižovali
plat.
Kapitalisté dobře rozumějí, že
nevzdělanost, neuvědomělost, neorganisovanost
dělnických mas jest jejich nejlepším
pomocníkem. Proto nejen nepřijímají
a vyhánějí z práce dělníky
komunisty, ale bojují dokonce i proti odborové organisaci
a nechtějí přijímati do práce
organisované dělníky. Ovšem, že
jen organisované v revolučních odborových
organisacích MVS, neboť všechny jiné odborové
svazy hrají do rukou kapitalistů a jsou jejich pomocníky
v boji proti dělnictvu. Tento zesílený útok
kapitalismu způsobuje silný odpor v dělnických
masách. V posledních 3 měsících
převalila se přes Zakarpatskou Ukrajinu celá
vlna stávek a demonstrací.
Živým důkazem bojovné zdatnosti lidových
mas byla 4 nedělní stávka v berehovských
vinicích, již se účastnila skoro 5000
osob čítající masa selského
proletariátu převážně ani v odborových
svazech neorganisovaného. Stávkovali chudáci
vyčerpaní dlouhou zimou a vydrželi ve stávce
4 týdny neohlížejíce se na to, že
neměli žádné pomoci. Při tom
nelze pohlížeti na věc tak, že se boje
účastnilo jen 5000 dělníkům
berehovského okresu. Jejich boj podporovali také
zemědělští dělníci všech
sousedních okresů, neboť nehledě na
všechna úsilí a teror vlastníků
vinic a celého státního aparátu, za
činné pomoci celé zakarpatské policie
a četnictva nebylo lze sehnati stávkokaze. Při
této stávce vinařských dělníků
krásný důkaz dělnické solidarity
ukázal městský proletariát, zvláště
v Berehově, kde byla vyhlášena a 2 dni trvala
stávka ze sympatie všech stavebních dělníků.
Také v Mukačevu byla stávka vinařských
dělníků.
Lesní dělnictvo, které jest neobyčejně
vykořisťováno spolu s voraři, také
provedlo v celé řadě obcí stávkový
boj. Právě nyní se připravuje selský
proletariát sevljušského okresu k akci, k boji
o zvýšení výdělku, zlepšení
pracovních podmínek a podepsání kolektivní
smlouvy. Proti racionalisačním úmyslům
firmy Latorice zahájili úspěšnou obrannou
akci malozemědělníci a bezzemci v okresích
svaljavském a mukačevském. Jednotlivé
druhy městského a továrního dělnictva
buď již provedly nebo ještě provádějí
stávkový boj.
V Chustu bojovali dělníci o osmihodinný pracovní
den a protestovali proti vykořisťování
žen a dětí při stavebních pracích.
Když nepomohla prohlášení a protesty odevzdávané
do rukou odpovědných úřadů,
hněv dělnictva vylil se v několika hromadných
protestních demonstracích. Bylo rovněž
několik protestních stávek proti zadržování
platů, jak na př. v Pasece.
Stavební dělníci ve Svaljavě provedli
a vyhráli stávku a hned zahájili boj chustští
stavební dělníci. V Užhorodě
již druhý týden stávkuje 350 dělníků
a dělnic továrny na nábytek a dyhy. Již
3 týdny jsou v tvrdošijném stávkovém
boji mukačevští ševcovští
dělníci.
Kromě sociálního útisku a ujařmení
jest Zakarpatská Ukrajina utiskována též
po stránce národnostní. Česká
buržoasie s agrárníky v čele staví
sobě za úkol počeštiti Zakarpatskou
Ukrajinu a proto deptá národnostní práva
jak ukrajinského obyvatelstva, tak i všech národních
menšin, a to obyvatelstva maďarského, rumunského
a židovského. V této odnárodňovací
politice živě se projevuje imperialistický
ráz českého státu. Nikoliv marně
pravil president Rozsypal: "Jednou provždy se spojili."
Tato politika jest diktována nejen zájmy československé
buržoasie a československého imperialismu,
nýbrž i světového imperialismu - tuto
politiku diktují také Praze vůdcové
světového imperialismu, jako z Londýna, Paříže
a t. zv. mírové konference Svazu národů.
Národnostní politika české buržoasie
jest částí válečného
plánu světového imperialismu, namířeného
svým ostřím proti sovětskému
svazu.
A proto marně někteří domnělí
obránci národnostních práv matou hlavu
protesty ke Svazu národů a dovolávají
se "humanity" tak zvaného kulturního světa.
Účelem tohoto křiku jsou pouze zájmy
těchto politiků, kteří jej dělají,
tento křik není nic jiného než úsilí
dostati se k plnému korytu.
Národního osvobození dobudou si široké
pracující masy, samy si ho dobudou cestou třídního
boje, v boji o odstranění revoluční
cestou buržoasní vlády i o zřízení
vlády proletářské, vlády sovětské.
Pouze sovětská vláda může zajistiti
všem národním menšinám normální
vývoj národní osvěty, jen proletářská
vláda učiní přítrž veškerému
národnímu útisku. Každá buržoasní
vláda má zájem na vyvolávání
národnostních sporů, na vytváření
národního šovinismu, neboť tento způsob
jest kalnou vodou, v níž chytají ryby buržoasní
politikové, je klínem, jímž buržoasie
usiluje rozbíjeti třídní boj proletariátu.
Aby mohla provozovati svou národnostní politiku
na Zakarpatské Ukrajině, československá
buržoasie užívá rozličných
způsobů. Jedním z nich jest na př.
pozemková a lesní reforma. Tuto věc úplně
vzali do svých rukou agrárníci, takže
pozemkové úřady jsou doslovně sekretariáty
agrární strany. Část pozemků
maďarských a židovských statkářů
- ukrajinských zde nebylo - byla skutečně
rozparcelována, část jest zabrána
na tak zvaný pozemkový fond. Spekulace záleží
zde v tom, že za prvé česká buržoasie
zeslabila maďarské a židovské statkáře
a tím jim odňala panující a první
místo, které měli za staré maďarské
vlády. Za druhé, pozemky zabrané statkářům
nebyly přiděleny ukrajinským a maďarským
malozemědělcům, nýbrž staly se
základem pro osídlení u nás reakčních
českých živlů. Na rozparcelovaných
pozemcích usadili agrárníci rozličné
prodejné politiky, na zbytkových statcích
především české agrárníky,
dále kolonisty legionáře, kteří
jsou u nás oporou české buržoasie. Mimo
to utvořili celou řadu družstev a spolků,
které jsou prostě politickými organisacemi
agrární strany.
Všichni tito jednotlivci a spolky jsou šiřiteli
počešťování na Zakarpatské
Ukrajině a nástroji odnárodňování
v rukou české buržoasie. Pozemky zabrané
na pozemkový fond a nerozdělené jsou zbraní
v rukou české agrární strany, která
takto nastoupila na místo maďarských a židovských
statkářů a zatahuje je do svých plánů
národnostní politiky.
Druhým důležitým způsobem odnárodňování
je školní politika. Školní úřady,
které jsou rovněž pod diktátem agrární
strany, neotvírají národních škol
ukrajinských, maďarských, židovských
a rumunských, staré dosavadní nechávají
v úpadku a bezprávně staví a otvírají
školy české. V nynějších
národních školách zavádějí
nucené vyučování češtině.
Jest známou věcí, že před válkou
nebyli Češi na Zakarpatské Ukrajině
a když se tam i některý našel, pak to
byli jednotlivci. Dnes jest u nás již 127 českých
škol. Tyto školy se zakládají nuceně
jak v ukrajinských, tak i v maďarských obcích,
kde vůbec není českých dětí
ve věku školou povinném. Majetníci rozličných
licencí zvláště hostinští,
trafikanti atp. jsou nuceni žádati pro své
děti české školy. K tomu se připojují
ještě podpisy četníků, notářů,
finanční stráže a vůbec všech
lidí na vládě závislých a hned
se otevře česká škola.
Školní mládež, která chce docházeti
do měšťanských nebo středních
škol, jest nucena učiti se češtině
a tím se ztěžuje přístup do těchto
škol.
Maďarská menšina v Československé
republice čítá skoro 1 milion obyvatelstva,
ale na Zakarpatské Ukrajině není ani jeden
maďarský učitelský ústav, není
také maďarské university.
Zvláštními způsoby ničí
se na Zakarpatské Ukrajině ukrajinské školství.
V národních školách zavádí
se místo spisovného ukrajinského jazyka jakási
smíšenina místních nářečí
s jazykem církevně-slovanským, velkoruským,
českým, jedním slovem jakýsi slovanský
volapük, jakým se nikde na světě nemluví.
Je to příprava k počeštění
národního školství.
Ve středních školách se zavádí
jazyk velkoruský, jazyk spisovný, ačkoliv
na Zakarpatské Ukrajině není vůbec
velkoruské národní menšiny a nikdo velkorusky
neumí, nepočítáme-li malou skupinku
velkoruských vystěhovalců a několik
rusofilských politiků.
Tím se usiluje znemožniti ukrajinské školní
mládeži naučiti se rodné řeči
a jest to také část odnárodňovacího
počešťovacího plánu.
Stejné rozhodnutí stran jazyka vyučovacího
v ukrajinských školách provedl s pomocí
a pod nátlakem agrární strany a školních
inspektorů učitelský sjezd, který
se konal dne 8. května v Užhorodě, provedl
to neohlížeje se na odpor více než 270
učitelů, které nepustili ani do poradní
síně. Tento učitelský sjezd jest směnkou
pro počešťovatele stejně jako resoluce
Centrální Národní Ruské Rady
z 8. května 1919 byla směnkou pro uchvatitele.
Dalším způsobem počešťování
je řeka, kterou plynou k nám čeští
učitelé, školní inspektoři a
vůbec všechny školní úřady.
Zvláštním článkem jest vydavatelská
činnost školského referátu a zaplňování
školních knihoven bezcennými, škodlivými
knihami. Školský referát zřídil
plné koryto pro všechny ty, kdož mu chtějí
pomáhati při počešťování
Zakarpatské Ukrajiny. Školský referát
vydává a kupuje spisy místních škrabáků
a daruje je školní mládeži. Tato činnost,
zvláště pokud jde o ukrajinskou mládež,
nesměřuje k ničemu jinému, než
aby se zničila znalost ukrajinského jazyka a odňala
chuť čísti a mimo školu se vzdělávati.
Mimo to jest to zvláštní forma stipendií
pro lidi, kteří pomáhají české
buržoasii v její odnárodňovací
politice.
Rovněž užívá se komunální
politiky k odnárodňování. To se týká
zvláště maďarské národní
menšiny. Okresy byly tak sestaveny, aby se rozbilo jednotné
maďarské území, aby se mu odebralo právo
užívati mateřského jazyka v úřadech.
Jen v jediném berehovském okrese nemohli to provésti,
neboť celý tento okres jest maďarský.
Dokonce v obecních úřadech jsou nuceni zaváděti
český jazyk.
Celý úřednický aparát shůry
až dolů je český. Jen jedinci mezi nimi
umějí špatně místní jazyk.
Úřední jazyk jest český. Maďarští
a ukrajinští úředníci jsou drženi
v politických úřadech, u policie a v berních
úřadech, totiž tam, kde musejí znáti
řeč maďarského a ukrajinského
proletariátu a od pracujícího obyvatelstva
vydírati daně. Jinak vládne český
jazyk. Všechny úřední spisy určené
pro strany vystavují se česky.
Stejně jsou omezena práva židovské a
rumunské menšiny. Rumuni žijí v jednotné
mase ve východní části Zakarpatské
Ukrajiny. Židé činí značné
procento obyvatelstva a jsou soustředěni ve městech.
Nemají práva užívati mateřského
jazyka v úřadech, nedostávají státních
příspěvků na podporování
a rozvoj vlastní osvěty, nemají přiměřeného
počtu škol v mateřském jazyku.
Národnostní politika české buržoasie
k ukrajinskému obyvatelstvu jest politikou uchvatitele,
jenž si přisvojil cizí majetek a obává
se, že mu kdysi bude rozkázáno složiti
účty. Vědomí, že ukrajinský
národ jest 42milionovou masou, že v rámci Sovětského
Svazu jest samostatný ukrajinský stát, stát
dělnicko-selský, kde bujně vzkvétá
ukrajinská osvěta a věda, při čemž
zahrnuje nejširší masy dělníků
a sedláků - toto vědomí nedá
spáti českým imperialistům. Jejich
politika hodlá spolknouti Zakarpatskou Ukrajinu, utopiti
ji v československém moři.
Tato politika české buržoasie to jest jeden
hlas ve sboru světových imperialistů. Tutéž
politiku k ukrajinské národní menšině
provozují také sousedé Československa,
polský a rumunský stát. Všechny kapitalistické
státy dívají se na Sovětský
Svaz vůbec a na sovětskou Ukrajinu zvláště
jako na svou budoucí kolonií, očekávají
příhodné chvíle, aby jako dravé
zvíře mohly se vrhnouti na Sovětský
Svaz, poraziti sovětskou vládu a všechna bohatství
země rozděliti mezi sebe. Kapitalismus svíjí
se v křečích a porážku Sovětského
Svazu považuje za ulehčení svého stavu.
Světoví uchvatitelé v mírových
smlouvách rozdělili ukrajinské země,
které se octly mimo hranice Sovětského Svazu,
mezi tři státy, z nichž každý dělá
stejnou politiku, pokud možno odnárodňovati,
počešťovati, popolšťovati, porušťovati,
porumunšťovati a tam, kde se tomu nedaří,
kde národní uvědomění je silné,
pokud možno vtěsnati ji do protirevolučního,
protisovětského toku. To jest zájem světového
imperialismu a každého imperialistického státu
zvláště.
Ale jako odpověď na tuto imperialistickou politiku
ozývá se hlas třídně uvědomělých
pracujících mas, hlas komunistické strany,
která vrhla do boje heslo: "Proletáři
všech zemí spojte se v boji proti vlastní a
cizí buržoasii, proti světovému imperialismu
a na obranu Sovětského Svazu, o spojení sovětských
států celého světa".
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
K věcné poznámce přihlásil
se p. posl. Koudelka. Dávám mu slovo.
Posl. Koudelka: Dámy a pánové! V prohlášení
p. předsedy klubu poslanců strany republikánské
bylo mluvčímu našeho klubu, který ve
včerejší debatě ujal se zde slova ke
kritice t. zv. poselství Ant. Švehly sjezdu
strany republikánské, vytknuto, že náhodně
vytrhnuté věty bez uvedení celkového
kontextu učinil základem svých útoků
na stranu republikánskou a na Ant. Švehlu.
Pan předseda klubu poslanců strany republikánské
se mýlí. Ve "Venkově" ze středy
8. května t. r. ve zprávě o řádném
sjezdu republikánské strany zemědělského
a malorolnického lidu uvedena jsou, jak zde výslovně
je řečeno, "plamenná slova", kterými
předseda Antonín Švehla promluvil prostřednictvím
sjezdu k našemu národu a k zemědělcům
naším i za hranicemi. A tu stojí: "Městský
průmyslový člověk je příliš
nervosní nejen ruchem, ale celým způsobem
výroby."
Všechny ostatní časopisy z téhož
dne měly však toto tak zvané poselství
Antonína Švehly sjezdu strany republikánské
tohoto textu: "Městský člověk
je příliš parasitně založen, nežli
aby se mohl státi strůjcem nových řádů.
On je od pravěku pro výsady a najde vždy tisíce
výmluv, které by jej přiměly znovu
a znovu tvořiti nové hodnoty, bude-li jich třeba."
Ke konci celého obsahu tohoto tak zvaného poselství
Antonína Švehly straně republikánské
listy uveřejňují tento dodatek: "Ve
večerních hodinách oznámila nám
telefonicky ČTK, že byla požádána
republikánskou stranou, aby v tisku změnila slova
"městský člověk je parasitně
založen" za slova "městský člověk
je příliš závislý" a aby
vynechala větu "my stále ještě
smrdíme všem kravským hnojem a koňskou
močí".
"Že tyto věci nejsou ve Švehlově
poselství, však ČTK netvrdí"
- dokládají "Lidové Listy", orgán
koaliční strany lidové.
Ve Švehlově poselství, jak bylo publikováno
v oficielním listě strany republikánské,
je dále doslovně uvedeno:
"Příroda naučila zemědělce
poslouchati svých zákonů, které jsou
neúprosné a bezpodmínečné.
On, bohužel, šel dále a poslouchal nejen zákonů
přírody, ale slepě a bez protestů
i zákonů, které mu dali cizí lidé.
Agrarismus jej učí, aby si dal zákony sám:
ale musíme ještě dále, zemědělec
musí dáti zákony všem. Kdo se naučil
poslouchati, je jedině schopen poroučeti. Zemědělec
musí ve všech státech býti u vlády.
Vládnouti v demokracii znamená starost, odpovědnost,
trpělivost. To vše může vyvinouti v nejvyšší
míře jedině zemědělský
člověk."
Myslím, že ani zde ničeho nebylo zkresleno
v mých vývodech.
Dále pak v témže poselství se praví:
"Zemědělci volali: "Dejte nám!"
Kdo nám má dáti? My si vezmeme, nebo my si
dáme sami to nebo ono. Tak musíme mluviti napříště.
Nám nemá kdo co dávati. Byla chyba, že
jsme stále jen volali, aby nám někdo něco
dal! Aby někdo mohl něco dáti, musí
nám nejdříve vzíti, nebo při
nejmenším musí námi býti podepřen,
aby stál a mohl dávati."
Opětovně se táži, zdali v mých
vývodech bylo cokoliv zkresleno.
Ve "Venkově" ze dne 10. května je velký
úvodník pod nadpisem "Naše velká
radost jejich zklamání a zloba." Vaše
(ukazuje na poslance republ. strany zeměděl.
a malorol. lidu) tedy radost, naše zklamání
a zloba. A tento velký článek je neobyčejně
zajímavý. Praví se tu na př.: "Ještě
nepochopitelnějším jest, když celý
sbor odpůrců volá: "Takové myšlenky
vyslovuje pověstný kompromisní politik, státník,
který hrany brousil, oheň s vodou se snažil
spojovati.
Co má co činiti ministerský předseda
nebo předseda pětky Švehla s prorokem
agrarismu Švehlova? Kdo by zaměňoval
nebo mísil tyto dvě "funkce" Švehlovy,
počínal by si jako ten, kdo by se domníval,
že nevěrec nesmí seděti v jedné
vládě s přísně věřícím,
nebo že Marxista nesmí se politicky spojovati s liberálem
a pod. Švehla - prorok agrarismu - nesmí býti
kompromisní. Prorok musí býti vždy stoprocentní
- jinak přestává býti prorokem. Proto
si vyvolil dr Srdínka za "učedníka"
v hlásání agrarismu, ale Udržala
za nástupce v praktické politice."
Pan dr Srdínko není dnes soukromníkem.
On je ministrem zemědělství našeho státu,
členem vlády, která musí míti
na paměti zájmy všech vrstev našeho obyvatelstva,
a soudíme tedy skromně, že p. ministr zemědělství
měl s útoky na parasitní nezemědělské
vrstvy sečkati, až bude při nejmenším
soukromníkem té povahy, jako Ant. Švehla
v Hostivaři. Nemohl-li Švehla jako min.
předseda býti 100%ním prorokem agrarismu,
ze stejných důvodů nemůže býti
pan ministr zemědělství učedníkem
tohoto 100%ního agrarismu.
Velectění, není případné
namítati, že vůdcové socialističtí
hlásali nebo hlásají požadavek socialistické
republiky. Soudím, že strana, která je hlavní
stranou koaliční, že aktivní ministr
musí býti zdrželivější ve
svých projevech a nesmí se dopustiti ničeho,
co by urazilo, pohněvalo velkou většinu obyvatelstva
naší republiky a co by bylo s to poškoditi vnitřní
mír a pokoj v našem státě a těžce
by se dotýkalo oprávněných, věcných
zájmů našeho zemědělství
a našich zemědělců.
Neprávem pan předseda klubu poslanců strany
republikánské vytýká, že jsme
Švehlu zatáhli do ulice. Nikoli! Opakuji, co
jsem včera řekl. Řekl jsem doslovně
(čte):
"Myslím, že nelze dnes, když po delší
pře stávce přistupujeme zde ke své
práci, nepozastaviti se nad t. zv. poselstvím vůdce
největší strany majoritní Ant. Švehly
ke sjezdu agrární strany. Poselství je
takového obsahu, že mnozí z těch, kteří
jsou znalci tohoto předního státníka
naší republiky, octli se v povážlivých
rozpacích a v první chvíli nevěřili,
že jde vskutku o projev tohoto politika, slynoucího
opatrností i smyslem pro spolupráci s ostatními
stranami a pro kompromis. Ale bylo nám řečeno
ústy autoritativními, že to poselství
je opravdu poselstvím Ant. Švehly. Máme
tedy věřiti, že to je Ant. Švehla"kouzla
zbavený"? Není tedy pravda všechno to,
na čem je založena nesporně veliká popularita
tohoto státníka i v kruzích nezemědělských?
Není tedy Ant. Švehla takový, jak jsme
ho zde poznali, nýbrž je zcela jiný, tak, jak
nám jej vykreslilo to poselství a to, co k tomu
orgánové strany republikánské přičinili?
Je věcí strany, pro niž Ant. Švehla
velmi mnoho udělal, pro niž velmi mnoho znamená,
jakým způsobem chce se mu za to odvděčiti."
Předseda (zvoní): Upozorňuji
pana řečníka, že věcné
poznámky mají trvati pouze 5 minut.
Posl. Koudelka (pokračuje): Hned jsem hotov,
pane předsedo!
"Přispěje-li toto poselství k posílení
popularity a k udržení oné "svatozáře"
kol hlavy Ant. Švehly, o tom, myslím,"
- pravil jsem včera - "že dnes ani v lůně
agrární strany není již pochybností."
Prohlášení pana předsedy klubu poslanců
republikánských bohužel není s to odvrátiti
škody, nešťastným tak zv. poselstvím
Antonína Švehly ke sjezdu jeho strany způsobené
v poměrech vnitropolitických, škody na zájmech
klidného soužití různých vrstev
obyvatelstva země, zájmech zemědělství
a pracujících zemědělců. Poselství
toto je nepředložeností, ba více, je
chybou, která nemůže býti bez vážných
důsledků. Odpovědnost za ně mají
ti, kdož je vydali, k němu se hlásí
a činí z něho základ své politiky.
(Souhlas poslanců soc. demokratické strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo
k doslovu zpravodaji výboru zemědělského,
panu posl. P. Mackovi.
Zpravodaj posl. P. Macek: Slávna snemovňa! Poneváč
nikto z prihlásených rečníkov v debate
nepodal žiadnych vážnych námetov, ktoré
bysom mal prípadne za povinnosť vyvrátiť
- a väčšina ich nezabývala sa meritom
veci - navrhujem slávnej snemovni, aby prijala navrhovaný
zákon v doslovnom znení bezo zmeny. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke hlasování. Sněmovna je schopna se usnášeti.
Osnova zákona má 12 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli. Ježto není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek proti tomu není. (Hluk. - Předseda
zvoní.)
Prosím o klid.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 12 paragrafy, nadpisem a úvodní
formulí, ve znění doporučeném
panem zpravodajem a shodném s předchozím
usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém, a to ve znění shodném s
předchozím usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.
Nyní vykonáme odložené hlasování
o 1. odstavci pořadu:
Ad 1. Hlasování o osnově zákona
o zřízení nucených pracovních
kolonií a o změně některých
ustanovení trestního práva (tisk 1700).
Osnova má 8 článků, nadpis zákona
a úvodní formuli.
Ježto podány byly k osnově té různé
návrhy, míním dáti hlasovati takto:
Nejprve bychom hlasovali o návrhu posl. Hakena na
přechod k pořadu; bude-li zamítnut, přejdeme
k hlasování meritornímu podle jednotlivých
článků.
O článku I bychom hlasovali nejprve v úpravě
návrhu posl. dr Klapky, Hrušovského
a druhů; bude-li zamítnuta, v úpravě
návrhu posl. dr Gátiho a soudr.; bude-li
i ta zamítnuta, budeme o čl. I hlasovati podle zprávy
výborové.
O čl. II budeme hlasovati nejprve v úpravě
návrhu posl. Blatné a soudr.; bude-li zamítnuta,
v úpravě hlavního návrhu posl. dr
Klapky a druhů; bude-li zamítnuta, v úpravě
prvého eventuálního návrhu posl. dr
Klapky a druhů; bude-li zamítnuta, v úpravě
druhého eventuálního návrhu posl.
dr Klapky a druhů; bude-li i ta zamítnuta,
hlasovali bychom o čl. II podle zprávy výborové.
Pak bychom hlasovali o doplňovacím návrhu
posl. dr Gátiho a soudr. ke čl. II.