Pán posl. Hrušovský poukázal
už na chovanie sa tejto vládnej strany v prípade
spoluobvineného posl. Tuku, v prípade
tajomníka Šaňa Macha, ktorý na kauciu
prepustený bol z vyšetrovacieho väzenia, a pán
posl. Hlinka vo svojej poslednej
reči v nedeľu v Košiciach, ráčte
si prečítať dnešného "Slováka",
pri príležitosti osláv pittsburgskej dohody
prehlásil, že táto kaucia složená
bola poslaneckým a senátorským klubom vládnej
slovenskej ľudovej strany. Slávna posl. snemovňa,
kam to spejeme? Súd ešte nerozhodnul, rozsudok ešte
vynesený nebol, vyšetrujúci súdca, obžalobný
senát kraj. súdu, vrchný
súd uznávajú predložené doklady
za dostatočné k pozdvihnutiu žaloby proti Šaňovi
Machovi, a vtedy vládna strana, ktorá má
dvoch ministrov vo vláde Československej republiky,
složí peniaze, aby pomohla tomuto pánovi dostať
sa z vyšetrovacieho väzenia?
Vážení pánovia, ztratila koalícia
vôbec každý smysel pre záujmy štátné?
(Výkřiky posl. dr Meissnera.) Je to možné
v nejakom sporiadanom štáte, aby strana, ktorá
ostentatívne priznáva sa k tomu, že dáva
pomocnú ruku aby spravedlnosť bola zahatená,
sedela naďalej na vládnej lavici, aby naďalej
tvorila súčasť majority parlamentnej, naďalej
spravovala štát? Slávna posl. snemovňa,
nedivte sa, že za takýchto okolností povstali
v budapešťskom parlamente býv. ministri, tedy
nie nejaké nezodpovedné živly, ktorí
prehlašujú, že súsedné štáty
pripravujú ich vnútornou politikou vzkriesenie historického
Uhorska a že je ich povinnosťou, aby sa na túto
dobu pripravili. Nedivme sa, že vtedy povstane zodpovedný
šéf vlády a demonštratívne potriasa
ruku takému poslancovi, prihlásí
sa k slovu a pochváli ho za jeho výroky. Nedivme
sa, že vtedy ríšsky správca Horthy pred
hrobom Neznámeho vojaka slávnostne odprísahá,
že tak ako jeho predchodca Arpád zaujal vlasť
maďarskú, tak i jeho povinnosťou bude, aby tento
príklad nasledoval.
Slávna posl. snemovňa, nedivme sa, že táto
nešťastná politika, ktorá zasahuje do
riadneho behu súdnictva, posmeľuje všetkých
zahraničných nepriateľov Československej
republiky. Z tohoto ovzdušia, z tohoto močiara vnútornej
politiky vyrastajú potom také zjavy, ako je Falout
a ako sú všetky ostatné prípady, ktorými
hemží sa denná tlač. Táto záležitosť
nie je len vecou vnútornej koaličnej politiky, len
vecou koaličnej domácnosti, táto vec má
ďalekosiahlejší význam. Je to i otázka
dôvery občianstva v nestrannosť
súdnictva. (Tak jest!) Neporušujte
tie najzákladnejšie piliere, na ktorých stojí
každý štát a na ktorých musí
stáť naša republika - dôveru občianstva
v nestrannosť súdnictva.
Slávna posl. snemovňa! Táto vec má
i ďalekosiahlejšie zahraničné vzťahy,
ako som to vylíčil. Pán min. predseda Udržal
je veľmi dobrým znalcom pomerov súvisiacich
s politikou so súsedným Maďarskom. Už
dávno pred vojnou ako člen rakúsko-uhorskej
delegácie v Budapešti oboznamoval sa s pomermi, so
sťažnosťami našich Slovákov. I počas
vojny on bol jedným z tých českých
politikov, ktorí spolupracovali tiež s nami Slovákmi
na budúcom našom oslobodení. Po prevrate, po
vojne i vo svojích rezortných záležitostiach
mal príležitosť vystúpiť často
s veľkou energiou proti každému zjavu, ktorý
zapáchal nejakou korupciou alebo
nesprávnosťou.
Slávna posl. snemovňa! Myslím, že máme
dostatočného dôvodu, aby sme špecielne
my, ktorí lepšie precítime tieto veci a toto
nebezpečie, lebo pochádzame z ohroženého
hraničného územia, mohli obrátiť
sa na neho ako na dávneho znalca a priateľa nášho
Slovenska, a činiť na neho apél. Žiadame
ho, aby urobil koniec tomuto nebezpečnému zahrávaniu
si niektorých koaličných činiteľov
s veľkými záujmami štátu, aby energicky
uplatňoval zásadu, že spravedlnosť a zákonitosť
musí byť prisluhovaná
každému a proti každému rovnako a rovnakým
spôsobom bez ohľadu na národnosť, bez ohľadu
na politické presvedčenie, bez ohľadu na strannícke
a koalíčné záujmy. (Výborně!)
Len potom prestanú naší zahraniční
nepriatelia špekulovať na zánik
republiky. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dále
má slovo paní posl. Landová-Štychová.
Posl. Landová-Štychová:
Vážená sněmovno! Můj dnešní
referát jest jaksi pokračováním mých
referátů ze 3. a 24. května, kde v prvním
jsem shrnula výsledky protifašistického kongresu,
konaného letos začátkem března v Berlíně,
a v druhém jsem poukázala na spojitost t. zv. náboženského
socialismu Masarykova a de Mannova s potřebami kapitalistické
třídy, pro udržení jejíhož
panství je taková novodobá
reakce naléhavou nutností.
Dneska přináším další fakta
jako doklady holé skutečnosti, že teroristický
režim u nás v Československu, o němž
každá zmínka je konfiskována, není
následkem jakéhosi hyperradikalismu naší
strany, jak tvrdí naši odpůrci zejména
z reformistických řad. Fakta, která zde uvedu,
jsou dokladem toho, co my zde stále a do omrzení
budeme opakovati totiž dokonalého už srůstu
státní správy s kapitalistickou organisací
výroby a spotřeby. Fakta tato jsou dále dokladem,
že všichni, kdož jakýmkoliv
způsobem kompromisují s tímto celým
systémem, ocitli se již na druhém břehu,
kde není jediné cesty, která by mohla vésti
k uskutečnění socialistických a i
nejmírnějších pokrokových cílů.
Vezměme si nyní otázku svobody spolkové,
shromažďovací a svobody projevů v Československu.
Vyžádala jsem si materiál ve Svazu proletářských
bezvěrců. Tento svaz soustřeďuje v sobě
členstvo předválečných kulturních
organisací, a to Svazu socialistických monistů,
ponejvíce sociálních demokratů, dále
anarchokomunistických spolků
Volných myslitelů a konečně pokrokářské
Volné myšlenky.
Všichni, kdož byli dříve v těchto
třech organisacích, z nichž prvé dvě
za války zanikly, a kdož zůstali neoblomnými
a důslednými odpůrci náboženské
reakce a kapitalismu, tvoří dnes jádro Svazu
proletářských bezvěrců a nesou
statečně prapor kulturního odboje, zrazený
a opuštěný mnohými z těch. kteří
dnes svou autoritou všechnu tu dnešní reakci
podpírají.
Svaz proletářských bezvěrců
plní své poslání mezi pracující
třídou způsobem naprosto legálním.
Pořádá hlavně přednášky
se světelnymi obrazy i bez nich, popularisující
přírodní vědy, vědecký
názor na život a svět, marxistický názor
na lidstvo, jeho řády, jakož i na různé
soudobé společenské problémy.
Materiál, do kterého bylo mi
dovoleno nahlédnouti, svědčí
o velké péči vedení Svazu a o jeho
snaze podávati širokým vrstvám lidu
nejcennější poznatky vědecké
formou nejpřístupnější a současně
zvyšovati jeho kulturní úroveň a vštěpovati
mu potřebu takové vyšší úrovně
životní vůbec.
Je samozřejmé, že
v kapitalisticky organisované společnosti čím
je pracující člověk kulturnější,
tím ostřeji vidí a chápe nejen nespravedlnost,
nýbrž přímo zločinnost tohoto
systému. Pochopitelně, že tím více
přemýšlí, hloubá, srovnává
a znenáhla zraje k činorodému
odporu. A zde jsme u jádra věci příčiny
persekuce skupin, funkcionářů, ba i prostých
jednotlivých členů Svazu proletářských
bezvěrců.
Úřady šikanují bezvěrecké
hnutí na př. i při sebemenší
změně stanov. Sjezd celého Svazu usnese na
př. změnu jedné věty, což při
hromadném zadávání změny pro
celý Svaz všech skupin znamená jeden úřední
výkon, avšak zemský úřad dávkový
v Praze, v Brně a v Opavě počítá
za každou skupinu zvlášť 30 až 250
Kč, takže Svazu je tímto způsobem vyvlastněno
při jediné změně stanov
kolem 20.000 Kč. Pokud vím, nepraktikuje
se tento skandální způsob ani u jediného
měšťáckého, klerikálního
nebo reformistického spolku. Na protest podaný soudr.
dr Bartoškem úřady zásadně neodpovídají.
Na Slovensku už po 2 roky jsou činěny SPB takřka
nepřekonatelné obtíže. Povolování
stanov se nevyřizuje nebo zamítá. Z jakých
důvodů? Aby lid zůstal v temnotách
náboženských pověr, aby snázeji
při svém jinak čilém temperamentu
zůstal v třídním bezvědomí,
bez naděje a vůle ke skutečnému nejen
politickému, nýbrž
i hospodářskému osvobození.
Největší pole působnosti nalézá
čsl. byrokratický šiml při zadávání
schůzí a censurování přednášek.
Ano, censurování přednášek, policajtování
mluveného slova, proti čemuž za císařského
Rakouska filosof Masaryk vášnivě
bouřil a což teď je ustálenou úřední
praktikou demokratické Československé republiky.
A je zajímavo - snad je o tom nějaký zvláštní
tajný výnos - že to, co je policejní
censurou povoleno v Praze, nepovolí se na venkově,
nebo i naopak.
Zaznamenala jsem si několik z celé spousty případů,
které dostatečně charakterisují československé
úřady jako exponenty kapitalistických zájmů
a kapitalistického řádu.
Na příklad skupina S. P. B. v Peruci chtěla
1. května t. r. pořádati přednášku
na théma "Péče o děti a školství
v sovětském Rusku". Včas zadala o povolení,
ale teprve v sobotu odpoledne 27. dubna byl žádán
úřadem policejním přes úřad
obecní buď originál povolovacího výměru
nebo text přednášky. Předseda
mohl vyhověti pochopitelně až v pondělí
29. dubna. Přednáška byla úřadem
zadržena až přes 1. květen, tedy znemožněna.
Veřejnosti bylo oznámeno, že se přednáška
odkládá na sobotu 4. května. Toho dne však,
kdy měla býti přednáška konána,
o polednách došel od okresního úřadu
přípis č. 13740 datovaný ze dne 3.
května t. r., jímž se přednáška
tato zakazuje. A důvod? Text přednášky
prý "obsahuje srovnávací stati o Československé
republice takového rázu, že u porovnání
se sovětským Ruskem jeví se republika Československá
býti hanobena tak, že to může snížiti
vážnost její."
Podobně odůvodňuje policejní ředitelství
v Mor. Ostravě přípisem č. I.-10/227/1
z 13. dubna t. r. zákaz přednášky se
světelnými obrazy na téma "Družstevnictví
v sovětském Rusku". Pročetla jsem si
přednášku a shledala jsem, že jest zpracována
velmi seriosně podle známé brožury "Družstevní
a hospodářské Rusko", sestavené
čsl. družstevní delegací vyslanou Ústředním
svazem čsl. družstev v květnu a červnu
r. 1927 na studijní cestu do Moskvy, Leningradu, Rostova,
Charkova, Poltavy a Kijeva. Delegátů bylo 15, většinou
soc. demokraté, v čele s předsedou svazu
Ferd. Jiráskem a redaktorem družstevních časopisů
Emanuelem Škatulou.
Přednáška neobsahuje naprosto ničeho,
co by mohlo obsahovati skutkovou podstatu trestních činů,
jak se praví v přípisu policejního
ředitelství. Jsou to většinou vysvětlení
k obrázkům družstevních podniků.
Proč je tedy zakázána? Proč nesmí
lid u nás se dovědět pravdy o poměrech
a vývoji nového řádu v jedné
z největších zemí světa? Proč
je zakázána celá, když přece
obsahuje jen údaje uveřejněné ve zmíněné
brožuře, a teprve na konec se konstatuje toto:
"Jednou ze záruk, že výstavba socialismu
v sovětském Rusku bude uskutečněna,
jest plánovitost v každém směru národního
hospodářství. Jsou zjišťována
kontrolní data pro každý jednotlivý
hospodářský rok a družstevní
svazy předkládají plány pro činnost
do dalekého období dopředu.
V rámci těchto všeobecných plánů
pro veškeré národní hospodářství
vypracovává si plán každé konsumní
družstvo. Dosavadní prakse dokázala, že
tyto plány jsou velmi opatrně sdělávány
a že předepsané lhůty jsou nejen bezvadně
plněny, nýbrž pravidelně skoro všude
ještě překročeny, což vyvěrá
samozřejmě z rozmachu hnutí.
Jeden z nejdůležitějších předpokladů
k provedení těchto plánů záleží
v tom, že v sovětském svazu dostává
se skutečně možnosti nerušeně prováděti
svoji další výstavbu. Kdyby byli kapitalisté
západní Evropy nechali Rusko klidně vyvíjeti,
kdyby nebylo pětileté občanské války,
intervenčních armád a kontrarevolučních
povstání, kdyby nebylo těch četných
a hrozných potíží rázu zahraničního,
pak jistě byla by vnitřní výstavba
dělnického státu a jeho družstev šla
daleko rychlejším tempem kupředu.
Kapitalisté celého světa penězi a
životy svých proletářů podporovali
vše, co by mohlo zabrzditi vývoj nového společenského
řádu v Rusku.
A ani dnes, když tolik útoků proti dělnickorolnickému
státu ztroskotalo, ani dnes ještě kapitalisté
západní Evropy nepřestali připravovati
válečné tažení proti jedinému
státu na světě, který jest v rukou
dělníků a rolníků. A zde právě
vzniká pro proletariát kapitalistických zemí
vážný úkol, a to znemožniti připravovaný
ozbrojený útok proti sovětskému svazu,
proti jedinému dělnicko-rolnickému státu,
který objímá 1/6 suchého povrchu zeměkoule,
státu, kde dělníci a rolníci dělníkům
a rolníkům západu ukázali, jak se
to dělá, kolik bezohlednosti, kolik síly
a kolik obětavosti je potřeba k tomu, aby dělnická
třída svůj osud vzala sama jednou do svých
rukou.
Tohoto boje se musí zúčastniti též
družstva a jejich členstvo, berou-li svoji povinnost
vůči proletariátu až do důsledků
vážně. Když špičky dělnických
družstev kapitalistických zemí na mezinárodním
družstevním sjezdu ve Štokholmu odmítly
účast na tomto boji proti blížící
se nové imperialistické válce, když
se postavily do jedné fronty s těmi, kteří
podepisují protiválečné pakty a při
tom vystavují nové kanony a hlasují pro stavbu
nových křižníků, musí
členské masy nutiti vůdce, aby vřadili
dělnická družstva do obranné fronty
proletariátu, aby proti jednotné frontě reakce
a kapitálu vytvořili dělníci jednotnou
frontu práce!
Dělnictvo v kapitalistických zemích musí
si však z vývoje sovětského svazu v
celku a z jeho družstev zvláště bráti
poučení. Jak je to možno, že sovětský
svaz a sovětská družstva v době několika
málo let mohla dosáhnouti tak mohutného rozmachu?
Jak to je možno, že sovětský svaz a sovětská
konsumní družstva mohou si dělati tak smělé
plány do budoucnosti s pevným přesvědčením,
že je splní?
To mohou jen proto, že dělnictvo sovětského
svazu ve spojení s pracujícím rolnictvem
v říjnu r. 1917 zlomilo nadobro panství kapitalistů
a velkostatkářů, že dělníci
a rolníci sami převzali do svých rukou výrobu
a její rozdělení a že sami vzali svůj
osud do svých rukou.
Proletariátu kapitalistických zemí je cesta
ukázána. Světový vývoj se nezastaví
u ruského 7. listopadu, světový vývoj
jde nezadržitelně dále k jednomu velikému,
světovému 7. listopadu, a nezabrání
tomu ani jakékoliv policajtování mluveného
slova, o kterém sám Masaryk řekl,
že je to "přežitek absolutismu, nesmyslný
a hloupý."
Jedno je dnes jisté: ruská revoluce a její
výsledky na poli hospodářském jsou
pro dělnickou třídu celého světa
stálým pramenem studia a zkoumání,
že ruská revoluce je hlubokou studnicí zkušeností
pro mezinárodní dělnickou třídu.
Lenin je mrtev, jeho tělo leží v Mausoleu na
Rudém náměstí moskevském, ale
jeho veliké dílo žije. Dělnická
třída kapitalistických zemí půjde
po cestě, kterou jí ukázal proletariát
ruský, vedený v nejtěžších
chvílích Leninem, dělnická třída
celého světa půjde po této cestě
a půjde po ní s plným vědomím,
že cesta k socialismu nevede přes ministerská
křesla a přes honební revíry strahovských
mnichů, odhodlaně dále.
Cesta, po které šli dělníci a rolníci
v Rusku, není cesta pohodlná, je to soutěska
trnitá, neschůdná a kamenitá, ale
je to jediná cesta, po které proletariát
celého světa jedině může dojíti
ke svému cíli, je to jediná cesta, po které
proletariát celého světa dospěje k
vítězství dělnické třídy,
jediná cesta, která může práci
osvoboditi z područí kapitálu, aby se práce
stala základem šťastnější
příští lidské společnosti."
Nuže, ani v tomto zakončení není podle
litery zákona obsaženo nic trestného - je to
prostě vyjádření stanoviska na podkladě
určitého, vědecky opodstatněného,
světového názoru, opřeného
zkušenostmi.
Podobně je tomu s koncem přednášky "Anglická
revoluce." Přednáška sama obsahuje vylíčení
anglické revoluce ze XVII. století, a to s marxistického
stanoviska. Mluví se tam o tom, jakou roli hrál
v ní proletariát a jaká byla jeho odměna
z rukou těch, jimž pomáhal k vítězství.
Konec zní: "A proto bychom chtěli, aby tato
přednáška, která je časovější
a pro dělníky poučnější,
než se na prvý pohled zdá, zanechala v posluchačstvu
ten silný dojem, že nesmíme v zavedení
republiky spatřovati konečný cíl svého
snažení, že i my musíme chtíti
to, za co bojovali již před třemi stoletími
levellerové v Anglii a k čemu přikročili
prakticky naši dělničtí spolubratři
v Rusku" atd. I tento konec věty byl zakázán
přípisem policejního řiditelství
v Praze, č. j. 139.313 ze 17. května t. r.
Právem nutno nazvati tyto konfiskace manií, jakýmsi
druhem byrokratického švejkovství, neboť
už pouhý fakt, že je nutno předkládati
text přednášek k předběžné
censuře a že předseda skupiny nebo svolavatelé
musí osobně ručiti a odpovídati za
referenta, jest nejen směšný, ale přímo
provokační. Jsou přece referenti, kteří
teprve během své přednášky ji
tvoří, nebo psanou přednášku
doplňují, jsou i takoví, kteří
by ani nesvedli přednášku pečlivě
přečísti, jak toho censura vyžaduje.
Napsaná přednáška nebo jakákoliv
řeč poskytuje referentovi pouze jistotu, že
neztratí směrnice a konec své řeči,
že přednese všechno, co říci má
a chce, ale vázati ho na každé písmeno
a puntík je nesmysl a krajní zlomyslnost.
V Sovětském Rusku, jak známo, byla též
delegace čsl. vědátorů, umělců,
literátů a žurnalistů. Svaz proletářských
bezvěrců na základě jejich zpráv
pořádá přednášky "Kulturní
stav sovětského Ruska". Často se stane,
že žádá některého z delegátů,
aby na toto thema promluvil o svých dojmech a poznatcích.
Zdálo by se nemožným, aby úřad
žádal předem doslovný text na př.
od prof. Nejedlého, který jakživ si své
lidové přednášky předem nepíše.
Ale okr. úřad v Brandýse n. L. by pravděpodobně
na takovou možnost nevzal zřetele, protože zdůrazňuje
v přípise č. 15.961 z 31. května t.
r., že "zdejší úřad musí
a bude vždy trvati na tom, aby spolu s oznámením
přednášky byl předložen i její
text k nahlédnutí, jinak že ohlášení
bez dalšího bude odloženo, aniž bude vzato
na vědomí."
Zvláště ostrými úředními
vyhrůžkami bylo provázeno pořádání
přednášek se světelnými obrazy
na thema "Krasin - hrdinové severního pólu".
Jakoby nebylo dost na té nesmrtelné ostudě,
že, ačkoliv byli Krasinci slaveni celým kulturním
světem, ačkoli přednášeli ve
všech střediscích kulturních zemí,
že byl to jedině československý Hulvátov,
který dovedl hrubě zavříti dveře
před záchranci svého mladého, nadějného
vědce. Málem že i přednášky
o velkomyslném činu Krasinců nebyly zakázány.
"Upozorňujete se, že jste osobně odpovědnými
za to, že přednášky nebude zneužito
k projevům nezákonným a ohrožujícím
veřejný pořádek a klid a dále
k projevům rázu politického, ke kterýmžto
spolek S. P. B. jakožto spolek nepolitický není
oprávněn". Tak zní povolovací
přípis č. 6338 okr. úřadu v
Mnichově Hradišti.
Úmysl je zjevný, příliš zjevný
každému, kdo není tak notoricky tupý,
aby sám nepodlehl čistě lidskému citu
nadšení, které zachvátilona př.
všechny posluchače prof. Běhounka, když
líčil příjezd "Krasina"
k ledové kře s rudým stanem. Čin Krasinců,
vesměs účastníků revoluce za
Sověty - Čuchnovský na př. byl už
za revoluce z nejodvážnějších rudých
letců - je právě tím významný,
že celému světu, soustavně proti Sovětské
Unii štvanému, ukazuje skutečný charakter
bolševické morálky a vysokou úroveň
kultury Sovětské Unie. Jak bychom nebyli hrdi, jak
bychom mohli zůstati chladni při jakémkoli
způsobu líčení této výpravy?
Zatím co vy jako posluchači nadšením
vzkřiknete, slzíte a tleskáte, zatím
se už otevírají dveře kriminálu
pro ty, kdož vám tento svátek připravili,
a byrokratická tlapa chystá se zardousiti skupinu
proletářských bezvěrců, která
má odvahu šířiti v zemi rebelů
Husa, Žižky a Masaryka holou pravdu. Mám
ještě velmi mnoho materiálu ze Svazu proletářských
bezvěrců. Sama, ač stále sleduji postup
reakce u nás, žasla jsem, v jakém zrychleném
tempu právě na poli kulturním se postupuje.
Případ husovický z 11. května t. r.
potřeboval by zde býti zvlášť provětrán
a s ním ještě řada případů
dalších ze všech koutů "husitského,
pokrokového, demokratického a humanního"
Československa. Ale musí stačiti zatím,
když ke konci této části svého
referátu prostě konstatuji: Je zakazováno
po přednášce zpívati. Jsou zakazovány
členské schůze, ba dokonce i schůze
na § 2 shromažďovacího zákona, čímž
vlastně jsou občané pro své přesvědčení
zbavováni svých občanských práv.
A kdyby se funkcionář nebo člen společnosti
proletářských bezvěrců všemu
dovedl uhnouti, zbývá tu úřadům
poslední řemen karabáče, to je finanční
ruinování skupin, jednak zákazy schůzí
a podniků v poslední den, kdy už všechny
nákladné technické přípravy
byly učiněny, jednak vysokými dávkami
okresních úřadů.
Ale není tu jen jediný Svaz proletářských
bezvěrců, který se těší
zavilé nenávisti úředních orgánů
kapitalistické společnosti. Federace proletářské
tělovýchovy je snad vedle komunistické strany
nejpronásledovanější korporací
vůbec. Za jediný rok 1928 rozpuštěno
bylo 8 okresů, sdružujících celkem 252
jednot, které tu zůstaly bez spojovacího
orgánu. Mimo to rozpuštěno zvláště
ještě 6 jednot s 835 členy. Proč došlo
k tomuto hromadnému rozpouštění? Postižené
okresy pořádaly loni 24. června veřejná
cvičení. Při průvodech velmi disciplinovaně
organisovaných zdravilo obecenstvo jednotáře
obvyklými výkřiky a dělnickými
hesly. Byl tím prý porušen "veřejný
pokoj a řád" a proto jsou okresy rozpuštěny.
Jednoty v Počáplích a v Písku rozpuštěny
z téže příčiny. Je to protizákonné,
neboť podle všeobecné úřední
prakse u jiných korporací ručí za
průběh podniku pořadatelský sbor a
nikoliv spolek. Jednota v Něm. Brodě rozpuštěna,
protože někteří členové
skautského odboru zúčastnili se nepovoleného
protestního táboru. Jednota ve Fryštátě
rozpuštěna proto, že její žákovské
odbory proti úřednímu zákazu cvičily
na zahradní slavnosti MVS. V Prostřední Suché
rozpuštěna jednota, protože někteří
členové vyvěsili na veřejném
místě plakát pro II. Spartakiadu. V Orlové,
protože prováděla jednota cvičení
se školní mládeží. Odvolání
proti rozpuštění bylo ihned podáno,
je tomu však málem rok a dosud není věc
vyřízena. Také zákaz cvičení
žactva na veřejných cvičeních
dosud trvá.
Letošní rok je rovněž úrodný.
Na př. v únoru konána v Kunraticích
valná hromada DTJ, na které jednalo se o změně
stanov ve smyslu vstupu DTJ do FPT. Při provokační
řeči soc. demokrata Hummelhanse byla schůze
rozpuštěna a 15 lidí nesouhlasících
s Hummelhansem bylo 12 četníky z místnosti
vytlačeno, tedy právě ti, kteří
pro změnu stanov se vyslovili. V čerstvé
paměti je zákaz štafetového běhu
Klatovy-Praha k V. federálnímu sjezdu, a to v úseku
okresního úřadu Hořovice Kladno. A
důvod? Ohrožení veřejného klidu
a pořádku štafetovým během. Kdo
ví, co je to štafetový běh, musí
se opravdu podiviti nad hloubkou zlomyslnosti a hlouposti takového
zákazu.
Alespoň ještě jeden letošní případ
jako ilustraci. Dne 12. května jel footbal klub z Třebichovic
kamsi na zápas. V Lánech kdosi vykřikl: "Ať
žije Sovětské Rusko" - a okr. úřad
ve Slaném zastavil činnost jednoty, účastníky
jízdy v autu potrestal podle prügelpatentu vězením
od 2 až 10 dnů, aniž je podle své povinnosti
uvědomil o možnosti opravných prostředků.
Nevyvolává tento případ dojem, že
jsme nějak jako na počátku světové
války r. 1914? Nevypadá to podle řádění
policejních orgánů, jako by Československo
stálo na válečné noze se Sovětským
Ruskem? Nemáme práva ptáti se - což
jste už válku sovětům vyhlásili?
Kapitolou pro sebe v celém tomto řetězu dějů
tvoří persekuce komunistických členů
zastupitelstev, zejména obecních. Měšťáci
i reformisté velmi rádi co nejčastěji
opakují své fráze o ztracených hlasech,
odevzdaných pro komunisty. Ve skutečnosti jsou komunisté
ve všech zastupitelských sborech živým
svědomím reformistů a t. zv. pokrokářů,
jsou neúplatnými svědky demokratického
švindlu, který má zastříti kapitalistický
třídní ráz samosprávy. A právě
ten fakt, že KSČ neúprosně požaduje
na svých zástupcích ideologickou důslednost,
t. j. jednotnost činů se zásadami hnutí,
stala se ostatním nejen nepohodlnou, ale pro jejich plány
přímo nebezpečnou. Neboť i zemské,
okresní i obecní správy musí sloužiti
třídním zájmům průmyslové
i agrární buržoasie, čehož jedinou
vážnou překážkou jsou komunisté.
Nebylo nic snadnějšího, než provedením
t. zv. správní reformy přikročiti
k pozvolné fašisaci celého veřejného
života.
Jak se to projevuje v praxi, ukazuje nám řada případů
rozpuštění obecního zastupitelstva z
důvodů, které velmi jasně osvětlují
fakt bezprostředního fašistického nebezpečí
v Československu. Zde alespoň některé
z mnoha případů, které za všechny
mluví: Ve Vyšnom Medzeve bylo rozpuštěno
5. prosince 1928 obecní zastupitelstvo proto, že z
voleb 1927 vešla do něho komunistická většina,
která přišla na stopu obrovských švindlů
a okrádání obce starým vedením.
Za vedení komunistů toto hospodaření
přestalo. Bližší podrobnosti o štvanicích
proti komunistickém u vedení obce najdete v interpelaci
posl. Kršiaka a soudr. Ačkoliv revise našla
všecko v nejlepším pořádku a okresní
náčelník sám vzdal starostovi pochvalu
a povzbuzení, jen aby dále tak hospodařili,
přes to štvanicemi místního faráře
Sziklaye, dále býv. notáře, trestaného
pro defraudaci, Grenznera, jakož i nynějšího
notáře Bobulu a majitele pily Frinta dosaženo
bylo konečně rozpuštění tohoto
zastupitelstva. Vítězové na oslavu pili až
do rána a libovali si: "šlo to těžko,
ale přece se to podařilo. Eljen - Hoch!"
Co učinilo ministerstvo vnitra v této věci?
Nic. Co tomu říká vlastenecká a reformistická
veřejnost? Také nic!