O fašisaci obecní samosprávy ve Slezsku bude
zde promluveno a už bylo také velmi často promluveno
soudr. Śliwkou. Charakteristickým jest odůvodnění
rozpuštění obecního zastupitelstva v
Lazích. I tam byla komunistická většina
a pouhý fakt, že měšťácko-reformistická
menšina odepřela spolupracovati s komunistickou většinou,
stačil zemské politické správě
ve Slezsku, aby přikročila k rozpuštění
a dosadila správní komisi. - Podobně v Petřvaldě
komunistická většina stala se předmětem
intrik a štvanic buržoasních, klerikálních
a reformistických zástupců "lidu".
kteří soustavně sabotovali všechnu práci
na obci jen za tím účelem, aby dosáhli
rozpuštění. A skutečně, nebyli
trestáni sabotéři a na cti utrhači
- nýbrž komunistická většina, které
nedána ani možnost obhajoby. Tento případ
sám o sobě je velmi výmluvným dokumentem,
že thése III. internacionály o sociál-fašismu
reformistických vůdců není papírovou
frásí, nýbrž nepopiratelnou skutečností,
neboť zástupci sociálně demokratičtí
v Petřvaldě dohodli se se zástupci stran
nár. demokratické, živnostenské a německého
souručenství i s okr. komisařem Kubánkem
z Frýštátu, že obejdou § 8 volebního
řádu tím, že vystoupí na oko
ze svých stran, aby tím dali zákonitý
podklad k rozpuštění obecního zastupitelstva
a k dosazení správní komise, v tomto případě
soc. demokratické. Takový podvod oproti voličské
veřejnosti je umožněn tím, že zákon
o reformě veřejné správy dává
politickým úřadům neomezenou moc,
neboť v něm není ustanovení, z jakých
důvodů může býti obecní
zastupitelstvo rozpuštěno. Avšak dělnická
veřejnost v Petřvaldě prohlédla tuto
záludnost velmi dobře a také ji po zásluze
od. soudila na veřejné schůzi 2. června
tohoto roku, kde 500 účastníky této
schůze, nejen dělníků komunistických,
ale i soc. demokratických a nár. socialistických
byla přijata jednomyslně velmi ostrá resoluce
proti byrokracii a proti vedení soc. demokratické
strany. Veškeré přítomné dělnictvo
bez rozdílu stran přislíbilo, že boj
proti fašisaci veřejné správy béře
za svůj a přenese ho přímo do svých
závodů. Dovídám se právě,
že v těchto dnech byla i v Chodově u Karlových
Varů celá komunistická frakce skládající
se ze 6 soudruhů a jedné soudružky odsouzena
nepodmínečně na 8 dní vězení
zostřeného jedním postem za to, že odhlasovala
protestní resoluci proti fašistické správní
reformě. Vedle těchto případů
je řada jednotlivých komunistických zástupců
soudně stíhána pro vstupní prohlášení
do obecních zastupitelstev. Na př. soudr. J. Macek
z Nového Města n. M. byl v tajném líčení
pro přednes vstupního prohlášení
odsouzen na 6 týdnů do vězení a státní
zástupce se ještě odvolal do nízké
výměry trestu. Soudr. Rejlek z Tábora žalován
pro několik paragrafů zákona na ochranu republiky
rovněž za přednesení vstupního
prohlášení při ustavující
schůzi okresního zastupitelstva. Nemohu pochopitelně
pro krátkost času vyčerpati všechen
materiál. Ale kdo má poctivý zájem
o věc, nalezne jej v referátech našich poslanců.
Materiál ověřený a usvědčující.
Chci nyní hlavně poukázati na ostatní
úseky fašisačních plánů
a zjevů. Je to zejména Slovensko, kde i ten t. zv.
osvobozený lid těší se už poměrně
obdobnému režimu, jaký panuje v sousedním
Maďarsku, Rumunsku a Polsku. Uměle udržován
v náboženské temnotě, ožebračován
hospodářsky, jest spoután i jako občan
pro své přesvědčení, politickou
příslušnost, ba i pro pouhé členství
v mimostranické, naprosto legální organisaci,
jakou je Rudá pomoc. Byla jsem za stávky na Slovensku,
abych zjistila, jak se úřady chovají k stávkujícímu
slovenskému zeměrobotnictvu. Nám měšťácký
a reformistický tisk vytýká, že máme
prý německožidovské vedení strany,
naše sekretariáty v centrech, to že prý
je hotový Jerusalem. S tímto hloupým argumentem
přicházejí i někteří
páni z úřadů, kteří
se při tom tváří vůči
nám, kteří tam intervenujeme, velmi přívětivě.
Ale kdo nahlédne do poměrů zejména
na Slovensku, vidí jasně, že židovský,
třídně uvědomělý proletariát
jde solidárně s utlačeným slovenským
a maďarským lidem a dává nadšeně
svou schopnost k disposici revolučnímu dělnickému
hnutí, ač by se takový židovský
proletářský intelektuál mohl mnohem
lépe osobně uplatniti a mnohem lépe by se
mu osobně vyplatilo, kdyby šel do služeb buržoasie.
Tam by do něho nikdo nekopal pro jeho rasovou příslušnost,
tam by mu židovství nebylo kletbou. Naopak. Hanebný
švindl s antisemitismem, ke kterému chce měšťácký
tisk vybičovati dělnickou veřejnost u nás,
je namířen proti židovským proletářům,
ale nikdy ne proti židovským kapitalistům.
Jak často už byl zalarmován celý státní
aparát na ochranu německého a maďarsko-židovského
kapitálu jak proti dělnictvu německé
a maďarské národnosti, tak i bez rozdílu
proti dělnictvu československému.
Za těchto poměrů vyvíjí se
ovšem i zvláštní praxe justiční
a vězeňská pro proletáře bez
rozdílu rasy a národnosti. Zatýkání
a držení ve vazbě na Slovensku děje
se naprosto libovolně.
Pro pouhé nošení odznaku Rudé pomoci
jest postižený okamžitě trestán
pokutou 30 Kč. Odznak Rudé pomoci je mu ponechán,
ale běda, jestliže ho detektiv najde po druhé.
Je samozřejmé, že z toho jsou docela pěkné
vedlejší úřední příjmy.
Ačkoliv je Rudá pomoc v Československu organisací
naprosto legální jako každé jiné
volné sdružení a každá politická
strana, jest každý, u koho je na Slovensku nalezena
legitimace Rudé pomoci, zatčen a souzen pro tajné
spolčování.
Ústřední výbor Rudé pomoci
v Praze ustanovil v Bratislavě funkcionářku
Rudé pomoci soudružku Friedovou. Tato byla předvolána
ke krajskému soudu v Bratislavě a vyšetřujícím
soudcem dr Linhartem vyslýchána jako vedoucí
prý "tajné organisace". Nesčetněkráte
jsme intervenovali u centrálních úřadů
v Praze jako funkcionáři Rudé pomoci, veřejnými
protesty jsme se obraceli jménem Rudé pomoci k celé
veřejnosti, pořádali s vědomím
a svolením úřadů řadu podniků,
schůzí a projevů. Stalo se dokonce, že
jednoho zatčeného z politických demonstrací
sám vyšetřující soudce utěšoval,
aby si prý dopsal do Rudé pomoci o pomoc pro rodinu:
"Uvidíte, že tu budou z Rudé pomoci jako
na koni." - Rudá pomoc je i slovenským úřadům
známa z protestních akcí pro soudr. Köblöse,
Stefanova, Rákocsiho, Kuhna a j. - a najednou jsou funkcionáři
i prostí členové Rudé pomoci na Slovensku
trestáni pro členství v ní a Rudá
pomoc jest označována za tajnou organisaci.
Ohlašuji nejostřejší protest proti této
zlovůli. Žaluji celé dělnické
veřejnosti, že členové Rudé pomoci
jsou dokonce i na policii tělesně trýzněni!
Na př. úředník Pavel Schwarz šel
si na policii do pasového oddělení pro pas
a poněvadž měl na kabátě odznak
Rudé pomoci, byl zatčen a v kobce zmlácen.
Jiný, jehož jméno na jeho prosbu neuvádím,
byl v Bratislavě zatčen, nenalezeno u něho
nic než legitimace Rudé pomoci. Byl odveden do cely
a zde 4 tajní (policisté) ho začali bíti
gumovými obušky. Když se bránil, dali
mu svěrací kazajku a okovy na nohu! "Celé
moje telo bola jedna rana, tvar jedna krev." Tak nám
žaloval.
Z bratislavských detektivů vyniká přímo
sadistickou surovostí jakýsi Šafránek,
který je přidělen ještě s jedním
svým kolegou do t. zv. "komunistického oddělení"
bratislavského policejního ředitelství.
Tento Šafránek vyhrožoval soudr. Friedové,
když ohledně jakýchsi letáků
odmítla výpověď slovy: "A kdybyste
mne zabili, nevím": "Nepotřebujeme vás
zabíjeti, máme lepší metodu, vyhodíme
vás z okna a řekneme, že jste spáchala
sebevraždu."
Stalo se právě za přítomnosti soudr.
Friedové, že v druhé místnosti začal
detektiv vyslýchati jednoho dělníka fackami.
Na upozornění jiného detektiva přestal
a, jak postižený sám pak dosvědčil,
byl po odvedení soudr. Friedové surově ztřískán
5 muži.
V bratislavské věznici sedí dosud 6 soudruhů,
zatčených hned na začátku zeměrobotnické
stávky. Je to soudr. Fried, sekretář z pražského
ústředí strany, který byl zatčen
bezdůvodně hned při svém příjezdu
na bratislavském nádraží. Nic u něho
nebylo nalezeno, ale dosud sedí ve vězení.
Dále je to krajský sekretář Klinger,
student Stern, dělník Schreiber, sekretář
MVS Kubaš a sekretář K. S. Lípa. Stávka
je již u konce, avšak vazba trvá dosud, ačkoliv
zatčení stalo se ve všech případech
naprosto bezdůvodně. Na př. soudr. Lípa
byl zatčen 19. května na Šafaříkově
náměstí v Bratislavě pro podezření,
že šíří nějaké letáky.
Byl předveden na komisařství č. 1
o 10 hod. večerní strážníkem
č. 1 137 a tam byl ve zvláštní místnosti
s dvojitými dveřmi trýzněn pěstmi
i obuškem, aby se přiznal. Jakýsi detektiv
vysoké postavy a světlých vlasů hrozil
mu, že nepůjde-li to bitím, obstará
třebas 50 svědků a že soudr. Lípa
bude zavřen na 3 léta, protože úředním
osobám se všechno věří, ale komunistům
nic. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Dále mu bylo detektivem hrozeno, že bude-li si
na trýznění stěžovati, dostane
ještě jednu porci dodatečně a přídavek
dvou let.
Polic. komisař Beňák podivil se sice při
předvedení soudr. Lípy jeho opuchlé
tváři, plné podlitin, ale odepřel
stejně jako vyšetřující soudce
dr Linhart vzíti stížnost ztýraného
do protokolu. A dr Linhart odkázal soudr. Lípu na
zemský úřad jako vyšší instanci.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Fašistický režim v Bratislavě je také
charakterisován výslechem a výpovědmi
svědků proti zatčeným. V případě
soudr. Lípy hned při prvém výslechu
byl nápadný silný rozpor ve výpovědi
strážníka č. 1137 a svědka finančního
respicienta, který tvrdí, že viděl rozdávati
letáky kohosi, "kdo byl podoben" soudr. Lípovi,
a to půl hodiny před zatčením. Ale
strážník tvrdil, že zatkl soudr. Lípu
při rozdávání letáků.
Teprve pak se oba shodli na jedné výpovědi,
ale zase tu nebyly letáky jako corpus delicti. Prý
je soudr. Lípa odhodil do parku, nebyly tam však nalezeny.
Teprve když už soudr. Lípa byl uvězněn,
přinesl strážník odkudsi 3 letáky.
Při sepisování protokolu hromadily se rozpory.
Předseda (zvoní): Upozorňuji
vás, že řečnická lhůta
uplynula a kromě toho že se soustavně odchylujete
od projednávaného odstavce pořadu. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. Landová-Štychová (pokračuje):
Ale ne - to sem všechno patří. Budu brzy
hotova.
Je jisto, že na konec budou výpovědi úředních
osob a jimi vedených svědků tak sladěny,
aby obviněný musil býti odsouzen. To také
vysvětluje další protizákonné
držení 6 soudruhů ve vazbě. Sem vkládám
i případ dělníka Josefa Nemétha,
mně sdělený jako protest. Tento soudruh již
od r. 1906 sídlí v území republiky
Československé, je ženatý, otcem 3 dětí
a pro svou účast v dělnickém komunistickém
hnutí byl i s rodinou 3. května vypovězen
z republiky. Byla mu dána lhůta do 15. května.
Přijel 5. května do Prahy, aby se u úřadu
dovolal spravedlnosti, ale marně. 7. května byl
v Bratislavě zatčen a odsouzen ihned na 8 dní
do vězení pro nošení odznaku Rudé
pomoci. Nebylo mu ani umožněno, aby mohl svou rodinu
o svém uvěznění uvědomiti.
Jeho žena prožila celé dny v úzkostech
a v bezradnosti. Když posl. Steiner 17. května
intervenoval v této záležitosti v Bratislavě,
bylo mu sděleno, že Neméth je už vyvezen.
27. května zjistil posl. Steiner, že byl Neméth
vyvezen již dvakráte, a sice na hranice Maďarska,
odkud byl zase maďarskými úřady vykázán
zpět. Nyní je vězněn v Komárně
a úřady chtějí znovu učiniti
pokus o jeho vyvezení. Na dotaz posl. Steinera,
co bude s rodinou psance, odpověděl dr Šimek,
šéf politického oddělení policejního
ředitelství v Bratislavě, jízlivým
tónem: "Od čeho je tu vaše veliká
organisace Rudé pomoci?"
Časem přineseme ještě všechen ostatní
materiál o policejní a justiční praksi
na Slovensku, zejména z období stávky. Stačí
zatím tyto obrázky, jakož i fakt, že jedině
v Komárně bylo uvězněno na 30 stávkujících
zeměrobotníků, že zatčení
byli bez výslechu odsuzováni k 10 i více
dnům vězení, že bití zatčených
jest už pravidlem a že mnohé očekává
soud a tvrdý rozsudek za to, že hájili své
lidské právo a svých rodin na nejskromnější
podmínky holého života.
Co lze říci o bratislavském vězení?
Že je to budova přes 200 let stará, cely chladné,
tmavé a při utěšeně se rozvíjejícím
fašistickém režimu stále přeplněné.
V celách pro dvě osoby umístěni jsou
3 až 4 vězňové. Při sníženém
stravním výměrku a zvýšené
drahotě masa, tuků, cukru a jiných poživatin
je strava kriminální špatná, znechucená
špatně mytými příbory a šálky.
Že slovenská stávka měla veliký
význam pro povzbuzení třídního
uvědomění zeměrobotnických
davů a že úřady daly se tu cele do služeb
velkostatkářů bez ohledu na jejich racovou
a národní příslušnost, o tom
svědčí též věznění
soudruha posl. Majora těsně před stávkou.
Není tomu dávno, co vyšel soudr. posl. Major
ze žaláře s otřeseným zdravím,
se zárodky tuberkulosy a kdy mu byl v důsledcích
toho povolen odklad nastoupení dalšího trestu,
zase několikaměsíčního žaláře.
Přes toto ministerské povolení, přes
kritický zdravotní stav je soudruh Major vězněn
a žádost o přerušení trestu zůstává
nezodpověděna.
Kdo se ještě odváží po tom všem
tvrditi. že státní orgány slouží
celku, všemu pracujícímu lidu, který
přece tvoří ve státě většinu?
Jak to vypadá v Čechách? Je snad zde o něco
lépe než na Slovensku? O tom by mohli promluvit dělníci
a dělnice z továren při stávkách
a pod. Chci z tohoto období poukázati alespoň
na dva případy, které charakterisují
dostatečně, jak rozumějí úřady
v Čechách občanské rovnoprávnosti,
jaká je právní jistota občana, je-li
komunistického přesvědčení,
a jak se vůči komunistovi uplatňuje proslulá
československá humanita.
Jde o případ soudr. Pešky a soudr. Bubeníčka.
Soudruh Peška, sekretář mládeže
v Ústí n. Lab., odpykává si v Litoměřicích
6měsíční těžký
žalář za dva politické projevy. Trest
nastoupil dne 29. dubna a dnes je v nebezpečí života.
Neboť před časem dostal následkem podvýživy
tuberkulosu kosti, z pravé nohy byla mu následkem
toho kosť odňata až ke kyčli, u levé
nohy amputováno celé chodidlo.
Nosí prothesy. Proto při nastoupení trestu
hned se hlásil vrch. řediteli Kunskému o
úlevy, které může správa věznice
v takových případech poskytnouti. Byl zamítnut.
Obrátil se k presidentu okr. soudu dr Čapkovi. Jeho
žádost zůstala dodnes nevyřízena.
Také intervence právního zástupce
zůstala bez výsledku.
Zatím se jeho zdravotní stav zhoršil do té
míry, že mu dnes hrozí smrt. Dostává
kriminální stravu, ač jeho tělesný
zubožený stav vyžaduje stravy mimořádně
silné. Následkem stále se zvyšující
slabosti a nesnesitelných bolestí byl nucen odložiti
prothésu s pravé nohy, takže se dnes po vězení
pouze plazí. Bezohledné chování vězeňské
správy způsobilo mu těžký otřes
nervů a může býti zachráněn
jen okamžitým přerušením trestu.
Ptám se s tohoto místa pana ministra spravedlnosti:
Má se opakovati případ mučedníka
Pinty? Je soudruh Pešek odsouzen za svou politickou řeč
k dočasné ztrátě svobody anebo k trestu
pozvolné mučednické smrti?
Soudr. Peška není dnes s to, aby si svá lidská
práva ve vězení vymáhal hladovkou,
a protože rozhodující orgány nedbají
legálního způsobu protestu a intervencí,
musí se ozvati za něho ti, pro které pracoval,
bojoval a pro které dnes trpí. Musí se ozvati
za něho sám proletariát nejen v Ústí
n. L. a v Litoměřicích, nýbrž
v celých Čechách, měl by se už
jednou ozvati v celém Československu. A já
jménem Rudé pomoci žádám a vyzývám
celou dělnickou veřejnost: Zachraňte soudr.
Peška, protestujte všude proti fašistickému,
vražednému, vězeňskému režimu
v Československu! Žádejte propuštění
všech proletářských politických
vězňů!
Pokud se týče případu soudr. Bubeníčka,
konstatuji jen stručně toto: Soudr. Alexandr Bubeníček
byl na základě udání provokatéra
Bartáka, známého z procesu soudr. Vodičky
a soudr., obžalován ze zločinu vojenské
zrady a z přečinu tajného spolčování.
Přesto, že soudr. Bubeníček prokázal,
že v době, o které Barták udává,
že činy za vinu mu kladené měly býti
spáchány, žil v Rusku u svých rodičů
a živil se jako učitel tělocviku, přesto,
že do Ruska odjel legálně s řádně
vyhotoveným pasem, přesto, že po svém
návratu sám se ohlásil u čsl. úřadů
k dodatečnému nastoupení vojenské
povinnosti, a to u vědomí naprosté neviny,
přesto všecko byl soudr. Bubeníček vězněn
téměř 8 měsíců ve vyšetřovací
vazbě. Bezdůvodnost zatčení ukázala
se hned při prvních výsleších
a konfrontacích Bartáka se soudr. Bubeníčkem.
Barták měnil své výpovědi stran
dat tak, aby dosáhl shody, potřebné pro podezření
obžaloby, vymlouvaje se při hlavním líčení
na nervový otřes při výpovědích
dřívějších, které měnil.
V aktech Vodičkova procesu byl pro Bubeníčka
velmi důležitý dokument, a to pozvánka
do 1. schůze pořadatelské komise, která
se konala v květnu 1926, kdy soudr. Bubeníček
už byl v Rusku, takže jí nemohl býti přítomen.
Předseda (zvoní): Upozorňuji
opětně pí. poslankyni, že se odchyluje
od denního pořadu a že překročuje
lhůtu řečnickou.
Posl. Landová-Štychová (pokračuje):
Jsem hned hotova. I ano, pane předsedo, souvisí
to, a sice s případem špionáže
Faloutovy, o které bylo mluveno ve vládním
prohlášení.
Když obhájce soudr. Bubeníčka dr Kalabis
žádal předložení této pozvánky,
konstatoval předseda senátu, že v aktech už
není, že byla vydána Bartákovi jako
jeho soukromé vlastnictví. Barták byl vyzván,
aby ji předložil, ale odmítl tak učiniti.
Prý ji založil.
V průvodních aktech byl také dopis, kde policejní
ředitelství píše, že připojeně
vrací dobrozdání vojenských znalců.
Leč toto asi příliš objektivní
dobrozdání z aktů zmizelo a k novému
líčení přišli vojenští
znalci s novým dobrozdáním, na stroji předem
napsaným, kde všechny dokumenty, o nichž se v
procesu jednalo a na jichž předávání
měl prý Bubeníček účast,
prohlášeny byly za velmi nebezpečné.
Jaký je to rozdíl oproti tvrzení vlády
v případě špiona Falouta, kde sám
premier vlády tvrdí, že dokumenty, vožené
do Drážďan, nejsou tak velikého významu.
Uváží-li se možnosti a postavení
kapitána Falouta s postavením a možnostmi takového
ubožáka Šimůnka, nutí tato fakta
k domněnkám velmi dalekosáhlým.
Třetí velmi závažnou okolností
byly výpovědi Bartáka a Šimůnka.
Shodují se v tom, že první dokument dostal
Barták od Šimůnka v 2. polovině února
1926, 2. dokument v první polovině března
a třetí koncem března. Barták však
tvrdí, že tyto dokumenty spálil, a Šimůnek
potvrzuje, že mu Barták o tom sdělil, že
dokumenty spálil. Není tedy možno, aby je byl
Bubeníček vůbec do rukou dostal, protože
už 8. dubna 1926 odjel, nebyl tedy v době předávání
dokumentů vůbec už zde přítomen.
Co je v případě soudr. Bubeníčka
zvláště charakteristické, je to, že
stát. zástupce, soc. demokrat Čáslavský,
budoval obžalobu na domněnkách ničím
nedoložených, na př.: Bubeníček
odjel do Ruska a to že je právě jeden z důkazů,
že byl špionem, že sovětská mise
nebyla Kominterně dosti spolehlivou a proto asi prý
jel Bubeníček odevzdati dokumenty přímo
do rukou vůdců III. Internacionály, kterých
vůbec neměl. Soud sám po tom všem Bubeníčka
zprostil obžaloby ze špionáže a odsoudil
ho jen pro tajné spolčování na 4 měsíce,
zatím co si odseděl ve vazbě 8 měsíců.
Soc. demokrat dr. Čáslavský podal zmateční
stížnost a návrh na další ponechání
ve vazbě.
Čemu nás učí tento případ?
Že i Československo má své Zörgiebly,
že socialfašism není výmyslem komunistických
teoretiků, nýbrž že je dnes už mezinárodním
zjevem, jak o tom svědčí nesčetné
již případy jak u nás, tak i za hranicemi,
zejména pak májové události berlínské.
Naše veřejnost doví se poměrně
málo o takových a jiných faktech, neboť
měšťácký a reformistický
tisk buď umlčí nebo zkreslí jednotlivé
případy, a jediný tisk, který přináší
pravdivé vylíčení a vysvětlení
podstaty a souvislosti všech současných společenských
a hospodářských zjevů, totiž
tisk komunistický, je konfiskován a zastavován.
Na příklad znovu nyní hrozí se zastavením
"Pravdy" a "Munkacze" a trestním řízením
proti redaktorům těchto listů. Také
"Rozsévačce", listu proletářských
žen, pohroženo zastavením pro "nahromaděné"
zločiny a přečiny.
Chci ke konci podati malou ukázku, co vše se u nás
konfiskuje. Podali jsme v těchto dnech vládě
tuto interpelaci proti drahotě a lichvě: "V
poslední době rapidně stoupají ceny
životních potřeb pro široké masy
nejnutnějších v důsledku neslýchané
lichvy, prováděné městskými
i agrárními kapitalisty. Ceny obilí na světovém
trhu značně poklesly, přes to však pečivo
nezlevnilo. Zato je dělnictvo stále více
vykořisťováno. Úřady, které
jsou proti proletariátu vždy pohotově s pendreky,
puškami a kulomety, proti lichvě nejen ničeho
nepodnikají, nýbrž podporují poskytováním
různých úlev a subvencí kapitalistické
kartely, agrární družstva a pod. [Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 7. června 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 54 této těsnopisecké
zprávy.]
Hodlá vláda postupovati nadále proti dělnictvu,
když jako nejúčinnější odpověď
na lichvu postaví požadavky za zvýšení
mezd a boj, stejně jako na Slovensku a vyslati proti němu
ozbrojenou moc. aby jeho boj potlačila bodáky, násilím
a terorem?
Ať už odpoví vláda cokoliv, dělníci
musí se všemi prostředky domáhati snížení
cen. A nejúčinnějším z těchto
prostředků je boj za vyšší mzdy."
Znění této interpelace bylo uveřejněno
v "Rudém Večerníku" a přehorlivým
censorem bylo tak zmrzačeno, že se tím stalo
takřka nesrozumitelným. Podobně řádila
censura v politické resoluci, přijaté jednomyslně
na schůzi Ústředního výboru
KSČ dne 2. června t. r.
Resoluce obsahuje potvrzení správnosti analysy situace,
jak byla podána V. sjezdem KSČ. Z nejdůležitějších
a časově nejvýznamnějších
částí této resoluce jsou tyto části:
Na příklad: "O imperialistické expansi
Československa a jeho účasti na přípravách
války proti sovětům:"
Předseda (zvoní): Upozorňuji
vás po třetí a naposled, že se odchylujete
od věci a překročujete řečnickou
lhůtu.
Posl. Landová-Štychová (pokračuje):
Já jsem hned hotova, pane předsedo.
"Československá buržoasie postupuje nadále
cestou imperialistické expanse a příprav
války proti Sovětskému svazu. Obtížím,
plynoucím ze silné zahraniční konkurence
a ze všeobecného zúžení trhů
- stornované dodávky Bulharsku, americká
cla a podobně snaží se čeliti vývozem
kapitálu - řeč Preisova, - zakládáním
průmyslových závodů v zahraničí
- Baťa v-Německu a Jugoslavii, Českomoravská-Kolben-Daněk
v Polsku a podobně, - snahou o utvoření hospodářské
Malé Dohody - poslední bělehradská
konference Malé Dohody - jakož i zostřenou
racionalisací a koncentrací výroby - kartel
Škoda, Českomoravská-Kolben-Daněk -
a stupňovaným vykořisťováním
proletariátu Československa. Ruku v ruce s expansivními
snahami hospodářskými postupuje expanse politická
a militaristická proti Sovětskému svazu.
V tomto směru přinesla právě skončená
bělehradská konference Malé Dohody řadu
dalších důkazů. Na této konferenci
bylo jednáno o konsolidaci protisovětské
fronty ve střední Evropě překlenutím
rozporů mezi Maďarskem a Malou Dohodou ve válečných
přípravách k boji proti SSSR, jakož
i o účasti československého zbrojařského
kapitálu na zbrojení Polska, Rumunska a Jugoslavie.
Prohlášení rumunského ministra zahraničí
o tom, že československý průmysl plně
zabezpečuje zbrojení Rumunska, Masarykův
výrok o možnosti "mírové revise
československých hranic ve prospěch Maďarska",
československým ministrem obchodu Novákem
ohlášená účast Československa
na blokádě SSSR - to vše ukazuje jasně
protisovětský směr zahraniční
politiky československé buržoasie, čemuž
odpovídá také urychlené zbrojení
vnitřní (překročení vojenského
rozpočtu, porady o všeobecném militarisačním
zákonu).
O zvýšeném hospodářském
vykořisťování pracujícího
lidu a fašisace jako součástí válečných
příprav:
Ve vnitřním hospodářsko-politickém
životě Československa dochází
ke stále většímu vzrůstu moci
finančního kapitálu. Přichází
to k výrazu v rychlém tempu koncentrace průmyslu,
ve vtahování stále nových a nových
odvětví pod přímou kontrolu bank,
v dalším pronikání finančního
kapitálu do zemědělství a ve stupňované
imperialistické výbojnosti. Zvýšené
vykořisťování pracujícího
lidu projevuje se na jedné straně ve velkém
vzrůstu profitů buržoasie a na druhé
straně snížením životní
úrovně pracujících mas. Metody racionalisační
jsou zdokonalovány (chystané zavedení plynoucího
pásu a v automobilovém průmyslu), v závodech
bezohledně pomocí reformistů provozován
fašistický režim, mzdová a protiracionalisační
hnutí dělnictva jsou lámána vedle
teroru a reformistického stávkokazectví také
rafinovaným systémem t. zv. drahotních výpomocí,
provedeno bylo zvýšení činží,
zhoršení hornického pojištění,
snížení nemocenských příspěvků,
chystá se snížení důchodů
invalidů a pod. Drobné rolnictvo je ochuzováno
cenovým diktátem monopolů, systémem
daňovým a úvěrovým, pomocí
družstev, ovládaných finančním
kapitálem. Proti rolnictvu se připravuje kapitalistická
lesní reforma, zcelování pozemků a
jiná opatření, která mají za
cíl upevnění posic finančního
kapitálu v zemědělství. Tak se československá
buržoasie snaží zostřeným vykořisťováním
pracujícího lidu zvýšiti své
zisky a získati hospodářské prostředky
pro mezinárodní konkurenční boj, imperialistickou
expansi a válku proti SSSR.
Jde také o generální útok na politická
práva pracujících, neboť:
K rozdrcení odporu proletariátu proti vykořisťování
a přípravám války používá
československá buržoasie stále více
metod fašistických, ruší právo
na stávku, právo shromažďovací,
spolkové a poslední zbytky svobody tiskové.
Faktický stav obležení na Slovensku během
stávky zeměrobotníků, mobilisace veškeré
státní moci k potlačení stávky,
hromadné zatýkání stávkujících,
zákazy schůzí a demonstrací, útok
na koaliční právo rudých odborů
podnikaný v jednotné frontě úřadů,
zaměstnavatelů, reformistů a likvidátorské
kliky - všechny tyto skutečnosti staví před
proletariát s veškerou ostrostí otázku
boje o právo na ulice, o právo na stávku,
o právo shromažďovací, spolčovací
a svobodu proletářského tisku.
Koncentrace buržoasního tábora.
Uvnitř tábora buržoasie postupuje proces soustřeďování
sil za účelem příprav fašistického
převratu. Sjezd agrární strany a poselství
Švehlovo ukázaly sice, že mezi "zaostalejší"
částí agrární buržoasie
a zemědělským kapitálem srostlým
úžeji s buržoasií průmyslovou a
bankovní existují dosud určité třenice,
hlavně pokud běží o rozdělení
profitu mezi jednotlivé části buržoasie
(agrární cla, subvenční politika,
provádění lesní reformy atd.), avšak
ústup "konservativního" křídla
agrární strany, zahájená diskuse o
politických blocích, pokusy o smírnou likvidaci
Tukovy aféry, aktivistické projevy německé
buržoasie, všenárodní svatováclavské
oslavy a jiné dokazují, že soustřeďovací
tendence uvnitř tábora buržoasie jsou posilovány.
Politická posice hradu, tohoto ideologa fašistického
převratu v Československé republice, vzrostla
za poslední měsíce."
Jest jistě příznačné, že
censura vybírá si z našeho tisku vždycky
to nejkonkretnější a že úmyslně
ponechává v něm torsa definicí, aby
vznikl dojem jakési bezobsažné frázovitosti.
Je viděti, že republikánská byrokracie
nedovede těžiti ze zkušeností byrokracie
bývalého císařství, která
konečně také byla slepou k faktu, že
konfiskace vlastně vzněcuje mysl čtenáře,
že ho provokuje, aby si vybílená místa
sám vyplnil, zkrátka, že učí
čtenáře čísti mezi řádky.
A pro proletářské čtenáře
každé vybílené místo v našem
tisku znamená výzvu: Pryč s diktaturou agrární
a průmyslové buržoasie, pryč s imperialistickou
válkou, ať žije mezinárodní solidarita
proletariátu, ať žije vláda dělníků
a rolníků! (Potlesk komunistických poslanců.)