Z informace Svazu válečných poškozenců
vyjímám tuto zprávu: "60%ní válečný
poškozenec žádal o nouzovou podporu. Na základě
žádosti konala se obvyklá revisní prohlídka,
při které výdělečná
nezpůsobilost žadatele byla snížena na
45%. Proti tomu, jako ve všech případech, podává
se odvolání k zemské komisi, ovšem bez
úspěchu, neboť tato komise se staví
svým nálezem většinou na stranu úřadu,
který první rozhodl. Po delší době
dostal válečný poškozenec na svou žádost
rozhodnutí, že na základě zákona
ze dne 4. prosince 1925 nelze mu nouzovou podporu poskytnouti,
poněvadž není nezpůsobilý k výdělku
nejméně z 50%." Pánové, z tohoto
případu, který není ojedinělý,
nýbrž mohl by býti generalisován, který
má svůj protějšek v tolika jiných
případech, vidíte metody administrativy,
vidíte způsoby přímo hrůzně
působící správy, která používá
všech orgánů, jen aby výsledek žádosti
válečného poškozence za všech okolností
nějak zmařila. Poněvadž onen válečný
poškozenec, který by byl jinak jistě zůstal
nezpůsobilým k výdělku daleko přes
50%, zažádal o podporu, musil býti při
revisní prohlídce sražen pod 50%, aby podle
uvedeného ministerského výnosu ze dne 4.
prosince 1925 za všech okolností byl zbaven svého
nároku na takovou podporu nebo na takovou zápůjčku.
Pánové, tak se to dělá a opakuji:
není to jednotlivý případ, který
zde kritisujeme, tímto jednotlivým případem
kritisujeme spoustu podobných případů,
v nichž se administrativa tímto způsobem projevila
na válečných poškozencích a jejich
příslušnících.
Stálé revisní prohlídky a přísné
přezkoumávání důchodu válečných
poškozenců vedou ke známým případům
předpisů přeplatků důchodů,
o něž bylo vyplaceno více. Tato prakse, kdy
se žádá od válečných poškozenců,
aby vrátili přeplatky, nabyla dnes přímo
katastrofálních forem. My, kteří žijeme
v praktickém životě venku a jimž jsou
denně přednášeny žaloby válečných
poškozenců na praksi úřadů po
této stránce, pokládáme zde skutečně
za nutné upozorniti odpovědné činitele
na úpravu aspoň této podrobnosti. Vláda
již několik let byla toho mínění,
že tato otázka tak zvaných přeplatků
má býti upravena. Zmíním se zde jen
o resoluci pana poslance Windirsche, která byla
přijata posl. sněmovnou a senátem při
projednávání státního rozpočtu
1927. Tímto návrhem jasně a zřetelně
ukládalo se ministerstvu soc. péče, jak se
mělo chovati k otázce tak zvaných přeplatků.
Návrh posl. Windirsche zněl takto: "Ministerstvo
soc. péče se vyzývá, aby nežádalo
vrácení vyplacených podpor od válečných
poškozenců, nepřesahuje-li pravoplatně
zdaněný příjem příslušného
percipienta do konce února 1925 13.000 Kč ročně."
Opírajíce se o tuto resoluci z roku 1927, domnívali
se váleční poškozenci, že jsou
nyní skutečně zbaveni závazku vrátiti
přeplatky. Oni to ani udělati nemohli, neboť
jestliže válečný poškozenec skutečně
dostal na důchodu více, jistě to spotřeboval
a ztrávil. Válečný poškozenec
nemůže za žádných okolností
pomýšleti, aniž tím nezatížil
svou existenci, že by skutečně něco
vrátil. Váleční poškozenci, kterým
tedy bylo vyplaceno více, ne proto, že to žádali,
nýbrž že snad pro vadné správní
řízení byly jim vyplaceny takovéto
přeplatky, doufali, že touto resolucí bude
jejich věc upravena. Ale resoluce pana poslance Windirsche
znamenala pro ministerstvo soc. péče právě
tak málo, jako snad - pro toto ministerstvo nebo celou
vládu - návrhy poslanců - ne oposičních,
nýbrž vládních stran. Připomínám
jen návrh kolegy Zajička, tisk 557, návrh
kolegy Schuberta, tisk 549 a návrh posl. Čuříka,
tisk 698, všechny z r. 1926. Všechny jednají
o novelisaci zaopatřovacího zákona, otázce
povinného zaměstnání, otázce
prominutí přeplatků, o které jsem
již mluvil, otázce prodloužení lhůty
pro přihlášku válečných
poškozenců nebo vdov k nároku na důchod.
Také při těchto návrzích posl.
Zajička, Schuberta a Čuříka,
ačkoliv tyto návrhy se staví k otázce
zákonodárství o válečných
poškozencích jasně, vláda zůstala
klidná, nestalo se ani to nejmenší, co by mohlo
býti vykládáno v duchu těchto návrhů.
V této souvislosti připomínám také
resoluci kol. Zajička ze dne 30. listopadu 1926,
o níž jsem se již zmínil při projednávání
tohoto návrhu v soc.-politickém a rozpočtovém
výboru, tohoto znění: "Vláda
se vybízí, aby co nejdříve novelisovala
zákon o válečných poškozencích
a aby při tom co nejvíce přihlížela
k požadavkům vytyčeným v iniciativních
návrzích tisk 549, návrhu Schubertově,
tisk 557, návrhu Zajičkově a tisk
698, návrhu Čuříkově."
Vláda ustavičně a důsledně
ignoruje i tyto iniciativní návrhy vládních
poslanců.
Nyní bych mohl začíti s úvahou o hodnotě
nebo bezcennosti parlamentarismu, v souvislosti s těmito
fakty mohl bych uvažovati o ceně nebo bezcennosti
práce poslanců ve výborech, ve sněmovně,
zabývajících se tou neb onou otázkou.
Ale práce ochotných a schopných poslanců
a uznalých lidí jest tak ignorována, zde
v československém parlamentě stalo se to
tak obvyklým, zvláště když v této
sněmovně bylo již stokrát a tisíckrát
kritisováno, a vždy bezvýsledně. Musíme
však přece mluviti o obsahu iniciativních návrhů
kol. Zajička, Schuberta a Čuříka,
poněvadž obsahují to, co jsme již po léta
před podáním těchto iniciativních
návrhů žádali od vlády společně
s těmito poslanci jako poslanci oposiční:
úpravu otázky válečných poškozenců,
jak si toho přejí organisace válečných
poškozenců. Zvláště pak jest zde
třeba - a již jsem o tom také mluvil - vyříditi
několik detailů, tak na příklad již
zmíněnou otázku přeplatků.
Tuto otázku musíme řešiti asi v duchu
resoluce Windirschovy, nechceme-li ponecháním
nynějšího stavu sta a tisíce válečných
poškozenců vehnati přímo v zoufalství.
Věc došla tak daleko, že používá-li
se takových metod, jak se nám o nich dostává
zpráv, mluvících o činnosti Zemského
úřadu z Moravy a Brna, váleční
poškozenci ve svém zoufalství sáhnou
k provazu nebo k revolveru, stačí-li jim peníze
na koupi revolveru, aby učinili konec zoufalému
životu, který při takovémto provádění
zákona o válečných poškozencích
pozbyl ceny. Otázku přeplatků válečným
poškozencům třeba tedy řešiti,
a žádal bych to od vlády, aspoň v duchu
resoluce Windirschovy.
O prodloužení lhůty k přihlášce
bylo v dnešní rozpravě již dosti dlouho
mluveno. Také já jsem právě tak jako
moje strana toho mínění, že jest nezbytně
třeba, aby přihlašovací lhůta,
která uplynula r. 1923, byla prodloužena. Ve skutečnosti
jest to tak, že nejslušnější lidé
mezi válečnými poškozenci často
jen proto nedostávají důchod, poněvadž
svého času zmeškali lhůtu k přihlášce
z důvodů, které jsou jim velmi ke cti, neboť
teprve po uplynutí této lhůty octli se v
nouzi a potřebovali důchodu. Žádáme
tedy i my pro dloužení přihlašovací
lhůty a doufáme, že v tomto smyslu lze přece
provésti nějakou positivní úpravu,
pro niž jsou dány finanční možnosti.
Velmi smutná jest kapitola válečných
poškozenců-trafikantů. Mimořádné
zmínky zasluhují způsoby, jak se nakládá
s těmito válečnými poškozenci-trafikanty.
Máme zjištěnu spoustu válečných
slepců a úplně výdělku nezpůsobilých
válečných poškozenců, kteří,
poněvadž měli tabáční
trafiku, nedostávají ani haléře důchodu.
Podle §u 4 zaopatřovacího zákona důchod
se nevyplácí za všech okolností, přesahuje-li
příjem z tabáční trafiky příjem
z důchodu o 100%. Vedle toho ještě odporná
kapitola přikazování společníků,
způsob, kterého se používá venku,
aby se přijaté dobrodiní, záležející
v přidělení trafiky válečným
poškozencům, přímo jim zošklivilo.
Tento postup vůči válečným
poškozencům odůvodňuje se státně-finančním
kategorickým imperativem ministra financí. Již
ve výboru jsem prohlásil, jak nemravné jest,
dovolává-li se ministr financí tohoto imperativu,
pokud na sebe při jiných příležitostech
nedává působiti také tímto
imperativem. Na jednoho válečného psa - a
k tomu dává i pan ministr financí, který
tolik mluví o šetření, svůj souhlas
- vydáváme 70 Kč za stejnou dobu zaopatření,
za kterouž pro válečného poškozence
vynakládá se 20 Kč. (Výkřiky
posl. L. Wenzela.) Pokud můžeme konstatovati takovéto
případy, takováto námitka ministra
financí neplatí. Péče o válečné
poškozence stála prý stát - zpravodajové
dovedli o tom toho namluviti - od r. 1920 dodnes asi 5 miliard
Kč. Tak mluvili oba páni zpravodajové, jak
pan inž. Hrdina v soc.-politickém výboru,
tak také pan páter Rýpar v rozpočtovém
výboru posl. sněmovny. Působí to na
nás vždy zvláštním dojmem, mluví-li
se o těchto velkých číslicích.
Nedomníváme se, že tato čísla
jsou naprosto správná. Z prakse za posledních
let uvedli jsme již také případy, které
nám podaly důkaz pro naši nedůvěru
k pokusům s těmito čísly. Tak již
r. 1920 bylo zařazeno do státního rozpočtu
pro péči o válečné poškozence
945 milionů, ačkoliv zákon o náhradě
byl usnesen teprve v tomto roce a proveden teprve r. 1921 a ačkoliv
výplata a doplatky na důchody byly takřka
běžně provedeny teprve v letech 1921, 1922
a 1923. Již v prvém roce 1920 byly ušetřeny
miliony korun, které byly pro válečné
poškozence zařazeny ve státním rozpočtu,
v dalších letech ušetřilo se pak vždy
a ušetřilo se i při omezování
výdajů na válečné poškozence,
k němuž došlo již v posledních státních
rozpočtech, zvláště také pro
rok 1928, bylo tedy ušetřeno ještě i zde.
Není tajemstvím, že úspory loňského
roku na válečných poškozencích
činily proti rozpočtu 35 milionů Kč.
Kdybyste byli aspoň ochotni vynaložiti tyto úspory
v nějaké jiné nové formě na
válečné poškozence, nebylo by možno
mluviti o důsledné zlé vůli vlády
vůči válečným poškozencům.
Ale že se ani těchto úspor k tomu účelu
nevynakládá, úspor vzniklých zvláště
z toho, že se počet důchodců rok co
rok zmenšuje, že důchodci ubývají
smrtí, že tolik a tolik sirotků pozbývá
nároku na důchod, že se tedy těchto
úspor nevynakládá ke zlepšení
požitků důchodců, kteří
zůstali na živu, svědčí o důsledné
zlé vůli dnešní vlády k těmto
otázkám. Akce kol. Zajička, který
v soc.-politickém výboru čelil mé
kritice a který - musím to konstatovati - opět
naslouchá dnešní mé kritice zákonodárství,
směřovala k tomu, aby se válečným
poškozencům dostalo aspoň těchto úspor.
Ale nemohu jinak, než kol. Zajičkovi opakovati,
co jsem již řekl ve výboru: Nemůže-li
uplatniti svou dobrou vůli, nesmí zůstati
mezi skupinou lidí zlého smýšlení,
aby z toho nevyvodil přece nejkrajnější
důsledek.
Dnes při projednávání tohoto zákona
musíme opakovati vládě požadavek, aby
učinila válečným poškozencům
po právu a spravedlnosti. Varujeme vládu, aby neprováděla
hroznou spekulaci s vymřením válečných
poškozenců; tato strašlivá spekulace operuje
vůči válečným poškozencům
právě tak jako vůči pensistům.
Domníváte se, že tento problém bude
lze lety lehčeji vyřešiti. Půjde-li
to tak dále, jak to šlo v posledních letech,
že každoročně tisíce válečných
poškozenců ubudou smrtí, může se
skutečně státi, že kalkulace vlády
jako dnešní koaliční vlády jest
správná, že lety úprava zákonodárství
o válečných poškozencích v duchu
a přání organisovaných svazů
bude lepší, i pokud jde o státní finance.
Již loňského roku poukázal jsem na ohromnou
úmrtnost válečných poškozenců.
Loňského roku jsem upozornil, že ve zcela krátkém
období od roku 1924 do roku 1927 byl úbytek členů
jediné organisace válečných poškozenců,
Svazu válečných poškozenců, ohromný.
Pozorujeme-li dále, co se každoročně
odehrává, docházíme k mínění,
že se poměry nezlepší ani v příštích
letech; ale varujeme vládu, aby nepokračovala v
této strašlivé metodě, aby nespekulovala
na vyřízení otázky válečných
poškozenců smrtí. Naopak vyzýváme
vládu, aby se chovala k tomuto stavu spravedlivě
a podle práva. Především musí
však také dojíti k vydání zákona
o ustanovování těžkých válečných
poškozenců. Již po léta se dožadují
organisace válečných poškozenců
takového zákona. Ale vládě dosud ještě
ani nenapadlo takovýto zákon byť i jen připraviti.
V jiných státech takový zákon mají,
zvláště v Německu, a tam se tento zákon
stal již dobrodiním také pro československé
válečné poškozence, kteří
bydlí v Německu. Jest třeba, aby Československá
republika vydala takovýto zákon o povinném
ustanovování aspoň těžkých
válečných poškozenců a tím
aby se dostala do poměru reciprocity k Německu.
Kritisujíce celé řízení, jehož
se používá proti válečným
poškozencům, nemůžeme také opominouti
opakovati, aby vyřizování spisů, zasílaných
válečnými poškozenci jednotlivým
úřadům, které mají hájiti
jejich zájmy, dělo se poněkud rychleji a
stručněji. Stále a stále docházejí
nás žaloby a stížnosti, že úřady
nevyřizují věci příliš
rychle, že úřady vyplácejí důchody
opožděně a nevyřizují včas
spisů, které pro válečné poškozence
znamenají často vše. Charitativní sociální
péče bude musiti býti příště
více vybudována. Není správné,
používá-li se při charitativní
sociální péči opět kategorického
imperativu státních financí. Jsme toho mínění,
že na tuto péči má býti do státního
rozpočtu zařazena dostatečná částka,
že se na charitativní sociální péči
nesmí šetřiti. Jako naléhavou věc
bylo by třeba také žádati léčebného
ošetření pozůstalých po válečných
poškozencích. Toto léčebné ošetřování
pozůstalých po válečných poškozencích
stále ještě není zaručeno a víme,
jaké těžké případy vznikají
právě z této okolnosti. Že se ujímáme
zvláště také úpravy péče
o válečné slepce, jest samozřejmé.
Tyto ubohé oběti světové války,
které ztratily největší poklad pro člověka,
tito lidé neměli by býti ponecháváni
aspoň bez sociálního uznání
a ohledu. Především k nim měli bychom
míti srdce a sociálně se jich ujmouti i nad
míru absolutní nutnosti, i nad míru toho,
k čemu jsme mravně zavázáni.
Žádáme, aby zásadní úpravou
zákona o invalidech byly zvýšeny důchody
všech válečných poškozenců
a aby zásadní úpravou dnes platného
zákonodárství o válečných
poškozencích dostalo se důchodu opět
i oněm vdovám, které jich pozbyly podle zákona
z r. 1922. Pokud jde o meritum dnešního vládního
návrhu, žádáme, aby byl škrtnut
§ 2 zaopatřovacího zákona. Žádáme,
aby byl vydán zákon o ustanovování
válečných poškozenců a reciproční
smlouva po této stránce s Německem. Dále
žádáme prodloužení lhůty
k přihláškám, zvýšení
příspěvků pro charitativní
sociální péči, zastavení trapných
a krutých revisních prohlídek, pokud jich
váleční poškozenci sami nežádají.
Žádáme, aby pozůstalí po válečných
poškozencích byli lékařsky ošetřováni
a aby také spisy jednající o jednotlivých
případech válečných poškozenců
byly rychle vyřizovány. Vládě pak
ještě jednou opakujeme, že jest naprosto nutno,
aby otázka válečných poškozenců
byla upravena v duchu přání a požadavků
organisace, poněvadž již učinila tolik
slibů. Počínaje předsedou vlády
až k poslednímu vládnímu poslanci vše
jest zatíženo sliby vůči válečným
poškozencům. Pro každou část dnešní
koalice platí tedy mravní závazek zprostiti
se tohoto břemene slušným zaopatřením
válečných poškozenců.
K dnešnímu našemu stanovisku mohu jménem
své strany jen prohlásiti, že nás k
němu nepřiměla ani v nejmenším
demagogie, nýbrž jen uznání nouze válečných
poškozenců a z ní vyplývající
samozřejmá povinnost, býti zde jejich tlumočníkem
a dožadovati se pro tyto lidi práva a spravedlnosti.
V tomto smyslu žádáme i zásadní
úpravu, jak jsem zde vyložil, a proto nemůžeme
pro dnešní vládní návrh hlasovati.
(Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Horpynka.
Posl. Horpynka (německy): Pánové!
Dnem 30. června t. r. uplyne doba platnosti zákona
o výši hranice příjmu, vylučující
z nároku na důchod válečných
poškozenců. Poněvadž novela k tomuto zákonnému
ustanovení byla předložena sněmovně
v poslední chvíli, jest jasné, že se
navrhuje, aby byla prodloužena beze změny. Dosud bylo
toto zákonné ustanovení prodlouženo
vždy jen na jeden rok a vláda slíbila, že
použije této doby k vypracování definitivního
zákona o válečných poškozencích
a předloží jej sněmovně k projednání.
Tentokráte se navrhuje prodloužení na neurčitou
dobu, až do nové úpravy. Z toho úplně
jasně vysvítá, že československá
vláda vůbec nepomýšlí na konečnou
úpravu otázky válečných poškozenců.
Pokud tato vláda úřaduje, pokud bude trvati
tato národně smíšená, občansko-konservativní
vládní většina, není naděje,
že péče o válečné poškozence
bude zákonem zlepšena. Musila by zajisté přijíti
nová vláda a teprve až se utvoří
nová vládní koalice, snad teprve po nových
volbách, mají váleční poškozenci
vyhlídku, že se sněmovna bude opět jednou
vážně zabývati jejich požadavky
a přáními, pokud jde o péči
o válečné poškozence. Od r. 1922 nebylo
uzákoněno vůbec žádné
zlepšení v oboru péče o válečné
poškozence. Organisace válečných poškozenců
shrnuly veškerý materiál ve stížnostech,
v memorandech a v novinářských článcích.
Vláda jest dostatečně informována.
Jestliže se nic neděje, máme právo mluviti
o zlé vůli vlády k válečným
poškozencům. O tom, že zlá vůle
zde skutečně je, poučuje nás také
případ, který se přihodil v poslední
době zde v Praze a jehož se dotkli již dva řečníci
přede mnou. 19. března t. r. přijela do Prahy
deputace Svazu válečných poškozenců
Československé republiky v Německu ze Saské
Kamenice, vedena svým předsedou Gustavem Zahmem,
hodlajíc zde intervenovati u příslušných
kruhů a přednésti svá přání.
Věc byla neobyčejně důležitá
již se stanoviska prestiže státu. Neboť
tito nuzně odbytí váleční poškozenci
Československé republiky v cizině mohou nejvíce
poškoditi vážnost státu v cizině.
Když nyní deputace chtěla jíti také
do ministerstva věcí zahraničních
a přednésti tam svá přání,
byla na předsedu této organisace Gustava Zahma poštvána
pražská policie, bylo nařízeno ho zatknouti
a předvésti a byl trýzněn dvouhodinovým
výslechem do protokolu, při čemž mu
byly vytýkány nejneuvěřitelnější
přečiny a zločiny, k nimž se musil vyjádřiti
Když uplynuly dvě hodiny a deputace nemohla již
odejíti do ministerstva věcí zahraničních,
když bylo jasné, že lidé platící
si cestovní výlohy ze Saské Kamenice do Prahy
z vlastní kapsy, jeli nadarmo, byl pan Gustav Zahm propuštěn
a mohl nyní jeté nazpět do Kamenice. Tam
mu řekl český konsul, že to všechno
byl omyl, že byl zaměněn s jinou osobou. Zároveň
mu však český konsul řekl, že nyní
nesmí již jeti do Prahy, jinak že bude pražskou
policií zatčen. Tato událost nás nutí,
abychom upozornili ještě jednou p. ministra dr Beneše,
aby konečně již jednou udělal pořádek
s neudržitelnými poměry na československém
konsulátě v Saské Kamenici. Podal jsem interpelaci
o ostudném chování tamějšího
konsula k organisaci válečných poškozenců.
Ministr dr Beneš zmohl se jen na to, že schválil
postup tohoto pána lichými výmluvami. Nyní
má zde v Praze nový důkaz zvláštního
postupu československého konsula. Ale také
od p. ministra Černého musíme žádati,
aby udělal pořádek u pražské
policie, neboť policie jest zde k tomu, aby zaručila
bezpečnost státního občana a nikoliv
aby ji ohrožovala.
Jako řečník své strany měl
jsem s tohoto místa častěji příležitost
uvésti přání a požadavky své
strany v otázce válečných poškozenců.
Stačí, jestliže je tedy krátce opakuji.
Žádáme: 1. aby lhůta k přihlášce
o důchod válečných poškozenců
byla prodloužena, 2. aby zaopatřovací zákon
byl vůbec novelován, 3. aby přeplatky byly
prominuty a darovány, 4. aby byla vypuštěna
jakákoliv hranice příjmu a, není-li
to možno, aby byla stanovena jednotná hranice příjmu
pro hospodářsky samostatné a hospodářsky
nesamostatné výdělečně činné
osoby, která by ovšem nesměla býti vyšší
12.000 Kč, 5. aby byl vydán zákon o povinném
zaměstnávání válečných
poškozenců, 6. daňové úlevy,
7. úlevy v léčebné péči
a 8. zvláštní zákon pro nejtěžší
válečné poškozence a válečné
slepce.
Nemusím snad tyto naše požadavky ještě
jednou zde odůvodňovati. Jest to obsaženo v
těsnopiseckých zprávách, projevuje
se to v iniciativním návrhu, který jsem podal
jménem své strany, a v pozměňovacích
návrzích k dřívějším
zákonům o válečných poškozencích.
Bylo by zbytečné opakovati celé toto odůvodnění,
neboť vláda to nechce, vládní většina
nechává si zcela prostě vnutiti vůli
vlády a oposice jest příliš slabá,
aby od vlády něco vynutila. Výsledek takovéhoto
postupu jeví se v zákonodárství tím,
že Československo, tak zvaný vítězný
stát, jest dnes státem, který má nejhorší
péči o válečné poškozence
na celé pevnině vůbec. Panu dr Benešovi
neprospěje vůbec nic jeho zahraniční
propaganda, že Československo jest z nástupnických
států finančně nejlépe konsolidovaný
stát. Postaráme se již, aby se venku také
dověděli, že tato konsolidace jest možna
jen proto, že jde na účet válečných
poškozenců a pozůstalých po válečnících.
Neboť zde, v tomto parlamentě, pravil ministr financí,
že péče o válečné poškozence
musí býti omezena, poněvadž jinak jest
ohrožena rovnováha státního hospodářství.
Zaopatření válečných poškozenců
a pozůstalých po bývalých vojácích
jest veřejnoprávní povinností státu,
vyplývající z úvah o sociální
péči. Československá republika jako
stát žádá od svých občanů,
aby plnili povinnost do nejmenšího. Sama však
zanedbává své povinnosti k válečným
poškozencům a pozůstalým po bývalých
vojácích. Nic nepomůže, vypočítává-li
zde pan zpravodaj, kolik dosud stála péče
o válečné poškozence, kolik trafik bylo
zadáno válečným poškozencům,
kolik peněz bylo vydáno na léčebnou
péči. Jisto jest tolik, ze všechno to nestačilo.
Stát plní tedy jen z části, jen zlomek
své povinnosti, a to se rovná porušení
povinnosti. A každé bezpráví se mstí,
dopouští-li se ho vláda, mstí se to
na státě. Nemohu se ani dosti podivovati, že
páni kolegové z oněch českých
politických stran, ať již jsou ve vládě
nebo v oposici, které se tak rády vydávají
za státotvorné strany, nepoužili všech
prostředků, aby právě v otázce
válečných poškozenců zavedli
pořádek. Kdybych byl příslušníkem
takové státotvorné strany, uvažoval
bych asi takto: Československá republika jest vojenský
stát kat exochen se všeobecnou brannou povinností,
vydává miliardy na udržování
a výzbroj stálého vojska. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) Vůbec nechci zkoumati,
bude-li Československo v kratší nebo delší
budoucnosti přinuceno k obranné válce, nebo
zda se dá svésti nesvědomitými státníky,
aby vedlo válku útočnou. Vždy bude situace
československého vojska velmi těžká,
velmi těžká proto, že je to již dáno
formou státních hranic, obtížná,
že v Československu jest několik národů
a ve vojsku musí počítati s týmiž
potížemi, jako bývalé císařské
Rakousko. Neboť mohou býti národové,
kteří nemají na vítězství
a zachování tohoto státu toho zájmu
jako Češi. Býti na jejich místě,
řekl bych si, že československé vojsko
musí nastoupiti, kdyby vypukla válka, v krajinách
obývaných národy, kteří byli
včleněni do tohoto státu proti své
vůli a kteří již r. 1920 uplatnili své
věčné, nepromlčitelné právo
na sebeurčení a kteří použijí
snad válečné zápletky Československa,
aby konečně dosáhli svého cíle.
Připočteme-li k tomu ještě pak tuto
nemožnou péči o válečné
poškozence, která jest výsměchem každé
humanity, kterou starší lidé znají z
novin a z vlastního názoru a o které se dověděla
mladší generace při vyučování
občanské nauky ve škole a která se k
účelům agitačním dostane ještě
více do veřejnosti snad právě v době
mobilisace, odkud mají se pak nabrati lidé, kteří
se dají rozstříleti z čistého
nadšení pro takovýto stát? Pánové!
Kdybych byl příslušníkem takovéto
státotvorné strany, řekl bych si: Spolehlivost
vojska nezávisí na nejlepší výzbroji,
nýbrž na duchu, jímž jsou vojíni
prodchnuti, a proto k nejlepší výzbroji vojska,
k nezbytnému prostředku, aby se vojsko stalo spolehlivým,
patří vydatná péče o válečné
poškozence. Jestliže tyto strany dnes zde sedí,
jestliže vládní strany nepodnikají vůbec
nic, aby donutily vládu, aby zaujala k válečným
poškozencům jiné stanovisko, jestliže
české oposiční strany sice zdvihají
křik, ale přece to nemyslí vážně,
aby zde zjednaly nápravu, pak tvrdím: Pro toto panstvo
jest název "státotvorné" v programu
pouze heslem, ale neuskutečňují ani jediné
věci, aby toto heslo oživily.
Tento zákon dává také podnět,
abychom promluvili o poměru vlády k parlamentu zde
v tomto státě. Při každém prodloužení
tohoto zákona zde v parlamentě vláda slíbila,
že otázku válečných poškozenců
vyřeší definitivním zákonem.
Je tomu již 2 1/2 roku, kdy poslanecká sněmovna
přijala jednomyslně resoluci poslance vládní
strany, p. kol. Zajička: "Vláda se vyzývá,
aby co nejdříve novelovala zákon o válečných
poškozencích a při tom především
co nejvíce přihlížela k požadavkům
vysloveným v iniciativních návrzích
549, 557 a 698." Dva a půl roku na to vláda
neodpověděla, ačkoliv tato resoluce tím,
jak byla přijata, dala vládě najevo jednotnou
vůli celé sněmovny. Tři léta
jsou již předloženy iniciativní návrhy
vládních stran, jimiž má býti
upravena celá otázka péče o válečné
poškozence. Dosud se stále říkalo a
zvláště německé vládní
strany mluvily v tomto smyslu: Přijetí resolučního
návrhu jest úspěch, jehož jsme dobyli.
Dosud jsme se vždy domnívali, že iniciativní
návrh, má-li míti vyhlídky, že
bude o něm někdy jednáno, může
býti podán vůbec jen příslušníky
vládních stran. V otázce péče
o válečné poškozence tomu tak není.
Naopak! Pan zpravodaj v sociálně-politickém
výboru nám řekl, že by návrh
kolegy Zajička stál sta milionů, musí
tedy býti dán ad acta. A vládní většina?
Souhlasí, ani nemuká. Tak musí vzniknouti
dojem, že zde máme diktaturu ministerstev a jejich
úředníků, že většina
jest snižována na bezvýznamnou sněmovní
stráž, na žoldnéřské vojsko
ministerských křesel, že oddaně má
v úmyslu hráti úlohu rohožky, o niž
si s jedné strany čistí boty vláda,
s druhé strany živlové nespokojení se
zákonodárstvím. Oposice se činí
bezmocnou. To jest jediný čin, na nějž
se vládní strany zmohou, že oposici surově
přehlasovávají. Tak podkopává
většina vážnost parlamentarismu v tomto
tak zvaném demokratickém státě. Zde
měla by podle demokratických zásad celá
moc býti v rukou lidu nebo volených zástupců
národa. Je-li vláda proti zákonu o válečných
poškozencích, ale vládní většina
si to přeje, jak o tom svědčí její
iniciativní a resoluční návrhy, mají
poslanci a senátoři vládní většiny
možnost na takovém zákoně se usnésti
a vláda musí povoliti. Nikoliv, jak tomu bylo až
dosud, kdy vládní většina tancuje tak,
jak jí vláda hraje. To jsou neudržitelné
poměry.
Jestliže ministr dr Spina prohlásil v Chebu,
že nynější vládní koalice
zamýšlí setrvati pohromadě do r. 1931
a jeti dále, aby vyřídila svůj imaginární
vládní program, který nám ovšem
neprozradí, žádáme naproti tomu vzhledem
k neudržitelným poměrům, které
zde vládnou: pryč s touto vládou, pryč
s touto vládní většinou, volnou cestu
nové většině, která konečně
uvolní cestu k práci v tomto parlamentě,
a nepodaří-li se to jinak, pak nové volby,
aby národ pronesl svůj úsudek o tomto dělání
zákonů!
Mám za povinnost prohlásiti nakonec, že moje
strana bude demonstrativně hlasovati proti tomuto návrhu
zákona. (Souhlas a potlesk poslanců něm.
strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
jest p. posl. Zajiček.