Posl. Knirsch (německy): Dámy a pánové!
My němečtí národní socialisté
nestavíme se zásadně proti projednávanému
návrhu, neboť uznáváme snahu, aby humanní
nebo sociální zařízení, za
něž pokládáme také stipendia
nebo nadace, byla osvobozena od dávek a daní. Musíme
ovšem trvati na zásadě stejného práva
pro všechny. Dokud však v našich sudetských
zemích vidíme, že se zakazují květinové
dny, jejichž výtěžek jest myšlen
pro čistě sociální nebo kulturní
snahy, dokud vidíme, že z obecních rozpočtů
na základě zákona o obecních financích
jsou škrtány téměř všechny
výdaje na sociální, kulturní a humanní
podniky, nemůžeme hlasovati pro takovýto zákon,
poněvadž se nám jeví jako čistě
jednostranné poskytování výhod. Ačkoliv
tedy zásadně nemáme námitek proti
návrhu, přes to z těchto důvodů
budeme hlasovati proti němu. (Předsednictví
převzal místopředseda Zierhut.)
Přihlásil jsem se však ke slovu, nejen abych
zde krátce vyložil toto naše stanovisko, nýbrž
abych při této příležitosti znovu
promluvil o zjevu, který vyrůstá přímo
na evropskou ostudu. Jest to provádění censury.
Moje strana dala před několika dny vytisknouti program
strany a vydala jej ve formě letáku. Tento leták
od začátku až do konce neobsahuje nic jiného
než programové zásady naší strany
a naše státoprávní prohlášení.
Člověk by nepokládal za možné,
že se najdou státní zástupci a soudní
úřady, kteří si dovolí zabaviti
body programu strany. Z tohoto našeho programu usneseného
na sjezdech strany, které se konaly ve vší
veřejnosti, jehož zásady byly hájeny
na nesčetných veřejných schůzích,
za jehož zásady jsme v nesčetných spisech
bojovali, bylo škrtnuto nejen naše státoprávní
stanovisko, nýbrž dokonce i požadavek národního
vojska. Požadavek národního vojska, jak by
měl věděti i každý nepolitický
státní občan, obsahuje všeobecnou brannou
povinnost. I v tomto státě máme všeobecnou
brannou povinnost, tedy v tomto smyslu národní vojsko.
Státní zástupce škrtá však
tento požadavek s odůvodněním, že
tento požadavek obsahuje v sobě vojenský zločin.
(Posl. L. Wenzel [německy]: Censor musí být
hodný pitomec!) Zcela správně. Bohužel
jest to však velmi vysoký státní úředník
a litoměřický krajský soud toto jeho
zabavení dokonce potvrdil.
Naše státoprávní stanovisko, jež
vrcholí v tom, že naše strana zásadně
usiluje o spojení celého semknutého, Němci
obývaného jazykového území
v německém sociálním státu,
zabavil státní zástupce celé. Tento
požadavek spojení všech souvisle bydlících
Němců v Evropě v německém,
sociálním, jednotném státu, odvozujeme
z pravěkého přirozeného práva
každého národa, jež nelze trvale zrušiti
ani policejními opatřeními ani bezprávím.
Toto právo odvozujeme však také z válečných
cílů Dohody, v jejímž čele, jak
známo, byl požadavek nového uspořádání
Evropy na základě sebeurčovacího práva
národů, požadavek, který není
naprosto v rozporu s tímto naším zásadním
programovým stanoviskem. Jest to požadavek asi jako
požadavek monarchistické strany v republice, která
v této republice usiluje o změnu republikánské
ústavy a o vybudování monarchie nebo asi
jako požadavek komunistů, dožadujících
se státu rad. To jsou zásadní požadavky
světového názoru a v žádném
státě na světě nejsou takovéto
zásadní názory stran v programu strany zabavovány
nebo stranám zakazováno jejich hájení,
pokud strany bojujíce za tyto požadavky jednají
v rámci zákonů, dokud o tyto požadavky
neusilují násilnými prostředky, nesnaží
se tedy přivoditi převrat. V žádném
státě na světě nezakazuje se stranám
jejich duševní agitace pro zásadní cíle
a názory. (Výkřiky posl. L. Wenzela.)
Kdyby státní zástupce byl s to, aby sledoval
myšlenky v programu strany, kdyby posuzoval program strany
jako celek, nemohl by sáhnouti k takovémuto zabavení.
Ale my se dožíváme u nás venku denně,
že v tisku nebo v naší literatuře jsou
zabavována místa, která, vytržena ze
souvislosti, dávají ovšem zcela jiný
smysl, než jaký článek nebo kniha jako
celek měla míti. Vzniká to z toho, že
u nás působí mnoho českých
úředníků, kteří nejsou
s to, byť i jen poněkud vniknouti do našeho myšlení
a usuzování a do našeho myšlenkového
světa, a proto usuzují podle písmen nebo
podle nějakého samotného odstavce a podle
toho řídí své úřadování.
Kdyby státní zástupce posuzoval program strany
jako celek, viděl by z toho, že o tento náš
cíl, o cíl jednotného německého
státu usilujeme pokojnými prostředky, že
usilujeme o tento cíl společnou prací s národy
v tomto státě, tedy i s Čechy. S tohoto místa
a také venku jsme několikráte vyložili,
že doufáme a pracujeme k tomu, aby národové
Evropy časem došli k poznání, že
nynější státní řád
v Evropě jest trvale nemožný, že mír
a pokojné spolužití národů v
Evropě lze si mysliti a jest možné jen
tak, dáme-li každému národu, i tomu
nejmenšímu jeho svobodu a suverenitu. Právě
malí národové musí přece dospěti
k poznání, že jejich svoboda, jejich vývoj
a nezávislost jest nejlépe zaručena, přiznávají-li
se k zásadě sebeurčení a hledí-li
v Evropě vybudovati nový státní řád.
Pro žádného myslícího člověka
nemůže přece býti sporné, že
za dnešních státních poměrů
v Evropě nelze mysliti na trvalý mír. Pokud
jest v Evropě 40 milionů lidí, kteří
se cítí utlačenými a ovládanými,
dotud zůstane frází, mluví-li se o
míru a pokojné spolupráci národů.
Katastrofa nemusí se dostaviti již zítra nebo
pozítří, ale pro každého, kdo
vidí dále, jest nesporné, že přijíti
musí, zůstanou-li poměry tak, jak jsou dnes.
My Němci máme za úkol působiti k tomu,
aby z této katastrofy nevyšel náš národ,
německý národ, rozložen a zničen,
nýbrž národně a státně
sjednocen. Malí národové v Evropě,
jako jest český národ, troufají si
ovládati a potlačovati miliony členů
jiných národů, troufají si ovládati
státy, které, jako Československá
republika neznamenají navenek ani uvnitř jednotu.
Pan kol. Horpynka při rozpravě o péči
pro válečné poškozence včera
jasně vyjádřil, kam musí dojíti
takový stát, který ani navenek ani uvnitř
není státem pro všechny své občany,
státem, v němž se všichni národové
a občané cítí skutečně
státními národy a státními
občany. Censor s tohoto stanoviska, kdyby jen poněkud
pochopil myšlenkový pochod, neměl by důvodu
zabavovati program strany, zvláště ona místa,
která ukazují cestu, po které v daném
případě ve spolupráci s Čechy
přijdeme jednou k dosažení svého cíle.
Ale jak řečeno, státní zástupce
nemůže nebo nechce se vmysliti do tohoto myšlenkového
pochodu a v každém slovíčku, které
neuznává nynější "národní
stát", spatřuje státu nepřátelský
projev a krajský soud v Litoměřicích
se neostýchá požadavky, vložené
do programu strany nazvati státními zločiny
a zabavení potvrditi. To jsou pitomosti censury, které
úředníky a censora zesměšňují
a státu škodí více než straně,
která má býti postižena. Ale censor
jde ještě dále: Dovoluje si z programu strany
zabaviti dokonce státoprávní prohlášení,
které moje strana, když se sešel první
parlament, učinila ústy klubovního kolegy
a předsedy strany Junga. Zásadní státoprávní
prohlášení vytištěné v těsnopiseckých
zprávách sněmovny, které kdysi veškerý
tisk otiskl, nesmíme vložiti do programu naší
strany. Censor je škrtl od začátku až
do konce.
Musil jsem znovu promluviti o této censurní praxi
přes to, že jsme již nesčíslněkráte
ukázali v této sněmovně, jak se provádí.
Ale poněvadž censura v praxi jde již tak daleko,
že zabavuje zásadní prohlášení,
která byla učiněna zde ve sněmovně
a která jsou otištěna v těsnopiseckých
zprávách, musím žádati předsednictvo
sněmovny a tázati se, co zamýšlí
činiti, aby učinilo přítrž takovéto
censurní ostudě?
V této souvislosti řekl bych ještě několik
slov, jak jsme venku den co den popichováni způsobem,
jak s námi jednotliví okresní hejtmani nakládají
při posuzování a povolování
německých podniků a slavností. Zákazy
praporů jsou na denním pořádku a tím
se již nikdo nerozčiluje. Jestliže však
toho dne, kdy Sokolové pořádají v
Duchcově velkou manifestaci a německý spolek
turnerů uznávaje tělocvičné
snahy těchto Sokolů propůjčí
jim své vlastní cvičiště, poněvadž
oni vhodného cvičiště v Duchcově
nemají, jestliže se téhož dne, kdy němečtí
turnéři ukáží takovou ochotu,
zakazuje v sousedním městě, v Horním
Litvínově, našim turnerům, že nesmějí
nastoupiti se svým praporem povoleným podle stanov,
pak se člověk musí chytiti za hlavu a tázati
se, jaký úkol vlastně mají tyto politické
úřady a tito úředníci na venkově.
Člověk by se domníval, že takovéto
známky vzájemné úcty, jak se to projevilo
v Duchcově, budou uvítány a že se musí
vynakládati vše, že i úřady musí
podniknouti vše, aby rozptýlily ovzduší
záští. Nebo, co máme říci
k tomu, jestliže ve znamení německo-české
vlády politický úřad si troufá
dovoliti sice pořádání největší
německé slavnosti, slavnosti Svazu, která
se bude konati v nejbližších dnech v Mostu, ale
spojiti toto dovolení s podmínkami, které
působí přímo směšně,
s podmínkami, které jsou nemyslitelné na
celém světě. Tak na příklad
jedna z podmínek jest, že ve slavnostním průvodu,
v němž, jak každý ví, kráčí
vždy tisíce a tisíce lidí, který
není politickou demonstrací, v němž
jdou Němci bez rozdílu stavu a strany, nesmí
se volati demonstrativně "heil" a nesmí
se zpívati, poněvadž by tím mohl býti
porušen veřejný klid! Velectění,
jsou-li možné takovéto věci, nemáme
důvodu hlasovati pro návrh, který zdánlivě
vychází ze zásad humanních a sociálních,
který se však u nás jeví jako jednostranné
protežování určité skupiny, kdežto
na druhé straně bezpráví zůstává
nakupeno a jde svou cestou dále.
My národní socialisté budeme tedy hlasovati
proti tomuto návrhu z toho důvodu, nikoliv z důvodů
zásadních. (Potlesk poslanců něm.
strany nár. socialistické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Pekárkovi.
Zpravodaj posl. Pekárek: Vážení
pánové! Nepatrný počet řečníků
k této předloze svědčí, že
meritum věci vlastně nenaráží
na odpor slavné sněmovny. Řeč prvního
řečníka byla dokumentováním
více ideového stanoviska strany soc.-demokratické
k oslavám svatováclavským, a to více
k náboženské jejich stránce. Pan řečník
zdůraznil, že nelze idee z 10. století promítati
do století dvacátého. Pravda, ale je zapotřebí
uvážiti, že nejde zde snad o promítání
ideí tisíciletých do doby moderní,
nýbrž že více se oslavami zdůrazňuje
působení určité idee na vývoj
myšlení našeho národa. Je po mém
soudu potřebí, každému národu
určitého symbolu, je potřebí určité
tradice, aby jeho duchovní síla byla udržována.
Zejména je potřebí té tradice národu,
který po staletí byl nucen žíti v porobě
a byl nucen duchovně a na konec i zbraní bojovati
za dosažení své státní samostatnosti
a neodvislosti.
Je pravda, že moderní badání historická
snaží se vymodelovati skutečnou tvář,
duchovní i fysickou, řady historických osob
a že snad tato moderně vymodelovaná tvář
liší se od toho, co historiky starší doby
nám bylo vědecky zanecháno. Ale soudím,
že tam, kde jde o působení určitého
symbolu, není vždy na místě používati
těch nejostřejších, nejkritičtějších
vědeckých method, poněvadž zde výrazu
více dochází to vnitřní, symbolické
působení, jež konec konců mělo
velmi významné positivní výsledky.
Celkem z řeči pana kol. Jaši bylo patrno,
že podle slov našeho presidenta Masaryka není
rozdílu a podstatných protiv v tradici Václavské
a v tradici Husově. Po mém soudu tradice Václavská
je zdůrazněním koncentrace státního
snažení českého národa, tedy
koncentrace politického snažení, kdežto
tradice Husova je zdůrazněním usilování
českého národa po dosažení svobody
svědomí. A je-li historie národa vybudována
na svobodě svědomí zaručené
politicky, myslím, že tyto dva atributy tím
spíše zajišťují trvalost a neochvějnost
státu.
Pan kol. Jaša kritisoval činnost dnešní
koalice. Nemohu a nechci jí dělati advokáta.
Tázal se, co koalice vykonala, aby národ a stát
nezahynul. Soudím, že vykonala právě
tolik, jako by byly vykonaly socialistické strany, kdyby
byly v této koalici. Ale koalice vykonala aspoň
tolik, že řadu věcí, které s
hlediska agitačního pro ni nebyly zrovna příznivé,
ale dobré pro posílení existence státní,
prostě vykonala bez obavy, jaké následky
mezi voličstvem to pro ni bude míti.
Jednu věc zdůraznil dobře pan kol. Jaša
po mém soudu a nutno v každém ohledu s
ním souhlasiti, že se zdá, jakoby u nás
vyrůstala nad míru byrokracie, byrokracie nízká
i vysoká. Již delší dobu pociťujeme,
že i nás se rozhodování o věcech
začíná přenášeti poněkud
jinam než tam, kde by to mělo býti. To pociťujeme
všichni, kdo jsou v koalici i kdo jsou proti ní.
Pan kol. Knirsch celkově zdůrazňoval,
že není jeho strana proti osnově, poněvadž
podporuje se zde snaha, aby osvobozením od poplatků
mohly se určité částky věnovati
ve prospěch sociálních, kulturních,
vyučovacích účelů. Přesto
ovšem rozhodl se jménem své strany hlasovati
proti osnově. Druhá část jeho řeči
týkala se kritiky naší censury a nemá
tudíž nic společného s předloženou
osnovou.
Celkově nemohu tedy, ježto není žádných
pozměňovacích návrhů, učiniti
nic jiného, než poznovu doporučiti slavné
sněmovně, aby ve smyslu usnesení rozpočtového
výboru přijala také usnesení senátu
o této věci. (Souhlas.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Měli bychom přikročiti k hlasování.
Nebude-li námitek, odsuneme hlasování o tomto
odstavci na dobu pozdější a přistoupíme
k projednávání dalšího odstavce
pořadu. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Přistoupíme tudíž k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
3. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností o vládním návrhu (tisk
2294), jímž předkládá se Národnímu
shromáždění Mezinárodní
Ujednání o vývozu kostí, podepsané
v Ženevě dne 11. července 1928 a o Protokolu
Ujednání (tisk 2355).
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl.
Al. Beneš, za výbor pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností p. posl. dr Zadina.
Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor
zahraniční - p. posl. Al. Benešovi.
Zpravodaj posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno!
Vládní návrh, jímž předkládá
se Národnímu shromáždění
Mezinárodní Ujednání o vývozu
kostí, podepsané v Ženevě dne 11. července
1928, a Protokol Ujednání, vyplynul z mezinárodního
jednání o odstranění dovozních
a vývozních zákazů a omezení,
které se konalo v Ženevě v říjnu
a listopadu 1927 na podnět Mezinárodní hospodářské
konference z května téhož roku, kde řada
států, jež jsou vyjmenovány v předloženém
Ujednání, projevila přání odstraniti
překážky, které nyní brání
obchodu jistými surovinami, a vyhověti přání
vyslovenému v Závěrečném aktu
Úmluvy z 8. listopadu 1927 o zrušení dovozních
a vývozních zákazů a omezení
způsobem co nejpříznivějším
pro výrobu a mezinárodní obchod.
Toto Ujednání týká se zejména
obchodu kostmi a klihovkou a má se státi tak po
vzájemné dohodě a ve spojitosti s úpravou
vývozních cel, které některé
státy používaly na místě povolovacího
řízení v Československu platného.
Na konferenci zástupců Rady Společnosti Národů,
kterou svolal generální sekretář Společnosti
Národů do Ženevy v březnu 1928, dohodly
se nejvíce interesované státy na určitých
doporučeních, která byla předložena
jednotlivým vládám ke schválení.
V jednání se pokračovalo koncem června
1928 a dne 11. července téhož roku bylo podepsáno
mezinárodní Ujednání o vývozu
kostí, jejich odpadků, rohů, paznehtů,
kopyt a klihovky. Smluvní strany podle tohoto Ujednání
se zejména zavázaly, že nepodrobí od
1. října 1929 vývoz surových neb odtučněných
kostí, jakož i jejich odpadků, rohů,
paznehtů, kopyt a jich odpadků, rovněž
i klihovky žádnému zákazu nebo obmezení
v jakékoli formě či pod jakýmkoliv
názvem. Dále, že smluvní strany, které
nemají toho času zavedeno žádné
vývozní clo na jmenované výrobky nebo
jichž vývozní cla na toto zboží
nepřesahují sazbu 1·50 švýcarského
franku za 100 kg, zavazují se, že nezavedou anebo
neponechají v platnosti od 1. října 1929
žádného vývozního cla, které
by přesahovalo tuto sazbu 1·50 švýcarského
franku.
Dále se zavazují smluvní strany, které
mají toho času zavedeno na toto zboží
vývozní clo nad 3 švýc. franky, že
je sníží od 1. října 1929 na
sazbu nepřesahující 3 švýc. franky.
Pokud se týče Italie bylo ustanoveno, že může
podržeti vývozní zákaz, dokud bude celně
vázána s jiným státem, že Rakousko,
Maďarsko a Československo mohou míti v každém
případě clo 3 franky, a že Polsko, království
SHS a Rumunsko nemají zatím celních závazků.
Tato ujednání nevylučují však
nikterak smluvním stranám možnost, jak ve čl.
6 této úmluvy stanoveno, aby některé
jejich skupiny neuzavřely mezi sebou zvláštní
dohody, které by spočívaly buď na omezení
vývozního cla na sazbu nižší než
která je stanovena tímto ujednáním
nebo na zrušení celého vývozního
cla. Budou-li učiněny podobné dohody, nebudou
na újmu právům, která pro třetí
státy vyplývají z úmluv zakládajících
se na zásadě nejvyšších výhod.
Podle čl. 8, týkajícího se ratifikace,
budou ratifikační listiny složeny do 1. července
1929 u gen. tajemníka Společnosti Národů,
který oznámí neprodleně jejich přijetí
všem členům Společnosti Národů
a všem státům nečlenům, jichž
jménem bylo podepsáno toto Ujednání
i Úmluva z 8. listopadu 1928, anebo které k němu
přistoupily. Kdyby toto Ujednání nebylo ratifikováno
do onoho dne některými členy Společnosti
Národů anebo některými státy
nečleny, jichž jménem bylo podepsáno,
vyzve gen. tajemník Společnosti Národů
smluvní strany, aby se dohodly o možnosti jeho uvedení
v platnost. Budou-li všichni členové Společnosti
Národů a státy nečlenové, jichž
jménem bylo toto Ujednání podepsáno,
na zvláštní poradě, která bude
svolána, je ratifikovati do 1. září
1929, anebo usnesou-li se na základě stanoveného
postupu, jenž jest v předloženém návrhu
obsažen, ti, jichž jménem bylo ratifikováno,
na jeho uvedení v platnost, vstoupí v platnost 1.
října 1929 a bude to oznámeno gen. tajemníkem
Společnosti Národů všem smluvním
stranám tohoto Ujednání a Úmluvy z
8. listopadu 1927.
Od 1. ledna 1929 může přistoupiti k tomuto
Ujednání každý člen Společnosti
Národů a každý stát nečlen,
na nějž se vztahuje čl. 3 tohoto Ujednání.
Pokud se týče dodatkových dohod v mezinárodní
Úmluvě o odstranění dovozních
a vývozních zákazů a omezení,
obsahuje čl. B, ustanovení pro případ,
že by toto Ujednání nevešlo v platnost
z nedostatku nutných ratifikací. Dovoluji si zvláště
upozorniti slavnou sněmovnu, že toto Ujednání
kromě našeho státu podepsalo Německo,
Rakousko, Belgie, Velká Britanie, Dánsko, Finsko,
Francie, Maďarsko, Italie, Lucembursko, Holandsko, Polsko,
Rumunsko, SHS a Švýcarsko. Československo bylo
na obou zmíněných konferencích zastoupeno
svými zástupci a bylo mezi oněmi státy,
které první poukázaly na úzkou souvislost
vývozních zákazů a vývozních
cel. Současným upravením vývozních
cel i zákazů ve všech pro Československo
v úvahu přicházejících státech
bylo plně učiněno zadost čsl. požadavkům.
Nemá tudíž náš stát důvodů,
aby odmítnutím ratifikace zmařil vstoupení
tohoto Ujednání v platnost. Kdyby v platnost nevešlo,
na což si zvlášť dovoluji upozorniti, přestala
by tím jakákoliv vázanost ve výši
cel, kterých Československo nemá, a zůstal
by v platnosti závazek Československa, zrušení
vývozních zákazů a omezení
na základě mezinárodní Úmluvy
a odstranění dovozních a vývozních
zákazů a omezení, jež byla podepsána
dne 8. listopadu 1928 a nebyla posud ratifikována.
Proto dovoluji si slavné sněmovně navrhnouti
jménem zahraničního výboru, aby, ježto
Ujednání a jeho Protokol, které byly slavnému
Národnímu shromáždění
předloženy, jsou jakýsi druh obchodní
smlouvy, toto Ujednání a Protokol schválila.
(Souhlas.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor
pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností
- p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Na programu dnešní schůze jsou dvě mezinárodní
Ujednání, která jsou více méně
úplně shodná a týkají se jednak
kostí. jednak koží. Tato mezinárodní
Ujednání byla uzavřena v Ženevě,
a sice v jisté souvislosti s Mezinárodní
hospodářskou konferencí, která byla
pořádána v Ženevě 1927. Na této
Mezinárodní hospodářské konferenci
pronikaly myšlenky a zásady, aby jednotlivé
státy postupně uvolňovaly a odbourávaly
t. zv. povolovací řízení, t. zv. režim
brzdění zahraničního obchodu zákazy
vývozu nebo dovozu, a tyto zásady došly skutečně
silného akcentování na této Mezinárodní
hospodářské konferenci. V intencích
těchto na podzim téhož roku v říjnu
a v listopadu na poradách ženevských sledovaly
se praktické cíle, praktické prostředky.
Především se jednalo o režim koží
a kostí.
Kromě toho byla projednávána třetí
otázka, otázka uzavření mezinárodní
konvence o odbourání povolovacího řízení
vůbec. Tato jednání vedla skutečně
k praktickým výsledkům, z nichž první
byla konvence ohledně kostí a koží.
Tato konvence byla formálně ujednána 11.
července 1928 a obsah její kol. referent zahraničního
výboru velmi podrobně a informativně objasnil.
Nemám, co bych k tomu ještě dodal s hlediska
meritorního, jen upozorňuji. že prostý
fakt, že tyto konvence byly pro obor kostí a koží
uzavřeny, zjednal značné ulehčení
na celém světovém trhu, poněvadž
povolovací řízení u koží
a kostí bylo v jednotlivých státech nejvypjatější.
Všechny státy tuto surovinu si chránily zákazem
vývozu nebo vysokými vývozními cly,
takže ten režim byl příliš přepjatý,
jak snad u žádného jiného artiklu. Důsledek
toho bylo velké zdražení a jest zajímavé,
že jakmile se konvence přibližovala ke svému
dojednání v březnu minulého roku,
nastalo uvolňování na celém světovém
trhu, nastal pokles cen koží na světovém
trhu tak pronikavý, že ceny klesly až o 25% pod
niveau předválečné.
Zdůrazňuji to proto, abych poukázal, že
takové mezinárodní konvence přinášejí
velký prospěch pro uvolnění na světovém
trhu, pro usměrňování cen, pro vzájemnou
výměnu všech důležitých
surovin a že z toho na konec získává
prospěch výroba a podnikání samotné.
Konvence první ohledně kostí, která
jest předmětem jednání, zasluhuje
skutečně plného ocenění a uznání.
Učinil tak i živnostenský výbor na své
schůzi dne 13. června t. r. tím, že
tuto konvenci schválil, a já jako zpravodaj živnostenského
výboru doporučuji slavné sněmovně,
aby udělila této konvenci svůj souhlas. (Potlesk.)
Místopředseda Zierhut: Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Měli bychom přikročiti ke hlasování.
Nebude-li námitek, odsuneme hlasování na
dobu pozdější. (Námitky nebyly.)
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž je:
4. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností o vládním návrhu (tisk
2295), jímž se předkládá Národnímu
shromáždění Mezinárodní
Ujednání o vývozu koží, podepsané
v Ženevě dne 11. července 1928 a Protokol Ujednání
(tisk 2354).
Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl.
dr Hajn, zpravodajem výboru pro průmysl,
obchod a živnosti p. posl. dr Zadina.
Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního,
p. posl. dr Hajnovi.
Zpravodaj posl. dr Hajn: Slavná sněmovno!
Tato předloha jest analogon předlohy předcházející.
Mnohé důvody, které přednesli referenti
předešlí, platí také o této
předloze. Vedle toho jsem ve své písemné
zprávě podal další důvody k tomu
a proto si dovoluji jménem zahraničního výboru
navrhovati, aby formulace tato byla schválena i plenem
sněmovny. (Souhlas.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor
pro průmysl, obchod a živnosti - p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Již ve svém referátu k první konvenci
ohledně kostí jsem vyzdvihl hospodářskou
důležitost obou těchto konvencí. Jako
zpravodaj výboru živnostenského dovoluji si
konstatovati, že výbor živnostenský tuto
konvenci schválil ve schůzi dne 13. června,
a proto doporučuji slavné sněmovně,
aby dala rovněž souhlas k tomuto mezinárodnímu
ujednání ohledně kostí. (Souhlas.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Měli bychom přikročiti k hlasování.
Nebude-li námitek, odsuneme hlasování na
dobu pozdější a přikročíme
k projednávání dalšího odstavce
pořadu. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
5. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností o návrhu
posl. Mlčocha, Hýbnera a druhů (tisk 2099)
a o vládním návrhu zákona (tisk 2296),
kterými se živnost mlynářská
prohlašuje za živnost řemeslnou (tisk 2350).