Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V říjnu t. r. žádali 3 členové ústeckého okresního školního výboru předsedu tohoto sboru, správce okresní politické správy v Ústí nad Labem, aby svolal okresní školní výbor. Předseda jim odpověděl dopisem ze dne 22. října, č. 5559, že žádost předložil předsedovi zemské školní rady, aby o ní rozhodl. Již tento postup byl naprosto nezákonitý. Předem jest jasné, že každá věcná práce okresního školního výboru bude znemožněna, jestliže pouhá otázka svolání schůze bude záviseti na rozhodnutí předsednictva zemské školní rady. Vedle toho ustanovuje však § 30 českého zákona o dozoru nad školami, že okresní výbor má aspoň jednou měsíčně konati řádnou schůzi. Předseda může svolati řádné schůze podle potřeby a musí je svolati do osmi dnů na návrh dvou členů. Předseda okresního školního výboru nebyl tedy vůbec povinen ba ani oprávněn vyžádati si rozhodnutí předsednictva zemské školní rady, naopak podle výslovného ustanovení zákona byl povinen ihned vyhověti žádosti 3 členů výboru. Porušil tedy zákon. Avšak předseda zemské školní rady ne aby snad toto porušení zákona napravil, nýbrž je potvrdil. Navrhovatelům bylo to takto oznámeno:

Provádění restrikce.

Mimořádná schůze okresního školního výboru.

Pánům

Předsednictvo zemské školní rady v Praze nařídilo výnosem ze dne 27. října 1925, č. 8467 pres. takto:

Podle odst. 2. § 27 zákona ze dne 22. prosince 1924 opatření podle restrikčního zákona provádí ministr školství a národní osvěty.

on pověřil provedením tohoto zákona místopředsedu zemské školní rady, který si vyžádal návrhy od předsedů okresních školních výborů.

Provádění restrikčního zákona nespadá tedy do oboru působnosti plné schůze okresního školního výboru.

Oznamuji Vám to a podotýkám, že nemohu vyhověti Vašemu přání, abych svolal mimořádnou schůzi okresního školního výboru.

Nehledě k tomu, že předseda byl povinen svolati okresní školní výbor podle §u 30 zákona o dozoru nad školami, jest také odůvodnění, jímž zamítá žádost 3 členů výboru, novou nezákonností. Podle zákona o dozoru nad školami má okresní školní výbor spolupůsobiti při obsazování učitelských míst a při překládání učitelů. Poněvadž provádění restrikce nelze si mysliti bez překládání učitelů a nového obsazování učitelských míst, okresní školní výbor má pak zájem na restrikční akci, daný stavem věci a porada o tom spadá tedy naprosto do oboru jeho působnosti. Samo o sobě jest to těžkou vadou restrikčního zákona, že osoby postižené restrikcí nemají nejmenšího práva spolupůsobiti při jejím provádění, ač by to bylo nejprostším požadavkem demokracie. Vezme-li se nyní ještě samosprávným činitelům jakákoliv možnost, působiti aspoň jako poradci, stane se provádění restrikce nesnesitelnou svévolí.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Vydalo předsednictvo české zemské školní rady pokyn, že mimořádné schůze okresních školních výborů mají se konati jen se svolením předsednictva zemské školní rady?

2. Vydalo-li takovýto výnos, jest ochoten tento nezákonitý pokyn ihned zrušiti a naříditi, aby byl přesně zachováván § 30 zákona o dozoru nad školami?

3. Jest ochoten postarati se, aby se samosprávným činitelům umožnila přiměřená spoluúčast při restrikci učitelů?

V Praze, dne 18. prosince 1925.

Časopis "Deutsche Post" (v Opavě) uveřejnil dne 12. prosince 1925 tuto vzrušující zprávu:

ťSpála u dělostřeleckého pluku č. 8 v Hradci. - Hanebné bytové poměry. - Baráky koňské nemocnice jako obydlí pro vojáky. - Již jedna oběť spály.

V Hradci u Opavy jest 5 baterií dělostřeleckého pluku č. 8 ubytováno v barácích, vystavěných za války na dobu nejvýše dvou až tří let jako nemocnice pro koně. Nikdo by si byl nepomyslil, že jednou budou musiti bydleti v těchto barácích lidé.

Jest jistě až příliš pochopitelné, že baráky vystavěné na dobu dvou až tří let pro koňskou nemocnici, nejsou stavěny tak pevně a důkladně jako budovy, v nichž mají po dlouhá léta bydliti lidé. Nelze se tedy také diviti, jsou-li hradecké baráky v takovém stavu, že jest to paškvil zdravotnictví. Diviti se musíme jen tomu, jak je možno nechati v těchto barácích bydliti lidi. Baráky jsou vystavěny na bažinaté půdě a jsou hnízdem bakterií nejnakažlivějších, nebezpečných nemocí. Vojenské úřady ku podivu zamlčují, že mezi vojáky 8. dělostřeleckého pluku v Hradci řádí spála. Jeden vojín z Bartošovic stal se již její obětí. Dnes již bylo zjištěno přes 10 případů spály. Onemocnělí vojíni leží všichni v isolačním oddělení slezské zemské nemocnice v Opavě. Dřevěná podlaha v hradeckých barácích jest shnilá a teprve před nedávnem byla dána nová; během těchto tesařských prací musilo mužstvo z baráků a spáti venku na seně a slámě. V barácích samotných leží 3 až 4 muži na dvou postelích. Jak se to dodržují zdravotně-policejní předpisy? To jsou případy, které by se nesměly přihoditi ve státu, který se velmi honosí svou kulturou. Dlužno podotknouti, že hradecké velitelství se svými důstojníky dává si všemožnou péči, jakou lze si mysliti, aby čelilo spále a přísně zachovává všechny desinfekční předpisy. Avšak za zmíněných poměrů více než nehygienických není s to a také nemůže ani vůbec býti s to, aby zdolalo nákazu, která se přirozeně začíná rozšiřovati. Stavební oddělení č. 8 v Opavě mělo by se postarati o tyto strašlivé poměry a podati o tom ještě jednou zprávu ministerstvu nár. obrany a naléhavě zakročiti, aby zde byla zjednána ihned náprava. Rodiče, kteří musí dáti své syny na vojnu, mají přece právo žádati, aby byli alespoň lidsky ubytováni.

Lidé, kteří měli již vlastně jíti 1. prosince domů, musí dnes ještě, poněvadž propukla spála, dobrovolně dosluhovati, dokud nebude zrušena karanténa. Kdo těmto lidem nahradí ztracené pracovní dny v jejich občanském povolání? Páni od zeleného stolu branného výboru v Praze a také nový pan ministr národní obrany Stříbrný, nechť použijí svých salonních vozů v Praze a přijedou do Hradce a sami se přesvědčí, v jakých děrách bydlí vojáci.

Mluvíme zde jako zástupci obyvatelstva. U dělostřeleckého pluku č. 8 v Hradci slouží velmi mnoho německých vojínů. Také vojín z Bartošovic, který se stal obětí spály byl Němec. Vyzýváme vojenské úřady, aby se této věci ujaly, dříve než bude vojínům způsobeno ještě větší neštěstí.Ť

Zdá se přímo neuvěřitelné, že by skutečně existovaly takové poměry, jak jsou zde vylíčeny. Neboť pak musili by býti bez milosti pohnáni k odpovědnosti odpovědní úředníci ministerstva národní obrany, kteří o těchto nešvarech věděli a nepostarali se, aby byly odstraněny.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Víte o těchto hanebných poměrech v barákovém táboře v Hradci?

2. Proč nebylo dosud nic učiněno, aby tyto hanebné poměry byly odstraněny a kdo jest tím vinen?

3. Jste ochoten pohnati vinníky k odpovědnosti a ihned učiniti vše, čeho třeba na ochranu zde ubytovaného mužstva?

V Praze dne 17. prosince 1925.

Poslanec Kraus zakročil dnes v obecní věci v zemském výboru u odborového přednosty dra Jaroslava Fialy. Představiv se jako poslanec, chtěl přednést věc, pro kterou přišel k zemskému výboru a která ovšem není osobní, nýbrž čistě věcí obce. Odborový přednosta Fiala přerušil poslance příkrou formou: ťNemám čas.Ť Poslanec Kraus odpověděl hned, že věc přivede na přetřes náležitým způsobem na jiném místě. Tento odborový přednosta choval se tak, že si to žádný poslanec nemůže dáti líbiti, naprosto nehledě k tomu, že ono chování vzbudilo dojem, že ho příkře odmítl vyslechnouti jen proto, že to byl německý poslanec.

Podepsaní musí jménem klubu německých poslanců rozhodně protestovati proti postupu tohoto odborového přednosty a táží se pana předsedy vlády:

1. Vydalo předsednictvo minist. rady pokyny, v nichž se úřednictvu předpisuje, jak se má chovati, když zakročují němečtí poslanci?

2. Schvaluje pan předseda vlády chování tohoto odborového přednosty ve vylíčeném případu?

3. Neschvaluje-li ho, jest ochoten tohoto odborového přednostu pohnati náležitě k odpovědnosti?

V Praze dne 21. prosince 1925.

Berní úřady pod tlakem vnitřních pokynů zpracovaly část svých výměrů, jež dosud nevyřídily. Část jich ještě čeká na vyřízení, Ovoce tohoto částečného vyřízení řítí se nyní na poplatníky ve formě platebních rozkazů, které často zahrnují najednou tři a často ještě více let a které naplňují poplatníky hrůzou a úzkostí.

Nedosti na tom, že tyto předpisy, zadržované po celá léta, právě nyní, v době znovu stoupající drahoty, příkrého nedostatku peněz a smutného hospodářského postavení, najednou se hrnou na hlavy ťcensistuŤ, nýbrž v mnoha platebních rozkazech jsou ještě příjem a podle toho také daň tak zvýšeny, že kdyby dotčený poplatník zaplatil požadované částky, vedlo by to k jeho hospodářskému úpadku a že se nelze diviti časopiseckým zprávám, podle nichž ten nebo onen obchodník a živnostník pro daňové předpisy, jichž nemohl zaplatiti, sahá k oprátce nebo revolveru.

Některé berní úřady a někteří referenti, jak se zdá, odhadují příjmy nesmírně vysoko přímo již jako ze sportu. Vidíme tu platební rozkazy, v nichž odhadnutý důchod převyšuje přiznaný důchod dvojnásobně, ba dokonce trojnásobně a víceronásobně. Není naprosto řídkým případem a výjimkou, že daň z příjmu předepsaná podle takových odhadů jest vyšší než přiznaný čistý důchod. Při tom si není poplatník vědom vůbec žádné viny; přiznání učinil na příklad podle řádně vedených obchodních knih, k přiznání připojil opisy rozvahy a účtu zisku a ztráty, nedostal žádné výtky anebo když ji dostal, včas a věcně správně a úplně na ni odpověděl.

Obrátí-li se na berní úřad, aby mu oznámil, proč mu byla daň vyměřena, oznámí se mu na tištěném vzorci suché číslice odhadu, a on z nich sice pozná, že mu byl odhad zvýšen, nikoliv však proč, což přece musí býti zvláště důležité pro vedení jeho živnosti.

Když se dotazuje u berního úřadu, jaká byla dána odpověď na jeho daňové odvolání, jako odvolání proti dani výdělkové od roku 1920, odvolání proti dani z obratu od roku 1920, nevyřízená odvolání pro příliš vysokou daň z příjmu a činžovní od roku 1919 a odvolání stran dávky z majetku, řekne mu vedoucí berní úředník s pokrčením ramen, že tato odvolání nelze zpracovati, poněvadž není dosti úředníků. S druhé strany se cítí, že dosud nezpracovaná odvolání, týkající se všech daní, velice těžce poškozují celý stav živnostenský a obchodnický. Berní úředníci byli propuštěni a tisíce spisů (odvolání) čeká na vyřízení.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

1. Jest pan ministr vzhledem k těžké krisi ochoten učiniti ihned opatření, aby dosud nevyřízená odvolání proti jakémukoliv druhu daní byla ihned vyřízena?

2. Jest pan ministr ochoten neprodleně a co nejrychleji dáti vyříditi dosud nevyřízené spisy a to tak, že povolá zpět úředníky, kteří byli dosud přeloženi na odpočinek?

3. Jest pan ministr ochoten učiniti všechny kroky, aby nebyly postiženy ony podniky, jejichž odvolání dosud nebyla vyřízena?

V Praze dne 22. prosince 1925.

Poněvadž se ve všech jiných odborech provádí restrikce zaměstnanců o 10 % podle předpisů § 4, odst. 2 uvedeného zákona, podle něhož se má v roce 1925 snažiti počet státních zaměstnanců o 10 %, táží se podepsaní, proč dosud nebylo provedeno toto snížení stavu ani v ministerstvu národní obrany samotném, ani u podřízených velitelstev a sborů a proč letos nebylo propuštěno jako v civilní správě také u vojenské správy a zvláště u vojska 10 % stavu, při čemž ovšem analogicky podle toho, jak se jinak provádí restrikční zákon, musili by býti především posláni domů němečtí vojáci.

Poněvadž dosud o takové restrikci nebylo nic oznámeno, přes to, že již rok spěje ku konci, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten neprodleně učiniti nutná opatření, aby celkový stav vojska právě tak jako stav ostatních státních zaměstnanců byl snížen o 10 %?

2. Zamýšlí pan ministr při této restrikci zachovati stejné zásady, podle nichž postupuje civilní správa, jmenovitě po stránce národnostní?

V Praze dne 21. prosince 1925.

Státní úřad statistický sestavil již před delší dobou statistiku státních úředníků a státních zaměstnanců, jdoucí do nejmenších podrobností. Ve všech kulturních státech jest samozřejmou věcí, že práce statistických státních úřadů jsou přístupné nejen úřadům a sněmovnám, nýbrž veškeré veřejnosti. Svrchu uvedená statistika úředníků jest však dosud vytištěna jen v několika málo výtiscích, jež má k dispozici výhradně jen ministerská rada. Opětovné žádosti českých úřednických organisací, aby jim statistický úřad vydal tuto úřednickou statistiku byly z rozkazu ministerské rady zamítnuty, na žádosti německých úřednických organisací v téže věci odpověď dosud nedošla.

V době, kdy se ve sněmovně jedná o nové úpravě požitků státních zaměstnanců a v níž se dále provádí restrikční zákon, jest nezbytně nutno přesně znáti statistiku úředníků a zaměstnanců. Nebude-li odevzdána veřejnosti, musí to vzbuditi dojem, že ministerská rada chce při provádění restrikčního zákona a při poradách o zákoně upravujícím platy, úmyslně znemožniti kontrolu zástupců lidu ve sněmovnách a široké veřejnosti.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan předseda vlády ochoten učiniti opatření:

1. aby ihned byla uveřejnění úplná a nezkrácená statistika státních úředníků a státních zaměstnanců a učiněna všeobecně přístupnou;

2. aby všechna ministerstva pokud možno nejrychleji uveřejnila jako doplněk k této statistice přesnou zprávu o provádění restrikčního zákona během roku 1925 se stavem ke dni 1. ledna 1926;

3. aby ministerstvo o dalším provádění restrikčního zákona uveřejňovala příště vždy každého půl roku se stavem ke dni 15. června a 15. prosince přesnou správu, jako doplněk statistiky úředníků a zaměstnanců?

V Praze dne 21. prosince 1925

Tento zákon upravuje výměnu válečných půjček za odškodňovací dluhopisy. § 4 provádí odškodnění všech vlastníků válečných půjček, jejichž jmění nepřevyšuje 25.000 Kč a jejich válečné půjčky 130.000 Kč. Ministerstvo financí mohlo by tedy této skupině vlastníků válečných půjček, jelikož soupis byl skončen 30. června, beze všeho vydati odškodňovací dluhopisy, aby se mohla vypláceti aspoň ona 3 % úroků z těchto dluhopisů.

V této skupině vlastníků válečných půjček se jměním, které nepřevyšuje 25.000 Kč, jsou jistě hlavně osoby, jejichž jmění jest velmi malé a jejich příjmy nepostačují k úhradě životních potřeb. Mnoho měsíců čekají již na 3 % zúročení, beztoho velmi skrovné, které jim bylo poskytnuto zákonem, a které jim bylo slíbeno od 1. července 1924.

Jest to příkazem spravedlnosti, aby ministerstvo financí konečně uspokojilo nároky těchto ubohých vlastníků válečných půjček a doplatilo úroky, aby sta lidí bylo uchráněno před smrtí hladem.

Podepsaní se tedy táží pana ministra financí, co zamýšlí činiti, aby s největším urychlením uspokojil nároky vlastníků válečných půjček a vyplatil úroky od 1. července 1924.

V Praze dne 15. prosince 1925.

In dem Gebiete der Gemeinde Oberlichtenwalde, Bez. Zwickau i. Böhmen, wurde in den Jahren 1924-25 hart an der sächsischen Grenze ein neues Zollamtsgebäude errichtet und mit 1. November 1925 der Benützung übergeben.

Obwohl der Gerichtsbezirk Zwickau nach der Volkszählung vom Jahre 1921 12.438 Bewohner deutscher Nationaltät und nur 575 Bewohner čechischer Nationalität, die Gemeinde Oberlichtenwalde selbst nur 484 deutsche und keine čechischen Bewohner zählt, sind trotzdem die Bezeichnungen an diesem Zollgebäude nur čechischer Sprache ersichtlich gemacht.

Diese Tatsache steht im Widerspruche mit den Bestimmungen des gesetzes vom 29. Feber 1920 s. d. G. u. V. Nr. 122 und bedeutet deshalb eine Verletzung derselben, wie auch eine gröbliche Mißachtung der im Bezirke Zwickau wohnenden deutschen Bevölkerung.

Die Gefertigten fragen deshalb an:

1. sind dem Herrn Minister diese Umstände bekannt;

2. Ist der Herr Minister gewillt, zu veranlassen, daß die bezeichnungen und Aufschriften des Zollamtsgebäudes in Oberlichtenwalde dem Gesetz entsprechend angebracht werden;

Prag, am 15. Dezember 1925.

Durch Gesetz vom 15. Dezember 1922 Nr. 404 Slg. wurde die Möglichkeit geschaffen, staatliche betriebe, die nicht vorwiegend Verwaltungsaufgaben zu erfüllen haben, durch Regierungsverordnung zu Unternehmungen zu erklären, die nach den Grundsätzen kaufmännischer Gebarung zu leiten sind.

Von dieser Ermächtigung macht die Regierungsverordnung vom 24. September 1924 Nr. 206 Slg. d. G. u. V. u. a. auch für die čechoslovakischen Staatsbahnen Gebrauch. Sie sollen nach § 2 dieser Verordnung so verwaltet werden, daß sie bei tunlichst vollkommener Erfüllung ihrer volkswirtschaftlichen bezw. administrativen Aufgaben und unter Wahrung der allgemein anerkannten öffentlichen Interessen nach den Grundsätzen eines ordentlichen Kaufmannes geführt werden.

Jüngst ist nun der Öffentlichkeit der Entwurf eines allgemeinen Organisationsstatuts des Betriebes ťČechoslovakische StaatsbahnenŤ bekannt geworden. Es mag dahindestellt bleiben, ob die überaus umfandreichen 28 Paragraphe diese Statutes dem angedeutenen Zwecke wirklich gerecht werden. Ganz gewiß kann das nicht von den 12 Absätzen des § 26 gelten, der unter dem Titel ťSprachenbestimmungenŤ eine ebenso umfangreiche wie zweckmäßige Regelung des Sprachenrechtes für den Eisenbahnbetrieb vorsieht. Man gewinnt angesichts dieser Bestimmungen geradezu den Eindruck, als ob die Ausgestaltung des staatlichen Eisenbahnwesens zu einem kaufmännischen Betriebe keinen anderen Zweck hätte, als den Bestimmungen des Sprachengesetzes vom 29. Februar 1920, Nr. 122 Slg über den Sprachengebrauch der staatlichen Gerichte, Behörden und Organe zu entgehen.

Denn nicht nur ist in dem angeführten Paragraphen der Gebrauch einer ťMinderheitsspracheŤ davon abhängig gemacht, dass es sich um Gerichtsbezirke handelt in denn wenigstens 50 % Staatsbürger diese Sprache gebrauchen, sondern ein System von äußerst verwickelten und den Bedürfnissen des Verkehrs und dem öffentlichen Interesse in krasser Weise widersprechenden Einzelbestimmungen schließt den Gebrauch einer anderen als der ťčechoslovakischenŤ Sprache geradezu aus.

Die geplante Regelung des Verkehres der Bahnorgane mit den Personen, die die Dienste der Bahn in Anspruch nehmen, zeigt eine vollständige Verkennung der Aufgaben der Bahn und ist nur bei einem Unternehmen möglich, das vermöge seines Monopolcharakters auf die Bedürfnisse der Reisenden und Verfrächter keine Rücksicht nehmen zu müssen glaubt. Die beabsichtigte Regelung würde im geschlossenen Sprachgebiete einem Großteil der Bevölkerung große Schwierigkeiten bei der Benützung der Bahn bereiten, ja in sehr vielen Fällen die Benützung derselben geradezu unmöglich machen. Das Streben einer, zur Förderung von Industrie, Handel und Gewerbe, sowie des Verkehres bestimmten Unternehmung muß aber, selbst wenn dieser Unternehmung nicht ausdrücklich durch das Gesetz eine Gebarung nach kaufmännischen Grundsätzen vorgeschrieben ist immer darauf abzielen, alles zu vermeiden, was die glatte Abwicklung des Verkehres zu hindern geeignet ist, bezw. dem Publikum die Benützung der Bahn erschweren muß.

Die Unterzeichneten richten daher an die Gesamtregierung überhaupt und an den Herrn Eisenbahnminister insbesondere die Anfrage:

Sind sie geneigt, das geplante allgemeine Organisationsstatut des Betriebes ťČechoslovakische StaatsbahnenŤ und namentlich dessen Paragraph 26 in einer solchen Weise zu formulieren, daß dadurch der Betrieb der čechoslovakischen Staatsbahnen tatsächlich der vollkommenen Erfüllung seiner volkswirtschaftlichen, bezw. administrativen Aufgabe und der Wahrung der allgemein anerkannten öffentlichen Interessen gerecht zu werden im Stande ist, und anderseits nicht weiten Kreisen der Bevölkerung der Verkehr auf der Bahn erschwert oder gar unmöglich gemacht wird.

Prag, am 17. Dezember 1925.