Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

RAKOUSKO, ITALIE, POLSKO, RUMUNSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ a ČESKOSLOVENSKO, přejíce si upraviti otázky týkající se pensí poukázaných bývalou vládou rakouskou, chtějíce za tím účelem uzavříti úmluvu, Vysoké Smluvní Strany jmenovaly svými zmocněnci.

Tito, předloživše své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

Ode dne, kdy mírová smlouva St. Germainská stala se příčinou, každá z Vysokých Smluvních Stran převezme na sebe pense, platy z milosti a přídavky drahotní civilních i vojenských pensistů, které dne 3. listopadu 1918 byly již poukázány bývalou vládou rakouskou oprávněným osobám, které byly uznány snaha se staly příslušníky dotyčného státu padle této mírové smlouvy, ať již ipso facto, ať opcí či reklamací.

Za těchže podmínek převezmou Vysoké Smluvní Strany pense, platy z milosti a přídavky drahotní, které dne 3. listopadu 1918 byly již poukázány bývalými společnými správami bývalého mocnářství rakousko-uherského, v to počítaje i zemskou správu Bosny a Hercegoviny, oprávněným osobám, které v této době byly příslušníky bývalého císařství Rakouského.

Tato úmluva netýká se pensí, platů z milosti a přídavků drahotních pensistů státních železnic, mimo to netýká se pensí atd. pensistů jiných podniků státních, které nezatěžovaly státního fisku, nýbrž autonomní pensijní fondy.

Výplaty, jež byly v době od 3. listopadu 1918 do 16. července 1929, již provedeny, budou vzájemně kompensovány, pokud nebyly již sjednány zvláštní dohady o tomto předmětu mezi některými Vysokými Smluvními stranami.

Pokud jde o nedoplatky, které se mají za tuto dobu ještě platiti, vyhrazuje si každá z Vysokých Smluvních Stran právo učiniti opatření na ochranu zájmů svých vlastních příslušníků.

Pokud vnitřní zákonodárství některého státu nestanoví výjimek, výměra pensí, platů z milosti a drahotních přídavků, jež bude nutno platiti každému pensistovi, nesmí býti nižší než výměra stanovená bývalou příslušnou správou. Výplatu pensí, platů z milosti a drahotních přídavků pensistům sídlícím v cizině bude možno vázati na podmínku, že pensista přenese své bydliště do státu, jehož státní příslušnosti nabyl.

V případech výjimečných a je-li prokázáno, že repatriace pensistova setkávala by se z jiných zvláště důležitých důvodů s nesnázemi, může však zúčastněný stát svoliti, aby výplata pensí, platů z milosti a drahotních přídavků dála se v cizině.

Výplata pensí bude moci býti vázána na určité podmínky.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují učiniti opatření usnadňující repatriaci pensistů.

Výše obnosů placených z titulu pensí, platil z milosti a drahotních přídavků po dni, kdy smlouva St. Germainská stala se účinnou, jiným státem než tím, který podle ustanovení článku 1. byl povinen provésti jich výplatu, bude nahrazena státem neb státy dluhujícími tomu státu, který výplaty provedl. Vyplácení nutno zastaviti na žádost státu, k jehož tíži se provádí.

Vzájemná, kompensace a náhrady těchto výplat provedou se ve měně dluhujícího státu na podkladě úmluv, které dlužno o tom sjednati se zúčastněnými státy. Toto ustanovení nedotýká se nikterak zvláštních úmluv a tom již sjednaných.

Vzešly-li by mezi Vysokými Smluvními Stranami spory o státní příslušnost pensistů bývalých správ, Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že nepřestanou vypláceti ani nesníží běžných výplat až do té doby, kdy státní příslušnost pensistova bude uznána a s výhradou práva vymáhati splacení na státu, jehož státní příslušnosti oprávněná osoba nabude.

Spor předloží se ve lhůtě jednoho roku na žádost pensistovu nebo zúčastněného státu rozhodčímu soudu, který bude příslušným pro otázky státní příslušnosti.

Pokud jde o pense, rozumí se, že tato úmluva platí analogicky též o pensích vdov a sirotků, o příspěvcích na vychování těchto a čtvrtročním úmrtném.

V tomto směru bude nutno vzíti za základ státní příslušnost zemřelého zaměstnance, a v případě, že vdova provedla opci podle mírových smluv - vezme se za základ státní příslušnost jí nabytá.

Výplata pensí pro pensisty správ zemských a obecních bude upravena přímými dohodami mezi zúčastněnými státy.

Tato úmluva nedotýká se nijak zákonů a vnitřních úprav poměru mezí každou z Vysokých Smluvních Stran a jejími vlastními příslušníky.

Tato úmluva bude ratifikována co možno nejdříve.

Každý stát zašle svou ratifikaci italské vládě, jejíž péčí budou o tom všechny ostatní signatární státy vyrozuměny.

Ratifikace zůstanou uloženy v archivu italské vlády.

Tato úmluva vstoupí v platnost pro každý signatární stát ode dne složení jeho ratifikace a od této doby bude účinnou mezi státy, které složily své ratifikace.

Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu.

Dáni v Římě, dne šestého dubna roku tisíc devět set dvacátého druhého v jazyku francouzském a italském - oba texty jsou rozhodující - v jediném exempláři, jenž zůstane uložen ve vládních archivech království Italského a jehož ověřené opisy budou odevzdány každému ze smluvních států.

Za:

Delegace rakouská prohlašuje, že jest ochotna podepsati úmluvu o pensích v nynějším textu, avšak činí výhrady netoliko v příčině ratifikace úmluvy vůbec, nýbrž obzvláště pokud jde o ustanovení, podle kterého pensisti Bosny a Hercegoviny byli pojati do ustanovení článku 1.

Dáno v Římě, dne šestého dubna, roku tisíc devět set, dvacátého druhého.

Za

Delegace Československé republiky, vzavši na vědomí rakouskou výhradu, prohlašuje, že podpisuje tuto úmluvu s výhradou, že rakouská vláda bude souhlasiti s tím, že pensisti Bosny a Hercegoviny byli pojati do ustanovení článku 1.

Delegáti Polska, Rumunska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců připojují se k prohlášení delegace československé.

Dáno v Římě, dne šestého dubna, roku tisíc devět set dvacátého druhého.

Za

Delegace rumunská prohlašuje, že královská vláda rumunská nemohla by přijmouti článek 2., pokud by nebylo před ratifikací úmluvy stanoveno zvláštní dohodou mezi Rakouskem a Rumunskem, že výplaty v době od 3. listopadu 1918 do 16. července 1920 již provedené, budou vzájemně kompensovány a že každá zvláštní dohoda tomu odporující, bude zrušena.

Dáno v Římě, dne šestého dubna, roku tisíc devět set dvacátého druhého.

Za