Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Při placení pohledávek hypotečních, při konversi i splácení obligací dráhy Albrechtovy, dráhy Karla-Ludvíka, dráhy uhersko-haličské, severní dráhy Ferdinandovy i dráhy Lvov-Černovice, pokud podle mezinárodních smluv zatěžují stát Polský, dále při konversi i splácení obligací půjček uzavřených bývalou zemí Haliči, jakož i při konversi i splácení haličských komunálních obligací a zástavních listů Zemské banky ve Lvově, příslušníci republiky československé budou v plném rozsahu postaveni na roveň příslušníkům republiky Polské.

Ustanovení odstavce 2 až 4 čl. 60 platí obdobně.

V republice Československé platná ustanovení zákona z 10. dubna 1919 čís. 187 Sb. z. a n., jímž se upravuje oběh a správa platidel v Československém státě, jakož i jiné nynější i budoucí zákony a nařízení o placení pohledávek peněžních budou platiti o příslušnících republiky Polské v celém rozsahu beze zřetele na místo jejich bydliště, a to tak, že s příslušníky republiky Polské bude nakládáno stejně jako s příslušníky republiky Československé, kteří dne 26. února 1919 anebo později měli řádné bydliště na území republiky Československé. Zákaz placení v korunách československých, vyslovený vládním nařízením z 1. dubna 1919, čís. 167 Sb. z. a n., pozbývá naproti příslušníkem republiky Polské účinnosti.

Ustanovení předchozího odstavce vztahuje se stejně na pohledávky právnických osob, jichž sídlo bylo již dne 26. února 1919 na území republiky Polské, jakož i těch, které po tomto dni na území republiky Polské vznikly, případně oněch, jejichž sídlo bylo přeneseno na území republiky Polské provedením čl. 270 minové smlouvy St. Germainské a obdobných ustanovení jiných mírových smluv, jakož i úmluvy o Horním Slezsku ujednané v Ženevě dne 15. května 1922.

Ustanovení odstavce 3 a 4 čl. 60 platí obdobně.

Ustanovení ćlánků předchozích nevztahují se na ty pohledávky příslušníků republiky Polské, bydlících na území republiky Rakouské, jichž způsob splacení byl upraven úmluvou, kterou Československá republika ujednala dne 18. června 1924 s republikou Rakouskou. Ustanovení zmíněné smlouvy neplatí však o pohledávkách příslušníků republiky Polské, kteří kromě bydliště na území republiky Rakouské mají druhé bydliště mimo toto území.

Pohledávky peněžní zabezpečené na nemovitostech budou upraveny podle předpisů toho státu, na jehož území jest tato nemovitost, pokud věřitel jest příslušníkem téhož státu.

Ustanovení tohoto oddílu neplatí o závazcích, které byly upraveny bez výhrady vzájemnou dohodou zúčastněných stran.

Pokud jde o pohledávky příslušníků republiky Československé, platí v republice Polské o složení do soudního deposita polské právní předpisy zmíněné v čl. 60 této smlouvy. Pokud jde o pohledávky příslušníků republiky Polské, platí v republice Československé složení do soudního deposita toliko v případě, když bylo po právu opodstatněno a stalo se v korunách československých ve výši odpovídající předpisům zákonů zmíněných v čl. 62 této smlouvy.

Ustanovení tohoto oddílu neplatí o pohledávkách, které byly postoupeny po dnu 1. ledna 1925 příslušníkům republiky Polské nebo příslušníkům republiky Československé od příslušníků jiných států.

Pohledávky ze smluv o soukromém pojištění budou upraveny zvláštní úmluvou.

Soupis polských cenných papírů náležejících příslušníkům republiky československé, jaký má na zřeteli § 43, odst. 4., nařízení presidenta republiky ze dne 14. května 1924 ve znění stanoveném nařízením presidenta republiky ze dne 27. prosince 1924, stane se prostřednictvím československých úřadů.

Republika Československá se zavazuje, že užije veškeré opatrnosti, aby do soupisu byly pojaty jen papíry náležející výhradně příslušníkům republiky Československé. Vláda republiky Polské uzná vládou republiky Československé předložené výkazy soupisové za dostatečné a nebude požadovati žádných dalších dokladů co do státní příslušnosti majitelovy.

Vládu republiky Polské provede soupis československých cenných papírů, jež se nalézají na území republiky Polské, pokud papíry tyto nepodléhaly v republice Československé soupisu ani označení, ježto ani nebyly dne 12. března 1919 na území Československé republiky ani jejich majitel na tomto území toho dne neměl stálého bydliště ani pobytu delšího jednoho roku, a pokud se papíry tyto po tomto dni na území republiky Československé nedostaly.

Vláda republiky Polské zavazuje se, že užije veškeré opatrnosti, aby sepsány byly jenom ony cenné papíry československé, u nichž naplněny jsou podmínky uvedené v odst. předchozím.

Vláda republiky Československé uzná soupisové seznamy, předložené vládou republiky Polské, za dostatečné a provede označení cenných, upírů obsažených v těchto výkazech československým razítkem soupisovým. S papíry těmito bude stejně nakládáno jako s papíry, které svého času byly v Československé republice sepsány a označeny.

Za označení vybírati budou úřady československé půlprocentní poplatek ze jmenovité hodnoty papíru.

Vláda republiky Polské uznává, že označení československým razítkem soupisovým jist pouhou evidenční značkou, která není při výplatě papíru a v obchodu s ním závadou.

Deposita ležící v den, kdy tato smlouva nabude působnosti, na státním území republiky československé nebo republiky Polské v úschově u státních a poručenských pokladen, jakýchkoli úřadů, u veřejných notářů, advokátů, peněžních ústavů a jiných fysických neb právnických osob, které spravují cizí jmění, vydají se nezkráceně po srážce výloh na nich váznoucích vlastníkovi, nemá-li bydliště na území státu, ve kterém depot se nalézá a je-li příslušníkem státu druhého a zažádá o uvolnění deposita do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti. Ustanovení toto platí o depositech jak otevřených, tak uzavřených a safeových, pokud obsahují cenné papíry i jiné listiny (včetně vkladních knížek, podílových knížek neb listů a pojistek), cizí valuty, mincované i nemincované (zpracované i nezpracované) drahé kovy, perly a drahokamy.

Předchozí ustanovení platí též o depositech osob právnických, při nichž rozhoduje jejich sídlo.

Vláda republiky Polské, pokud se týče republiky Československé není však povinna deposita takových subjektů uvolniti, pokud jim má příště podle mírových smluv nebo podle jiných úmluv, které by mezi oběma státy byly ujednány, přiřknuta býti vlastnost subjektů polských, pokud se týče československých.

Kdyby uvolňované hodnoty nebyly ve hmotné úschově míst chovacích, nýbrž toliko v jejich úschově právní, kdežto hodnoty samy byly uloženy mimo území státu uvolňujícího, jest vláda povinna dovoliti a jde-li o státní úschovu zaříditi, aby potřebné listiny disposiční byly pořízeny nebo vydány.

Hodnot, jež podle tohoto článku mají býti uvolněny, nelze postihnouti ani dávkou z majetku ani jinou dávkou, která by uvolnění ztížila nebo znemožnila. Také jinaká opatření státní správy, jež by měla stejný účinek, jsou vyloučena. Všechna tomu odporující zajištění a jinaká opatření budou zrušena.

Vydání deposita může býti pohledávka na daních nebo jiných veřejných dávkách jen tehdy na překážku, když v době podání žádosti o uvolnění již trvala, takovou pohledávku nutno před vydáním deposita zaplatiti.

Žádosti o vývoz hodnot v odstavci 1 jmenovaných, pokud jsou v úschově osob v témž odstavci neuvedených, projednají se obdobně s tou výjimkou, že nejsou vázány na nějakou lhůtu.

Pokud jde o cenné papíry věnované na kauce a pod. neb z jiných důvodů vinkulované, jsou povinny vlády přípravné řízení k uvolnění (devinkulace atd.) a vydání dotyčných cenných papírů co možno zjednodušiti a urychliti.

Pokud deposita uložená na státním území jedné ze smluvních stran na jméno peněžního ústavu, nebo osoby provozující po živnostensku bankovní obchody, na jméno státní nebo poručenské pokladny, jakéhokoli úřadu, veřejného notáře nebo advokáta, kteří jsou na území druhého státu, obsahují jak hodnoty, které jsou vlastnictvím peněžního ústavu nebo bankéře, státní nebo poručenské pokladny, jakéhokoliv úřadu veřejného notáře nebo advokáta, tak hodnoty které jsou vlastnictvím takových komitentů zmíněných osob, u nichž jsou splněny podmínky předcházejícího článku, provede se uvolnění daného deposita podle konsignace deponentem vydané, na níž finanční úřad první stolice státu, v němž deponent bydlí, nebo má sídlo, potvrdí výslovně, že žádané podmínky jsou splněny.

Uvolnění zbytků deposit uložených na jméno peněžního ústavu, bankéře, pokladny státní nebo poručenské, úřadu veřejného notáře neb advokáta, jest vyhrazeno zvláštnímu opatření příslušného úřadu státu, v němž depot jest.

Uvolnění jiných než v odst. 1. zahrnutých deposit provede se na žádost strany, kterou s dokladem o splnění podmínek uvolňovací podati jest bud u finančního úřadu první stolice státu, do něhož se hodnoty dovážejí v kterémžto případě potvrdí tento úřad splnění podmínek podle předešlého článku a zašle žádosti finančnímu úřadu první stolice druhého státu, nebo se podá tato žádost přímo u finančního úřadu první stolice druhého státu příslušného podle sídla místa depositního, nebo podle pobytu vlastníkova.

Obě vlády zaváží na svém území státním peněžní ústavy, bankéře, státní nebo poručenské poradny, jakékoliv úřady, veřejné notáře a advokáty, aby deposita u nich uložená a příslušníkům druhého státu náležející, na jejichž uvolnění, přípustné podle této smlouvy, nedošlo z nedostatku žádostí, svou vlastní správou finanční oznamovali finanční správě druhého státu, pokud známy jsou, jim podmínky potřebné k posouzení věci.

Hodnoty uvolněné podle předchozích článku, pokud jde a vývoz a splatnosti kuponů a kapitálů, nebudou podrobeny ve státě uvolňujícím jinakým omezením, než takovým, jakým jsou podrobeny hodnoty patřící vlastním příslušníkům.

K urovnání různosti v názorech a k rozhodnuti sporů, jež by snad na základě této smlouvy mohly vzniknouti, pokud nejde o sporné otázky, vyplývající z části V této smlouvy, jakož i k výkladu ustanovení smlouvy ve všech jejich částech zřizuje se:

1. smíšená komise,

2. rozhodčí soud.

Smíšená komise skládá se ze šesti členu, z nichž tři jmenuje vláda polská a tři vláda československá.

Delegace polská úřaduje ve Varšavě, delegace československá v Praze.

Komise jedná toliko o těch věcech, které jí budou přikázány jednou z delegací.

Delegace jednají spolu cestou písemnou.

Nedosáhne-li se touto cestou dohody, delegace se sejdou ke společným schůzím za střídavého předsednictví předsedů delegace československé a polské.

Zasedání budou se konati střídavě ve Varšavě a v Praze.

První společná schůze: koná se ve Varšavě.

Nerozhodne-li smíšená komise sporného případu, jest povinna odkázati jej rozhodčímu soudu.

Rozhodčí soud skládá se ze dvou členů jmenovaných vládou polskou, ze dvou členů jmenovaných vládou československou a z předsedy, zvoleného těmito čtyřmi členy.

Kdyby nebylo možno dosíci dohady v té věci, jmenuje předsedu president Institutu práva mezinárodního (Institut de droit international) v Bruselu.

Složení soudu rozhodčího jest stálé.

Soud úřaduje střídavě v Praze a ve Varšavě a to tak, že každý půl roku mění svoje sídlo. První zasedání konati se bude v Praze.

Oba státy se zavazují, že smíšené komisi i rozhodčímu soudu poskytnou při vykonávání jejich působnosti všelikou pomoc a podporu, soudy i úřady správní jsou povinny všemožně spolupůsobiti, zejména pokud jde o opatření důkazů a pomocného materiálu.

Řízení a vnitřní jednací řád stanoví si soud rozhodčí sám.

Rozhoduje se většinou hlasů, při čemž předseda hlasuje poslední. Je-li rovnost hlasů, rozhoduje hlas předsedův.

Každá vláda hradí požitky svých členů komise i soudu a polovici ostatních nákladů.

Smluvní strany shodují se v tom, že ani v jednom ani v druhém státu nemohou býti vydány zákony neb nařízení, které by odporovaly platným částem této smlouvy.

Tato smlouva, bude ratifikována ratifikační listiny budou co možnou nejdříve vyměněny v Praze.

Nabude působnosti, pokud nic jiného není ve smlouvě stanoveno ohledné jednotlivých předpisů, patnáctého dne po výměně ratifikačních listin.

Smlouva byla vyhotovena ve dvou originálech, a to každý v jazyku československém i polském, oba texty jsou autentické.

Tomu na svědomí podepsali shora jmenovaní zmocněnci tuto smlouvu a opat-řiti ji svými pečetěmi.

Při podpisu teto smlouvy zmocněnci obou smluvních stran učinili shodně tato prohlášení:

Aby připravily základ pro dohodu o likvidaci právních poměrů spořitelny města Těšína, spořitelny v Jablunkově a spořitelny ve Fryštátě, dohodly se obě smluvní strany, ze bude do tří měsíců od podpisu této smlouvy zjištěn stav aktiv i passiv těchto spořitelen se zřetelem k tomu, na území kterého ze států se tato aktiva a passiva nalézají. Tímto zjištěním pověří se smíšená komise československo-polská, sestávající z jednoho delegáta z každé strany, kteří si mohou přibrati experty. Výsledek šetření předloží komise vládám obou států, které pak co nejrychleji přikročí k ujednání zmíněné dohody.

Zmíněná komise sejde se nejdéle do jednoho měsíce po podpisu této smlouvy v Těšíně v Polsku.

Obě smluvní strany jsou za jedno v tom:

1. že právnickými osobami podle článku 60, 61, 62 a 69 této smlouvy jest rozuměti také společnosti obchodní, společnosti s ručením omezeným a společenstva výdělková a hospodářská;

2. že ustanovení článku 63 o dvojím bydlišti bude vykládáno blahovolně;

3. že v nejbližší době se dohodnou o způsobu, jak by bylo uspořádati společnou službu obligací severní dráhy Ferdinandovy a uhersko-haličské dráhy, pokud zatěžují podle mezinárodních smluv oba státy.

Závěrečný protokol jest podstatnou součástí této smlouvy.

Ve Varšavě, dne 23. dubna 1925.