Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dle říš. zák. ze dne 7. května 1874, m. n. ze dne 31. prosince 1877, ř. z. č. 5. z r. 1878, zák. ze dne 31. prosince 1894, zák. č. 7 z r. 1895 zřízeny jsou v jednotlivých obcích k vydržování kostelů tak zvané ťKostelní konkurenční výbory.Ť

Tyto výbory mají podle shora uvedených zákonů právo k úhradě výdajů na vydržování kostela, sestavovati rozpočet a poplatníkům přifařené obce předpisovati kostelní přirážky domovní daní třídní a pozemkové. Berní správy a berní úřady pak poplatníkům tyto přirážky předpisují a na nich je vymáhají.

Přes to, že zákon č. 50 ze dne 7. května 1874, zákon ze dne 31. prosince 1994, č. 7 z r. 1895 stanoví, že jinověrci nejsou povinni přirážky ony platiti, vymáhány jsou tyto přirážky i na bezvěrcích.

V daném případě jedná se o postup herní správy v Místku, která vymáhá 102%ní kostelní přirážky, předepsané kostelním konkurenčním výborem v Paskově, i na těch bezvěrcích, kteří úředními doklady berní správě prokázali, že již v r. 1919 z církve římsko-katolické vystoupili. Na odvolání postižených berní správa odkazuje na kostelní konkurenční výbor, aby žádali o vyškrtnutí ze seznamu.

Kostelní konkurenční výbory však v zájmu svém, aby nebyly zkráceny o přirážky, žádosti tyto nevyřizují a postižení, aby se vyhnuli exekucím, jsou nuceni zaplatiti přirážky, neprávem jim předepsané.

Poněvadž podobné stížnosti docházejí z jiných míst, činí podepsaní tento dotaz:

1) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi kostelním konkurenčním výborům, aby žádosti jinověrců a bezvěrců o vyškrtnutí ze seznamu příslušníků církve římsko-katolické okamžitě vyřizovaly?

2) Jest pan ministr vnitra ochoten dáti vypracovati a Národnímu shromáždění ke schválení předložiti návrh zákona, kterým by dosavadní nejasná ustanovení svrchu uvedených zákonů byla novelisována a kterým by jak práva tak i povinnost, jakož i poměr příslušníků církve, jinověrců a bezvěrců byl jasně vyznačen?

3) Jest pan ministr financí ochoten dáti berním správám příslušná nařízení, aby nepředpisovaly kostelní přirážky, jestliže poplatník prokáže, že jest jinověrcem neb bezvěrcem?

V poslední době se stalo, že ceny živočišných a rostlinných produktů poměrně klesly, na druhé straně však v drobném udržují se staré ceny. Jde hlavně o rozpětí mezi cenami ušlechtilého obilí a cenami mouky.

Porovnáme-li kursovní ceny příkladně žita, které se na pražské plodinové burse prodává za Kč 128.- za 1 q a ceny mouky ve velkém Kč 230.- a Kč 235.- a detaile až Kč 290.- za 1 q vidíme rozpětí, které neodpovídá přiměřenému občanskému zisku.

Tento zjev jeví se i u chleba, kde výrobci v poslední době ceny na nátlak veřejnosti nepatrně snížili, ne však v poměru k nákupu mouky.

Také nutno je poukázati na rozdíl cen živého dobytka proti cenám masa a uzenářského zboží prodávaného v drobném. Ceny masa v Praze u porovnání s cenami na masném trhu vykazují značný neúměrný rozdíl, který roste nesolidností, spíše bezohledností meziobchodníka, komisionáře a v neposlední řadě i detailisty.

Porovnáme-li ceny masa u několika řezníků, třeba v téže ulici nebo obvodě, shledáváme značné rozdíly cen masa syrového, které dosahují u stejného mnohdy druhu až Kč 4.- na 1 kg.

Vysoké ceny masa udržované neoprávněnou spekulaci volají v Praze po zvýšení cenové kontroly a nabádají k ostražitosti před řetězovými obchodníky, jimiž se naše trhy opět hemží.

Konstatujeme, že na venkově není lépe. Naopak cenová hladina živočišných a rostlinných produktů je proti Praze nepříznivější a svědčí o tom, že se nevěnuje dosti pozornosti těmto obchodům hlavně v průmyslových střediscích a pohraničních městech.

Slyšíme mnohé stížností z venkova na ceny masa; je zajímavo, že velkořezníci z venkovských měst sjíždějí se do Prahy na trhy, ceny doma neúměrně a rozdílně zvyšují, ač nákupní prameny mají většinou tytéž a nepodléhají tak vysokým poplatkům potravní daně jako obchodníci pražští.

Také ceny uzenářských výrobků volají po nápravě, neboť výrobci uzenářského zboží udržují trvale tytéž ceny jako loňského roku, ač uznalá sami zlevnění nákupu. Jakost uzenářských výrobků je kapitolou, o níž nutno se zmíniti; a pozoruhodné jsou často se opakující otravy uzenářskými výrobky.

To volá po zvýšení trestu těm, kteří závadné zboží vyrábějí a prodávají.

Navrhujeme proto revisi velkoobchodu masem a očištění trhů od živlů spekulujících zvláště nyní, kdy výdělkové poměry se nijak nezlepšují a nezaměstnanost je stále tak veliká.

Voláme znovu po ochraně drobného spotřebitele v městech zejména průmyslových, po revisi dílen, chladíren masa, kdež u velkořezníků na spekulaci se hromadí zásoby, při nichž často zaviňuje nedostatečná manipulace, že maso se zkazí a znehodnotí a pak se uvede do prodeje jako závadné zboží uzenářské.

Zdá se, že velkokomisionáři a velkořezníci očekávají zavedení cel a zákaz dovozu z ciziny a shromažďují proto ve velkém měřítku maso v chladírnách, aby při pozdější konjunktuře mohli je draho prodati. Takto udržují vysoké ceny masa, třebas producenti je prodávají nyní levněji než dříve.

Táží se proto podepsaní:

1) je-li p. ministr ochoten provésti šetření o příčinách těchto zjevů a zakročiti, aby prodejní ceny životních potřeb byly úměrné cenám nákupním?

2) je-li ochoten působiti k tomu, aby byly sníženy ceny masa, je-li ochoten působiti ke snížení cen uzenářských výrobků, mouky, chleba, a bílého pečiva, aby přiměřeně odpovídaly občanskému zisku a cenám nákupním?

Zemská politická správa v Opavě prý se svolením ministerstva vnitra věnovala Československému Červenému Kříži nepoužité a odložené hlasovací lístky, které zbyly z voleb do Národního shromáždění (poslanecké sněmovny a senátu), konaných dne 15. listopadu 1925. Na základě tohoto nařízení byly nyní slezské obce vyzvány, aby zbylé tiskopisy odevzdaly do 1. března 1926 okresní politické správě.

Podepsaní pokládají toto opatření za přehmat jmenovaných úřadů, pro něž není zákonného podkladu. Naopak podle ustanovení § 29 zákona z 15. října 1925 náklady na rozmnožení kandidátních listin (hlasovacích lístků) musí hraditi z polovice stát a z polovice kandidující politické strany. Státní úřady musily by si tedy k věnování těchto lístků a československému Červenému Kříží dříve než vydají takové rozkazy obcím, zajisté především vyžádati souhlasu politických stran.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1.) Víte a těchto přehmatech politických úřadů?

2.) Schvalujete svrchu uvedená opatření nebo co zamýšlíte proti tomu podniknouti?

Proti rozhodnutí ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ze dne 30. listopadu 1923 č. 33269/VI, jímž bylo zamítnuto jako neodůvodněné odvolání města Karlových Varů proti nařízení, aby lázeňské domy a prameny v Karlových Varech byly označeny česky, podalo město Karlovy Vary v neprošlé lhůtě v březnu 1924 stížnost nejvyššímu správnímu soudu. Ačkoliv od té doby uplynula téměř 2 léta, nejvyšší správní soud dosud ještě nerozhodl. Ba město nedostalo dokonce ještě ani odpovědi dotčeného ministerstva.

Podepsaní se teď táží vlády:

ví-li, jak nejvyšší správní soud prodlévá s rozhodnutím, což se rovná odepření práva, co jest příčinou, že nejvyšší správní soud v tomto případě selhal a co podniklo nebo podnikne, aby v tomto případě nejvyšší správní soud byl donucen nalézti právem?

Pane ministře!

V pražských továrnách na prádlo vypovězena byla dnem 1. února t. r. ke dni 15. února platná, kolektivní smlouva pracovní. Jako důvod k výpovědi byl požadavek továrníků, zrušiti náhrady za 1. květen a 28. říjen. Zavedení nového súčtovacího řízení u švadlen, dle něhož mají ze svého hraditi nítě, které k výrobě potřebují.

Zástupci dělnictva vešli s organisací zaměstnavatelů v jednání, které po třech schůzích rozbito bylo pro neústupnost podnikatelů.

Zřekne-li se dělnictvo dosavadní náhrady za tyto zákonem uznané svátky, má se tím otevříti cesta, aby jinak bídně placené dělnictvo pod tlakem těžkých hospodářských poměrů bylo donuceno i v tyto svátky pracovati a aby zákon ten byl porušován a v očích veřejnosti snížen.

Zavedení súčtovacího řízení, krásná to slova pro nové zotročení dělnictva dle něhož má dělnice za 1 metr nití zaplatiti továrníku 1/2 haléře! Odporuje to však nejen dosavadním zvyklostem, ale i platným zákonům živnostenským.

Oba tyto požadavky zaměstnavatelů roztrpčily část dělnictva těchto továren do té míry, že dělnictvo některých továren zastavilo práci, načež ostatní majitelé továren zbylou část dělnictva vyloučili z práce, takže dnes nepracuje v Praze 200 dělnic a dělníků.

Aby zaměstnavatelé dodali svému diktátu působivosti, byla v závodech vyvěšena vyhláška tohoto znění:

ťPočínaje dnem 15. března t. r. přijímáme do práce dělnictvo za těchto podmínek:

1. Dosavadní způsob naturálního vydávání nití dělnictvu změněn bude v systém súčtovací na základě těchto zásad:

Pro jednotlivé druhy prací platí výměr nití předložený dělnickým onganisacem a připojený k této vyhlášce. Obnos připadající na spotřebu nití za jednotlivé práce připočten bude k dosavadním mzdovým sazbám, při čemž cena jednoho metru obnášeti bude 1/2 haléře.

Nítě budou prodávány dělnictvu správou závodu, přičemž zdůrazňujeme, že dle výše uvedeného nebude dělnictvo hraditi nítě z dosavadních mezd, nýbrž z obnosu připočteného k dosavadním sazbám. Přiložený výměr spotřeby nití zavádí se na čtyři týdny na zkoušku, během které doby bude provedena revise spotřeby u těch druhů práce, kde stanovený výměr jest nedostatečný. Revise těchto jednotlivých položek stala by se za účasti organisací odborových.

Eventuelní ztráty, které by z titulu nedostatečného výměru nití v některých případech dělnictvo během zkušební doby utrpělo, budou firmou za zkušební dobu nahraženy.

2. Co do placení 1. května a 28. října bude postupováno dle konečné smluvní dohody, uzavřené mezi organisacemi.

3. Dosavadní mzdy zůstávají beze změny.

4. V ostatním zůstávají v platnosti pracovní podmínky dosavadní kolektivní smlouvyŤ.

Dělnictvo továren na prádlo pracuje za úžasně trudných poměrů. Převážná většina dělnic, chce-li dosáhnout výdělku stačícího uhájiti nuzný život, musí bráti si z továren práci domů a pracovati po 8hodinné době pracovní ještě dlouho do noci doma. Průměrná mzda těchto dělnic je hluboko pod nutným minimem existenčním, činí celých 60 až 65 Kč týdně průměrem.

Pokus fabrikantů uvésti v nevážnost zákony státu, zrušiti via facti zasvěcené svátky státní a přidržeti dělnictvo, aby ze svých hubených mezd hradilo materiálie nutné k výrobě, pobuřuje pracovní vrstvy státu do míry nejkrajnější.

Pane ministře, podepsaní interpelanti se táží:

1.) Co hodlá podniknouti vláda, aby zjednala respekt k zákonům republiky?

2.) Jaké opatření učiní, aby dělnictvo bylo chráněno před pokusem přidržeti je, aby ze svých mezd přispívalo na materiálie nutné k provozu podniků?

Ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 20. listopadu 1925, č. 135.997 zrušilo prý pro nedostatečnou docházku státní německou krajkářskou školu v Hengsterenben. Tímto opatřením bylo zrušeno učiliště trvající 24 let, které podstatně přispělo k tomu, že se zdokonalilo a uchovalo paličkování krajek, které poskytovalo obyvatelstvu této osady skrovný zdroj příjmů. Připouštíme, že docházka do krajkářského kursu jako školní docházka vůbec, poklesla. Než u krajkářských škol jest tím do jisté míry vinna státní správa sama.

Žákyně docházející do krajkářského kursu jsou již ve věku, kdy musí přispívati k výdělku svých rodičů. Jest tedy nutno, aby při pracích ve škole dostaly odměnu přiměřenou ostatním mzdám, poněvadž touto odměnou musí přispívati na své živobytí. Mzda (žákovská podpora) ve státních kursech značně však pokulhává za ostatními mzdami. Dalším důvodem pro úbytek žákyň bylo, že onemocněla německá učitelka. Náhradní učitelka, kterou opatřila státní vyučovací správa, nedovedla tolik německy, aby mohla skutečně prakticky vyučovati. Později byla vůbec odvolána, takže tam nebyla vůbec žádná učitelka. A pak byl kurs prostě zrušen. Ostatně do německé krajkářské školy v Hengtererben docházelo ještě ve školním roce 1924/1925 mnohem více žaček (36) než do většiny českých krajkářských kursů.

V krušnohorských osadách jinak chudých na výdělečné zdroje jest paličkování krajek hlavním výdělkem obyvatelstva a tedy také obyvatelů Hengstererben. Do nejbližší takové školy nelze děti posílati, poněvadž jest to přes hodinu cesty a poněvadž při nesmírně obtížných komunikačních a povětrnostních poměrech jest ohroženo zdraví dětí docházejících do školy. Zrušením kursu jest tedy pro budoucnost ohrožena skrovná výživa obyvatelstva hengsteredbenského, poněvadž pro špatný výcvik nebude již lze dosíci, aby paličkované krajky byly způsobilé konkurence.

Mimo to musíme také poukázati k tomu, že československá vyučovací správa zrušila již v Rudohoří 3 krajkářské školy. Jsou to školy v Hirschenstandu, Sauersacku a Zwittermühle. Počet německých krajkářských škol klesl tedy v Rudohoří na 14. Ministerstvo školství, místo aby podporovalo hlavní území domácího krajkářství, zkouší zavésti vyučování krajkářství v krajinách, kde výroba krajek nebyla nikdy obvyklá jako na příklad v Hlučíně, kde mají býti zřízeny takovéto kursy.

Tážeme se pana ministra, je-li ochoten naříditi, aby německá krajkářská škola v Hengstererben byla opět otevřena tak, aby bylo zaručeno bezvadné vytrčování?

V chebském městském divadle provozuje se již několik týdnů opereta ťAnneliese von DessauŤ. V posledním jednání, při zasnoubení mladého Dessauera mává se říšským praporem. Děj sám uvádí obecenstvo pro svou vznešenost v pochopitelné nadšení. To jest ovšem nad rozum chebské státní policie a skutečně, po několika představeních barvy černo-červeno-zlatá byly pro další představení zakázány. Podle tohoto přehmatu chebské státní policie postupovalo se i v Aši a tamější politický úřad se ovšem k této zlomyslnosti ihned připojil.

Jest jisto, že zde jde opět jednou především o to, aby německé obyvatelstvo, pro něž černo-červeno-zlatá barva jest barvou národní, bylo uraženo. Že jest to však zároveň velmi citelnou urážkou sousední Německé říše, jejímiž říšskými barvami jsou dnes černo-červeno-zlata, to malí vládci v našich německých městech jistě neuznávají. Jak zahanbujícím domem musí působiti tento postup na četné říšskoněmecké návštěvníky divadla, může posouditi jen ten, kdo aspoň částečně vidí, jak v široké evropské cizině stále více klesá úcta k Československé republice.

Podepsaní táží se pana ministra pro věci zahraniční:

1.) Ví o urážce německých říšských barev, která byla spáchána zákazem chebské státní policie a ašského politického úřadu?

2.) Chce-li svého kolegu v ministerstvu vnitra upozorniti na tyto mezinárodní poklesky jeho orgánu a

3.) je-li ochoten naříditi, aby tento zákaz byl neprodleně odvolán?

Jest potěšitelným zjevem, že naše dobytkářství po válce tak brzy se vzchopilo, že naši zemědělci mohli vypěstovati tolik dobytka jatečného i chovného, že nabídka úplně uspokojuje poptávku na našem trhu. Přes to však jest k nám ještě veliký příhon dobytka.

Tak byl k. př. dovozní kontingent hovězího dobytka z Polska, činící 16.000 kusů, blahovůlí Československa více než 6 násobně překročen, nyní má býti tento dovoz povolován jen v rámci vymezeného kontingentu, jelikož má býti připuštěn ještě dovoz kvalitního dobytka z jiných států, hlavně však z toho důvodu, že na domácích trzích jeví se velké přebytky dobytka domácího původu. Podle předběžné statistiky s počátku ledna tohoto roku vzrostl stav hovězího dobytka, chovaného v naší republice asi o 50 proti roku 1920, a opět až 10% proti době předválečné. Počet vepřového dobytka, jehož dovoz z Polska není vůbec kontingentován, je dosud v povolovacím řízení blahovolně novolován tak, že vzrostl asi o 150% proti roku 1920 a je rovněž již větší než před válkou.

Za takových poměrů dochází ke krisi domácí produkce dobytka, a ta ohrožuje toto velmi důležité odvětví zemědělského podnikání. Krise tato jest patrna zvláště v přítomné době, kdy při velké nabídce krmiv následkem nesmírného poklesu cen obilí, bylo by možno účelným výkrmem dobytka alespoň částečně odvrátiti, katastrofální následky všeobecného poklesu zemědělských produktů.

Situace na trzích dobytčích utvářila se v posledních měsících tak, že dobytek domácího původu nelze ani za nejnižší cenu odprodati. V důsledku toho dostavuje se současně krise i na trhu průmyslových výrobků, poněvadž ochromena jest platební a nákupní schopnosti zemědělství, závislá v největší míře na rentabilite dobytkářství. Přihlížejíce k těmto skutečnostem táží se podepsaní:

1.) Vědí páni ministři obchodu a zemědělství o tomto neutěšeném stavu zemědělství?

2.) Jsou páni ministři ochotni učiniti rychlá a účelná opatření pro omezeni nadměrného dovozu dobytka jiných států?

3.) Jsou páni ministři ve své působnosti ochotni vydati směrnice pro dovoz dobytka vepřového, aby dovoz tento byl omezen pouze na míru nejnutnější a nebyl povolován v nynějším rozsahu, který domácí produkcí ohrožuje, nemaje podstatného vlivu na snížení cen masa a tuků?

4.) Co zamýšlí zařídit paní ministři k zamezení krise dobytkářské a k opětnému zvýšení rentability tohoto podstatného odvětví zemědělského?

Mut év december 17.-én délután, midőn Beregazász város palgármestere elnüllete alatt lanácsülés volt a városházán, megjelent ott a szolgabiróság küküldöttje Vince Hugóval, az ottani kerskedelmí kör elnökével és egy zsupáni leiratot adott át a polgármestrenek, amely szerint a zsupán felaszlafija a város képvíselőfiestűletét s a város vezetését - Vince Hugóra bizza - aki mellé öttagu direktoriumot nevez ki.

Indokolás semmi. Ami van üs, oly csekélység és olyasnní, aminek alapján egy várost ünkorrányzatától megfoszbamí nem lehet.

Kérdem a Belügyminiszter Unat:

Van-e tusoanása Beregszász város képvislőtesületének feloszlatásáról?

Hajlandó-e azonnal visszaállitaní a városnak az önikormányzatát o kormánybizfios visszahivásával s a város régi, megváfasztott vezetőségnek jogaiba való visszahelyezésével?