Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V revolučním Národním shromáždění podala vláda republiky Československé dne 19. září r. 1919 návrh zákona o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, kterýžto návrh oběma komorami N. S. byl přijat dne 12. prosince téhož roku a ve sbírce zákonů a nařízení republiky Československé uveřejněn.

Podle výslovného znění nabyl zákon účinnosti 6 měs. po uveřejnění tedy v červnu 1920.

Zákon tento řeší otázku mzdových poměrů domácké práce, její ochranu i organisaci a je důležitým činitelem a jediným předpokladem opravdové, řádné organisace výrobní, pracovní a mzdové v tomto oboru práce. Jak sama zpráva důvodová i zpráva výboru soc. pol. uvádí, vedla k návrhu na přijetí tohoto zákona okolnost, že celé kraje republiky Československé mají obživu z domácké práce. Jsou to zpravidla kraje nejchudší, v nichž není vůbec nebo jen malé procento půdy a výroby zemědělské, v nichž průmysl v době poválečné prožíval a prožívá těžké krise výrobní a mzdové spory, a kde většina obyvatelstva je odkázána na práci domáckou, ať již v práci ručních tkalců podkrkonošských (okres jilemnický), nebo v domáckém průmyslu sklářském (okres železnobrodský).

Kritická doba poválečná zastihla tyto chudé kraje v úplném rozvratu hospodářském a zvětšila bídu sociální i hospodářskou měrou netušenou. Domácí tkadlec na Jilemnicku a v Podkrkonoší vůbec pracuje 14 - 16 hodin denně s celou rodinou, aby vydělal 40 - 120 Kč týdně, podle druhu zboží, jaké vyrábí.

Výrobě této chybí úplně organisace! Organisace je nemožná potud, pokud nebude dána možnost náležitého přehledu domácké práce, pokud nebude zavedeno oznamování mzdových a pracovních podmínek, pokud nebudou přesně a náležitě revidovány smlouvy stran, vesměs věci, které k vydání zákona vedly a také v něm jsou obsaženy a přesně vyjádřeny.

Proto vzbuzuje tím větší roztrpčení v těchto bídou a nouzí tísněných krajích, že zákon, upravující tyto poměry a mající čeliti úplnému ožebračení lidu, prováděn jest nedostatečně nebo není prováděn vůbec, a že obyvatelstvo těchto krajů bídně živoří přes to, že se mu ani nesmí sníti o tom, že v republice je v platnosti zákon o 8 hod. době pracovní!

Jakýs takýs náběh k utvoření komisí zákonem stanovených, který byl před časem učiněn, neznamená ani vyplnění a provádění zákona, ani ochranu postižených krajů a vyssávaných pracovníků.

K tomu ještě přistupuje, že zaměstnavatelé v tomto oboru práce odpírají plniti zákon ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění domáckých dělníků. Důsledky toho, že se neplní tento zákon, jsou pro tuto kategorii dělníků vpravdě ohromné. Bída, panující v těchto krajích při plné pracovní zdatnosti dělníkovy, v které jest úplně bez prostředků a bez podpory jakéhokoliv druhu, neboť dělník tento nemá ničeho kromě svého stavu a pilných rukou! Bídné baráčky v krajích hornatých, bez zemědělské půdy, obživy mu nejen nedají, ale ani jinak ji neusnadní. Nemoc pak podtíná nejen schopnost pracovní, nýbrž i životy, o které se zde, a to o nic jiného než o holé životy, přímo giganticky zápasí.

Nesvědomitého zaměstnavatele nelze donutiti, aby plnil zákonité povinnosti, protože chybí veškerý materiál statistický a nezbytná evidence domácké práce.

Pokud jest známo, neučinilo ministerstvo sociální péče ani ministerstvo vnitra, o jehož spolučinnost se tento postup musí opírati, ničeho, aby získány byly předpoklady ku provádění uvedeného zákona anebo aby zákon sám byl plněn, eventuelně upraven po zkušenostech tak, aby nezůstal pouze mrtvou literou, nýbrž sloužil ochraně a povznesení krajů nejchudších a obyvatelstva nejpotřebnějšího.

Táží se proto podepsaní pp. ministrů soc. péče a vnitra:

Ví pan ministr soc. péče o těchto poměrech?

Co hodlají pp. ministři vnitra a soc. péče učiniti, aby byla poskytnuta záruka, že plněn bude zákon ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n.?

Co hodlá p. ministr soc. péče zaříditi, aby byl náležitě plněn zákon ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n.?

Hodlá pan ministr soc. péče předložiti návrh na novelisaci zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n., ukáže-li se toho potřeba?

Jak se míní p. ministr soc. péče jinak postarati o to, aby tyto neudržitelné poměry ve zmíněných krajích byly odstraněny?

V březnu t. r. byl rozpuštěn okresní silniční výbor pro soudní okres moravsko - třebovský a moravsko - třebovská okresní politická správa oznamuje pod číslem 8981 ze dne 1. dubna politickým stranám, že moravský zemský výbor v dohodě s okresní politickou správou dosazuje proto správní komisi, do níž povolává zástupce jednotlivých politických stran v tomto počtu:

Toto rozdělení mandátů nesrovnává se nikterak s hlasy jednotlivých politických stran, zjištěnými a odevzdanými při posledních říšských volbách. Zcela zvláštním dojmem působí, že české strany, které jsou ostatně tak žárlivé na svou samostatnost, jsou nyní jedinou českou stranou, a že dosaženému počtu hlasů všech českých stran v okrese - 1324 hlasů - byly přiděleny 2 mandáty.

Z německých stran dosáhla listina č. 11 (křesťansko - sociální) 4436 hlasů, listina č. 9 (něm. soc. dem.) 3565 hlasů, listina č. 17 (něm.národ. soc.) 1041, listina č. 6 (něm. nár. strana) 377, listina č. 28 (žid. nár. str.) 49 hlasů, listina č. 15 (komun.) 168 hlasů a listina č. 27 (Svaz zem. a zivn. str.) 4685 hlasů. Nyní ať se někdo pokusí podle jednotlivých stran vypočítati volební číslo, nebo po vyloučení židovských, národních a komunistických hlasů postaviti proti veškerým českým hlasům veškeré německé hlasy, - nikdy ani nejlepší počtář nebude moci z tohoto poměru hlasů vypočítati 2 mandáty pro české strany.

A ještě jinou okolnost dlužno zdůrazniti. Rozpuštěné silniční výbory skládaly se z 11 členů a všude byly dosazeny 11členné správní komise. Poněvadž při 11 mandátech a uvedeném počtu hlasů bylo těžko odníti Němcům druhý mandát, byla správní komise ustavena libovolně z 12 členů a při tom byl českým stranám přiznán druhý mandát, jako tak zvané plus pro Čechy.

Skládá-li se komise z 11 členů, jest volebním číslem 1422, a podle toho připadl by hlasům všech českých stran jeden mandát teprve ze zbytku hlasů, stejně jest tomu při nově konstruovaném počtu 12 členů komise - v tomto případě činí volební číslo 1303 hlasů. Jest tedy příděl českým stranám naprosto neodůvodněný, jednak proto, že přihlíží-li se na německé straně k jednotlivým stranám, lze na české straně přihlížeti také jen k jednotlivým stranám; v tomto případě nedostaly by české strany vůbec žádného mandátu v okresní silniční komisi. A srovná-li se úhrnný počet německých hlasů s úhrnným počtem českých hlasů, pak patří českým stranám jen jeden mandát ze zbytku hlasů, naprosto však nikterak dokonce přidělené 2 mandáty.

Ze všech uvedených důvodů táží se podepsaní:

1.) Ví pan předseda vlády a ministr vnitra o tomto zcela nekvalifikovaném stranickém postupu moravského zemského výboru v dohodě s moravsko - třebovskou okresní politickou správou?

2.) Jest ochoten zrušiti toto rozdělení mandátů a naříditi úřadům, aby při novém rozdělování těchto mandátů postupovaly přísně podle počtu hlasů, jež obdržely jednotlivé strany?

Páni ministři!

Z mnoha jiných stran jest od převratu 1918 pro německé obyvatelstvo na Slovensku stále otevřenou a bolestnou ranou postup vlády v otázce divadelní.

Z dalších, níže uvedených skutečností, stalo se všeobecným přesvědčením, že se vládní vrstvy po této stránce naprosto neodůvodněně dají vésti myšlenkami odvety a pomstychtivosti, hodlajíce německé a maďarské obyvatelstvo pokud možno nejrychleji odnárodniti i divadlem a chtějíce znovu obejíti rovnoprávnost, spravedlnost a dorozumění, které charakterisují demokracii.

Vláda usvědčuje ze lži i tolik vychvalovanou zásadu šetrnosti zvláště v otázce divadel, neboť až dosud podporován těžkými miliony daní německých a maďarských poplatníků české divadlo v Bratislavě, aby tím zničila vysoce vyvinuté německé a maďarské divadelní umění na Slovensku, jelikož Slováci nemají dosud vlastního divadelního umění.

Jest přímo nepochopitelné, co jsme nyní opět musili zažíti v Bratislavě v otázce divadla.

Čeští herci hrají již několik let 7 měsíců v roce od září do dubna, tedy v nejlepším divadelním období, kdežto německým a maďarským hercům byly každoročně přiznány jen 2 měsíce v létě, tedy v divadelním období nejhorším.

V minulé zimě mohli sice němečtí a maďarští herci v 2 týdenních přestávkách hráti vždy v divadle po dva večery, tyto večery byly však jen povoleny, aby němečtí a maďarští divadelní ředitelé musili za to platiti českému divadelnímu řediteli poměrně ohromné dávky.

České divadlo má totiž tak velký schodek, že ani velmi vydatná státní subvence nemůže jej uhraditi a tak se přišlo na myšlenku, aby na to připlatilo kulturně hladové německé a maďarské obyvatelstvo tím, že se povolí německá a maďarská divadelní představení.

Při tom se sledoval však ještě tajný účel, totiž tím, že se připustí taková mimořádná představení, snížiti beztoho skrovně vyměřené divadelní období německé a maďarské na polovici, v roce na jeden měsíc a dovoliti německým a maďarským hercům, aby hráli jen jeden měsíc a ovšem opět jen v létě.

Toto započítání bylo ovšem provedeno bez vědomí a souhlasu města, bez dotazu veřejného mínění německo - maďarského obyvatelstva, pouze s odvoláním ne dohodu s německým a maďarským divadelním ředitelem, k níž však došlo pod mravním nátlakem, že jim bude odňata koncese, tedy tím, že dotčení divadelní ředitelé octli se v úzkých a smlouva byla tedy přímo vynucena.

Jest ovšem zbytečné zdůrazňovati zvláště, že dva měsíce her nestačí ani německému ani maďarskému obyvatelstvu, neboť z 93.189 obyvatelů při posledním soupisu lidu přihlásilo se dokonce podle několikráte naříkaného úředního soupisu 25.837 obyvatelů jako Němci a 20.731 jako Maďaři, z nichž část na důkaz své vůle žíti v pokoji a poněvadž jinak nemá možnosti jíti do divadla, chodí na česká představení, neboť kdyby i tito přestali choditi do českého divadla, nestačila by ani dvojnásobná státní subvence, aby poněkud uhradila vysoký schodek.

Jest tedy zcela zřejmo, že se vláda snaží, aby divadelní dobou pro německo - maďarská představení, krátce vyměřenou a posunutou do letních měsíců, odvykla německo - maďarské obyvatelstvu jeho vlastnímu divadlu a navykla je na česká představení a tím podporovala obchodní zájmy českého divadla a zároveň provedla odnárodnění německého a maďarského obyvatelstva, a to pokud možno na jeho vlastní útraty a tedy, aby zabila jednou ranou dvě mouchy.

Charakteristické pro právní vědomí vládnoucích činitelů jest však i příkré chování k obecnímu zastupitelstvu města Bratislavy, které jinak jest nazýváno hlavním městem Slovenska.

Divadlo podle vlastnického práva patří městu, poněvadž bylo vystavěno, vlastně přestavěno z peněz německého a maďarského obyvatelstva jako městské divadlo.

Město se usnáší, aby divadelní budova byla ponechána českému umění v nejlepší době, pamatujíc při tom na kulturní potřeby vlastního německého a maďarského obyvatelstva, ale ministerstvo pro správu Slovenska, proti Praze jinak bezmocné, pohrdá nesmírně loyálním usnesením města a šovinisticky praktikujíc velmi pochybné právo udíleti koncese, se surovým násilím prostě nedbá vlastnického práva a kulturních potřeb jinojazyčného obyvatelstva.

Není-li kulturním bolševismem tento postup, kdy se mocenskými prostředky přes právo a slušnost jednomu dává všechno a druhému, který vedle toho ještě dodnes má ve městě většinu, všechno béře, pak pro obsah pojmu kulturního bolševismu již nic nezbývá.

Takto vládne v otázce divadelní pod heslem demokracie úplný absolutismus, vždy proti beztoho skrovně vyměřeným menšinovým právům, právě tak jako vládne v ostatní demokraticky řádně zmatené veřejné správě republiky, vychvalované jako republika demokratická.

Dosud bylo vždy vyloučeno, aby ministr s plnou mocí pro správu Slovenska před kterýmkoliv rozhodnutím dotázal se města nebo německého obyvatelstva prostřednictvím jeho příslušných divadelních spolků na jeho potřeby, nejvýše vyjednával s německým a maďarským divadelním ředitelem a pásl se na jejich ustrnutí, když pod nátlakem, že ztratí koncesi, souhlasili se všemi jeho rozkazy.

V otázce divadelní má ministr pro správu Slovenska vyjímečně skutečnou plnou moc, ne jako v jiných případech, kde plná moc ztratila vždy svou páteř a zcvrkla se na nepatrná oprávnění, což jest přitěžující okolností, neboť po této stránce se Praha velmi chytře zařídila pro sebe.

Jedné věci se však přece od Prahy naučili: ukázati silnou ruku bezbranným byť loyálním menšinovým občanům.

Pro poměry jest také příznačné, že město nikdy nedostane písemného vyřízení o ministerském rozhodnutí v divadelních otázkách, aby se mohlo proti němu odvolati, bylo-li by třeba. Město nanejvýš z druhé nebo třetí ruky ústně se dovídá o rozhodnutích, která se ho přímo dotýkají, většinou však teprve tehdy, kdy již pro krátkou dobu nelze proti tomu nic podniknouti. Ani při nejdevotnější loyalitě, nechce-li člověk být onucí nebo bezbrannou starou bábou, nemůže nazvati takového úřadování demokratickým, rozumným a prozíravým.

Abychom takovýmto poměrům učinili konečně přítrž a to aspoň v kulturní otázce, jakou jest otázka divadla, tážeme se:

1.) jsou páni ministři ochotni postarati se, aby byla učiněna přítrž vylíčeným škodlivým poměrům v otázce divadel?

2.) Jste ochotni umožniti činnost německého a maďarského divadelního umění nejen v Bratislavě, nýbrž i na celém Slovensku na podkladě rovnoprávnosti a slušnosti a náležitě je podporovati, podobně jako české umění, v poměru k počtu obyvatelstva?

3.) Jste ochotni zavésti v Bratislavě čtyřměsíční divadelní období, což jedině jest spravedlivé a hájiti práva města v otázce divadelní?

4.) Jste ochotni co do udílení koncese a vůbec v otázkách divadelních vyslechnouti mínění dotčeného obyvatelstva a měst ještě před oficielním rozhodnutím o divadelních koncesích a také ho dbáti?

5.) Jste ochotni učiniti přítrž methodě, která se ujala, že se vyřízení nedávají písemně?

Okresní školní výbor, vlastně opavská okresní politická správa oznámila výnosem ze dne 22. ledna 1926, č. 975 a ze dne 25. února 1926, č. 19 Německému kulturnímu svazu v Praze, že do jeho soukromých škol v Hlavnici a Žimrovicích docházejí různé děti české národnosti, jejichž národnost prý byla bezvadně zjištěna. Proto byl spolek, poněvadž se jeho činnost podle schválených stanov smí vztahovati jen na občany německé národnosti a nikterak na příslušníky jiné národnosti ve smyslu výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 17. října 1925, č. 123517/I-25, důtklivě varován, že kdyby ponechal v německých soukromých školách děti československé nebo jiné než německé národnosti, ministerstvo školství a národní osvěty zakročí podle §u 11, odst. 3. zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n.

Tímto opatřením vykonává se nezákonně nátlak na rodiče, kteří jej také budou stíhati pořadem práva. Na druhé straně však také neodůvodněný nátlak na Německý kulturní svaz, kterému ovšem do této věci vůbec nic není. Německý kulturní svaz několikráte nařídil správám svých soukromých škol, zvláště výnosem ze dne 10. června 1924, č. 975, aby přijímaly jen děti rodičů, kteří písemně prohlásí, že jsou německé národnosti a na základě tohoto prohlášení bez nátlaku žádají, aby jejich děti byly vyučovány německy. Školní správy v Hlavnici a Žimrovicích tyto pokyny také splnily a mohou se takovými podepsanými prohlášeními vykázati. Školní správy musí ovšem tato prohlášení rodičů pokládati za závazná pro jejich svobodnou vůli a nemají příčiny, by ani možnosti tato prohlášení přezkoumávati. Nelze tedy ovšem ani Německému kulturnímu svazu jako vydržovateli těchto škol přisuzovati nejmenší odpovědnosti za docházku takovýchto dětí a výstraha a pohrůžka rozpuštěním podle §u 11, odst. 3 zákona č. 189/19 byly nemístné, poněvadž toho nevyžadují ani veřejný zájem ani jiné důležité důvody.

Docházka do veřejných nebo soukromých škol jest svobodnou věcí rodičů (§ 23 ř. v. z., § 201 šk. a vyuč. řádu). Nějaké omezení docházky, jak to ustanovuje na Moravě lex Perek, pro Slezsko neplatí. Ostatně podle výsledku soudní praxe lex Perek rovněž neplatí pro soukromé školy. Jestliže však již úřady rozšiřují názory lex Perek také na Slezsko, dlužno při tom ovšem také přihlížeti k právnímu názoru nejvyššího správního soudu ve věcech pex Perek. Nejvyšší správní soud vyslovil však ve svém rozhodnutí ze dne 22. listopadu 1921, č. 17227, že původ nemusí se shodovati s nynější národní příslušností a že člověk českého původu má právo později se přihlásiti k německé národnosti nebo naopak. Tedy také rodiče českého původu jsou oprávněni, při výslechu stran školní docházky svých dětí přihlásiti se k německé národnosti, jestliže se v té době považují za příslušníky tohoto národního kmene. Učiní-li tak jasným způsobem, jest tím zajištěno ponechání jejich dětí v německé škole.

Rodiče v Hlavnici a Žimrovicích učinili to jasným způsobem tím, že odevzdali písemně prohlášení, jak je žádala školní správa. Tím uznali, že označují své děti za příslušníky německé národnosti a žádají, aby byly vyučovány německy. Toto svobodné přiznání jest také pro úřady rozhodující. Tím spíše nelze tedy pochopiti, jak proti tomuto výslovnému písemnému prohlášení mohlo prý býti bezvadně zajištěno, že nejsou německé národnosti a úřady neměly nejmenší příčiny, aby se touto otázkou vůbec zabývaly a aby svévolného výsledku takovýchto zdánlivých šetření používaly k výhružkám proti německým soukromým školám, které podle ústavní listiny příslušejí německému obyvatelstvu státu.

Celá tato věc jest důkazem nezákonného postupu českých úřadů proti německým školám a jasně prozrazuje vůli zničiti tato kulturní střediska nepříjemná českým držitelům moci v opavském venkovském okrese. Zatím co německé děti jsou po stech vháněny do českých menšinových škol, aniž by se podařilo vyprostiti je formální žádostí o propuštění ze školy - ani na Moravě ne, kde platí lex Perek - mají Češi kdykoli a velmi ochotně po ruce úřední aparát, aby mohli vymoci děti příslušející prý k jejich národnosti. Tento postup jest novou výstižnou známkou toho, že rovnoprávnost a stejné nakládání se všemi státními občany zde a všude jest špatný vtip ústavní listiny.

Tážeme se pana ministra, ví-li o těchto věcech a zná-li stanovisko ministerstva školství a národní osvěty k této otázce, jak jest vyjádřeno v jeho výnose ze dne 17. října 1925, č. 123517/I-25 a je-li ochoten toto opatření stran německé soukromé školy v Hlavnici a Žimrovicích ihned odvolati a obnoviti opět stav dobrovolné a nerušené docházky dětí do těchto škol?

Dne 6. dubna t. r. byly provedeny v obydlí tajemníka klubu německých národních socialistů Františka Pechtla, sněmovního zpravodaje národně socialistického časopisu "Der Tag" Viléma Kschowaka a vysokoškolského studenta Paulera, vesměs v Praze, domovní prohlídky. Zároveň byla také provedena domovní prohlídka v Opavě v obydlí redaktora národně - socialistického časopisu "Neue Zeit" Evžena Weese a v místnostech redakce.

Tyto domovní prohlídky byly provedeny jak v Praze tak také v Opavě bez soudcovského rozkazu úředníky obou policejních ředitelství. Při tom byl porušen § 141, odst. 3 trestního řádu. Tak na příklad tajemníku klubu Pechtlovi na jeho výslovnou žádost byl sice vydán opis zápisu, sepsaného o domovní prohlídce, nikoliv však "potvrzení o provedení domovní prohlídky a jejich důvodech" jak jest to výslovně v §u 141 tr. ř.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

1.) Proč byly provedeny uvedené domovní prohlídky?

2.) Do jaké míry byl dán případ "nebezpečí v prodlení" ustanovený v §u 141 tr. ř.?

3.) Jest ochoten poučiti podřízené činitele, aby se při domovních prohlídkách řídili přísně předpisy?

V mnoha denících byly otištěny v poslední době vyhlášky politického úřadu I. stolice tohoto obsahu:

"Ministerstvo spravedlnosti nařídilo státnímu zastupitelství, aby podalo zprávu o své zkušenosti se stíháním válečné lichvy a jaká opatření by se doporučovala, aby bylo lze vésti boj proti lichvě co nejúčinněji. Ve zprávách, které došly, většinou byly vznášeny žaloby na samotné spotřebitele, kteří - ačkoliv na svých vlastních bedrách cítí tíži nesnesitelných drahotních poměrů - přes to téměř nikdy nečiní trestních oznámení pro tíživé předražení. Obyvatelstvo se tedy znovu vyzývá, aby příště již klidně a nečinně netrpělo případů zřejmého šizení co do jakosti potravin a předmětů denní potřeby, nýbrž aby vždy učinilo trestní oznámení buď přímo u soudu, nebo u četnictva. Spotřebitelé musí dojíti k poznání, že učinili trestní oznámení v případech přemrštěné ceny není nic nečestného, ponižujícího, nýbrž naopak ve veřejném zájmu, jest občanskou povinností a nečestně a nízce jedná ten, kdo využívaje nouze při opatřování předmětů důležitých pro život, žádá od zákazníků nepřiměřené ceny. Naléhejte také vždy, aby byly zachovávány předpisy o označování zboží cenami v obchodních místnostech a výkladních skříních a kde se nezachovávají, udejte to."

Tuto vyhlášku dlužno zavrhnouti již z mravních důvodů. Neboť štve část obyvatelstva proti druhým a prohlubuje tak třídní rozdíly. Takto vychovávati veřejnost jest nejen nedůstojné, nýbrž i nebezpečné a může se jedenkráte trpce vymstíti. Zjistí-li se skutečně lichva, pak nechť se potrestá, s tím obchodníci úplně souhlasí. Hledati však lichvu tam, kde jí není nebo neodůvodněnými kontrolami a zbytečným povoláváním k úřadům ztěžovati postavení kupcovo, to musí obchodníky jistě roztrpčiti proti politickým úřadům. Vždyť přece víme dobře, že většina trestních oznámení pro přemrštěné ceny jest neodůvodněná, velmi často jest jejich příčinou jen nenávist. Dlužno tedy svrchu uvedené provolání k veřejnosti odmítnouti se vším důrazem také proto, poněvadž jest sepsáno tak, že snižuje celý obchodní stav.

Pokud jde o věcnou stránku, musíme především konstatovati, že již proto jest zbytečné stíhati domělou lichvu, poněvadž ceny beztoho trvale klesají, jak vysvitá ze zpráv Státního statistického úřadu. Tak celkový index poklesl v lednu z 966 na 938 v březnu t. r., tedy asi o 3%. Jest jasné, že takováto snaha musí zostřiti soutěž. Každý, kdo však jest poněkud obeznámen s hospodářskými zákony, ví, že to znemožňuje lichvářské snahy. Jest tedy také jisto, že často dochází k nekalé soutěži, která často nedbajíc dodavatelů, snaží se při nynějším nedostatku kapitálu a koupěchtivosti obecenstva aspoň nějaké hotové peníze do ruky. Podněcování obyvatelstva, které až příliš lehce uposlechne laciných hesel a není s to, aby poznalo nejhlubší důvody naší hospodářské nouze, rovná se proto neodpovědnému hromadění potíží přímo beznadějnému stavu obchodnictva.

Na důkaz takovéhoto stavu uvádíme:

V rozpočtu pro rok 1926 byl výtěžek veřejných dávek zvýšen na 7.3 miliardy ze 6.67 miliard v roce 1925, takže letos se má sehnati více daní než roku loňského. Tato věc se zhorší ještě tím, že se letos bez milosti vymáhají daně, také za všechna uplynulá léta, jež berní správy z liknavosti nepředepsaly.

Nedosti na tom, v roce 1926 byly také podstatně zvýšeny poplatky. Tak na příklad výuční list musí se nyní kolkovati 5 Kč (dříve 2 Kč). Nákladní list, který dříve musil býti kolkován 1.20 Kč, musí býti nyní kolek 3 Kč.

Pokud pak jde o poštovní sazby, abychom ukázali, jak jsou mimořádně vysoké, postačí poukážeme-li na tyto skutečnosti:

V Německu v místní dopravě činí poplatek za korespondenční lístek 3 Pf, t. j. 24 h (u nás 50 h), za dopis 5 Pf, t. j. 40 h (u nás 60 h). V meziměstské dopravě platí se v Německu za korespondenční lístek 5 Pf t. j. 40 h (u nás 50 h), za dopis 10 Pf t. j. 80 h (u nás 1 Kč). V Italii stojí korespondenční lístek do Československa 45 cent., t. j. asi 56 h; naopak u nás korespondenční lístek do Italie stojí 1.20 Kč. Dopis z Italie do Československa stojí 75 cent. t. j. 95 h, od nás do Italie 2 Kč.

Značnou položku obchodní režie činí dále sociálně - politické dávky. Při příjmu zaměstnance pouze 13.000 Kč činí pro zaměstnavatele jedině asi 10% této částky. Drahotní přídavky pro pensijní ústav, které, jak známo, musí platiti sám podnikatel, činily v roce 1920 1% všech zaplacených premií, v roce 1925 již 10% a v roce 1926 budou činiti dokonce 15 - 16%.

To jest jen několik ukázek z velkého počtu veřejných břemen, která musí obchodnictvo nahospodařiti a která se stále zostřují (zvýšení daně z cukru, daně z lihu, železniční sazby a více jiných). Jestliže tedy ceny předmětů potřeby neklesají touž měrou, jakou ubývá kupní síla obecenstva, jest tím vinen především stát, který zavádí stav, o němž ministr financí dr. Engliš ve schůzi sociálně - politického výboru dne 24. února t. r. zcela správně řekl, že daňové břemeno zatěžuje nyní příjem o polovici více než před válkou, že jsme chudší, že méně vyděláváme a že placení veřejných dávek ohrožuje naši konkurenční schopnost a tím hospodářskou existenci. Tím nepochopitelněji působí tedy názor ministerstva spravedlnosti, které zřejmě nemůže pochopiti, že není možno, aby klesaly ceny, pracuje-li stát stále dráže a nelze tedy mluviti o lichvě, jestliže se ceny utvářejí podle tohoto vývoje. Nechť se sníží daňová a poplatková břemena a pečuje se, aby přestala nezaměstnanost. Pak teprve mohou klesnout ceny - dříve však nikoliv. Nějaká štvanice proti obchodnictvu, již nelze věcně odůvodniti, musí toto zlo jen ještě zhoršiti.

Podepsaní protestují tedy proti postupu ministerstva spravedlnosti co nejrozhodněji a žádají pana ministra spravedlnosti, aby odpověděl na tyto otázky:

1.) Jaký jest poměr mezi oznámeními a odsouzeními pro zdražování?

2.) Ví pan ministr spravedlnosti o přímo katastrofální situaci našeho obchodu?

3.) Jest pan ministr spravedlnosti ochoten odvolati svrchu uvedené provolání k obyvatelstvu jako nediskretnost politických úřadů I. stolice nebo prohlášením je uvésti do náležitých mezí?

Dne 23. února, den před ohlášenou již přednáškou okresní politická správa zakázala německému okresnímu vzdělávacímu výboru v Moravské Třebové poučnou přednášku: "Jak se na filmy díváme a jak se na ně dívati máme, aby splnily svůj účel jako prostředek lidového vzdělávání?" a filmem, který ji doplňoval, Česko - saské Švýcarsko, Labské údolí, Würzburg, Automobilem Černým lesem, Chovanci z celého světa, (snímky zvířat z berlínské zoologické zahrady), Strýc Boby (veselý opičí film), Inkoustový panáček ve Varieté (veselohra).

Jako důvod svého zákazu uvedla okresní politická správa, že nejde o přednášku, nýbrž o biografické představení, doprovázené přednáškou a že okresní vzdělávací výbor nemaje licence není oprávněn pořádati biografická představení.

Rozvrh přednášky byl tento:

I. Úvod: Přehled filmů předváděných v Moravské Třebové.

a) cestopisné filmy,

b) přírodně - dějepisné filmy,

c) dramata a veselohry.

II. A) Přírodní filmy: 1. Moje cestování Česko - saským Švýcarskem a údolím Labe v létech 1921 - 1922 (zdůraznění námahy cestování takovýmto územím).

2. Práce diváka při předvádění filmů s touto krajinou.

3. Rozdíl mezi zábavou činnou a nečinnou.

4. Film nabývá cena, povzbuzuje-li k cestování.

1. Würzburg: Jak pozorujeme film s městem neb krajinou nám neznámými.

2. Vyhledávání vztahů k vlasti, obyvatelé naší krajiny pocházeli asi z Frank.

3. Zprávy o výsledku otázky dané žákům občanské školy; svědčí o tom, že filmy byly pozorovány špatně.

4. Důsledek z toho: Vedle spojení s vlastí jest především třeba zdůrazniti podstatnou věc, aby film nebyl pro diváky úplně bez ceny.

1. Automobilem Černým lesem.

2. Naše názory na cestování pěšky. Odmítnutí železnice a jiných dopravních prostředků.

3. Může nám jízda automobilem poskytnouti cenné zhlédnutí krajiny.

4. Úsudek o tom nám dává film.

B) přírodně - dějepisné filmy:

1. Největší význam filmu záleží v pozorování přírody a zvířat zvláště ve znázornění života a dějů, které unikají volnému oku.

2. Tyto filmy dlužno považovati ze vzor a základ hodnocení pro posuzování všech přírodních filmů.

C) Dramata a veselohry:

1. Výsledek pozorování v roce 1913; ze 47 filmů 23 velebí cizoložství.

2 Možnost předváděti dobré filmy jest tak veliká, že není třeba špatných filmů a diváci je mají odmítnouti.

3. Prosba k divákům o spolupráci. Žádají-li diváci dobré filmy, správa biografů je také předvádí.

4. Prosba o spolupráci v tomto směru.

Z tohoto rozvrhu a názvu přednášky lze poznati, že k ní jest třeba filmů jako doplňku a že přednášejícímu, panu odbornému učiteli Kerschnerovi, šlo o přednášku dobře promyšlenou. Moravskotřebovská okresní politická správa nepochopitelně z docela nicotných důvodů tuto přednášku zakázala a okresnímu vzdělávacímu výboru svévolně znemožnila jeho beztoho těžkou práci. Okresní politická správa místo, aby podporovala tyto lidovýchovné snahy, nutí těchto několik ideálně založených lidí, kteří se věnují tomuto odvětví lidového vzdělávání, aby podávali zdlouhavá odvolání. Jak nicotné jest odůvodnění zákazu vysvítá také z dřívějšího případu. Na podzim roku 1925 témuž okresnímu vzdělávacímu výboru tento skvělý referent pro lidové vzdělávání u moravsko - třebovské okresní politické správy zakázal přednášku "Alpy", doprovázenou filmem, s odůvodněním, že okresní vzdělávací výbor v Moravské Třebové jakož i město (město a okres jsou více jak z 90% německé) smějí užívati toliko filmů s nápisy a texty německými a českými. Ministerstvo vnitra sice tento zákaz zrušilo výnosem ze dne 4. listopadu 1925 č. 46198/1925-IV, přes to však okresní vzdělávací výbor v Mor. Třebové půl roku nemohl konat žádné přednášky s filmy poučného obsahu.

Oba zákazy způsobily německému osvětovému výboru v Mor. Třebové značné ztráty, poněvadž filmů nebylo lze použíti, avšak musily býti zaplaceny, dále značnou větší práci sepisováním tří odvolání, dvou stížností a několika ústními zákroky a vyjednáváními.

Poněvadž se tento postup moravsko - třebovské okresní politické správy příčí duchu zákona o lidovém vzdělávání a mnoha výnosům vydaným k podpoře lidového vzdělávání a poněvadž podpory poskytnuté okresnímu vzdělávacímu výboru ze státních peněz bylo by lze lépe použíti na skutečné vzdělávání lidu než na hrazení zbytečných útrat, způsobených takovýmto malicherným pronásledováním, táží se podepsaní pana ministra školství a národní osvěty:

1.) Ví pan ministr o tomto neodpovědném postupu okresní politické správy vůči německému výboru pro vzdělávání lidu v Mor. Třebové?

2.) Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby zajistil, že také moravsko - třebovská okresní politická správa bude náležitě šetřiti a prováděti zákony o vzdělávání lidu a výnosu ministerstva školství a národní osvěty?

3.) Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby umožnil německému okresnímu vzdělávacímu výboru v Mor. Třebové jeho těžkou lidovýchovnou činnost?

4.) Zamýšlí pan ministr učiniti přítrž tomuto svévolnému zasahování okresních politických úřadů do lidovýchovných prací okresních vzdělávacích výborů novelováním ministerského nařízení o licencích na biografy z roku 1912, č. 191 ř. z.?