Ministerstvo veřejných prací, uznávajíc
nesrovnalosti, jež vznikly při provádění
zákona číslo 307/1919 Sb. z. a n. následkem
úpravy platů podúřednických
podle zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. pracovalo svého
času na návrhu novelisace uvedeného zákona
ze dne 28. května 1919 č. 307 Sb. z. a n. s přiměřeným
zkrácením lhůty čekací.
Avšak vydáním zákona ze dne 22. prosince
1924, č. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních
ve státní správě podstatně
změnily se poměry a přihlíží-li
se k tomuto zákonu a zejména k ustanovením
§ 2., 6., 7. a 8. dlužno míti za to, že
za dnešního stavu, kdy se připravuje nová
organisace veřejné správy a spolu též
nová úprava služebních poměrů
všech státních zaměstnanců, novelisace
zákona ze dne 28. května 1919, č. 307 Sb.
z. a n. jest vůbec neproveditelná, ježto takováto
novelisace by neodpovídala duchu, resp. zásadám
stanoveným v zákoně č. 286 Sb. z.
a n., nehledíc ani k tomu, že nelze předbíhati
opatřením ve státní správě
právě připravovaným.
Zákon č. 307/1919 Sb. z. a n. byl sice dotčen
zákony o státních zaměstnancích
později vydanými, takže při jeho provádění
vyskytly se určité obtíže administrativní,
nikoliv však do té míry, že by se tento
zákon byl stal snad neproveditelným, nebo že
by dokonce někteří ze zaměstnanců,
jichž se týká, bývali byli tím
zkrácení na nabytých právech. Obtíže
administrativní, jež se při provádění
tohoto zákona někdy vyskytly, byly překonány
tím, že se jednotlivé případy
řešily individuelně za přímého
neb analogického použití jiných zákonitých
předpisů a nebudiž přehlíženo,
že při tom bylo postupováno ministerstvem veřejných
prací vždy s blahovůlí.
Novelisace zákona č. 3071919 Sb. z. a n. byla by
tedy pro dobu uplynuvší od vydání tohoto
zákona do vydání vztažmo účinnosti
zákona č. 286 1924 Sb. z. a n. bezpředmětnou
a pokud jde o dobu příští, jak již
zmíněno, nelze předbíhati opatřením
ve státní správě právě
připravovaným tím méně pak
porušovati zásady stanovené v zákoně
č. 286/1924 Sb. z. a n.
Pokud se týče přeřadění
podřízených orgánů výkonných
státní služby stavební (cestmistrů,
poříčních atd.) podle zákona
č. 307/1919 Sb. z. a n. do úřednických
hodnostních tříd, bylo provedeno u všech
zaměstnanců, kteří ustanovení
tohoto zákona až do 1. dubna 1925 (srv. § 6,
odst. 1, zákona č. 286/1924 Sb. z. a n.) plně
vyhověli t. j. dovršili až do této doby
15letou služební dobu zákonem tím stanovenou,
do kteréžto doby lze započítati jen
vojenskou službu podle nařízení veškerého
ministerstva ze dne 11. listopadu 1908 č. 234 ř.
z. a ze dne 25. ledna 1914 č. 19 ř. z. a skutečnou
služební dobu ve státní službě,
t. j. dobu po složení podúřednické
zkoušky.
Jmenování těchto zaměstnanců
úředníky však dosud provedeno nebylo,
poněvadž ministerstvo financí stálo
nejdříve na stanovisku, že jmenování
to lze provésti jen na systemisovaná místa
úřednická. Systemisace míst podřízených
orgánů výkonných byla sice zásadně
co do celkového počtu míst vládou
usnesením ze dne 14. července 1922 schválena,
avšak s vyloučením míst úřednických.
Ohledně těchto míst bylo si vyžádati
schválení nové systemisace, v níž
měło býti přesně vyznačeno,
kolik míst se stanoví pro tu kterou hodnostní
třídu. V tom smyslu předložilo ministerstvo
veřejných prací již příslušný
návrh předsednictvu ministerské rady a ministerstvu
financí.
Od svého stanoviska, že jmenování podřízených
orgánů výkonných úředníky
lze provésti jen na systemisovaná místa,
ministerstvo financí později v r. 1924 upustilo
a dalo již svůj souhlas ke jmenování
jich mimo systemisovaný stav.
Se zřetelem ke shora již zmíněné
připravované nové organisaci veřejné
správy a nových služebních poměrů
ku jmenování tomu však nedošlo a celá
věc bude se řešiti v rámci celkové
nové úpravy poměrů všech státních
zaměstnanců.
Ke shora uvedené interpelaci dovoluji si uvésti
toto:
Šetřením nebylo zjištěno, že
by byl místopředseda zemské školní
rady v Praze vydal pokyn, že mimořádné
schůze okresních školních výborů
smějí se konati jen se svolením předsednictva
zemské školní rady. Vynesením presidia
zemské školní rady ze dne 27. října
1925, čís. 8467 pres. bylo pouze vysloveno, že
restrikční řízení podle zákona
č. 286/24 Sb. z. a n. nespadá do kompetence sborové
schůze okresního školního výboru.
Pokud jde o konkretní případ v interpelaci
uvedený, poznamenává se, že stížnost
proti příslušnému rozhodnutí
předsedy okresního školního výboru
v Ústí n. L. stran svolání mimořádné
schůze tohoto sboru ministerstvu školství a
národní osvěty nedošla.
Pokud jde o třetí bod petitu interpelace, poznamenává
se, že k rozhodnutím a opatřením podle
§§ 9-13 zákona ze dne 22. prosince 1924, čís.
286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních
ve veřejné správě, zmocněn
byl v oboru národního školství v Čechách
místopředseda zemské školní rady
v Praze, a to se zřením k ustanovení odst.
2., § 27 ve spojitosti s ustanovením odst. 4., §
15 citovaného zákona.
Veškeré případy restrikce byly však
dříve projednány komisionelně v ministerstvu
školství a národní osvěty; teprve
podle výsledků tohoto komisionelního řízení
mohl učiniti zmocněný úřad
svoje konečná rozhodnutí. Bylo tudíž
při provádění dotčených
ustanovení shora uvedeného zákona náležitou
měrou postaráno o to, aby restrikční
řízení konalo se podle věcných
hledisek a za účastí zástupců
interesovaných kruhů.
Státní pozemkový úřad rozhodl,
že přiděluje okresnímu hospodářskému,
nájemnímu, úspornému a stavebnímu
družstvu v Roudnici půdu dvora Svářenice
ve Svářenicích a Malešově s podmínkou,
že bude dána do pachtu drobným zemědělcům.
Zároveň vyhradil si Státní pozemkový
úřad stálý dozor na rozvrh půdy
pro pachtýře a schvalování pachtovních
podmínek. Družstvu uloženo, aby přihlíželo
při výběru pachtýřů
zejména k dlouhodobým pachtýřům
a aby při výběru pachtýřů
dbáno bylo osob, jež vyhovují přídělovému
zákonu. V tomto směru nebyla podána stížnost
u Státního pozemkového úřadu.
Půda byla odňata toliko těm pachtýřům,
kteří nevyhovují zákonu přídělovému.
Státní pozemkový úřad zjistil,
že běželo o rolníky, kteří
vlastní více jak 6 ha orné půdy. Pachtýři
německé národnosti nebyli provedením
pozemkové reformy na shora jmenované půdě
nijak zkráceni. Úřední opatření
stala se s hlediska věcného a za tím účelem,
aby splněny byly podmínky zákona přídělového.
Družstvo dalo do pachtu půdu také pachtýřům
německé národnosti, kteří vyhovují
zákonu přídělovému. Jest to
v obci Svářenicích devět a v obci
Malešově jedenáct pachtýřů
německé národnosti.
Vláda se zřetelem k právě vylíčenému
stavu věci nemá příčiny k nějakému
opatření.
Nadační statek Drnholec převzalo do správy
ministerstvo školství a národní osvěty.
Celková výměra velkostatku činí
nyní 1356 ha a leží v osmi katastrálních
obcích. Zemědělská půda činí
asi dvě třetiny veškeré půdy
nadačního statku. Státní správa
nadačního statku musí počítati
se zatížením jeho, jež jako břemena
a povinnosti s nadací zároveň převzala
a zachovati rentabilitu hospodářství v zájmu
státním. Z důvodu toho provede Státní
pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem
školství a národní osvěty pozemkovou
reformu na jmenovaném nadačním statku v mezích
nejnutnější potřeby.
V nejbližší době provede Státní
pozemkový úřad společně s jmenovaným
ministerstvem na místě samém výběr
parcel, jichž státní správa statku může
postrádati a jež budou dány do drobného
přídělu.
Důvody, pro které nebylo možno vyhověti
ustanovení § 3, zákona ze dne 22. prosince
1924, č. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních
ve veřejné správě,jsou zevrubně
vylíčeny na počátku úvodu důvodové
zprávy. V osnově zákona o úpravě
platových a některých služebních
poměrů státních zaměstnanců
(platový zákon) - tisk číslo 100 sněm.
Vláda jest odhodlána přikročiti ihned,
jakmile poměry to dovolí, k provedení reformy
správy ve smyslu části prvé citovaného
zákona.
Přes překážky, bránící
pronikavé a systematické akci reformní, byla
v jednotlivých oborech státní správy
učiněna četná úsporná
opatření, pokud bylo možno je provésti
administrativní cestou v rámci dosavadní
organisace a platných předpisů.
Poživatelům pensijních a zaopatřovacích
požitků upravených podle zákona ze dne
22. prosince 1924 č. 287 Sb. z. a n. jest z takto upravených
požitků strhována daň z příjmu
v důsledku ustanovení § 5 odst. 2, tohoto zákona,
podle něhož jsou povinni platiti daň z příjmu
ze svého. Tato daň se strhuje vždy až
po provedené úpravě, tudíž teprve
z požitků již upravených.
Započítání pouhých 50% pražského
místního přídavku do pensijní
základny se zakládá na ustanovení
čl. II. § 5 odst. 1. zákona ze dne 17. října
1919 č. 541 Sb. z. a n., jež i za platnosti zákonů
ze dne 20. prosince 1922 č. 394 Sb. z. a n. a z 22. prosince
1924 č. 287 Sb. z. a n. zůstalo nezměněně
v platnosti a platí nejenom pro tak zvané staropensisty,
nýbrž i pro novopensisty.
Hraniční přídavek byl zaveden vládním
nařízením ze dne 18. října
1923 č. 201 Sb. z. a n., pro příslušníky
pohraniční finanční stráže
za služební úkony v pohraničním
pásmu vyjímajíc službu v podnicích
stálému důchodkovému dozoru podrobených.
Jest sice ve smyslu § 8 tohoto nařízení
započitatelný do pensijní základny,
avšak pouze těm příslušníkům
pohraniční finanční stráže,
kteří je měli v činné službě
a tedy odešli do výslužby po 30. červnu
1923 anebo zemřeli v činné službě
po tomto dni. Při úpravě pensijních
požitků těchto zaměstnanců po
případě zaopatřovacích požitků
pozůstalých po těchto zaměstnancích
byly příslušné hraniční
přídavky vždy připočteny k pensijní
základně.
Z toho jest zřejmo, že oněm státním
zaměstnancům, kteří odešli z
činné služby před 1. lednem 1925, byly
poukázány takové odpočivné
požitky, jaké jim po právu příslušejí
podle zákona ze dne 22. prosince 1924 č. 287 Sb.
z. a n. po případě u příslušníků
bývalé finanční stráže
podle vládního nařízení ze
dne 4. září 1925 č. 189 Sb. z. a n.,
jímž byly pensijní a zaopatřovací
požitky těchto příslušníků
i jejich pozůstalých upraveny podle zásad
posléz uvedeného zákona.
Administrativní úprava nedělního klidu
jest souběžnou akcí se zákonodárnou
úpravou nedělního klidu, k níž
zavdaly podnět iniciativní návrhy poslamce
Tučného a soudruhů č. t. 2/1920 posl.
sněm. Národního shromáždění
a poslance Kleina a druhů č. t. 3665/1922 posl.
sněm. Národního shromáždění,
resp. nyní návrhy poslance Kleina a soudruhů
č. t. 29/1925-II, a poslance Bergmanna a druhů č.
t. 33/1925-II, posl. sněm. Národního shromáždění.
O postupu této administrativní úpravy nedělního
klidu podána byla v dubnu 1924 subkomitétu pro záležitosti
soukromých zaměstnanců zpráva poslanecké
sněmovny Národního shromáždění,
kteráž to zpráva byla vzata na vědomí
a resolucí tohoto subkomitétu bylo vysloveno přání,
aby se v administrativní úpravě s urychlením
pokračovalo.
Tato úprava spadá podle čs. IX. zákona
o nedělním klidu v samostatnou působnost
zemské správy politické, jež rozhoduje
po vyslechnutí obchodních a živnostenských
komor, jakož i příslušných obcí,
společenstev a výborů pomocnických
hromad, jak předpisuje zákon. Zvláštní
zřetel při tom vzat byl k potřebám
venkovských měst v Čechách, kde ve
většině případů jest dosud
zachován dřívější stav.
Poněvadž interpelace neuvádí konkrétních
případů, kde by zemská správa
politická v Praze nebyla dbala předpisů zákona,
mohlo ministerstvo sociální péče jen
zdůrazniti zemské správě politické,
aby dbala úplnosti ve výslechu zájemníků
podle 1. odst. čl. IX. zákona o nedělním
klidu, a došlé stížnosti živnostenských
společenstev podrobovala přezkoušení.
Co se týče článku XIII. zmíněného
zákona, jenž jedná o případné
revisi nařízení, vydaných zemskými
správami politickými o nedělním klidu,
zkoumá ministerstvo každý případ
velmi bedlivě a mohlo by jen v těch případech
působiti k jejich změně, kdyby nalezlo pro
to nesporně závažné důvody, nemůže
však mimo rámec zákona omezovati zemskou správu
politickou v působnosti jí příslušející.
Ustanovení zákona ze dne 22. prosince 1924 č.
286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních
ve veřejné správě vztahují
se též na obor národního školství.
Aby bylo vyhověno §u 27 zmíněného
zákona, bylo nutno přezkoumati dosavadní
organisaci tohoto školství a učiniti potřebná
opatření.
Poněvadž školské úřady a
orgány řídily se v těchto věcech
platnými normami a ježto též legitimovaní
činitelé měli možnost dovolati se opravami
prostředky přezkoumání dotčených
rozhodnutí, není důvodu naříditi
všeobecnou revisi oněch případů,
kde šlo o zrušení školy neb třídy.
Dlužno dále uvésti, že velká většina
dotčených rozhodnutí nabyla již právní
moci, takže není též možno pozměniti
je v prozatímní.
Hledíc k požadavkům, předneseným
z různých stran proti obmezování výplaty
podpor v nezaměstnanosti Všeobecným pensijním
ústavem na příslušníky odborových
organisací, které jsou zmocněny ministerstvem
sociální péče k výplatě
státního příspěvku k podpoře
nezaměstnaných podle zákona ze dne 19. července
1921, č. 267 Sb. z. a n., zabývala se správní
komise Všeobecného pensijního ústavu
ve schůzi dne 4. března 1926 opětně
touto otázkou. Ve schůzi bylo konstatováno,
že tyto podpory jsou rázu fakultativního a
že k ustanovení směrnic pro jich povolování
je kompetentní jen správní komise, která
též uvolňuje příslušné
prostředky (§ 54 stanov Všeobecného pensijního
ústavu), a že postup ústavu v tomto směru
odpovídá zákonu a stanovám.
Všeobecný pensijní ústav řídil
se při stanovení směrnic pro povolování
podpor v nezaměstnanosti pojištěncům
touto úvahou: Zákon ze dne 19. července 1921,
č. 267 Sb. z. a n., a státním příspěvku
k podpoře nezaměstnaných umožňuje
povolení státního příspěvku
k podpoře nezaměstnaných každé
organisaci, která se zaváže přijati
zaměstnance příslušného odboru
za člena, členství v odborové organisaci
nesmí býti vázáno jinou podmínkou
než tím, že člen je zaměstnán
v příslušném pracovním odboru
a platí organisaci stanovené příspěvky;
odborová oranisace může však omeziti členská
práva některého ze svých členů
pouze na nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní
příspěvek k ní a upraviti přiměřeně
povinnosti tohoto člena. Poněvadž zmocnění
k výplatě státního příspěvku
k podpoře nezaměstnaných bylo do dnešní
doby dáno 133 organisacím nejrůznějších
odborů nelze tvrditi, že by na zaměstnance
bylo působeno, aby se organisovali v určitých
stranách, neboť § 4 zmíněného
zákona výslovně stanoví, že se
při volbě, organisace a zjištění
příslušnosti k ní zaručuje zaměstnancům
úplná svoboda. Ve skutečnosti působí
zákon o státním příspěvku
na zaměstnance toliko v jediném směru, aby
- chtějí-li si získati nárok na státní
příspěvek - pojistili se proti nezaměstnanosti
přistoupením za členy splacením příspěvku
odborové oranisace, kterou si ve svém pracovním
odvětví mohou sami vyvoliti. Kdyby Všeobecný
pensijní ústav poskytoval podpory v nezaměstnanosti
i těm pojištěncům, kteří
nejsou členy takových odborových organisací,
byli by tito ve značné výhodě proti
členům organisovaným, poněvadž
tito musí platiti do odborových organisací
příspěvky, aby si zajistili podporu v nezaměstnanosti,
kdežto neorganisovaní by měli nárok
na podporu vůči ústavu bez placení
zvláštních členských příspěvků.
Třeba dále uvážiti, že organisace
ve vlastním zájmu lépe kontrolují
skutečnou a nezaviněnou nezaměstnanost a
zaručují tím bezpečněji vyřadění
osob podpory nezasluhujících. Z uvedených
důvodů setrvala správní komise Všeobecného
pensijního ústavu na dosavadním způsobu
podpory nezaměstnaných pojištěnců.
Poněvadž vylíčený postup v tom
o ohledu autonomního Všeobecného pensijního
ústavu neodporuje platným předpisům,
nemám zákonitého podkladu k zakročení
z práva dozorčího podle § 78 pensijního
zákona.
Již podle poštovního řádu z roku
1916 a předpisů na tomto podkladě vydaných
nemá pošta povinnosti, aby doručovala poštovní
zásilky do odlehlých samot a má ponechati
zpravidla jejich obyvatelům, aby si je buď sami odnášeli
z pošty, nebo, aby zmocnili k jejich přijímání
osobu, do jejíhož bydliště dochází
přespolní listonoš.
Důvodem tohoto opatření byla již tehdy
úspora osobních nákladů, jejichž
výše v takových případech není
v nijakém poměru s nepatrným počtem
zásilek, o něž tu jde.
Těchto úsporných ohledů musí
býti dbáno tím spíše nyní
a to nejen se zřetelem na povinnosti, jež Československé
poště, jakožto podniku, ukládá
provádění zákona ze dne 18. prosince
1922, č. 404 Sb. z. a n., nýbrž i vzhledem
na zmenšený počet personálu v důsledku
zákona ze dne 22. prosince 1924, číslo 286
Sb. z. a n.
Případy však, v nichž řečené
omezení doručovací služby nastalo nebo
snad ještě nastane, se pokaždé napřed
bedlivě zkoušejí a jsou ostatně řídké,
takže nelze mluviti o poškozování zájmů
tisíců státních občanů;
také se nedotýkají snad jen určitých
krajů, nýbrž vyskytují se všude,
kde jsou důvodny.
Zu den Angaben der Interpellation führe ich an, daß
das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur in der im
Petite der Interpellation angeführten Art und Weise vorgehen
konnte. Vom Standpunkte des Verwaltungsverfahren kann nämlich
niemanden verwehrt werde, den Behörden und Prganen der Staatsverwaltung
Hinweise in solchen Angelegenheiten zu machen, welche in größerem
oder geringerem Maße die Tätigkeit des betreffenden
Gliedes der staatlichen Administrative berühren.
Das Ministerium für nationale Verteidigung ist sich der Unterbringungsmängel beim 8. Art. - Regimente voll bewußt.
Das Militärverwaltung ist bemüht, mit allen mäkligen Mitteln diesen Mängeln abzuhelfen, weil darunter sowohl die Gesundheit der Giganten und der Mannschaft, als auch das wertvolle Artilleriematerial leiden, auf dessen Erhaltung jährlich außerordentliche Beträge aufgewendet werden. Es ist natürlich, daß diese Verhältnisse auch die militärische Ausbildung und Disziplin gefährden.
Was die bei der in den Barackenkasernen in Grätz untergebrachten Mannschaft auftretenden Erkrankungen anbelangt, erlaube ich mir anzuführen, daß in der letzten Zeit 8 Soldaten an Scharlach erkrankt sind, von denen einer der Krankheit erlag, der neunte Soldat erkrankte am Weihnachtsurlaub.
Obwohl Erkrankungen ziemlich häufig auftreten, kann auch in diesem Falle nicht von einer Epidemie gesprochen werden. Die Erkrankung ergriff weder im letzten Falle, noch im Jahre 1924, wo der damalige Regimentskommandant von der Grippe hinweggerafft wurde, eine größere Anzahl von Personen.
Ich wiederhole, daß die Militärverwaltung mit allen Mitteln dahin arbeitet, um die Einquartierungsverhältnisse zu verbessern, welche zwar sich gegenüber den ersten Zeiten der Republik wesentlich geändert haben, aber die Ergebnisse sind infolge der begrenzten finanziellen Bereitschaft immer noch unwesentliche. Es werden bloß die notwendigsten Reparaturen vorgenommen, während eine radikalere Abbilfe am Platze wäre.
Während der Zeit der letzten Reparaturen und der Herstellung neuer Fußböden in den Ubikationen der 4. und 7. Batterie war die Mannschaft der Batterien gezwungen, eine Nacht Außerhalb der Ubikationen zu schlafen und da andere geeignetere Räumlichkeiten nicht vorhanden waren, wurde sie ausnahmsweise in die Ställe gelegt, um nicht Kälte zu leiden. Die Reparaturen wurden noch vor Ausbruch des Scharlachs durchgeführt.
Zur Zeit des Scharlachausbruches, wurden 13 Mann beim Regimente zurückbehalten, welche am 30. November hätten entlassen werden sollen. Sie wurden über direkten Befehl des Chefs des Sanitätsdienstesinterniert, um die Verschleppung des Scharlachs unter die Zivilbevölkerung zu verhindern.
Über den Ausbruch des Scharlachs im Barackenlager wurden
sifirt alle vorgeschriebenen Meldungen erstattet, so daß
von einer Verheimlichung nicht gesprochen werden kann. Die Militärverwaltung
wird, um in den Grenzen der Möglichkeit und der vorhandenen
Mittel die mit der Einquartierung des Militärs in Grätz
verbundenen Schwierigkeiten zu verringern und die Gesundheit der
Soldaten zu schützen, einige kleinere Zubauten und außerdem
auch die notwendigen Verschiebungen der Truppenkörper im
Bereiche der betreffenden Division vornehmen.
Die Frage der Nachtarbeit im Bäckergewerbe ist bereits mehrere
Jahre Gegenstand besonderer Aufmerksamkeit des Ministeriums für
soziale Fürsorge. Dasselbe hat in dieser Angelegenheit mehrere
Enqueten mit den Interessenten abgehalten (am 10. Mai und 30.
September 1922 im Ministerium für soziale Fürsorge und
am 1. Dezember und im Jänner 1924 im Ministerium für
Volksverpflegung), aber eine Einigung nicht erzielt. Es handelte
sich damals um das Begehren der Großbäckereinen, welche
sich um eine teilweise Bewilligung der Nacharbeit im Bäckergewerbe
bemühten. Dieses Verlangen stieß auf den Widerstand
der Kleingewerbebäckereinen und der Bäckerarbeiter.
Da sich die Parteien nicht einigten, wurde der bisher geltende
Stand beibehalten. Die Ansichten änderten sich zu Beginn
dieses Jahres bei der Enquete der Interessenten am 1. Februar
1926 insoweit, als neben den Vertreten der Großbäckereinen
auch die Vertreter der Bäckergenossenschaften das Verlangen
aussprachen, daß eine frühere Stunde zum Beginne der
Arbeiten beim Brottisch bewilligt werde. Die Vertreter der Arbeiter
stellen sich aber neuerlich gegen dieses Begehren und es kam zu
keiner Einigung zwischen den Parteien. Im Hinblicke auf die Ergebnisse
der letzterwähnten Beratung untersucht nunmehr das Ministerium
für soziale Fürsorge, ob die Voraussetzungen für
eine allfällige Neuregelung der Arbeitszeit im Bäckereigewerbe
gegeben sind.
Die Rennersdorfer einklassige Volksschule wurde vom Landesschulrate in Prag aufgelassen, weil ihre Forfdauer durch die Anzahl der Schüler nicht gerechtfertigt war; die Schule zählte bei ihrer Auflassung nur 11 Schüler, eingerechnet auch einige Weisenkinder, die von der Landeskommission für Jugendfürsorge in die Rennersdorfer Schule geschickt wurden.
Die Angelegenheit der Errichtung einer Expositur in der genannten Gemeinde befindet sich nun nach dem Berichte, den mir bei den zufolge der Anregung dieser Interpellation vorgenommenen Erhebungen der genannte Landesschulrat vorgelegt hat, in dem Stadium, daß die erforderlichen Erhebungen zur Durchführung gelangt sind, so daß es möglich war, die Akten dem Landesverwaltungsausschuße als dem Konkurenzfaktor zur Äußerung zuzusenden.
In konkreten Fällen, die Volksschulen (nicht Minderheitsschulen)
betreffen, entscheidet das Ministerium für Schulwesen und
Volkskultur im Instanzenzuge.
Die administrative Regelung der Sonntagsruhe gehört nach
Art. IX des Gesetzes über die Sonntagsruhe zum selbständigen
Wirkungskreise der politischen Landesverwaltung, die in der Frage
des sonntägigen Verkaufs der Bäckereierzeugnisse im
Einklang mit den übrigen Branchen der Handelsgewerbe vorgehen
muß. Vor Herausgabe der Sonntagsruhe hört die politische
Landesverwaltung nach Vorschrift des Gesetzes die Handels- und
Gewerbekammern, sowie die zuständigen Gemeinden, Genossenschaften
und Ausschüsse der Gehilfenversammlungen und entscheidet
nach freiem Ermessen mit Rücksichtnahme auf die Bedürfnisse
der betreffenden Landesgebiete. Die Sonntagsruhe für den
Verkauf der Bäckereierzeugnisse ist, soweit sie irgendwo
eingeführt ist, die Folge der Sonntagsruhe für die Arbeit
in der Bäckereierzeugung, auf welche sich die Teilnehmer
der Enquete über die 8stündige Arbeitszeit im Bäckergewerbe
im Jahre 1922 geeignet haben.
Bis die in der Interpellation erwähnte Direktorstelle erledigt sein wird, wird zum Zwecke ihrer Besetzung der Konkurs ausgeschrieben werden.
Vorläufig ist diese Angelegenheit nicht aktuell.