Požitkový zákon četnictva č.
186/20 upravil požitky této kategorie státní
služby tak nedostatečně, že v §u
24 téhož zákona musil býti všem
těm četn. gažistům b. h. tř.
přiznán ťvyrovnávací přídavekŤ,
kteří podle nových norem požitkových
dostali méně než kolik měli podle starých.
Paragraf 24 zák. 186/20 praví doslovně: ťObdrží-li
někdo novou úpravou platovou méně,
než činí souhrn dosavadních požitků
zápolních (služné, bytné, aktivní,
četnický, služební přídavek
a přídavek pro vrchní strážmistry
I. tř., náhrada za sluhu, pohotovostní, drahotní,
jednorázový, válečný a subsistenční
přídavek, stravné) vyplatí se mu rozdíl
mezi těmito a novými požitky (služné,
četnický, místní a činovní
přídavek, drahotní přídavek,
mimořádná výpomoc), jakožto zvláštní
vyrovnávací přídavek. Pokud potrvá
pohotovostní, zmenší se vyrovnávací
přídavek o příslušnou částku
Ustanovení poslední věty platí pouze
pro rok 1920Ť.
Ministerstvo vnitra provedlo zákon 186/20 jednak nařízením
ze dne 8. 5. 1920 č. 27026/13 (provisorně), hlavně
však nařízením ze dne 7. 10. 1921 č.
70.376/13.
V tomto posledním nařízení se ve všeobecných
ustanoveních u č. 6 praví: ťPodrobné
uvedení nových požitků včetně
vyrovnávacího přídavku: Tento budiž
vypočítán dle ustanovení §u 24,
při tom vzaty za základ u všech zem. četn.
velitelství zázemní požitky, které
dotyčný měl, resp. mohl míti v prosinci
1919 (drahotní přídavek normální)
a dbáno ustanovení dvou posledních vět
zmíněného paragrafu.
Mimořádná výpomoc pro květen,
červen a srpen 1920 nevezme se při zjišťování
vyrovnávacích přídavků v úvahu.
Jako provedení §u 24 se v tomže nařízení
stanoví:
ťČetníci na zkoušku, kteří
byli presentováni do (včetně) 1. 5. 1920
a dostali měsíční služné,
obdrží vyrovnávací přídavek.
Vyrovnávací přídavek dne 1. 1. 1920
neb při pozdějším presentování
(od 2. 1. až do 1. 5. 1920) stanovený jest stálý
a nemění se, jen při postupu do vyšších
platů s příslušným místním
přídavkem a při postupu do vyššího
četnického přídavku sníží
se o onu částku, o kterou jmenované požitky
byly zvýšeny.
Toto ustanovení vyplynulo z důvodové zprávy
ku zák. 186/20, v níž se praví: ťRozdíl
tento se stále zmenšuje, až v pozdějších
letech požitky podle této úpravy vzestupně
převyšují požitky dosavadní.Ť
Podle státního rozpočtu na rok 1921 kap.
XII (min. vnitra) tit. 3 str. 60 a 79 musil býti přiznán
tento vyrovnávací přídavek celkem
as 6.000 četn. gážistů v úhrnném
obnose Kč 7,486.865. R. 1923 podle téhož rozpočtu
strana 122, a 155 mělo obdržeti vyrovnávací
přídavek ještě as 3000 v obnose Kč
2,397.369.
Zákonný předpis §u 24 zák. 186/20
do dneška žádným zákonem zrušen
nebyl, jmenovitě nebyl zrušen zákonem č.
394/22 Sb. z. a n. Ve vládním nařízení
ze dne 15. 2. 1923 č. 34 Sb. z. a n., jímž
se provádí zák. 394/22 byl nezákonně
zrušen § 24 zák. 186/20 touto textací:
ťVýplata vyrovnávacího přídavku
dle §u 24 zák. 186/20 budiž koncem prosince 1922
zastavenaŤ.
Proti tomuto nezákonnému zastavení vyrovnávacího
přídavku stěžoval si strážmistr
K. Karlík k ministerstvu vnitra, které výnosem
ze dne 14. 10 1924 č. 37.779/13 jeho stížnost
zamítlo, odvolávajíc se na to, že zastavení
výplaty vyrovnávacího přídavku
bylo provedeno v důsledku celovládního nařízení.
Jmenovaný strážmistr stěžoval si
do tohoto zamítavého rozhodnutí ministerstva
vnitra k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud rozsudkem
ze dne 23. 2. 1926 č. 3.551/26 dal stížnosti
v bodě 3 místa a uznal, že zrušení
výplaty vyrovnávacího přídavku
stalo se nezákonně. V důvodech svého
rozsudku uvedl Nejv. spr. soud toto:
ťNaproti tomu bylo dáti stížnosti za pravdu,
pokud namítá, že zastavení další
výplaty vyrovnávacího přídavku
dnem 1. 1. 1923 vůbec - které v naříkaném
rozhodnutí odůvodněno jest toliko poukazem
na předpis čl. IV. vládního nař.
4. 34/23 - stalo se proti zákonu. Jak již shora uvedeno,
přiznán v §u 24 zák. č. 186/20
četnickým osobám nárok na vyrovnávací
přídavek na tak dlouho, dokud služební
požitky jejich podle tohoto zákona nedostoupí
oné výše, jakou obnášel souhrn
jejich dosavadních požitků zápolních.
Tento zákonný nárok nebyl osobám těmto
odňat žádnou pozdější úpravou
zákonnou, a nestalo se tak zejména ani ustanovením
§u 5 zák. z 20. 12. 1922 č. 394 Sb. z. a n.,
jejž připouští snižování
pouze těch přídavků, jež jsou
tam taxativně vyjmenovány t. j. oněch přídavků,
o nichž pojednává díl IV. zák.
č. 186/20, tedy drahotních přídavků,
jakož i mimořádné a nouzové výpomoci
po sloužení jich v t. zv. jednotný drahotní
přídavek, nikoliv však také vyrovnávacího
přídavku zavedeného dílem V. cit.
zák. č. 186/20. Jest-li že tedy vládní
nařízení z 15. 2. 1923 č. 34 Sb. z.
a n., ve svém článku IV., provádějíc
předpis §u 5 zák. č. 394/22 nařizuje,
že výplata vyrovnávacího přídavku
dle §u 24 zák. č. 186/20 má býti
zastavena koncem prosince 1922, a činí opatření
toto bez ohledu na to, zda novu úpravou odpadl již
rozdíl mezi výši nově upravených
služebních požitků a výši
požitků zápolních, přísluševších
dotyčným osobám četnickým před
účinnosti zák. č. 186/20 osobuje si
tu bez zvláštního zákonného zmocnění
právo měniti, zákon, a odporuje tudíž
zákonu.
Z těchto důvodů bylo tudíž naříkané
rozhodnutí v tomto bodě zrušiti pro nezákonnost.Ť
Nejv. správní soud tudíž jasně
rozhodl, že základnou pro stanovení výše
vyrovnávacího přídavku jsou zázemní
požitky četnických gážistů
z doby před účinností zák.
č. 186/20 t. j. z prosince 1919 a výši oněch
zázemních požitků, které jsou
stanoveny touto požitkovou úpravou t. j. zákonem
č. 186/20 a žádný potomní zákon
v tomto stavu nepřivodil změny.
Ministerstvo vnitra, rozhodujíc v důsledku tohoto
nálezu Nejv. správního soudu znovu o přiznání
a vplácení vyrovnávacího přídavku
po dni 1. 1. 1923 rozhodlo výnosem ze dne 15. 4. 1926 č.
16. 586/26/13 odmítavě, prý z toho důvodu,
že při stanovení rozdílu mezi požitky
z prosince 1919 jest vzíti v úvahu o takové
požitky, které byly po zákonu č. 186/20
četnickým gážistům přiznány,
jako např. zákony č. 214/20, č. 446/20,
nebo č. 625/21 Sb. z. a n., jimiž byly t. zv. 1/4letní
výpomoci nouzové učiněny požitky
měsíčními a platnost původního
zákona č. 214/20 jen prodlužována.
Tímto stanoviskem přehlíží ministerstvo
vnitra ne jen rozhodnutí Nejv. správního
soudu, ale i jasně znění zákona č.
186/20 § 24 a konečně i důvodovou zprávu
ku zák. č. 625/21 (tisk č. 640), v níž
se praví:
ťNeudržitelnost hospodářských poměrů
státních zaměstnanců, jakož i
pensistů jest nejen plně oceněna v důvodové
zprávě k projednávanému zákonu,
nýbrž jest tak všeobecně uznávána,
že není zajisté třeba nutnost a nalehavost
nouzové akce odůvodňovati.Ť (Tisk č.
717).
Z toho jest zřejmo, že zákonodárce teprv
při těchto zákonech zcenil ony drahotní
poměry, které při zákonech 186/20,
který jest analogonem zák. 541/19 zceněny
býti ani nemohly.
Ministerstvo vnitra v citovaném rozhodnutí č.
16.586/26 však se odvolává také na zákony
č. 16. 586/26 však se odvolává také
na zákony č. 495/21 a 394/22, jimiž byly -
jak známo - sníženy drahotní přídavky
o 20 % a četnickým gažistům uložena
nebývale povinnost placení daně z příjmů
a srážek do pense, tedy další snížení
i těch požitků, které tvořily
základnu při stanovení rozdílu mezi
požitky z prosince 1919 a novými požitky.
Ježto podle zjištění Nejv. správního
soudu do dneška nebyl § 24 zák. č. 186/20
žádným zákonem zrušen, mělo
by ministerstvo vlastně rozhodnouti, zda zákon 394/22
nepřivodil jeho povinnost, aby zvýšilo vyrovnávací
přídavek i o ony obnosy, které četničtí
gážisté musí platiti od 1. 3. 1923 a
dani z příjmů a na srážkách
do pense, neboť tyto srážky snižují
také požitky z prosince 1919 a četnictvo nikdy
- ani v době Rakouska - těchto srážek
neplatilo.
Ježto hlavně nesprávně vyřešení
požitkových poměrů v četnictvu
přivodilo bezpříkladně ochuzení
četnických gážistů b. h. tř.,
ba nese největší vinu na příčnách
těch 74 sebevražd v této kategorii státní
služby, dále:
ježto citované rozhodnutí ministerstva vnitra
jest nejen nezákonné, ale i s to zlehčiti
význam Nejvyššího správního
soudu pro právní řád v republice,
ba přivoditi i pochybnost o pevnosti tohoto právního
řádu v očích tak významného
spolutvůrce, jakým jest četnictvo o 95% oblasti
celé republiky,
konečně proto, že posledně citovaným
výnosem si ministerstvo vnitra neoprávněně
samojediné osobuje právo udržovati platnost
celovládního nařízení ze dne
15. 2. 1923 č. 34 Sb. z. a n. i pokud bylo toto nařízení
Nejv. správním soudem uznáno nezákonným
v prvé řadě však proto, že hospodářské
poměry těch četnických gážistů
m. h. tř., kteří podle rozhodnutí
Nejv. spr. soudu mají zákonné právo
na požitek vyrovnávacího přídavku
i po 1. 1. 1923 do dneška, jsou přímo katastrofální
táží se podepsaní:
I. Jest panu předsedovi vlády známo, že
Nejvyšší správní soud uznal část
vládního nařízení ze dne 15.
2. 1923 č. 34 Sb. z. a n. nezákonnou a jak hodlá
to odčiniti?
II. Jest pan ministerský předseda ochoten vyvolati
v této otázce nové usnesení celé
vlády v tom smyslu, že výplata vyrovnávacího
přídavku podle §u 24 zák. 186/20 bude
i po 1. 1. 1923 do dneška provedena u všech četnických
gažistů b. h. tř., kteří na tento
přídavek mají zákonitý nárok?
Soudní zřízenci a podúředníci
v Československé republice podali třikráte,
a sjezdech jednomyslně schválené memorandum
ministerstvu spravedlnosti, žádajíce, aby na
jejich spravedlivé požadavky byl brán zřetel.
Zřízencům okresních soudů ukládá
se stravování vězňů mnohdy
proti vůli a s pohrůžkou přesazení.
Zřízenci musí veškerým výnosům
ohledně stravování vězňů
vyhověti za pár haléřů stravného.
Musí k tomu přidržeti svou manželku, která
není státem placena za tuto namáhavou práci.
Soudní zřízenec musí býti od
rána až do noci v permanence, aby od četnických
eskort neb místní policie delikventy přijímal,
a mnohdy neobdrží ani svoji zákonnou dovolenou,
poněvadž jest u takového okresního soudu
sám.
Na stravování vězňů pobírá
takový zřízenec na menším městě
na jednoho vězně 3 Kč 80 hal. denně,
bez ohledu na počet vězňů. Za to má
podávati třikrát denně stravu, ráno
polévku, v poledne polévku a příkrm
a večer opět příkrm. Při větším
počtu vězňů snad by bylo možno
vyjíti se stanoveným stravným, ale při
malém počtu vězňů částka
tato naprosto nestačí k vyvařování,
nehledě k tomu, že zřízenec zaplatí
ročně nejméně 150 Kč kolkovného
na účty a kvitance z vlastních příjmů.
Tato práce označuje se jako služební
výkon. Bylo by záhodno, aby tyto částky
každý rok ministerstvo spravedlnosti dle místních
drahotních poměrů samo určovalo.
Mnozí výkonní soudní podúředníci
a zřízenci jsou dobrými a spolehlivými
kancelářskými silami, ale neumožňuje
se jim, aby se po delší době stali výkonnými
úředníky, jako u jiných resortů.
Služební oblek jejich jest nevkusným, že
vypadají jako trestanci sami.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní pana minstra spravedlnosti.
1. Jest pan ministr ochoten zaříditi, aby vyvařování
vězňům u okresních soudů bylo
svěřeno ženám zřízenců,
kteří mají dohled nad vězni, za zvláštní
odměny?
2. Určiti peníz a stravu vězňů
a odškodnění dle místních poměrů
drahotních na každý rok?
3. Zprostiti tyto zřízence kolkovného na
účty za vydané potraviny?
4. Umožniti zřízencům zákonnou
dovolenou a za nedělní službu poskytnouti prázdný
náhradní den v týdnu, nebo v náhradu
vyplatiti přesčasné 12 Kč za den?
5. Pro úklid kancelářů, kde není
dostatek trestanců, dodati je od krajského soudu?
6. Za dobu služební, 8 hodin přesahující,
vyplatiti přesčasné?
7. Pro bezpečnost vyzbrojiti zřízence, mající
dohled nad vězni, vhodnou zbraní?
8. Výkonné soudní podúředníky
zařaditi po delší uspokojivé službě
kancelářské do stavu kanc. úředníků?
9. Povoliti soudním zřízencům na oblek
paušál jako u četnictva?
10. Jest pan ministr ochoten podepsaným podati zpráv,
co v této věci zařídil, aneb zaříditi
hodlá?
Výnosem ministerstva veřejných prací
ze dne 14. srpna 1922 čís. 27059/V b-1922 a výnosem
ministerstva školství ze dne 20. ledna 1924 č.
j. 1377/24-IV přikročila zemská správa
politická k vyměřování náhrad
za používané emolumenty, jakož i nájemné
z bytů, používaných zaměstnanci
(zřízenci a podúředníky) vysokých
škol.
Těmito výnosy odebírají se dotyčným
zřízencům vydržená práva,
neboť již za Rakouska používali tito zaměstnanci
vysokých škol bezplatně bytů ve státních
budovách a ti, kteří měli dekretem
přiděleny byty služební, používali
mimo to též bezplatně otopu a světla.
Na základě konaných šetření
nevzpírají se ti zřízenci a podúředníci,
kteří nemají byty dekretem jako služební
přidělené, platiti přiměřené
částky jak nájemného, tak i za používání
otopu a světla, ale žádají, aby tyto
obnosy byly jim přiměřeně sníženy,
poněvadž zemská správa politická,
na základě výše citovaných výnosů,
předepsala jim placení tak přehnaných
obnosů, že postižení ze svých skrovných
služebních příjmů je prostě
platiti nemohou.
Hlavně však třeba poukázati a drakonické
opatření, aby tyto náhrad byly placeny se
zpětnou platností od 1. ledna 1924. I když
pomíjíme stanovisko právní, jest již
ze stanoviska lidského neslýchaným požadovati
na existenčně slabých zřízencích
tyto obnosy se zpětnou platností. - Upozorňujeme,
že tyto byty byly přiděleny správnou
budov za vykonávání dohledu v ústavech
i těm zřízencům, kteří
je nemají jako služební, a poněvadž
v době konání přednášek
musí býti tito zřízenci denně
od časných hodin ranních do pozdních
hodin nočních, někdy až do 10. hodiny
večerní, ve službě, a jest jim svěřen
dohled nad cenným inventářem ústavním,
jakož i potřebnými přístroji.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní:
1) Jsou páni ministři ochotni dáti přezkoušeti
výši předepsaných náhrad za emolumenty
(používání otopu a světla), jakož
i výši nájemného a upraviti je a přijatelný
peníz?
2) Jsou páni ministři ochotni těm, kteří
mají v dekretě služební byt, přiznati
bezplatné používání jeho, i otopu
a paliva, jak tomu dosud bývalo?
3) Jsou páni ministři ochotni zrušiti zpětnou
platnost od 1. ledna 1924 pro placení těchto náhrad
a pozměniti ji, když zřízenci nemají
dekretálně služebního bytu od 1. ledna
1926?
Nejvyšší správní soud rozhodnutím
ze dne 23. 2. 1926 č. 3.551/26 uznal, že výplata
t. zv. vyrovnávacího přídavku, přiznaného
gažistům četnictva zákonem ze dne 19.
3. 1920 č. 186 Sb. z. a n. byla zrušena vládním
nařízením ze dne 15. 2. 1923 č. 34
Sb. z. a n. nezákonně a že jest tudíž
tento přídavek vypláceti i po 1. 1. 1923
všem těm četnickým gažistům,
kteří podle platných norem naň měli
právo a do té doby, pokud mají naň
právo.
Ministerstvo vnitra, rozhodujíc nově o stížnosti,
která vyvolala tento nález Nejv. správního
soudu, odmítlo zas tuto stížnost výnosem
ze dne 15. 4. 1926 č. 16.586/13.
V důvodech, které ministerstvo vnitra k tomuto výnosu
přičlenilo, se uvádí, že vyrovnávací
přídavek by jen v těch případech
bylo i po 1. 1. 1923 vypláceti, kdyby požitky po tomto
dnu byly nižší, než kolik činí
souhrn oněch nominativně v §u 24 zák.
č. 186/20 vyjmenovaných požitků zázemních.
Ministerstvo vnitra přehlíží patrně
vědomě, že rozdíl mezi základnou
t. j. mezi příjmy četnického gažisty
b. h. tř. z prosince 1919 a mezi příjmy podle
zák. č. 186/20 musí býti stanoven
bez ohledu na pozdější úpravu nouzových
výpomocí zákony 214/20, 446/20, aneb č.
625/21 neboť posledně citované zákony
vyplynuly - jak o tom svědčí důvodová
zpráva tisk č. 717 - v důsledku neporovnatelně
jinakých drahotních poměrů, než
oněch, na něž bral zřetel zák.
č. 186/20, který jest analogem zák. 541/19.
V tomto směru přehlíží ministerstvo
vnitra i textaci zákona č. 186/20 § 24, jakož
i ona prováděcí nařízení,
která samo ku zák. č. 186/20 vydalo (ze dne
8. 5. 1920 č. 27.026 a ze dne 7. 10. 1921 č. 70.376/13),
v nichž výslovně nouzovou výpomoc vyjmulo
ze vlivu na stanovení vyrovnávacího přídavku
podle §u 24 zák. č. 186/20.
Ve výnose č. 16586/26 se ministerstvo vnitra dále
dovolává zákonů č. 495/21 a
394/22, jimiž byly sníženy požitky četnických
gažistů jednak o 20% drahotních přídavků,
hlavní ale i o placení daně z příjmů
a srážky do pense, které četnictvo nikdy
- tedy nejen po čas války - neplatilo.
V důsledku tohoto poukazu n zákony č. 495/21
a 394/22 tedy by vlastně ministerstvo vnitra mělo
zvýšiti vyrovnávací přídavek
o tentýž obnos, o nějž dostávají
četničtí gažisté méně
v důsledku placení daně z příjmů
a srážek do pense.
Ministerstvo vnitra tedy nejen neodvodilo z rozhodnutí
Nejv. správního soudu důsledky i vůči
zákonům č. 495/21 a 394/22, ale ono jimi
chce opříti i svůj odpor proti nejvyššímu
správnímu soudu a tím odčitnit jeho
právní názor ve věci.
V podstatě se jeví věc takto: Zákon
č. 186/20 vyřešil tak nedostatečně
požitkové poměry četnických gažistů
b. h. tř., že musil jim v § 24 přiznati
vyrovnávací přídavek, aby dostali
aspoň tolik, kolik měli podle předpisů
starorakouských. Vyrovnávací přídavek
však měl býti konsumován jen časovým
postupem do vyšších požitků na služném
a četnickému přídavku tak, že
vlastně on stavil právo na časový
postup všech, kdož tento vyrovnávací přídavek
měli přiznán, čili, jinými
slovy, u as 6000 četníků byly požitky
z roku 1919 stabilisovány až na dobu 16 let bez ohledu
na stoupající drahotu, která si vynutila
přiznání mimořádných
nouzových výpomocí atd.
Když potom vládním nařízením
ze dne 15. února 1923 č. 34 Sb. z. a n. byl od 1.
1. 1923 vyrovnávací přídavek zrušen
a četn. gažistům uloženo platiti daň
z příjmů a srážky do pense, byli
všichni ti, kdož ještě vyrovnávací
přídavek pobírali, požitkově
vrženi za požitky z r. 1919 a s nimi všichni ti,
kdo neměli na nových požitcích více,
než co činily srážky do pense a placení
daně z příjmů.
Tak nedostatečně nebyly upraveny požitky žádnému
jinému stavu. K tomu druží se ještě
zkrácení četnictva o právo ženiti
se, jehož omezení na 4 roky četnické
služby zase znemožnilo oženěním polepšiti
si hospodářské postavení, a není
potom divu, že tyto poměry požitkové přivodily
74 sebevraždy v četnictvu. Jinaký důsledek
jeví se v tabulce VIII. A vládního návrhu
nového platového zákona (tisk č. 100),
z níž lze zjistiti, že kategorie zřízenecké
vykazují 85% ženatých příslušníků,
kategorie důstojníků a rotmistrů 70%
ženatých, kdežto kategorie četn. strážmistrů
jen 30% ženatých, co naproti tomu ostatní se
ani ženiti nemohou.
Tyto strašné poměry bylo by odčinilo
důsledné provádění nálezu
Nejv. správního soudu aspoň z malé
části. Ministerstvo vnitra však postavilo se
tvrdě odmítavé a přivodí tím
další ochuzení četnictva, neboť
potom nebude možno v novém platovém zákoně
vypočítati správně nový vyrovnávací
přídavek jak jest ve vládním návrhu
proponován.
Majíce obavu, že tento postup četnické
správy způsobí další ochuzení
četnických gažistů a tím i další
vzrůst sebevražd, táží se podepsaní:
1. Jest pan předseda vlády, jejíž výnos
byl prohlášen nezákonným, ochoten odvoditi
důsledky z tohoto nezákonného stavu?
2. Jest pan ministerský předseda ochoten přiznati
všem četn. gažistům právo na vyrovnávací
přídavek po 1. 1. 1923 a do dneška tak, jak
to uznal Nejv. správní soud zákonným
a přihlížeti k tomu, aby výkonní
gažisté četnictva nebyli v novém požitkovém
zákoně zkráceni o právo zákonem
č. 186/20 § 24 zaručené?
3. Jest pan ministerský předseda ochoten sděliti
podepsaným, co v této věci zařídil?
Prednostom riaditeľstva štátnych lesov a statkov
v Solnohrade je inž. Karol Anderle, ktorý tu ťpôsobíŤ
od apríla r. 1924. Hneď vtedy, kedy sa sem prosťahoval
z Hodonína, prišiel s dvomi nábytkovými
vozňami, ktoré nechal stáť 2 týždne
na dvore, lebo si nechal dávať v svojom byte parketovú
podlahu. Za každý deň sa platilo špeditérovi
za každý voz denne najmenoj 80 Kč. Už
vtedy bolo vidno, ako bude vyzerať gazdovanie tohoto pána.
Jeho predchodca nebol iný. Ten si dal zróbiť
klozet za 25.000 Kč. Tedy nič sa nezmenilo. - V
roku 1925 si dal Anderle sriadiť pre svoju rodinu letný
byt na Sigorde ovšem na štátne trovy. Pán
Anderle žil a žije prepychove, Horársky byt v
Behorove v obvode lesnej správy Zborov pri Bardijove bol
už v r. 1924 v tak mizernom stave, že musela byť
projektovaná jeho novostavba. Rozpočet, predostretý
riaditeľstvom ministerstvu zemedeľstva obnášel
Kč 107.000-. Obnos tento však povolený nebol
a horár Suchár-Turek obýval defektný
byt dalej až sa mu nad hlavou srútila povala, ako
to hlásila lesná správa Zborov v apríli
1924. Nejaký čas pred tým si však pán
riaditeľ Anderle objednal od fy. Orenstein & Koppel
v Prahe dva benzínové drezíny po 45.000 Kč.
Tieto drezíny sú vôbec pre služobné
cesty nepotrebné. Jednej používa inž.
Anderle so svojou rodinou k zábavným cestám,
ďalej tiež inž. Schmuck a Lingart. Ministerstvo
tedy dovolilo kúpiť tieto zbytočné drezíny,
keď naproti tomu nepovolilo vybudovanie slušného
horárského bytu. Nepotrebné preto, lebo pánovia
majú k dispozícii: lesnú železnicu,
šesťsedadlové auto, dva koče s dvomi párami
koní. - Nie menším luxusom ako drezíny
je toto auto. Anderle ho používa výlučne
a zbytočne na cesty do Košíc a do Prešova,
kam chodí denne niekoľko vlakov. Zo svojej ťúradnejŤ
cesty z Košíc sa nezriedka vracia až o 4 hod.
ráno. Ďalej tohoto auta, ktoré je služobné,
systematicky zneužíva k výletom so svoju rodinou.
%Ze to štát nestojí málo peňazí,
je pochopiteľné.
Pravou rukou Anderleho je inž. Schmuck. Len zásluhou
Schmuckovou sa stalo, že správca Capalini sa nedostal
na lavicu obžalovaných. Capalini úradoval ako
lesný správca v Zborove výlučne v
krčmách, čo ovšem stálo veľa
peňazí, ktoré inkasoval od horákov
za zrno, ktoré si títo, prostredníctvom lesnej
správy kúpili. Spoločná a jednotlivá
zápisnica poškodených o tejto veci, ktorým
účtáreň potom tieto obnosy znovu strhovala,
zmizela v stolíku inž. Schmucka. Ďalej mal Schmuck
známosť o tom, že Capalini predal 17 dubových
klátov za cenu ohrevného dreva, čím
tiež poškodil štát o značné
peniaze.
Inž. Linhart, vedel zo svojho platu VIII. hod. tr. zagazdovať
toľko peňazí, že si mohol v Prešove
kúpiť dom za 135.000 Kč. Je ovšem pravdou,
že prijal od štátu najmenej 60.000 Kč
za to, že býval v Solnohrade a jeho rodina v Gelnici,
ktorú na svojich ťúradnýchŤ cestách
navštevoval. To všetko však nie je dosť na
zakúpenie domu za 135 tisíc Kč, kedže
Linhart má aj v Gelnici svoj vlastný dom, ktorý
si kúpil po prevrate. Keď senátor Klimko bol
ešte riaditeľom v Solnohrade, zneužil podľa
jeho sdelenia inž. Linhart drzo svojho postavenia, lesného
správcu tak, že účtoval mzdu za rubanie
dreva v lesných oddieloch, kde sa vobec nerubalo. Peniaze
si ovšem ponechal. Obyvatelia obce Švedlár sa
ešte pamätajú ako Linhart dal vystrielať
zver a túto im potom draho predával. Linhart zapríčinil
nevýhodným uzavieraním smluv pre štát
v r. 1924 škodu na št. parnej píle Vondrišel
v obnose výše 1 miliona Kč. O tom svedčia
4 svedkovia.
Pýtáme sa ministra zemedelstva či sa mu známe
tieto neporiadky a či je ochotný toto škandálné
hospodarstvo zastaviť a vinikov potrestať?
Dělnické úrazové pojišťovny
zahájily obšírné přípravné
práce pro nové zařazení pojištěných
podniků do nebezpečenských tříd.
Tyto práce, na nichž pojištěné
podniky mají veliký zájem, mohou míti
uspokojivý výsledek jen tehdy, budou-li zájemníci
míti po ruce řádnou statistiku, sestavenou
podle dosavadních zkušeností v praksi. Této
statistiky jest nezbytně třeba, pro posouzení
otázky, jež se má řešiti.
Více nebo méně blízké soužití
většího počtu rozličně
uzpůsobených lidí, často rozličného
pohlaví a stáří v živnostenských
podnicích, kde často musejí obsluhovati rychle
běžící stroje nebo dlouho snášeti
zvláště namáhavé postoje, jest
příčinou, že tam jsou úrazy častější.
Totéž platí o podnicích, kde se pracuje
n. p. s jedy, zvláště s jedovatými plyny,
výbušnými a hořlavými látkami
a zařízeními. Stále vzrůstající
užívání elektřiny jest stále
přibývajícím zdrojem úrazů.
Kdyby se pořídila statistika a zaznamenávaly
se přiměřeně zkušenosti nabyté
v úrazové praksi, zjistilo by se, že většina
úrazů v podnicích přichází
se ke konci denní pracovní doby a na konci pracovního
týdne jako nepopíratelná znamení,
že tělesná a duševní únava
dělníkova vzrůstá. Začátečníci
v práci trpí častějšími
úrazy s nedostatku cviku a z neznalosti, z téhož
důvodu rovněž i mladiství a poněvadž
jsou lehkomyslní a podceňují nebezpečí.
Přivyknutí nebezpečí a z toho velmi
častý zvyk odstraňovati ochranné zařízení
na strojích, jež zaměstnanci považuj za
překážku v práci, jest konečně
další příčinou úrazů
v podniku. Není nejmenší pochyby, že se
nejčastěji úraz přiházejí
zřícením lešení, pádem
se žebříků a schodů atd. Ze statistik
vydaných v jiných zemích jest zřejmo,
že počet úrazů zaviněných
stroji činí nejvýše čtvrtinu
všech úrazů. Úrazů způsobených
sesutím, spadnutím a překocením předmětů
konečně úrazů při nakládání
a skládání, při zdvihání
a nošení břemen, a úrazů v železničním
provozu jest většina. Nelze podceňovati ani
úrazů způsobených odletujícími
třískami.
Kromě dozoru nad živnostenskými podniky, jejž
vykonávají závodní rady a živnostenští
inspektoři, jejichž roční zprávy
obsahují množství poučných zpráv
o nebezpečí úrazů a o zamezení
úrazů, nebylo lze posud pojištěným
zajistiti nějakou výhodu, poněvadž dosavadní
zkušenosti nebyly ještě uveřejněny
tak, aby jim každý mohl rozuměti a podle nich
jasně posouditi, kolik úrazů se stává
a jak jim zabrániti. Kdyby někdo učinil pokus
a namáhal se dosíci, aby nebezpečí
úrazů bylo radikálně odstraněno,
bylo by k tomu rozhodně zapotřební aby byla
vydána statistika podle dosavadních zkušeností.
Kdyby byly objasněny příčiny úrazů,
mělo by to ještě v zápětí
mnohem větší pokrok při zamezení
úrazů a zlevnění úrazového
pojištění. Podniky zařazovaly by se
také daleko snadněji a jistěji do nebezpečenských
tříd. Jako příklad budiž uvedeno
jen zavedení kulatého nožového hřídele
u přípravných hoblovaček při
spracování dřeva místo čtverhranného,
jenž jest dnes všeobecně zakázán.
Podle zjištění sever-německých
dřevařských společenstev užívalo
se v roce 1910 více než desetkráte tolik přípravných
hoblovaček niž v roce 1886. Přes to se počet
úrazů zmenšil (1906: 472 úrazů,
1909: 353, 1912: 300 úrazů); nepřiházejí
se již tak těžké úrazy: v roce
1909 do 1910 ze 100 úrazů 10% zavazovalo k náhradě
škody, (byly tedy těžké), způsobené
stroji s kulatým nožovým hřídelem,
u strojů s čtverhranným nožovým
hřídelem bylo jich 40%.
Dělníci, zaměstnanci, nemocenská pokladna,
odborová organisace ušetřili značnou
částku útrat nepřihlížejíc
naprosto k tomu, že by se zmírnila nouze poraněných
dělníků. Dělníci a dělnice
byli by však jistě mnohem více šetřeni
a chráněni.
Podepsaní se táží pánů
ministrů:
Jste ochotni učiniti vše, čeho jest zapotřebí,
aby se dělnictvu, jeho zdraví a bezpečností
jeho života dostalo pronikavé ochrany, jak to jest
nutné podle řádně statistiky ke zjištění
množství úrazů a jejich zamezení?
Jste ochotni jak vědecké zkušenosti, tak také
zkušenosti z dělnického úrazového
pojištění uveřejniti pro širokou
veřejnost tak, aby bylo možno něčemu
se z nich naučiti?
Jsou páni ministři ochotni uveřejniti řádnou
statistiku oněch nebezpečných a zdraví
škodlivých podniků jakož i oněch
povolání, v nichž možnost nebezpečí
není tak velká, z níž by byl zřejmý
počet smrtelných úrazů, trvalé,
úplné, částečné a přechodné
neschopnosti k výdělku (u 1000 plně zaměstnaných
dělníků ve 30.000 plně počítaných
pracovních dnech)?
Jste dále ochotni ještě před revisí
a novým zařazením podniků do nebezpečenských
tříd úrazového pojištění
dělníků vydati přiměřenou
statistiku praktických zkušeností v posledních
10 letech a zaslati je všem zájemnickým kruhům?