Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vítkovické horní a hutní těžařstvo v Mor. Ostravě-Vítkovicích provozuje pod firmou: Warenhalle der Witkowitzer Bergbau- und Hüttengewerkschaft obchod zbožím smíšeným podle § 38 živn. řádu odstav. 3 a 4, který jest každému přístupný a kde lze koupiti pro domácnost veškeré potřebné zboží.

Jelikož zhora uvedení majitelé tohoto podniku vládnou nejen obrovským kapitálem, který jim dovoluje nákup ve velkém a to s využitkováním příznivé nákupní konjunktury, nýbrž také mají vlastní rozsáhlé dopravní prostředky na železnici a v místě samém, jakož i správní personál, jest samozřejmé, že ceny zboží mohou býti tak kalkulovány, že ani velkoobchodníci, neřku-li maloobchodníci, s řečenou t. zv. Warenhalle soutěžiti nemohou, již pro zvláštní daňovou úlevu, jíž se tento těžařský podnik těší, jak jest též v časopise Duch Času v Mor. Ostravě ze den 28. dubna 1926 o tom pojednání.

Není proto divu, že v tomto obchodním podniku obstarávají nákup nejen dělníci těchto závodů, nýbrž také vleká část obyvatelstva Vítkovic a Moravské Ostravy, což vysvítá již ze zavedení dopravy objednaného zboží zvláštními povozy stranám.

Obchodnictvo zbožím smíšeným ve Vítkovicích a v okolí sledovalo dosud obchodní rozvoj zmíněného podniku s obavou pro svoji budoucnost a nevědělo si rady, jak možno těmto poměrům odpomoci.

Při přezkoušení právního podkladu závodního podniku Warenhalle vyšlo však na jevo, že tento podnik nijak neodpovídá zákonným ustanovením, že jeho trvání jeví se tudíž úplně nezákonné.

Podle uvozovacího patentu k živnostenskému řádu V. lit. b) nevztahuje se tento řádu na hornictví a na báňská zařízení, pro něž platí zejména všeobecný zákon horní ze dne 23. května 1854, čís. 146 říš. zák.

Proto není Vítkovické horní a hutní těžařstvo jako osoba právnická způsobilým subjektem živnostenského oprávnění podle § 3 ž. ř. a nemůže podle nálezu správního soudu (Budwiňského sbírka čís. 6597/09) nabýti živnostenského oprávnění.

Když poskytuje § 131 lit. g) horního zákona tomu, komu byla vydána propůjčka horní zároveň právo, že může opatřovati vlastní dělnictvo potřebnou potravou, avšak bez zisku, jest to další potvrzení, že takový podnik horního závodu nelze považovati za obchodní společnost ve smyslu §§ 85 a 86 obchod. zák. a že zápisu od obchodního rejstříku odporuje § 17 obchod. zák.

Vítkovické horní a hutní těžařstvo vykázalo, jak bylo zjištěno, již za správní rok 1887/1888 čistý zisk v obnosu 7.512 zlatých 34 krejcarů, který po úpravě přiznání ustanoven byl obnosem 12.026 zl. 34 kr. a již tenkráte byla t. zv. Warenhalle ve Vítkovicích každému přístupna.

Z toho zřetelně vysvítá, že Vítkovické těžařstvo již tenkráte zneužívalo svého oprávnění, obmezeného horním zákonem a je podivno, že se mohl tento podnik tolik let před očima úřadů bez závady udržeti.

Ta okolnost, že těžařstvo má z roku 1885 živnostenský list a firma Warenhalle jest ode dne 23. srpna 1889 jako firma u krajského jako obchodního soudu v Mor. Ostravě pod jed. č. IV/17 obchodního rejstříku zapsána, nemění ničeho na nezákonnosti zmíněného podniku.

Opírajíc se o shora uvedené zákonné důvody, podala Obchodnická jednota odbor v Mor. Ostravě jménem poškozených obchodníků proti neoprávněnému obchodování této Warenhalle stížnost k ministerstvům obchodu a sociální péče a ježto těžařstvo ustanovilo jakéhosi Jana Horníka jako zástupce tohoto obchodu zbožím smíšeným, podány proti onomu výnosu okresní politické správy v Mor. Ostravě ze dne 17. listopadu 1924 čís. 32.844 dozorčí stížnost u zemské správy politické v Brně.

Ačkoliv tato podání stala se již před 1 a 1/2 rokem, není záležitost ta, která toho času leží u ministerstva obchodu pod čís. 50.934/25, přes několikeré osobní intervence ještě vyřízena, což pro zúčastněné obchodnictvo znamená nejen ohrožení ale v krátké době zničení jejich existence.

Vítkovické těžařstvo vydržuje podnik Warenhalle jedině z důvodů výdělečného pod záminkou nezištného poskytování výhod svým zaměstnancům jako blahodárné zařízení a cení tuto výhodu levného nákupu jako část mzdy na újmu místních obchodníků, ba i státu a jiných veřejných ústavů a korporací a to v posledních případech proto, poněvadž považuje zmíněné výhody jako část mzdy, kterou by svým zaměstnancům zvýšiti musilo, kdyby zrušilo podnik Warenhalle.

Že v tomto případě by se zvýšila pak též výměra osobní daně všech zaměstnanců jest na bíledni, taktéž poplatky k nemocenské pokladně úrazové, pensijnímu ústavu a daň z obratu z pracovních výkonů.

Jelikož tento stav jest nezákonný a pro zdejší obchodnictvo neudržitelný, táží se podepsaní:

1. Je pan ministr obchodu, průmyslu a živností ochoten urychleně vyřítiti stížnost podanou ťObchodnickou jednotou v Mor. OstravěŤ.

2. Je pan ministr obchodu ochoten zjednati průchod zákonu a vymeziti obchodní působnost jmenované Warenhalle der Witkowitzer Bergbau- und Hüttengewerkschaft podle všeobecného zákona horního?

Rôzné inštitucie, podriadené dozoru ministerstva priemyslu, obchodu a živností, konajú systematicky v jazyku slovenskom živnostenské kurzy pokračovacie a odborné, naprosto nevšímajú si však toho, že i podľa údajov sčítania ľudu z r. 1921, ktoré je dokázateľne sostavené na úkor početného pomeru Maďarov, je v republike 745.431 Maďarov, a to i maďarskí živnostníci právom činia nároky na podobné pokračovacie a odborné kurzy v jazyku maďarskom.

V Turč. sv. Martine taktiež pôsobí tak zv. ťÚstav pre zveľaďovanie živnostíŤ, ktorý s úspechom slúží záujmom slovenského živnostníctva, avšak naprosto nepovšíma si malého živnostníctva maďarského, ač podľa zásady rovnoprávnosti, založenej v základných zákonoch republiky, malo by byť s maďarským živnostníctvom stejne nakladané.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či je ochotný toto odstrkovanie a negligovanie maďarského živnostníctva zastaviť a dať preň konať v jazyku maďarskom pokračovacie a odborné kurzy podľa zemepisného rozpoloženia a úmerného počtu maďarstva?

2. Či je ochotný vyvolať v život maďarský ústav stejného účelu, akým je ústav pre zveľaďovanie živností v Turč. sv. Martine, alebo aspoň súrne sriadiť v maďarskom okolí maďarskú odbočku tohoto ústavu?

Poslední dobou žatecká tisková censura a mostecké státní zastupitelství a mostecký krajský soud vykonávají tiskovou censuru časopisu ťHeimatŤ bez oprávněného podkladu. Nelze přece zabavovati časopis, jenž neobsahuje nic více, než že v Berlíně byl založen veřejný spolek ťVlastenecký svaz sudetských NěmcůŤ. Nikdo nemůže věděti, že tento spolek má míti nějakou tajnou tendenci nepřátelskou nebo nebezpečnou českému národu nebo státu. Nikde v Československu nebyla uveřejněna výstraha, že ťVlastenecký svaz sudetských NěmcůŤ jest v republice zakázán. Nemůže to tedy věděti ani redaktor. Jest to tedy neodpovědné týrání odpovědného redaktora, je-li ještě subjektivně stíhán z takových důvodů, jichž prostě nemůže tušiti, když již náklad byl neprávem zabaven.

Vývody úvodníku v č. 55 ťParagraf 17. zákona na ochranu republikyŤ, jejž zabavila žatecká okresní politická správa pod č. 16234 ze dne 10. května 1926 (kdežto v několika jiných časopisech vyšel již bez závady), a to podle §u 17 zákona na ochranu republiky neobsahují ani jediné věty, která by vzbuzovala dojem, že se někdo pokouší podle §u 17 založiti tajnou organisaci, jejímž účelem je podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu, že někdo znaje účel takového sdružení k němu přistoupil, s ním se stýkal, jeho činnosti jakýmkoliv způsobem se zúčastnil, je nebo jeho členy v jejich podvratných snahách hmotně nebo jakýmkoliv jiným způsobem podporoval, zvláště tajnou organisací, která majíc ve skutečnosti výše uvedený účel, předstírá účel jiný.

Zabavený článek vysvětluje nejdříve podstatu §u 17 zákona na ochranu republiky, načež následuje kritická úvaha, jak prováděcí orgány ve skutečnosti tento § 17 provádějí. Aby to bylo umožněno, jest nutno poukázati na určité případy a porovnávati, jak se provádějí zákony v jiných státech. V tomto článku se uvádějí holé skutečnosti, jichž nelze vyvrátiti a skutečnosti podle ustanovení státních ústavních zákonů musí si i vládnoucí režim nechati vytknouti, poněvadž jest právem občana ukázati na nepřístojnosti při provádění zákona. Upozornění na č. 34 časopisu ťHeimatŤ, v němž jest stížnost na neoprávněné zabavení, ba dokonce na zavedení subjektivního stíhání odpovědného redaktora, bylo rozhodně třeba uvésti a obsahuje především výzvu k úřadům, aby případ od případu zasílaly časopisům seznamy zakázaných tajných organisací anebo je aspoň uveřejňovaly v nějakém německém časopise, všem přístupném, aby se redakce vlastně dověděly, co je dovoleno a co zakázáno. Mohl by příště nastati případ, že by se časopis ťHeimatŤ n. p. jménem zmínil o Všeněmeckém svazu v Berlíně a že by tento časopis byl proto zabaven nebo dokonce by bylo zavedeno subjektivní řízení proti odpovědnému redaktorovi, poněvadž, jak se zdá jest ponecháno volnému uvážení censorovu, aby z každého veřejného německého spolku udělal tajné sdružení podle §u 17 zákona na ochranu republiky.

V tomto článku není tedy obsaženo nic, co by odůvodňovalo zabavení.

Časopis byl tedy zabaven ze zcela nicotných důvodů.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Schvaluje-li pan ministr toto zabavení?

2. Jest pan ministr ochoten vydati pokyny, aby přestaly takové nepotřebné konfiskace, jimiž se tisku jen brání vykonávati své úkoly a ukládají se mu nepotřebné výdaje, jež jej velice zatěžují?

Dne 28. února 1926 konala se ve Volarech veřejná schůze lidu, při níž byly v průvodu také neseny tabulky s nápisy: ťŽádáme zrušení jazykového nařízeníŤ, ťDejte nám národní samosprávuŤ, ťDemonstrujeme pro právo německého jazykaŤ, ťPryč se Švehlovou vládouŤ a ťPryč s vnuceným jazykovým nařízenímŤ.

Nálezem prachatické okresní politické správy č. 19.913/26 ze dne 30. dubna 1926 byl odsouzen natěračský a malířský mistr František Reisinger ve Volarech č. 102, poněvadž tyto tabulky maloval, podle §u 11, odst. 1. císařského nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. k pokutě 200 Kč nebo ke 14dennímu vězení. Ke stejné pokutě byl podle téhož císařského nařízení odsouzen Bedřich Schraml ve Volarech č. 263, poněvadž prý průvod fotografoval.

Při projevu byl jako vládní zástupce přítomen komisař okresní politické správy dr Tabak a nikterak nevystoupil ani proti tabulkám ani proti fotografování, jež se konalo úplně veřejně. Ostatně jistě nebylo nikterak překročeno právo zaručené ústavou každému občanu, projeviti své mínění zhotovením tabulek s nápisy nebo jejich fotografickým vyobrazením, a proto dlužno potrestání Bedřicha Schramla a Františka Reisingera ve Volarech považovati jen za přehmat prachatické okresní politické správy.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Jest pan ministr vnitra ochoten zrušiti rozhodnutí prachatické okresní politické správy ze dne 30. dubna 1926 č. 19913/26?

Podľa zákona zo dňa 15. mája 1924, čís. 148 Sb. z. a n. ako aj podľa vyhlášky zo dňa 9. júla 1925, čís. 166, vydanej ministrom financií v dohode s ministrom pošt a telegrafov na základe uvedeného zákona bolo treba najneskoršie do 30. novembra 1925 prihlásiť všetky tie u poštovej sporiteľne v Budapešti uložené sporiteľné vklady, ichž vkladatelia podľa uvedeného zákona a nariadenia môžu mať nárok na to, aby ich pohľadávky prenesené boly na poštový šekový úrad v Prahe.

Od súpisu týchto pohľadávok sporiteľných vkladov uplynulo už pol roku ale poštová a telegrafná správa neučinila nejakého opatrenia, aby zúčastnení obdržali svoje oprávnené pohľadávky.

Tento postup v ničom nezavdáva systemu, ktorý ukláda svojim štátnym občanom len povinnosti, práva im však odopiera, tieto v najlepšom prípade len sľubuje a keď má prísť rad na ich splnenie, odoprie i to málo, čo sľúbil.

Avšak práve v terajších ťažkých hospodárskych pomeroch bolo by najviac treba, aby štátna správa svoj sľub splnila. Terajšie hospodárske pomery totiž stíhajú stejne zemedelca, robotníka, živnostníka i obchodníka. Ťažké berné bremená z rokov minulých ztrávily každé usporené imanie malých existencií a strednej triedy a ku vážnosti položenia v nemalej miere prispela i vláda, ktorá dosiaľ nevyrovnala ani predválečné ani válečné svoje dlhy, čím neposkytla obyvateľstvu možnosť, aby svojich halierov, usporených ešte v dobrých časoch použilo z časti k investiciám, z časti ku zaplateniu svojich dlhov.

Nemusíme zvlášte zdôrazňovať, že štát poráža vlastne sám pod sebou strom, keď pracuje na mravnej i hmotnej ruine svojich občanov. čo snáď predsa len nemôže byť záujmom štátu demokratickou republikou zvaného a preto tážeme sa pánov ministrov,

či sú ochotní v dobe čo najkratšej postarať sa o to, aby zúčastnené strany čo najskôr dostaly svoje vklady u poštovej sporiteľne v Budapešti uložené a to vo výške, aby tým náležite boly odškodnené?

Pane minister financií!

Pri rimavsko-sobotskej finančnej expositure finančného riaditeľstva v Banskej Bystrici práve je v prúde vyrubovanie dane dôchodkovej zpätmo z rokov 1921, 1922 a 1923.

§ 37 lit a) zák. čl. X. z r. 1909, platného ešte dnes čo do složenia vyrubovacích komisií, predpisuje, že v sídle každého administrativného okresu, a tedy týchto čias v sídle každého okresného úradu nutno sriadiť zvláštnu vyrubovaciu komisiu.

§ 38 tohože zákona predpisuje, ako treba vyrubovaciu komisiu složiť podľa jednotlivých odvetví zamestnaní a záväzne vyslovuje i to že menovaní musia mať stálé bydlisko v obvode dotyčného okresu administrativného a medzi členami musí byť jedna osoba, ktorá absolvovala právo, pokiaľ možno advokát.

§ 16 tohože zákona výslovne ukladá, že ide-li o hospodarenie vo vlastnej režii, tvorí dôchodok pozemkového statku čistý výnos, docielený vlastným hospodarením. Tento čistý v nos treba úmerne prispôsobiť k nájomnému v tomže mieste alebo v okolí obvyklému, ktoré sa platí za nájom podobného zemedelského statku. Dôchodky zo zemedelských pobočných užitkov lzä brať zvlášte v úvahu len vtedy, jestliže takéto pobočné užitky presahujú rozmery intenzivného hospodárskeho využitkovania dotyčného statku. A totiž: nedokáže-li finančná správa, že je tu vyšší výnos než zmienené nájomné, nutno brať za základ jednotku zmieneného nájomného.

§ 28 tohože zákona predpisuje, že poplatníci, ktorých dôchodok nepresahuje 2000 korún, nemusia podať bernú priznávku čoho podľa terajších cenových pomerov lzä použiť právom leu tak, že poplatníci ktorých dôchodok nepresahuje 15.000 korún, majú byť bernej priznávky sprostení.

Oproti týmto platným právnym normám:

1. bola pre administrativné okresy, resp. pre obvody okresných úradov v Rimavskej Sobote a Felede sriadená len jedna vyrubovacia komisia;

2. pri menovaní vyrubovacích komisií nebral sa zreteľ na § 38 zákona a zastúpenie rôznych odvetví zamestnaní a záujmov nebolo rešpektované. Vyrubovacia komisia nemá ani jediného člena práva znalého, resp. advokáta. Z okresu feledského nebol ani jeden zemedelec pojatý za riadneho člena, kdežto 90% obyvateľov tohoto okresu skladá sa zo zemedelcov. Väčšina členov vyrubovacej komisie je s vládou v pomere závislosti;

3. návrh referenta ustáľuje čistý výnos, resp. zisk zo zemedelského statku vo výške 1000 až 2000 korún z každého kastrálneho jutra, kým nájomné v onom okolí obvyklé nepresahuje z jutra 1 q pšenice, jejž cenu nelzä od 200 korún vyššie stanoviť;

4. sprostenie povinnosti podať bernú priznávku do výšky 15.000 korún dôchodku vyrubovacia komisia nerešpektuje, a trestá pokutou bez výnimky každého, kto nepodal bernú priznávku.

Platný zákon je i pre exekutivnú moc bezpodmienečne záväzný! V republike demokratickou prizvukovanej nelzä vylúčiť primeranú účasť a tedy akúsi samosprávu ľudu vo finančnej správe. Zdanenie poplatných občanov v smysle referátneho návrhu, ktorý nedbajúc praktického základu dôchodkov, berie za základ dane obnos rovnajúci sa hodnote statku, znamená ich úplne zničenie a znamená pre štát, že dôsledkom krátkozrakých, nespravedlivých a protidemokratických opatrení bude úplné zničenie berných podmetov a tým i hospodárské znivočenie štátu.

Na tomto spravedlivom právnom podklade tážeme sa tedy pána ministra financií:

1. či vie o finančných administrativných zneužívaniach shora vylíčených?

2. či je ochotný ihneď a nariadením suspendovať vyrúbenie dane dôchodkovej z rokov 1921, 1922 a 1923 v obvodoch okresných úradov v Rimavskej Sobote a Felede, a uložiť ihneď príslušným úradom, aby vyrubovacie komisie sriadily čiže menovaly podľa zákona a v nariadení prikázať nadriadeným úradom, aby uložily referentom vyrubovacích komisií, by sledovali zákonité zásady?

Ako je verejne známe, srážajú z mesačných požitkov vdov a sirôt po cirkevných učiteľoch na preplatky také sumy, že zbývajúci nepatrný peniaz stačí len pre smrť hladom. Nemožno rozumieť tomuto krutému zachádzaniu, lebo veď tieto ubohé vdovy vôbec nemajú viny na tom, že im bola svojho času poukazovaná penzia, rovnajúca sa penzii vdov po učiteľoch štátnych. Ony sumy tie poberaly bezelstne, domnievajúc sa, že im náleží právom. Srážky činené teraz takou krutou prísnosťou uvrhujú vdovy a siroty po cirkevných učiteloch do najzúfalejšieho položenia. Vdove učiteľskej s troma deťmi poukazuje sa 900 Kč, z toho dostane však len 200 Kč, lebo 700 Kč srazia sa jej na preplatok.

Toto kruté a vôbec ničím neopodstatnené zachádzanie protiví sa duchu demokracie a je zjavným výsmechom ľudomilných zásad. Veď tá ubohá vdova nemôže za to, že páni práva znalí poukázali jej svojho času väčšiu penziu, než ktorá by jej bola prislúchala podľa ustanovení zákona. Nuž prečože vháňajú tedy tieto ubohé vdovy a siroty do krajného zúfalstva? Alebo snáď pán minister pokladá za možné, že vdova naprosto chudobná môže byť s niekoľkočlennou rodinou živá z mesačných 200 korún?

Vzhľadom na tiesnivé hospodárske pomery je nesmierne dôležité, aby sa niečo stalo vo veci týchto vdov nevinne trpiacich. Aj humanita a najprimitivnejší cit pre spravedlnosť vyžadujú, aby čo najskôr zrušené bolo toto protisociálné opatrenie, ktoré postavuje na pranier i prestiž republiky.

Tážem sa pána ministra, či ste ochotní súrne zakročiť, aby tieto anomálie zanikly, či ste ochotní snížiť tieto srážky tak, aby tým stal sa osud týchto ubohých vdov a sirôt aspoň snesiteľným, po prípade či ste vzhľadom na tiesnivé hospodárske pomery ochotní zastaviť tieto srážky na neurčitú dobu?

Am 11. Juni 1925 fand in Pobutsch die kommissionelle Erhebung zwecks Unterbringung einer zu errichtenden čechischen Minderheitsschule statt. Die Kommission besichtigte das deutsche Schulgebäude und das Wohngebäude des Landwirtes Johann Koudler Nr. 6. Dortselbst wurde unter Drohungen die Frau des abwesenden Hausbesitzers gezwungen, Einlaß in ihre Wohnung zu gewähren, welche man als sehr geeignet für die čechische Minderheitsschule und den čechischen Lehrer fand. Nach der ergebnislosen Besichtigung einiger anderer Häuser wurden im Schulhause neuerliche Vermessungen vorgenommen und an die Ausfertigung des Protokolls geschritten. Der inzwischen zurückgekehrte Hausbesitzer Koudler protestierte in entschiedenster Weise gegen das gewaltsame Vorgehen in seiner Wohnung, wurde jedoch mit einigen herausfordernden Worten abgefertigt.

Trotz allem kam die Gemeinde der čechischen Schulverwaltung entgegen und stellte ihr 2 Zimmer im Schulgebäude auf 2 Jahre gegen den Jahresmietzins von 1300 Kč zur Verfügung. Tatsächlich wurde auch die čechische Minderheitsschule errichtet und man war begierig, wie der Besuch derselben ausfallen werde, da bekannt war, daß nur eine ortsansäßige čechische Familie mit 2 schulpflichtigen Kindern vorhanden war.

Bei Beginn des Schuljahres 1925/26 wurde auch die čechische Minderheitsschule nur von den 2 Kindern des ortsansäßigen Čechen, sowie einem nicht schulpflichtigen Kinde besucht. Da diese Anzahl aber selbst der Schulverwaltung lächerlich erschien, wurden aus dem benachbarten Orte Groß-Jestřebi, woselbst eine čechische Volksschule besteht, sowie aus dem 1/2 Stunde entfernten Orte Klein-Jestřebi, woselbst neben einer deutschen Schule eine čechische Minderheitsschule besteht. noch 7 Kinder in die čechische Minderheitsschule nach Pobutsch entsendet, so daß 10 Kinder insgesamt zusammengebracht wurden.

Bis heute ist der von der Gemeinde geforderte Mietzinsvertrag noch nicht ausgestellt worden und auch die Anweisung des Mietzinses geschieht stets unter äußerster Verspätung.

Inzwischen ist der einzige ortsansäßige Čeche mit den 2 schulpflichtigen Kindern weggezogen, sodaß die čechische Minderheitsschule ab 3. März 1926 nur noch von den auswärtigen Kindern besucht wird.

Auf solche Weise werden čechische Minderheitsschulen errichtet und trotz des Nachweises derartiger Umstände auch erhalten. Kinder, die in ihrer eigenen Gemeinde čechische Schulen besitzen, müssen zur Aufrechterhaltung einer vom Schulministerium gemäß § 5 des Gesetzes vom 3. April 1919, Nr. 189 Slg. d. G. u. V. ťaus gewichtigen Gründen ausnahmsweiseŤ errichteten Minderheitsschulen herangezogen werden. Die Errichtung und Belassung dieser Schulen geschieht trotzt des Bestandes des Gesetzes vom 22. Dezember 1924, Nr. 286 Slg. d. G. u. V., welches die Beschränkung der staatlichen Ausgaben anordnet. Hingegen wurden im Jahre 1925 deutsche Klasssen zu Hunderten gesperrt und ebenfalls einklassige Volksschulen und Exposituren in Menge aufgelassen. Auch jetzt wieder wurde z B. die deutsche expositur in Silwarleut (Bez. Königinhof) bei 18 zählbaren Kindern gesperrt, deren Schulbesuch außerdem nur unter den schwersten Verhältnissen aufrecht erhalten werden kann. Auf solche Weise müssen auf deutscher Seite Ersparnisse erzwungen werden, um diese Gelder auf čechischer Seite für unnötige Schulen zu vergeuden.

Wir bringen dem Herrn Minister diesen krassen Fall einer čechischen Minderheitsschule zur Kenntnis und fragen an, ob er bereit ist, der Frage der ťNotwendigkeitŤ gewisser čechischer Minderheitsschulen erhöhte Aufmerksamkeit zuzuwenden und zu veranlassen, daß der einfach hohnsprechende Fall der čechischen Minderheitsschule in Pobutsch durch die Auflassung dieser Schule bereinigt werde?