Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Článek ťPravý význam sanace bankŤ doslovně v interpelaci uvedený zabaven byl v č. 100 periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ z 27. dubna 1926 státním zastupitelstvem z toho důvodu, že v jeho obsahu spatřovalo skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. z. a. § 18 č. 1 a 2 zákona na ochranu republiky a mělo také za to, že veřejný zájem nutně toho vyžaduje, aby dalšímu rozšiřování obsahu článku bylo zabráněno.

Zemský trestní soud v Praze jako soud tiskový potvrdil nařízené zabavení a tím uznal. že státní zastupitelství v Praze užilo trestních zákonů správně. Bylo věcí těch, kdož toto rozhodnutí nepokládali za správné, aby proti němu užilí opravných prostředků.

Nestalo-li se tak, sami zavinili, že zůstal při rozhodnutí, aniž soud uvážil námitky, jež by proti zabavení bylí uvedli.

V tom, že státní zastupitelství shledalo ve veřejném zájmu, aby stať, jejíž obsah byl trestný, byla zabavena, nenalézám nic nesprávného a nemám proto podkladu pro jakékoliv opatření.

Tvrzení interpelace, že v poslední době, ačkoliv ceny živočišných a rostlinných produktů poměrně klesly, se v drobném prodeji udržují staré ceny, neodpovídá skutečnosti, zejména pokud se týče cen masa, mouky a chleba, na něž interpelace hlavně poukazuje.

Rozpětí ceny masa v Praze v drobném prodeji oproti cenám dobytka jeví se u masa hovězího podle záznamů pražských jatek a ceníku pražské tržnice parita březen 1926 průměrem 50% u masa vepřového 35%, což odpovídá kalkulačním zásadám ministerstva pro zásobování lidu.

Okolnost, že hovězí maso prodává se v drobném prodeji v některých krámech až o 4 Kč dráže, lze vysvětliti tím, že totéž rozpětí jeví se podle jakostí také u cen dobytka a v prodeji ve velkém.

Ministerstvo pro zásobování lidu vydalo kontrolním orgánům směrnice pro posuzování přiměřeností cen masa a naznačilo zároveň způsob, jak nutno postupovati, aby ceny masa v drobném byly vždy uvedeny v souladu s cenami dobytka. Totéž opatření učinilo i pokud jde o uzenářské výrobky. Kromě toho sleduje prodejní ceny též na venkově, zejména v průmyslových střediscích a pohraničních územích a oznamuje každý případ neoprávněného požadování cen zřejmě přemrštěných k potrestání.

Docílilo též v několika případech jak v Čechách, tak i na Moravě dohodou s řezníky snížení cen masa.

V případech, kdy venkovský řezník nakupuje dobytek neb maso v Praze na jatkách, zvýší se přirozeně ceny masa o dopravní výlohy, aniž by se nákupní cena masa snížila o daň potravní, neboť tato jest u masa dovezeného na pražský dobytčí neb masný trh jíž zapravena a při vývozu zboží z Prahy se nevrací, čímž lze si vysvětliti vyšší ceny takového masa na venkově.

Rovněž ceny masa uzeného poklesly úměrně s cenami masa vepřového. Docíliti snížení výrobků uzenářských nezdařilo se ministerstvu pro zásobování lidu, poněvadž ceny střívek značně stouply.

Jakost uzenářských výrobků se od let válečných podstatně zlepšila, čemuž nejlépe nasvědčuje zvýšený export těchto výrobků. Nastaly-li ojedinělé případy otravy po požití uzenářských výrobků, dlužno je s největší pravděpodobností přičísti na vrub neodborné manipulaci těmito výrobky. Ministerstvo i v tomto směru věnuje pozornost po stránce zdravotně-policejní obchodům dobytkem a masem, jakož i provozovnám.

Pokud jde o ceny mouky, chleba a bílého pečiva, připomenulo ministerstvo pro zásobování lidu politickým úřadům směrnice svého času vydané k posuzování jich přiměřenosti a uložilo jím, aby pomocí vlastních orgánů a orgánů obcí kontrolovaly, zda jsou tyto směrnice dodržovány.

Zejména upozornilo na to, že cena 1 kg chleba nesmí přesahovati cenu 1 kg mouky k výrobě chleba použité a dalo politickým správám pokyn, aby též cenám mouky věnovaly stálou pozornost a za tím účelem stanovily stálé komise zástupců konsumentů a živnostníků, které by v určité dny v měsíci se scházely a zkoumaly ceny mouky a pečiva a navrhovaly přiměřená opatření.

Kromě toho upozornilo ministerstvo pro zásobování lidu podřízené správní úřady i na otázku jakosti pečiva a doporučilo jím, aby s veškerým úsilím působily na zjednodušení výroby a tím i zlevnění.

Dohlíží též, aby správní úřady jednaly podle těchto pokynů a zjistí-li, že ceny mouky nebo pečiva jsou v té které oblasti nepřiměřené, zjednává samo nápravu svými orgány kontrolními.

Podle zpráv podávaných úřady pro potírání lichvy a podřízenými správními úřady seznalo ministerstvo pro zásobování lidu, že celkem - nehledíc na ojedinělé výjimky - jest dosud zachováván přiměřený poměr mezi cenami obilí a mouky a pečiva.

Přehlídku tisku v Praze vykonává státní zastupitelstvo, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Interpelace nedotýká se proto pana ministra vnitra, nýbrž ministra spravedlností a na ni tedy odpovídám sám.

Sbírku básní Františka Heřmánka ťZa zdíŤ zabavilo státní zastupitelstvo v Praze mimo jiné i pro místa v interpelaci doslovně uvedená, v nichž shledalo skutkovou podstatu zločinu podle § 15 č. 3 zákona na ochranu republiky. Mělo také za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování obsahu těchto míst.

Soud zabavení potvrdil. Tím bylo uznáno, že státní zastupitelstvo v Praze užilo trestního zákona správné. Proti rozhodnutí soudu nebylo užito námitek.

Protože souhlasím i s názorem státního zástupce, že by se příčilo veřejnému zájmu, projevy takové rozšiřovati, nemám příčiny k nějakému opatření.

Státní zastupitelstvo v Praze zabavilo ze sbírky písní ťForradalmi dalokŤ tři písně v interpelaci doslovně uvedené, ježto v jích obsahu shledalo jednak přečin; podle §u 15 č. 2 zákona na ochranu republiky, jednak zločin §u 15 č. 3 téhož zákona. Zabavení sbírky nařídilo i z toho důvodu, že pokládalo za nutné, aby dalšímu rozšiřování obsahu písní bylo zabráněno.

Soud zabavení potvrdil. Proti rozhodnutí soudu nebylo užito opravných prostředků.

Nemám příčiny k jakémukoliv opatření.

Osnova zákona o přímých daních jest v těsné souvislosti s osnovou jiného velmi důležitého zákona a to o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Doufám pevně, že obě osnovy, které byly v některých důležitějších bodech oproti původní studii pozměněny, bude lze podati ještě před ukončením jarního zasedání.

Finanční správě samé záleží na tom, aby všechny nedoměrky a rekursy jakož i v žádosti za mimořádnou slevu daní podle zákona čís. 235/1924 a to bez rozdílu, jde-li o poplatníky velké nebo malé, byly ještě do konce tohoto roku vyřízeny, poněvadž bude zapotřebí, aby před účinností berní reformy byly vyměřovací úřady v běžném stavu. Opatření k tomu cíli směřující jsem již učinil a zejména kladu váhu na to, aby berní správy hleděly dohodou s poplatníky tohoto cíle urychleně dosáhnouti. Je přirozeně třeba, aby, má-li tato ohromná akce býti ukončena, berní správy postupovaly blahovolně, což jim bylo opětně připomenuto. Po ukončení akcí depurační, kterou jsem hleděl také podporovati tím, že jsem v ministerské radě vymohl rozmnožení personálu berních správ a zemských finančních ředitelství, lze právem očekávati, že vyměřovací agenda bude udržena v běžném stavu.

Je samozřejmo, že zvýšená činnost předpisovací vedla k velkým předpisům daňovým, jejichž nepříznivý účinek na hospodářskou situaci poplatníků zmírniti bylo právě účelem dříve vzpomenutého zákona čís. 235/1924. Ministerstvo: financí vydalo kromě toho několik výnosů, které směřují ku zmenšení obtíží, vznikajících současným doručením platebních rozkazů za několik let. Samozřejmě klade však ministerstvo financí váhu na to, aby depurační akce byla podle možnosti provedena také co do stávajících velkých nedoplatků daňových, čehož žádají také zájmy přirážkami zúčastněných veřejnoprávních svazků, ovšem s patřičným zřetelem k tomu, aby vymáháním nedoplatků nebyla ohrožena hospodářská schopnost poplatnictva.

Státní pozemkový úřad uzavřel s vlastníkem velkostatku Krnov, jehož částí jest také dvůr Knížecí u Opavy, dohodu o rozsahu převzetí půdy. Podle této dohody převzal Státní pozemkový úřad k účelům pozemkové reformy budovy Knížecího dvora a 86 ha půdy směrem ke Kylešovicím. Z převzaté výměry byla část přidělena do drobného příděly a z části druhé vytvořen byl zbytkový statek Knížecí dvůr s výměrou 41 ha. Takto vytvořený zbytkový statek byl přidělen posléze do vlastnictví z důvodů, že budovy dvora byly ve velmi špatném stavu a při pronájmu musil by Státní pozemkový úřad investovati do budov, aniž by mohl velmi značné investice zúročiti neb amortisovati. Pro účele stavební obdrželi drobní žadatelé 2 1/2 ha půdy přímo u dvora, pro budoucí potřebu stavebních míst ponecháno majiteli velkostatku dalších 18 ha, které jest podle dohody povinen odprodati k stavebním účelům.

Bylo tudíž učiněno opatření, aby stavební místa v blízkosti Opavy a v dostatečné výměře pro rozvoj města a pro stavební ruch byla zajištěna. Podle vylíčeného stavu věcí není příčiny k nějakému opatření.

Státní úřady řídí se při zadávání státních dodávek a prací zadávacím řádem ze dne 17. prosince 1920 č. j. 667 Sb. z. a n. a prováděcími předpisy k tomuto zadávacímu řádu, vydanými podle usnesení ministerské rady ze dne 17. května 1923. Ani zadávací řád sám, ani prováděcí předpisy k němu neobsahují žádných ustanovení, kterými by bylo opodstatněno tvrzení interpelace, že se při zadávání státních dodávek a prací ukládá podnikům, aby zaměstnávaly ve svých závodech výhradně české dělníky a zaměstnance.

Podle ustanovení § 34 odst. 1. cit. zad. řádu jest ovšem dodavatelům nebo podnikatelům při zadávání státních dodávek a prací ukládáno, aby zaměstnávali domácí dělníky a za přibližně stejných podmínek v prvé řadě místní dělníky a zřízence. Při tom však není činěno žádných rozdílů co do národnosti.

Vzhledem k tomu nepokládá vláda za nutné, učiniti ve smyslu zmíněné interpelace další nějaké opatření.

Na základě interpelace nařídil jsem, aby po náležitém vyšetření byla mi okamžitě podána zpráva.

Z této zprávy vysvítá, že skladiště střeliva jest v obvodu města při frekventované silnici. Asi na 20 kroků jest sklad dříví a v téže vzdálenosti jest obecní smetiště, kam se vyváží popel, který se několikráte vzňal a byl jedině přispěním vojenské stráže uhašen. Za bývalé monarchie snad toto skladiště vyhovovalo, neboť dříve bylo tam uskladněno střelivo pouze pro ruční zbraně dvou praporů. Pro nynější požadavky, kdy posádka se zvětšila o jeden, dělostřelecký oddíl a tím dotace a různost střeliva vzrostla, dosavadní skladiště nestačí. Ve skladišti jest dnes uložena pouze válečná dotace střeliva pro pěchotu a nepatrný počet nábojů pro dělostřelecký oddíl místní posádky. Ostatní střelivo z nedostatku místa musilo býti vloženo jinde, avšak přesně podle předpisů a není proto žádného nebezpečí, že by se vzňalo a ohrožovalo bezpečnost města.

Přes to, že není zde zvláštního nebezpečí, jest vojenská správa ochotna střelivo uskladniti jinde. Krok ten však jest podmíněn stavbou nového skladiště střeliva, k jejíž provedení jest podle ubytovacího zákona z r. 1879 povinno město a k níž se v roce 1924 zavázalo. Výstavba nového skladiště naráží však na potíže, poněvadž město chce vystavěti skladiště pouze v rozměrech dosavadních, kdežto stavba, která by vyhovovala shora uvedeným podmínkám množství střeliva i naprosté bezpečnosti, vyžadovala by nejméně nákladu Kč 150.000. Město svými intervencemi hledí dosíci toho, aby stavbu skladiště provedla vojenská správa. Vojenská správa není povinna stavbu provésti a nemá k tomu ani možnosti pro naprostý nedostatek finančních prostředků. Posádka šumperská nevyhnutelně potřebuje však účelné skladiště střeliva pro dělostřeleckou munici a skladiště pro střelivo pěchoty. Je na správě města, aby závazku svému vyhověla.

Likvidace Nákupního a prodejního družstva čsl. přádelen bavlny tvoří složitý komplex otázek nejenom právních, nýbrž i hospodářských, které zasahovaly hluboce do poměrů průmyslu bavlnářského. Vedoucím úmyslem a snahou ministra obchodu bylo v těchto věcech nepouze docíliti přímočarně největší možné úhrady ztrát vzniklých Nákupnímu a prodejnímu družstvu následkem přelomu cen koncem roku 1920, nýbrž v prvé řadě dosáhnouti těchto úhrad bez otřesů podniků zpracujících bavlnu a bavlněnou přízi. Bylo tudíž nutno vystříhati se všech zásahů, které by mohly způsobiti nejistotu ohledně úvěrové bonity v cizině a jež by mohly nepříznivě působiti na vzrůstající nezaměstnanost právě průmyslu bavlnářského, který poměry válečnými i poválečnými značnou měrou trpěl,

Likvidační práce byly tudíž nutně přizpůsobeny stavu konjunktury a zaměstnanosti, ze kteréhožto důvodu nebylo možno bez způsobení vážných otřesů skončiti likvidací v době kratší.

Na kmenové jistině Nákupního a prodejního družstva nebyl stát vůbec zúčastněn. Z tohoto titulu neodvozuje se také závazek státu k úhradě ztrát družstva, nýbrž závazek státu plyne z garancie převzaté jím na podkladě zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 186 Sb. z. a n.

Ztráty družstva způsobil náhlý přelom cen bavlny koncem roku 1920 a měla ztráta takto povstalá býti rozvržena na určité participienty vyjmenované v § 5 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 Sb. z. a n. Zároveň bylo však při parlamentním. projednávání tohoto zákona na přání jak pp. poslanců, tak pp. senátorů tehdejším ministrem obchodu závazně prohlášeno, že podniky finančně slabší budou přidrženy k úhradě ztrát družstva měrou, pokud možno co nejmenší, případně z ní i úplně vyňaty, a byla tato zásada nad to ještě výslovně pojata do zákona jako další odstavec 5. cit. zákona. Zároveň stylisovalo Národní Shromáždění svrchu citovaný zákon takovým způsobem, že zmíněné úlevy budou poskytnuty podnikům finančně slabším teprve po provedení repartice úhrad, takže není možno nedoplatky z těchto úlev vzniklé přesunovati opětně po druhé na ostatní solventní participienty.

Z těchto příčin vznikala příslušná nekrytá ztráta Nákupního a prodejního družstva.

Likvidace Nákupního a prodejního družstva není dosud úplně skončena a nelze tudíž přesně udati ani výši celkové ztráty ani výši částky, kterou stát v důsledku záruky převzaté podle zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 186 Sb. z. a n. by měl z vlastních prostředků uhraditi.

Výnosem v interpelacích citovaným byl krajkářský kurs v Hengstererbenu zrušen pro nedostatečnou návštěvu řádných žákyň. Šlo tedy o zrušení kursu a ne o zrušení školy v obvyklém smyslu. Kursy takové podle svého účelu se zřizují a ovšem také ruší podle místních potřeb. Začátkem školního roku 1925/26 přihlásila se do kursu v Hengstererbenu pouze jedna řádná žákyně. Místní školní výbor byl na okolnost tu upozorněn ředitelstvím stát. ústavu školského pro domácký průmysl v Praze, kterému kursy ty přímo podléhají a který naznačil, že kurs bude pro nedostatečný počet řádných žaček zrušen. Přípisem ze dne 24. září 1925 oznámil sice předseda škol. výboru ředitelství stát. ústavu školského pro domácký průmysl, že se mu podařilo sehnati ještě další 4 žákyně. Že se to stalo po veliké námaze, konstatuje se v samotném přípisu. Žákyně ty však kurs nenavštěvovaly, a kurs byl proto zrušen.

Pokles návštěvy kursu nelze přičítati za vinu státní správě vyučovací, která snaží se, aby zvýšila návštěvu kursů podporami. Podpory přirozeně nemohou dosáhnouti výše mzdy v průmyslu obvyklé. Vedle podpory poskytuje stát žačkám nejen bezplatný výcvik - čímž je činí schopnými samostatné výdělečné činnosti - ale dodává jím i cvičný materiál zdarma. Výši podpor navrhuje správa kursu.

Onemocnění německé učitelky nebylo příčinou úbytku žaček. Jest to patrno z citovaného přípisu školního výboru ze dme 24, října 1925, kde se výslovně praví, že ťježto nynější slečna učitelka lépe se hodí pro naše místní poměry, podařilo se nám tohoto čísla dosáhnoutiŤ, (t. j. celkem 5) - ťneboť za dřívějších poměrů bylo by nám to bývalo nemožné. Touto ťnynější učitelkouŤ byla učitelka Říčařová, která zastupovala onemocnělou učitelku Schreiberovou.

V předešlém roce docházelo do kursu v Hengstererbenu sice celkem 35 žaček, ale z nich jen 5 žákyň řádných; ostatní byly děti školou povinné. V.bezprostřední blízkosti Hengstererbenu, nejvýš půl hodiny cesty, jest kurs v Abertamech a v Sejfech, takže žačky z Hangstererbenu nejsou zbaveny možnosti v těchto kursech se vzdělávati.

Kursy v Hirschenstandu, v Sauersacku a Zwittermühlu byly zavřeny rovněž pro nedostatečnou návštěvu. O znovuotevření krajkářského kursu v Hengstererbenu bude moci býti uvažováno, až budou pro to předpoklady, které však nejsou tou dobou dány.

Je mi známo; že zemská správa politická v Opavě věnovala Čsl. Červenému Kříži hlasovací lístky, které byly při volbách do Národního shromáždění v jednotlivých obcích nepoužity a odloženy. Nespatřuji však v tom, že se tak stalo bez souhlasu volebních stran, žádného přehmatu, poněvadž po odevzdání hlasu do zvláštní schránky odložené hlasovací lístky jsou listinami úředními, s nimiž disposiční právo náleží výhradné státní správě.

Z ustanovení § 29 odst. 4. řádu volení do poslanecké sněmovny, podle něhož náklady spojené s rozmnožením kandidátních listin uhradí z polovice stát a z polovice strany, nelze naprosto odvozovati, že by se volební strany staly spoluvlastníky kandidátních listin, nebo že by jim příslušela jakákoli součinnost při disposici s nepoužitými hlasovacími lístky.

Wenn im der Interpellation der Vorwurf erhoben wird, daß die Steueradministrationen die von den Landwirten vorgelegten Einbekenntnisse zur Einkommensteuer nicht berücksichtigen, muß auf der anderen Seite darauf hingewiesen werden, daß auf die Einbekenntnisse bloß dann Rücksicht genommen; werden kann, wenn sie eine wenigstens einigermaßen verläßliche Grundlage für die Ermittlung der richtigen Höhe der erzielten Einkommen gewähren. Wenn dies nicht der Fall ist, erübrigt der Steuerverwaltung nicht anderes, als zur Einschätzung zu schreiten und unter anderem auch als Hilfsmittel den Katastralreinertrag zu benützen. Zu diesem Behufe wurden bei der Veranlagung der Einkommensteuer bei den Landwirten im Schätzungsbezirke Gablonz a. N. für die Steuerjahre 1920 bis 1923 die Dörfer dieses Bezirkes nach der Durchschnittsbonität der landwirtschaftlichen Grundstücke im Einvernehmen mit den Vertrauensmännern der landwirtschaftlichen Organisationen in drei Gruppen eingeteilt und für jede Gruppe ein Schlüssel aufgestellt, nach welchem die Reinerträgnisse für 1 ha der Grundstücke bestimmt wurden. Hiebei war es möglich, im Hinblicke auf die Ergebnisse der amtlichen Erhebungen sofort zu konstatieren, daß der Höchstbetrag, den der erwähnte Schlüssel als Reinertrag für einen ha entfällt, der Betrag von 900 bis 1.100 Kč ist, und zwar in der ersten Gruppe für das Jahr 1921 und 1922. Wenn sich die Landwirte mit der Zucht von Füllen oder Spanferkeln beschäftigen, erhöht sich der nach dem Ausmaße der Grundstücke berechnete Reinertrag noch verhältnismäßig.

Da die eingebrachten Einbekenntnisse zweifelhaft und unrichtig erschienen, wurde der erwähnte Schlüssel im ganzen bei Veranlagung der Einkommensteuer eingehalten, ohne daß jedoch das Vorhaltsverfahrendurchfegährt worden wäre, welcher Mangel im Sinne des § 220 des Personaleinkommensteuergesetzes im Berufungswege beseitigt werden kann.

Bloß in einzelnen Fällen, wo die nach dem Schlüssel berechneten Einkommen dem größeren persönlichen Verbrauche, dem ermittelten Zuwachse an Kapitalvermögen, der Abzahlung von Schulden u. dgl. nicht entsprachen, oder wo es sich um Landwirte handelte, die sich mit dem Frachtwesen beschäftigten oder die einen Wald umlegten usw., war es im Interesse der Ermittlung des tatsächlichen erzielten Einkommens erforderlich, von dem ermittelten Schlüssel abzuweichen.

Solche Fällen wurden individuell unter Mitwirkung der Vertrauensmänner bei den Gemeindeämtern verhandelt.

Von irgendeiner Härte bei der Besteuerung der Landwirte in dem erwähnten Bezirke kann absolut nicht gesprochen werden, und zeugt hievon auch offensichtlich die Tatsache, daß von 500 Landwirten des Einschätzungsbezirkes Gablonz a. N. gegen die vorgeschriebene Einkommensteuer für das Jahr 1920 und 1921 im ganzen 26 und für das Jahr 1922 und 1923 im ganzen 28 Berufungen einbrachten.

Ein Ansuchen um außerordentliche Begünstigungen nach dem Gesetze S. d. G. u. V. Nr. 235, 1924, hat in dem betreffenden Bezirke kein Landwirt eingebracht, was ganze natürlich ist, da durchaus weder der Unterhalt, noch der Weiterbetrieb der Beschäftigung durch die Bezahlung ihrer bis einschließlich 1923 vorgeschriebenen Steuern bedroht wurden.

Der Steuerverwaltung in Gablonz a. N. wurde aufgetragen, nachträglich das Vorhaltsverfahren bei Instruierung der Berufungen ordnungsgemäß durchzuführen und bezüglich dieser Berufungen entweder im eigenen Wirkungskreise zu entscheiden oder sie ehestens zur Entscheidung vorzulegen.

Was speziell den Fall des Eduard Ullmann in Gablonz a. N. anbelangt, wurde wahrgenommen, daß bei diesem Landwirten unrichtigerweise in das Einkommen aus der Landwirtschaft bei Veranlagung der Einkommensteuer sein Gesamteinkommen inbegriffen wurde, d. i. auch das Einkommen aus der Hiemarbeit für die dortige Industrie, das der betreffende Steuerträger einzubekennenn unterlassen hat, so daß sein gesamtes steuerpflichtiges Einkommen für das Jahr 1920 mit 5.000 Kč, für das Jahr 1921 mit 7.000 Kč, für 1922 mit 7.000 Kč und für das Jahr 1923 mit 6.500 Kč festgesetzt wurde.

Da auf Grund der Eingebrachten Berufungenwahrscheinlichdem Ullmann die Einkommensteuer für alle Jahre abgeschrieben werden wird, wird diese Einwendung in der Interpellation gegenstandslos werden.

Was die Vertretung der Landwirte in der Schätzungskommission im Bezirke Gablonz a. N. anbelangt, muß deren Vertretung durch einen einzigen Landwirt unter 18 Kommissionsmitgliedern als hinreichend angesehen werden, da sich unter den 17.000 Einkommensteuerpflichtigen bloß 500 Landwirte befinden und einige Kommissionsmitglieder neben anderen Einkommensquellen auch auch einen bedeutenden landwirtschafltichen Besitz haben und die Verhältnisse der Landwirte genau kennen.

Die Einwendungen bezüglich der ungenügenden Vertretung der Landwirte in der Schätzungskommission des Bezirkes Gablonz a. N. können daher nicht als begründet erachtet werden.