Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V této interpelaci se tvrdí, že ve valné hromadě jmenovaného společenstva, konané v červenci 1925, vysvětlovány byly předpisy stanov společenstevních pouze v jazyku československém, ač většina přítomných žádala též maďarský výklad. Ježto se tak nestalo, maďarští živnostníci opustili shromáždění, a zůstavší menšina odhlasovala stanovy, v nichž vyhražen přednostní vliv na správu společenstva slovenských živnostníkům a jež pak županský úřad schválil přes to, že mezi členy společenstva převládá národnost maďarská. Žádostem o nápravu změnou stanov vyhověno nebylo. Ani volby funkcionářů společenstevních provedeny nebyly a na shromáždění, za tím účelem svolaném, došlo jen k volbě starosty, načež hromada byla rozpuštěna.

Ministerstvo obchodu zjistilo toto:

Podle výsledku konaného šetření nesrovnává se se skutečností tvrzení interpelantů, že živnostnictvo maďarské národnosti při přípravné schůzi opustilo síň, ve které se pročítaly stanovy společenstva v jazyku českém z důvodu, že výklad stanov v jazyku českém z důvodu, že výklad stanov v jazyku maďarském byl jim odepřen, nýbrž pravdou jest, že čtení stanov vůbec nevyčkali a opustili síň po řeči zástupce obchodní a živnostenské komory v Košicích dra Kynčla, kterou tento pronesl v jazyku slovenském. Věc se udála tak, že po této řeči povstal jeden z přítomných maďarských a žádal, aby mu řeč byla vysvětlena maďarsky, že slovensky nerozumí, ačkoliv bylo později zjištěno, že jazyk slovenský dobře ovládá. Na to odpověděl zástupce obchodní komory, že jazyka maďarského neovládá. Po této jeho odpovědi opustili maďarští živnostníci síň. Pak byly odhlasovány stanovy společenstva slovenskými živnostníky (počtem asi 100), načež byly stanovy županským úřadem schváleny.

K odvolání maďarských živnostníků ministerstvo obchodu rozhodlo výnosem ze dne 26. října 1925, č. 42.482, že nutno znění stanov změniti a vynechati vše, co by odporovalo duchu ústavního zákona a ustanovení o rovnoprávnosti všech národů v republice Československé. To také učiněno bylo novým rozhodnutím županského úřadu v Užhorodě ze dne 4. listopadu 1925, č. 14474/25. Pokud se týče voleb do představenstva a výboru živnostenského společenstva byly volby dne 8. listopadu 1925 konané pro zjištěné nepravidelnosti zrušeny a městský notářský úřad jmenoval proto ve smyslu pokynu posledního odstavce shora cit. výnosu na základě 7. odst. § 212 ž. ř. 12členné direktorium.

Dne 16. května 1926 konaly se nové volby starosty živnost. společenstva. Jelikož nedosáhl žádný z kandidátů nadpoloviční většiny, konána dne 24. května 1926 užší volba, ze které vyšel zvolen Kreisler Géza, maj. knihtiskárny v Užhorodě.

V Praze dne 21. července 1926.

Po dohodě s ministry sociální péče a zahraničních věcí podávám tuto odpověď na shora uvedenou interpelaci:

Zdejší pokus přiměti sousední státy k vzájemnosti ve smyslu § 25. zákona č. 242/1922 Sb. z. a n. podařil se dosud:

1. naproti Rakousku, jež plní své povinnosti bezvadně,

2. naproti Polsku, jež se dosud jen zdráhá vypláceti provisi i těm provisionistům v Československu bydlícím, kteří pracovali naposled na území dříve německém. O odstranění tohoto odporu se s Polskem vyjednává prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí.

3. Dále bylo sjednáno vzájemné zaopatření provisionistů s Jugoslavií, která jen ještě žádá, aby bylo vyhověno některým formalitám.

4. Rumunsko slíbilo vzájemnosti, o níž jde, k jejímu praktickému provádění však dosud nedošlo. Jednání s Rumunskem o této vzájemnosti (prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí) ještě není ukončeno.

5. K vzájemnosti s Německem (aspoň k vzájemnosti obmezené) podle nynějšího stavu jednání dojde asi brzy.

6. jednání s Maďarskem o zavedení svrchu dotčené vzájemnosti bylo zahájeno ministerstvem sociální péče při anketách i jiných věcí se týkajících v Budapešti, však dosud bezvýsledně.

Za těchto okolností nečinilo ministerstvo veřejných prací dosud, t. j. až na další námitek proti usnesení Ústřední bratrské pokladny, že bude vypláceti provise 16 provisionistům Šalgotariánského podniku, kteří žijí na Slovensku a jsou státními příslušníky maďarskými, dokud postupuje Šalgotariánská pokladna obdobně proti 99 provisionistům, kteří žijí v Maďarsku a jsou příslušníky československými.

Sloučením všech bratrských pokladen zákonem č. 242/1922 Sb. z. a n. převzala provedení zaopatřovacího pojištění horníků v celé republice od 1. října 1924 Ústřední bratrská pokladna v Praze, která však zaopatření provisionistů cizozemských bratrských pokladen převzíti nemůže.

Těmto provisionistům, kteří svou provisí ztratili jen změnou státních hranic, je nepochybně třeba přispěti a to - dokud nelze k potřebné pomoci přiměti někoho jiného - státními prostředky. Lze předpokládati, že bude takových nutných osob přibližně asi 250 a že průměrný jejich zaopatřovací plat bude činiti as 1.500 Kč ročně, bylo by tedy třeba přibližně roční částky 400.000,- Kč.

Ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem sociální péče a ministerstvem zahraničních věcí bude se snažiti, aby takováto částka byla i do rozpočtu státního svého času zařazena.

V Praze dne 15. září 1926.

Ministerstvo školství a národní osvěty učinilo opatření, aby srážka přeplatků na mimořádné drahotní výpomoci, poskytované na Slovensku nestátním učitelským pensistům, byly upraveny podle ustanovení odst. 2, § 9 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n.

Přeplatky takové vyskytují se jen asi u třetiny uvedených pensistů, kterým se vyšších pensijních a zaopatřovacích požitků dostávalo neprávem. Vzniklé přeplatky byly sráženy v částkách, které činily měsíčně průměrně 100-150 Kč při měsíčních odpočivných požitcích 600 až 900 Kč a u vdov průměrně 50-80 Kč při měsíčních zaopatřovacích požitcích 400 až 600 Kč.

V Praze dne 11. září 1926.

Jak již v odpovědi bývalého ministra financí ze dne 23. května 1925, na Vaši interpelaci ze dne 25. února 1925, č. tisku IX-5.066 bylo sděleno, nemohly dosud změny nastalé úpravou státní hranice Československo-Maďarské definitivně býti provedeny v katastrálních operátech, poněvadž komise pro stanovení hranic Československo-Maďarských započala se zakreslováním nové státní hranice do katastrálních map až v polovině roku 1925. Okolnost ta měla v zápětí, že teprve ku konci roku 1925 byly katastrální mapy pohraničních obcí se zakreslenou novou státní hranicí dodány příslušným zeměměřičským úřadům, kterým nebylo již možno - jednak pro pokročilou roční dobu, jednak pro pokročilou roční dobu¨, jednak pro ostatní právě prováděné práce související s nápravou katastru v pohraničních obcích - přikročiti k zaměření a výpočtu ploch, jež nová státní hranice protíná.

Od okamžitého provisorního provedení změn v katastrálních operátech bylo pak nutno v některých částech upustiti proto, poněvadž opatření takové znamenalo by dvojí práci, jelikož již v letních měsících roku 1926 měla býti celá záležitost definitivně upravena a poněvadž úkol takový, při naprostém nedostatku měřičských úředníků a bez katastrálních operátů některých obcí, jež jsou patrně v Maďarsku a budou pravděpodobně teprve vzájemně předány, byl by spojen s ohromnými a k výsledku věci nepřiměřenými obtížemi a náklady.

Uvedenými skutečnostmi bylo fakticky způsobeno, že daň byla v ojedinělých případech předpisována a vymáhána i z pozemků ležících v Maďarsku. Příslušné berní úřady byly však již generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě vyzvány, aby odůvodněným žádostem poplatníků, kteří mají pozemky následkem rozdělení jejich majetku hraniční čárou v obou státech, posečkaly s exekučním vmáháním až do definitivního uspořádání věci, které možno očekávati koncem tohoto roku, takže příčina k stížnostem poplatníků bude úplně odstraněna.

V Praze dne 13. srpna 1926.

Doprava dřevního materiálu ze státních lesů v Podkarpatské Rusi po vodě do cizozemska byla důležitou národohospodářskou složkou v příčině zaměstnání části obyvatelstva z několika obcí, otázka tato stává se však podřadnou proti celostátnímu významu zpracování dřevních hmot v tuzemsku.

Národohospodářským požadavkem jest, aby těžba dřevní produkce v Podkarpatské Rusi byla zintensivněna a aby suroviny byly zpracovány v tuzemsku, čímž státu ČSR. zůstanou nové zdroje příjmů zajištěny, zaměstnanost dělnictva při dopravě a zpracování dřeva na dřevařských závodech bude zvýšena, příjmy státních drah se povznesou a vzmáhající se industrialisací povznesen bude hmotný blahobyt i duševní úroveň domorodého obyvatelstva.

Poněvadž však problém ten může býti pouze postupně řešen, má i dopravnictví po vodě zaručenou existenci v přítomnosti a blízké budoucnosti, později však bude nutno, aby obyvatelstvo přizpůsobilo svou výdělečnou schopnost novým zdrojům a poměrům.

V Praze dne 17. září 1926.

Tarif telefonního předplatného je vybudován na základě systému paušalování, který již svou podstatou a účelem předpokládá pokud možno velké skupiny účastnických stanic. hranici vymezenou pro nejlacinější skupinu sítí o počtu nejvýše 20 hlavních stanic účastnických považovati jest za nejnižší; v cizině, kde sazby paušální byly nebo dosud jsou v platnosti, zvolena byla hranice daleko vyšší (50, 100 stanic).

Při stanovení paušální sazby předplatného dlužno vzíti v úvahu: 1. kapitál investovaný ve stanici a ústředně, 2. náklady udržovací (stanice, přípojného vedení, centrály) a 3. přiměřenou náhradu za obsluhu (jednotlivé úkony ústředny v telefonním styku místním). Pro nejnižší skupinu sítí počítá se úhrada ad 3, t. j. za zprostředkování místních hovorů částkou nízkou vzhledem k omezené možnosti hovorové, ač nelze popírati, že o intensitě i místní korespondenci rozhoduje mnohdy spíše povaha stanic, než jejich počet. Největší část sazby předplatného vůbec představují prvé dvě složky sazbové, totiž úhrada nákladů zařizovacích a udržovacích; tyto dvě složky jsou vyjádřeny v průměrnou hodnotou, která se podstatně nemění v sítích nejnižší skupiny (s maximálním počtem 20 účastníků a s okruhem 1. pásma 1 km) ať již počet hlavních stanic je sebe menší. Libovolné snížení této základní jednotky znamenalo by vzhledem k počtu stanic v dotčené skupině sítí značný úbytek příjmů a nesrovnávalo by se tudíž se zásadami obchodního hospodaření Čsl. pošty, jejíž běžná vydání velmi značně vzrostla v důsledku jejího zkomercialisování a jím uložené soběstačnosti, nehledě ani k tomu, že podnik "Československá pošta" musí nyní hraditi z běžných příjmů i investice, které se dříve hradily dlouhodobými finančními operacemi. Telefonní správa musí tedy toho dbáti, aby byly uhrazeny její svéstojné náklady a plně kryty výlohy spojené s jednotlivými úkony, požadovanými obecenstvem. Právem lze také pochybovati, že by úbytek na předplatném přivoděný navrhovaným zlevněním sazeb vyvážen byl zvýšeným příjmem z dopravy meziměstské, jejíž internista a rozvoj je podmíněn vždy jen skutečnou potřebou, nehledě k tomu, že hovorné ve styku meziměstském je určeno najmě ke krytí nákladu spojeného se zřízením a udržováním sítě a centrál meziměstských.

Proti navrženému rozvrstvení sítí v nejnižší jich skupině mluví v neposlední řadě i důvody rázu administrativně-účetního; při navrženém malém počtu stanic v nových skupinách měly by změny v rozsahu sítě v zápětí časté přesuny z jedné skupina do druhé, což by přirozeně ztížilo účtování a vybírání poplatků.

Požadavku levnějšího připojení telefonního na venkově hledí telefonní správa vyjíti vstříc tím způsobem, že povoluje podle okolností zřízení stanic několika různým účastníkům, jichž objekty přípojné jsou mimo okruh 1. pásma, pomocí jednoho společného vedení.

Přání, aby předplatné za telefonní stanice v menších sítích bylo stanoveno mírnějšími sazbami nežli v sítích rozsáhlejších, bylo však náležitě vyhověno při nynějším zvýšení telefonních poplatků potud, že v nejnižší (VII.) skupině síťové bylo předplatné zvýšeno o necelých 5%, kdežto ve vyšších skupinách jest toto zvýšení nepoměrně vyšší.

V Praze dne 15. září 1926.

Proti Františku Kosakovi bylo zavedeno 13. prosince 1925 předběžné vyhledávání a byl téhož dne vzat do zjišťovací vazby.

Okresní soud v Chabařovicích zaslal 22. prosince 1925 spisy po skončení předběžném vyhledávání státnímu zastupitelství v Litoměřicích k návrhu, a toto je téhož dne vrátilo s prohlášením podle § 90 tr. ř. ohledně Františka Kosaka a podle § 412 tr. ř. ohledně neznámého pachatele.

Spisy byly odeslány jako obyčejné psaní, ale okresní soud v Chabařovicích je neobdržel, aniž bylo možno zjistiti, kde psaní toto vyšlo z evidence.

Na intervenci advokáta dra Hackla zjistil vedoucí státní zástupce v Litoměřicích 2. ledna 1926, že Kosak ještě z vazby propuštěn nebyl a zařídil proto neprodleně jeho propuštění.

Podle usnesení radní komory krajského soudu v Litoměřicích z 1. února 1926 nepřísluší Františku Kosakovi nárok na náhodu ve smyslu zákona z 18. srpna 1918, č. 318 ř. z., za škodu způsobenou mu vazbou od 24. prosince 1925 do 2. ledna 1926. Toto usnesení jest nezákonné, ježto rozhodnutí příslušelo okresnímu soudu v Chabařovicích a bude v tomto směru podána zmateční stížnost k zachování zákona.

Aby bylo pro budoucnost pokud možno čeleno opakování se podobných případů, učinilo ministerstvo spravedlnosti vhodné opatření.

V Praze dne 8. července 1926.

Politická expositura ve Vejprtech provádějíc tiskovou prohlídku časopisu "Neue Weiperter Zeitung", zabavila číslo 8. tohoto časopisu ze dne 18.ledna 1925, shledavší ve třech místech článku nadepsaného "Die Pläne der Slowaken" skutkovou podstatu trestných činů podle § 18. zákona na ochranu republiky.

Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Mostě podle §u 14., č. 1 a 2 § 18 č. 1a 2 a § 20. odst. 2. zákona na ochranu republiky potvrzeno. Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině řádným pořadem instancí soudních.

V Praze dne 20. září 1926.

Ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem školství dalo na popud ministerstva financí přezkoumati zemské správě politické v Praze všechny byty v budovách vysokých škol, jednak v tom směru, zda osoby bytů těch používajících, jsou skutečně oprávněny jich užívati a na jakém podkladě se tak stalo, jednak v tom směru, aby se zjistilo, o jaký byt jde, zda služební, t. j. bezplatný, či naturální, či konečně služební byt s naturálními emolumenty. Měla také býti přezkoumána výše náhrady za byt a naturální emolumenty. Důvodem tohoto opatření bylo, že za války a zvláště v poválečné době nastaly změny v osobách i v jejich funkcích a že změnily se také poměry, za jakých byly byty mnohým osobám v budovách vysokých škol přiděleny.

Tímto opatřením nechtěla ministerstva nikterak rušiti nabytá práva. Přezkoušení řečených poměrů a předepsání náhrad zdrželo se však pro obtíže technické, účetní a rozpočtové. V důsledku toho muselo se pak vybírání náhrad od 1. ledna 1924 ministerstvem školství předepsané státi dodatečně. Proti vyřízením zemské správy politické v Praze strany hromadně se odvolávaly jak k ministerstvu školství, tak i k ministerstvu veřejných prací. K četným stížnostem, které v tomto směru byly i ústně přednášeny, rozhodlo ministerstvo školství v dohodě s ministerstvem veřejných prací, aby vybírání předepsaných náhrad se prozatím až do vyřízení rekursů zastavilo. Na to na poradě, konané se zástupci ministerstva školství, veřejných prací, financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu, byly usneseny směrnice, podle nichž mají býti předpisy náhrad za byty a naturální emolumenty přezkoumány. Podle těchto směrnic ministerstvo školství téměř již ve všech případech, které jemu byly předloženy, rozhodlo, náhrady za naturální emolumenty snížilo a v některých případech, kde používání jejich bylo odůvodněno, buďto z části nebo zcela náhradu za ně prominulo. Předepsané pak náhrady i stanovené nájemné jsou skutečně vyměřeny přijatelně.

Služebním bytem podle platných předpisů rozumí se byt bezplatný, s kterým však nejsou již tím samým spojeny nároky na bezplatné naturální emolumenty, t. j. bezplatný otop, bezplatnou vodu a bezplatné světlo. Nelze tudíž oněm zaměstnancům, kteří mají byty služební, přiznati ipso iure také nárok na bezplatné naturální emolumenty, pokud tyto nejsou výslovně v dekretu jako bezplatné přiznány. Naturální emolumenty přiznávají se pouze jako náhrada či úplata za různé mimořádné výkony a proto jest nutno v každém konkrétním případě tuto otázku posuzovati a nelze ji nikterak ze zásadních důvodů řešiti všeobecně.

Dohodou účastněných ministerstev bylo rozhodnuto, aby náhrady byly zatím, vybírány od 1. ledna 1926. Otázka, zda mají náhrady ty býti vybrány také za dobu před 1. lednem 1926, bude řešena zvlášť, a to, pokud možno, pro dotčené zaměstnance příznivě.

V Praze dne 5. srpna 1926.

Při rozhodnutí o prodeji dřeva byly kromě největšího výtěžku peněžního směrodatny též ostatní podmínky, jichž splnění, resp. záruka splnění poměrně nepatrný rozdíl v ceně mezi nabídkou Gabriely Danihelové a Jakuba Šťastného.

Mezi těmito podmínkami nutno především jmenovati včasné vyvezení dřeva z lesa. Podmínka ta byla uvedena ve vypsané soutěži a také v protokolu o převzetí velkostatku Malacky ze dne 15. února zdůrazněna. Podle tohoto protokolu mělo býti veškeré v les polesí Niklašova, kde měl Danihel, resp. jeho manželka Gabriela Danihelová od bývalého majitele zakoupeno as 450 prostorových metrů paliva borového, dubového a olšového, se nalézající dřevo vyvezeno do konce května 1926.

Danihelová však zásobu vyvážela v měsíci březnu, dubnu a květnu jen svými vlastními potahy, takže byly odůvodněné obavy, že Danihelová nejen toto množství, nýbrž i novou koupenou zásobu včas nevyveze.

Koncem června, tedy měsíc po lhůtě stanovené protokolem z 15. února 1926 nalézala se z tohoto dříví ještě velká část v lese.

Vojenská správa vědoma jsouc si nebezpečí požáru při ponechání dřeva v oblasti střelby - a dřevo prodané nalézá se na kraji cílové plochy - nemohla dříví prodati kupci, o němž musela podle předchozího oprávněně pochybovati, že převzaté povinnosti bude s to splniti.

Proto bylo dřevo prodáno druhému nejlepšímu z oferentů, jenž jest rovněž na Slovensku usedlým.

Postup odůvodněn jest také velkým požárem vzniklým roku 1924 na cílové ploše na nevyklizeném rubanisku při němž zničeny nejen veškeré pokácené dřevní zásoby, nýbrž i sousední stojící les.

Považuji postup zadávací komise za odůvodněný a proto jsem ho schválil a dalších opatření nehodlám učiniti.

V Praze dne 29. září 1926.