Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní rozpočet na rok 1927 končí přebytkem 20 milionů Kč. Jest tedy aktivním. Ku posouzení aktivity rozpočtu na příští rok třeba přičiniti několik poznámek. Rozpočet na rok 1926 byl též aktivní a odkazoval ve finančním zákoně pouze podnikové investice v částce 800 mil. Kč na úvěr. Letošní rozpočet uhrazuje i tyto investice úplně, takže nepočítá vůbec ani při podnikových investicích na úvěr. Kdybychom odkázali podnikové investice na úvěr, objevil by se nám v letošním rozpočtu přebytek nikoli 20, nýbrž okrouhle 557 milionů Kč.

Otázka jest, je-li se stanoviska správného státního hospodářství nutno uhrazovati podnikové investice bez úvěru. Otázky této nelze zodpověděti abstraktně, nýbrž pouze se zřetelem ku povaze určitého podniku a ku povaze investice. Investice, která zaručuje rentabilitu dostatečnou k zúročení a úmoru úvěru k jejímu účely uzavřeného, může býti nesporně odkázána na úvěr. Nezaručuje-li této rentability, nemůže býti ve výdělečném podniku prováděna, avšak největší státní podniky, jakými jsou na př. státní železnice, nemají jen výdělečného účelu a jich vybudování třeba prováděti namnoze i bez záruky soukromoprávní plné rentability, je-li to v zájmu národohospodářském, administrativním, strategickém atd. Jsou právě nejen podnikem výdělečným, nýbrž i instrumentem veřejné správy. Kdybychom i skutečné investice (nikoliv tedy provozní), které nezaručují plné soukromohospodářské rentability, odkazovali po delší dobu na úvěr, musila by postupně zmizeti výnosnost železnic a tyto by se stalý těžkým břemenem pro finanční správu, kde jest tedy třeba se zřetelem ke zvláštní povaze železnic jiné finanční konstrukce pro jich vybudování a pro provádění pravých investic na železnicích nežli úvěr. Už dnes jsou zatíženy železnice neobyčejně těžkou úrokovou službou ze státních dluhů, které byly uzavírány, v době, kdy železnice vykazovaly miliardové příjmy. Prakticky tenkráte si opatřovaly železnice své investice z vlastních provozních příjmů, ale poněvadž podle rozpočtu byly povinny odváděti svůj zisk státní právě, byla věc konstruována tak, že jim byla přisouzena ekvivalentní část státního dluhu, jakoby byly ony investice budovány na dluh.

Už v hospodářství v běžném roce 1926 byla proto změněna konstrukce finančního hospodářství železnic v ten smysl, že jim finanční správa ponechala celý rozpočtový přebytek a po případě i část dopravní daně, aby mohly z tohoto pramene bez úvěru uhrazovati své investice, a na této zásadě se trvá i v rozpočtu na příští rok. Investice železniční se uhrazují jednak jich provozním přebytkem, jednak 20 % dopravní daně v čekané výši 130 milionů Kč. Tato forma financování má po více stránkách slibné účinky především ten, že železnice investují bez úroku, to znamená, že zlepšují svůj provoz, byť nikoli v míře zjišťující plnou rentabilitu, avšak jejich provoz není zatížen tomu odpovídajícím úrokem. Musí se tedy postupně jich hospodářská situace zlepšovati, musí jich výnosy růsti a umožinovati progresivně rychlejší výstavbu anebo postupné zlevňování dopravy. Mimo to má tento způsob financování v zápětí, že železnice mají zvýšený zájem na vnitřní ekonomisaci, poněvadž veškeré úspory zůstávají jim samým k dobru a tvoří podklad i vlastního pokroku. Bylo nutno učiniti tento obrat ve financování železnic ještě době, pokud mají čistý výnos, pokud nejsou pasivními. Bude arci nutno ponechati tento systém po dlouhou řadu let. Možná, že časem stoupne jim výnos do té míry, že nebudou potřebovati věnované jim kvoty dopravní daně, a tu nastane chvíle pro zmírnění a odčinění této daně. I v dluhové službě přišla finanční správa železniční správě pro příští rok a další i potud vstříc, že nepožaduje od nich příspěvků na úmor dluhu počítaného na vrub železnic, nýbrž pouze na jeho zúročení, takže břemeno železnic bude klesati v té míře, v jaké bude finanční správa jejich dluh amortisovati sama.

Ve správě poštovní jsou sice poměry příznivější, avšak i zde potud obdobné, že ani pošty nelze považovati pouze za výdělečný podnik, nýbrž především též za instrument veřejné správy. Pošta, telegraf, telefon potřebují k svému nejbližšímu vybudování nákladu asi 600 mil. Kč. Už letos byl jim ponechán celý čistý zisk a k tomu zisk poštovního šekového úřadu, tento jako odměna za služby, které vykonává československá pošta pro šekový úřad. Tím získává poštovní správa v běžném roce 1926 asi okrouhle 150 mil. Kč pro bezúročné investice a tak má býti ještě dále prozatím v nejbližších 3 létech, jak bude ještě podrobněji vyloženo při výkladu o poštovním podniku. Zde bude míti časem finanční správa reservu příjmovou pro nepředvídané výdaje anebo zmenšené příjmy. Možná, že bude nutno z tohoto pramene uhrazovati schodky berní reformy a pod.

U ostatních podniků je investiční potřeba minimální; a nařízení o podnicích samo praví, že investice mají býti hrazeny z příjmů podniků, ale jen pokud nestačí tyto příjmy, že má být sáhnuto k úvěru. Podle této zásad bylo tedy i v ostatních podnicích postupováno, avšak tím způsobem, že byla pro investice stanovena určitá kvota čistého zisku, tak bylo smluveno se státními lesy o statky, že jim finanční správa ponechá 20 % zisku na investice, čímž se může postupně lepšiti jich výnosnost, poněvadž není provoz zatížen investičním úrokem, a lepšiti tudíž i investiční kvota. Pro Podkarpatskou Rus byl finanční správou ponechán po 3 leta celý čistý výnos tamní lesní správy za účelem zbudování komunikací k využitkování tamních lesů. Obdobně bylo postupováno i při podnicích ostatních. Báňským a hutnickým závodům byl ponechán celý zisk pro investice vzhledem k jich velmi nepříznivé situaci.

Jest zde patrno, že byl sdělán rozpočet a konstruován vztah mezi státní pokladnou a státními podniky pak, aby nebylo nutno kontrahovati žádných nových dluhů. Stav zadlužení republiky, jak jest patrný z výkazu skupiny čtvrté, není sice nijak upřílišněný, zejména přepočteme-li jej na mírové jednotky peněžní a srovnáme-li jej s předválečným rakouským dluhem, avšak nicméně zúročení našeho dluhu zadaných nepříznivých poměrů na peněžním trhu jest poměrně velmi vysoké a zatěžuje správu i podniky velmi tíživě. Stále je třeba se ohlížeti na to, že jsme vývozním státem a že služba dluhová činí důležitou složku výrobních nákladů. Mimo to však byl rozhodujícím hlavně zřetel na poměry na peněžním trhu. Pro naše hospodářské poměry jest příznačný ještě poměrně vysoký úrok a jeho snížení, nikoli umělé, nýbrž přirozenými prostředky, jest stejně důležité pro výrobu jako zmenšení daňového břemene. Jestliže veřejné svazky z oné části nových úspor tvořících nové vklady a nově kapitály hledající uložení odčerpávají příliš značné čisti, zbývá poměrně málo pro soukromé podnikání a soukromé hospodářství. Kurs státních papírů, byť se postupně lepšil, dává ještě efektivní zúročení přesahující 7 %, z čehož jest patrno, že třeba po určitou dobu zastaviti každou emisi nových státních dluhů, které by zatěžovaly peněžní trh až budou všechny emise dosavadní dokonale stráveny. Státní papír jako nejbezpečnější uložení peněz musí se umísťovati za úroku pro stát nejpříznivějšího. Bylo by lze poraditi, že je tedy možno hledati pro potřeby veřejné doplnění domácího kapitálu kapitálem cizím. Soukromohospodářská úvaha ukazuje, že se cizí kapitál přizpůsobuje našim podmínkám úvěrovým a nikoli svým domácím a že jest tedy poměrně drahý, avšak při cizozemském úvěru nelze pustiti se zřetele též úvahy národohospodářské. Jen za určitých okolností lze zahraniční úvěr doporučiti. Takový úvěr jest nutný pro účely valutové, pro doplnění reserv Cedulové banky, pro přechodné vyplnění pasiva platební bilance a pod., jest účelný pro účely exportní, poněvadž jest anticipačním placením a umožňuje exportní výrobu. Jest konečně přípustným při, takových investicích, které nejen že jsou při daných podmínkách úrokových rentabilními, ale k jichž uskutečnění jest třeba z ciziny nikoli jen potřeby peněžní, nýbrž i věcné. Jinak znamená zahraniční úvěr vedli zhoršení platební bilance do budoucna umožnění nadimportu a nadkonsumu a to vždy směrem k nadimportu a nadkonsumu zbytnému. Proto jsme v běžném roce 1926 odmítli veškeré úvěry zahraniční pro veřejné svazky a vlastními prostředky umožnili částečnou konsolidaci přechodného dluhu a proplacení všech jednoročních pokladničních poukázek. Zastavení dluhů znamená ihned povlovné jich placení, slosování atd. a tudíž oddlužování, s čímž bude spojen lepší burs státních papírů a do budoucna příznivější podmínky státního úvěru. Finanční správa přinesla proto veliké oběti ve prospěch státních podniků, aby se zastavilo kontrahování nových dluhů, avšak též proto, aby v této velké části státního hospodářství byl zaručen do budoucna bezpečný prvek vzestupu. Jest nyní na podnicích samotných, aby nejusilovnější ekonomisací využitkovaly této výhody na plno.

Potud se jeví aktivita státního rozpočtu na rok 1927 příznivější nežli byla aktivita na běžný rok 1926, ačkoli byla finanční správa zatížena novými velikými výdaji (platový systém, konsolidace předválečného dluhu atd.).

Jest nyní otázka, zda a do jaké míry byly státní výdaje a příjmy preliminovány spolehlivě tak, že jest možno rozpočtený přebytek považovati za přebytek reálný. Pokud běží o příjmy, byly tyto preliminovány s žádoucí opatrností podle skutečných výsledků roku 1925 a roku 1926. Započne se brzy s publikací daňových příjmů z nepřímých dání. Uveřejňování měsíčních výkazů o daních přímých nebylo prováděno z té příčiny, poněvadž výsledky ty jsou často velmi nahodilé proto, poněvadž se prostupují příjmy běžné částečně s nedoměrky a nedoplatky minulých let, neposkytují tudíž pravého obrazu o výnosu daní z běžného roku a bez odborného posudku uvádějí v omyl. Po skončení depurační akce, která má za účel vyříditi všechny finanční nedoměrky, počne se s běžnou publikací výnosu daní přímých, aby veřejnost mohla kontrolovati, do jaké míry jsou preliminované příjmy opodstatněny průběhem příjmu poslední doby. Dá se očekávati, že deputační akce přinese finanční správě v příštím roce mimořádné nadrozpočtové vyšší příjmy, se kterými však, jak pak bylo vyloženo, pro pravidelný rozpočet a do budoucna počítati nelze. Jest nutno, aby tohoto mimořádného příjmu bylo použito k mimořádnému účelu, a proto se finančním zákonem tyto možné příjmy nadrozpočtové, pokud by překročily 5 % rozpočtové samy, vážou do fondu pro konsolidaci přechodného státního dluhu a tudíž hro splnění jednoho z nejpalčivějších úkolů finanční správy. Máme-li tedy na zřeteli očekávané příjmy příštího roku, lze říci, že byly v rozpočtu preliminovány velmi opatrně.

Pokud běží o výdaje státní, tedy má největší část výdajových položek závaznou a nepřekročitelnou povahu. Některé z nich jsou arci odhadem, to platí zvláště o nákladu na platový systém v částce 700 milionů Kč, který byl pojat do rozpočtu administrativního v pokladní správě částkou 450 milionů Kč a do rozpočtů státních podniků částkou 250 milionů Kč. Této částky nebylo vzhledem k pozdnímu vyřízení požitkového systému už možno detailně rozčleniti na jednotlivé obory správy, čímž se vlastně též pozměňuje kvota výdajů jednotlivým oborům správy věnovaná. Tato cifra byla finanční správou při projednávání požitkového systému stále uváděna, odpovídá jejím propočtům a jest tedy i podkladem rozpočtu. Odhadem dále jest též cifra nákladu péče o invalidy. Je pravda, že v minulé oce se ukázala tato cifra nedostatečnou, avšak jest počítati jednak s přirozeným opadem invalidních nákladů, jednak bude nutno provésti reformu zákona o invalidní péči a to zvláště takovým způsobem, aby bylo možno nalézti pro ni v předloženém rozpočtu plnou ohradu. Bez této reformy by nebylo možno udržeti reálné aktivity rozpočtu na příští rok.

Možno tedy říci, že jest hospodářství státní ve svém celku i s investicemi v rovnováze. Avšak tím není ještě úkol vyčerpán, poněvadž zůstává otevřen z největší části starý problém neuhrazených učitelských platů a deficit zemí. Bylo opětovně poukázáno už k tomu, že popřevratové učitelské platy, jak byly opětovně zvyšovány, se neobjevují ani v zemských ani ve státním rozpočtu. Země pojímají do svých rozpočtů jen ony kvoty učitelských platů, které byly zemskými sněmy kdysi přijaty. Této anomalii musí býti učiněn konec. V praksi byly tyto platy, nikde nepreliminované, a dosahující 900 milionů Kč, částečně uhrazeny tím, že podíl daně z obratu náležející zemím reservován byl na úhradu těchto platů.

Na rok. 1926 se však počítá, že touto cestou se uhradí jen polovina celé náležitosti a zbytek asi 40 milionů Kč nejen že není nikde preliminován, ale není nikde uhrazen. Placen byl zatím jako každý zákonný plat státem formálně zálohou za ženě, pokud se vychází se stanoviska, že jsou země subjektem této platové povinnosti. Pro příští rozpočtový roh klesá, uvedený schodek proto, poněvadž se preliminuje daň z obratu o 300 milionů Kč výše nežli v roce běžném. Samočinně se tedy touto cestou uhrazuje okrouhle 70 milionů Kč, takže schodek činí 370 milionů Kč. Při berní reformě zamýšlí finanční správa reservovati 30 % vážky ke všem přímým daním na úhradu učitelských platů, čímž by bylo získáno dalších 100 milionů Kč. Zbytek v souvislosti se schodkem zemského hospodářství jest předmětem jednání a finanční správa si vyhrazuje podati co nejdříve Národnímu shromáždění příslušné návrhy uhrazovací, které ve své podstatě závisí na projednání berní reformy, upravující též v jistých směrech hospodářství samosprávných svazků. Teprve vyřešením toho o zbytku veřejných schodků bude lze na ten čas prohlásiti veškeré veřejné hospodářství finanční ve státě za rovnovážné. Po skončení depurační akce a po provedení berní reformy nelze počítati s přeplatky daňovými v tom rozsahu jako dosud a nebylo by lze bez poruchy ve státní pokladně vypláceti zálohou nekrytého schodku učitelských platů. Proto je vyřešení tohoto problému a vyřešení schodků zemských hospodářství úkolem velmi pilným. Zmíniti se dlužno konečně, že zvýšení učitelských platů, které vyplývá z posledních platových zákonů, jest zahrnuto ve zmíněné už globální sumě, vyhrazené pro tento účel pokladní správě, takže z tohoto pramene nevzejde žádné další zvýšení dnešního schodku.

Pokud konečně byly konány v posledních letech pravidelně určité výdaje v rozpočtu nepreliminované, bez zákonných titulů, musí býti výdaje toho druhu zlikvidovány. To se týká na př. zvýšeného žoldu ve vojsku, který jest od 1. října 1926 už redukován na zákonnou míru, a j.

Nejdůležitější přetvoření rozpočtu, týkající se podniků a spojené pro finanční právu s velikými obětmi, bylo už provedeno v běžném hospodářství roku 1926. Bylo umožněno ostrou redukcí rozpočtu skoro ve všech odvětvích správy, hlavně však v oboru právy vojenské. Mezi finanční správou a ministerstvem národní obrany bylo dojednáno za tou příčinou určité arrangement, podle něhož se trvale snižuje rozpočet ministerstva Národní obrany na 1.400 milionů Kč, ale mimo to obdrží vojenská správa po 11 roků od správy pokladní ročně 315 milionů Kč pro opatření výzbroje. Tím se trvale snižuje rozpočet ministerstva národní obrany o 220 milionů Kč. O tom byl předložen parlamentu zvláštní návrh zákona, který nebyl doposud projednán, avšak předložený rozpočet jest budován na předpokladu, že tento návrh bude uzákoněn.

Státní správa bude v roce 1927 státi 9.700 milionů Kč, tedy necelých deset miliard. Poněvadž zbývá ještě konsolidovati arci už nepatrný zbytek předválečných rakousko-uherských dluhů, jakož i dluh italský a francouzský, které ještě v rozpočtu nejsou, lze mluviti o 10 miliardách Kč výdajů státní správy. Nemáme po ruce bezpečných dat o hodnotě národního produktu a výši národního důchodu, aby bylo možno vypočísti, jaký díl národního produktu či národního důchodu odnímá stát pro účely veřejné správy. Nebude však o tom sporu, že rozpočet náš jest, přihlížíme-li k měnovým poměrům, poměrně vyšší nežli před válkou, jak jest to konečně přirozené důsledkem poválečných poměrů a patrné i z daňového zatížení, jež připadá na hlavu. Arci na druhé straně roste rok od roku výkonnost národohospodářská i poplatnost, jak je to viděti na samočinném vzestupu spotřebních daní, peněžních obratů atd. Rozsah rozpočtu se musí přizpůsobiti měnovým zřetelům. V zájmu stabilní naší měny jest, aby těchto 10 miliard Kč výdajů státní správy zůstalo delší dobu nepřekročitelnou mezí. Byť snad byl rozpočet tohoto rozsahu tíživější, nežli by bylo žádoucno, tedy bude-li nějaký čas stabilisován, klesne samočinně jeho tíživost povlovně vzhledem k národnímu důchodu vzestupem hospodářské výkonnosti země. Potřebujeme tedy rozpočtové stabilisace.

Na radikální náhlé další snížení rozpočtu nelze počítati. Srovnání s minulým rokem ukáže, že dosaženo bylo dané rozpočtové cifry jen krajním napětím. Rozpočet státní správy na letošní rok činil 10.070 milionů Kč, v tom bylo 798 milionů Kč přídělů samosprávným svazkům, kteréžto příděly jsou letos vyloučeny do zvláštní skupiny. Bez těchto přídělů tedy rozpočet 1926 činil 9.272 milionů Kč. K tomu však přistoupily některé veliké nové výdaje.

Se stanoviska státní pokladny byl tady úkol na dvě strany stížen, jednak těmito novými výdaji, jednak úhradou podnikových investic odkázaných dříve na úvěr, což činí dohromady bezmála 1400 mil. Kč, jednak konečně úbytkem příjmů následkem snížení daně z uhlí o 70 mil. Kč. Proti tomu stojí jednak restrikce výdajů a jednak zvýšení některých.jiných příjmů.

Přičteme-li jen tyto nové výdaje k loňskému rozpočtu (bez přídělů samosprávným svazkům), obdržíme 10.088 mil. Kč. Činí-li však rozpočet na rok 1927 jen 9.700 mil., je patrno, že byly výdaje v letošním rozpočtu obsažené už restringovány o 388 mil. Kč. Restrikce byla provedena téměř ve všech kapitolách, zvláště však u ministerstva Národní obrany. Poněvadž personální výdaj náhlého radikálního snížení nesnese, musila by se další redukce státi jen na úkor výdajů věcných, čehož bez podstatné újmy zájmů národohospodářských provésti nelze.

Naproti tomu lze počítati se značnou povlovnou úlevou jak v rozsahu rozpočtu, tak zvláště v břemenu daňovém, dosáhli-li jsme jednou rozpočtu stabilisovaného. Budou především povlovně odpadávati ryze poválečné úkoly, tak péče o invalidy (dnes půl miliardy), likvidace repatriačních nákladů (50 mil. Kč) atd. Tím, že přestaneme kontrahovati nové dluhy, bude samočinně klesati dluhové břemeno úrokové, poněvadž se dluh amortisuje (v rozpočtu na rok 1927 se splácí přes půl miliardu Kč). Platový systém státních zaměstnanců znamená zprvu nové značné zatížení, avšak obsahuje současně v sobě prvek ekonomisace, která povede povlovně k zintensivnění a zlevnění správy. V racionalisaci a reformě veřejné správy jest ještě velmi široké pole působnosti pro úspory. Úleva pro poplatnictvo však vznikne nejen zmenšením výdajů, nýbrž i zvýšením mimodaňových příjmů. V té příčině je důležité zhospodárnění státních podniků. Zvýšení jich výnosnosti bude znamenati pro státní pokladnu příjem, který může nahraditi daně. Bylo vyloženo, že hledá finanční správa v methodě financování těchto podniků kořen jich zhospodárnění. Velkým břemenem jsou doposud některé báňské a hutní podniky státní, udržované přes ohromné provozní ztráty v zájmu zaměstnanosti hlavně na Slovensku. Avšak tento stav není trvale možným. Má tedy hospodářství státní v sobě prvek samočinného vzestupu, který je důležitější, než-li sám uspokojivý dnešní stav.

Arci nelze tíživost státní správy posuzovati isolovaně bez zřetele k zatížení správy samosprávných svazků. Finanční správa zahájila letos z jara šetření o hlavních výdajových a příjmových položkách všech územních samosprávných svazků ve státě, aby bylo možno podati ucelený obraz o celém veřejném hospodářství na území státu a hodnotiti hospodářství státní v tomto rámci. Nepodařilo se letos ještě bohužel získati od samosprávy tento cenný podklad pro projednávání státního rozpočtu a snad se podaří příštím rokem.

Zbývá konečně říci několik slov o směrnici rozpočtu na rok 1927, to jest o rozčlenění výdajů na různé veřejné účely. V rozpočtu nejlépe se zračí ideová směrnice, která ovládá politiku státu. Obecně budiž řečeno, že byla dosavadní směrnice plně zachována. O tom se nejlépe přesvědčíme procentuálním rozvrhem výdajů na různá odvětví státní správy a tedy na různé účely a zájmové skupiny, ve srovnání s obdobným rozvrhem výdajů v rozpočtu na rok 1926. Ke srovnání třeba arci špiniti některé methodické předpoklady. [Aby bylo umožněno srovnání, kolik ze 100 Kč výdajů státních v roce 1926 a 1927 připadána jednotlivá odvětví státní správy po vyloučení vyššího nákladu spojeného platovou úpravou, bylo nutno převésti státní rozpočet 1926 na základ rozpočtu 1927. Tudíž: 1. z výdajů rozpočtu 1926 vyloučiti příděly samosprávným svazkům a schodky státních podniku, 2. v roce 1927 vyloučiti z výdajů všeobecné pokladní správy částku 450 mil. Kč náklad na platové zákony (dalších 250 mil. Kč připadá na státní podniky), dále peníz 315 mil. Kč výdaje fondu pro věcné potřeby min. národní obrany, o kteroužto částku bylo nutno za účelem srovnání zvýšiti výdaje preliminované pro toto ministerstvo na rok 1927, 3. z výdajů v roce 1926 byl při jednotlivých resortech (vyjma min. národní obrany) vyloučen náklad na potřeby investiční a o celkový tento náklad zvýšeny pak výdaje preliminované pro min. veřejných prací v roce 1926.] Třeba v rozpočtu na rok 1927 vyloučiti platový systém, který jest obsažen globální cifrou pro všechna odvětví správy ve správě pokladní. Jinak přizpůsobujeme čísla za běžný rok 1926 schématu rozpočtovému na rok 1927. Tu se ukazuje:

Ze 100 Kč výdajů státní správy připadají na odvětví státní správy vedle uvedená:

Základní struktura rozpočtová se tedy v podstatě zachovává. Pokles podílu správy vojenské a zahraniční se vysvětluje restrikcí rozpočtu národní obrany. Pokles podílu správy hospodářské plyne ze zmenšení v limitování pozemních staveb (budov administrativních). Vzestup podílu sociální péče je důsledkem zvýšení pensí, vzestup podílů finanční správy je následkem zvýšené služby úrokové a přídělu části dopravní daně železnicím. To plyne i z podrobnějšího rozboru podle kapitol:

Výdaje statní správy jsou uhrazeny takto:

Osminu příjmů činí přebytky státních podniků, odváděné státní pokladně. Arci pod pojem podniků jsou zařazeny všechny podniky, které jsou spravovány podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 a nařízení ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n., tedy i tabáková režie, která sama přináší státní pokladně přes miliardu a poněvadž zde neběží o skutečný čistý podnik, nýbrž o daň vybíranou ve formě monopolu, je zřejmo, že skutečné výnosy podniků tvoří jen mizivou část státních příjmů a to jednak proto, že u některých je výnosnost poměrně malá, jak plyne z výkazů skupiny II. státního rozpočtu, jednak proto, že se přebytek upotřebuje k úhradě podnikových investic. K tomuto samotnému účelu se upotřebuje půl miliardy.

Tři pětiny úhrady tvoří daně a kdybychom zisk tabákového monopolu přičítali k daním, tedy by tvořila daňová úhrada sedm desetin. O daních bude ještě podán podrobnější rozbor.

Pětinu úhrady tvoří cla, kolky a právní poplatky, okrouhle 1.900 mil. Kč (19,47 %).

Ostatní správní příjmy všech resortů činí jednu třináctinu (7,63 %). Daně a dávky můžeme podrobněji rozeskupiti takto:

Rozdíl mezi skupinou dani spotřebních a daní obchodových zde zahrnutých spočívá hlavně v tom, že daně spotřební postihují hotový výrobek, zatěžují sice domácí spotřebu, avšak nezatěžují výroby před dokončením produktu, nejsou tedy vůči cizině soutěžním činitelem. Je-li produkt touto daní postižený vyvážen, je daně prostý, je-li produkt takový z ciziny k nám dovážen, je na hranici podroben dani stejné. U daní obchodových v tomto smyslu je tomu naopak. Poněvadž postihují produkt před jeho dohotovením, jsou složkou výrobního nákladu a složkou soutěžící i vůči cizině při vývozu, čehož u daní spotřebních není a v tom je velký národohospodářský rozdíl mezi oběma skupinami.

Podrobnější rozbor daní podává následující tabulka

*) K úhrnnému procentu 60,78 došlo se následující úvahou:

činí-li úhrn výdajů 9.703,505.151 Kč 100,00 %

úhrn daní a dávek určených na jich krytí 5.897,844.500 Kč činí 60,78 %.

Dlužno opětně upozorniti, že jsou zde jednotlivé daně uvedeny jen onou částkou, která zůstane ve státní pokladně k úhradě státní správy, ne též onou částkou, která plyne do pokladen samosprávných. Tak daň z obratu je zde uvedena jen 60ti procenty, poněvadž 40 % plyne pro samosprávu atd. Rozeskupení, které je zde provedeno, sleduje národohospodářský cíl, totiž hodnoceni daňového systému se stanoviska hospodářské konstrukce našeho státu. A v té příčině se ukazuje povážlivým, že právě skupina daní obchodových jest největší, tvoříc skoro dvě pětiny všech daní, kdežto skupina daní spotřebních a skupina daně důchodové i s výnosovými tvoří každá asi 3 desetiny. V tom jest se stanoviska národ hospodářského největší vada našeho finančního státního systému, že největší část daňové úhrady zatěžuje výrobu před dokončením produktu, tvoří součástku výrobního nákladu a zatěžuje soutěživost při vývozu. Finanční soustava se takto dostává do rozporu s hospodářskou konstrukcí státu, jakožto státu vysoce vývozního.

Jest tedy patrno, že se nelze dívati na rozpočet a jeho úhradu pouze se stanoviska finanční rovnováhy, ale že dlužno též pečlivě zkoumati, z jakých součástek se tato úhrada skládá a zda konstrukce příjmů ve státním rozpočtu není v rozporu s konstrukci hospodářskou, i když by absolutní úhrn výdajů a příjmů byl pro národní hospodářství snesitelným. Jestliže hospodářský problém našeho státu do budoucna spočívá především v možnost udržení našeho vývozního průmyslu, bude tento vyvíjeti stále tlak na uvolnění hranic a rozšíření své oblasti působení. Ať dříve nebo později bude tento tlak působiti na zmírnění našeho celního systému a k užší mezinárodní výměně statků na nejširší oblasti. Avšak je-li tato cesta nadějí exportního průmyslu, tedy se stává dočasně heslem, pokud nejsou špiněny všechny ostatní předpoklady takovéhoto vývoje k svobodnému světovému obchodu. Možná, že by náhlým snížením cel uvolnila se cesta leckteré industrii ven, ale současně cesta cizímu průmyslu, nímž by náš průmysl, pracující pro domácí spotřebu, v soutěži neobstál, a krise by se nouze přesunula ne-li zhoršila. Avšak i exportní průmysl sám musí míti pro tu dobu upraveny cesty a odstraněny překážky spočívající hlavně v oněch veřejných břemenech, která zatěžují výrobu před dokončením produktu, tvoří takto součástku výrobního nákladu a jsou proto soutěžním činitelem s cizinou. Bylo ukázáno, že právě tato skupina státních daní a dávek je přes vývozní povahu našeho státu doposud největší. Patří tedy do linie naléhavé hospodářské politiky do budoucna postupně zmenšovati tuto skupinu daní a dávek, k níž náleží především daň z uhlí, daně dopravní a daň z obratu. Avšak právě proto, že běží poměrně o největší a s rozpočtového stanoviska nejdůležitější daně, stává se problém tím obtížnějším, poněvadž se kříží zájem finanční a zájem hospodářský. Poněvadž však nemůže finanční systém býti trvale v rozporu s hospodářskou strukturou státu, nechce-li podlomiti svého daňového pramene, musí se této struktuře hospodářské přizpůsobiti. Nelze ovšem přizpůsobení hledati prostě v tom, že by se tyto daně rázem snížily nebo zrušily, poněvadž finanční krise z toho vzniklá byla.by pro měnu a zpětmo i pro hospodářství zkázonosná je tedy nutno odčiňovati tuto skupinu daňovou všemi směry. Především krajní úsporností a snižováním státních výdajů, není-li tato možno náhle, tedy pevnou stabilisací rozpočtu, poněvadž nebude-li rozpočet po několik roků zvyšován, stane se pro pokračující hospodářství méně tísnivým. Budou-li při stabilním rozpočtu samočinně růsti ostatní příjmy, bude možno přebudovávati vnitřní strukturu příjmů umenšováním skupiny daní obchodových. Už tím, jak podotčeno, že nebude stát pokračovati v uzavírání nových půjček, které by zatěžovaly peněžní trh, bude klesati jeho břemeno úrokové a při výkladu o rozsahu státního rozpočtu byla poukázáno na prvky, které povlovně povedou na jedné straně ke snižování výdajů a na druhé straně ke zvyšování pravidelných státních příjmů. Bude arci třeba dobrých 10-15 let, nežli, předpokládaje, že naprosto nebude rozpočet státní dále rozpínán, bude možno odčiniti největší část dnešních obchodových daní. Pokud pak se dnes buduje systém samosprávných financí do jisté míry právě na těchto daních (dani z obratu) je tím současně postavena časová mez, ve které bude nutno přeorientovati finance samosprávy a postaviti je na trvalou základnu. Z toho však plyne, že první a naprosto naléhavou podmínkou přetvoření našeho finančního systému jest, aby aspoň nebyly rozmnožovány stání výdaje.

Vedle tohoto národohospodářského zorného úhlu lze hodnotiti platný finanční systém i s různých jiných hledisk a je na snadě uvažovati o obvyklé distinkci daní přímých a nepřímých. Nečiníme tak, poněvadž nelze postaviti rozdíl daní přímých a nepřímých na mechanickém rozdílu daní přímo a nepřímo vybíraných, není přesného kritéria mezi daněmi a poplatky tam, kde se vybírá kolkem, není možno ani zachytiti jako nepřímé ony daně, které postihují důchod nepřímo, zdražujíce jeho upotřebení, poněvadž i daně obecně za přímé považované mají tuto povahu (daň činžovní), a konečně obraz, který by v té příčině poskytovaly isolované státní finance, by nebyl úplný vzhledem k zatížení důchodů jednotlivce, poněvadž bylo by třeba přičísti k rozpočtu státnímu rozpočty samosprávných svazků, ve kterých v úhrnu se objevují daně výnosové v mnohonásobku, vzhledem k vysokým samosprávným přirážkám, kdežto spotřební samosprávné daně jsou poměrně mnohem méně významné.