Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Z obsáhlé a nejen velmi různorodé, ale v národohospodářském směru velmi důležité činnosti tohoto ministerstva bylo by v jednotlivostech poukázati zejména na následující odvětví:

Činnost ministerstva veřejných prací v tomto oboru byla a jest velmi bohatá a rozmanitá. Zvláštní pozornost věnována bylá umístění úřadů ústředních, v kterémžto směru provedeny byly stavební akce úhrnným nákladem 38,000.000,- Kč. Staví se ústřední budovy pro ministerstva sociální péče a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, zahájeny byly práce pro budovu ministerstva obchodu a patentního úřadu a připravují se stavby budov pro ministerstvo financí, spravedlnosti a Nejvyšší správní soud. Započato bude také s adaptací Černínského paláce pro ministerstvo zahraničních věcí. Ministerstvo železnic z vlastních prostředků zahájí v příštím roce stavbu své ústřední budovy.

Z dalších pozemních staveb bylo by výslovně uvésti zejména stavby vysokých škol v Praze, Brně a Bratislavě, jež vyžádaly si do konce roku 1925 nákladu celkem 170,000.000,- Kč. Zvláště dlužno dotknouti se velmi nákladných staveb pro universitu Karlovu v Praze, skončeny jsou také přípravné práce pro vybudování vysokého učení technického v Praze a pro postavení budovy právnické fakulty Masarykovy university v Brně.

Zvláště dlužno zmíniti se o budovách pro školy menšinové, kterémuž účelu odevzdáno bylo celkem 180 školních budov s nákladem 149,000.000,- Kč, rozestavěno jest 54 budov s nákladem 40,000.000,- Kč a připravuje se stavba dalších 200 budov.

Příslušné úvěry investiční, jež v minulém roce - kromě t. zv. úvěrů ústředních - rozvrženy byly do resortních kapitol těch resortů, jichž účelům budovy mají sloužiti, pojaty jsou v rozpočtu na rok 1927 opět do resortní kapitoly ministerstva veřejných prací jakožto titul 15. "Stavby budov a koupi realit pro potřeby civilní státní správy." V tomto titulu shrnuty jsou výdaje pro stavby budov a koupě realit pro účely všech administrativních odvětví státní správy vyjímajíc správu vojenskou a státní podniky.

Mimo novostavby státních budov úředních věnovalo ministerstvo veřejných hrací zvýšenou, péči otázce řešení bytové nouze státních zaměstnanců, takže poměrně značná část nákladů zařaděných do rozpočtu na investice týká se novostaveb a dostaveb obytných domů pro státní zaměstnance, jež byly zahájeny již v létech minulých a jež se provádějí a dokončují v různých místech postižených bytovou tísní. Dosavadní výsledek těchto akcí jevících se v rozpočtu jest tento:

Vedle těchto akcí rozvinulo ministerstva veřejných prací t. zv. akci losovou, spočívající v rozprodeji státní losové výpůjčky a ve stavbě obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance z výnosu této výpůjčky. Zákonem ze dne 7. března 1924, č. 58 Sb. z. a n. o stavebním ruchu byla zmocněna vláda, aby z výnosu zmíněné výpůjčky přikázala částku do 600,000.000,- Kč na vystavění obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance. V rámci zmíněné akce, jež měla neočekávaný a pozoruhodný úspěch, prodáno bylo státních stavebních losů za částku více než 36,000.000,- Kč, z čehož města a družstva, zakoupila losy za 286,000.000,- Kč a státní zaměstnanci za 60,000.000,- Kč, částek těchto bylo plně využito ku stavbě obytných domů, jichž vystavěno neb nachází se ve stavbě celkem 398.

Mimo výstavbu státních domů vyvinulo ministerstvo veřejných prací též rozsáhlou činnost při přezkoušení projektů soukromých, státem subvencovaných staveb po stránce technické. V tomto směru se podotýká, že ministerstvo veřejných prací projednalo v období od 1. června 1921 do 31. srpna 1926 projekty a rozpočty na stavby 26.228 domů o 56.474 bytech s rozpočteným nákladem 4.461,857.197 Kč.

Vodohospodářské podnikání ministerstva veřejných prací, třeba namnoze roztříštěné na různé úseky, neztrácelo se zřetele celkový soustavný plán spočívající v podstatě ve vybudování splavných vodních cest s příslušnými přístavy, ve využití vodních sil a v úpravě řek z důvodů veřejných, zejména za účelem zajištění před vodními škodami:

V oboru vodních cest upraveno bylo na Vltavě nábřeží smíchovské a navrženo jest veliké zdymadlo u Vraného. Připravuje se kanalisování Vltavy nad Štěchovicemi až ke Kamýku s třemi vyššími přehradami a to jak v zájmu plavby, tak i v zájmu využití vodních sil a v zájmu zemědělském. Vedle toho provádí se úprava vltavského toku na Maninách. Na Labi mezi Mělníkem a státní hranicí zřizuje se Masarykovo zdymadlo u Střekova a pokračuje se ve splavňování středního Labe mezi Mělníkem a Jaroměří. Z celkové délky středního Labe mezi Mělníkem a Jaroměří (180 km) splavněno bylo celkem 80 km a ve stavbě jsou trati v délce 19 km. Mimo to postaveno v řečené trati 6 nových pohyblivých jezů a 4 plavební komory. Na Dunaji provádějí se práce bagrovací, úpravy hrází a upraven byl brod u Děvína.

Pokud jde o přístavy, staví se moderní přístav na Labi u Mělníka, bohatě byl vybudován dunajský přístav bratislavský zřízením skladišť, jeřábové dráhy, jeřábů i příslušných komunikací a jiných zařízení a vystrojen byl také přístav komárenský, v jehož dalším vybudování se pokračuje.

Pokud se týká otázky využití vodních sil, vystavěny a dány do provozu hydrocentrály na Labi v Lese Království, v Poděbradech a Nymburce, na Orlici v Albrechticích, na řece Moravě v Kroměříži, na Starohorském potoce na Slovensku v Jelenci a na potoce Jasenné (tamtéž) v Jasenném. Ve stavbě jsou hydrocentrály na Labi v Přelouči a Kolíně, na Vltavě v Miřejovicích a na Starohorském potoce ve Starých Horách. Projektují se další hydroelektrárny na Labi u Střekova a u Krausových Bud, na Vltavě u Vraného a nad Štěchovicemi, na Dyji u Vranova, na Moravici u Kružberku a na Váhu u Dolních Kočkovců. Započata byla stavba elektrárny na řece Uži v Užhorodě.

Pokud se posléze týká úpravy řek, vyvinula v Čechách svoji činnost zemská komice pro úpravu řek, pro jejíž účely vydal stát a země po převratu do konce roku 1925 90,000.000,- Kč. Na Moravě vydáno bylo v téže době státem a zemí na úpravu Moravy a Dyje 53,000.000,- Kč, ve Slezsku 24,000.000,- Kč, na Slovensku vydáno bylo na úpravní práce na různých řekách do konce roku 1925 celkem 24,000.000,- Kč a v Podkarpatské Rusi 12,600.000,- Kč.

Úkolem ministerstva veřejných prací v oboru plavebnictví bylo budovati veškeré podmínky pro čsl. plavbu, a to nejen na vnitrozemských řekách, nýbrž i na zmezinárodnělých řekách Labi, Dunaji a Odře, kdež poskytly mírové smlouvy Československou svobodu plavby, možnost získati loďstvo a i přístup k moři s právem založení svobodných přístavních pásem v Hamburku a Štětíně. Využitkujíc ustanovení mírových smluv působila Čsl. republika svým zástupcem v Mezinárodních komisích říčních při sjednávání základních plavebních smluv a statutů, přihlásila se dále o svůj podíl při rozdělovaní říčního loďstva a získala rozhodnutím amerického arbitra na Labi, Dunaji a Odře velký počet lodí. Veškeré loďstvo a plavební zařízení bylo během času odevzdáno nově utvořeným čsl. akciovým plavebním společnostem labské, dunajské a oderské, na nichž jest stát účasten 72 % a soukromý kapitál 28 %. Plavební zařízení převzatá rozhodnutím arbitra na Dunaji byla pak ještě podstatně rozmnožena a přístavy Bratislava a Komárno celkovým nákladem as 70,000.000,- Kč vybudovány a uvedeny v pravidelný provoz. V bratislavském přístavě bylo před válkou ročně složeno i vyloženo nejvýše 35.000 tun, nyní překlad v obou přístavech jest více než desateronásobný (v r. 1925 v Bratislavě 447.000 tun a v Komárně 173.000 tun). Bratislavský přístav nabývá významu zvláště pro obchod s obilím, Komárno zase jako přístav pro transitní dopravu - uhlí z Horního Slezska na jih. I na Labi a Vltavě zvelebila se vnitrozemská plavba zejména lepším vybudováním přístavu v Holešovicích, na Mělníku buduje se nový obchodní přístav.

Státní správu plavební vedou súčastněná ministerstva veřejných prací a obchodu prostřednictvím čsl. plavebního úřadu v Praze zřízeného zákonem č. 315/1920 Sb. z. a n. s poříčními plavebními úřady jemu podřízenými a to pro oblast Dunaje v Bratislavě a pro oblast labsko-vltavskou v Praze.

Pokud se týká otázky čsl. přístavních pásem v Hamburku a ve Štětíně, pokračují v té věci jednání s Německem a dojde asi v příštím roce k realisaci říčního pásma v Hamburku, nezbytně potřebného pro činnost labské plavební společnosti. Ministerstvo veřejných prací sleduje možnost založení vlastní námořní společnosti, jež by mohla spolupracovati s větším cizozemským plavebním podnikem.

Plavební správa pečuje ovšem i o všecky další otázky souvislé s plavebnictvím, sleduje bedlivě technické pokroky plavby i vedlejších zařízení s plavbou souvisejících a snaží se i o zapracování personálu do specielních úkonů plavební správy, za kterýmžto účelem podporuje plavební kursy. Aby všem těmto úkolům mohlo dostáti, jest třeba ovšem i plavební úřady řádně a urychleně dobudovati.

Snahou ministerstva veřejných prací v oboru staveb silničních bylo jednak odčiniti škody povstalé na státních silnicích za války a po válce a přizpůsobit silnice motorické dopravě na silnicích a potřebám obyvatelstva ve městech a osadách, jednak pak vhodně doplniti síť státních silnic, zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a účinně podporovati stavby silnic nestátních poskytováním státních příspěvků.

Pokud se týká silničních úprav, věnována byla pozornost hlavně válcování a dlažbám průtahů státních silnic ve městech a rekonstrukcím nejzanedbanějších a při tom důležitých silničních spojů. Tak byla provedena v létech 1923-1925 nákladem 13,500.000,-korun úprava silnic spojujících Prahu se západočeskými lázeňskými místy, dále pak zahájena byla soustavná úprava silnic v okolí pražském, jež bude vyžadovati nákladu asi 30,000.000,- Kč. Za účelem vyzkoušení pokroků technických, směřujících k zřízení bezprašných a trvanlivých vozovek, zřízena byla pokusná trať na poděbradské státní silnici u Mochova, letos pak zřizuje se pokusná trať na státní silnici mezi Chuchlí, a Zbraslaví. Stavba nových státních silnic na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vedena jest hlavně tím zřetelem, aby zřízeny byly silniční spoje, vedoucí od západu k východu. V tomto směru vypracován byl rozsáhlý program, jehož byla dosud realisována jen malá část a to celkovým nákladem 24,000.000,- Kč na Slovensku a 8,000.000,- Kč v Podkarpatské Rusi. Na stavby silnic nestátních bylo od převratu až dosud povoleno státních příspěvků celkem 112,425.000,- Kč, při čemž bylo přihlíženo hlavně k otázce nezaměstnanosti v tom kterém kraji, podporováno bylo 1020 staveb o celkové délce 2.207 km s rozpočteným nákladem 318,797.000,- Kč.

V oboru staveb mostních věnována byla pozornost hlavně výstavbě nových státních silničních mostů, jichž bylo navě postaveno 155 nákladem přes 40,000.000,- Kč a rozestavěno jest 30 státních mostů nákladem 7,000.000,- Kč. Vedle toho podporovány byly také stavby nestátních mostů, v kterémžto směru vydáno bylá celkem asi 12,000.000,- korun na 70 mostních objektů. Ministerstvo veřejných prací zamýšlí nahraditi postupně všechny dřevěné mosty na státních silnicích objekty trvalými, zejména betonovými, železobetonovými neb objekty se železnými nosnými konstrukcemi.

Činnost ministerstva veřejných prací v oboru silnic a mostů jeví se ovšem také přípravou nových prací zákonodárných, v kterémžto směru projednává se zejména osnova jednotného silničního zákona, a osnova zákona a řádu silniční policie.

Předním a nejdůležitějším úkolem jest arci zabrániti dalšímu hrozivému úpadku státních silnic, způsobenému jednak nedostatečnými příděly krycích hmat v posledních 12 letech, jednak rychle se vzmáhající dopravou automobilní na silnicích a opatřiti nejdůležitější z těchto silnic takovými vozovkami, které by vzdorovaly dopravě motorických vozidel a, odpovídaly i požadavkům hygienickým. K tomu ovšem jest v první řadě zapotřebí zvýšení rozpočtových prostředků. Ježto pak jest obava, že by nebylo možno tyto prostředky zabezpečiti v rámci pravidelných rozpočtů, hodlá ministerstvo veřejných prací předložiti osnovu zákona o zřízení silničního fondu, clo kterého by plynuly v podstatě ony veřejné dávky, které souvisejí a držením motorových vozidel, jakož i výnos další daně z motorových vozidel, která by byla nově zavedena.

Ministerstvo veřejných prací věnovala svou péči tomu, aby svedlo na území republiky a zejména do Prahy co největší počet významných mezistátních linií leteckých a vedle toho aby vytvořilo i letecké linie vnitrostátní. V prvním směru účastní se náš stát kapitálově i subvencováním mezinárodní vzduchoplavecké společnosti (CIDNA), jež provozuje linie Paříž-Praha, Praha-Varšava a Praha-Vídeň s prodloužením na Budapešť, Bělehrad a Cařihrad. Dále jedná se o linii do Londýna, do Berlína a o linii do Záhřebu a Terstu. V druhém směru založeny byly v roce 1923 Čsl. státní aerolinie, jež udržují provoz na linii Praha-Bratislava a Bratislava-Košice-Užhorod, další vnitrozemskou linií jest Praha-Mariánské Lázně, jež jest státem subvencována.

Dalším důležitým úkosem ministerstva veřejných prací v tomto oboru jest vybudování letišť. Vybudována byla letiště v Praze, Brně a Bratislavě, z nichž zejména civilní letiště pražské pokládati možno za jedno z nejlepších letišť ve střední Evropě, buduje se letiště v Košicích a v nejbližší době přikročeno bude k výstavbě letišť v Moravské Ostravě a v Užhorodě.

Ministerstva veřejných prací věnuje svou pozornost ovšem také rozvoji leteckého průmyslu a nákupu letadel pro účely Čsl. státních aerolinií a podporuje všecky snahy a akce soukromé, týkající se rozvoje letectví.

Zákonem ze dne 30. června 1921, č. 245 Sb. z. a n., přenesena byla veškerá agenda, týkající se stanovení nových a revise dosavadních státních hranic, do ministerstva veřejných prací. Tyto práce, prováděné za vedení zplnomocněného českoslov. komisaře, spočívaly jednak v jednáních v příslušných delimitačních komisích mezinárodních, jimž příslušelo stanovení podrobných hranic v terénu, jednak v opatřeních výlučně technického rázu, t. j. vytýčení a vymezníkování hranic, zaměření hraničního tahu a revise stávajícího etapového materiálu. Konečným cílem těchto prací bylo vyhotovení řádného měřického operátu vyhovujícího všem technickým požadavkům doby.

Až dosud provedeny byly práce v těchto nových hranicích:

V stadiu dokončení jsou práce na hranici československo-polské ve východní Haliči, 300 km dlouhé.

Dalším úkolem v tomto oboru jest revise, řádné zaměření a měřické zajištění hranic československo-německých, jež již dříve byly státními hranicemi Německa a bývalého Rakouska.

Účelem cejchovní služby jest zaváděti a udržovati správné míry váhy ve veřejném obchodě, za kterýmž účelem zkouší a ověřují se míry, závaží, váhy a jiné měřicí přístroje a opatřují se státními cejchovními značkami, načež se vybírají poplatky, kterými náklady tohoto odvětví jsou plně kryty.

Službu cejchovní obstarávají cejchovní úřady (celkem 151 úřad s 31 expositurou), na něž dozírají 3 cejchovní inspektoráty, jež jsou podřízeny čsl. ústřednímu inspektorátu pro službu cejchovní v Praze, který byl vybudován místo dosavadních centrál ve Vídni a Budapešti.

Výkonná tužba cejchovní jest velice intensivní a bohatá a stále vrůstá, což vidno jest na př. z toho, že v r. 1925 cejchováno bylo celkem 3,595.414 kusů, o 302.770 kusů více než v roce 1924 a o 1,686.396 kusů více než v r. 1919.

Věnuje se plná pozornost různým moderním vahám a měřidlům, zejména vydány byly nové předpisy o cejchování elektroměrů a připravují se předpisy k úřednímu zkoušení taxametrů, manometrů a lékařských teploměrů.

I tato odvětví jest plně kryto svými vlastními příjmy. Ministerstvo veřejných prací reorganisovalo puncovní agendu a vypracovalo osnovu nového puncovního zákona.

Na podkladě zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. a zákonů jej doplňujících věnována byla v letech 1919 až včetně do r. 1925 na účast státu ve všeužitečných elektrických podnicích celková částka 66,804.400,- Kč, která v jednotlivých společnostech jest takto rozdělena:

Úhrnné investice všeužitečných elektrárenských společností koncem roku 1925 přesahovaly jednu miliardu Kč.

Stav bilancí těchto podniků jest příznivý a dividendu vyplácejí prozatím tyto společnosti: Středolabský elektrárenský svaz v Kolíně, Západomoravské elektrárny v Brně, Středomoravské elektrárny v Přerově, Moravsko-Slezské elektrárny v Moravské Ostravě a Středoslovenské elektrárny v Báňské Bystřici.

Zvláště dlužno vyzvednouti zřízení veliké tepelné elektrárny v Ervěnicích (ústřední elektrárny v Praze), určené hlavně k zásobování Prahy elektrickou energií, tento podnik uveden byl v roce 1926 do provazu.

Stát sám zbudoval tepelnou elektrárnu v Komárně nákladem 6,000.000,- Kč a sám neb s jinými činiteli řadu vodních elektráren, jež byly zmíněny shora při stavbách vodohospodářských.

Na Podkarpatské Rusi nebylo dosud přikročeno k soustavnému provádění elektrisace, ježto místní činitelé nedisponovali dostatečnými prostředky. Ježto se poměry nyní zlepšily, projektuje se zřízení všeužitečné elektrárenské společnosti, jejíž hlavním úkolem bude využití vodní síly na řece Uhu.

Dalším rozvojem elektrisace, zejména vybudováním větších vodních sil v republice, umožněno bude nejen zvládnutí stále stoupajícího konsumu elektrické energie, nýbrž i další rozšiřování použití elektřiny, na př. připravované elektrisování některých tratí železničních a pod.

Z oboru báňské administrativy, kterou obstarává ministerstvo veřejných prací prostřednictvím báňských hejtmanství a báňských revírních úřadů, bylo by zejména vyzvednouti hornopolicejní dohled k dolům (báňská inspekce) a sociálně-politickou činnost, jež jeví se plavné v politice mzdové a v činnosti hornických rozhodčích soudů a vrchního hornického rozhodčího soudu, jakož i v úpravě otázek pojištění horníků pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Hornické rozhodčí soudy zřízeny byly zákonem ze dne 25. února 1920, č. 145 Sb. z. a n., resp. zákonem ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n. K provádění těchto zákonů bylo vydáno vládní nařízení č. 18/1925 Sb. z. a n.

Činnost hornických rozhodčích soudů, tak i vrchního hornického rozhodčího soudu byla velmi intensivní a je patrna za rok 1925 z těchto tabulek:

Pojištění horníků pro případ nemoci, invalidity a stáří je upraveno zákonem o báňských bratrských pokladnách ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z a n., jehož provedení pokročilo již do té míry, že zbývá ještě jen provedení voleb do Ústřední bratrské pokladny. Pojištění hornictva totiž obstarává 8 revírních bratrských pokladen, které působí jednak jako nemocenské pokladny, jednak jako úřadovny ústřední bratrské pokladny v Praze, jejíž úkolem jest pojištění zaopatřovací. V měsíci květnu 1926 vyplatila ústřední bratrská pokladna na důchodech 13,164.550,76 K, možno tedy odhadnouti celkové výplaty v roce 1926 přibližně na 157 milionů. Pojištěnců na konci května, 1926 bylo 136.492, invalidů 42.816, vdov 29.425 a sirotků 15.171, tedy všech důchodců 87.412.

Ježto vešel v účinnost zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců, pro případ nemoci, invalidity a stáří, připravuje se novelisace zákona o báňských bratrských pokladnách, aby vyrovnány byly poněkud rozdíly v obojím pojištění.

Ministerstvo veřejných prací jako nejvyšší úřad báňské administrativy zabývá se také evidencí uhelného hospodářství, zejména kontrolou vývozu uhlí. Statní hospodářství uhelné, jevící se ve vrchním řízení uhelné distribuce, jest ovšem již několik let uvolněno, přes to však stát stále má zájem na tom, aby hospodaření uhlím sledoval a podle potřeby regulativně zasahoval.

Hlavní data uhelného hospodářství v letech 1919 až 1925 jsou zřejmo z této tabulky:

Konjunktura uhelná měnila se v uplynulém pětiletí několikráte a vývoj situace trhu uhlí kamenného a uhlí hnědého nebyl vždy paralelní. Bylo to důsledkem jednak poválečné nouze uhelné, jednak poměrů vývozních a dovozních. V roce 1925 výroba uhlí kamenného a hnědého poklesla, vývoz se zmenšil, za to dovoz stoupl.

Hlavním úkolem státního geologického ústavu jest soustavný geologický výzkum území republiky a vydávání geologických map v měřítku 1:75.000 a vědeckých publikací, jakož i řešení otázek praktické geologie podáváním posudků při projektech a pracích vyžadujících součinnosti geologů.

Dosud vydán tiskem 1 list specielní mapy (Beroun-Hořovice), list Praha jest v tisku a další 2 listy budou dokončeny v nejbližší době. Výsledky bohatých vědeckých výzkumů jsou uveřejňovány ve Sborníku státního geologického ústavu (dosud 6 svazků), Věstníku státního geologického ústavu (dosud 2 ročníky) a v knihovně státního geologického ústavu (dosud 9 svazků). Přes malý počet odborných sil koná ústav velikou a záslužnou práci.

Tento ústav sleduje jednak úkol vědecký tím, že pracuje theoreticky a experimentálně ve všech otázkách radiologie i oborů s ní souvisejících, jednak praktický, jsa zkušební stanicí, v níž se konají jemná měření zejména pro doly jáchymovské a pro četné interesenty z kruhů lékařských, průmyslových i zemědělských. Ústav vedle měření radiových preparátů v Jáchymově vyrobených.provedl detailní výzkumy radioaktivity minerálních pramenů jáchymovských, bohdanečských, báňsko-šťávnických a stěžerských, jakož i vědecký výzkum radioaktivity vzduchu a s ní související atmosférické elektřiny, zejména v Jáchymově. Ústav disponuje poměrně dokonalými laboratořemi fysikálními a chemickými a bude pokračovati jednak v systematickém výzkumu republiky, pokud se týká radioaktivity půdy, vody a vzduchu, jednak pak také v pracích týkajících se lékařského využití radioaktivních prvků, jakož i užití radiologie v biochemii a ve fysiologii rostlinné.

Úkolem tohoto ústavu jest theoreticko-vědecký výzkum vodstva a jeho praktické použití po stránce prakticko-hospodářské. Tento úkol provádí se měřením vzdušných srážek, výzkumem vod povrchových i podzemních a hydrologicko-hydraulickým pokusnictvím.

Měření vzdušných srážek koná se denně rozsáhlou sítí hydrologických stanic srážko-měrných. Výzkum povrchových vod.provádí se stanicemi vodočetnými, z nichž mnohé mají samočinně zapisující limnigrafy, a zaměřovacími pracemi na vodních tocích, studium podzemních vod koná se pak rovněž prostřednictvím příslušných stanic, pokud posléze se týká hydrologicko-hydraulického pokusnictví, zařizuje ministerstvo veřejných.prací právě pokusnou vodní laboratoř v Podbabě jejíž účelem jest zkoušeti v modelech bezpečnost, hospodárnost a účelnost projektovaných vodních staveb, jakož i výkonnost hydrometrických přístrojů a studovati všeobecné zákony o pohybu vody. Celkový stavební náklad této pokusné vodní laboratoře rozpočten jest na 3,500.000 Kč a bude moci býti tento pokusný ústav příštího roku dán do provozu. Dlužno zmíniti se také o službě povodňové, kterou řídí hydrologický ústav a jež jest důležita zejména pro zájmy průmyslové a zemědělské.

Výsledky výzkumů a měření hydrologického ústavu jsou kriticky zpracovávány a uveřejňovány v měsíčních zprávách hydrologických a dále ve zprávách výročních. Ježto vydávání výročních zpráv za léta válečná byla přerušeno, bylo nutno vydati dodatečně výroční zprávy za minulá léta, čímž opozdilo se ovšem vydání těchto zpráv za léta poválečná. Vedle toho vydává hydrologický ústav četné publikace neperiodické a provádí posudky pro účely jiných státních úřadů.