Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vládním nařízením ze dne 28. února 1919, č. 109 Sb. z. a n., bylo zřízeno pro veškerou správu loterie třídní a důchodku loterního jako ústřední úřad státní loterní ředitelství, které podřízeno jsouc přímo ministerstvu financí, 1. března 1919 započalo svou činnost. Tímtéž vládním nařízením byla číselná loterie na našem území provozovaná zrušena a loterní úřady v Praze a v Brně ukončily svou činnost v červnu 1919.

Veškeré přípravné práce musely býti vykonány v době poměrně velice krátké, než přes všechny překážky podařilo se provésti první tah 1. československé třídní loterie již dne 22. července 1919.

Ovšem bylo třeba omeziti se na vydání co nejmenšího počtu losů, aby obsáhlá materie mohla býti zpracována včas a bezpečně bez každé materielní ztráty pro státní důchodek.

Československá třídní loterie musela sledovati dvojí cíl, jednak ochrániti stát před tím, aby se hrálo v cizině a peníze za losy plynuly do ciziny, jednak, aby poskytovala státu určitý zdroj příjmů, kterého by jinak proti všem zákazníkům byla docilovala cizina.

Cena losu byla stanovena na 200 Kč a na výhry určeno bylo 75 % herního kapitálu. Rozvoj podniku od počátku loterie lze sledovati z následujících dat:

Pro 1. československou třídní loterii (odbývanou v II. pololetí 1919) vydáno bylo pouze 60.000 losů v ceně po 200 Kč.

čistý zisk pro státní pokladnu činil 1,904.340,35 Kč.

Rozprodej obstarávalo 249 nově zřízených prodejen. Následkem ustálení se poměrů a vnitřního uspořádání v úřadě bylo možno ve 2. loterii (I. pololetí 1920) vydati již 100.000 losů, čistý zisk činil 3,359.725,84 Kč.

Při 3. loterii (II. pololetí 1920) vydáno bylo 120.000 losů a čistý zisk činil 4,597.852,- Kč.

Při 4. loterii (I. pololetí 1921) vydáno 130.000 losů a čistý zisk činil 5,033.698,05 Kč.

V 5. loterii byl počet losů zvýšen na 150.000. Čistý výtěžek této 5. loterie činil 5,844.495,- Kč.

Tento počet losů nestačil však ani v následujících loteriích, neboť při 6. loterii muselo býti vydáno následkem stálé poptávky po losech 170.000 losů. Čistý zisk této loterie činil 6,841.652,- Kč.

Teprve při 7. loterii mohlo se přikročiti aspoň k částečnému zvýšení ceny losu na 260 Kč.

Vydáno bylo pro tuto loterii 190.000 losů čistý zisk dostoupil výše 10,728.858,- Kč.

Při 8. loterii zvýšen počet losů na 200.000 a týž ponechán byl i při 9. loterii.

Čistý zisk při 8. loterii činil 11,482.447,- Kč

a při 9. loterii 11,617.256,- Kč.

Dosažením tohoto počtu losů mělo býti docíleno maxima, avšak v důsledku stálé poptávky a značné přihlášky prodejen, jimž se nedostávalo losů, přikročeno při 10. loterii k dalšímu zvýšení počtu losů.

V 10. loterii vydáno bylo 210.000 losů a čistý zisk činil 12,223.639,- Kč.

V 11. loterii vydáno bylo 220.000 losů a docílen čistý zisk 12,828.491,- Kč.

Ve 12. loterii vydáno bylo 230.000 losů a čistý zisk činil 13,106.860,- Kč.

Ve 13. loterii bylo vydáno 250.000 losů a docílen čistý zisk 13,983.220,- Kč.

Všechny loterie německé, jakož i loterie polská po zhroucení měny zvýšily značně cenu losu. Se zřetelem k tomu zvýšena i u nás cena losů při 14. loterii na 370 Kč (a 30 Kč zápisné pro prodejny), čímž jsme se poněkud přiblížili ceně předválečné. Současně však byl snížen počet losů pro 14. loterii z 250.000 na 240.000.

Cena našeho losu i po tomto zvýšení zůstala daleko za cenou losu cizozemských loterií, které se již značně přizpůsobily ceně předválečné. (Prusko 120 ř. M., t. j. 960 Kč, Sasko 150 ř. M, t. j. přes 1200 Kč, Hamburk 120 ř. M., t. j. přes 960 Kč, Rakousko 160 Sch., skoro 800 Kč, Uhersko 1,000.000 Ku., t. j. skoro 500 Kč, Polsko 200 pol. zl., což při původním kursu zlotého rovnalo se skoro 1100 Kč. Jedině Jihoslovansko zůstalo při ceně 400 din.)

Z tohoto zvýšení o 160 Kč za los pro celou loterii připadlo po odrážce zvýšeného vkladného 10 Kč pro prodejnu, 70 % zpět hráčům ve formě zvýšení výher a 30 % státnímu podniku a prodejnám, jichž požitky vzhledem k risiku musely býti zvýšeny.

Pro 14. loterii docílí státní podnik při 240.000 losech čistý zisk přes 21,000.000 Kč.

Počet prodejen stoupl proti 1. loterii z 249 na 407.

Pro 15. třídní loterii vydáno bylo rovněž 240.000 losů a docíleno bude zisku přibližně také asi 21,000.000 Kč.

Pro rok 1927 zamýšlí se vydati 230.000 losů pro každou z obou loterií.

Úspěch podniku státních loterií jest přirozeně závislý od všeobecné hospodářské a průmyslové činnosti.

Každá i sebemenší hospodářská a průmyslová krise působí na odbyt losů a proposice nutno tedy činiti s tou největší opatrností, aby státní podnik přes jistoty prodejnami složené ku ztrátě nepřišel.

Zavedení správního sboru, tedy kolegiátního rozhodovaní, odejmutí velké pravomoci, ale i zodpovědnosti jednotlivci, přispěje ovšem k tomu, že rozhodováno bude ve vážných otázkách s největší opatrností.

Jedno bude ovšem naprosto nutné sledovati, t. j. zvýšení ceny losu i u nás, neboť dnešní cena losu nedosahuje ani 1/3 ceny předválečné.

V tom případě bude ovšem naprosto nutné počet losů značně restringovati. Každým zvýšením ceny losu docílí se i značně výhodnějšího herního plánu pro hráče (70 % herního kapitálu použije se na výhry).

Vedle agendy čsl. třídní loterie pověřena jest "Státní loterie" též pořádáním státní loterie dobročinné (v každém roce jedna loterie).

Loterie tato vznikla v roce 1853 (rozhodnutí ze dne 28. dubna 1853, A. F. 6913/F. M.).

V republice Československé pořádány byly až dosud:

Loterie 8. pořádána bude 5. října 1926. Loterie 1. - 6. vykazují každá 250.000 losů po 5 Kč, loterie 7. byla pořádána o 300.000 losech po 5 Kč.

Čistý zisk těchto loterií rozděluje každoročně ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem sociální péče a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy dobročinným institucím.

Mimo to působí státní loterie (loterní ředitelství) při pořádání věcných loterií soukromých (v letech 1922-25 absolvováno bylo, mimo t. zv. menší věcné loterie s herním kapitálem do 10.000 Kč, více než 100 těchto velkých soukromých věcných loterií s herním kapitálem asi 53,000.000 Kč). Pořádání těchto loterií upraveno jest nařízením býv. ministerstva, financí a ministerstva vnitra ze 14. července 1921, ad Z. 30.426/X, č. 124 věstníku ministerstva financí ex 1911.

Konečně dlužno se zmíniti o účasti loterního ředitelství na řešení různých jiných otázek souvisejících s loterním důchodkem, jmenovitě vydávání posudků při povolování různých herních přístrojů (automatů), reklamních nebo příležitostných slosování, nedovolené hry v cizí loterie a pod., jakož i spolučinnost loterního ředitelství při důchodkovém trestním řízení.

Zvýšení výdajů odůvodňuje se zvýšením potřeby na položce "Výhry 16. a 17. třídní loterie" a na položce "Odměna prodejnám", neboť v důsledku zvýšení ceny losů zvýšeny byly i výhry a odměna prodejen.

Očekávaný zvýšený přebytek odůvodňuje se zvýšenou cenou losů.

Státní mincovna v Kremnici má sama velmi nepatrný vliv na výnosnost podniku, poněvadž ve vlastní své činnosti - ražbě mincí - jest úplně závislá od státu, jenž určuje druh i množství mincí.

Snaha získati ražby pro státy cizí nesetkala se pro silnou zahraniční soutěž se zdarem, a nelze s nimi ani pro nejbližší budoucnost počítati.

V roce 1919 a 1920 byla mincovna zařizována, teprve od roku 1921 byla zaměstnána plně ražbou mincí, dále výrobou medailí i loučením drahých kovů. V roce 1923 přistoupila k tomu ještě zvláště ražba československých dukátů na účet státu, od roku 1924 pak na účet soukromý.

Medailérství vzrůstá, ač jeho úplnému rozvoji brání vzdálenost mincovny od středisk kulturních a uměleckých.

Loučení drahých kovů však ubývá vlivem zmenšené jejich produkce.

Poněvadž ražební rozvrh jest již v hrubých rysech skončen, omezuje se mincovna na doplňování obživa podle potřeby hospodářského života a na ražbu dukátů, což bude také jejím úkolem ještě nejbližších několik let.

Snížení výdaj z odůvodňuje se tím, že mincovna omezuje se nyní na doplňování oběživa podle potřeby hospodářského života a s omezením výroby klesá i nákladová potřeba.

vzhledem k očekávané menší výrobě.

Podnik "Československá pošta" vykonává výhradní právo státu zřizovati a provozovati pošty, telegrafy a telefony podle rakouského poštovního zákona z 5. listopadu 1837, č. 47/1838 Sb. zák. pol., uherského poštovního zákona ze 26. prosince 1850, č. 4 ř. z. z r. 1851 a podle zákona telegrafního z 23. března 1923, č. 60 Sb. z. a n., jímž byl nahrazen kabinetní list císařův ze dne 16. ledna 1847.

Správní monopol pošty (v užším slova smyslu) omezuje se na poštu listovní (zprostředkování dopravy písemních zpráv určitému příjemci), nicméně pošta převzala v zájmu veřejném také dopravu drobného zboží a peněz, službu poukázkovou, dobírkovou a příkazní, službu šekovou a poštovní dopravu automobilní, zařídivší tato odvětví služby hlavně proto, že by jinak k účelné jich organisaci vůbec nedošlo nebo jen za podmínek nepříznivějších, než za kterých je pošta obstarává.

Správu poštovního podniku vykonává ministerstvo pošt a telegrafů za účasti správního sboru, jehož 5 členů jmenuje ministr pošt a telegrafů ze zaměstnanců svého resortu a jednoho člena ministr financí z úředníků svého oboru.

Ministerstvu pošt a telegrafů jsou podřízena: jednak šest ředitelství pošt a telegrafů (pro provoz poštovní, telegrafní a telefonní), a to v Praze, v Pardubicích, v Brně, v Opavě, v Bratislavě a v Košicích, jednak ředitelství poštovních úřadů šekových v Praze a v Brně a ředitelství poštovního provozu automobilního v Praze.

Výkonnou službu poštovní, telegrafní a telefonní obstarává (podle stavu ke dni 31. prosince 1925) 3712 poštovních úřadů - z nichž jest 2490 úřadů zároveň úřady telegrafními - a 831 poštoven, úhrnem tedy 4543 poštovních a telegrafních služeben. Na jeden poštovní úřad nebo poštovnu připadá průměrně 30,89 km² a 3121 obyvatel.

Poštovní doprava jest obstarávána:

1. Ve vlacích 743 vlakovými poštami, z nichž 307 jest obsazeno poštovními úředníky i zřízenci, 436 jen zřízenci, dále 496 úhrnnými poštovními dopravami, z nichž 490 provázeno jest poštovními a 6 železničními zřízenci, a posléze 754 dopravami listovní pošty, obstarávanými zřízenci železničními. K dopravě pošty na železnicích se používá denně 1993 železničních vlaků, délka poštovních kursů na železnicích činí 110.084,5 provozních km.

2. Na silnicích obstarává poštovní dopravu 567 automobilových jízd, konaných 309 poštovními automobily státními, dále 6364 koňských jízd, opatřovaných 1123 smluvními podnikateli poštovních jízd (kteří používají silničních vozidel státních 2811 a soukromých 1446) a posléze koná se poštovní doprava na silnicích 12.423 pěšími pochůzkami, obstarávanými poštovními zřízenci a posly. Délka všech 19.354 poštovních kursů činí 54.651,5 km.

3. Ve vzduchu dopravují poštu letadla, a to jednak na dvou tuzemských tratích leteckých: Praha-Marianské Lázně (podnikatelem jest firma, Aero ve Vysočanech) a Praha-Brno-Bratislava-Košice (podnikatel Čsl. státní aerolinie v Praze), jednak na 10 mezinárodních leteckých tratích: Praha-Vratislav-Varšava, Praha-Norimberk-Strasburk-Paříž, Praha-Vídeň-Budapest-Bělehrad-Bukarest-Cařihrad, Toulouse-Casablanca, Toulouse-Oran, Toulouse-Dakar, Drážďany-Kodaň-Malmö, Královec-Smolensk-Moskva, Kahýra-Bagdád a New York-San Francisko. Zásilky pro cizozemské letecké trati se dopravují rychlíky případně poštovními rychloparníky do místa odletu a odtud teprve letadlem.

Leteckou poštou se dopravují obyčejná a doporučená psaní a dopisnice, obchodní papíry, ukázky zboží, tiskoviny a zásilky smíšené, na tuzemských leteckých tratích též poštovní příkazní psaní i příkazky na poštovní balíky.

Uvedená statistická data, jež byla zjištěna ke dni 31. prosince 1925, samozřejmě se mění ustavičně podle aktuelních potřeb poštovní dopravy, neboť poštovní správa bedlivě přihlíží k tomu, aby organisace poštovní dopravy byla tak elastickou, aby vždy mohla vyhověti úkolům v tom kterém období na ni kladeným, t. j. dosáhnouti nejvyšší intensity, zvýší-li se obchodní ruch, a omeziti se v případě opačném.

Obtížným úkolem čsl. poštovní správy bylo po státním převratu přizpůsobiti síť poštovních kursů dopravním potřebám nového státu, zejména znovu zorganisovati službu vlakových pošt zavedením nových pošt vlakových ve směru z Prahy na východ, doplniti nevylovující park vazů vlakových pošt a postupně dosáhnouti přímých spojení s cizími státy. Park vozů vlakových pošt po výstavbě posledních 70 vozů, pořízených v letech 1925 až 1927, bude v hrubých rysech celkem vyhovovati potřebám provozu.

Poštovní správa stará se pečlivě, aby také pro místa vzdálená od železničních tratí byla doprava poštovních zásilek vykonávána o nejrychleji, a bude také v budoucnosti usilována, aby vhodnou úpravou a rozmnožením poštovních kursů byl co nejvíce umožněn rychlý styl obyvatelstva v místech, o která v dřívějších letech v tomto směru nebylo dostatečně postaráno.

Poštovní kursy byly v posledních letech zdokonaleny zejména postupným rozšiřováním poštovního provozu automobilního. V oboru tom docílila čsl. poštovní správa hned v prvých letech přes obtížné poměry poválečné pozoruhodných výsledků. Před světovou válkou bylo v českých zemích pauze 20 státních poštovních tratí automobilních v celkové délce 470,06 km, kdežto koncem roku 1925 byla pravidelná automobilní doprava obstarávána již na 122 tratích v celkové délce 2.673,4 km, což činí témě již 1/4, délky všech tratí čsl. státních drah. V provozu jest té doby 362 vozů pro dopravu pošty, osob a nákladů. V r. 1919 bylo ujeto celkem km 101.824, v r. 1925 již km 4,802.677, počet dopravených osob vzrostl z 87.384 v r. .919 na 3,724.233 v r. 1925, v r. 1919 bylo dopraveno nákladů v tunách 459,2, v r. 1925 již 340.823. Projednává se zřízení celé řady tratí nových, zejména na Slovensku. Jsou to trati Karlovy Vary-Jáchymov, Kežmarok-Spišská Belá-Spišská Stará Ves, Dolní Vestenice-Valašská Belá, Levoča-Spišské Podhradie, Lučenec-Modrý Kámen a Košice-Rožnava. V r. 1920 bylo objednáno u domácích firem 10 nových autobusů nejmodernější konstrukce o nízkém rámu a na pneumatikách, kterýžto počet vozů podstatně umožní další rozšíření provozu. Projektuje se zavedení nového typu malého autobusu pro trati s menší frekvencí a pro trati v obtížném terénu.

Uváží-li se, že čsl. poštovní správa zřídila automobilové trati z důvodů obecného prospěchu také v takových hospodářsky slabých krajích, zejména horských, které při výstavbě železničních trati byly opomenuty a kde soukromí podnikatelé, řídící se zásadami čistě výdělečnými, pro malou neb žádnou pravděpodobnost zisku takové spojení zříditi se neodvážili, nemůže překvapiti, že poštovní provoz automobilní byl v letech 1919-1922 pasivní. V letech 1923-1925 však jeví tento provoz již malé stoupající přebytky.

Poštovní provaz byl zlepšen a zdokonaleni také po stránce bezpečnosti zásilek poště k dopravě svěřených a stejně i ve směru jistoty a přesnosti při jich vydávání a doručování. Případy ztrát klesly již na míru předválečnou, celkem nepatrnou, uváží-li se, že v r. 1925 ztratilo se ze 27,008.01 podaných balíků jen 6235 balíků a vyplatilo se na náhradách stranám toliko 506.840 Kč, kdežto ještě v r. 1921 ztratilo se z 22,621.188 podaných balíků 39.088 balíků a vyplatilo se 10,542.186 Kč na náhradách.

V r. 1925 jevil se všeobecný vzrůst poštovního rozvozu, jak patrno z tohoto přehledu:

V přítomné době připravuje se vydání nového poštovního zákona, nového poštovního řádu a nových provozních předpisů, směřujících k modernisaci a k zjednodušení československého poštovnictví, dále řešena jest otázka osvobození od poštovného, související s praktickými důsledky zákona z 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., pokud se týče vládního nařízení z 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n., jímž prohlášena československá pošta za podnik, spravovaný podle zásad obchodního hospodaření. Pro nejbližší budoucnost připravuje se nová úprava předpisů o přiznání výhody novinových známek a o novinové službě vůbec.

Pokud jde o styky s cizinou, byly tyto jednak navázány ve směrech, kde dosud neexistovaly, jednak prohloubeny, kde již stávaly, způsobem, který má dalekosáhlý význam pro mezinárodní hospodářský styk. Není zapomínáno na získání dalších výhod pro československou poštovní dopravu v ohledu mezinárodním. Stačí jeti poukázati na to, že Československo je již v přímém listovním styku se všemi cizími zeměmi evropskými, z asijských pak s Adenem, Ceylonem, Čínou, Cyprem, Indií Britskou a Nizozemskou, Japonskem, Mezopotamií, Palestinou, Persií, Singapurem, Syrií, Libanonem, a státem Alauitů a Smyrnou, dále vyměňuje přímé listovní závěry s Egyptem, Argentinou, Brasilií, Kanadou, Kubou, Mexikem, Spojenými Státy Americkými, Uruguayí a Australií. Závěry jsou vypravovány všemi rychlíkovými příležitostmi - a to i několikráte denně - pokud jde o styk se zeměmi evropskými, do zámoří pak dva až třikráte týdně tak, aby stihly v některém z evropských přístavů nejrychlejší poštovní parník.

V oboru emise poštovních známek vymanila se čsl. poštovní správa rychle z dřívější odvislosti na Vídni a Budapešti a dokumentovala vůči cizině samostatnost našeho státu vlastními známkami již v prosinci r. 1918. výroba známek samotná byla v poslední době zdokonalena získáním specielních amerických strojů pro rotační ocelotisk z hloubky, čímž docíleno možnosti rychlé a poměrně levné výroby, jakož i možnosti vydávati známky s rytinovým vyobrazením krajin, stavitelských památek a pod., jež budou celostátně důležitou propagací krás republiky v cizině, svědčí o tom již dnes silný zájem ciziny o naše známky, projevený poslední dobou, po vydání prvních ukázek našich nových známek s obrazem Karlova Týna, v tisku zahraničním. Nová americká výroba zaručuje nám však také poměrně nejbezpečnější ochranu proti padělání známek, kterýžto moment jest svrchovaně důležitým, uváží-li se, že prodejem či spotřebou poštovních známek inkasuje poštovní správa příjmy, dosahující dnes již částku půl miliardy Kč ročně.

Značné zbytky starých poštovních známek, jež se opětovnými změnami poštovních sazeb a nutností vzetí starých známek z oběhu staly neupotřebitelnými, byly postupně zužitkovány vhodným přetiskem jako zatímní známky doplatní a novinové. V další snaze po docílení úspor v tomto oboru agendy zavede poštovní správa - byt i zatím jen na zkoušku - výplatní stroje pro vyplácení obyčejných listovních zásilek strojovými otisky na místo lepení známek. Vlastní zásobovací službu poštovními ceninami upraví poštovní správa nově v době co nejbližší, majíc na zřeteli možnost dalších úspor, naskytujících se při příležitosti restrikce počtu hospodářských úřadů poštovních.

Práce, jež v naznačených směrech byly nebo ještě budou provedeny, značí milionové úspory v příslušných položkách výdajových, docilované přes to, že na druhé straně příjem z hospodářství (prodeje) poštovních cenin v posledních letech stoupá, jak vidno z těchto údajů: v r. 1923 Kč 409 mil., v r. 1924 Kč 41 mil. a v r. 1925 Kč 475 mil.

Nejdůležitějším úkolem čsl. telegrafní správy po převratu bylo celou síť, která směřovala k Vídni a Budapešti, přeorganisovati, aby východní část naší republiky byla spojena telegraficky co nejvýhodněji s částí západní, hlavně s Prahou. K tomu účelu byly vystavěny značným nákladem přímé telegrafní linky z Prahy do Brna, Přerova, Opavy, Mor. Ostravy, Žiliny, Bratislavy, Košic, Užhorodu atd. Kromě toho byla vystavěna i četná kratší vedení, aby byla doplněna telegrafní síť uvnitř jednotlivých zemí.

Druhým důležitým úkolem bylo vytvořiti telegrafní spojení s cizinou, která by odpovídala hospodářské a politické orientaci našeho státu. Před válkou měly země nynějšího Československa velmi málo mezinárodních telegrafních linek a ještě téměř výlučně jen telegrafní vedená do Německa. Dnes máme již celou řadu přímých telegrafních vedení do ciziny. Tak jest spojena Praha telegrafním vedením s Londýnem, Paříží, Curychem, Terstem, Bělehradem, Záhřebem, Bukureští, Varšavou, Krakovem, Vídní, Lincem, Budapeští, Berlínem, Hamburkem, Vratislaví, Drážďany, Lipskem, Mnichovem a Norimberkem, dále jest spojeno Brno přímým telegrafním vedením s Budapeští, Berlínem a Vídní, Bratislava s Vídní, Budapeští a Záhřebem, Košice s Bukureští, Oradea-Mare, Kluží a se Lvovem, Plzeň s Lipskem a Vídní, Užhorod s Budapeští, atd.

Kromě toho zařídila poštovní správa velice výkonná radiotelegrafní spojení Praha-Londýn, Praha-Paříž, Praha-Bělehrad a Praha-Milán se strojovým vysíláním a přijímáním. Čsl. poštovní správa zmodernisovala dále celou telegrafní síť a dala jí větší kapacitu a dopravní rychlost tím, že postupně vyměnila málo výkonná telegrafní zařízení za přístroje výkonnější. Tak bylo v letech 1919-1925 zřízeno nových 25 Hughesových stanic, 7 stanic Baudotových (před 28. říjnem 1918 nebylo na území naší republiky ani jediného Baudotova přístroje) a 1 stanice Siemensova, která jest rovněž úplnou novinkou na našem území.

Koncem r. 1925 bylo v Československu 20.506 km telegrafních tratí s 127.134 km telegrafních vedení (drátů). V majetku poštovní správy bylo 71.333 km vedení, z čehož zakabelováno 2488 km, zbytek jest majetkem železnic (5.737 km) a soukromých podniků (64 km). Telegrafních přístrojů jest v provozu Morseových 2086, klapáků 414, Hughesových přístrojů 189, Baudotových přístrojů 13 a Siemense-Halskeho přístrojů 2. Kromě toho jest v Praze instalováno 63 přístrojů dálnotiskových. Státních telegrafních úřadů jest, jak shora již uvedeno, 2490, železničních telegrafních stanic, otevřených soukromé korespondenci, 1186. U 707 státních telegrafních úřadů užívá se k dopravě telegramů telefonu. Telegramů bylo dopraveno v r. 1925 15,735.004 kusů.

Potrubní pošta zařízena jest v Praze a v Karlových Varech. Celková délka potrubí jest 8770 m, z čehož připadá na Prahu 7643 m.

Významná činnost byla vyvinuta na poli telegrafního zákonodárství a telegrafních předpisů. Dne 27. ledna 1922 byl vydán zákon č. 33 Sb. z. a n. o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy a telefony. Dne 23. března 1923 byl pod č. 60 Sb. z. a n. vydán zákon o telegrafech, který upravuje státní monopol telegrafu a telefonu drátového a bezdrátového, stanoví podmínky, za kterých soukromé osoby mohou těchto státních zařízení užívati, a podmínky, za nichž mohou obdržeti od státu koncesi na zřízení vlastního telegrafu a telefonu. Konečně byl vydán zákon z 20. prosince 1923, č. 9/1924 Sb. z. a n., kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny. K 1. listopadu 1926 připraveno jest vydání nových telegrafních předpisů tuzemských i mezinárodních (telegrafní řád, telegrafní dopravní předpisy, telegrafní tarif a reglement mezinárodní telegrafní služby).

Nejdůležitějším z budoucích úkolů telegrafní správy jest provedení kabelisace telegrafních vedení, které bude uskutečněno zároveň s postupným vybudováním sítě dálkových kabelů telefonních. Kromě toho bude třeba řešiti kabelisaci slaboproudých vedení podél železnic v důsledku elektrisace drah, rozšířiti síť potrubí pošty v Praze, případně zaříditi pneumatickou poštu i v jiných místech a postupně zlepšovati vnitřní zařízení telegrafních ústředen. V poslední době bylo započato s vybudováním telegrafního výzkumného ústavu.

Vlastní radiotelegrafní síť začala telegrafní správa budovati v r. 1920, kdy provoz radiotelegrafie rozhodnutím vlády přešel s vojenské správy na správu poštovní. Pravidelný radiotelegrafní styk s cizinou zahájila čsl. poštovní správa na jaře v r. 1922. Poštovní radiotelegrafní síť v Československu se skládá z těchto šesti vysílacích stanic: Poděbrady (2 vysílače o energii po 50 KW a 1 o 5 KW), Kbely (2 stanice po 1 KW), Karlovy Vary (1 KW), Brno (1. KW), Bratislava (1/4 KW) a Košice (5 KW ve stavbě). V Praze v telegrafní ústřední stanici zřízeno radiocentrum s příslušnou přijímací stanicí na Bílé Hoře. Pro potřeby České tisk. kanceláře bylo zřízeno v Praze přijímacích stanic, při jejích venkovských odbočkách v Karlových Varech, Ústí n. L., Liberci, Brnu, Mor. Ostravě, Olomouci, Bratislavě a v Košicích po 1 stanici. Nyní se buduje nová vysílací stanice v Satalicích, která má na.hraditi stanici kbelskou. Stanice v Satalicích bude obstarávati hlavně letecký provoz, provoz meteorologický a službu pro Č. T. K. Stanice v Poděbradech obstarávají hlavně provoz s cizinou. Pro budoucnost připravuje se zužitkování různých nových objevů v oboru radia, jako telegrafie krátkými vlnami, přenášení obrazů radiem a podobně. Radiotelegrafní síť bude intensivněji zužitkována pro výměnu telegramů s cizinou.

Velmi mnoho úsilí věnovala telegrafní správa na vybudování a organisaci broadcastingu čili radiofonního rozhlasu. Jakmile radiofonie počala v Evropě býti předmětem obchodní exploitace, dala telegrafní správa ihned rozhlasu provisorně k disposici své telegrafní stanice v Kbelích a v Brně, které byly k tomuto účelu rekonstruovány. Tak se podařilo uskutečniti již na jaře r. 1923 pravidelné vysílání rozhlasu, a jest tedy Československo jedním z prvních průkopníků rozhlasu v Evropě. Pro obstarávání rozhlasových programů zřízena byla zvláštní, zprvu soukromá, později (od 4. července 1925) polostátní společnost "Radiojournal". Na místo rekonstruovaných stanic radiotelegrafních byly postupně zřizovány vysílací stanice radiofonní nejnovějšího typu v Praze, Brně a Bratislavě. Počet účastníků rozhlasu překročil v srpnu 1926 počet 120.000 proti 15.900 koncem roku 1925. Síť vysílacích stanic bude dále rozšiřována, aby pokud možno každému občanu našeho státu byl umožněn poslech lacinými krystalovými přístroji.