Také síť telefonní, kterou čsl.
správa převzala od Rakousko-Uherska, nevyhovovala
nikterak potřebám nového státu. Telefonní
síť v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku byla rakouskou správou zřizována
bez soustavného plánu, bylo přihlíženo
hlavně k potřebám průmyslových
území severních Čech, severní
Moravy a Slezska, Praha a Brno byly vybavovány meziměstskými
vedeními jako malá provinciální města.
Hlavní trati směřovaly k Vídni. Nedokonalá
byla též telefonní síť na Slovensku,
kde byl zřejmý pouze zájem o nejnutnější
spojení čelnějších měst
s Budapeští. Hlavním úkolem státní
telegrafní správy po převratu bylo tudíž
rozšířit co nejrychleji síť
meziměstských vedení tak, aby tato vedení
vyhovovala požadavku přirozeného spádu
telefonního provozu v Čsl. republice, tedy ve směru
od západu na východ, dále aby dostalo se
spojení všem důležitým střediskům
obchodním, průmyslovým a politickým,
a konečně aby se telefonem vybavily také
kraje v tom směru dosud úplně zanedbaly.
Výsledky práce čsl. telefonní správy
jsou patrny z těchto dat: přírůstek
drátů meziměstských telefonních
vedení činil od 28. říjná 118
do konce prosince 1918 km 6, v r. 1919 km 470, v r. 1920 km 1374,
v r. 1920 km 8093, v r. 1922 km 6468, v r. 1923 km 8416, v r.
1924 km 749 a v r. 1925 km 7312, tudíž za 7 let úhrnem
39.662 km, oproti 64.250 km drátu meziměstských
telefonních vedení, vystavěných rakouskou
a uherskou telegrafní správou na území
Čech, Moravy, Slezska a Slovenska v letech 1890-1918.
Také meziměstské telefonní ústředny
bylo nutno přizpůsobiti novým potřebám
meziměstského telefonního provozu. Zejména
v Praze změnil se utvořením nového
státu podstatně meziměstský a mezinárodní
styk přírůstkem jak vedení mezinárodních,
tak i domácích vedení hlavních a vedlejších.
Z tohoto důvodu byla meziměstská telefonní
ústředna v Praze v r. 1921 rozšířena
o 12 pracovišť, čímž vzrostla její
kapacita na maximum, t. j. 80 meziměstských vedení
s vyloučením možnosti dalšího rozšíření.
Bylo tudíž vzhledem na důležitost její
v mezinárodním telefonním povozu a na telefonní
provoz nově budovaných meziměstských
kabelových tratí nutno upraviti vnitřní
její zařízení pro nové úkoly,
t. j. pro zapojení zesilovačů, měření
meziměstských dálkových kabelů
střídavým proudem, pro zařízení
vzduchové potrubní pošty mezi jednotlivými
stoly, vybavení ohlašovacích stolů automatickým
roztřiďováním došlých přihlášek
atd. Pro naprostý nedostatek místností v
hlavní poštovní budově v Praze byla
pro tuto meziměstskou ústřednu vystavěna
nová budova na Žižkově, všem požadavkům
takovéto moderní ústředny vyhovující.
Objednávka zařízení nové meziměstské
ústředny stala se u světové firmy
"Bell telephone manufacturing Co." v Antverpách
za spoluúčasti domácí firmy Telegrafia
v Praze. Koncem r. 1926, případně počátkem
r. 1927, bude tato moderní ústředna odevzdána
provozu. Kapacita její bude 380 meziměstských
telefonních vedení.
V letech 1919-1925 bylo postupně dle důležitosti
a výše rentability té které ústředny
a podle stavu finančních prostředků
postupně provedeno rozšíření
případně znovuzřízení
meziměstských ústředen v Brně,
Karlových Varech, Vrchlabí, Čes. Budějovicích,
Olomouci, Rakovníku, Lounech, Duchcově, Falknově,
Chebu, Teplicích, Šanově, Bratislavě,
Táboře, Košicích, Popradu, Nových
Zámcích, Zvoleni, Komárně, Frývaldově,
Bohumíně, Přerově, Prostějově,
Děčíně n. L., Jindř. Hradci,
Mariánských Lázních, Chomutově,
Litoměřicích, Tanvald-Šumburku, Písku,
Kadani, Turnově, Varnsdorfu, Pardubicích, Berouně
a Benešově.
Nejvýš racionelního využitkování
meziměstské sítě telefonní
dociluje se neustálým zřizováním
t. zv. vedení sdružených (fantomních),
která umožňují současné
konání 3 hovorů na 2 paralelních vedeních
meziměstských. Počet sdružených
vedení stoupl ze tři, jichž se užívalo
za správy rakouské na našem území,
na cca 200.
Jedním z četných důkazů, že
čsl. telegrafní správa věnuje největší
pozornost všem moderním vymoženostem telefonní
techniky, jest také zřízení vysokofrekventní
telefonie pro dva současné hovory podél
telefonní linie Praha-Bratislava. Mimo to byly k docílení
většího rozsahu meziměstských
vedení a pro umožnění nových
dálkových relací zřízeny zesilovací
stanice v Praze, v Brně a v Mor. Ostravě.
Vytrvalá péče byla věnována
též rozšíření meziměstské
sítě směrem do ciziny.
Zavedeny telefonní relace se zeměmi, s nimiž
jsme neměli před převratem vůbec telefonního
styku, t. j. se Švýcarskem, Francií, Holandskem,
Dánskem, Švédskem, Polskem (Varšavou)
a Jugoslavií. Také telefonní styk s Německem,
Polskem a Maďarskem byl značně zlepšen
zřízením potřebných spojovacích
vedení telefonních do těchto zemí.
V době přítomné jedná se s
francouzskou telegrafní správou o zlepšení
telefonního styku mezi Francií a Československem
zřízením samostatného telefonního
vedení Praha-Paříž, které bude
nepochybně dáno do provozu již na podzim r.
1926. Pro nové mezinárodní telefonní
vedení Praha-Terst bylo již připraveno na naší
a rakouské půdě potřebné vedení.
Linka Praha-Terst bude odevzdána svému účelu,
jakmile bude dohotovena potřebná část
veden na italské půdě. Dále sjednáno
zřízení nového mezinárodního
vedení Bratislava-Vídeň-Zagreb, jež
má býti hotovo ještě před koncem
r. 1926.
Čsl. telegrafní správa, snažíc
se všemožně vyhověti odůvodněným
potřebám obchodu a průmyslu, neusiluje toliko
přiměřeně doplniti tuzemskou předválečnou
meziměstskou telefonní síť, nýbrž
usilovně připravuje také včlenění
čsl. sítě telefonní do sítě
dálkové telefonie evropské,
jak toho přímo vyžaduje geografická
poloha našeho státu.
Nejenom Spojené státy Severoamerické, ale
i západní státy evropské s nesmírně
rozvinutou telefonní technikou vystihly již dávno
finanční i technické výhody telefonní
sítě o velké výkonnosti a hlavně
spolehlivosti a proto vybudovaly své sítě,
určené pro dopravu na veliké vzdálenosti,
systémem nejracionelnějším, totiž
použitím kabelů zvláštní
konstrukce t. zv. kabelů dálkových.
Výhody kabelových systémů vůbec
a dálkového kabelu zvláště
oproti systému vedení vzdušných, jehož
používá se až dosud u nás a v době
předválečné i v zemích západních,
jsou asi tyto:
1. Naprostá bezpečnost provozu, neodvislá
od poměrů povětrnostních (déšť,
vánice, náledí a výboje atmosférické),
dále dalekosáhlá neodvislost ad rušivých
vlivů silnoproudých vedení a elektrisace
drah, konečně i ochrana před svévolným
poškozením vedení telefonních.
2. Vedení kabelové dává možnost
umístění daleko většího
počtu okruhů určité trati, nežli
lze umístiti při systému vzdušném
na sloupoví. Tak na př. máme dnes ve směru
východním z Prahy 39 proudových okruhů
telefonních. Po položení kabelu bude k disposici
180 hovorových okruhů. Pro tento počet vedení
bylo by zapotřebí cca 9 dvojitých sloupoví,
která by nebylo možno ani umístiti na silnici
v tomto jediném směru.
3. Kabelová vedení nevyžadují téměř
žádných oprav a udržování
jejich není nákladné. Podle zkušeností,
získaných švýcarskou telegrafní
správou, stojí udržování 1 km
kabelové žíly 0,67 šv. fr., kdežto
1 km drátu vedení vzdušného stojí
10 švýc. franků. Amortisační
kvota činí pak 3 %, při vedení nadzemním
cca 7 %.
4. Jedině použitím vedení kabelových
a využitkováním moderních lampových
sesilovačů jest možno překlenouti v
telefonním provozu vzdálenosti, o kterých
se kdysi ani nesnilo, a kterých docíliti vedeními
vzdušnými jest vyloučeno vůbec.
5. Současné využitkování 2 metalických
okruhů k utvoření sdruženého
(fantomního) vedení jest u kabelů zaručeně
50 %ní, kdežto při vedeních vzdušných
nelze s tímto procentem počítati se zřením
k často se vyskytujícím poruchám,
kterážto nevýhoda roste úměrně
se vzdáleností, takže na vzdálenosti
evropského rozsahu nelze je vůbec uvažovati.
Evropa, sestávající z mnoha států
s malými territorii, potřebuje mezinárodní
evropské dohody v ohledu telefonním, aby mohla býti
síť dálkových kabelů vybudována
jednotně podle zásad, závazných pro
všechny telegrafní správy. Jen za tohoto předpokladu
bude umožněna telefonní korespondence na př.
mezi Paříži a Moskvou, Štokholmem-Cařihradem,
Prahou-Madridem a p. Otázky tyto lze řešiti
v Evropě jen mezistátně.
Na popud telegrafní správy francouzské sešli
se již v r. 1923 zástupci telegrafních správ
evropských států a utvořili instituci
"Comité Consultatif International des Communications
Téléphoniques á Grande Distance", kterážto
koná časté porady v Paříži,
aby předpisovala normy k vybudování dálkové
kabelisace v Evropě. Podle pokynů této instituce
řídí se všechny zúčastněné
telegrafní správy evropské. Podobné
instituce bylo nutně zapotřebí, uváží-li
se, jakých duchaplných zařízení
technických i provozních jest třeba pro dálkovou
telefonii, má-li býti telefonní provoz jednotným
a dokonalým. Také československá poštovní
správa vysílá své zástupce
na ony konference a řídí se při vybudování
své kabelové sítě směrnicemi
zde stanovenými.
Zvlášť Anglie, Německo, Holandsko, Švýcary
a Švédsko stojí v popředí se
svými sítěmi dálkových kabelů.
Také Francie a Italie horečně se snaží
výrobní a stavební činností
nahraditi své dosavadní poněkud volnější
tempo.
Z přiložené mapy (tabulka 1) lze vyčísti
nynější stav a rozsah evropské dálkové
kabelové sítě, jakož i záměry
evropských správ pro budoucnost. Vidíme,
že dopravní cesty kolem Čsl. republiky již
již se uzavírají. Jest nepochybno, že
by průchodní relace sever-jih a západ-východ
se uskutečnily po cestách sousedních států,
kdyby Československo se nepřipojilo včas
jako důležitý článek do evropské
sítě. Aby se však transit zavedl okruhem mimo
republiku, nemohla by poštovní správa zodpovídat.
Čsl. státní správa poštovní
vypracovala již v r. 1923 generelní plán čsl.
sítě dálkových kabelů (viz
tabulku 2) a započala v r. 1925 s realisací tohoto
projektu, takže v úseku Praha-Kolín jest dálkový
telefonní kabel, vyrobený v československých
výrobnách dle systému americké firmy
Western, položen a bude v r. 1926 uveden do provozu. Druhá
etapa, která se již provádí, jsou úseky:
Kolín-Jihlava, a Praha-německé hranice (Drážďany).
Připojení na stávající bohatě
rozvětvenou německou kabelovou síť jest
s říšskou poštovní správou
v zásadě sjednáno.
Další stavební program pro nejbližších
5 let jest: Pro r. 1927 úseky Jihlava-Brno a Brno-Mikulov
za účelem připojení čsl. kabelové
sítě na síť rakouskou a ucelení
průchodní relace Německo-Rakousko. V témže
roce bude nutno položiti kabel Bratislava-maďarské
hranice, ježto maďarská telegrafní správa
se zavázala vybudovati do této lhůty kabel
Budapešť-Vídeň s odbočkou k Bratislavě,
dále bude započato se stavbou dálkového
kabelu v trati Brno-Trenčín-Bratislava, aby bylo
co nejdříve připojeno Slovensko a ucelena
transitní trať Praha-Budapešť.
V letech 1928-1931 jest zamýšleno vybudovati tyto
úseky, Brno-Olomouc-Mor. Ostrava za účelem
dosažení spojení Československa s Polskem
a k docílení transitu Rakousko-Polsko a Maďarsko-Polsko,
dále úsek Praha-Plzeň-německé
hranice směrem na Norimberk za účelem získání
dálkových relací s jižním Německem,
Švýcary a Italii, a úsek Trenčín-Žilina,
načež následovati budou trati Praha-Čes.
Budějovice-Linec, Praha-Turnov a Žilina-Košice.
Řádné vybudování dálkové
sítě a uvolnění telefonního
provozu na velké vzdálenosti přinese nezbytně
i vzrůst telefonního ruchu domácího.
Čsl. telegrafní správa pečovala velmi
intensivně také o zakládání
nových a o rekonstrukci a rozšíření
dosavadních sítí místních.
Četné místní sítě byly
podle naléhavé potřeby rozšířeny
zejména v Brně, Bratislavě, Mor. Ostravě,
Plzni, Liberci, Čes. Budějovicích, Olomouci,
Teplicích-Šanově, Karlových Varech,
Chebu, Užhorodě, Košicích, Mukačevu
a j. Nově zřízené místní
sítě nelze pro omezenost místa uváděti
jmény. Taký pokrok v tomto směru učinila
naše republika, osvětlí nejlépe několik
statistických dat. Podle telefonní statistiky rakouské
z r. 1914 bylo v Čechách: 289 místních
sítí, 38.257 telefonních stanic a 354 veřejných
hovoren, na Moravě: 170 místních sítí,
11.646 telefonních stanic a 227 veřejných
hovoren, ve Slezsku: 56 místních sítí,
4.346 telefonních stanic a 98 veřejných hovoren.
Naproti tomu jest podle statistiky za r. 1925 v Čechách:
73 místních sítí, 814 ústředen
(hlavních i vedlejších), 72.310 telefonních
stanic, 1.001 veřejných hovoren, na Moravě:
(obvod ředitelství v Brně) 279 místních
sítí, 350 ústředen, 18.664 telefonních
stanic a 438 veřejných hovoren, ve Slezsku:
(obvod ředitelství v Opavě) 94 místních
sítí, 10 ústředen, 8.129 telefonních
stanic a 199 veřejných hovoren. Maďarské
statistiky telefonní z r. 1914, pokud se týče
Slovenska a Podkarpatské Rusi, bohužel nemáme.
Podle stavu v r. 1925 připadá na Slovensko a
Podkarpatskou Rus 40 místních sítí,
406 telefonních ústředen, 12.417 telefonních
stanic a 401 veřejných hovoren. Na celém
území Čsl. republiky bylo v r. 1925: 1.247
místních telefonních sítí,
1.720 ústředen, 1111.520 telefonních stanic
a 2.039 veřejných hovoren. Připočtu
14,179.732 obyvatel připadá na 1.000 obyvatel 7,7
účastnických stanic.
Jedno z největších starostí čsl.
poštovní správy byla ovšem hned po převratu
úprava telefonní sítě pražské,
přiměřená politickému a hospodářskému
významu hlavního města. Rakouská správa
zřídila sice pro Prahu krátce před
válkou novou manuelní ústřednu pro
místní hovory, leč pouze s kapacitou na 9.840
přístrojek; ústředna, dohotovená
koncem r. 1914, nedostačovala hned po svém zřízení.
Nedostatku tomu podařilo se částečně
odpomoci rozšířením ústředny
a nová pracoviště a samočinným
roztřiďováním volajících
stanic na nezaměstnaná pracoviště, kteréhožto
systému používá se hojnou měrou
ve státech nordických. Tím byla zvýšena
kapacita staré ústředny na 13.500 účastníků.
Veškeré tyto práce byly však jen nouzovým
opatřením a nemohly ani zdaleka uspokojiti den ze
dne rostoucí poptávku po telefonních stanicích.
Bylo tudíž nutno pomýšleti na zařízení
nové telefonní ústředny, jež
by vyhovovala všem potřebám hlavního
města, nejnovějším požadavkům
moderní slaboproudé techniky a byla schopna zvyšování
kapacity tak, jak toho telefonní poměry Velké
Prahy v době přítomné i budoucí
budou vyžadovati. Po bedlivém studia různých
telefonních zařízení v cizině
rozhodla se čsl. telefonní správa - po zralé
úvaze všech okolností do řešení
této otázky spadajících - pro zautomatisování
pražské telefonní ústředny se
současným provedením decentralisace.
Systém automatický skýtá dle nabytých
zkušeností největší záruku
bezvadného provozu telefonního a vzhledem k místním
poměrům jeví se nejvýhodnějším.
Zaručuje se totiž možnost naprosto nutné
decentralisace telefonního povozu, která již
z ohledu rychlého rozšiřování
Velké Prahy nedala se odkládati. Při obchodním
a průmyslovém rozmachu Prahy bylo nutno počítati
s možností, zříditi pro Prahu v době
dohledně aspoň 50.000 hlavních stanic účastnických.
Pro tak značný počet telefonů nelze
ovšem budovati ústřednu jednu a tím
méně ústřednu manuelní, která
při zapojení více než 10.000 účastníků
v jedné ústředně podmiňuje
nákladná technická zařízení
a klade na obsluhující personál požadavky
nad jeho síly. Zkušenosti z bývalé manuelní
ústředny pražské, zřízené
provisorně na 13.500 účastníků,
potvrzují plně uvedené vývody, neboť
bylo často holou nemožností zapojené
účastníky úplně uspokojiti,
a pro obsluhující personál byl nadmíru
obtížný provoz příčinou
rozrušujícího, abnormálního nervového
napětí. Bylo by tedy bývalo nutno, uvažovati
pro Prahu o zřízení několika ústředen
manuelních, s počtem asi 10.00 účastníků
pro každou, a spojiti tyto navzájem celou sítí
vedení spojovacích, na kterých by se vzájemný
styk jednotlivých ústředen vyvíjel.
S rostoucím počtem ústředen vzájemně
korespondujících vzrůstal by však i
počet potřebných sil manipulačních
takřka v poměru kvadratickém. Nehledě
ku vznikajícím z toho komplikacím v provozu
a s tím souvisejícím obtížím
při telefonování stoupl by náklad
nejen na ohromný počet vedení zprostředkovacích,
nýbrž i na potřebný personál
manipulační měrou závratnou. Při
systému automatickém tato potřeba personálu
úplně odpadá, možnost spojovací
jest jednoduchá, neboť účastník
sám disponuje svými možnostmi spojovacími.
Ježto pak i decentralisace ústředen automatických
v technickém ohledu a proti decentralisaci při systému
manuelním jest daleko jednodušší bylo
zajisté rozhodnutí telefonní správy
přejíti k systému automatickému jedině
správným východiskem a skýtá
záruku dokonalého úspěchu.
Jelikož jednotlivé systémy automatických
ústředen mají firmy chráněny
patenty a žádná z našich domácích
firem v té době nebyla ani na výrobu automatických
ústředen zařízena, ani na stupni běžné
světové fabrikace, rozhodla se čsl. poštovní
správa zavésti v Praze moderní systém
automatický soustavy Siemens & Halske a objednávku
zařízení pražských automatických
ústředen udělila firmě "Siemens
& Halske" ve Vídni. Aby domácí průmysl
- zde přišla hlavně v úvahu firma Telegrafia
- byl při této dodávce zaměstnán
a poskytla se mu příležitost zapracovati se
a participovati na výdělku, byla firmě Siemens
& Halske zadána tato objednávka s podmínkou,
že přibere ke spolupráci domácí
firmu "Telegrafia" v Praze. Tak při dodávkách
staničních přístrojů vzoru
aut. participuje Telegrafia 95 % , při zařízení
ústředny 15 - 30 % na dodávce.
Vzhledem na výši telefonních nákladů
v úvahu přicházejícího automatického
zařízení a na postupně prováděnou
kabelisaci pražské telefonní sítě
byla výstavba automatických ústředen
v Praze, na Smíchově a Vinohradech, která
se buduje pro kapacitu 32.000 účastnických
přípojek, rozvržena na několik stavebních
období po dobu od r. 1921 do r. 1928.
Jak se telefonní poměry v Praze lepší
a jak se řadí Praha po stránce telefonního
styku mezi jinými světovými městy,
vysvítá z připojených srovnávacích
tabulek 3 a 4.
Samozřejmě bylo také nutno přikročiti
k rozšíření telefonních ústředen
v Brně a Bratislavě a k rozšíření
nebo znovuzřízení ústředen
v jiných čelných městech. Stalo se
tak postupně podle toho, jak to telefonní poměry
a důležitost obchodních a průmyslových
středisk vyžadovaly a pokud to podmínky rentability
a finanční prostředky státní
správy dovolovaly. Tak byly v letech 1919-1926:
a) rozšířeny (t. j. kapacita stávajícího
zařízení ústředny byla zvětšena
tak, aby bylo lze přihláškám všech
žadatelů o telefon ihned vyhověti) místní
telefonní ústředny v Brně, Bratislavě,
Mor. Ostravě, Plzni, Liberci, Olomouci, Teplicích-Šanově,
Karlových Varech, Užhorodě, Chebu, Ústí
n. L., Litoměřicích a Pardubicích;
b) znovuzřízeny (t. j. nedostačující
zařízení ústředny nahraženo
ústřednou novou bud větší anebo
jiného systému) místní telefonní
ústředny v Čes. Budějovicích,
Přerově, Prostějově, Děčíně
n. L., Plzni a Mor. Ostravě.
Ve velkých místních telefonních sítích,
v první řadě ovšem v Praze, se dosavadní
systém částečného rozvedení
účastnických vedení vzdušnými
vedeními nahrazuje postupně systémem úplného
podzemního rozvedení účastnických
vedení. V menších sítích
se pak obdobně používá t. zv. vzdušných
kabelů.
Aby účastníkům místních
telefonních sítí bylo možno ta poplatky
telefonní vyměřiti spravedlivě
podle toho v jaké míře telefonu používají,
t. j. za uskutečněné telefonní hovory
jejich, bylo do programu na příští rok
vzato počítání účastnických
hovorů specielními samočinnými elektrickými
počitadly, a to ve všech ústřednách
automatických, ve všech ústřednách
systému ústřední baterie a v těch
ústřednách systému místní
baterie, v nichž se dnes hovory počítají
toliko manipulačními silami, a jichž telefonní
účastníci jsou dnes zařazeni co různých
poplatkových tříd podle síťových
skupin a počtu hovorů.
Desolátní ubikační poměry mnohých
poštovních úřadů, datující
ještě z dob rakousko-uherských, jakož
i postupující vzrůst provazu donutily poštovní
správu k četným pozemně-stavebním
akcím.
Nečítajíc akce, jež spadaly podle kompetenčních
předpisů platných do 1. ledna 1926 do působnosti
ministerstva veřejných prací provedeno bylo
v oboru poštovní správy od převratu
do nynější doby více než 100
samostatných pozemně-stavebních akcí.
Z nich uvésti nutno zejména:
Adaptace, pokud se týče přestavby a přístavby
pro poštovní účely zakoupených
budov klášterů Sv. Gabriela a Sacré-Coeur
na Smíchově, jakož i bývalé továrny
Fanta a Jiresch v Michli pro úřadovny a skladiště
poštovní hospodřské ústředny
a telegrafní a telefonní hospodářské
ústředny adaptace vyšehradské Citadely
pro potřeby autoprovozu, stavba jednoposchoďových
budov pro úřadovny ředitelství pošt
a telegrafů v Praze na pozemcích sacré-coeurských,
provisorní budovy radiostanice ve Kbelích, adaptace
a nástavby na křídlech budov hlavního
poštovního úřadu v Praze, na Smíchově
a na Vinohradech, nástavba a přestavba budovy poštovních
úřadů na Masarykově a Denisově
nádraží, větší adaptace
pro dva poštovní úřady v Bubenči,
stavba rozsáhlých garáží a skladišť
pro autoprovoz ve Vršovicích, stavba budovy meziměstské
telefonní ústředny a hlavního poštovního
úřadu na Žižkově, novostavba poštovního
nádražního úřadu v Č.
Třebové, rozsáhlé adaptační
práce na budově hlavního poštovního
úřadu v Plzni, novostavba budov vysílacích
radiostanic v Poděbradech, Komárově u Brna
a v Hanisce u Košic, telegrafní a telefonní
ústředny a poštovního úřadu
v Přerově, nádražního poštovního
úřadu v Mor. Budějovicích, novostavba
budovy pro proclívání poštovních
zásilek v Bratislavě, novostavba nádražního
poštovního úřadu v Popradě, ve
Zvoleni, Slov. Novém Městě, Rakovníku
a Břeclavi, novostavba budov pro hospodářské
oddělení poštovní automobilní
dopravy a budov dílenských ve Vršovicích
a mnoho jiných četných adaptací, přestaveb
a přístaveb poštovních budov.
Projektovány jsou budovy pro definitivní umístění
hospodářských ústředen ve Vysočanech,
dále poštovní budovy ve Skalicích-Boskovicích,
Strakonicích, Hradci Králové, Opavě,
na Kladně, v Sušici, Lounech, Berouně, Vršovicích,
Rychnově n. Kn., Hranicích, a definitivní
budovy radiostanice v Satalicích a j.
Mimo vylíčenou činnost pozemně-stavební
usiluje poštovní správa o zlepšení
ubytovacích poměrů u poštovních
úřadů sjednáváním erárních
nájmů vhodných úředních
místností a uvolňováním státních
budov poštovních od soukromých nájemníka.
Přesto, že vyskytují se v tomto směru
potíže, tkvící v trvalé bytové
krisi a v omezovacím ustanovení zákona o
ochraně nájemníků, jsou přece
výsledky tohoto úsilí pozoruhodné.
Dlužno na př. konstatovati, že počet erárních
nájmů úředních místností
poštovních se od převratu více než
zdvojnásobil, čímž se dostalo celé
řadě úřadů řádného
a trvalého umístění.
Činnost poštovních úřadů
šekových jest upravena zákonem ze dne 11. března
1919, č. 140 Sb. z. a n., prováděcím
nařízením k němu ze dne 21. června
1929, č. 514 Sb. z. a n. a vládním nařízením
ze dne 16. dubna 1926 o zřízení pobočného
poštovního úřadu šekového
v Brně, č. 52 Sb. z. a n. Podstata jejich činnosti
jest vyjma řízení úsporného
stejná jako u poštovní spořitelny vídeňské
a možno ji rozvrhnouti na dva základní obory.
Poštovní úřad šekový obstarává
každému, kdo se stane účastníkem
jeho šekového řízení, platy v
jakékoliv výši nejen v celém území
státním, ale také i v některých
státech cizích. Ačkoliv peníze svěřené
šekovému úřadu jeho účastníky
vykazují velmi rychlý obrat, přece zůstává
jistá část peněz ležeti na účtech,
a jejích výše, která jest odvislá
od potřeby peněz, výše a rychlosti oběživa
a souvisí úzce s intensitou hospodářské
činnosti, vykazuje přece jen v jednotlivých
obdobích určitou pravidelnost.
Tyto skutečnosti jsou základem pro další
obor činnosti šekového úřadu,
která spočívá v tom, že poštovní
šekový úřad jest padle zákona
povinen postarati se o umístění části
svých pohotových prostředků, pokud
jich nemá zapotřebí k disposicím vlastníků
účtů. Tato činnost také umožňuje,
aby z jejího výnosu uhradil velkou část
režie, jež by z nízkých poplatků,
placených účastníky šekového
řízení za jeho používání,
nemohla býti kryta. Podle § 4. svrchu citovaného
zákona umísťuje šekový úřad
své přebytečné hotovosti v cenných
papírech, ve vkladech na běžný účet
u bank, v půjčkách na cenné papír,
eskontem kuponů cenných papírů a směnek
splatných v tuzemsku a peněžními ústavy
již eskontovaných.
Těmito dvěma základními obory činnosti
jest tedy charakterisován vývoj šekového
úřadu, který byl ovšem v počátcích
ztížen značnou měrou tím, že
nehotová ještě zařízení
musila již plniti úkoly, jež od nich v tehdejších
dobách musely býti bezodkladně požadovány.
Postačí zmíniti s zde,pouze o spolupůsobení
šekového úřadu při emisních
akcích státních, o převodu deposit
z vídeňské a budapešťské
poštovní spořitelny atd.
Ačkoliv tyto úkoly byly zdolány jen s vynaložením
největšího úsilí personálu,
přispěly zase na druhé straně značnou
měrou jednak k urychlení vývojového
procesu, jednak k vybudování dalších
nových odvětví působnosti šekového
úřadu.
Dnes jest již poštovní šekový úřad
státním ústavem velkého rozsahu, který
vyplývá právě z jeho mnohotvárné
činnosti. O výsledcích dosavadní činnosti
šekového řízení podávají
nám nejlepší svědectví statistická
data o počtu účastníků jeho
v jednotlivých letech, výši jejich pohledávky,
data o počtu provedených účinů,
o výši vkladů a výplat i celkového
obratu se zvláštním zřetelem na obrat
provedený bez hotových. Počet vlastníků
šekových účtů činil
koncem roku 1919 - 42.995, 1920 - 54.849, 1921 - 63.739, 1922
- 67.114, 1923 - 73.295, 1924 - 81.507 a 1925 - 87.482. Jejich
celková pohledávka činila koncem roku
1919 - 1.402,069.015,12 Kč, 1920 2.213,393.189,77 Kč,
1921 - 2.399,461.563,42 Kč, 1922 - 2.344,129.830,61 Kč,
1923 2.354,830.345,12 Kč, 1924 - 1.953,821.191,78 Kč
a 1925 - 2.057,164.590,58 Kč.
Provedených účinů (t. j. vkladů
a výplat) připadá v r. 1919 - 19,948.496,
1920 - 34,835.516, na rok 1921 - 49,917.198, 1922 - 53,444.926,
1923 - 61,515.865, 1924 - 71,948.933 a 1925 - 80,243.330.
V roce 1918-1919 činily vklady celkem 21.934,502.663,25
Kč, v roce 1920 56.285,764.106,37 Kč, v r. 1921
- 81.366,135.478,77 Kč, v r. 1922 - 76.844,323.242,42 Kč,
v r. 1923 - 72.596,664.520,96 Kč, v r. 1924 - 82.444,311.028,29
Kč a v r. 1925 -85.511,376.989,58 Kč. - Výplaty
v téže době činily 20.532,433.648,13
Kč 55.474,439.931,72 Kč - 81.180,067.105,12 Kč
- 76.899,654.975,23 Kč - 72.585,334.006,45 Kč -
82.845,320.181,63 Kč - 85.408,033.590,78 Kč.
Bez hotových bylo z vkladů učiněno
v roce 1919 - 50 %, 1920 - 53 %, 1921 57,2 %, 1922 - 55,7 %, 1923
- 56,48 %, 1924 - 56 %, 1925 - 54,74 %. Z výplat bylo provedeno
bez hotových v roce 1919 - 75,5 %, v roce 1920 - 80,6 %,
v roce 1921 - 78 %, v roce 1922 - 74,6 %, v roce 1923 - 75,6 %,
v roce 1924 - 75,8 % a v roce 1925 - 75,3 %.
Na výplatu připadá tudíž daleko
větší procento transakcí bez hotových
než na vklady, což souvisí s tím, že
značná část vkladů se provádí
platenkami v hotovosti, jež skládají pro vlastníky
účtů u poštovních úřadů
osoby na šekovém řízení nezúčastněné,
kdežto u výplat převládají transakce
z účtu na účet. Celkový
obrat dosáhl v roce 1919 výše 41.604,206.715,96
Kč, 1920 - 111.760,204.038,09 Kč, 1921 - 162.546,202.583,89
Kč, 1922 - 153.743,278.724,63 Kč, 1923 - 145.181,998.527,41
Kč, 1924 - 165.289,631.209,92 Kč a 1925 - 170.919,410.580,36
Kč, z kterýchžto částek bylo
provedeno bez hotových v roce 1919 - 64 %, 1920 - 68,8
%, 1921 - 66,8 %, 1922 - 65,1 %, 1923 - 63,93 %, 1924 - 63,57
%, 1925 - 62,24 %. Přehled výše uvedených
statistických dat za poslední 3 roky podává
grafické znázornění v připojených
tabulkách 5-9.
Z uvedených dat je patrno, že v prvním oboru
činnosti šekového úřadu jeví
se stálý vzestup, který dokazuje,
že vědomí o prospěšnosti používání
šekového řízení stále
více proniká do všech vrstev obyvatelstva a
umožňuje tak národohospodářské
uplatnění šekového úřadu
ve všech směrech. Zvláště ze statistických
dat o obratu bez hotových lze seznati, jak důležité
místo zaujímá šekový úřad
vedle Národní banky v platební soustavě
státu. Konečně dlužno se zde zmíniti
také o zřízení pobočného
poštovního úřadu šekového
v Brně, který zahájil činnost
dne 1. července 1926. Jeho zřízením
byla provedena decentralisace dosavadního šekového
řízení, která si ovšem vyžádala
značných změn v dosavadním systému.
Při provádění těchto změn
bylo zároveň přihlíženo k ekonomisaci
provozu šekového řízení, ježto
zřízení pobočného úřadu
činí zvýšené nároky na
režii ústavu. Zavedené změny přinášejí
však také vlastníkům účtů
četné výhody, ježto umožňují
přímý styk vlastníka účtu
s jeho komitentem.
Také druhá stránka činnosti šekového
úřadu se za uplynulou dobu velmi slibně rozvinula.
Ač je tato činnost povahy více bankovní,
přec jen musí býti jako ostatní jeho
činnost ovládána zásadami veřejno-hospodářskými.
Dlužno tu hlavně zdůrazniti obchod cennými
papíry, který se soustřeďuje výhradně
v papírech státních a veřejných,
pokud požívají sirotčí jistoty.
Z tohoto oboru činnosti sluší vyzvednouti spolučinnost
šekového úřadu při emisních
akcích státních (premiová půjčka,
IV. státní půjčka, investiční
půjčka dopravní a losová půjčka),
dále službu oddělení eskontního,
depositního a cenných papírů.
Oddělení eskontní provádí eskont
směnek a losů a obstarává službu
lombardní. Oddělení depositní obstarává
úschovu a správu deposit soukromých, poštovních
a železničních kaucí, zařizuje
soudní službu depositní a spravuje různá
jiná deposita povahy veřejné. Oddělení
cenných papírů obstarává veškeré
transakce plynoucí ze služby depositní jak
pro ústav, tak i pro jeho komitenty. Důsledkem toho
jest šekový úřad i členem Pražské
peněžní bursy. Vlastních cenných
papírů měl šekový úřad
koncem roku 1925 za nom. Kč 927,9 mil.
Kromě této činnosti, jež vyplývá
z působnosti vymezené zákonem, obstarává
šekový úřad ještě celou
řadu jiných úkolů. Jest svým
šekovým řízením spolu s Národní
bankou pokladníkem státu. U poštovních
úřadů vplacené daně a dávky
soustřeďují se na šekových účtech
a odtud odplývají opět k úhradě
výdajů státních na základě
disposic všech odvětví státní
správy. Šekovým řízením
platí také stát služební požitky
svých zaměstnanců, pense v tuzemsku i v Rakousku
a Německu a také invalidní renty, u nichž
počet přesahuje již 380.000 percipientů.
V minulém roce provedl šekový úřad
soupis pohledávek u maďarské poštovní
spořitelny a připravuje nyní převod
pohledávek od tohoto ústavu. šekový
úřad zastává také funkci Náhradové
banky pro pozemkovou reformu podle nařízení
vlády ze dne 7. prosince 1922, č. 360 Sb. z. a n.,
jejíž působnost jest ovšem od vlastní
činnosti úřadu jako šekové instituce
přímo odloučena.
Také hospodářské výsledky vylíčené
činnosti jsou velmi uspokojivé. Již za první
čtyři léta činnosti bylo možno
z přebytků utvořiti reservní fondy
zákonem předepsané výši 5 % vkladů
na konci roku, takže docílil výše 117,741.517,25
Kč. Po doplnění reservního fondu se
každoroční přebytek podle čl.
5 zákona č. 140/1919 odvádí poštovní
správě. Tento přebytek byl až dosud
pouze hrubým přebytkem, protože v provozovacích
nákladech poštovního úřadu šekového
nebyly účtovány ani náklady úkonů,
vyplývajících z funkce poštovních
úřadů jako sběren a plateben poštovního
úřadu šekového, ani poštovní
poplatky, promíjené jednak účastníkům
šekového úřadu, jednak šekovému
ústavu pro jeho korespondenci s komitenty. Rokem 1926 počínajíc
bude však poštovní úřad šekový
podle zásad obchodního hospodaření,
uložených zákonem č. 404/1922, poštovní
správě honorovati služby až dosud bezplatně
prokazované paušální náhradou
50,000.000 Kč, takže tímto rokem počínajíc
přebytek poštovním úřadem šekovým
vykazovaný, nebude již přebytkem hrubým,
nýbrž čistým výnosem.
Tím by byla stručně vylíčena
činnost poštovního šekového úřadu
za uplynulou dobu. Touto dosavadní činností
není však ještě poslání
poštovního šekového úřadu
plně vyčerpáno. Jedním z hlavních
úkolů nejblíže příští
doby jest rozšíření působnosti
šekového úřadu o poštovní
úsporné řízení, které
jest ve všech kulturních státech důležitou
a nezbytnou složkou veřejno-hospodářských
zařízení. Zbudováním poštovní
spořitelny dostane se státu veřejného
orgánu, který ve všech téměř
státech evropských i mimoevropských co nejplatněji
se osvědčil jako závažný činitel
sloužící ve směru státo-občanském,
sociálně-politickém i finančně-hospodářském
nejen k prospěchu státního celku, ale i nejširším
vrstvám lidovým. Jedním z dalších
důležitých úkolů nejbližší
doby jest také převod pohledávek čsl.
státních příslušníků
u vídeňské poštovní spořitelny,
jehož provedení jest již připravováno.
Také rozšíření dosavadního
vzájemného peněžního styku se
šekovými úřady, resp. poštovními
spořitelnami cizích států bude jedním
z nejdůležitějších příštích
úkolů šekového úřadu.
Ku konci dlužno ještě poznamenati, že další
nezbytnou podmínkou vývoje ústavu jest jeho
přemístění z dosavadních těsných,
hygienicky velmi závadných a od středu města
nevhodně vzdálených dosavadních místností
na Smíchově do nové budovy, která
bude postavena na místě bloku domů "U
Primasů" na Václavském náměstí.
Přípravné práce k této stavbě
jsou již větším dílem skončeny
a bude tudíž možno již v příštím
roce započíti se stavbou, jejíž urychlené
provedení bude také jedním z prostředků,
který umožní šekovému úřadu,
aby mohl na zdárně započaté linii
úspěšně dále pokračovati
a plniti všechny úkoly které má jako
veřejnohospodářská instituce vůči
státu a občanstvu.