Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Daně s přirážkami jsou splatny, pokud se daň nevybírá srážkou anebo pokud zákon jinak nestanovuje, ve čtyřech rovných částkách napřed, a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku.

(2) Je-li dnem splatnosti podle odst. 1. neděle nebo státem uznaný svátek, jest daň s přirážkami splatna příští všední den.

(3) Počátkem každého roku budiž vyhlášeno v každé obci způsobem v místě obvyklým, do kterých lhůt se mají přímé daně s přirážkami platiti, a jaké jsou následky, nebudou-li platební lhůty dodrženy.

(1) Pokud nebyly poplatníkovi daně s přirážkami předepsány, jest povinen v každém kalendářním (berním) roce platiti ve stanovených lhůtách zatímně podle toho, kolik mu bylo naposledy předepsáno ku přímému placení na ročních daních s přirážkami.

(2) Od poplatníků všeobecné daně výdělkové, daně důchodové a rentové, kteří do povinnosti daňové nově vstupuji, může vyměřovací úřad na dobu, pokud daň nebude předepsána, požadovati v obyčejných lhůtách splatnosti přiměřených splátek na daň s přirážkami, přihlížeje podle volného uvážení k. výtěžku, důchodu, požitku pro poplatníka pravděpodobně v dotčeném berním roce očekávatelnému a k ostatním pro uložení daně i rozhodným poměrům. Od podniků podrobených zvláštní dani výdělkové - vyjímajíc zvýhodněná výdělková a hospodářská společenstva (družstva) a záložny, vzájemné pojišťovny a spořitelny - může vyměřovací úřad za týchž okolností žádati jako obdobnou splátku na daň částku v § 83, odst. 13. stanovenou s přirážkami. Proti výši požadovaných splátek může se poplatník odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platnosti.

(3) Částky podle odst. 1. a 2. zaplacené započtou se do daně s přirážkami na příslušný berní rok později předepsané; daň s přirážkami neplatí se na podkladě platebního rozkazu do 30 dnů po jeho doručení.

(4) Toto ustanovení platí obdobně i v případech, kde nebylo užito ustanoveni odst. 2., a o dodatečných předpisech daně.

(1) Nebyly-li daně s přirážkami zapraveny do 15. dne onoho měsíce, jenž jde po dni splatnosti (§§ 2&9, 270), budou i s příslušenstvím vymáhány donucovacím řízením; přesahuje-li dlužníkův úhrnný roční předpis všech přímých daní s přirážkami v berní obci dohromady 500 Kč, jest dlužník mimo to povinen platiti ode dne splatnosti až do dne zaplacení dlužné částky sedmiprocentní úroky z prodlení. Vybírá-li obecní přirážky k dani pozemkové obec sama, nastává povinnost platiti úroky z prodlení co do daní a přirážek vybíraných berním úřadem, přesahuje-li roční předpis těchto daní a přirážek v berní obci dohromady 500 Kč, co do přirážek vybíraných obcí, přesahuje-li roční předpis těchto přirážek samých v berní obci 500 Kč.

(2) Vláda může, pokud toho vyžaduji poměry peněžního trhu nebo stav nedoplatků, výši úroků z prodlení přiměřeně měniti, nepřekročujíc sazby 10%.

(3) Není-li stanoven určitý den splatnosti, nýbrž jen lhůta, do které daň s přirážkami má býti zaplacena, nastane vymáhání dlužné daně s přirážkami i povinnost platiti úroky mezd, jakmile projde lhůta.

(4) Následky podle odst. 1., pokud se týče odst. 3., nastanou také, a to nehledíc na výši roční srážky, jestliže daně, které se vybírají srážkou z platů stižených daní, nebudou odvedeny státní pokladně do stanovené lhůty osobami povinnými prováděti srážky.

(5) Za den platby se pokládá při platbách hotovými den složení u úřadu ku vybírání dani, pokud se týče přirážek příslušného nebo u poštovního úřadu, při dobropisech v odúčtovacím řízení den zúčtování u poštovního úřadu šekového.

Úroky z prodlení připadají státu, z obecních přirážek k dani pozemkové, vybíraných obcemi, však těmto obcím.

(1) Daně s přirážkami a příslušenstvím zapravují se - s výhradou ustanovení § 274 - v penězích měny československé; jak a kde se přímé daně (s přirážkami a příslušenstvím) platí, stanoví se vládním nařízením.

(2) Každá, platba, tedy i platba menší, nežli činí splatná daň s přirážkami a příslušenstvím, jakož i platba na daně (s přirážkami a příslušenstvím), které ještě nedospěly splatnosti nebo vůbec ještě nebyly předepsány, budiž přijata.

(3) Platby zaúčtují se nejprve na příslušenství, pak na nedoplatky daní s přirážkami, přihlížejíc k jejich ohroženosti a stáří, a teprve po úplném vyrovnání nedoplatků na běžný dluh daňový; súčtování na daň a přirážky děje se poměrně podle jejich úhrnných částek.

(4) Vládní nařízení určí, kdy a jak bude poplatník uvědoměn o tom, mnoho-li měl na dani, přirážkách a příslušenství platiti a mnoho-li skutečně zaplatil.

Podle zmocnění finančního zákona lze užíti ku placení daní, přirážek a příslušenství pokladničních poukázek.

Odpočet jest přípustný mezi daňovou pohledávkou (§ 259, odst. 4.) a veřejnoprávními pohledávkami proti státu obdobně podle zásad soukromého práva.

(1) Nehledíc k zákonně přípustným odpisům a osvobozením, kteréž jsou upraveny pro každou daň zvláště, může býti daň pravoplatně předepsaná na žádost strany nebo z moci úřední zcela nebo částečně prominuta:

1. je-li nedobytna t. j. nevedlo-li řádné vymáhání daně k výsledku anebo nevedlo-li by k výsledku pro úplnou platební neschopnost dlužníkovu anebo nelze-li daně vydobýti, poněvadž bydliště dlužníkovo jest neznámo a nelze ho vypátrati, anebo byly-li by útraty vymáhání nepoměrně vyšší než dlužná částka sama,

2. není-li daň sice nedobytna, avšak vymáhání její způsobiti by mohlo hospodářskou zkázu poplatníka neb jeho rodiny, anebo je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi,

3. jde-li o zrušení dvojího předpisu téže daně,

4. jde-li o daň předepsanou zřejmě neodůvodněně.

(2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných lze povoliti, aby se dodatečné předpisy dani včas neuložených odepsaly, anebo aby se od předepsání jejich upustilo.

(3) Ustanovení odst. 1. a 2. platí obdobně i co do příslušenství.

(4) Příslušnost úřadů k odpisům podle odst. 1.-3. určí ministerstvo financí.

(5) Prominutí daně má v zápětí i odpis přirážek.

(1) Právo státu vyměřiti daň promlčuje se ve 4 letech.

(2) Promlčení se počíná, jakmile prošel rok, ve kterém strana vyhověla své povinnosti podati oznámení, pokud se týče přiznání nebo oznámiti základy pro vyměření daně; není-li zde takové povinnosti, počíná se promlčení, jakmile prošel rok, ve kterém vznikla daňová povinnost.

(3) Jestliže pro zanedbání povinnosti stranou daň vůbec nebyla vyměřena anebo byla vyměřena menší částkou anebo daň, kterou dlužno zapravovati bez úředního vyměření, vůbec nebyla zapravena anebo byla zapravena jen z části, počíná promlčecí lhůta v odst. 1. zmíněná běžeti teprve, když prošel sok, v němž bylo vyměřovacímu úřadu umožněno, aby daň, pokud se týče dodatek, vyměřil.

(4) Bylo-li původní vyměření daně bez zanedbání povinnosti stranou nesprávné anebo vyšly-li dodatečně na jevo okolnosti, z nichž vysvítá, že původní vyměření bylo příliš nízké, promlčuje se právo předepsati dodatky na dani do 2 let po roce, ve kterém daň byla původně předepsána.

(5) Nehledíc k ustanoveni odst. 4., počíná v případech § 26, odst. 5. a 6., promlčecí lhůta běžeti, když prošel rok, ve kterém úřední opatření, o jehož zrušení, nahrazení jiným nebo změnu jde, bylo straně oznámeno.

(6) Promlčení vztahuje se též na přirážky.

Za příčinou zjištění, zda byla daň nesprávně vyměřena, může býti poplatník přidržen k součinnosti stejným způsobem jako ve vyměřovacím řízení.

(1) Promlčení práva podle § 277 přetrhuje se každým úředním opatřením, které se stalo za příčinou vyměření daně a bylo straně oznámeno. Jakmile prošel rok, ve kterém takový úkon se stal naposledy, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

(2) Úřední rozhodnutí a opatření daňové (odvolací) komise nebo trestního senátu pokládají se za rovna opatřením finančních úřadů.

Promlčení vyměřovacího práva nastane každým způsobem, nebyl-li do 10 let po období, za které se daň má vyměřiti, proveden poplatníkovi oznámen úřední úkon k vyměření daně směřující. Ustanovení §§ 277, odst. 6. a 279, odst. 2. platí i zde.

Právo státu vymáhati splatné daně s přirážkami a příslušenstvím promlčuje se do 6 let po roce, ve kterém se tyto dávky staly splatnými.

(1) Promlčení práva podle § 281 přetrhuje se doručením upomínky (výzvy), aby poplatník daň s přirážkami a příslušenstvím zapravil, zavedením exekuce anebo povolením příročí.

(2) Nová promlčecí lhůta počíná běžeti po projití roku, ve kterém byla naposledy doručena upomínka (výzva) nebo proveden poslední exekuční krok anebo prošla poslední platební lhůta.

(3) Jsou-li splatné daně s přirážkami a příslušenstvím zajištěny ruční zástavou, nemůže býti namítáno, pokud věřitel má zástavu v rukou, že bylo opominuto uplatňovati zástavní právo a nemůže se zástavní právo promlčeti. Také právo dlužníka, aby vyplatil svou zástavu, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka převyšuje obecnou hodnotu zástavy, může promlčením zaniknouti.

(4) Jsou-li splatné daně s přirážkami a příslušenstvím zajištěny knihovním zápisem, nemůže se do 30 let po knihovním zápisu proti uplatňování tím získaného práva namítati, že se zatím pohledávka promlčela.

(1) Zaplacení splatné daně s přirážkami a: příslušenstvím může býti úřadem odsunuto, je-li její vybrání pro poplatníka spojeno s vážnou újmou, a není-li daň s přirážkami a příslušenstvím posečkáním ohrožena; na povinnosti platiti úroky z prodleni se tím nic nemění.

(2) Povolení může býti učiněno závislým na podmínkách a výhradách.

(3) Příslušnost úřadů určí ministerstvo financí.

(1) Je-li vybrání daně s přirážkami dosud nepředepsané nebo nesplatné pravděpodobně ohroženo, může vyměřovací úřad uložiti poplatníkovi písemným, ihned proveditelným příkazem, aby ji až do jejího zapraveni zajistil do částky v příkazu uvedené.

(2) Ustanovení § 270 zůstávají nedotčena.

(1) Zajišťovací příkaz provede se zajišťovací exekucí berní nebo soudní. Průkazu nebezpečí není třeba.

(2) Vydati zajišťovací příkaz jest příslušným vyměřovací úřad, kterýž je příslušný pro vyměření zajišťované daně.

Výši ohrožené daně, pokud se týče jejího vyměřovacího základu, určí zatímně vyměřovací úřad podle úředních pomůcek; není-li nebezpečí v prodlení, může býti strana vyzvána, aby do lhůty alespoň třídenní prokázala důchod nebo výtěžek.

Poplatník může předejíti zajišťovací exekuci nebo dosáhnouti jejího zrušení, zajistí-li sám určenou částku složením hotovosti, státních dlužních úpisů, domácích dlužních úpisů se sirotčí jistotou nebo vkladních knížek tuzemských peněžních űstavů veřejně účtujících (též tuzemských odboček cizozemských bank) nebo průkazem, že dal určenou část knihovně vložiti nebo že peněžní ústav jmenovaného druhu převzal záruku.

Vhodnost, bezpečnost a dostačitelnost jistoty posuzuje vyměřovací úřad podle volného uvážení.

(1) Ze zajišťovacího příkazu lze podati odvolání k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností; odvolání neodnímá tomuto příkazu účinnosti.

(2) Nerozhodne-li finanční úřad II. stolice o odvolání do 60 dnů, pozbývá jistota podle zajišťovacího příkazu poskytnutá neb vymožená platnosti.

K dobrovolnému zrušení subjektu podrobeného zvláštní dani výdělkové nebo ku přeměně jeho v jinou formu právní (na př. změna společnosti s r. o. v akciovou společnost a naopak), jest potřebí svolení vyměřovacího úřadu, příslušného zajistiti daň; do odepřeni svolení lze si stěžovati do 8 dnů. Nebylo-li o žádosti za svoleni rozhodnuto do 6 měsíců od jejího podání, platí svolení za dané.

Částky přímých daní, pokud se týče přirážek, příslušenství a pokut, které byly neprávem zaplaceny, vrátí se straně hotově a to, přestala-li vůbec býti poplatníkem, z moci úřední, jinak, požádá-li o to, a v obou případech, nedluží-li ničeho na jiných státních daních a dávkách, pokud se týče jejich přirážkách nebo příslušenství; jinak zúčtuje se přeplatek na jiný, třebas i příští daňový dluh strany.

Za platbu neprávem učiněnou pokládá se platba:

a) byl-li předpis daně (přirážek, příslušenství, pokut) rozhodnutím příslušného úřadu (komise) buď úplně zrušen nebo tak snížen, že platba převyšuje zbývající předpis;

b) jestliže v případech, kde byla daň s přirážkami zaplacena zatímně (§ 20), jest konečný předpis daně s přirážkami dodatečně provedený menší nežli tato platba (§ 270), nebo zanikl-li nárok daňový vůbec;

c) bylo-li placeno nad povinnost.

(1) Z částek přímých daní a přirážek, které byly nebo mohly býti v den, kdy poplatník o odpisu, pokud se týče konečném předpisu byl zpraven, vráceny hotově, buďtež poplatníku nahrazeny úroky ve výši stanovené pro úroky z prodlení (§ 271), avšak jen, pokud přeplatek vznikl rozhodnutím o odvolání proti předpisu daně, pokud se týče přirážek, nebo placením podle § 270, a byl-li podroben poplatník v berním roce, jehož se odpis týče, zásadně (§ 271) úrokům z prodlení.

(2) Částky, které byly dobrovolně zaplaceny před splatností, pokud se týče nad předpis, do něhož si bylo stěžováno, nebo nad platbu podle § 270, jsou z výpočtu úroků nahrazovacích vyloučeny.

Bylo-li rozhodnutí, týkající se uložení daně nebo přirážek, zrušeno, přísluší nárok na vrácení zaplacené částky i s úroky nahrazovacími zprvu jen podle nového rozhodnutí, které nastupuje na místo rozhodnutí zrušeného, ovšem s výhradou dalších nároků, které snad později vzniknou tím, že bylo podáno odvolání z tohoto nového rozhodnutí.

(1) Nahrazovací úroky platí se ode dne platby (§ 271, odst. 5.) neprávem přijaté až do dne zpravení poplatníka o odpisu, pokud se týče až do dne doručení konečného předpisu.

(2) Ministerstvo financí muže stanoviti, že nahrazovací úroky lze vypočítati také teprve koncem roku, srovnáním upravené náležitosti s platbou.

(3) Nastalo-li, když byl poplatníku odpis, pokud se týče předpis daně s přirážkami oznámen, u vrácení přeplatku prodlení finanční správou, pokud se týče - co do přirážek obci vybraných - obcí zaviněné, zaplatí se úroky nahrazovací až do dne skutečného vrácení.

Opominul-li finanční úřad, pokud se týče co do přirážek obcí vybraných - obec poukázati úroky nahrazovací a neuplatní-li poplatník nároku na úroky nahrazovací do 6 let ode dne doručení rozhodnutí finančního úřadu nebo ode dne vyhlášení soudního nálezu, v jehož důsledku byla daň s přirážkami snížena, nebo ode dne doručení konečného předpisu, zanikne nárok na nahrazovací úrok.

(1) Úroky nahrazovací jdou na vrub státu, z obecních přirážek k dani pozemkové vybraných obcemi však na vrub těchto obcí.

(2) Příslušnost úřadů k vrácení dani (přirážek, příslušenství a pokut) neprávem přijatých a ku poukázání úroků nahrazovacích určí ministerstvo financí.

Účelem řízení směřujícího k vyměření daně jest zjistiti a oceniti z úřední povinnosti pokud možno veškeré okolnosti skutkového nebo právního rázu, které, nejsouce jinak známy, odůvodňují daňovou povinnost a její rozsah.

(1) Podklady pro vyměření daní bez rozdílu, jde-li o výpočet neb odhad důchodu neb výtěžku, mají býti vždy objektivního rázu, spolehlivy, ze spisů zřejmy a týkejtež se skutečností důležitých pro posouzení daňové povinnosti a jejího rozsahu.

(2) Jde-li o vlastní vědomosti a znalosti finančních úřadů (komisi), stačí, je-li tato skutečnost ze spisů zřejma.

(1) Poplatník jest nejen oprávněn, nýbrž i povinen spolupůsobiti při vyměření daně měrou, kterou tento zákon připouští, a všemožně podporovati úřady vyměřovací (komise) ve snaze po zjištění pravdy.

(2) Vše, co platí o poplatníkovi, platí stejnou měrou též pro toho, kdož jedná jeho jménem.

(1) Každá osoba ať fysická ať právnická jest povinna vyměřovacím úřadům (komisím) o skutkových okolnostech, jež jsou v daňových (trestních) věcech jiných osob důležity, vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec nebo osoba přezvědná. Svědectví nebo znalecké dobré zdání budiž podáno podle pravdy a podle nejlepšího vědomí a svědomí. Kdo nemůže vypovídati zpaměti, jest povinen nahlédnouti do svých spisů neb obchodních knih, pokud je má, a učiniti si z nich potřebné poznámky a výpisy, aby mohl vypovídati.

(2) Svědectví (znalecké dobré zdání) může býti podáno písemně nebo ústně do protokolu; vyměřovací úřad může naříditi, aby svědek (znalec) dostavil se osobně za příčinou svědectví (dobrého zdání); totéž platí o přezvědných osobách.

(3) Jako svědek, znalec nebo osoba přezvědná nesmí býti slyšeni:

1. zaměstnanci ve veřejné službě o okolnostech, o nichž zvěděli ve svém úředním oboru působnosti, pokud příslušný úřad za to má, že služební důvody brání výpovědi;

2. duchovní o tom, co jim bylo svěřeno při zpovědi nebo jinak pod pečetí duchovního tajemství;

3. osoby, které jsou nebo byly ve službě u poplatníka, leč by k tomu poplatník svolil.

4. Osoby, které nejsou schopny svá pozorování sděliti, nebo které v čase, na který jejich výpověď se má vztahovati, byly neschopny vnímati skutek, který má býti dokázán.

(4) Svědecká znalecká výpověď nebo výpověď přezvědné osoby muže býti odepřena:

1. osobami, které jsou k poplatníkovi, v jehož věci mají vypovídati, v některém z těchto poměrů: manželství, třeba již netrvalo., příbuzenství a švagrovství v přímém pokolení vůbec a v pobočném pokolení do třetího stupně, dále poměr mezi adoptivními rodiči (pěstouny) a adoptovanými dětmi (schovanci) a konečně poměr mezi poručníkem a poručencem a mezi snoubencem a snoubenkou;

2. osobami, jejichž výpovědí by vznikl pro ně nebo pro osoby, s nimiž jsou v některém z poměrů pod č. 1. podrobněji označených, nebezpečí trestního stihání nebo stíhání pro trestný čin daňový nebo důchodkový;

3. lékaři a jejich zřízenci o tom, co jim bylo svěřeno, nebo co seznali při vykonávání svého povolání;

4. veřejnými notáři, obhájci, advokáty, jejich zřízenci o tom, co jim bylo svěřeno při výkonu jejich povolání; výpověď však nemůže býti odepřena o skutečnostech, o nichž zvěděli udělujíce rady nebo zastupujíce v daňových věcech, leda by touto výpovědí byli jejich mandanti vydáni v nebezpečí trestního stíhání nebo stíhání pro daňový nebo důchodkový trestný čin;

5. šlo-li by o prozrazení technických procesů a opatření bezprostředně nezbytných k jejich provedení.

(5) Vyměřovací úřad jest oprávněn naříditi přísežný výslech svědků neb osob přezvědných o určitých skutečnostech anebo znalců o určitých otázkách; přísežný výslech provede okresní soud, v jehož obvodu bydlí osoba, jež má býti vyslechnuta.

(6) Osoby výpovědí povinné jsou povinny na požádání vyměřovacího úřadu předložiti spisy, listiny a příslušná místa obchodních a hospodářských knih, vztahující se na skutečnosti určitě označené.

(1) Všechny veřejné úřady (státní, zemské, župní, okresní, obecní, vojenské a pod.) jsou povinny vyměřovací úřady a daňové komise účinně podporovati a podávati jim rychlé a ku provádění tohoto zákona potřebné zprávy, pokud tomu nejsou na závadu zvláštní ustanovení aneb naléhavé ohledy služební.

(2) Vyměřovací úřady mohou zejména požadovati spolupůsobení obcí při správě přímých daní, pokud jest to nezbytně nutno; starostové obcí jsou povinni vyhověti příslušným výzvám, zejména oznamovati žádané údaje podle zápisů a pomůcek obecního úřadu, nebo provésti příslušná šetření, třeba-li i místní prohlídku, nebo dovoliti zmocněnému úředníku vyměřovacího űřadu, aby nahlédl do příslušných zápisů. Starostové obcí mohou při tom býti zastupováni členem obecní rady nebo úředníkem obce, pokud úřad výslovně nežádá jejich osobního spolupůsobení.

Soudy jsou obzvláště povinny, aby vyměřovacímu úřadu, v jehož obvodu má soud sídlo, oznamovaly usnesení o zápisech a výmazech firmy nebo jejich majitelů, dále aby témuž úřadu zasílaly po opise rozsudků, nálezů a výměrů, jichž opisy mají dodávati podle platných ustanovení úřadům poplatky vyměřujícím, pokud se taková vyhotovení rozmnožují mechanickým způsobem.

(1) Držitelé obytných domů nebo jejich zástupci jsou povinni předložiti každého roku vyměřovacímu úřadu výkaz osob v domě bydlících.

(2) Podpronajimatelé vykáží své podnájemníky, hlavy rodiny všechny osoby k jejich domácnosti náležející.

(3) Držitelé hotelů a zájezdních hostinců jsou zproštěni povinnosti vykazovati vyměřovacím úřadům cestující, kteří se u nich nezdržují nepřetržitě déle než 3 měsíce.

(4) Podrobnější náležitosti zmíněných výkazů, lhůtu k jejich předložení a dobu, podle které stav obyvatelů dlužno vykázati, stanoví ministerstvo financí.

(5) Z rozhodnutí vyměřovacího úřadu ve věcech zavedených v §§ 301-302 lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

Zaměstnavatelé jsou povinni vykazovati zaměstnance a jejich služební požitky; podrobnosti stanoví se v I. hlavě.