Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Z vyměření všeobecné daně výdělkové pro podomní a kočovní živnosti, zvláštní daně výdělkové, daně pozemkové, domovní, rentové a z vyššího služného přísluší poplatníkovi právo odvolání, o kterém rozhodne s výhradou odst. 7. a s konečnou platností finanční úřad II. stolice; u pozemkové daně přísluší však poplatníkovi právo odvolání jen tehdy, byl-li mu doručen platební rozkaz (§ 106).

(2) Z vyměření daně důchodové a všeobecné daně výdělkové - u této daně s výjimkou uvedenou v odst. 1. - přísluší jak poplatníkovi tak i vyměřovacímu úřadu právo odvolati se ke komisi odvolací, která rozhodne s výhradou odst. 7. s konečnou platností; ustanovení § 40, odst. 2. zůstává nedotčeno.

(3) Pokud se ve věcech vyměřeni daně mohou odvolati třetí osoby, stanoví zákon.

(4) Ustanovení § 330, odst. 1., věta prvá platí obdobně jak co do přípustnosti srážky, tak i co do výše srážky u dani srážkou vybíraných, pokud zákon nic jiného neustanovuje.

(5) Odvolání podati dlužno písemně u úřadu, od něhož úřední rozhodnutí a opatření (příkazy, výzvy) vyšlo, nebo jde-li o srážku daně, u vyměřovacího úřadu; neumí-li strana psáti, může podati odvolání u téhož úřadu ústně do protokolu.

(6) Odvolání nemají odkládacího űčinku, zejména co do placení a vymáhání předepsaných částek, leda by zákon výslovně jinak stanovil.

(7) Nepřesahuje-li dani podrobený důchod (výnos), vyjímajíc výnos podrobený zvláštní dani výdělkové, částky stanovené nařízením a má-li vyměř ovací úřad, pokud se týče daňová komise i s předsedou za to, že odvolání jest plnou měrou odůvodněno, rozhodne o odvolání vyměřovací úřad (komise) s konečnou platností.

(8) O odvolání ve věcech úroků z prodlení a úroků nahrazovacích rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice.

(9) Z mezitímních opatření, která předcházejí vyměření daně, nelze se zvláště odvolati; to platí zejména o výzvě, aby bylo podáno přiznání.

(10) O daňové povinnosti daňového subjektu nebo objektu nelze rozhodovati samostatně a zvláště.

(11) Odvolání na nepříslušném místě podaná vrátí se straně neprodleně s příslušným poučením; proti zamítnutí odvolání pro opoždění lze se odvolati k nejblíže nadřízené stolici, která o něm rozhodne s konečnou platnosti.

(12) Podání, kterým se odvolání pouze ohlašuje, nepokládá se za odvolání.

(1) Aby mohlo býti podáno v daňových věcech odvolání, buďtež poplatníkovi na žádost písemně nebo ústně oznámeny důvody naříkaného rozhodnutí nebo opatření, pokud ze spisů jsou zjevny a nebyly poplatníku již dříve oznámeny.

(2) Požádá-li strana dříve, nežli prošla lhůta stanovená pro odvolání, za oznámení důvodů vydaného rozhodnutí, staví se lhůta dnem podané žádosti až do dne doručení příslušného vyřízení a běží pak jen co do zbytku dále.

(3) Za touž příčinou jako v odst. 1 budiž poplatníkovi dovoleno, aby mohl nahlédnouti do spisů a poříditi si opisy, pokud nejde o vnitřní úřední spisy, do nichž nelze nahlédnuti připustiti z důvodů veřejných nebo z příčiny zachování tajemství, jakož aby si mohl poříditi opisy. Zprávy osob přezvědných a posudky znalců nejsou - vyjímajíc podpisy - z nahlédnutí vyloučeny.

Podá-li vyměřovací úřad odvolání, zpraví o tom, uveda důvody, zároveň poplatníka, proti jehož zdanění čelí odvolání. Poplatník má právo podati do 15 dnů odpověď.

(1) Vyměřovací úřad (komise) předloží odvolání vyšší stolici odůvodněnou zprávou; totéž platí i pro odvolací stolice, pokud další odvolání jest přípustno.

(2) Uzná-li vyměřovací úřad, že námitka vadného řízení uplatňovaná v odvolání jest odůvodněna, musí vady ty odstraniti, dříve než předloží odvolání vyšší stolici, pokud se týče dříve, nežli podá odůvodněnou zprávu.

(1) Odvolací stolice (odvolací komise daňová a její předseda) mají táž oprávněni a tytéž povinnosti jako prvá stolice (daňová komise a její předseda).

(2) Rovněž poplatníkovi přísluší v řízení odvolacím - bez újmy ustanovení §§ 309, 310 a 327 - táž práva jakož i tytéž povinnosti jako v řízení v prvé stolici.

(3) Pokud zákon jinak neustanovuje, není odvolací stolice ve svých rozhodnutích vázána návrhy odvolatelů a může tudíž změniti rozhodnutí prvé stolice v neprospěch odvolatelův, dokud nenastalo promlčení.

(4) Pouze tehdy, odvolal-li se toliko poplatník a shledá-li odvolací stolice u daní komisi vyměřovaných, že jest třeba vyměřenou daň ještě zvýšiti, vrátí se spis zároveň se zamítnutím odvolání vyměřovacímu úřadu, aby byl, pokud nenastalo promlčení, předepsán přiměřený dodatek.

(1) Pokud jde o správné vyměření dané,jest předseda odvolací komise daňové zástupcem státních zájmů.

(2) Předseda odvolací komise daňové soustřeďuje ve svých rukou vrchní řízení veškerých vyměřovacích prací v obvodu odvolací komise, dohlíží k tomu, aby při vyměření daní komisemi byla zachovávána stejnoměrnost, dozírá na jednání a postup daňových komisí a jejich předsedů a stará se, aby vyměřovací práce byly včas skončeny.

Proti dodatečným předpisům jest přípustno odvolání jako proti původním předpisům.

(1) Do rozhodnutí finančních úřadů, jež, jsouce konečnými, nedopouštějí dalšího odvolání, může poplatník podati stížnost u nejvyššího správního soudu pro nesprávné užití rakona nebo pro podstatné vady řízení (zák. č. 3/1918 Sb. z, a n.).

(2) Totéž právo přísluší za týchž podmínek jak poplatníkovi, tak i předsedovi odvolací komise, pokud jde o rozhodnuti této komise.

(1) Poplatník, který se k tomu nabídne, nese útraty šetření nebo důkazů, jež v řízení směřujícím k vyměření daně nebo v řízení odvolacím nebo v řízení trestním sám navrhl, za všech okolností, jinak jen tehdy, jestliže se jeho tvrzení od konečného výsledku šetření nebo důkazům navržených podstatně v jeho neprospěch odchylují.

(2) O výši peníze podle odst. 1. rozhodne podle rozsahu a obtížnosti šetření a důkazů úřad, který šetření nebo důkazy prováděl; o odvolání rozhodne přímo nadřízený úřad s konečnou platností. Nenavrhl-li poplatník šetření nebo provádění důkazů, lze uložiti náhradu nákladů jen, pokud konané šetřeni a výše nákladů na ně jsou nutné.

(1) Ustanovení, vztahujících se na řízení ve věcech vyměření přímých daní, užívati dlužno obdobně, vyjímajíc ustanoveni §§ 312, 320 až 323 a 330, odst. 7., na veškeré ostatní věci přímých daní (odpisy, osvobození a pod.), pokud zákon nic jiného neustanovuje.

(2) Pokud je odvolání přípustno, stanoví zákon.

1) Bylo-li poplatníku živelní nebo jinakou událostí, které nebylo lze předvídati nebo odvrátiti, zabráněno dodržeti lhůtu k odvolání v řízení vyměřovacím, trestním nebo odvoláním nebo nedověděl-li se poplatník nebo jeho zmocněnec nezaviněně o takové lhůtě, jest oprávněn navrhnouti navrácení do předešlého stavu.

(2) Návrh na navrácení do předešlého stavu nemůže se opírati o okolnosti, o nichž se uznalo, že ne jsou dostatečny, aby se vzhledem k nim povolilo poplatníkovi prodloužení zmeškané lhůty.

(3) Navrácení do předešlého stavu může poplatník navrhnouti do 15 dnů, počínajíc ode dne, kdy byla překážka odstraněna nebo kdy se dověděl o lhůtě, a to u finančního úřadu, který je příslušný přijmouti odvoláni. V návrhu dlužno uvésti skutečnosti navráceni to odůvodňující a příslušné průvody a zároveň s ním podati zameškané odvolání.

(4) Návrh na navrácení do předešlého stavu je již nepřípustný, když prošlo 6 měsíců od ukončení zmeškané lhůty.

(5) O návrhu rozhoduje finanční úřad II. stolice; proti jeho rozhodnutí lze se odvolati k ministerstvu financi.

Dohody sjednané, aby přímou daň nesla místo poplatníka zcela nebo částečně jiní osoba, nejsou právně účinné.

(1) O osobách, důchodech a výtěžcích, podrobených daňové svrchovanosti několika států, platí ustanovení tohoto zákona jen potud, pokud nestanoví jinak mezinárodní smlouvy výkonnou mocí sjednané a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášené, aby se vyrovnalo tu i cizozemské zdanění, aby se zamezilo dvojí zdaněni nebo aby se zajistila vzájemnost (reciprocita).

(2) Za touž příčinou nebo aby byla provedena případná odvetná opatření (retorse), může ministerstvo financi v jednotlivých případech učiniti vhodná opatření, odchylující se od ustanovení tohoto zákona. Všeobecná opatření tohoto rázu mohou se však státi toliko vládním nařízením.

(3) Vyžaduje-li toho zájem státu, může ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem zahraničních věci přiznati výhody uveden v § 2, č. 3., a v § 174, č. 11., v mimořádných případech též missím cizích států, nemajícím rázu diplomatického, a může dále v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, po případě s dotyčným příslušným ministerstvem, rozhodovati o tom, má-li Československý stát hraditi daně tímto zákonem upravené, které by osoby shora uvedené, nejsouce samy daní povinny, měly nésti. Ustanovení poslední věty předchozího odstavce platí tu obdobně.

(4) Vzejdou-li pochybnosti o tom, zda pokud nějaké osobě přísluší právo exteritoriality, nebo o tom, jakých výsad požívá osoba exteritorialní, nebo konsulové cizích států a členové jejich původu ve věcech tímto zákonem upravených, má si úřad vyžádati prohlášení ministerstva financi, které je vydá v dohodě s ministerstvem. zahraničních věci; prohlášeni toto jest pro úřady a příslušné orgány závazné.

(1) Daně s přirážkami a příslušenstvím vymáhají se buď v řízeni správním (exekuce berní) podle ustanoveni tohoto zákona, nebo v řízeni soudním (exekuce soudní) podle ustanoveni exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona.

(2) Vymáhání daní s přirážkami a příslušenstvím exekuci na jmění nemovité vnucenou správou a nucenou dražbou je přípustno jen tehdy, je-li nepochybno aneb alespoň pravděpodobno, že nedoplatku nelze vydobyti exekucí na jmění movité. To posouditi přísluší vymáhajícímu úřadu (§ 345).

(1) Daň s přirážkami a příslušenstvím může býti vymáhána na tom, kdo podle daňových nebo jiných zákonů už podle ustanovení samého zákona je povinen daňový dluh zaplatiti.

(2) Před zavedením exekuce nutno dlužníka vyzvati písemnou upomínkou, aby daňový dluh zapravil do 8 dnů.

(3) Upomínka může býti vydána teprve, když prošla lhůta, do které měl býti daňový dluh podle zákona zapraven.

(4) Kdo jest příslušným vydati upomínku.jak tato má býti upravena a doručena, stanoví se vládním nařízením.

(5) Ministerstvo financí může z vážných důvodů výjimečně povoliti, aby se upomínání dálo místo doručováním upomínek hromadně písemnou vyhláškou nebo vybubnováním v obci.

(6) Bez předchozí upomínky, pokud se týče před projitím osmidenní lhůty od jejího do ručení nebo vykonání, smí býti exekuce zavedena jen, je-li nebezpečí z průtahu. To posouditi přísluší vymáhajícímu úřadu.

(7) Zavedením exekuce ve smyslu odstavců 2 a 6 rozumí se v berním řízení exekučním dodání příkazu orgánu k provedení exekuce určenému, aby vykonal první exekuční úkon, soudním řízení exekučním podání žádosti o povolení a výkon exekuce.

Vymáhati daň s přirážkami a příslušenstvím náleží úřadu, který vyměřil daň (vymáhající úřad). Tento úřad nařizuje exekuci berní a žádá o povolení a výkon exekuce soudní. Vládní nařízeni stanoví, pokud v zastoupení a pod dozorem tohoto úřadu náleží vymáhati daň s přirážkami a příslušenstvím bernímu úřadu.

(1) Vykonati berní exekuci pro daň s přirážkami a příslušenstvím náleží úřadu, u kterého je předepsána daň (exekuční úřad).

(2) Má-li dlužník mimo obvod úřadu příslušného podle odst. 1. předměty, na něž lze vésti berní exekuci, může tento úřad požádati o výkon berní (vyměřovací) úřad, v jehož obvodu takové předměty dlužníkovy jsou. Tento jest pak úřadem exekučním.

(1) Vymáhající úřady (§ 345) a exekuční úřady (§ 346) mají proti dlužníkovi a třetím osobám obdobná práva jako vyměřovací úřady (komise) v řízení vyměřovacím (§§ 300 až 326).

(2) Obce jsou zejména povinny doručovati výměry vymáhajících, pokud se týče exekučních úřadů, uveřejňovati jejich vyhlášky, poskytovati podporu (asistenci) při vykonávání berní exekuce, převzíti hotovosti v berním exekučním řízení složené nebo přijaté, jakož i věci tímto řízením zabavené a postarati se o jejich bezpečnou úschovu, pokud se týče bezpečnou a rychlou další dopravu k exekučnímu úřadu. Podrobnější ustanovení o tom budou vydána vládním nařízením.

(3) O neuposlechnutí příkazů a vyzvání vymáhajících, pokud se týče exekučních úřadů, platí obdobně ustanovení § 201.

(1) Berní exekuce vykonává se buď přímo exekučními úřady nebo výkonnými orgány, které při tom působí z příkazu a za dozoru exekučního úřadu.

(2) Jako výkonní orgánové působí:

a) berní vykonavatelé u berních (vyměřovacích) úřadů trvale ustanovení,

b) orgánové, určení exekučním úřadem případ od případu.

Výkonný orgán jest povinen vůči dlužníkovi a osobám třetím vykázati se před výkonem exekučního úkonu písemným příkazem exekučního úřadu.

(1) Výkonní orgánové mají právo, vyžaduji-li toho účel exekuce, prohledati dlužníkův byt nebo jiné místnosti, náležející k jejich domácnosti nebo určené provozování jeho živnosti nebo výdělečné činnosti, dále dlužníkovy schránky, a třeba-li toho, i oděv, který má na sobě, šetříce náležitě jeho osoby. Mohou, aby provedli exekuci, dáti otevříti domovní dvéře a zamčené místnosti i schránky. Není-li však přítomen ani dlužník ani některá dospělá osoba, náležející k jeho rodině nebo jím k dozoru ustanovená, nutno přibrati k těmto úkonům dvě hodnověrné zletilé osoby za svědky. Při prohledání bytu a místností dlužno dbá ti též ustanovení §§ 8-10 ústavního zák. č. 293/1920 Sb. z. a n.

(2) Výkonný orgán může odstraniti osoby, které ruší výkon nebo se při něm neslušně chovají.

(3) Aby zmařili odpor jim činěný, mohou výkonní orgánové přímo žádati za podporu místních bezpečnostních orgánů, a třeba-li toho, žádati u politického úřadu a v naléhavých případech i přímo za podporu četnictva. Potřebují-li ozbrojené vojenské asistence, musí požádati přednostu exekučního úřadu, aby jim ji opatřil.

(4) Činil-li by při exekuci odpor dlužník, sloužící činně u vojska nebo četnictva, buď požádán, není-li nebezpečí z průtahu, jeho přímý představený, aby pomohl odpor zmařiti.

(1) V neděli, ve svátek státem uznaný a v památný den, jakož i v noci smějí býti vykonány exekuční úkony jen tehdy, je-li nebezpečí z průtahu a povalí-li to přednosta exekučního úřadu.

(2) Toto povolení nutno při výkonu dlužníkovi předložiti.

(1) Exekuce nesmí býti vy konána ve větším rozsahu ne jest třeba, aby byla vymožena daňová pohledávka (§ 259, odst. 4.), pro kterou byla exekuce nařízena, a náklady exekuční.

(2) Vlastnictví ústavu, který jest pod státním dozorem a jest určen veřejné dopravě nebo veřejnému provozování, může býti postiženo exekučními úkony, které mohou rušiti veřejnou dopravu nebo veřejné provozování, jen tehdy, je-li srozuměn dozorčí úřad, a s omezeními, která tento úřad uzná za nutná na prospěch veřejné dopravy a veřejného provozování.

(3) Proti vojenským osobám a četníkům, nevyjímajíc důstojnictva, jakož i proti úředníkům a zřízencům veřejným a veřejných dopravních podniků vůbec, konají-li právě službu, smí býti započato s výkonem exekuce teprve potom, když bylo jejich představenému oznámeno, že byla exekuce nařízena.

(4) V budovách vojenských anebo vojskem obsazených mohou býti exekuční úkony vykonány teprve, když to bylo oznámeno veliteli budovy nebo jeho zástupci, kteří mohou k výkonu přiděliti vojenskou osobu.

(5) Proti osobě, která v Československé republice požívá práva exteritoriality, a v budovách nebo místnostech exteritoriálních mohou býti exekuční úkony vykonány jen potud, pokud to mezinárodní právo připouští a jen za přítomnosti zástupce ministerstva zahraničních věcí.

(1) Výkonný orgán má upustiti od výkonu exekučního úkonu, jemu přikázaného, nebo v něm ustati, prokáže-li mu dlužník, že daňový dluh, o nějž jde, byl zaplacen nebo úřadem k tomu příslušným posečkán, nebo že exekuční úřad po vydání příkazu (§ 349) upustil od vedení exekuce, nebo složí-li dlužník ihned dlužnou částku i s náklady exekučními u poštovního úřadu nebo, kde by takového nebylo, u starosty obce.

(2) Výkonní orgánové nejsou oprávněni přijímati platby, jichž má býti dobyto exekucí. Ministerstvo financí může povoliti výjimky.

(1) O exekučních výkonech sepíše výkonný orgán protokol, podepsaný účastníky.

(2) V protokolu uvede, kde a kdy (též hodinu) byl sepsán, kdo byl z účastněných osob při exekučním výkonu, co bylo jeho předmětem a co podstatného se při něm stalo. Zvláště jest třeba dosvědčiti v protokolu, zaplatil-li při výkonu něco dlužník nebo někdo jiný za něho.

(1) O odvoláních, pokud jsou v exekučním řízení berním výslovně připuštěna, rozhodují s konečnou platností finanční úřady II. stolice.

(2) Lhůta k podání odvolání jest 8 dní.

(3) Co do počítání této lhůty platí obdobně ustanoveni § 254, odst. 1, a 3., co do místa pak, kde dlužno odvoláni podati, a co do účinku odvolání obdobně ustanovení § 330, odst. 5. a 6.

(1) Proti upomínce nebo výkonu berní exekuce může dlužník podati námitky. Proti nařízení berní exekuce nejsou námitky přípustny. Rovněž nelze podati námitky proti povolení podle § 351.

(2) Nutno jest uvésti najednou všechny námitky, které může dlužník uplatniti v čase, kdy námitky podává; opožděné námitky jsou vyloučeny. Rovněž vyloučeny jsou námitky, které mohl dlužník již proti upomínce nebo proti dřívějšímu exekučnímu výkonu uplatniti, nebo které byly již jednou pravoplatně zamítnuty.

(3) Námitkami nelze uplatňovati okolnosti, které byl nebo jest dlužník oprávněn uplatniti v odvolání z vyměření daně, přirážek a příslušenství.

(4) Námitky mají odkládací účinek jen tam, kde to zákon zvláště stanoví.

(5) Námitky dlužno podati do 8 dnů u úřadu, který upomínku vydal, pokud se týče exekuci nařídil nebo vykonal; tento úřad také o nich rozhodne. O počítání lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1. a 3.

(6) Bylo-li námitkám vyhověno, učiní rozhodující űřad potřebná další opatření.

(7) Ze zamítavého rozhodnutí může se dlužník odvolati.

(8) Bylo-li odvolání vyhověno, učiní příslušný úřad (odst. 5.) opatření podle odstavce 6. Nebylo-li odvolání vyhověno, může dlužník své námitky uplatniti ještě žalobou u okresního soudu, v jehož obvodu jest exekuční úřad, pokud popírá, že nastala právní posloupnost uvedená v § 260, odst. 1., nebo, že náležel jako osobně ručící společník k společnosti, které byla vymáhaná daň s přirážkami a příslušenstvím předepsána.

(1) Tvrdí-li jiná osoba, že má na předmětu, berní exekucí postiženém, nebo na jeho části právo, které nedovoluje, aby exekuce byla vykonána, může proti ní podati odpor u exekučního úřadu, který o něm rozhodne. O odporu tom platí obdobně ustanovení § 356, odst. 6.

(2) Nevyhoví-li exekuční úřad odporu, nebo nerozhodne-li o něm do 30 dnů, může ona jiná osoba svému odporu zjednati platnost žalobou, kterou podá u okresního soudu, v jehož obvodu jsou zcela nebo z větší části předměty berní exekucí postižené v době, kdy se podává žaloba. O počítání lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1. a 3.

(3) Bylo-li žalobě pravoplatně vyhověno, zruší exekuční úřad exekuci.

Exekuční úřad zruší a to na návrh dlužníka nebo vymáhajícího úřadu nebo;; moci úřední berní exekuci také kromě případů, o nichž jednají §§ 356 a 357, zjistí-li, že nebyla přípustnou, nebo že byla provedena proti někomu, kdo není dlužníkem (§ 344, odst. 1.), nebo že nastaly okolnosti, jimiž pozbyla podkladu, nebo že nelze očekávati, že by exekuce, kdyby byla provedena, nebo kdyby se v ní pokračovalo, poskytla většího výtěžku, než jest třeba, aby byly uhrazeny exekuční náklady.

(1) Platí-li důvody, pro které má podle §§ 356 až 358 býti berní exekuce zrušena, jen pro jednotlivé věci, na něž jest exekuce vedena, nebo pro část vymáhané pohledávky, nebudiž exekuce zrušena, nýbrž jen co do těchto věcí nebo části pohledávky omezena.

(2) Mimo to budiž berní exekuce omezena, byla-li vykonána ve větším rozsahu, než jest třeba, aby byla uhrazena vymáhaná pohledávka s exekučními náklady.

Berní exekuce může býti na návrh nebo z moci úřední odložena,

1. byla-li podána žádost o povolení příročí;

2. je-li hodnověrně prokázán nárok dlužníkův na odpis daňového dluhu z důvodů zániku daňové povinnosti (§ 268, odst. 1.), nebo - při dani třídní - z důvodu nepoužívání, při dani pozemkové a třídní z důvodu živelní škody;

3. jsou-li proti exekuci padány námitky (§ 356) nebo odpor (§ 357).

(1) O odkladu exekuce rozhoduje v případech § 360, č. 1 a 2, úřad, který stanoví vládní nařízení, v ostatních případech úřad exekuční.

(2) Odložení exekuce může býti učiněno závislým na podmínkách a výhradách.

(3) Odloží-li se exekuce, zachovají se zatím všechny exekuční úkony, jež byly již provedeny, ledaže exekuční nebo jemu nadřízený úřad nařídí jinak.