Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Ustanovení exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona, nebo jiných zákonů, podle nichž jsou určité věci, pohledávky a práva zcela vyňaty z exekuce soudní, nebo podle nichž je soudní exekuce na takové věci, pohledávky a práva přípustnou jen v určitých mezích nebo s určitými omezeními, platí obdobně i co do exekuce berní.

(2) Rovněž platí pro berní exekuci zákonná omezení soudní exekuce z dlužníkovy osoby.

Berní exekuce koná se pouze:

a) zabavením a prodejem hmotných věcí movitých (svršků),

b) zabavením a vybráním peněžních pohledávek, vyjímajíc pohledávky knihovní,

c) zabavením a provedením nároků na vydání nebo dodání hmotných věcí movitých.

(1) Hmotné věci movité (svršky), které jsou u dlužníka, zabaví se tím, že je výkonný orgán sepíše a popíše v protokolu (§ 354).

(2) V protokolu nutno uvésti vykonatelnou daňovou pohledávku (§ 259, odst. 4.), pro kterou byly sepsané věci zabaveny; daně s příslušenstvím buďte při tom uvedeny přesně číselně.

(3) Tvrdí-li se při zabavení, že má někdo jiný k věcem sepsaným v protokolu nebo k některým z nich práva, jež nedopouštějí výkonu exekuce, buďte tyto nároky poznamenány v zájemním protokolu.

(4) Zví-li výkonný orgán při zabavení, že věci jím zabavené nebo některé z nich byly již zabaveny jiným správním úřadem nebo soudem, poukáže na to rovněž v zájemním protokolu.

(5) O vykonaném zabavení budiž dlužník, nebyl-li ani osobně ani svým zástupcem přítomen, exekučním úřadem zpraven.

(6) Zástupcem podle předchozího odstavce rozumí se nejen zvláštní zmocněnec dlužníkův (§§ 262 a 263), nýbrž i dospělá osoba náležející k dlužníkově rodině nebo jím k dozoru ustanovená (§ 350, odst. 1.).

(1) Svršky, které jsou již exekučním úřadem pro jinou pohledávku zabaveny, zabaví se tím, že se další zabavení poznamená v protokolu již sepsaném. V poznámce uvede se vykonatelná daňová pohledávka podle § 364, odst. 2.

(2) Dlužníka nutno o tomto dalším zabavení zpraviti.

Kdy a jak mají býti zabavené svršky uschovány, stanoví se vládním nařízením.

Ustanovení §§ 364 až 366 platí též pro zabavení a uschování svršků dlužníkovi náležejících, které jsou u někoho jiného, ochotného je vydati. Není-li jiná osoba ochotna věci vydati, může býti provedena exekuce jen podle § 399.

(1) Zabavením nabývá stát pro vymáhanou pohledávku zástavního práva na svršcích v zájemním protokolu sepsaných a popsaných.

(2) Pro pořadí tohoto zástavního práva jest rozhodnou doba skutečného výkonu zájemního popisu (poznámky v zájemním protokolu). To platí zejména také pro pořadí zástavních práv nabytých téhož dne, nikoliv však najednou. Zabavuje-li se však pro několik pohledávek zároveň, jsou zástavní práva tím nabytá mezi sebou ve stejném pořadí.

(3) Zástavní právo zanikne, nebyl-li prodej zabavených věcí proveden do 3 roků ode dne zabavení. Do tříleté lhůty počítají se i dny poštovní dopravy, nepočítá se však doba, po kterou byla exekuce odložena z příčin ležících mimo vůli vymáhajícího, pokud se týče exekučního, úřadu.

(1) Jestliže berní zástavní právo předchází soudnímu, provede exekuční úřad co nejrychleji zahájenou berní exekuci a složí pak u exekučního soudu přebytek, který tu snad je po zapravení pohledávky a exekučních útrat.

(2) Jestliže však soudní zástavní právo předchází bernímu, nepokračuje exekuční úřad v berní exekuci, nýbrž zažádá ihned, aby berní zabavení bylo poznamenáno v soudním zájemním protokole a je-li třeba, navrhne prodej u exekučního soudu. O tom zpraví případně vymáhající úřad.

(3) Způsob, jak se exekuční úřady a soudy o nabytých zástavních právech navzájem zpravují, stanoví se vládním nařízením.

(1) Kdo nemá věci v držení, nemůže odporovati zabavení proto, že mu přísluší zástavní nebo přednostní právo k ní. Může však žádati u exekučního úřadu, aby byl z výtěžku za tuto věc uspokojen přede všemi, nehledíc, zda jest jeho pohledávka již splatnou čili nic.

(2) Dokud nebylo o jeho nároku exekučním úřadem rozhodnuto, nebudiž prováděn prodej věci.

(3) Neuzná-li exekuční úřad jeho nároku, může mu žadatel zjednati platnost žalobou u okresního soudu, v jehož obvodu bylo zabaveni provedeno.

(4) Byla-li věc prodána exekucí dříve, než bylo o žalobě pravoplatně rozhodnuto, budiž výtěžek zatím u exekučního úřadu uložen.

(1) Zabavené peníze súčtují se na exekuční náklady a na vymáhanou pohledávku v pořadí podle § 273, odst. 3.

(2) Jiné zabavené věci budou na příkaz exekučního úřadu prodány.

(3) Byly-li proti zabavení podány námitky (odpor), nesmí býti prodej proveden, dokud nebylo o nich (něm) pravoplatně rozhodnuto, leč by byly zabaveny věci, které podle své povahy, jsouce déle uschovány, snadno se kazí, nebo které by odkladem prodeje pozbyly značně hodnoty. V takovém případě platí o výtěžku prodeje ustanovení § 370, odst. 4.

(4) Prodej cenných papírů, které jsou vázány jako záruka nebo jsou složeny do uschování pro stát, některou veřejnoprávní korporaci nebo některý veřejný fond, smí býti teprve potom nařízen, když onen závazný poměr jest skončen a byly příslušným řízením určeny nároky na náhradu, jsou-li tu jaké.

(1) Zabavené cenné papíry a jiné věci, které mají bursovní nebo tržní cenu, buďte prodány z ruky a to obchodním dohodcem nebo exekučním úřadem a pokud možno podle bursovní nebo tržní ceny, jakou mají v čas prodeje.

(2) Nařizuje prodej z ruky, urči exekuční úřad cenu, pod kterou nesmějí býti věci zcizeny, a lhůtu, do které mají býti prodány. O počítání této lhůty platí obdobně ustanovení S 254, odst. 1 a 3.

(3) Svědčí-li cenný papír určité osobě, je exekuční úřad oprávněn vymoci přepsání na kupcovo jméno a vydati místo dlužníka s právním účinkem všechna listinná prohlášení, jichž jest ke zcizení třeba.

(4) Ustanovení občanského práva o tom, kdy se nabývá vlastnictví k věcem, které se zcizují veřejnou dražbou, platí také o prodeji, který byl podle odstavce 1, vykonán z ruky.

(5) Vládním nařízením bude stanoveno, která zvláštní opatření budou učiněna při zabavení a prodeji veřejných dlužních úpisů znějících na jméno nebo vázaných pro určitý účel.

(1) Všechny ostatní zabavené věci buďte prodány veřejnou dražbou.

(2) Je-li však to zřejmě na prospěch všech účastníků, mohou také věci, které nenáležejí ku předmětům v § 372, odst. 1., uvedeným, po výslechu dlužníka býti zpeněženy jinak než veřejnou dražbou. Výslechu dlužníka není třeba, jde-li o věci, které podle své povahy, jsouce déle uloženy, se kazí, nebo by pozbyly značně hodnoty.

(3) Naopak buďte zase věci, jichž prodej z ruky byl nařízen podle § 372, prodány veřejnou dražbou, nebyly-li prodány z ruky do stanovené lhůty, kterou však lze na návrh dlužníka nebo po slyšení jeho z moci úřední prodloužiti.

(4) Mimo to mohou věci v § 372, odst. 1. uvedené býti prodány veřejnou dražbou, lze-li důvodně očekávati, že pokus s prodejem z ruky nepovede včas k cíli.

(1) Prodej zabavených věcí koná se v místě, pokud se týče na místě, kde jsou, nenařídí-li exekuční úřad na návrh dlužníkův nebo z moci úřední, aby byly zaslány ku prodeji na jiné místo, kde by se za ně více vytěžilo.

(2) Zabavené věci zašlou se na jiné místo na náklad dlužníka a na jeho nebezpečenství.

(1) Dražební rok nařídí exekuční úřad. Mezi zabavením a dražebním rokem musí projíti alespoň 3 neděle. Na dřívější dobu může býti dražba nařízena, dá-li dlužník k tomu svůj souhlas, nebo byly-li zabaveny věci, které podle své povahy, jsouce déle uschovány, snadno se kazí, nebo které by odkladem prodeje pozbyly značně hodnoty, anebo způsobilo-li by delší uschování zabavené věci nepoměrné náklady.

(2) Dražba oznámí se vyhláškou; podrobnější ustanovení o vyhlášce budou vydána vládním nařízením.

(3) Dražební vyhláška buď doručena dlužníkovi a všem věřitelům, kteří mají v době, kdy se dražba nařizuje, na věcech do dražby daných zástavní právo a jsou exekučnímu úřadu známi.

(4) Exekuční úřad přesvědčí se včas před dražbou, byla-li řádně vyhlášena a vyhláška účastníkům doručena. Shledá-li vady, nařídí, čeho jest třeba, aby byly odklizeny, pokud se týče aby byl zřízen opatrovník, aby mohla býti dražba při roku správně vykonána.

(1) Dražbu provede, pokud exekuční úřad neurčí k tomu někoho jiného, výkonný orgán.

(2) Ke dražbě budiž přibrán způsobilý, pokud možno soudní znalec, který jednotlivé dražené věci odhadne. U věcí z drahých kovů buď udána také jejich kovová hodnota.

(3) Drahocenné věci, sklady zboží a jiné věci, kterých nelze odhadovati při dražbě, buďte odhadnuty již před dražbou.

(4) Draží-li se jen věci, které byly již před dražbou odhadnuty podle předešlého odstavce, nebuď již znalec ke dražbě přibírán, leč by byla od odhadu prošla doba delší 1 roku.

(5) Rovněž není třeba ke dražbě přibrati znalce, jde-li o věci menši hodnoty, jejichž cena jest běžná nebo jest určena sazbami nebo směrnicemi. Vyvolací cenu určí tu výkonný orgán sám.

(1) Zabavené věci draží se jednotlivě anebo, prodávají-li se věci téhož druhu ve větším množství, také v položkách po několika. Při tom udá se jejich odhadní hodnota (vyvolací cena).

(2) S dražením smí býti započato teprve půl hodiny po tom, na kdy byl stanoven počátek dražby. Dražitelé nedávají záruky.

(3) Dlužník nesmí dražiti ani vlastním ani cizím jménem; rovněž tak výkonný orgán, který dražbu provádí, a jeho příslušníci. Dlužníkovi zástupci nesmí dražiti pro něho.

(1) K podáním nižším, než jest třetina vyvolací ceny, nebudiž přihlíženo. Ustanovil-li exekuční úřad za nejnižší podání více než třetinu vyvolací ceny, je tato vyšší částka rozhodnou.

(2) Věci z drahých kovů nesmějí býti přiklepnuty za podání nižší, než jest jejich kovová hodnota.

(3) Výkonný orgán řídící dražbu oznámí vedle vyvolací ceny přípustné nejnižší podání a u věcí z drahých kovů kovovou hodnotu.

(1) Dražba se koná, dokud dražitelé činí vyšší podání. Na žádost může tomu nebo onomu z nich býti povolena krátká lhůta na rozmyšlenou.

(2) Nebylo-li přes dvojí vyzvání učiněno již vyšší podání, oznámí výkonný orgán ještě jednou hlasitě poslední podání a udělí přiklep dražiteli, který podal nejvíce.

(3) Vydražené věci vydají se vydražiteli jen za hotové. Vydražitel nemá nároku na správu pro vadu vydražených věcí.

(4) Nezaplatí-li vydražitel kupní ceny do konce dražby, draží se věc jemu přiklepnutá při témž roku znovu. Při této dražbě nesmí již dřívější vydražitel dražiti; ručí za případný schodek na nejvyšším podání, nemá však nároku na to, oč bylo při opětné dražbě více utrženo.

(5) Výši schodku stanoví berní exekuční úřad. Z jeho rozhodnutí lze se odvolati. Pravoplatně stanovený schodek bude dobýván týmž způsobem jako přímé daně.

(1) Dražba budiž skončena také, jakmile dosažený výtěžek stačí, aby byla uhrazena vykonatelná daňová pohledávka (§ 259, odst. 4.), pro niž byla dražba nařízena, a náklady na exekuci, jakož i pohledávky, které mají přednostní právo (§ 370) před daňovou pohledávkou.

(2) Totéž staniž se, složí-li dlužník nebo někdo jiný za něho při dražebním roku peníz,jehož jest třeba k úplnému uspokojení vymáhané daňové pohledávky, jakož i pohledávek, které mají přednostní právo (§ 370), a nákladů na exekuci.

(3) V protokolu, který bude o dražebním roku sepsán podle § 354, dlužno uvésti věci do dražby dané, cenu vyvolací, nejnižší podání, jméno a bydliště vydražitelovo a cenu, za kterou každá jednotlivá věc byla prodána.

Nebylo-li za některé věci při dražbě nabídnuto ani tolik, kolik činí nejnižší podání, a nebylo-li možno tyto věci také z ruky zpeněžiti alespoň za cenu rovnající se tomuto nejnižšímu podání, ustanoví exekuční úřad pro neprodané zástavy nový dražební rok.

(1) Je-li stát prvním zástavním věřitelem, zapraví se z výtěžku dosaženého prodejem nejprve náklady exekuční a pak, v pořadí podle § 273, odst. 3., daňová pohledávka (§ 259. odst. 4.), pro niž byl prodej nařízen; případný přebytek vydá exekuční úřad, je-li stát jediným zástavním věřitelem, dlužníkovi, jinak složí jej u okresního soudu, v jehož obvodě byla exekuce vykonána.

(2) Není-li stát prvním zástavním věřitelem, složí exekuční úřad výtěžek exekuce u okresního soudu (odst. 1.).

(3) Okresní soud rozvrhne zbytek (odst.), pokud se týče celý výtěžek exekuce (odst. 2.), řídě se při tom zásadami exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona.

(4) K výtěžku dosaženému prodejem počítá se i náhrada daná obmeškalým vydražitelem podle § 379, odst. 4. a 5.

(1) Mimo případy uvedené v § 385 zabaví se peněžitá pohledávka tím, že exekuční úřad písemně zapoví poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil, dlužníkovi pak samému, aby nijak nenakládal svou pohledávkou a zástavou pro ni zřízenou a zejména aby nevybral této pohledávky.

(2) Oběma se při tom oznámí, že stát nabyl zástavního práva na této pohledávce a že jest oprávněn ji vybrati.

(3) Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi poddlužníkovi do vlastních rukou. Poddlužník může se z platební zápovědi odvolati; odvolání neodnímá zápovědi účinnosti.

(1) Trvá-li býti zabavena peněžitá pohledávka, kterou má dlužník za státem, některou veřejnoprávní korporací nebo za fondem veřejně spravovaným, jest nutno doručiti platební zápověď jednak úřadu, který jest povolán tento plat poukázati, jednak také orgánu (pokladně, pokud se týče účetnímu oddělení), který jest povolán zúčtovati plat dlužníkovi náležející. Zabavení jest však vykonáno doručením platební zápovědi poukazujícímu úřadu.

(2) Má-li úřad zpravený o platební zápovědi za to, že exekuce na zabavenou pohledávku příčí se platným zákonným ustanovení, může i oznámiti exekučnímu úřadu, že exekuce není přípustna (§ 362), i dovolati se z platební zápovědi.

(1) Pohledávky ze směnek anebo jiných papírů, které mohou býti rubopisem převedeny, ze šeků neindosovatelných, kupeckých poukázek a zavazovacích listů, ze vkladních knížek bank, spořitelen a záložen, jakož i ze životních pojistek svědčících majiteli nebo doživotních pojistek svědčících majiteli nebo doručiteli, zabaví se tím, že výkonný orgán vezme tyto papíry na příkaz exekučního úřadu k sobě, sepíše o tom zájemní protokol (§ 364) a odevzdá je exekučnímu úřadu.

(2) O pozdějším zabavení pohledávek z papírů v odst. 1. uvedených platí ustanovení § 365.

Ruční zástavu, zřízenou pro zabavenou pohledávku, vezme exekuční úřad do uschování.

(1) Jakmile byla pohledávka zabavena, smí dlužník bez souhlasu exekučního úřadu domáhati se žalobou jen toho, aby byla složena u soudu pro exekuční úřad; tím však není vyloučena dlužníkova žaloba na určení, že pohledávka jest po právu.

(2) Zažaloval-li dlužník, domáhaje se na poddlužníkovi zaplacení, pohledávku nyní zabavenou již před tím, může po jejím zabavení ve sporu žádati toliko za to, aby byla složena u soudu.

(3) Žalovaný poddlužník jest povinen oznámiti exekučnímu úřadu rozepři. Návrh, aby byla zažalovaná pohledávka složena u soudu, může učiniti ve sporu také k požádání exekučního úřadu finanční prokuratura jménem státu, přistouplého jako vedlejší intervenient s právy nerozlučného společníka v rozepři.

(4) Vede-li dlužník proti poddlužníkovi již exekuci k dobyti pohledávky nyní zabavené, musí poddlužník oznámiti soudu, jenž jest pro tuto exekuci soudem exekučním, že byla pohledávka exekučním úřadem zabavena; tento soud jest povinen učiniti opatření, aby zabavení nebylo zmařeno.

(1) Zástavní právo, jehož se nabývá zabavením služného nebo jiné pohledávky na opětující se důchod, nebo pohledávky zúročitelné, vztahuje se také na důchody a úroky dospívající po zabavení.

(2) Zabavení služného postihuje zejména také příjem, kterého nabude dlužník tím, že se zvýší jeho platy, že mu byl dán nový úřad, že byl přeložen na jiný úřad anebo že byl dán na odpočinek. To však neplatí, jestliže se změní při tom zaměstnavatel.

(3) Klesnou-li služební požitky (§ 11) pod částku podrobenou exekuci, zvýší-li se však opět do 5 let nad ní, jest zástavní právo účinným i na tyto požitky opět zvýšené.

(1) O pořadí zástavního práva, jehož se nabývá berním zabavením peněžité pohledávky, rozhoduje u pohledávek z papírů v § 385 vytčených doba, kdy byl papír vzat výkonným orgánem exekučního úřadu do uschování, nebo kdy bylo pozdější zabavení poznamenáno protokolu.

(2) U jiných pohledávek řídí se pořadí dobou, kdy byla platební zápověď exekučního úřadu doručena poddlužníkovi, pokud se týče (u pohledávek za státem, některou veřejnoprávní korporací anebo fondem veřejně spravovaným) úřadu poukazujícímu.

(3) Doručí-li se několik platebních zápovědi poddlužníku téhož dne, jsou tím zřízená práva zástavní ve stejném pořadí mezi sebou. Nedostačuje-li tu zabavená pohledávka, aby byly všechny vykonatelné pohledávky uhrazeny, zapraví se tyto i s příslušenstvím poměrně podle svých úhrnných částek.

(1) Na vyzvání exekučního úřadu je poddlužník povinen do 14 dnů se vyjádřiti:

1. zdali a pokud uznává zabavenou pohledávku za odůvodněnou a zda jest ochoten ji zaplatiti;

2. zdali a na kterém vzájemném plnění jest jeho platební povinnost závislou;

3. zdali a které nároky činí jiné osoby na zabavenou pohledávku:

4. zdali a pro které nároky jiných věřitelů vázne zástavní právo na pohledávce;

5. zdali a kterým věřitelem, jakož i u kterého soudu jest pohledávka zažalována.

(2) Vyzvání k tomuto vyjádření může býti učiněno v platební zápovědi (§ 383).

(3) Takové vyjádření může poddlužník učiniti i bez vyzvání exekučního úřadu.

(4) Poddlužník může se vyjádřiti písemně nebo ústně do protokolu u exekučního úřadu neb ústně do protokolu výkonnému orgánu hned při doručení platební zápovědi. Poddlužník ručí za škodu, která vznikne státu tím, že odepře vyjádření nebo se vyjádří vědomě nepravdivě, nebo neúplně; nároku na náhradu nákladů, jež mu vzniknou podaným vyjádřením, nemá.

Zabaveni pohledávky a oznámen (383), že exekuční úřad jest oprávněn pohledávku vybrati, zmocňuje tento úřad, aby podle toho, jak jest zabavená pohledávka právně platnou a dospělou, žádal na poddlužníkovi zaplacení částky udané v zápovědi, pokud se týče v oznámení; aby způsobil upomínkou nebo výpovědí, aby pohledávka dospěla; aby předložil papíry k zaplacení, činil osvědčení a návěští a provedl jiné úkony, jichž jest třeba, aby byla práva zachována nebo jim platnost zjednána; aby přijal placení za svou pohledávku a je na ni započetl, žaloval poddlužníka o zaplacení, nebyla-li pohledávka včas a řádně placena, a zjednával platnost zástavnímu právu pro zabavenou pohledávku zřízenému.

(2) Exekuční úřad není však oprávněn učiniti na dlužníkův vrub narovnání o pohledávce, prominouti poddlužníkovi dluh nebo vznésti na rozhodce rozhodnutí o tom, je-li zabavená pohledávka po právu platna, nebo upustiti od exekuce vedené pro zabavenou pohledávku.

(3) Žalobě, kterou podal stát, nemůže poddlužník čeliti námitkami, které vznikají z právních vztahů mezi ním a státem.

(4) Stát nemá proti dlužníku nároku na náhradu útrat sporu bez výsledku provedeného, nevyžádal-li si exekuční úřad od dlužníka zprávy, je-li pohledávka pravá a dobytná.

(1) Dlužník jest povinen dáti exekučnímu úřadu, který pohledávku zabavil, zprávy, jichž jest třeba k vymáhání přikázané pohledávky, a vydati listiny, které má o ní.

(2) Exekuční úřad může jej k tomu donutiti podle § 201 anebo dáti mu listiny odníti výkonným orgánem.

(3) Má-li listiny jiná osoba v rukou, lze se jich domáhati žalobou.

(1) Závisí-li poddlužníkův závazek ku plnění na tom, že mu budou jako vzájemné plnění odevzdány věci, které jsou v dlužníkově majetku, jest dlužník povinen na vyzvání exekučního úřadu je vydati, aby byly dány poddlužníkovi.

(2) Je-li dlužníkův vzájemný závazek určen rozsudkem, vydaným proti poddlužníku nebo proti dlužníkovi, nebo může-li býti soudu prokázán důkazními listinami, může exekuční úřad navrhnouti povolení soudní exekuce na jejich vydání; jinak lze se jich domáhati jen žalobou.

(1) žaluje-li stát zabavenou pohledávku, jest povinen opověděti dlužníkovi spor, je-li jeho bydliště známo a v tuzemsku.

(2) Ke sporu může přistoupiti na svůj náklad jako vedlejší intervenient každý věřitel, pro kterého jest spolu zabavena zažalovaní pohledávka. Rozhodnuti vydané v této rozepři o zažalované pohledávce působí pro všechny a proti všem, pro které byla pohledávka zabavena.

(3) Otálí-li exekuční úřad s vymáháním zabavené pohledávky nebo neopoví-li dlužníkovi sporu, ručí stát za všechnu škodu, která tím vzejde dlužníku a ostatním věřitelům, vedoucím exekuci na touž pohledávku.

(1) Byla-li pohledávka, kterou exekuční úřad zabavil, také soudně pro jiného věřitele zabavena, je poddlužník povinen složiti pohledávku s příslušenstvím, jakmile dospěla, pro všechny věřitele u exekučního soudu.

(2) Nevyhoví-li poddlužník návrhu podle odstavce 1., může býti k tomu donucen žalobou stejně, jako když odepře vyplatiti zabavenou pohledávku u procesního soudu, navrhnouti, aby byl ze sporu propuštěn. To učiní soud usnesením, byla-li celá pohledávka se vším příslušenstvím složena.

(1) S penízem, který zaplatil poddlužník exekučnímu úřadu, naloží tento obdobně, jak stanoveno v § 382, pokud nemá peníz býti vydán přímo dlužníkovi proto, že pohledávka byla částečně vyňata z exekuce.

(2) Poddlužník sprostí se svého závazku tou měrou, jakou zaplatí exekučnímu úřadu.

(3) Potvrzení, vydané poddlužníku exekučním úřadem o zaplacení, má týž účinek, jako by bylo vydáno samým dlužníkem.

(1) Je-li pohledávka podmíněna nebo vázána lhůtou nebo naráží-li její vybrání na obtíže, může exekuční úřad naříditi, aby byla jinak zpeněžena.

(2) Prodává-li se zabavená pohledávka, budiž obdobně dbáno ustanovení o prodeji zabavených svršků (§§ 371 až 381). Jmenovitá hodnota pohledávky jest její vyvolací cenou. Listiny o prodané pohledávce po ruce jsoucí odevzdá výkonný orgán kupci, jakmile složí kupní cenu. Jde-li o pohledávku z papírů rubopisem převedených, aneb o pohledávky, jichž vymáhání závisí jinak na držbě papíru o pohledávce vydaného, opatří exekuční úřad aneb na jeho příkaz výkonný orgán papíry potřebným prohlášením o převodu kupci.

(3) O použití výtěžku prodeje platí ustanovení § 382.

Pohledávka nesmí býti prodána veřejnou dražbou, jestliže

1. jest pro ni zřízena ruční zástava, která poskytuje dostatečné jistoty;

2. přísluší dlužníkovi proti státu samému a může býti vyrovnána s nárokem, o jehož dobytí jde;

3. předmětem pohledávky jest vybírati roční důchody, výživné a jiné opětující se dávky;

4. zakládá se na vkladní knížce některého peněžního ústavu;

5. má bursovní cenu, zakládajíc se na některém papíru uvedeném v § 385;

6. nemůže býti přesně udáno, jak jest velká, ani osvědčeno, že jest po právu.

(1) O zabavení dlužníkových nároků, aby byly vydány nebo dodány hmotné věci movité, platí obdobně ustanovení §§ 383 až 397 a kromě toho tato další ustanovení.

(2) Poddlužník jest povinen vydati věc, jakmile nárok dospěje, výkonnému orgánu, určenému exekučním úřadem.

(3) Vydáním věci výkonnému orgánu přechází zástavní právo se zabaveného nároku na vydanou věc samu v pořadí, jehož se původně zabavením nároku nabylo.

(4) Zpeněžení vydané nebo dodané věci se provede podle ustanovení o prodeji svršků a s výtěžkem se naloží podle ustanovení § 382.

(1) K zajištění daní s přirážkami dosud nepředepsaných nebo nesplatných exekuci berní (§§ 284 a 285) může býti nařízeno pouze zabavení svršků a pohledávek, pokud se týče také vybrání pohledávky, jestliže z průtahu ve vymáhání pohledávky hrozí nebezpečí její dobytnosti anebo je s ním spojena ztráta postižních práv proti jiným osobám.

(2) Prodej zabavených svršků lze naříditi jen, když se snadno kazí, jsouce déle uschovány, nebo průtahem pozbývají značně hodnoty.

(3) Je-li třeba, aby byla opatřena dostatečná jistota, může býti nařízeno i několik exekučních úkonů zároveň nebo postupně.

(4) Peníze, jichž se získá vybráním pohledávky nebo prodejem věcí, buďtež uloženy na vkladní knížku tuzemského peněžního ústavu veřejně účtujícího a tato tak dlouho u exekučního úřadu uschována, až pohledávka stane se vykonatelnou nebo až se zruší exekuční úkony provedené k zajištění.

(1) Stala-li se daňová pohledávka, pro niž byly povedeny exekuční úkony k zajištění, vykonatelnou, mohou býti nabyté jistoty zpeněženy, pokud se tak již nestalo dříve (§ 400, odst. 1. a 2.). Zpeněžení smí se státi teprve po zpravení dlužníka o úmyslu jistoty zpeněžiti a po projití osmidenní lhůty od tohoto zpravení. Zpeněžení provede se podle ustanovení o prodeji zabavených svršků, pokud se týče o vybrání a jiném zpeněžení zabavených pohledávek.

(2) Záleží-li však jistota v hotovosti, budiž tato při nastalé vykonatelnosti daňové pohledávky ihned na ni súčtována.

(3) Co řečeno v odst. 1. a 2., platí také o jistotách, které dlužník sám poskytl (§ 287).

Všude tam, kde v §§ 400 a 401 není jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení o vymáhání daní s přirážkami a příslušenstvím, vyjímajíc ustanovení § 343, odst. 2. až 6. a § 347, odst. 2.

Vymáhání a zajišťování peněžitých (pořádkových) pokut a útrat trestního řízení děje se podle ustanovení o vymáhání a zajišťování daní.

(1) Náklady na upomínku a exekuci hradí dlužník.

(2) Náhrada nákladů na upomínku a exekuci berní záleží jednak v poplatcích (odst. 3.), jednak v náhradě hotových výdajů. Náhrada nákladů na exekuci soudní řídí se ustanoveními exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona.

(3) Poplatky vybírají se:

1. za upomínku,

2. za výkon zabavení,

3. za výkon prodeje.

Výše poplatků stanoví se vládním nařízením.

(4) Bylo-li v berním exekučním řízení od exekučního výkonu upuštěno jen proto, že dlužník nebo někdo jiný za něho v době, kdy výkon byl již započat, zaplatil daňový dluh, dlužno přece zaplatiti poplatek za započatý výkon, jakož i náhradu výdajů, které jest tát povinen nésti podle občanského práva.

(5) Výkon pokládá se za započatý, jakmile výkonný orgán oznámil dlužníku nebo jeho zástupci (§ 364, odst. 6.) příčinu svého příchodu.

(6) Náhrada nákladů na upomínku a exekuci berní vymáhá se zároveň s vykonatelnou daňovou pohledávkou.