Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Daňová povinnost, stanovená v § 83 zákona o os. daních, byla rozšířena zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 271 Sb. z. a n., na společnosti s obmezeným ručením, a zákonem ze dne 10. července 1922, č. 239 Sb. z. a n., na právovárečná měšťanstva (právovárečné komunity). Jejich zařazení pod č. II. návrhu zákona srovnává se s platným právem.

Nově stanoví se daňová povinnost pro společnosti uvedené pod III. Ustanovení toto má zabrániti, aby cizozemské společnosti, které by jinak zvláštní dani výdělkové v tuzemsku byly podrobeny, (§ 71 návrhu zákona), neunikaly povinnosti té tím, že nezřídí v tuzemsku samostatné provozovny, nýbrž súčastní se pouze vkladem na tuzemském podniku, který zvláštní dani výdělkové není podroben (veřejná obchodní společnost).

Daňová povinnost jest obmezena na cizozemské společnosti akciové, komanditní společnosti na akcie, těžířstva a společnosti s obmezeným ručením a na případy, kdy tyto společnosti jsou na tuzemském podniku účastí kapitálovou, podílem na zisku nebo jiným způsobem účastny alespoň 50%.

Ve výpočtu dani podrobených podniků nastaly tyto změny:

a) u podniků výdělečných (§ 83, I) bylo posavadní ustanovení o daňové povinnosti státních drah nahrazeno novým ustanovením pod I, 1, lit. e) návrhu zákona, které odstraňuje případné pochybnosti o tom, že zvláštní dani výdělkové jsou podrobeny - jako ostatně již jest i podle nynějšího právního stavu - nejen státní železnice, nýbrž veškeré podniky státní a obdobné podniky samosprávných svazků, jelikož i tyto svazky jsou povinny veřejně účtovati;

b) přihlížejíc k poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla z posavadního ustanovení § 83, I, lit. f) zák. o os. daních vypuštěna citace zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., a příkladný výpočet jednotlivých výdělkových a hospodářských společenstev;

c) ustanovení § 83, II, lit. e) bylo vynecháno jako bezpředmětné.

V §§ 69 až 71 návrhu zákona jsou ustanovení o poměru k cizině, která se kryjí s posavadním zákonným stavem. Ustanovení § 90, odst. 2., zák. o os. daních bylo pojato do společných ustanovení.

Ku § 72.

Posavadní osvobození § 84, odst. 1., lit. a) a c) zák. o os. daních byla vynechána jako bezpředmětná. Do návrhu zákona byla pojata tato nová ustanovení:

1. § 72, odst. 1., lit. a). Ustanovení toto bylo převzato z dosud platného ustanovení § 3, odst. 1., č. 1 zák. o os. daních o všeobecné dani výdělkové. Jelikož dani povinné podniky státní jsou podrobeny vesměs zvláštní dani výdělkové, nutno jejich případné osvobození od daně pojmouti rovněž do ustanoveni III. hlavy;

2. § 72, odst. 1., lit. b). Osvobozením obecně prospěšných podniků od zvláštní daně výdělkové vyhovuje návrh zákona četným přáním samosprávných svazků, jmenovitě pokud jde o osvobození podniků elektrárenských a plynárenských od zvláštní daně výdělkové. Osvobozeny jsou i dráhy, a to jak dráhy státní, tak i dráhy, jejichž vlastníkem jest některý ze samosprávných svazků (na př. zemské dráhy a pouliční dráhy městské).

Při osvobození takových podniků byla finanční správa vedena úvahou, že podniky ty byly v život vyvolány hlavně potřebou veřejnou, že jejich případných výtěžků používá se opět na hrazení potřeb veřejné správy a že u nich moment soukromopodnikatelský jest tlumen řadou obmezení daných v zájmu veřejném, takže u nich nájem veřejnohospodářský převládá nad zájmem soukromohospodářským.

Osvobození státních drah od daně výdělkové srovnává se také s právním stavem na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platným (§ 1, zák. čl. VIII/1909, arg. a contr.).

Dosavadní osvobození § 84, odst.1., lit. d) a f) zák. o os. daních byla do návrhu zákona převzata beze změny. Ustanovení § 84, lit. e) zák. o os. d. bylo vynecháno, ježto by jinak nastala disparita v berním nakládání s úvěrními družstvy na Slovensku a v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ostatně budou tyto útvary zdaňovány podle § 75, odst. 1., čís. 1 jen 1‰ z členských podílů (§ 83, odst. 2.).

K uvedeným osvobozením přibylo nově osvobozeni od zvláštní daně výdělkové Národní banky Československé, zřízené podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., a zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., a osvobození zemědělského a lesního hospodářství státu a samosprávných svazků, avšak s týmž obmezením, jaké platí pro osvobození jednotlivého polního hospodáře od všeobecné daně výdělkové podle § 47.

Od daně výdělkové osvobozují se i elektrárenské podniky, jimž byla přiznána všeužitečnost podle § 4 zákona č. 438/1919 Sb. z. a n. a na nichž je zúčastněn stát spolu se samosprávnými svazky. Ustanovení toto jest jen důsledkem ustanoveni § 72, lit. b). Přiznává-li se osvobození od daně výdělkové jednotlivým podnikům elektrárenským, provozovaným státem neb samosprávnými svazky, pak, jest důsledným, aby téhož osvobozeni požívaly i podniky týž účel sledující, které provozuji tyto korporace společně. Osvobozeni je však vázáno podmínkou, že podniky takové musí býti prohlášeny za všeužitečné podle zákona č. 438/1919, pokud se týče č. 258/1919 Sb. z. a n. a že rozdělená dividenda nesmí činiti více než 4% základního kapitálu; činí=li více než 4%, nejvýše však 6%, bude daň výdělková vyměřena z poloviny berně vyšetřeného základu.

Tato obmezení mají svůj důvod v účasti soukromého kapitálu na výše uvedených podnicích.

Do zákona byla pojata osvobození poskytnutá zvláštními zákony a to: lit. ch) zák. č. 140/1919 Sb. z. a n.; lit. i) zák. č. 1/1907 ř. z., 138/1914 ř. z. a č. 89/1920 Sb. z. a n.; lit. j) zák. č. 1/1888 ř. z., 207/1919 Sb. z. a n. a č. 300/1921 Sb. z. a n.; lit. k) zák. č. 220/1922 Sb. z. a n.; lit. 1) zák. č. 242/1922 Sb. z, a n.; lit. m) zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.; lit. n) zák. č. 148/1925 Sb. z. a n.; lit. o) zák. č. 221/1925 Sb. z. a n. a lit. p) zák. č. 100/1921, 45/1922, 35/1923 a č. 58/1924 Sb. z. a n.

Do návrhu zákona bylo nově pojato ustanovení o možnosti osvoboditi od zvláštní daně výdělkové podniky, které napomáhají veřejným, dobročinným nebo obecně užitečným účelům. Osvobození takové povolovalo se podnikům veřejně účtujícím již podle platného práva a to podle analogie v § 4 zák. o osobních daních.

Odstavec 2. tohoto paragrafu obsahuje obdobné ustanovení jako § 52. Plné osvobození od zvláštní daně výdělkové jest vázáno podmínkou, že vyplacená dividenda nečiní více než 4% základního kapitálu. činí-li více než 4%, nejvýše však 6%, bude podnik osvobozen od poloviny daně s přirážkami. Vyplatí-li více než 6%, bude podroben pravidelnému zdanění.

Aby se však zabránilo zneužíváni zákona tím, že by podniky, chtíce dosíci osvobození, od daně výdělkové, rozdělovaly pouze nízkou dividendu a přebytky prozatím ukládaly do reservních fondů a po uplynutí zákonných výhod pak tyto fondy daněprostě rozdělily mezi akcionáře (společníky) nebo jich použily k odměnám členům představenstva, bylo nutno prohlásiti tento způsob upotřebení reservních fondů za dani podrobený.

V platnosti zůstávají osvobození podle státních smluv a osvobození poskytnutá zvláštními zákony místním drahám a drahám nižšího řádu (zák. čl. XXXI/1880 2. zák. č. 2/1895 ř. z., pokud se týče č. 149 (1910 ř. z.).

Ustanovení tohoto paragrafu byla částečně převzata z § 85 zák. o os. daních a doplněna vyjmenováním podniků, kterým pozdějšími zákony byly rovněž poskytnuty výhody § 85 cit. zákona.

Jako dosud, bude i nadále zvláštní daň výdělková vyměřována na každý kalendářní (berní) rok.

Podstatných změn doznala dosavadní ustanovení o zjišťování vyměřovacího základu (§ 92 zák. o os. daních). Podle nynějšího práva byl podkladem pro vyměření daně pravidelně ryzí výtěžek dosažený v obchodním roce, který předcházel rok berní. Nevykazovala-li obchodní uzávěrka výtěžku celoročního, nebo vykazovala-li snad výtěžek z obchodního období delšího jednoho roku, nastalo přepočítání výtěžku na dobu jednoroční.

Toto ustanovení vedlo v praksi k značným tvrdostem. Tak na příklad: Nový podnik pracoval půl roku (od 1. 7, do 31. 12.) a dosáhl zisku 50.000 Kč, který byl podkladem zdanění jak na rok, v němž bylo s provozováním započato, tak i na příští rok berní, v němž snad nevydělal již ničeho a byl koncem tohoto roku zastaven. Zdanil tedy podnik:

ačkoliv ve skutečnosti vydělal za oba roky jen Kč 50.000.

Jiný příklad:

Nový podnik začal se dne 1. 11. jednoho roku a sestavil první bilanci ke dni 30. 6. roku příštího. Tato vykázala zisk 80.000 Kč, který byl podkladem zdanění. V tomto případě byla účetní závěrka podkladem pro vyměření daně výdělkové na 3 berní roky a podnik zdanil:

ač vydělal za všechna 3 léta snad mnohem méně, ba koncem třetího roku musil býti zastaven.

Tyto tvrdosti odstraňuje § 76 návrhu zákona. Dosavadní rozlišování mezi rokem obchodním a berním přestává. Základem zdanění jest skutečný výtěžek. dosažený v obchodním období, které se končí v roce berním (§ 76, odst. 2.). Přepočítání zisku na dobu jednoroční a případné zdanění téhož zisku na několik berních lat místa nemá.

Příklad:

1. Podnik, bilancující podle kalendářního roku, počne poplatnou činnost dne 1. 3. 1927 a uzavře bilanci k 31. 12. 1927, vykázav ryzí zisk Kč 100.000.-. Podle platného práva zdanila by se částka Kč 100.000.- na berní rok 1927. Na berní rok 1928 by se částka ta přepočetla na rok a zdanilo by se tedy na rok 1928 Kč 10.000.-.

Podle návrhu zákona zdaní se Kč 100.000.- pouze jednou, a to na berní rok 1927. Na berní rok 1928 zdaní se zisk roku 1928.

2. Podnik počne poplatnou činnost dne 1. 7. 1927 a uzavře bilanci k 30. 6. 1928 se ziskem Kč 100.000 -.

Podle dosud platného práva zdanilo by se na berní rok 1927 Kč 50.000, na berní rok 1928 Kč 100.000.- a na berní rek 1929 rovněž Kč 100.000.-.

Podle návrhu zákona zdaní se uvedený ryzí zisk Kč 100.000.- pouze jednou, a to na berní rok 1928; na berní rok 1927 se žádná daň nepředepíše a na berní rok 1929 zdaní se zisk dosažený v době od 1. 7. 1928 do 30. 6. 1929.

Odstavec 3 § 76 upravuje případy, kdy v berním roce se končí více obchodních období.

Přihlížejíc k okolnosti, že zvláštní daň výdělková jest podkladem pro vyměření přirážek autonomních svazků, a tyto svazky sestavují své rozpočty na každý jednotlivý berní rok zvláště, bylo třeba učiniti opatření pro případ, že by v některém berním roce se neskončilo žádné hospodářské období společnosti a nebylo by tedy podkladu pro vyměření daně a tudíž také ne pro vyměření přirážek. Opatření to jest v 76, odst. 4.

V posledním odstavci tohoto paragrafu jest pak opatření, aby se hospodářská období jednou podniky zvolená neměnila jen proto, aby se dosáhlo výhodnějšího zdanění.

Zněni jest převzato z posavadního § 93 zák. o osobních daních a doplněno vysvětlením pojmu státního podniku v těchto případech.

Tento paragraf srovnává se s dosavadním § 94 zák. o os. daních, který byl návrhem zákona takto změněn:

1. úroky placené z dluhů kontrahovaných na prioritní obligace nebo jiné dílčí dlužní úpisy a na hypotéky jsou nyní odčítatelnými položkami vůbec.

Tímto přestává ovšem důvod pro osvobození zmíněných úroků od daně rentové a budou úroky ty podrobeny dani rentovou u věřitele podniku, pokud ovšem nebude týž od ní osvobozen již podle ustanoveni § 174 tohoto zákona.

Tímto ustanovením, které ostatně se srovnává i s nynějším právním stavem na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (§ 17, č. 12 zák. čl. VIII/1909), vyhovuje se četným přáním v tom směru na finanční správu vzneseným. Tím jest umožněno podnikům, aby si místo drahého úvěru běžného zaopatřily peníze lacinějším úvěrem dlouhodobým buď hypotečním neb na obligace prioritní;

2. odčitatelnými jsou jen příspěvky, dary a jinaká bezúplatná věnování, pokud jich vyžaduje provozování podniku. Veškeré ostatní příspěvky a dary, komukoliv poskytnuté, k nimž podnik není podle platných zákonů povinen, nemohou daně prostě zkracovati daňový základ. Neodčítatelnými jsou i daně a dávky za zaměstnance podnikem placené, a to i když jde o závazek smluvní. Dary podniku ku zlepšení zaopatřovacích požitků zaměstnanců a členů jejich rodin, jakož i podpory jim podniky poskytnuté jsou odčitatelny, budou-li poskytnuty buď přímo nebo uloženy do zvláštních samostatných fondů. Ustanovení tato jsou obdobnými s ustanoveními § 17, č. 5 a 6.

3. zásada § 94, lit. f) zákona o os. d., podle níž jest zaúčtovaná daň výdělková s přirážkami neodčitatelnou položkou při vyměřování daně, jest zachována i v osnově. Novým jest ustanoveni, podle něhož se v obchodním období prokazatelně placená daň výdělková s přirážkami odečítá od dani podrobeného ryzího výtěžku. Jelikož hotovým placením - a to nejen daně již splatné, nýbrž i a conto placením daně dosud nepředepsané - mohou si podniky snížiti daňovou základnu a tím docíliti mírnějšího zdanění, lze očekávati, že bude této výhody značně používáno a že se tím docílí pravidelnějšího placeni daně a značně se obmezí její exekuční vymáhání;

4. ustanovení lit. g) má za účel zameziti přesunováni daně rentové, kterou má platiti věřitel, na dlužníky.

5. zvláštní ustanovení o zvýhodněných výdělkových a hospodářských společenstvech vynechala se vzhledem k § 83.

Ve výpočtu odčitatelných položek nastaly proti posavadnímu stavu (§ 95 zák. o os. daních) tyto změny:

1. Nezapočitatelnost subvencí do daňového základu, obmezená § 95, lit. c) zák. o os. d. jen na subvence poskytované státem, zemí nebo jinými veřejnými korporacemi výdělkovým a hospodářským družstvům, jest nyní vyslovena všeobecně; nezapočitatelnými jsou i jinaké dary.

2. Ustanovení § 95, lit. e), druhá věta, obsahující příkladné vypočítávání jednotlivých druhů odčitatelných úroků, bylo vypuštěno a bude pojato do prováděcího nařízení.

3. Novým jest ustanovení o mimořádných odpisech na budovách provozních a strojích. Podnikům jest poskytnuta možnost, aby si v 5 letech, počínajíc obchodním obdobím, v němž byla stavba dokončena nebo stroje a zařízení nakoupeny, odepsaly vedle normálních odpisů daněprostě mimořádně dalších 20% nákladu na stavbu nebo stroje a zařízení prokázatelně vynaloženého. Tím má, se podpořiti prováděni staveb pro provozování podniků nutných a umožniti náhrada, resp. nákup nových strojů a zařízení.

Obdobné ustanovení jest v § 55, odst. 1., co do všeobecné daně výdělkové.

4. Příspěvky k zaopatření zřízenců jsou odčitatelnou položkou jen tehdy, je-li podnik k nim podle zákona povinen.

5. Do návrhu zákona bylo nově pojato ustanovení, kterým má býti zamezeno, aby dividendy, zdaněné zvláštní daní výdělkovou u podniku jednoho, nebyly zdaňovány touže dani u podniku druhého, když tento má ve svém vlastnictví určitý počet akcií, kursů, podílů nebo užitkových listů onoho podniku [§ 79, lit. i)]. Pro toto ustanovení mluví důvody všeobecného národohospodářského prospěchu, neboť tím se nemalou měrou podporuje akce, najmě peněžních ústavů, o zvětšení kapitálové účasti na tuzemských podnicích a tím urychluje osamostatňovací proces našeho hospodářského života od ciziny. Poskytnuti této výhody jest obmezeno jen na dividendy podniků tuzemských a podmíněno vlastnictvím alespoň jedné pětiny akcií atd. na počátku hospodářského období pro zdanění rozhodného. Obdobné zákonné ustanovení máme již v právu platném na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (§ 17 zák. čl. VIII/1909 ve znění zák. čl. XXXIV/1916). Podobně tomu jest i v zákonodárství německém a rakouském.

6. Pod lit. h) upravuje návrh zákona otázku zdaňování odměn společenským orgánům.

7. Pod lit. m) zachovává návrh zákona v platnosti ustanoveni zákonů o nezdanitelnosti rent, vyplácených za postátněné nebo trvale do státní správy převzaté podniky.

8. Ustanovení, týkající se zvýhodněných výdělkových a hospodářských společenstev, stala se bezpředmětnými vzhledem k ustanovení § 83.

9. Do zákona byla pojata ustanovení zvláštních zákonů a to: lit. k) zák. č. 238/1924 Sb. z. a n. a lit. 1) zákona č.237/1924 Sb. z. a n.

Znění se srovnává v podstatě s dosavadním § 96 zák. o os. daních. Vypuštěny byly třetí a čtvrtá věta tohoto paragrafu, které byly zařaděny do společných ustanovení.

Novým jest ustanovení 2. odstavce tohoto paragrafu, kterým má býti umožněna podnikům splynutí s jinými podniky nebo přeměna jejich právní formy ve formu jinou. V těchto případech nenastane dodatečné zdanění reserv do té doby, dokud jich nebude skutečně použito k účelům poplatným.

Ustanovení těchto paragrafů byla převzata z posavadních §§ 97 a 99 zák. o os. daních. Ustanovení § 98 zák. o os. daních byla vypuštěna jako bezpředmětná.

Podle dosud platných ustanoveni zákona o os. daních zdaňuje se daní povinný výtěžek pravidelně jednotnou sazbou 10%. Výjimka jest u společenstev výdělkových a hospodářských, záložen a spořitelen, u nichž jsou berní sazby odstupňovány podle výše berně vyšetřeného výtěžku, a u vzájemných pojišťoven, u nichž berní sazba činí 1‰ ryzích premií.

Při jednotné pro všechny podniky bez rozdílu platné herní sazbě zůstává otázka hospodářské kapacity jednotlivých podniků úplně stranou. Desetiprocentní sazbou postiženy jsou stejně podniky pracující s malou výnosností investovaných kapitálů, jako podniky vykazující výnosnost do desítek procent jdoucí.

Tuto tvrdost jednotné sazby vyrovnávala finanční správa za války tím, že vedla k dani výdělkové zvláštní rentabilitní přirážku, přihlížející k výnosnosti podniku. Po převratu zavedena byla u nás místo přirážky rentabilitní přirážka válečná, odstupňovaná rovněž podle výnosnosti podniku. Také pro zdaňování válečných zisků let 1914 a 1915 podle cís. nař. ze dne 1. dubna 1916, č. 103 ř. z., byla zavedena sazba progresivní a v zákoně ze dne 16. února 1918, č. 66 ř. z., o zdaňování válečných zisků let 1916 a dalších byla pak k progresivní sazbě přičleněna zvláštní přirážka, vypočtená rovněž podle výnosnosti.

Návrh zákona zachovává v podstatě zásadu jednotné proporcionální sazby berní, přihlíží však i k výnosnosti podniku tím, že zavádí u podniků, které mají základní kapitál, k daňové sazbě přirážku rentabilitní, odstupňovanou podle relativní výnosnosti podniku.

Relativní výnosnost podniku vypočítává se u podniků podrobených rentabilitní přirážce z poměru dani podrobeného ryzího výtěžku ke kapitálu ukládacímu. Pojem ukládacího kapitálu vysvětluje § 83, odst. 8.

Při zjišťování ukládacího kapitálu výdělkových a hospodářských společenstev započtou se splacené společenstevní podíly dvojnásobnou částkou. Důvodem pro to jest okolnost, že členové společenstev učí za případné ztráty ještě další (nejméně jednonásobnou) částkou upsaných společenstevních podílů.

Jelikož předpis rentabilitní přirážky předpokládá i bilančně vykázaný základní kapitál a dani podrobený ryzí výtěžek, nenastane předpis rentabilitní přirážky ve všech případech, kde jednoho nebo obou z uvedených faktorů není. Tak nenastane předpis rentabilitní přirážky na př. u státních a zemských podniků a u podniků samosprávných svazků, které nemají základního kapitálu. Tak jest i u spořitelen a vzájemných pojišťoven, u těchto také proto, poněvadž se u nich nezjišťuje ryzí výtěžek.

Pro nedostatek dani podrobeného ryzího výtěžku nenastane předpis rentabilitní přirážky dále u podniků vyjmenovaných v § 75 a samozřejmě i v případech berně vyšetřené ztráty (tedy při předpisu daně minimální podle odstavce 13.).

Jelikož předpis rentabilitní přirážky předpokládá i výnosnost podniku, nenastane její předpis dále i při likvidaci podniku, pokud tato se obmezuje jen na realisaci jmění. Provozuje-li společnost po dobu likvidace podnik dále, byť i v míře obmezené, a dosahuje ryzích výtěžků, předepíše se i v tom případě vedle normální daně přirážka rentabilitní.

Jelikož se při likvidaci podniku rentabilitní přirážka nepředpisuje, hromadily by podniky po celou dobu svého provozování tajné reservy, které by ušly přirážce rentabilitní. Toho nelze připustiti. Proto jeví se nutným, aby tyto tajné reservy při předpisu daně likvidační byly též podrobeny určité přirážce. K tomu zavádí osnova t. zv. přirážku likvidační, která činí u podniků vyjmenovaných v odst. 6. čtyři procenta z likvidačních přebytků dani podrobených.

Vedle podniků vyjmenovaných v odst. 6. podrobeny jsou likvidační přirážce i podniky uvedené v § 75, u nichž se jinak po dobu jejich provozování přirážka rentabilitní z důvodů svrchu uvedených nepředpisuje. K úlevám, které návrh zákona v § 83, odst. 2., uvedeným podnikům poskytuje, byla vedena finanční správa úvahou, že jde o všeužitečné, svépomocné podniky rázu nevýdělečného. Této své povahy pozbývají však podniky ty, jakmile vstoupí v likvidaci a snaží se své jmění co nejvýhodněji zrealisovati a likvidační přebytky, v nichž budou i realisované dřívější tajné reservy, mezi své členy rozděliti. Tu nutno podniky ty co do zdaňování likvidačních přebytků likvidační přirážkou postaviti na roveň ostatním podnikům výdělečným.

Vedle úlev stanovených co do výše berní sazby pro podniky uvedené v § 75 poskytuje § 83 návrhu zákona úlevy berních sazeb výdělkovým a hospodářským společenstvům nezvýhodněným (odst. 3), spořitelnám (odst. 4) a vzájemným pojišťovnám (odst. 5), vesměs hospodářským útvarům, které již v zákoně o os. daních v tom směru byly privilegovány.

U nezvýhodněných výdělkových a hospodářských společenstev činila dle zákona o os. daních daň 4-10% podle výše ryzího dani podrobeného výtěžku. Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi jsou podle platného práva taková družstva, která sice jsou hospodářskými a výdělkovými společenstvy úvěrními, ale nikoliv podle zák. článku XXXIII/1898, zdaňována 10%, resp. 12%-16% podle poměru ryzího výtěžku dani podrobeného k vlastnímu kapitálu podniku. Zdanění jen 6% nastupuje, jde-li o družstva výrobní, nákupní a potravní, která nevyplácejí více než 5% dividendy.

Návrh zákona stanoví pro nezvýhodněná družstva daňovou sazbu 2% až 5%, prostupňovanou podle výše ryzího výtěžku, a přirážku rentabilitní, odstupňovanou podle výnosnosti družstva.

Obecní a spolkové spořitelny platily podle zákona o os. daních 3%-10%ní daň podle výše ryzího, dani podrobeného výtěžku. Návrh zákona zavádí pro spořitelny odstupňovanou daň výdělkovou, při čemž počíná daňová sazba v prvém stupni 1% a stoupá v nejvyšším stupni na 4% části ryzího výtěžku dani podrobeného.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí tyto sazby jen pro spořitelny zřízené podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n. Pro spořitelny zřízené tam ve formě akciových společností platila by normální sazba s rentabilitní přirážkou pro akciové společnosti stanovená.

Zdaňování dobročinných, vzdělávacích a kulturních nadací nižšími sazbami (§ 83, odst. 4.) jest odůvodněno jejich charakterem.

U vzájemných společností pojišťovacích ponechává návrh zákona v platnosti dosavadní ustanovení § 100, odst. 9., zákona o os. daních, podle kterého činí daň výdělková 1‰ ročních ryzích prémií po srážce prémií nahrazených (bonus).

Návrh zákona (odst. 13.) přejímá také ustanovení § 100, odst. 2., zákona o os. daních o t. zv. dani minimální s úchylkou; že u akciových společností výhradně zajišťovacích činí minimální daň - obdobně jako u jiných podniků akciových - 1‰ kapitálu základního. Zabývá-li se však společnost vedle obchodů zajišťovacích také přímým pojišťováním, bude minimální daň vyměřena 1‰ ze všech ročních ryzích prémií (po srážce prémií nahrazených).

Dosavadní 10%ní daňovou sazbu (§ 100, odst. 1., zák. o os. d.) snižuje návrh zákona na 8% ryzího výtěžku.

Podle návrhu zákona mají nastati v posavadním způsobu dělby daně tyto změny:

a) kvota pro sídlo u dolů, továren a podniků pro živnostenskou výrobu se sníží z 20% daně na 10%;

b) zbývajících 90; daně u podniků výrobních, pokud se týče 50% u podniků obchodních rozdělí se mezi obce, v nichž jsou provozovny podniku, nejprve v poměru částek, které byly v provozovnách vydány na služné a mzdy čítajíc v to i tantiemy zřízenců. Není-li taková dělba možná, rozdělí se daň podle poměru hospodářského významu jednotlivých provozoven pro celkový podnik, pokud se týče podle vzájemné dohody stran.

c) při dělbě daně má býti přihlíženo i k obcím, v nichž nejsou sice provozovny podniku, ve kterých ale bydlí zaměstnanci, pracují v provozovnách mimo obec svého bydliště.

ad a) Důvodem pro snížení kvoty pro sídlo u podniků výrobních na 10% předepsané daně byla okolnost, že u nich má sídlo podniku pro otázku zatížení obcí celkem jen podřadný význam, ježto v sídle průmyslových podniků jest jejich obchodní vedení, které obstarává pravidelně jen nepatrný počet osob, a to lépe placených. Těžisko celého podniku, pokud se zatížení obcí týče, je ve výrobě a jsou tedy značně zatíženy obce, kde jsou provozovny podniku. V obcích těch bydlí dělnictvo v továrnách zaměstnané, což způsobuje zatížení obcí v oboru školství, zdravotnictví, chudinské péče a pod. Z těchto důvodů bylo obcemi, v nichž jsou provozovny požadováno, aby daňová kvota na provozovny připadající byla přiměřeně zvýšena, kterémuž požadavku vychází návrh zákona vstříc.

ad b) Podle dosud platného práva dělí se daň na provozovny připadající nejprve - poměru ryzích zisků jednotlivých provozoven; není-li tato dělba možná, nastává dělba podle významu, jaký jednotlivé provozovny mají k celkovému podniku, naposledy - když ani tohoto klíče nelze užíti - v poměru platů a mezd spolu s tantiemami.

Požadavek dělby podle ryzích zisků narážel v praxi na značné potíže. Překážkou byla okolnost, že mnoho podniků - pravidelně výrobních - nevedlo zvláštních účtů pro jednotlivé provozovny, takže jim vůbec nebylo možno sestaviti speciální závěrky. U oněch podniků pak, které vedly zvláštní účty o jednotlivých provozovnách - a to byly pravidelně podniky obchodní (banky) - zavdávaly účty ty podněty ke stížnostem se strany obci co do materiální správnosti předložených účetních závěrek. Byla to najmě otázka ústřední režie, která na jednotlivé provozovny byla rozvrhována, že podniky při nynější výši přirážek samo správných svazků při rozvrhu ústřední režie na jednotlivé provozovny přihlížely i k celkovému zatížení přirážkami obecními, jest pochopitelno.

I co do materiální správnosti byly účty jednotlivých filiálek obchodních, jmenovitě bankovních, se strany obcí brány v pochybnost, a to z toho důvodu, že při úzké spojitosti filiálek mezi sebou se strany jedné a s centrálou se strany druhé není možno, aby zisk určité filiálky mohl býti číselně přesně vykázán, ježto na př. na zisku, jejž buď centrála nebo některá filiálka v určitém případě vykázala, braly případně podíl nejen centrála nebo ona filiálka, nýbrž začasté i řada filiálek ostatních, v jejichž účetní uzávěrce toto spoluúčastenství nikterak nebylo vyjádřeno.

Avšak nejen podniky, nýbrž i obce samy užívaly možnosti uplatňovati při dělbě daně klíč jim vhodný a vyskytly se i případy, kde táž obec u filiálek dvou různých bank si stěžovala do dělby daně, a to u jedné - kde podkladem byl ryzí výtěžek - proto; že není možno, aby výtěžek byl materiálně správně zjištěn, a u druhé - kde byla dělba provedena podle zaplacených platů a mzdy - zase žádala, aby podkladem dělby byla speciální závěrka filiálky, tedy právě něco, co u filiálky prvé banky potírala.

Vzhledem k obtížím, jež se při zjišťování výtěžku jednotlivých provozoven vyskytovaly, prováděly vyměřovací úřady dělbu daně téměř pravidelně podle platů a mezd a jest tedy návrh zákona vlastně jen uzákoněním nynějšího skutečného stavu.

ad c) Ustanovení obdobné jako v § 58, odst. 6. Tím vyhovuje se přání četných obcí, aby se podílu na přirážkách dostalo nejen obcím, kde jsou provozovny, nýbrž i obcím, v nichž sice provozoven není, kde ale bydlí dělníci zaměstnaní v provozovnách, ležících v jiných obcích. Neboť i takové obce jsou z toho důvodu značně zatěžovány výdaji v oboru školství, chudinské péče a pod.

Dosud platná ustanoveni o dělbě daně byla v osnově doplněna i přesným vymezením pojmu provozovny u podniků stavebních (§ 85, odst. 1., druhá věta).

Dosavadní ustanovení §§ 104-106 zák. o os. daních, která na Slovensku a v Podkarpatské Rusi neměla analogie, jsou jednak nepraktickými, přihlíží-li se k dnešním změněným státoprávním poměrům, jednak zbytečnými, jelikož § 72, lit. b) návrhu zákona osvobozuje státní dráhy od daně výdělkové vůbec. Újma, kterou traťové obce utrpí ztrátou daňových tangent u státních drah, jest vyvážena tím, že některé z obecních podniků jsou osvobozeny od daně výdělkové podle § 72, lit. b) návrhu zákona a že obecní podniky, které dani výdělkové budou podrobeny, jsou osvobozeny od přirážky rentabilitní.

U podniků plavebních bylo dosavadní rozeznávání mezi plavebními podniky vnitrozemskými a jinými jako bezvýznamné zrušeno a zavedena jednotná 80%ní kvota daně pro sídlo podniku.

Ustanovení dosavadních §§ 109-115 zák. o os. daních o příslušnosti berních správ k vyměření daně výdělkové (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi §§ 23-28, 30, 35 zák. čl. VIII/1909 a § 24, bod 4), lit. a) zák. čl. LIII/1912) o přiznání a jeho přezkoumání, o rekursu a platebních lhůtách daně výdělkové byla zařaděna do společných ustanovení.

Ustanovení §§ 116-122 zák. o os. d. a §§ 6, 7, 9 a 10 zák. čl. VIII/1909 o změnách dani podrobených podniků byla změněna vzhledem ke zrušení dosavadního § 92 zák. o os. daních a nahražení jeho § 76 návrhu zákona. Dosavadní tvrdost zákona, záležející v tom, že zisk prvního obchodního roku byl zdaňován dva až třikráte, byla v platném zákoně vyrovnána tím, že při zrušení podniku se zisk posledního obchodního roku nezdaňoval. Vzhledem k nynějšímu znění § 76 návrhu zákona tato výhoda přestává. Výtěžek posledního obchodního období, jakož i výtěžek dosažený za likvidace podniku podléhá nyní zdanění podle § 93, odst. 2., osnovy zákona.

Z důvodu navrhovaného znění § 76 vypouští se i znění dosavadních §§ 117, 118, odst. 2. a 3., 119, 121 a 122 zák. o os. daních a §§ 9 a 10 zák. čl. VIII/1909.

Z téhož důvodu byl změněn i dosavadní § 120 zák. o os. daních.

Ustanovení § 123 zák. o os. daních o zákonném právu zástavním pro daň výdělkovou byla pojata do společných ustanovení.