Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pozemková daň jest dosud daní státní, byt' i podle zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 334 Sb. z. a n., výtěžek její nezůstával definitivně ve státní pokladně, nýbrž jako příděl připadal zemským fondům (župám) a dočasně i obcím.

Jest všeobecně známo, že ryzí katastrální výtěžek, jenž je podkladem pro vyměřování daně, jest veličinou, kteráž vyjadřuje pouze průměrnou výnosnost jednotlivých parcel jako celků pro sebe, beze zření na řadu okolností, které při zjišťování přibližně skutečného výtěžku jsou nadmíru důležity.

Ryzí katastrální výtěžek nepřihlíží ku vlivu, jejž co do výtěžku vykonává hospodářská spojitost parcel v rámci celého hospodářství, nepřihlíží k jejich spojitosti či roztroušenosti, ku vzdálenosti od sídla majitelova, k dopravním, cenovým poměrům vůbec, ku vyšší nebo nižší intensitě skutečného hospodaření; ryzí katastrální výtěžek, jenž vyjadřuje pouze přirozenou produktivitu půdy, nepřihlíží k ostatnímu, podle okolností velmi výnosnému zužitkování různých odvětví zemědělské výroby, na př.: chovu dobytka, drůbežnictví, mlékařství atd., nepřizpůsobuje se stoupání výtěžku nastalou meliorací, zavodňováním, odvodňováním, vysušováním půdy zůstává ztrnulým a odchyluje se čím dále tím více od skutečného výtěžku.

I kdyby byly bývaly práce spojené se zjištěním katastrálních ryzích výtěžků (t. zv. katastrální operace) sebe dokonaleji provedeny, nebylo vůbec lze na tomto podkladě vyvarovati se přečetných nerovnoměrností, které postupem času jen vzrůstají.

V témže poměru, v němž rozpětí mezi ryzím katastrálním výtěžkem a skutečným výtěžkem stoupá, klesá přes vysokou nominální sazbu 22.7% (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 20%) z ryzího katastrálního výtěžku průměrné skutečné procento daně ze skutečného výtěžku a dosahuje pravděpodobně úrovně, kteráž není už v souladu s daňovým zatížením jiných vrstev výrobních.

Výše zmíněných vad nelze odstraniti, plynouť z pojmu, s nímž operoval starší typ daní výnosových, z pojmu, jenž úmyslně abstrahoval od měnlivého skutečného výtěžku a zabýval se průměrnou výnosností, kteráž, má-li býti vůbec nějak vyjádřena, může počítati jenom s několika málo složkami.

Vývoj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byl tento:

Ryzí katastrální výtěžek počítá se středním (obyčejným) stavem kultur, obyčejným hospodařením, obvyklými útratami v hospodaření a těžení, s průměrným pohybem ve výtěžku (§§ 5 a 19 zák. z roku 1869), jest zkrátka základní svojí povahou průměrem, fikcí; nelze také přehlédnouti ještě blahovůle, se kterou se vyšetření ryzích katastrálních výtěžků namnoze vycházelo vstříc. Pokud jde na příklad o vyšetření nákladu potřebného k dosažení hrubého výtěžku, zejména mzdy a naturálního zaopatření dělnictva, nebylo činěno rozdílu mezi pracovními silami najatými a vlastními (spolu s členy rodiny) ani ve stabilním katastru ani při úpravě pozemkové daně podle zákona z roku 1869; poněvadž náklad na pracovní síly jest od hrubého výtěžku již odpočten, jest pozemkovou daní postižena v podstatě pouze pozemková renta.

Stabilní katastr (pat. ze dne 23. prosince 1817) opíral se, pokud jde o peněžní výtěžek výroby, o ceny plodin z roku 1824, jenž byl z celého padesátiletí rokem nejlacinějším; srážky z hrubého výtěžku (mzdy, naturalie nebo mimořádné výdaje peněžní) byly průměrně velmi bohatě vyměřeny, u polí 20-60%, ba i 70%, u vinic 40-80%, luk 10-30% až 40% atd.

Poměr hrubého výtěžku k ryzímu byl již tehdy zhruba jako 1: 1/2.

Ryzí katastrální výtěžek stabilního katastru a provisorií pozemkové daně činil v býval. Rakousku 140.5 mil. zl.

Při reformních pracích kolem roku 1860 bylo v býv. Rakousku zjištěno, že průměrné ceny u hlavních druhů obilin v době 1850-1854 stouply o 106, 118, ba i 236% proti roku 1824; koncem roku 1850 čítáno bylo 24% ryzího katastrálního výtěžku jako 8% skutečného výtěžku; poměr byl tedy již tehdy jako 1:3.

Důvod shledáván v tom, že jednak stouply ceny plodin a zdokonalovala se intensita hospodaření, jednak že i průmyslový vývoj přispíval k lepšímu zužitkování vedlejších produktů zemědělských; k tomu všemu nehleděl stabilní katastr, vycházeje z pojmu střední výnosnosti a obvyklého způsobu hospodaření.

Zákonem ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z., zahájena nová úprava pozemkové daně, která se sice přimykala ku výsledkům stabilního katastru, ale přece spočívala na některých odchylných základech.

I tento zákon přejal v podstatě myšlenku průměrného ryzího výtěžku; ceny plodin měly býti zjištěny podle cen minulých 15 let s vynecháním 5 let, kdy byly ceny nejvyšší.

Po třináctileté práci byla nová úprava pozemkové daně skončena v r. 1882 a zjištěn v býv. Rakousku ryzí kat. výtěžek ve výši jen jen mil. zl. čili o 24.5 mil. zl. = 17.4% více, než činil ryzí kat. výtěžek podle stabilního katastru; na tento výsledek měla asi účinek známá okolnost, že počátkem let 80tých minulého století počaly na světovém trhu ceny obilní klesati.

Zákonem ze dne 7. června 1881, č. 49 ř. z., určena po prvé na 15 let rokem 1881 počínajíc (do roku 1895, prodlouženo na r. 1896) v bývalém Rakousku úhrnná suma pozemkové daně na 37.5 mil. zl. = 75 mil. korun, již odpovídala vzhledem ke zjištěnému ryzímu kat. výtěžku per 164.9 mil. zl. sazba 22.7%; výdaje s novou úpravou daně pozemkové činily přes 30 mil. zl.

Zákon z r. 1869 v §u 41 určil, že každých 15 let má se provésti revise katastru; zásady její byly pro prvou revisi vytčeny zákonem ze dne 12. července 1896, č. 121 ř. z.

Program této revise byl velmi omezen; nesměřoval ku přizpůsobení katastrálního oceňováni ke skutečným výtěžkům - neboť k tomu by bylo bývalo třeba dlouholetých prací - nýbrž omezil se pouze na změny v kulturách,. na trvalé změny v půdě, na odstranění nápadných nepoměrů v tarifních sazbách ryzího výtěžku a na odstranění omylů a hrubých chyb při tehdejším zařaďování parcel do jednotlivých tříd bonitních.

Zákaz zvýšiti výnosové číslice jednotlivých zemí, omezení, že celkové snížení pozemkové daně smí činiti jen 2 1/2 mil. zl. (§ 21), naznačuje úmysl zákona potud, že účelem jeho bylo ulehčiti relativně přetíženým poplatníkům a zemím.

Výsledek záležel v tom, že pro bývalé Rakousko klesl ryzí katastrální výtěžek na 153.5 mil. zl., čili okrouhle a 11.4 mil. zl. 7%; pokud jde o Čechy, Moravu a Slezsko, byl poměr tento:

Ryzí katastrální výtěžek zmenšil se v těchto zemích průměrně o 4.2 mil. zl. 5.3%; na snížení participovaly Čechy největší částí (31.60%), pak Morava (17.8%) a nejméně Slezsko (2.23%).

Pro druhé období revisní (1897-1911) určena v býv. Rakousku hlavní suma pozemkové daně pouze na 70 mil. K, ale procento daně zůstalo nezměněno.

Od té doby nebyla hlavní suma daně pozemkové změněna; rovněž nedošlo k revisi katastru od roku 1896.

15%ní sleva na pozemkové dani od doby daňové reformy z roku 1896 byla zákonem z dne 23. ledna 1914, č. 14 ř. z., do sazby započítána (sazba klesla tudíž na 19.3%), dle zákonem ze dne 26. března 1.919, č. 170 Sb, z. a n., byla opět restituována původní výše daně (227%).

Vývoj na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byl v podstatě tento:

Pozemkovou daň, která byla v dědických zemích rakouských, zavedly v zemi koruny Uherské otevřené rozkazy vydané 20. října 1849 a 4. března 1850. Vláda absolutní dala vypracovati, aby byl vyšetřen ryzí výtěžek pozemkový, v každé obci zatímní katastr daně pozemkové, při kterém byla vzata ve příčině průměrné roční sklizně, jakou lze očekávati při obyčejném vzdělávání, za rozhodnou průměrná cena plodin r. 1824, toliko výminečně bylo použito také průměrných cen desítiletí sahajícího od r. 1836 do r. 1845. Takto byly zhotoveny v každé obci daňové pozemkové knihy, které vykazovaly rozsah plochy pozemků, dále ryzí průměrný výtěžek, vyšetřený podle odvětví vzdělání a třídy jakosti, pak i jméno dr.žitelovo. Na takovémto základě byla vyměřena dani pozemková 16% katastrálního ryzího výtěžku. K této dani pozemkové takto procentně vyjádřené byla připojena časem přirážka zemská, vyvazovací minimořádná válečná přirážka, takže v roce 1805 byla tato procenta již zdvoj násobena. Podrobné vyměření, zakládající se na triangulaci, zahájila rakouská vláda r. 1853. Systém pozemkové daně, zakládající se na katastrálním výtěžku, uzákonil zák. čl. XXV/1868, který připouštěl opravení, byla-li velikost plochy nesprávně zjištěna. Zák. čl. L/1870 určil míru daně pozemkové, a to i s příspěvkem vyvazovacím 29.76% ryzího katastrálního výtěžku. Daň pozemková podle prvního katastrálního operátu, podle zajisté správné zásady katastrálního výtěžku vyměřená, byla shledána hned od začátku jako nepoměrně tíživá. Okolnost tuto lze připsati tomu, že kvantum prostřední sklizně bylo zjištěno většinou pomocí předpokladů, dále velmi povrchnímu posuzování okolností zpeněžení a konečně tomu, že náklady hospodaření byly čítány nízko. Aby křivdy tyto byly napraveny a nedostatky odstraněny, nařídila zákonodárství zák. čl. VII/1875 opravení provisoria pozemkové daně podle skutečného stavu a nové zjištění ryzího katastrálního výtěžku.

Podstatný rozdíl mezi provisoriem pozemkové daně, zavedeným v době absolutismu, a mezi katastralními operáty, zhotovenými podle zák. čl. VII/1875, záležel v tom, že kdežto starý katastr vybudoval ve příčině každé obce zvláštní tarif ryzího výtěžku - což téměř znemožnilo stejnoměrnost na různých místech země - zák. čl. VII/1875, aby právě dosáhl stejnoměrnosti, vybudoval tarif jeden ve příčině každého okresu neb klasifikačního kraje, což způsobilo, že také počet tříd v každém vzdělávacím odvětví mohl býti zvýšen ze 3 na 8. Ryzí katastrální výtěžek byl vyšetřen po rozumu zák. čl. VII/1875 podle sedmi vzdělávacích odvětví a osmi tříd jakosti. Odhad byl proveden zároveň na území celého státu. Aby třídy jakosti mohly býti vyznačeny, byly vyznačeny vzorné plochy, mající povahu třídy vzhledem ke každému vzdělávacímu odvětví v takovém počtu, aby na území každé obce třídy jakosti se tam objevující representovala vždy alespoň jedna vzorná plocha. Po zřízení výnosových tarifů byly pozemkové dílce vřaděny do tříd odpovídajících jejich jakosti a representovaných vzornými plochami. Uskutečněním zák. čl. VII/1875 nastoupil na místo zatímního katastru, který měl vratký základ, vylaudovaný na ústním udání a odhadu, katastr stálý, dosud platný; a zakládající se na trigonometrickém a topografickém vyměření pozemku a na seskupení podle vzdělávacích odvětví a tříd jakosti.

Daň pozemková - bez přirážky vyvazovací - byla zák. čl. XL/1881 kontingentována 29,000.000 zl. Sumu tuto snížil záh. čl. - XLVI/1883 o 8,000.000 zl., jelikož vyměřovací klíč všeobecné přirážkové daně dôchodkové, právě tenkráte reformované, dostoupil u majetku pozemkového téměř dvojnásobné výše. K těmto 26,000.000 zl. přistupuje ještě vyvazovací přirážka podle §u 3 zák. čl. XL/1881, kterýžto zákon kontingentoval přirážku vyvazovací na 11,000.000 zl. Na tomto základě utvořil ministr financí procentový klíč pozemkové daně, drže se ustanovení zák. čl. XLVI/1888, podle kterého se má vyměřiti pozemková daň takovým procentem katastrálního ryzího výtěžku, aby suma státní daně pozemkové, bez vyvazovací přirážky, nepřevyšovala 26,000.000 zl. Jelikož pak ryzí katastrální výtěžek podle průměru činil 151,789.891 zl., byl stanoven klíč vyměření u státní daně 17.1% podle ryzího katastrálního výtěžku, u přirážky vyvazovací 8.4% a tudíž celkem 25.5%. Kontingentovaná suma pozemkové daně a spojené s ní vyvazovací přirážky, přesahující 75.6 milionů korun, nepřipadaly plně státní pokladně. Sumu tu snižují značnou měrou mimo částky, odepsané z titulu dočasného osvobození od daně a z titulu nedobytnosti, daňové částky vrácené společnostem zřízeným za příčinou ochrany proti povodním a slevy daní při škodách živelních.

Vady katastru pozemkového bylo odstraňovány revisí katastru; tou zabýval se zák. čl. V/1909. Předmětem jeho bylo, aby se přihlíželo ke změnám odvětví vzdělávacího povahy stálé a aby opravena byla nepoměrnost třídění a stupnic ryzího výtěžku. Zákonný článek tento upustil od dosavadního kontingentu pozemkové daně a snížil procentový klíč daně pozemkové s 25.5% na 20% proto, aby daňové břímě takto půdu zatěžující bylo úměrné břemeni ostatních druhů daní.

Ryzí katastrální výtěžky jsou na Slovensku a v Podkarpatské Fusi průměrně asi o polovinu nižší nežli v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Otázka, v jakém asi poměru jest ryzí kat. výtěžek ke skutečnému výtěžku, byla nejednou přetřásána a nepozbyla veliké důležitosti ani pro dobu nynější.

Jak se na tuto otázku nazíralo, lze ovšem stopovati jen v býv. Rakousku; není nahodilé, že právě těsně před převratem jedna z vládních předloh býv. Rakouska (931 příloh k stenografickému protokolu poslanecké sněmovny sezení XXII/1918) se zabývala otázkou zvýšení pozemkové daně.

Data tam pro býv. Rakousko uvedená jsou přepočítána pro Čechy, Moravu a Slezsko.

Vývoj, jak jest tu za období 15 let (1898-1913) vyznačen, kryje se časově s projednáváním novely zák. o os. daních ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z.

V obsáhlé zprávě daňového výboru (1890 příl. k stenogr. protokolu poslanecké sněmovny sezení XXI/1913) vytýká se, že podíl zemědělství na celkovém zdaněném důchodu i velikostí i poměrně zůstává stále nedostatečným, zejména vzhledem k okolnosti, že přes stoupnutí režie asi od 10 let a od změny celní a obchodní politiky ve smyslu agrárním rentabilita zemědělství značně stoupla, tuto skutečnost - praví se dále - pociťuje městské obyvatelstvo drahotou tísněné jako nespravedlnost a žádá s rostoucí energií, aby byly odstraněny nerovnoměrnosti ve zdanění.

Jako důvod tohoto konstantního zjevu uvádí zpráva lokální a politické vlivy a dále známou okolnost, že převážná část rolnických vrstev nenavykla si pokládati spotřebu výrobků vlastního hospodářství za část důchodů.

Pokud jde o kritiku dat v rubr. 2., ponuka zuje se na vývody k důchodové dani; zde přichází v úvahu pouze pozemková daň.

Z rubr. 3. jest patrno, jak stoupal zdanitelný důchod z pozemkové držby a jak rozpětí mezi skutečným důchodem - pokud byl zjištěn - a mezi ryzím katastrálním výtěžkem stoupá, dosahujíc v roce 1920 rozpětí až 18teronásobného.

Kdyby se přihlíželo ještě k odpisům z titulu živelních pohrom, které vykazovaly stoupající tendenci, kleslo by procento v rubrice 6. ještě značněji; i tak jest však patrno, že průměrné zatížení pozemkové držby, na skutečně vyšetřovaných výtěžcích měřeno, značně časem pokleslo a se seslabilo; avšak ani tyto číslice ještě neposkytují pravého obrazu skutečného výtěžku zemědělské držby a jejího efektivního zatížení pozemkovou daní, uváží-li se, že jak na jiném místě se podrobněji rozvádí -zdanitelný důchod výrobních tříd, a tedy i vrstev zemědělských zůstává více méně za skutečným důchodem, jak také zkušenostmi z praxe jest prokázáno. Kdyby bylo lze důchodovou daní vystihnouti skutečný důchod a kdyby se mohlo přihlížeti pouze k pozemkové dani, připadající na důchody postižené daní důchodovou (v rubr. 4. a 6. přihlíží se k celému základu a výsledku pozemkové daně, tedy též k držbě pozemkové, ze které důchod nebyl postižen daní důchodovou), kleslo by procento v rubr. 6. ještě více a teprve pak by vysvitlo pravé, skutečné procento pozemkové daně.

Válkou a stoupáním cen - i když se přihlédne náležitě k tomu, že také režie (mzdy, naturalie, stroje, nářadí atd.) značně stoupla - se rozpětí mezi ryzím katastrálním a skutečným výtěžkem ještě více stupňovalo.

Statističky obráží se tento zjev v číslicích uvedených výše na rok 1920; kvota připadající z celkového důchodu na zemědělský důchod značně stoupla, hrubý důchod jest proti ryzímu kat. výtěžku téměř 18krát tak veliký, a procento pozemkové daně v poměru k hrubému důchodu značně kleslo (přes to, že do daně započteny jsou i válečné přirážky).

Vezmou-li se však v počet všeobecně a zvláště finanční správě dobře známé důvody, kteréž bránily tomu, aby se v pohnutých dobách po převratu úřady daně vyměřující mohly věnovati pečlivému oceňování výsledků tehdejší konjuktury, pak nutno říci, že podíl zemědělství na celkovém důchodu jakož i hrubý důchod z pozemkové držby byl ve skutečnosti daleko vyšší a skutečné zatížení pozemkovou daní daleko menší.

Důvody, které přes to mluví pro to, aby prozatím zůstalo při dnešním stavu, jak co do výše ryzích katastrálních výnosů tak i co do procenta daně, jsou v podstatě tyto:

Nedostatek hospodářských a administrativních předpokladů se pociťuje nejvíce u pozemkové daně vzhledem ku její zvláštní povaze jakožto dani vyměřované nikoliv podle zjištěného skutečného, nýbrž podle katastrálního čistého výnosu. Opět a opět vyskytla se myšlenka, ostatně velmi na snadě jsoucí, aby bylo zdaněni zemědělské výroby podle této methody opuštěno a aby bylo zemědělské podnikání jako kterékoliv podnikáni jiné podrobeno společné výdělkové dani. Tím, že se soustava daňová zjednoduší a co hlavního bude zdanění veškerého podnikání stejnoměrné, kdežto dnes že je zatížení zemědělství poměrně nižší. Pokud běží o vyšší či nižší zdaněni, dlužno upozorniti na to, že zemědělci neplatí (vedle daně z příjmu) pouze daň pozemkovou, nýbrž též daň z obratu a to jak z produktů prodaných, tak i z vlastní spotřeby, dále značná část průmyslu tak zv. zemědělského je družstevním či akciovým podnikáním zemědělců atd., takže třeba dobře rozlišiti zdanění zemědělců od zdanění zemědělské výroby v užším smyslu. Ku zjištění zatížení pozemkovou daní bylo by třeba vzíti v úvahu netoliko daň státní, nýbrž i samosprávné přirážky všeho druhu. Ale kromě toho absolutní číslo zdanění není dostatečné, není přirovnáno k únosnosti, to jest, není-li zjištěn skutečný výnos zemědělského podnikání. A právě nemožnost individuálního zjištění výnosu v zemědělství jest největší překážkou rozšíření výdělkové daně, zejména po její nové konstrukci v této osnově jako daně kvotové. Námitka, že i dnes při vyměřování daně z příjmu třeba si učiniti individuální představu o výnosu statku, nutí upozorniti, že by daň z přijmu ztroskotala v zemědělství, kdyby se musilo postupovati podle individuálního výnosu a že právě při dani z příjmu jest nutno používati v nejrozsáhlejší míře paušálu. Postihuje-li výdělková daň výnos podnikatelův, nelze přehlédnouti, že v zemědělské výrobě z valné části o podnikání nelze mluviti, spíše o naturálním hospodářství, kde výrobní a spotřební hospodářství splývá v jednu jednotku hospodářskou. Většina zemědělců nebyla by s to, sestaviti fassi o svém peněžním výnosu a správě finanční by vznikly nedozírné obtíže, Bylo by zase nutno sáhnouti k paušálům podle různých oblasti, tedy zase k výnosu předpokládanému, nikoliv skutečnému. Není snad o tom sporu, že vývoj časem povede ku podnikatelské konstrukci zemědělství i v menších statcích, takže bude možno podrobiti i zemědělskou výrobu společné dani výdělkové, avšak toho času to možné není. Setrvává-li se však při dosavadní methodě zdaňovací, vyskytují se nové veliké obtíže. Podkladem pozemkové daně jest úplně zastaralý pozemkový katastr. Nebylo by nejhorší, že byl sděláván za zcela jiných poměrů měnových nežli jsou dnešní, poněvadž by se dala tato vada odstraniti propočtem avšak co je důležitější, změnily se podstatně poměry výrobní a výnosové. K tomu přispěla ve značné míře i pozemková reforma naše. A o těchto změnách nelze právě říci že se dotýkají rovnoměrně veškeré půdy. Pozemkový katastr se nestal pouze nízkým, stal se úplně nesrovnalým. Jestli se při dani z přijmu, jak řečeno, užívá paušálů, opouští se z té příčiny úplně pozemkový katastr a podkladem paušálů jsou určité výrobní oblasti. Stejně tomu bylo i při dávce z majetku. Každé lineární zvýšení pozemkového katastru znamená tedy prohlubovati dále tyto nesrovnalosti, k jichž odstranění by bylo třeba nového ohromného aparátu katastrálního, který vyžaduje nejen velikého nákladu, avšak hlavně příliš dlouhého času: Naproti tomu byla berní reforma pilnou, nemohla přece ztroskotati o pozemkovou daň a muselo se hledati východisko. Toto bylo nalezeno v tom, že byla kvantitní úprava pozemkové daně z berní reformy vypuštěna a odkázána zákonu zvláštnímu, že pro přechodnou dobu byla ponechána státní daň při dnešním stavu a že byla při kodifikaci přímých daní kodifikována pozemková daň bez kvantitní úpravy sazeb. Jak byly upraveny samosprávné přirážky k pozemkové dani, bude vyloženo při osnově zákona o financích samosprávných svazků.

Daňová povinnost zůstává nezměněna v dosavadním rozsahu. Subjektem daně označuje se držitel pozemku zapsaný do pozemkového katastru.

Výjimky z daňové povinnosti převzaty byly v plném dosavadním rozsahu, doplněny však podle rozhodnuti správního soudu a rozšířeny hlavně potud, že se z daňové povinnosti vyjímají pozemkové plochy státních drah zapsané v železniční knize.

Trvalá osvobození od daně byla rozšířena jednak převzetím některých zásad ustanovení uherského zákona o pozemkové dani, jednak vzhledem ku požadavkům uplatňovaným odedávna za příčinou osvobození pozemků věnovaných veřejnému dobru od pozemkové daně.

Z ohledů na prospěch branné moci převzato do návrhu i osvobození vojenských cvičišť, pokud jsou zřízena na pozemcích státních nebo státu bezplatně propůjčených a pokud pozemky dotčené v důsledku svého věnováni účelům vojenským neposkytuji podstatného výtěžku.

Dočasné osvobození od pozemkové daně poskytuje se pozemkovým plochám, které byly učiněny způsobilými k hospodářskému obdělávání, a nově založeným nebo obnoveným vinicím.

V odstavci 1., č. 1., převzata jsou ustanovení dosavadního § 3 zák. ze dne 24./5. 1869, č. 88 ř. z., a § 6 lit. b) a c) uh. zák. čl. VII/1875. Doba osvobození stanoví se podle výměry zákona z 24./5. 1869, č. 88 ř. z. (10 a 25 let; podle uherského zákona poskytovalo se dosud osvobození na 15 a na 20 až 40 Let). Ministerstvo financi může však v dohodě s ministerstvem zemědělství prodloužiti dobu dočasného osvobození pro vysokokmenné lesy na 40 let.

V odstavci 1., č. 2., převzatá jsou s některými odchylkami ustanovení zákona ze dne 26./6. 1894, č. 138 ř. z., a uh. zák. čl. XVI/1883 a I/1891.

V odstavci 1., č. 3., a v odstavci 2. převzata jsou rovněž s některými odchylkami ustanovení zákonů ze dme 15. 6. 1890, č. 143 ř. z., a ze dne 4./4. 1902, č. 87 ř. z., a ustanovení § 6 lit. e) uh. zák. čl. VII/1875 a uh. zák. čl. I/1891.

Rozhodovati o nároku na trvalé a dočasné osvobození od daně vyhrazuje se jako dosud finančním úřadům II. stolice, proti jejichž rozhodnutí se připouští odvolání k ministerstvu financí.

Osvobození od daně získaná podle dosavadních zákonných ustanovení zůstávají v platnosti až do konce doby, na kterou byla poskytnuta.

Daňové výhody při změně způsobu obhospodařování poskytují se v témže rozsahu, jako příslušely dosud podle ustanovení §§ 8, 9 a 10 zákona ze dne 12./7. 1896, č. 121 ř, z., a rozšiřují se v důsledku ustanoven chystaného nového zákona o pozemkovém katastru také na změny nastavší v katastrálním výtěžku pozemků zlepšených provedenými zařízeními melioračními.

Osvobození od daně pro pozemky, na nichž provedena byla nová hromadná osídlení, přejímá se z ustanoveni § 6, lit. d), uh. zák. článku VII/1875 v uvážení, že bude nutno novým kolonistům poskytnouti nějaké daňové výhody náhradou za značné výdaje, s nimiž kolonisace, prováděné téměř jen ve veřejném zájmu, bývají spojeny. Stanoviti dobu osvobození od daně ponechává se volnému uvážení súčastněných ministerstev, omezuje se však nejvýše na 6 roků (podle uh. zák. čl. VII/1875 bylo v platnosti osvobození podle počtu rodin na 3 nebo 6 let).

Stanovení základu a sazby pozemkové daně vyhrazuje se zvláštní zákonné úpravě. Pokud se tak nestane, platí prozatímní ustanovení čl. VII, uváděcích ustanovení, podle kterých se daň vyměřuje až na další z dosavadního ryzího katastrálního výtěžku sazbou platnou dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku t. j. 22.7%. K dani vybírá se mimořádná přirážka státní z lesů ve výši 400%, z ostatní půdy ve výši 200% daně.

Pro Slovensko, Podkarpatskou Rus a Hlučínsko platí přechodná ustanovení o pozvolném vyrovnání sazeb pozemkové daně na jednotnou její výši (227%).

Ve způsobu předpisování pozemkové daně (každoroční repartice) nenastává v zásadě změna (až na to, že se daň vyměří jako u ostatních přímých daní teprve po projití berního roku) a také oznamováni provedeného předpisu daně poplatníkům obecními představenstvy se podržuje. Zvláštní platební rozkazy na pozemkovou daň mají se vydati, jako dosud, jen v případech, kde se daňová povinnost mění a na zvláštní žádost poplatníkovu, podanou do lhůty zákonem stanovené.

Povinnost platiti daň počíná se zpravidla vždy počátkem roku jdoucího po vzniku daňového nároku státu a končí se koncem roku, v němž nárok na daň pomíjí. Ke změnám daňové povinnosti, nastalým během roku, přihlíží se pouze při pozemcích podrobených dani domovní (zastavěná plocha a nádvoří) vzhledem ku případnému dvojímu zdanění daní pozemkovou a daní domovní.

Odchylně od dosavadního stavu řeší návrh zákona otázku slev daně pozemkové z důvodu živelních škod.

Vývoj příslušných ustanovení děl se v rakouském zákonodárství tímto způsobem:

Již v patentu z roku 1817 bylo pomýšleno na to, aby při živelních pohromách mohly býti povolovány slevy na pozemkové dani; ku vydání dotčených ustanoveni došlo však teprve nejvyšším rozhodnutím z 13. května 1843, kterým byl stanoven nárok na slevu pozemkové daně při škodách způsobených krupobitím, povodní a ohněm. Zákon o dani pozemkové ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z., který jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dosud v platnosti, neřešil otázku slev pozemkové dně z důvodu živelních pohrom, nýbrž ponechal její úpravu zvláštnímu zákonu. Tento zvláštní zákon byl vydán teprve v roce 1888 (č. 81 řv. z.). Nárok na odpis daně příslušel podle tohoto zákona jen tehdy, byly-li zemědělské parcely poškozeny krupobitím, vodou nebo ohněm a lesní parcely jedině ohněm. V jiných případech byla sleva daně za určitých předpokladů vyhrazena rozhodnutí ministerstva financí. Nárok na slevu pozemkové daně byl pak podstatně rozšířen a znovu upraven zákony z 12. července 1896, č. 118 ř. z., a z 19. července 1902, č. 1 ř. z. ex 1903. Podle těchto ustanovení příslušel při poškození zemědělských kultur nárok na slevu daně zpravidla již, byl-li zničen nejméně čtvrtý díl naturálního výnosu parcely nebo při parcelách větších než 2 ha výnos na výměře nejméně 1/2 ha. Pouze u podřadnějších druhů škod byl nárok na slevu daně vázán tím, že zničený naturální výtěžek musel přesahovati čtvrtinu celkového čistého výnosu obdělaných zemědělských kultur poplatníkových ležících v téže obci. U lesů příslušel nárok na slevu daně z důvodu škod způsobených ohněm, byl-li zničen čtvrtý díl zásoby dřeva na lesní parcele, resp. u parcel větších než 20 ha, byla-li zničena zásoba dřeva z 5 ha. Při škodách způsobených sněhovým polomem vyžadovalo se poškození alespoň jedné třetiny souvislého lesního komplexu téhož majitele, a to takovým stupněm, že poškozen plochy jen novým zalesněním mohly býti opět učiněny výnosnými.

Uvedený způsob povolování slev na pozemkové dani při poškození jednotlivých parcel bez ohledu na celkový význam škody vedl k neodůvodněným a přehnaným nárokům na slevy daňové, které vyžadovaly každoročně ve většině obcí podrobného šetření na místě samém a zhotovování obsáhlých účetně přesně propracovaných elaborátů. Výsledky odpisů daňových nebyly nikterak v poměru k pracím a výlohám spojeným s vyšetřením škod a jich výpočtem. Mimo to odpisy povolenými na pozemkové dani vnášena byla nejistota do finančního hospodářství samosprávných celků, zvláště obcí, jelikož změny v přirážkovém základu vedly k úbytkům výtěžku přirážek a k nutnosti dodatečného zvyšování přirážkového procenta.

Tyto okolnosti staly se v době válečné, kdy u úřadů byl nedostatek personálu, neudržitelnými a vedly k nové úpravě slev pozemkové daně, jež byla provedena cís. nař. ze dne;.i. března 1917, č. 124 ř. z., a nařízením ministerstva financí ze dne 25. prosince 1917, č. 516 ř. z. Novou úpravou omezuje se nárok na slevu pozemkové daně jak u zemědělských kultur tak i u lesů pouze na škody způsobené živelními pohromami, jež značně přesahují meze obyčejných, dle zkušenosti s určitou pravidelností, třeba nikoliv každoročně se opakujících živelních škod, a jen na ty případy, kde škoda byla na podstatnou újmu zemědělského nebo lesního naturálního výnosu dotyčného hospodářského tělesa. Sleva daně nezakládá nárok na změnu základu pro vyměření přirážek samosprávných korporací. Toto opatření znemožnilo neodůvodněné a přehnané nároky a omezilo slevy pozemkové daně na případy zvláštního ohledu vyžadující. Řízení odpisové bylo u zemědělských kultur velice zjednodušeno, jelikož se upouští od přesného výpočtu poškozeného naturálního výtěžku jednotlivých parcel a šetření se omezuje na zjištění, oč skutečný výtěžek hospodářského tělesa v důsledku živelní škody zůstal za očekávatelným normálním výtěžkem. Sleva daně povoluje se percentuelním snížením daně z celého hospodářského tělesa podle úbytku normálního výtěžku. Podstatná újma se zpravidla předpokládá, nastala-li ztráta čtvrtiny naturálního výtěžku. U lesů jest předpokladem slevy, že byla zničena alespoň třetina dřevního porostu souvislého lesního komplexu téhož majitele lesa.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou dosud v platnosti ustanovení o slevách pozemkové daně obdobného obsahu, jako byla shora zmíněná ustanoveni platná v Čechách, na Moravě a ve Slezsku před vydáním cis. nařízení z roku 1917. Ustanovení ta (§§ 36-39 zák. čl. XI/1909) jsou co do vymezení škod a co do vyžadovaného stupně škody poněkud přísnější než bývalá ustanovení rakouská.

Z kruhů zemědělských projevuje se nespokojenost s úpravou slev pozemkové daně provedenou cis. nařízením z 1917 a žádá se, aby byla znovu zavedena ustanovení platná před vydáním tohoto nařízeni. To znamená, že by se mělo opět přihlížeti zpravidla ku poškození jednotlivých parcel bez ohledu na celkový význam škody poplatníku způsobené. Dále se důtklivě požaduje, aby s dani se odpisovaly také veškeré přirážky. Proti takové úpravě namítá však finanční správa, že nemůže připustiti ohromné zatížení finančních úřadů těžkopádnou, nákladnou a celkem co do účinku pro poplatnictvo málo významnou agendou a že nemůže dopustiti, aby odpisy daně přiváděly opětně do finančního hospodářství samosprávných svazků nejistotu.

Vláda uznává, že úprava otázky slev pozemkové daně, platná dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, celkem vyhovuje jak oprávněným nárokům poplatnictva tak i finanční správě, jelikož dává plnou možnost daňové slevy v případech vážných živelních pohrom a nezatěžuje přespříliš administrativu; přes to však hledí vláda vyjíti požadavkům zemědělského poplatnictva co nejvíce možno vstříc tím, že jednak usnadňuje slevy daně u lesů (místo dosud vyžadovaného zničení třetiny dřevního porostu lesního komplexu stačí pro nárok na slevu daně zničení jedné čtvrtiny, nárok možno uplatniti místo do 8 dnů do 30 dnů po zpozorování škody), jednak tím, že vyjímá otázku náhrad pozemkové daně z důvodu živelních škod na zemědělských kulturách z přímého okruhu působnosti berních správ a přenáší celou agendu do působnosti zemědělských rad.

Návrh zákona stanoví výslovně, že z důvodu živelních škod na zemědělských kulturách nevzniká poplatníku nárok na slevu pozemkové daně. Odškodnění poškozených poplatníků má se však díti tím způsobem, že jim přiznána býti může náhrada pozemkové daně s přirážkami, připadající na zničenou část naturálního výtěžku. I úhradě zmíněných náhrad zřizují se zvláštní fondy při zemědělských radách, do kterých přispívají stát a obce. Výši příspěvků stanoví pro dobv. pokud nedojde k zákonné úpravě základu a sazby pozemkové daně podle ustanovení §§ 103 a 105, článek VII. uváděcích ustanovení v tom smyslu, že stát přispěje 15% mimořádné přirážky státní připadající na pozemkovou daň z veškeré půdy kromě lesů a obce z vybraných přirážek částkou ve výši 10% pozemkové daně připadající z veškeré půdy kromě lesů.

Uvedené dotace fondů jsou zárukou, že se v případech vážných pohrom dostane poškozeným náhrady nejen státní daně, nýbrž i všech nebo alespoň značné částky přirážek autonomních. Příspěvek státu jest stanoven takovou výší, že činí přibližně tolik, kolik bylo v průměru odpisováno na pozemkové dani před platností cís. nařízení z roku 1917, s připočtením mimořádné přirážky státní, jež na přechodnou dobu bude vybírána s pozemkovou daní.

Pokud jde o jednotlivosti, přenechává návrh zákona podrobnou úpravu nároku na náhradu daně, jeho výši a provedení, jakož i bližší ustanoveni o hospodaření s fondy vládnímu nařízení. Pokud jde o použití případných přebytků fondů, připouští návrh zákona, že jich může býti použito ku poskytování podpor zvlášť potřebným poškozeným.

Vláda jest si vědoma toho, že navržená ustanoveni nemohou býti považována za konečné vyřešení otázky náhrad škod způsobených živelními pohromami, doufá však, že navrhované řešení bude moci sloužiti za podklad pro další vybudování všeobecného pojištění zemědělců proti živelním škodám, které, založeno na zásadě svépomoci, by s přiměřenou pomoci státní mohlo nejlépe obtížnou otázku definitivně vyřešiti.