sjednaná mezi Německem, Rakouskem, Belgií,
Bulharskem, Dánskem, svobodným městem Gdanskem,
Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem,
Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Litvou, Lucemburskem,
Norskem, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců, Švédskem,
Švýcarskem a Československem.
Vlády shora vyjmenovaných států, shledavše
nutným, aby provedeny byly četné změny
na Mezinárodní úmluvě o přepravě
zboží po železnicích ze 14. října
1890, pozměněné 16. července 1895,
16. června 1898 a 19. září 1906, které
se účastní většina jich,
rozhodly se sjednati novou úmluvu o přepravě
zboží po železnicích, jejímž
základem jest návrh, který ve společné
dohodě daly vypracovati a který jest obsažen
v protokolu, podepsaném 8. června 1923 v Bernu,
a jmenovaly svými plnomocníky:
Tito v přítomnosti a za účasti pana
Jana Morize, zástupce v1ádní komise Saarského
území,
sdělivše si své plné moci, jež
byly shledány v dobré a náležité
formě, dohodli se o těchto článcích:
§ 1. Tato úmluva platí pro všechny zásilky
zboží, podané přímým nákladním
listem ku přepravě po území nejméně
dvou smluvních států a přepravované
výlučně po tratích, zapsaných
v seznamu, sestaveném podle článku 8 této
Úmluvy.
§ 2. úmluva tato však neplatí:
1. Pro zásilky, jejichž stanice odesílací
a stanice určení leží na území
téhož státu a které územím
druhého státu jen procházejí:
a) když trati průvozní jsou v provozu železnice
státu odesílacího;
b) i když trati průvozní nejsou v provozu železnice
státu odesílacího, jestliže zúčastněné
železnice sjednaly zvláštní úmluvy,
podle kterých přepravované zásilky
nejsou považovány za mezinárodní.
2. Pro zásilky mezi stanicemi dvou států
sousedních, koná-li se celá přepava
po železnicích jednoho těchto států,
jestliže odesilatel volbou vzorce nákladního
listu žádá za použití vnitřního
řádu, platného pro tyto železnice, a
jestliže žádný z těchto států
tomu neodporuje.
§ 1. Kromě železnic mohou býti zapsány
v seznamu, zmíněném v článku
prvním, trati s pravidelným provozem automobilním
nebo plavebním, které doplňují přepravu
železniční a na kterých se koná
mezinárodní přeprava pod odpovědností
buď jednoho ze smluvních států nebo
jedné železnice, zapsané v seznamu.
§ 2. Pro podniky, které provozují přepravu
na těchto tratích, platí všechny závazky
a všechna práva plynoucí pro železnice
z této Úmluvy, s výhradou úchylek,
nutně vyplývajících z různosti
přepravy. Tyto úchylky nesmějí však
měniti předpisů o ručení, stanovených
touto úmluvou.
§ 3. Každý stát, který si přeje,
aby byla zapsána v seznamu jedna z tratí, o nichž
je řeč v § 1, musí se vhodným
způsobem postarati o to, aby úchylky, zmíněné
v § 2, byly uveřejněny týmž způsobem
jako tarify.
S výhradou úchylek, stanovených § 2
článku 4, jsou vyloučeny z přepravy
za podmínek této Úmluvy:
1. předměty, jejichž přeprava jest vyhrazena
správě poštovní, třeba jen na
jediném státním území, přes
které zásilka má býti přepravována;
2. předměty, jež svými rozměry,
svou vahou nebo svou úpravou by se nehodily k žádané
přepravě vzhledem k zařízením
nebo provozním prostředkům třeba jen
jediné ze zúčastněných železnic;
3. předměty, jejichž přeprava je zakázána
podle zákonných ustanovení neb opatření,
učiněných z důvodů veřejného
pořádku, třeba jen v jediném ze zúčastněných
států;
4. kromě výjimek, uvedených v Příloze
I k této Úmluvě:
A. látky, které mohou vybuchnouti, a to:
a) trhaviny a střeliviny;
b) střelivo;
c) zápalné látky a tělesa ohňostrojná;
d) stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem
rozpuštěné plyny;
e) látky vyvíjející ve styku s vodou
zápalné nebo hoření podporující
plyny.
Látky, jichž se neužívá ani ke
střelbě ani k trhání, nejsou výbušinami
podle této úmluvy, jestliže výbuch nemůže
býti způsoben ohněm, a nejsou-li k úderu
nebo tření citlivější než
dinitrobenzol;
B. látky samozápalné;
C. látky odpor vzbuzující nebo zapáchající.
§ 1. Předměty níže uvedené
jsou připuštěny ku přepravě mezinárodním
nákladním listem za těchto podmínek:
1. předměty uvedené v Příloze
I k této Úmluvě jsou připuštěny
za podmínek tam stanovených;
2. mrtvoly jsou připuštěny ku přepravě
za těchto podmínek:
a) přepravují se jako rychlé zboží
pod dozorem průvodce, ačli není dovoleno
je přepravovati jako nákladní zboží
nebo bez doprovodu na všech železnicích na přepravě
zúčastněných;
b) přepravné musí býti zaplaceno při
prodeji;
c) pro přepravu platí zákony a policejní
nařízení každého státu,
ačli není upravena zvláštními
úmluvami mezi více státy;
3. železniční vozidla jedoucí na vlastních
kolech jsou připuštěna jen tehdy, zjistí-li
jedna železnice, že vozidlo jest způsobilé
k jízdě a osvědčí-li to záznamem
na vozidle nebo zvláštním průkazem;
lokomotivy, tendry a motorové vozy musí býti
kromě toho doprovázeny odborným zřízencem,
kterého dá odesilatel, hlavně proto, aby
obstarával mazání;
4. živá zvířata jsou připuštěna
za těchto podmínek:
a) zásilky živých zvířat musí
býti doprovázeny průvodcem, kterého
dá odesilatel, pokud nejde o malá zvířata,
podaná ku přepravě v klecích, bednách,
koších atd. dobře uzavřených;
doprovod není však nutný, jsou-li stanoveny
výjimky přímými mezinárodními
tarify neb ujednáními mezi železnicemi;
b) odesilatel musí zachovati policejně-veterinární
předpisy států odesílacího,
určení a průvozního. Jest povinen
za tím účelem opatřiti všechny
nutné průvodní listiny;
5. předměty, jichž nakládání
nebo přeprava by způsobovala podle uvážení
odesílací železnice zvláštní
obtíže vzhledem k zařízením nebo
provozním prostředkům jedné nebo několika
zúčastněných železnic, jsou připuštěny
jen za zvláštních podmínek, jež
jest nutné stanoviti pro každý případ.
§ 2. Dva nebo více smluvních států
mohou sjednati zvláštními dohodami buď,
že jisté předměty, vyloučené
podle této Úmluvy, budou připuštěny
k mezinárodní přepravě mezi těmito
státy za jistých podmínek anebo, že
předměty, uvedené v Příloze
I. budou připuštěny za podmínek méně
přísných.
Železnice mohou též vhodnými tarifními
ustanoveními bud' připustiti ku přepravě
jisté předměty z přepravy vyloučené,
nebo zavésti méně přísné
podmínky pro přepravu předmětů
podmínečně připuštěných.
§ 1. Každá železnice, pro kterou platí
tato mluva je povinna vykonati podle jejích podmínek
každou přepravu zboží, které je
připuštěno podle této úmluvy,
pokud:
a) odesilatel vyhoví předpisům Úmluvy;
b) přeprava je možná obyčejnými
prostředky přepravními;
c) přepravě nebrání okolnosti, kterých
železnice nemohla odvrátiti a které zdolati
nebylo v její moci.
§ 2. železnice není povinna přijímati
předměty, které mohou býti nakládány,
přeloženy nebo vykládány jen zvláštními
zařízeními leč, jsou-li ve stanicích,
ve kterých tyto úkony mají býti vykonány,
taková zařízení.
§ 3. železnice není povinna přijímati
leč zásilky, jejichž přeprava může
býti vykonána neprodleně; předpisy
platné ve stanici odesílací stanoví
případy, ve kterých tato stanice jest povinna
vzíti zatím na sklad zásilky, které
nevyhovují této podmínce.
§ 4. Zásilky musí býti vypraveny v pořadí,
v jakém byly přijaty ku přepravě,
vyjma případy uvedené v následujícím
paragrafu.
§ 5. Jestliže veřejný zájem nebo
potřeby provozní toho vyžadují, může
příslušný úřad rozhodnouti,
aby
a) provoz byl zastaven úplně nebo z části;
b) určité zásilky byly vyloučeny nebo
připuštěny jen za určitých podmínek;
c) určité zásilky požívaly přednostního
práva.
Toto opatření musí býti oznámeno
veřejnosti.
Každá železnice může odmítnouti
zásilky, jejichž přepravě by bránila
takováto omezení.
§ 6. Každé přestoupení ustanovení
tohoto článku zakládá nárok
na náhradu způsobené škody.
§ 1. Odesilatel jest povinen předložiti pro každou
mezinárodní zásilku, pro kterou platí
tato Úmluva, nákladní list, podle vzorce,
který je obsažen v Příloze II k Úmluvě.
Tiskopisy nákladního listu musí býti
tištěny na psacím papíře bílém,
pevném; pro rychlé zboží mají
na hořejším i dolejším okraji červenou
pásku nejméně 1 cm širokou, na líci
i na rubu.
§ 2. Mezinárodní tarify nebo dohody mezi železnicemi
ustanovují, v jakém jazyku musí býti
vytištěny tiskopisy nákladních listů.
Není-li ustanovení tarifních nebo dohod,
musí býti tiskopisy vytištěny v jednom
z oficiálních jazyků státu odesílacího;
musí však kromě toho míti text francouzský
nebo německý neb italský a mohou obsahovati
překlady, uznané za účelné
v jiných jazycích.
Údaje odesilatele v nákladním listu musí
býti vždy sepsány v jednom z oficiálních
jazyků státu odesílacího. Jaké
překlady jsou nutné, určí mezinárodní
tarify nebo zvláštní dohody mezi železnicemi.
Není-li tomu tak, jest odesilatel povinen připojiti
překlad francouzský nebo německý neb
italský.
§ 3. Části tiskopisu, orámované
silnými čarami, musí vyplniti železnice,
ostatní odesilatel. Odesilatel musí přeškrtnouti
sloupce, které nevyplní.
§ 4. Volba tiskopisu nákladního listu bílého
nebo tiskopisu s červenými páskami naznačuje,
zda zboží má býti přepravováno
jako zboží nákladní nebo rychlé.
Jest nepřípustné žádati, aby
byla zásilka přepravována po jedné
části trati jako rychlé zboží
a po druhé části jako nákladní
zboží, leda že by to dovolovala zvláštní
dohoda mezi všemi zúčastněnými
železnicemi.
§ 5. Nákladní listy, v nichž bylo přepisováno
nebo škrabáno, nejsou přípustny. škrtání
je dovoleno jen tehdy, potvrdí-li je odesilatel svým
podpisem a, jde-li o počet neb o váhu kusů,
zapíše-li opravené množství též
slovy.
§ 6. Údaje v nákladním listu musí
býti napsány nebo vytištěny nesmazatelně.
Povinné jsou tyto údaje:
a) místo a den sepsání nákladního
listu;
b) název odesílací železnice;
c) název železnice určení a stanice
určení, se všemi nutnými bližšími
údaji, aby bylo zabráněno záměně
mezi různými stanicemi téhož místa
nebo místa, které má stejné jméno
nebo jméno podobné;
d) jméno a bydliště příjemcovo.
Jako příjemce lze označiti pouze jedinou
osobu, firmu nebo společnost. Označiti stanici nebo
přednostu stanice určení jako příjemce
jest přípustné jen tehdy, dovoluje-li to
výslovně příslušný tarif.
Adresy, které neudávají jména příjemcova,
jako "na řád.......... " nebo "držiteli
duplikátu nákladního listu" nejsou přípustny;
e) označení obsahu zboží, údaj
váhy neb obdobný údaj, podle předpisů
železnice odesílací, a mima to při zásilkách
kusových počet, popis obalu, znamení a čísla
kusů, a u zásilek, které má nakládati
odesilatel, řadu, číslo a vlastnickou značku
vozu. Zboží musí býti označeno
takto: zboží uvedené v Příloze
I. názvem jemu tam daným; zboží jmenované
v roztřídění zboží nebo
v tarifu, názvem, jímž jest tam označeno;
ostatní zboží názvy obchodně
obvyklými.
Nestačí-li místo, určené pro
označení zboží v nákladním
listu, musí býti zboží označeno
na vložkách, pečlivě k nákladnímu
listu připevněných a odesilatelem podepsaných;
f) podrobný výpočet průvodních
listin, vyžadovaných úřady celními,
berními, finančními nebo policejními
a jinými úřady správními, jež
jsou přiloženy k nákladnímu listu nebo
jež jsou podle poznámky uloženy v určité
stanici;
g) podpis odesilatele jménem nebo firmou, jakož i
přesný údaj jeho bydliště a,
přeje-li si toho, adresu telegramní a telefonní.
Dovolují-li to zákony a řády, platné
ve stanici odesílací, může býti
podpis vytištěn nebo nahrazen razítkem odesilatelovým.
Jako odesilatel smí v nákladním listu býti
označena pouze jediná osoba, firma nebo společnost.
Kromě toho může nákladní list
obsahovati tyto údaje:
h) záznam "na dráze (na přihlášku)"
nebo záznam "dodati do domu", je-li tento způsob
dodání zaveden ve stanici určení (článek
16 § 2.). Látky, které mohou vybuchnouti nebo
samozápalné látky (viz Přílohu
I) nemohou býti adresovány "na dráze";
i) žádost za použití tarifů, zejména
tarifů speciálních nebo výjimečných
podle článku 11, § 10 a článku
34;
k) částku zájmu na dodání,
opověděného podle článku 35;
l) údaj poplatků, které odesilatel chce zaplatiti
podle ustanovení článku 17;
m) částku dobírky, váznoucí
na zboží, a záloh, které by železnice
povolila, jak řečeno v článku 19;
n) navrženou přepravní cestu a stanice, kde
má býti vykonáno řízení
celní nebo berní, jakož i prohlídky,
požadované finančními nebo policejními
a jinými úřady správními;
o) označení zmocněnce podle článku
15.
§ 7. Jiná prohlášení v nákladním
listu smějí býti uváděna jen
tehdy, předpisují-li je zákony a řády
některého státu a neodporují-li této
Úmluvě.
Jest zakázáno nahrazovati nákladní
list jinými listinami nebo připojovati jiné
doklady. než ty, které tato Úmluva dovoluje.
Předpisují-li to však zákony a řády,
platné ve stanici odesílací, musí
odesilatel kromě nákladního listu sepsati
listinu, určenou k tomu, aby železnici zůstala
jako důkaz o smlouvě přepravní.
§ 8. Jest zakázáno podati jedním nákladním
listem předměty, které nemohou býti
naloženy pohromadě bez závady a bez porušení
předpisů celních, berních, finančních,
policejních nebo jiných úřadů
správních.
§ 9. Zboží, které má nakládati
a vykládati odesilatel a příjemce, musí
býti podáno zvláštními nákladními
listy, v nichž není žádný předmět,
jehož nakládání nebo vykládání
náleží železnici.
Zvláštními nákladními listy musí
rovněž býti podávány předměty,
označené v článku 4.
§ 10. Jeden nákladní list smí zníti
pouze na náklad jednoho vozu s výhradou předmětů
nedělitelných, pro něž je třeba
více než jednoho vozu. Toto ustanovení však
neplatí, jestliže zvláštní předpisy,
jichž jest použíti pro příslušnou
přepravu, nebo tarify dovolují vypraviti po celé
přepravní cestě několik vozů
týmž nákladním listem.
§ 11. Odesilatel smí vepsati dole na rubu nákladního
listu, avšak jen jako pouhou zprávu pro příjemce
a bez závaznosti a odpovědnosti železnice tyto
údaje:
"Zásilka N-a"
"Z rozkazu N-a"
"K disposici N-a"
"K další přepravě N-u"
"Pojištěno u N-a"
"Pro loď N."
"Z lodi N."
"K vývozu do N."
Každý z těchto údajů musí
se vztahovati na celou zásilku.
§ 1. Odesilatel ručí za správnost svých
údajů a prohlášení v nákladním
listu; stihnou jej všechny důsledky toho, jsou-li
tato prohlášení neb údaje nesprávné,
nepřesné, neúplné, nebo jsou-li napsány
jinde, než na místě k tomu určeném.
§ 2. železnice jest oprávněna kdykoliv
přezkoumati, souhlasí-li zásilka s údaji
nákladního listu. K přezkoumání
budiž pozván odesilatel nebo příjemce,
koná-li se ve stanici odesílací nebo ve stanici
určení. Nedostaví-li se zájemce, nebo
koná-li se přezkoumání na cestě
a není-li tu jiných zákonných předpisů
nebo řádů v zemi, kde přezkoumání
se koná, jest nutné je vykonati v přítomnosti
dvou svědků, cizích dráze. Nesouhlasí-li
zásilka s údaji nákladního listu,
váznou na zboží výdaje, způsobené
přezkoumáním, nebyly-li zaplaceny na místě.
§ 3. Zákony a řády každého
státu stanoví podmínky, za kterých
železnice má právo nebo povinnost zjistiti
nebo přezkoumati váhu zboží nebo počet
kusů, jakož i skutečnou vlastní váhu
vozu.
§ 4. Váží-li se náklady vozové
na kolejové váze, určí se váha
tak, že se odečte vlastní váha napsaná
na voze od celkové váhy naloženého vozu,
leda že by převážení prázdného
vozu dalo jinou vlastní váhu,
§ 5. Jsou-li údaje nebo prohlášení
nesprávné, nepřesné nebo neúplné
tak, že mohou způsobiti přijetí předmětů,
vyloučených z přepravy podle odstavce 4 článku
3, nižší výpočet dovozného
za zásilku nebo překaziti normální
použití tarifů, nebo není-li dbáno
bezpečnostních předpisů Přílohy
I, jakož i byl-li vůz, naložený odesilatelem
přetížen, jest zaplatiti přirážku,
kromě rozdílu dovozného a podle případu
kromě náhrady škody snad vzniklé, nehledě
k trestním následkům.
Přirážka k dovoznému je stanovena takto:
a) Bylo-li zboží, které jest z přepravy
vyloučeno podle odstavce 4 článku 3 nebo
zboží vyjmenované v Příloze I
nesprávně, nepřesně nebo neúplně
pojmenováno, nebo nebylo-li dbáno bezpečnostních
předpisů této Přílohy, činí
přirážka:
u zboží vyloučeného z přepravy podle odstavce 4 článku 3...15 franků
u zboží vyjmenovaného v Příloze I
v třídě I. skupina 1 a.... 15 ť
v třídě I. skupiny 1 b, 1 c a 1 d 10 ť
v třídě I. skupina 1 e, a v třídách II. a III..... 5 ť
v třídách IV., V. a VI..... 1 frank za kilogram
hrubé váhy celého kusu.
Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní
přepravu železnice, na které byla závada
zjištěna, nižší přirážky,
vyberou se tyto.
b) Byl-li nesprávně, nepřesně nebo
neúplně označen obsah zásilky jiného
zboží, než které je uvedeno pod písmenem
a) tohoto paragrafu, rovná se přirážka
dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným,
počítaným ze stanice odesílací
až do stanice určení podle nesprávného,
nepřesného nebo neúplného označení
a dovozným, jež by bylo bývalo vybráno,
kdyby bylo označení správné, přesné
a úplné.
Tato přirážka musí činiti alespoň
1 frank, a to i když není rozdílu v dovozném.
Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní
přepravu železnice, na které závada
byla zjištěna, nejmenší přirážku
nižší, vybere se tato.
c) Byla-li udána menší váha než
váha skutečná, rovná se přirážka
dvojnásobnému rozdílu mezi dovozným
za váhu udanou a dovozným za váhu zjištěnou
ze stanice odesílací až do stanice určení.
d) Byl-li přetížen vůz, naložený
odesilatelem, rovná se přirážka šestinásobnému
dovoznému ze stanice odesílací do stanice
určení za váhu, která převyšuje
mez zatížení. Vůz je přetížen,
jestliže náklad vozu překročí
mez zatížení, takto stanovenou:
Má-li vůz pouze jediný nápis, označující
jeho nosnost, jest jej považovati za normální
ložnou váhu; mez zatížení rovná
se pak normální ložné váze, zvětšené
o 5%.
Má-li vůz dva nápisy, stanoví normální
ložnou váhu ten, který udává
nižší nosnost; nápis, udávající
vyšší nosnost, stanoví mez zatížení.
e) Je-li u téhož vozu udána nižší
váha než váha skutečná a je-li
tu i přetěž, vyberou se přirážky
za obě závady na sobě nezávisle.
§ 6. Přirážky, které podle shora
uvedeného § 5 mají býti vybrány,
váznou na přepravovaném zboží,
nehledě k tomu, kde byly zjištěny okolnosti,
které k vybrání jich opravňují.
Neuhrazuje-li hodnota zboží částku přirážky,
neb odmítne-li příjemce zboží,
jest povinen odesilatel zaplatiti neuhrazenou částku
pohledávky, vzniklou z přirážek.
§ 7. Přirážku nelze vybírati:
a) při nepřesném údaji váhy,
je-li železnice povinna zásilku zvážiti
podle ustanovení platných ve stanici odesílací;
b) při nepřesném údaji váhy
nebo při přetížení, žádal-li
odesilatel v nákladním listu, aby vážila
železnice;
c) při přetížení způsobeném
za přepravy vlivy povětrnostními, dokáže-li
odesilatel, že zachoval, nakládaje vůz, předpisy
platné ve stanici odesílací;
d) přibylo-li na váze za přepravy, aniž
nastalo přetížení, dokáže-li
odesilatel, že přírůstek na váze
vznikl vlivy povětrnostními.
§ 8. Bylo-li přetížení vozu zjištěno
stanicí odesílací nebo některou stanicí
na cestě, může býti přetěž
s vozu sňata i když není důvodu, aby
byla vybrána přirážka. Odesilatel budiž,
třeba-li, vyzván neprodleně prostřednictvím
stanice odesílací, aby oznámil, jak chce
naložiti s přetěží.
Za přetěž se počítá dovozné
za projetou trať podle sazeb platných pro hlavní
náklad, je-li třeba, s přirážkou
podle shora uvedeného § 5; byla-li přetěž
vyložena, vyberou se poplatky za tento výkon podle
tarifu vedlejších poplatků té dráhy,
která jej koná.
Přikáže-li odesilatel, aby byla přetěž
vrácena neb aby byla znovu podána, jedná
se s ní jako se samostatnou zásilkou.
§ 1. Smlouva přepravní je sjednána,
jakmile stanice odesílací přijala ku přepravě
zboží s nákladním listem. Stanice odesílací
stvrdí přijetí tím, že vytiskne
na nákladní list své razítko s datem
přijetí.
§ 2. Razítko budiž vytištěno hned
po prodeji celé zásilky, která je uvedena
v nákladním listu a po zaplacení poplatků,
které odesilatel na se bere. Toto orazítkování
musí se státi v přítomnosti odesilatelově,
požádá-li o to.
§ 3. Po vytištění razítka je nákladní
list důkazem smlouvy přepravní.
§ 4. U zboží, které má nakládati
odesilatel podle tarifních ustanovení nebo podle
úmluvy s ním sjednané, jsou-li takové
úmluvy ve stanici odesílací přípustny,
nejsou údaje nákladního listu o váze
nebo počtu kusů důkazem proti železnici
leč, bylo-li zjištění váhy a
počtu kusů železnicí vykonáno
a osvědčeno v nákladním listu.
§ 5. Železnice je povinna potvrditi příjem
zboží a den jeho přijetí ku přepravě
na duplikátu nákladního listu, který
jí musí odesilatel předložiti zároveň
s nákladním listem.
Tento duplikát nemá povahu ani nákladního
listu, který provází zásilku, ani
konosement.