Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

 

MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA

O

PŘEPRAVĚ CESTUJÍCÍCH A ZAVAZADEL

PO

ŽELEZNICÍCH.

(Překlad.)

Mezinárodní úmluva

o přepravě cestujících a zavazadel

po železnicích

(M. Ú. C.)

sjednaná mezi Německem, Rakouskem, Belgií, Bulharskem, Dánskem, svobodným městem Gdanskem, Španělskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Maďarskem, Italií, Lotyšskem, Litvou, Lucemburskem, Norskem, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, švédskem, Švýcarskem a Československem.

Vlády shora vyjmenovaných států, shledavše užitečným, aby sjednána byla Úmluva o přepravě cestujících a zavazadel,

rozhodly se za tím účelem sjednati Úmluvu, jejímž základen jest návrh, který ve společné dohodě daly vypracovati, a který jest obsažen v protokolu, podepsaném 8. června 1923 v Bernu, a jmenovaly svými plnomocníky:

Německo:

pana Eduarda Hoffmanna,

chargé d'affaire ve Švýcarsku.

Rakousko:

Jeho excelenci pana Leo di Pauliho,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku.

Belgie:

Jeho excelenci pana Fernanda Peltzera,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Bulharsko:

Pana Dimitrije Mikoffa,

chargé d'affaires ve Švýcarsku.

Dánsko:

Jeho excelenci pana Andrease de Oldenbura,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Svobodné město Gdansko:

Jeho excelenci pana Jana de Modzelewskiho,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

polského ve Švýcarsku.

Španělsko:

Jeho excelenci pana Emilia de Palacios y Fau,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Estonsko:

Pana Karla Menninga,

chargé d'affaires v Německu a ve Švýcarsku.

Finsko:

Pana Urho Toivola,

ředititele finského sekretariátu u Společnosti Národů.

Francie:

Jeho excelenci pana Henri Allizé,

velvyslance ve Švýcarsku;

pana Maurice Sibille,

poslance;

pana Clémenta Colsona,

vicepresidenta státní rady.

Řecko:

Pana Vassili Dendramise,

chargé d'affaires ve Švýcarsku.

Maďarsko:

Pana Félixe Parchera de Terjékfalva,

chargé d'affaires ve Švýcarsku.

Italie:

Jeho excelenci pana Carlo Garbasse,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku.

Lotyšsko:

Jeho excelenci pana Oskara Voita,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

v Německu a ve Švýcarsku,

Litva:

Jeho excelenci pana Václava Sidzikauskasa,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

v Německu, charé d'affaires ve Švýcarsku.

Lucembursko:

Pana Antonína Leforta,

státního radu, prvního vládního komisaře pro železnice.

Norsko:

Jeho excelenci pana Jana Irgense,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

v Italii a ve Švýcarsku.

Nizozemí:

Jeho excelenci pana Viléma I. Doude van Troostwijka, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Polsko:

Jeho excelenci pana Jana de Modzelewskiho,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Portugalsko:

Jeho excelenci pana Antonína M. B. Ferreira,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Rumunsko:

Jeho excelenci pana Mikuláše Petresco

Comnéne,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Jeho excelenci pana Milutina Jovanoviče,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

ve Švýcarsku.

Švédsko:

Jeho excelenci pana barona Jonáše M. Alströmera,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Švýcarsku.

Švýcarsko:

Pana Giuseppe Motta,

spolkového radu, přednostu politického spolkového

departement.

Československo:

Pana Otakara Lankaše,

přednostu departement ministerstva železnic.

Tito v přítomnosti a za účasti pana Jana Morize, zástupce vládní komise Saarského území,

sdělivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se o těchto článcích:

ODDÍL PRVNÍ.

Věc a rozsah Úmluvy.

Článek první.

Železnice a přepravy, pro které platí Úmluva.

§ 1. Tato Úmluva platí pro veškerou přepravu cestujících a zavazadel s mezinárodními lístky přepravními po území nejméně dvou smluvních států, koná-li se výlučně po tratích; zapsaných v seznamu, sestaveném podle článku 58, této Úmluvy.

§ 2. Úmluva tato však neplatí:

1. Pro přepravy; při nichž stanice nástupní a stanice cílová leží na území téhož státu, a které územím druhého státu jen procházejí:

a) když trati průvozní jsou v provozu železnice státu odjezdu;

b) i když trati průvozní nejsou v provozu železnice státu odjezdu; jestliže zúčastněné železnice sjednaly zvláštní úmluvy, podle kterých tyto přepravy nejsou považovány za mezinárodní.

2. Pro přepravu mezi stanicemi dvou států sousedních, koná-li se celá přeprava po železnicích jednoho z těchto států a jestliže žádný z těchto států tomu neodporuje.

§ 3. Tarify určují spoje, pro které se vydávají mezinárodní jízdenky a zavazadlové lístky.

Článek 2.

Účast jiných podniků než železnic.

§ 1. Kromě železnic mohou býti zapsány v seznamu, zmíněném v článku prvním, trati s pravidelným provozem automobilním nebo plavebním, které doplňují přepravu železniční, a na kterých se koná mezinárodní přeprava pod odpovědností buď jednoho ze smluvních států nebo jedné železnice, zapsané v seznamu.

§ 2. Pro podniky, které provozují přepravu na těchto tratích, platí všechny závazky a všechna práva plynoucí pro železnice z této Úmluvy s výhradou úchylek, nutně vyplývajících z různosti přepravy. Tyto úchylky nesmějí však měniti předpisů o ručení, stanovených touto úmluvou.

§ 3. Každý stát, který si přeje, aby byla zapsána v seznamu jedna z tratí, o nichž je řeč v § 1, musí se vhodným způsobem postarati o to, aby úchylky, zmíněné v § 2, byly uveřejněny týmž způsobem jako tarify.

Článek 3.

Přípoj.

§ 1. Úmluva platí rovněž pro přepravu cestujících a zavazadel ze stanice, která není v mezinárodním tarifu, do přípojné stanice téhož státu, která je v tomto tarifu, a odtud do stanice cílové, která je v témže tarifu, buď s mezinárodní jízdenkou nebo se zavazadlovým lístkem, ve kterých jsou sečteny sazby za přepravu přímou a přípojnou, nebo s dvěma jízdenkami přípojnými. Jsou-li vydány dvě jízdenky, musí býti na druhé poznamenána původní stanice nástupní.

§ 2. Železnice určují, pokud a za jakých podmínek lze požadovati tuto přípojnou přepravu z určitých stanic. Tyto stanice jsou vyjmenovány v seznamu, který se oznámí ostatním zúčastněným železnicím.

Článek 4.

Přepravní povinnost železnice.

Je-li tu mezinárodní tarif, nebo je-li přípojná přeprava dovolena podle článku 3., nelze přepravu odmítnouti, pokud:

a) cestující vyhoví předpisům této Úmluvy;

b) přeprava je možná obyčejnými prostředky přepravními;

c) přeprava není zakázána v jednom ze zúčastněných států zákonnými předpisy nebo z důvodů veřejného pořádku;

d) přepravě nebrání okolnosti, kterých železnice nemohla odvrátiti, a které zdolati nebylo v její moci.

ODDÍL II.

Smlouva přepravní.

KAPITOLA PRVNÍ.

Přeprava cestujících.

Článek 5.

Právo na přepravu.

§ 1. Cestující musí míti jízdenku na počátku jízdy. Tarify mohou v té příčině stanoviti výjimky.

§ 2. Cestující jest povinen uchovati svoji jízdenku po celou dobu jízdy. Na požádání musí ji předložiti každému zaměstnanci, pověřenému kontrolou a odevzdati na konci jízdy.

Článek 6.

Jízdenky.

§ 1. Jízdenky, vydané pro mezinárodní přepravu, pro kterou platí tato Úmluva, musí míti znamení C,

§ 2. Na jízdenkách jsou povinné tyto údaje:

a) název stanice nástupní a cílové;

b) přepravní cesta; je-li dovoleno použíti různých cest nebo různých přepravních prostředků, musí to býti v jízdence poznamenáno;

c) druh vlaku a vozová třída;

d) jízdné;

e) den počátku platnosti;

f) doba platnosti.

§ 3. Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti jízdenky tištěny a vyplňovány, jakož i jejich úpravu a obsah.

§ 4. Jízdenky knižní, které obsahují lístky kontrolní, jakož i jízdenky sestavné, tvoří podle této Úmluvy jedinou jízdenku.

Spojí-li úřední nebo soukromé cestovní kanceláře jízdenky pod jednou obálkou, tvoří každá z nich zvláštní jízdenku, pro kterou platí podle okolností vnitřní předpisy zúčastněného státu nebo tato úmluva.

§ 5. Kromě výjimek, stanovených tarify, nelze jízdenku postoupiti leč, nezní-li na jméno a nebyla-li cesta ještě započata.

Obchodování s jízdenkami a jejich další prodej za jinou cenu než tarifní podléhá v každém státě zákonům a řádům toho státu.

Článek 7.

Sleva pro děti.

§ 1. Děti až do dovršeného čtvrtého roku se přepravují zdarma bez jízdenky, není-li žádáno pro ně zvláštního místa.

§ 2. Děti starší 4 let až do dovršeného desátého roku a děti mladší, pro které je žádáno zvláštního místa, přepravují se za ceny zlevněné, které nemohou převyšovati polovinu ceny jízdenek pro dospělé.

Poskytnutí této slevy není povinné u jízdenek již zlevněných vzhledem k normálnímu tarifu.

Článek 8.

Doba platnosti jízdenek.

§ 1. Doba platnosti jízdenek musí být určena tarify.

§ 2. Tato platnost musí býti nejméně:

U jízdenek jednoduchých:

za každých započatých 150 kilometrů.	1 den.
U jízdenek zpátečních:
na vzdálenost menší nebo rovnou 50 kilometrům....................	2 dny;
od 51 do 100 kilometrů............	3 dny;
za každých dalších započatých 100 kilometrů.....................	1 den.

§ 3. Zvláštní jízdenky za zlevněnou cenu mohou míti jinou dobu platnosti.

Článek 9.

Přidělení a objednávka míst.

§ 1. Přidělení míst se řídí předpisy platnými na každé železnici.

§ 2. Tarify nebo jízdní řády určují, zda a za jakých podmínek mohou býti objednaná místa u určitých vlaků.

Článek 10.

Přerušení jízdy ve stanicích na cestě.

Tarify určují, zda a za jakých podmínek má cestující právo přerušiti jízdu ve stanicích na cestě po dobu platnosti své jízdenky.

Článek 11.

Změna třídy nebo vlaku.

Cestující může zaujmouti místo ve vyšší třídě nebo přestoupiti do vlaku vyššího druhu, než které jsou označeny na jízdence, za podmínek určených tarify a zaplatí-li stanovený doplatek.

Článek 12.

Cestující bez platné jízdenky.

Cestující, který nemůže předložiti platnou jízdenku; jest povinen zaplatiti kromě jízdného za projetou trať ještě přirážku, nehledě k trestním následkům; tato přirážka se vypočítává podle řádu železnice, na které bylo žádáno předložení jízdenky; není-li v tom směru žádných předpisů, musí cestující zaplatiti přirážku, která se rovná jízdnému za projetou trať.

Článek 13.

Osoby z jízdy vyloučené nebo podmínečně k ní připuštěné.

§ 1. Nejsou připuštěny do vlaku nebo mohou býti vyloučeny během cesty:

a) osoby opilé, osoby, které se chovají neslušně nebo nezachovávají zákonných předpisů a řádů; tyto osoby nemají nároku na vráceni ani jízdného, ani poplatku, které zaplatily za přepravu svých zavazadel;

b) osoby, které pro nemoc nebo z jiných důvodů by mohly býti svým sousedům na obtíž, leda že by byl pro ně zvláštní oddíl předem objednán, nebo jim mohl býti dán k použití po zaplacení. Osoby onemocnělé během cesty musí však býti vždy přepraven nejméně až do první stanice, kde jest možné jim poskytnouti potřebného opatření; jízdné a poplatek vybraný za zavazadla se jim vrátí po odečtení částky, připadající na trať projetou.

§ 2. Přeprava osob, stižených nakažlivou nemocí, řídí se mezinárodními úmluvami nebo není-li jich, ustanoveními platnými v každém státě.

Článek 14.

Předměty vyloučené z osobních vozů.

§ 1. Do osobních vozů nemohou býti s sebou brány předměty nebezpečné, zejména nabité zbraně, látky výbušné, snadno zápalné nebo žíravé, jakož i předměty takové, které by mohly býti na obtíž nebo k nepohodlí cestujícím.

Osoby, které při výkonu veřejné služby nosí střelnou zbraň, jakož i lovci a střelci, jsou však oprávněni vzíti s sebou střelivo až do nejnižší meze váhy, stanované řády, platnými v příslušných zemích. Strážím, které doprovázejí vězně a s nimi ve zvláštních vozech neb oddílech jedou, jest dovoleno vzíti s sebou nabitou střelnou zbraň.

§ 2. Železniční zaměstnanci mají právo přesvědčiti se v přítomnosti cestujících o povaze předmětů, vzatých s sebou do vozů, jsou-li tu vážné důvody k podezření, že byla porušena ustanovení § 1.

§ 3. Ten, kdo ustanovení § 1 nedbá, ručí za veškerou škodu z toho vzniklou a propadá kromě toho trestům, stanoveným zákony a řády.

Článek 15.

Braní ručních zavazadel a zvířat do osobních vozů.

§ 1. Cestující jsou oprávněni bráti s sebou do vozů zdarma předměty snadno přenosné (ruční zavazadlo), nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční nebo policejní nebo předpisy jiných správních úřadů a nemohou-li tyto předměty poškoditi vozy. Každý cestující má pro svá ruční zavazadla nárok pouze na prostor nad místem, které zaujímá a pod nim; tarify mohou stanoviti jiná omezení.

§ 2. živých zvířat není dovoleno bráti s sebou do vozů. Malí psi a jiná malá zvířata domácí jsou však přece připuštěni, nebrání-li tomu policejní předpisy různých států a nenamítá-li proti tomu nic žádný z cestujících.

Tarify nebo jízdní řády mohou zakázati nebo dovoliti připuštění zvířat do určitých druhů vozů nebo vlaků.

Tarify stanoví, zda, a za která zvířata musí býti zaplacen poplatek přepravní.

§ 3. Dohled na ruční zavazadla a zvířata, která cestující bere s sebou, přísluší jemu samému.

Článek 16.

Zpoždění. Ztráta připojení. Zrušení vlaků.

Bylo-li zpožděním vlaku zmeškáno připojení k jinému vlaku, nebo byl-li zrušen vlak na celé nebo na části trati, a chce-li cestující pokračovati v jízdě, jest železnice povinna, pokud je to možné, přepraviti jej s jeho zavazadly bez jakéhokoli doplatku vlakem, jedoucím do téže stanice cílové po téže trati nebo po jiné trati, patřící týmž správám, který mu umožní, že přijede do cílové stanice s menším zpožděním. Přednosta stanice nechť stvrdí, podle okolností na jízdence ztrátu připojení nebo zrušení vlaku, prodlouží, pokud je to nutné, dobu platnosti, a učiní ji platnou pro novou trať, pro vyšší třídu nebo pro vlak s vyššími sazbami. Železnice jest však oprávněna v tarifech nebo jízdních řádech vyloučiti užití určitých vlaků.

KAPITOLA II.

Přeprava zavazadel.

Článek 17.

Pojem zavazadel. Předměty vyloučené z přepravy.

§ 1. Za zavazadla považuji se pouze předměty, určené k osobní potřebě cestujícího na cestě, jež jsou uloženy v cestovních kufrech, koších, v tlumocích, v cestovních brašnách, v krabicích na klobouky a v jiných obalech toho druhu.

§ 2. Kromě toho připouštějí se jako zavazadla s podmínkou, že jich cestující potřebuje:

a) lenošky přenosné nebo pojezdné pro nemocné;

b) dětské kočárky;

c) cestovní kufry se vzorky zboží;

d) hudební nástroje přenosné v bednách, pouzdrech nebo jiných obalech;

e) nářadí pro představení artistů, pokud jejich úprava; objem a váha dovoluje rychle je naložiti a umístiti v zavazadlovém voze;

f) nástroje měřičské až do délky 4 metrů a příruční nářadí;

g) jízdní kola a motorová kola s jedním sedadlem s podmínkou, že jsou s nich sňaty volné součástky, a že nádržky na benzin jsou úplně prázdné a opatřeny kohoutky vypouštěcími, jakož i rohačky s jedním nebo dvěma místy, lyže a plachty pro bruslaře.

§ 3. Jiné předměty, které nejsou určeny k osobní potřebě cestujícího, jakož i zvířata, uzavřená v dostatečně bezpečných schranách, mohou býti přijaty jako zavazadla, dovolují-li ta tarify.

§ 4. Jako zavazadla jsou z přepravy vyloučeny předměty, které podle Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích jsou z přepravy vyloučeny, nebo které jsou připuštěny jen podmínečně.

Článek 18.

Ručení cestujícího za zavazadla. Přirážky.

§ 1. Držitel zavazadlového lístku ručí za zachovávání předpisů článku 17.; nese všechny důsledky porušení těchto předpisů.

§ 2. Železnice je oprávněna, domnívá-li se, že byly předpisy porušeny, zjistiti, zda obsah zavazadel vyhovuje předpisům. Držitele zavazadlového lístku jest přizvati ke zjišťování; nedostaví-li se, nebo nelze-li ho stihnouti a není-li tu jiných zákonných předpisů nebo řádů ve státě, kde se zjišťování koná, je nutné je vykonati v přítomnosti dvou svědků, cizích dráze. Je-li zjištěno porušení předpisů, jest držitel zavazadlového lístku povinen zaplatiti výdaje, způsobené zjišťováním.

§ 3. Jsou-li porušena ustanoveni 4 článku 17., jest povinen držitel zavazadlového lístku zaplatiti přirážku nehledě na doplatek a, je-li třeba, nehledě na náhradu škody, jakož i na trestní následky.

Jako přirážka se platí 15 franků za každý kilogram hrubé váhy předmětů vyloučených z přepravy, obsahují-li tyta předměty látky vyloučené z přepravy podle odst. 4. článku 3. Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích nebo zařaděné do I. v II. třídy Přílohy I. k Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích, nejméně však 30 franků, a v ostatních případech 5 franků, nejméně 10 franků.

Stanoví-li předpisy, platné pro vnitřní přepravu železnice, na které byla tato závada zjištěna, nižší celkovou přirážku, vybere se tato.

Článek 19.

Obal a úprava zavazadel.

§ 1. Zavazadla, jejichž obal jest nedostatečný, nebo jejichž úprava je vadná, mohou býti odmítnuta. Jestliže jsou přece přijata, je železnice oprávněna poznamenati jejich stav na zavazadlovém lístku.

§ 2. Jednotlivé kusy musí býti označeny způsobem dostatečně trvanlivým, jménem a adresou cestujícího a stanici určení. Kusy, které nemají těchto označení, mohou býti odmítnuty.

§ 3. Staré štítky, adresy nebo jiná označení, vztahující se na dřívější přepravy, musí cestující odstraniti.

Článek 20.

Podej. Zavazadlový lístek.

§ 1. Zavazadla mohou býti podávána pouze na předložení jízdenky, platné nejméně až do stanice určení zavazadel.

Tarify určují, zda a za jakých podmínek mohou býti zavazadla připuštěna ku přepravě bez předložení jízdenky.

§ 2. Při podeji zavazadel vydá se cestujícímu zavazadlový lístek.

§ 3. Jinak řídí se úkony při podeji zavazadel podle řádů, platných ve stanici odesílací.

§ 4. Zavazadlové lístky, vydávané pro mezi národní přepravy, musí býti vyhotoveny podle vzorce, který jest v Příloze I, této Úmluvy.

§ 5. Na zavazadlových lístcích jsou povinné tyto údaje:

a) název stanice odesílací a stanice určení;

b) přepravní cesta;

c) den podeje a vlak, ke kterému bylo za vazadlo podáno;

d) počet jízdenek (vyjma v případě podle odstavce 2. § 1);

e) počet a váha kusů;

f) výše zavazadelného a jiných případných poplatků;

g) v daném případě slovy částka zájmu na dodání, opověděného podle článku 35.

§ 6. Tarify nebo dohody mezi železnicemi určují, v jakém jazyku musí býti zavazadlové lístky tištěny a vyplňovány.

Článek 21.

Výdej.

§ 1. Zavazadla se vydají, odevzdá-li se zavazadlový lístek. železnice není povinna zkoumati, je-li držitel zavazadlového lístku ku převzetí oprávněn.

§ 2. Držitel zavazadlového lístku má právo požadovati u výdejny stanice určení výdej zavazadla, jakmile uplynula po příjezdu vlaku, k němuž bylo zavazadlo podáno, doba potřebná pro přichystání, jakož i, třeba-li toho, pro splnění předpisů celních, berních, finančních, policejních a jiných úřadů správních.

§ 3. Nepředloží-li se zavazadlový lístek; není železnice povinna vydati zavazadel, leč prokáže-li žadatel své oprávnění; nezdá-li se tento průkaz dostatečným, může železnice žádati složení jistoty.

§ 4. Zavazadla vydávají se ve stanici; do které byla podána. Na včasnou žádost držitele zavazadlového lístku mohou však býti, zavazadla, dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu předpisy celní, berní, finanční, policejní, nebo jiných úřadů správních, vrácena ve stanici odesílací nebo vydána v některé stanici na cestě, vrátí-li se zavazadlový lístek; a kromě toho, žádá-li tak tarif, předloží-li se jízdenka.

§ 5. Držitel zavazadlového lístku, jemuž nebylo vydáno zavazadlo za podmínek, uvedených v § 2 shora uvedeném, může žádati; aby mu byl na zavazadlovém lístku potvrzen den a hodina, kdy žádal o výdej.

§ 6. Jinak se řídí výdaj předpisy, platnými pro železnici dodací.